Od Štědrého večera do Tří králů trvalo dvanáct „podnocí", zvaných také „rauhnächte" (drsné noci). Bylo důležité vědět, co se komu v které noci zdálo, protože těmto snům se přisuzoval věštecký význam a jejich obsah se měl naplnit v příslušných měsících.

Na předvečer svátku Tří králů jsme na památku toho, že Ježíš při křtu posvětil vodu z Jordánu, navštěvovali kostel na svěcení vody. I sůl, křída a kadidlo dostávaly církevní požehnání. Matka pokropila všechny obytné místnosti ve třech rozích – ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého – svěcenou vodou a psala posvěcenou křídou, podle lidového výkladu, počáteční písmena Tří králů Kašpara, Melichara a Baltazara „K+M+B" a letopočet na horní trámec dveří. Původně „C-M-B" znamenalo latinsky 'Christus Mansionem Benedicat' (Kristus žehnej tomuto domu). Letopočet se přidával proto, že tehdy občanský rok začínal svátkem Tří králů. Těmito symbolickými požehnáními měl Bůh chránit dům a krb po celý rok před pokušeními zlého a před neštěstím.

V betlémě se nyní přidali i Tři mudrci z Východu. Vánoční stromek se „vyklízel" (ozdoby se sundávaly).

V těchto dnech se u nás zpívala píseň na známou melodii: „In Echåländ, wenn Kirwā is ..."

Dreikenichstooch in dā Schlåggāwålā Kirgn, dåu is ā Gschichtl gscheåh, dåu röift dā Pfårrā vām Predichtstool: „Ihr drei Weisn, wåu kummts denn heå?"

Drei Bauån san grood kummā gwesn, döi wåån gånz weiß våschneit. Döi håm dåu denkt, dees gåiht af sie. O du Vålegnheit!

Dā aanā fischpāt: „Håns, soochs du! Du waßt, daß mich ich niāt trau." Dåu fåßt dā Håns ā Herz u sågt: „Miā kummā vā Puschātzau."

(Na Tři krále ve slavkovském kostele se přihodila tato historka: farář zvolal z kazatelny: „Vy tři mudrci, odkud to jdete?" Tři sedláci právě přišli, celí zasněžení bílým sněhem. Ti si mysleli, že to platí jim. Ó, ta trapná chvíle! Jeden zašeptal: „Hansi, řekni to ty! Já se neodvažuji." Tu se Hans osmělil a řekl: „My jdeme z Puschátzau.")

V následující době se dívky a chlapci bavili sáňkováním – posloužil i „Bredlrutschå" (klouzání na prkénku) – ve svahu uliček a varovným pokřikem „Hoob, hoob" zaháněli dospělé z jízdní dráhy. Na programu bylo i bruslení na zamrzlých rybnících poblíž vsi. Při rovněž oblíbeném lyžování se mnozí museli spokojit ještě s „Fasslbredlårn" (dužinami ze sudu), které umožňovaly jen klouzání. Jasanová prkna s vázáním z prasečí kůže (!) mělo jen málokdo.

Po Třech králích chodily ženy a děvčata na dlouhé zimní večery střídavě do různých domů na „Fedärnschlöißn" (draní peří). Trhaly přitom paprsky a prachové peří z brk husích per, které hospodyně po celý rok pečlivě sbírala. Několik dobrých per posloužilo na štětce na máslo, husí křídla na oprašovač na kamna a troubu. Děti nebyly zvlášť vítány a musely se chovat tiše. Otevírání dveří nebo bujaré veselí se muselo

věta pokračuje na dalším listu ⟶