⟵ věta pokračuje z předchozího listu

s rumem a jemné pečivo. Nebyli to ale jen chudí lidé, kteří rádi jedli i „Bröihtä Biäzälä" (opařené preclíky).

Na venkově bylo zvykem, že otec po jídle před zraky všech rozpůlil jablko, aniž by přitom rozřízl jádřinec; to by totiž znamenalo neštěstí pro rodinu. Pak dostal každý kousek. Tím – jak se věřilo – zůstali všichni ochráněni před omyly a vždy znovu nalezli cestu domů. Stál-li u jídelního stolu malý pytlík ovsa a malý svazek sena, hospodář nezapomněl v Boží noci vlastníma rukama tyto dary zkrmit svému dobytku.

Jeden starý sedlák vzpomíná: „Když jsem byl ještě malý kluk, otec mi vyprávěl, že zvířata v chlévě si o půlnoci mohou mezi sebou povídat. Protože jsem tak rád jednou chtěl slyšet mluvit velkého vola, sotva jsem se dočkal té chvíle, samou zvědavostí. Bohužel mě vždycky, už spícího, uložili do postele předtím, takže jsem se z těch rozhovorů nikdy nic nedozvěděl."

Jiný zvyk stanovil, že se veškeré zbytky jídla zabalily do ubrusu a odnesly na zahradu. Menší bratr seděl na zádech staršího, u každého stromu třikrát zaklepal na kmen, sáhl do plátna a rozsypal odpad po zemi se zaříkávacím rčením: „Baum, Baum, trooch, sinst hauä di o." (Strome, strome, nes, jinak tě porazím.)

Při rozdávání dárků se vánoční stromek skvěl v záři mnoha svíček. Prskavky rozprašovaly déšť jisker. Jakmile byly dárky vyměněny a náležitě obdivovány, chystalo se na půlnoční mši. Cesta ke slavnostně osvětlenému děkanskému kostelu nám zůstane v paměti celý život. Protože tehdy ještě byly opravdové zimy, museli si návštěvníci často v tmě jako v pytli razit cestu sněhovými závějemi ke kostelu sv. Jiří. Kostelníci z našich rodných vesnic se na hluboko zasněžených stezkách neobešli bez luceren a jako řetězy světel se blížili ze všech stran ke chrámu. Ale všechna námaha byla bohatě odměněna účastí na slavnostní půlnoční mši uprostřed mnoha věřících. A kdo by kdy mohl zapomenout na tak honosný betlém s postavami v životní velikosti, znázorňujícími svatou rodinu v betlémském chlévě, s králi, pastýři a ovcemi zaplňujícími celou šíři oltáře, na varhanní a pastýřskou hudbu, hrající tak procítěné vánoční nápěvy, i na jedinečnost, povznesenost a důvěrnost této noci?

Pokud děti ještě nedostaly dárky večer, stalo se tak následující ráno. Pak navštěvovaly i tety a strýce, protože Ježíšek mohl i u nich něco „vyložit". Na první svátek vánoční si po velké mši příbuzní a sousedé navzájem přáli „veselé svátky" (Gsundä Feiätooch).

Na svátek sv. Štěpána (26. 12.) nebo po něm mnozí otcové procházeli bilanci uplynulého roku a dbali na to, aby dluhy nepřecházely do nového roku.

Večer na Silvestra, kterému se říkalo také „Ålta Haalichä Å(b)md" (Starý svatý večer), slavili obyvatelé v kostele sv. Jiří bohoslužbu „díkůvzdání" za uplynulý rok a modlili se, aby je Bůh v nadcházejícím roce chránil před neštěstím, strachem a nouzí. Ale i pověra si znovu přišla na své s litím olova. Říkalo se, že kdo o silvestrovské půlnoci stojí na křižovatce cest, uvidí události příštího roku, i svatby a úmrtí.

Poslední hodiny starého roku slavili mnozí společně v hostinci.

V některých vesnicích ještě na Silvestra trval zvyk přijímat mužský dorost v obřadu do chasy mládenců a uvádět je v hostinci. Tím patřili k těm, kdo směli „předjíždět" (vüägschpånnt) při svatbách a jezdit s komorním vozem.

Nový rok začínal srdečnými přáními štěstí a požehnání, tak „Ä glückselichs Neis Gåuhå!" (Šťastný nový rok!) – Odpověď: „Ā ålts Türl u ā neis Tåuå!" (Staré dveře a nový rok!) – K dobrým přáním se v následujících dnech přidávali „Bröiftroochå" (listonoš) se svou poštovní knížečkou a „Schlåutfechå" (kominík) s ročním kalendářem, a za poskytnuté služby dostávali spropitné. Nový rok obyvatelstvo pokládalo za osudový den. Co se ten den dělalo nebo opomnělo udělat, se prý opakovalo i v následujícím roce. Ženy se tak vyhýbaly, pokud možno, praní prádla, protože tuto tehdy dost namáhavou práci nechtěly vykonávat celý rok. Ani na šňůře nesmělo viset prádlo, protože by to přineslo neštěstí. Často museli muž i děti převzít i mytí nádobí.

věta pokračuje na dalším listu ⟶