Krátké historky – veselé příhody z domova

„Hâhteckl"

V našem městě žila před mnoha lety v „Seechhaisl" (spisovně: chudobinci) žena jménem Thekla Hahnová, jejíž syn byl v celém městě znám pod jménem „Hâhteckl" jako budižkničemu a lenoch. Aby ho odvrátila od pokušení a špatných kousků a snadnou cestou ho přivedla k práci, usnesla se městská rada, že mu obstará flašinet, aby si jím mohl vydělat nějaké peníze.

Jednoho dne si ho starosta zavolal, sdělil mu toto rozhodnutí a řekl: „Vaše lenošení musí konečně přestat. Dostanete flašinet, abyste si mohl sám vydělávat na chleba."

Hâhteckl se krátce zamyslel. Jeho odpověď, na kterou nebyl nikdo připraven, zněla: „Milý pane starosto, to je všechno hezké a pěkné, ale kdo ponese ten flašinet?"

Hotovo!

Přednosta nádraží chtěl právě odbavit vlak, když ještě přiběhl známý „opozdilec", vyskočil na stupátko vagonu a zakřičel „Hotovo!" To jinak platilo za znamení, že vlak může odjet. Pan přednosta byl nejprve ohromen, pak se rozzlobil. Zakřičel stejně hlasitě: „Co to znamená ‚hotovo'? Nic není hotovo! Když řeknu já ‚hotovo', tak je hotovo! – Hotovo!" Vlak odjel a šprýmař se šibalsky culil z okénka kupé.

Jezdec na koni…

Když si venku malí uličníci nemohli hrát a doma vůbec nedali pokoj, sáhlo se k zábavě po dětské říkance, která se vztahovala k útrapám třicetileté války, kdy i naši krajinu sužovali Švédové.

Otec posadil chlapce na kolena, přidržel ho za ruce a nechal ho „jezdit" na čtyřverší:

„Reiter zu Pferd, den Sattel verkehrt; der Schwed' ist gekommen, hat alles mitg'nommen, hat d'Fenster neigschlåg'n, hat's Blei davonträg'n, hat Kug'ln draus goss'n, hat das Bepperl däschoss'n – Brull-dull!"

(Jezdec na koni, sedlo naopak; Švéd přišel, všechno odnesl, vytloukl okna, odnesl olovo, ulil z něj kule, zastřelil děťátko – bum, prásk!)

Při onom „Brull-dull" nechal otec malého, drženého za ruce, spadnout rychle rozevřenýma nohama. Ozval se srdečný smích a hned nato přání: „Ještě jednou!"

Chybějící přenos

Při stavbě přehrady byl zaměstnán i český polír. Když v pátek prováděl výplatu podle výplatní listiny, četl:

„Wagner Garell (= Karl) 218 Gorunen (koruna), Gastl Walter 191 Gorunen, Miller Johann 207 Gorunen atd."

Když byla jedna strana u konce, obrátil list a četl dál:

„Übertrag 1160 Gorunen" (přenos 1160 korun)

Nikdo se nehnul. „Kde je Ibertrag? – Iiibertrag!?"

Opět žádná odpověď. Tu řekl polír zcela udiveně: „Ten dobytek dostane nejvíc peněz a není tu!"

Zloděj

věta pokračuje na dalším listu ⟶