Chlapecká a dívčí obecná škola byly do roku 1863 umístěny ve Staré škole. V roce 1862 byla na volném prostranství na místě Soukenického domu, na začátku Lestkovské ulice, s nákladem 78 000 rakouských zlatých postavena dvoupatrová dívčí školní budova pro umístění chlapecké a dívčí obecné školy.

Po období zanedbávání školství došlo v monarchii za císaře Františka Josefa I. k nejvýznamnější školské reformě. V roce 1868 přešel císařským nařízením školní dozor z duchovních na světské úřady.

Horní Slavkov (Schlaggenwald) byl od roku 1750 podřízen nově zřízenému krajskému úřadu v Lokti a přestal tak být svobodným městem. Školy podléhaly správně pozdějšímu okresu Loket a školním dozorem okresnímu školnímu úřadu ve Falknově (Falkenau).

Dne 14. května 1869 vyšel „říšský zákon o obecných školách pro dědičné země rakousko-uherské monarchie". Jím se povinná školní docházka prodloužila na osm let, ale zrušila se dosavadní nedělní škola. Místo triviální školy nastoupila všeobecná obecná škola. Zároveň se učební látka rozšířila o kreslení, zpěv, tělocvik a ženské ruční práce. Zeměpis, dějepis, přírodopis a přírodověda byly na rozvrhu jako samostatné vyučovací předměty.

Pro venkovské obyvatelstvo přinesla novela školského zákona z roku 1883 úlevu ohledně školní docházky. Jejich děti měly v 7. a 8. školním roce kvůli nasazení v zemědělství pravidelnou školní výuku jen v zimních měsících.

Po první světové válce byla tato úleva pro venkovské obyvatelstvo znovu zrušena. Učitelé získali větší vliv na záležitosti školy a byli finančně zrovnoprávněni se státními úředníky.

Říšský zákon o obecných školách z roku 1869 umožnil také zřizování měšťanských škol. Jejich úkol byl stanoven takto: „Měšťanská škola má za úkol poskytnout těm, kteří nemohou navštěvovat střední školu, vzdělání přesahující cíl obecné školy." Protože se v Rakousku pod pojmem střední škola (Mittelschule) rozuměly ty typy škol, které se dnes nazývají vyššími školami (se skládáním maturity), zdá se, že zákon zamýšlel měšťanskou školu jako formu středního školství.

Tento charakter podtrhují některé dodatečně zavedené vyučovací předměty jako aritmetika, geometrie, geometrické kreslení, účetnictví, cizí jazyky a krasopis. To bylo důležité pro žáky, kteří se chtěli věnovat technickému povolání, řemeslu nebo obchodu.

V zákoně se k tomu praví: „Těm (městům), které školu vydržují, se ponechává na vůli, zařídit obecnou školu tak, aby zároveň mohla plnit úkol měšťanské školy. V tom případě se škola skládá z osmi tříd." Po pěti třídách obecné školy následovaly tři třídy měšťanské školy.

Tím byl dán základ pro vznik měšťanské školy.

V Horním Slavkově (Schlaggenwald) byly vždy čtyři chlapecké a dívčí třídy. Protože v kruzích řemesla, obchodu a porcelánového průmyslu byly zapotřebí dobře vyškolené pracovní síly, byli měšťané o rozvoj školství velmi zainteresováni. Za předchůdce a vlastního zakladatele zdejší měšťanské školy je považován továrník Friedrich Hölzel. Na jeho návrh rozhodlo obecní zastupitelstvo v roce 1870 o zřízení chlapecké měšťanské školy. Provedení ale narazilo na velký odpor. Kvůli přílišné finanční zátěži c.k. okresní hejtman Hackler v Lokti zřízení měšťanské školy v Horním Slavkově zamítl. Nato se Friedrich Hölzel s městskou reprezentací obrátil na ministra vyučování v Praze. Ten měšťanskou školu schválil; ovšem s podmínkou městské subvence ve výši 1600 zlatých ročně a povinností, že město bude hradit i „věcné potřeby".

věta pokračuje na dalším listu ⟶