⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Velký důraz se přitom kladl na jednotnou metodu výuky.

V roce 1584 se farář nabídl, že bude vyučovat i hebrejštinu.

Školní vyučování probíhalo s výjimkou nedělí a svátků denně od 7 do 10 hodin a od 1 do 4 hodin. Středa a sobota odpoledne byly volné. Dvakrát ročně se konaly zkoušky, jedna o svatém Jiří (23. dubna), druhá o svatém Michalovi (29. září).

Protože se kolem roku 1590 ve školství projevovaly „nedbalosti", vystoupili kaplani Knod a Weigel dne 17. května 1590 na zasedání rady proti těmto nešvarům.

Dne 13. června 1596 bylo všem „školním zaměstnancům" předáno nové znění povinností, které mají dodržovat, a v 18 článcích byly stanoveny všechny podrobnosti, jež bylo třeba nejpřísněji dodržovat.

Jak pokrokoví byli tehdejší radní, ukazuje následující ustanovení: učitelé se mají k žákům chovat „pěkně mravně po školmistrovsku" a ne se ukazovat „hrubě a hněvivě". Baccalaureovi Bernhardu Jahnovi bylo už roku 1592 kladeno na srdce, aby bral ohled na „ingenia" (vrozenou povahu, charakter) chlapců, „neboť leccos se dá potrestat mnohem spíš slovy než metlou".

Zatímco se latinská škola všude těšila velké vážnosti, na politickém nebi se s nastupující protireformací stahovaly temné mraky. Ačkoli se Horní Slavkov (Schlaggenwald) na českém stavovském povstání roku 1618 podílel jen mírně, sebral císař Ferdinand II. v roce 1624 městu vládu nad Bečovem (Petschau). To a úpadek hornictví způsobený válečnými poměry přivedly město k naprosté zkáze. Nebylo už schopno udržet latinskou školu. V roce 1624 byl protestantský farní kostel uzavřen a brzy poté začalo vyhánění evangelických duchovních a učitelů.

Katolický hejtman Vahel vyzval evangelické učitele k „provozování" katolických zpěvů a hrozil:

„Kdo nepředloží zpovědní lístek, je zcela bezprávný v plném smyslu toho slova." Protože se tito nechtěli vrátit ke katolické víře, zastavil jim 18. září 1624 plat. Nato 20. září položil rektor Sebastian Fürgang školní klíče „na radní stůl".

Nyní dosadil c.k. hejtmanský úřad katolického rektora a katolické učitele, kteří ale při odporu většiny protestantského obyvatelstva dlouho nevydrželi a město znovu opustili. Kromě toho stále více klesala ochota měšťanů posílat děti do školy; ubývala i návštěva žáků odjinud. Tak se kdysi tak proslulá latinská škola rozpadla.

V únoru 1625 opustili město všichni evangeličtí učitelé a mnozí měšťané.

Poměrně skrovné historické prameny neposkytují vhled do života a působení žáků, kteří navštěvovali latinskou školu v Horním Slavkově (Schlaggenwald). Přesto zaslouží vyzdvižení dva muži:

Christoph Crinesius, kazatel a orientalista, a

Zacharias Theobaldus, dějepisec, matematik a astronom.*)

*) Viz příspěvek „Významní muži z Horního Slavkova (Schlaggenwald)".