⟵ věta pokračuje z předchozího listu

dupal, chrastil řetězy, bušil metlou o dveře a divokým křikem naháněl potomstvu strach a hrůzu. Předčítal z „Ranzn" (kabelky) seznam jejich hříchů, dokud neslíbily nápravu. Pak zasáhl Mikuláš: „Chcete se modlit?" – Děti před ním poklekly a modlily se. Když se zadrhly, pomohla matka. I ten největší darebák si odříkal svůj veršík. Pak k nim bělovousý muž přeměněným hlasem promluvil laskavě a obdaroval je jablky, ořechy, perníkovými jezdci a jinými sladkostmi, když mu i ony slíbily, že napříště budou hodné.

Ptaly-li se pak děti, odkud vlastně Mikuláš přichází, maminka řekla, že z Krudumu. Věřily tomu, protože už předtím slýchaly mnoho tajemného o této hoře.

V nejtemnější době roku slaví křesťanstvo narození svého Pána Ježíše Krista, s nímž přišlo na svět světlo:

Vánoce.

V adventní době jsme se i my na tento velký svátek připravovali. Hospodyně vyleštila svůj domov do vysokého lesku a starala se o tělesné blaho svých blízkých, o vánočku, pumpernikl a jiné vánoční pečivo, jakož i chutnou pečeni. Přísně dbala na to, aby přes svátky nevisel na půdě žádný prádlo, protože to mohlo přinést neštěstí. Obec nabízela k prodeji smrčky na horním náměstí před „Broutbänk". Otec vybíral pěkný vánoční stromek, kterému se u nás říkalo i „Zuckäbaiml" (cukrový stromeček), protože bylo naprosto obvyklé věšet na větve pečivo a cukrovinky. Na venkově se sedlák díval v lese po vhodném stromku pro velkou světnici, zatímco čeleď uklízela dvůr a stodoly a obzvlášť pečlivě se starala o dobytek ve chlévě. Známý domácí betlém se svými figurkami znovu nalezl své staré místo. Děti naslouchaly do prosincové noci a toužebně čekaly na Štědrý večer.

Jednu adventní sobotu se konal vánoční trh, který teprve doopravdy probouzel předtuchu vánočního obdarování. Na obou stranách náměstí bylo u stánků mnoho k vidění: teplé oblečení, zimní boty, vonící pečivo jako pumpernikl a perník, k tomu vánoční ozdoby a samozřejmě hračky. Přinese snad Ježíšek velkou „panenku" se spícíma očima, houpacího koníka („Schwenkpfaa") nebo dokonce vláček na klíček? Po čem toužila dětská srdce tehdy!

Pak následovalo zimní slunovrat a svátek sv. Tomáše (21. 12.), jemuž rovněž předcházela losovací noc. Byla vyhledávaná zvláště těmi, jejichž přání se v ondřejské noci nevyplnila.

V zamčeném pokoji, v němž ležely i láskyplně vybrané nebo vyrobené dárky, se vánoční stromek „ozdoboval" a dostával nádherný lesk s pamlsky, barevnými skleněnými koulemi, zvonečky, mnoha stříbrnými řetězy a zlatými či stříbrnými prýmky. Úplně nahoře se leskla špička z pestrého ozdobného skla.

Konečně přišel vytoužený Štědrý večer. Celá rodina se shromáždila kolem velkého stolu ve světnici. U dveří hořelo světlo za zemřelé, aby i chudé duše mohly být přítomny. Po společně pronesené modlitbě před jídlem následovalo jako vrchol slavnostní jídlo. Byla to např. hrachová polévka s opraženými houskovými kostičkami, pak svíčková na kyselo (Sauerbraten) nebo dušený kapr se sladkokyselou (polskou) perníkovou omáčkou. Kompot ze sušených švestek a celerový salát se podávaly jako příloha. Další chod tvořil často jablečný závin s punčem, vánočka s máslem, sirupem nebo medem; jablka a ořechy také nesměly chybět. Na závěr hospodyně servírovala čaj

věta pokračuje na dalším listu ⟶