Své jazykové základy získali na zdejší latinské škole i kněží a řeholníci, tak z jezuitů: Christoph Barthl, Ernst Bruno, z cisterciáků: Josef Steidl, Cölestin Werner, ze světských kněží: Josef Anton Werner.*)
Vznik měšťanské školy
Vedle dosavadních snah radních o podporu školství se ve 18. století projevoval i postoj a snahy rakouského císařského domu. Monarchie potřebovala pro 50 milionů obyvatel různých národností dobře vyškolený administrativní personál. Za císařovny Marie Terezie a císaře Josefa II. prošlo školství v jejich zemích podle nových pedagogických poznatků podstatným zlepšením.
Podnět k tomuto reformnímu dílu dal v roce 1769 pasovský kníže-biskup. Vydal spis, který přiměl císařovnu Marii Terezii, aby povolala do Vídně slavného pedagoga Jana Ignáce Felbigera, opata augustiniánského kláštera v Zaháni (Sagan) ve Slezsku. Ten vypracoval „Všeobecný školní řád pro rakouské dědičné země", který byl 6. prosince 1774 vydán jako první „říšský zákon o obecných školách".
V něm byly stanoveny tři druhy škol: normální škola, z níž později vznikl učitelský ústav, hlavní škola jako předchůdce měšťanské školy a obecná německá škola neboli triviální škola, která se už podobala pozdější obecné škole. Kromě toho bylo přesně stanoveno poskytování vyučování a nařízeno, že každé dítě musí navštěvovat školu šest let.
Protože pro zdar reformy bylo vzdělání učitelských sil rozpoznáno jako důležitý faktor, bylo zároveň upraveno i ono.
Při odpovídající způsobilosti stačilo tříměsíční zaučení, aby bylo možné vyučovat na triviální škole. Pro vyšší školy bylo třeba kurzu v délce nejméně šesti měsíců. Školní pomocníci se mohli po dovršení 20. roku života podrobit učitelské zkoušce, pokud déle než rok působili na škole.
Císař Josef II. pokračoval v reformním díle a nařídil povinnou školní docházku. Podle „patentu" ze 6. října 1787 se měly ve všech městech, městysech a na venkově zřídit triviální školy. To položilo základní kámen pro budování obecných škol. Učební látka zahrnovala náboženství, čtení, psaní a základní početní úkony se závěrečným počítáním.
Obyvatelé vsí patřících do slavkovského farního obvodu, jako Bošířov (Poschitzau), Gfell, Toupelec (Töppeles), Lestkov (Leßnitz), Podstrání (Stirn), Krásno (Schönwehr), Kfely (Rabensgrün) a Milíkov (Müllersgrün), měli zájem o dobré vzdělání svých dětí. Zřizovali školní budovy a snažili se o dobře vzdělané učitelské síly.
Ve městě probíhal vývoj takto: V roce 1836 došlo k oddělení dívek od chlapců. Vedle tří chlapeckých tříd byla vytvořena dívčí třída; v roce 1844 přibyla druhá a v roce 1858 třetí. V roce 1868 měly obě školy čtyři třídy. V roce 1869 se stala chlapecká škola a v roce 1880 dívčí škola pětitřídní se zřízením měšťanské školy.
*) Viz příspěvek „Církevní historie"
Auch Priester und Ordensleute erwarben an der hiesigen Lateinschule ihr sprachliches Rüstzeug, so von den
Jesuiten: Christoph Barthl, Ernst Bruno,
Zisterziensern: Josef Steidl, Cölestin Werner,
Weltpriestern: Josef Anton Werner.*)
Aufbau der Bürgerschule
Neben den bisherigen Bemühungen der Ratsherren zur Förderung des Schulwesens machten sich im 18. Jh. die Einstellung des österreichischen Kaiserhauses und seine Bestrebungen bemerkbar. Die Monarchie brauchte für die 50 Millionen Bürger verschiedener Nationalitäten ein gutgeschultes Verwaltungspersonal. Unter Kaiserin Maria Theresia und Kaiser Joseph II. erfuhr das Schulwesen in ihren Ländern nach neuen pädagogischen Erkenntnissen eine wesentliche Verbesserung.
Den Anstoß zu diesem Reformwerk gab im Jahre 1769 der Fürstbischof von Passau. Er brachte eine Denkschrift heraus, welche Kaiserin Maria Theresia veranlaßte, den berühmten Pädagogen Johann Ignaz von Felbingen, Abt des Augustinerklosters Sagan in Schlesien, nach Wien zu holen. Er arbeitete eine „Allgemeine Schulordnung für die österreichischen Erblande" aus, die am 6. Dezember 1774 als erstes „Reichsvolksschulgesetz" veröffentlicht wurde.
In dieser waren drei Schularten festgelegt:
Die Normalschule, aus der später die Lehrerbildungsanstalt hervorging, die Hauptschule als Vorläufer der Bürgerschule und die Gemeine deutsche Schule oder Trivialschule, die bereits der späteren Volksschule ähnlich war. Außerdem wurde die Erteilung des Unterrichts genau festgelegt und verfügt, daß jedes Kind sechs Jahre die Schule besuchen müsse.
Da für das Gelingen der Reform die Ausbildung der Lehrkräfte als wichtiger Faktor erkannt wurde, hat man sie gleichzeitig festgelegt.
Bei entsprechender Eignung genügte schon eine dreimonatige Unterweisung, um an einer Trivialschule unterrichten zu dürfen. Für höhere Schulen bedurfte es eines mindestens sechs Monate langen Kurses. Schulgehilfen konnten sich nach vollendetem 20. Lebensjahr der Lehramtsprüfung unterziehen, wenn sie länger als ein Jahr an einer Schule tätig waren.
Kaiser Joseph II. setzte das Reformwerk fort und ordnete den Schulzwang an. Nach einem „Patent" vom 6. Oktober 1787 sollten in allen Städten, Märkten und auf dem Lande Trivialschulen errichtet werden. Das ergab den Grundstein für den Aufbau der Volksschulen. Der Lehrstoff umfaßte Religion, Lesen, Schreiben und die Grundrechnungsarten mit Schlußrechnen.
Die Bürger der Dörfer, die zum Schlaggenwalder Kirchsprengel gehörten, wie Poschitzau, Gfell, Töppeles, Leßnitz, Stirn, Schönwehr, Rabensgrün und Müllersgrün, waren an einer guten Ausbildung ihrer Kinder interessiert. Sie errichteten Schulhäuser und bemühten sich um gut ausgebildete Lehrkräfte.
In der Stadt verlief die Entwicklung folgendermaßen:
Im Jahre 1836 erfolgte die Trennung der Mädchen von den Knaben. Neben den drei Knabenklassen wurde eine Mädchenklasse gebildet; 1844 kam eine zweite und 1858 eine dritte hinzu. Im Jahre 1868 waren beide Schulen vierklassig. 1869 wurde die Knabenschule und 1880 die Mädchenschule mit der Errichtung der Bürgerschule fünfklassig.
*) Siehe Beitrag „Kirchengeschichte"
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.