⟵ věta pokračuje z předchozího listu
dupal, chrastil řetězy, bušil metlou o dveře a divokým křikem naháněl potomstvu strach a hrůzu. Předčítal z „Ranzn" (kabelky) seznam jejich hříchů, dokud neslíbily nápravu. Pak zasáhl Mikuláš: „Chcete se modlit?" – Děti před ním poklekly a modlily se. Když se zadrhly, pomohla matka. I ten největší darebák si odříkal svůj veršík. Pak k nim bělovousý muž přeměněným hlasem promluvil laskavě a obdaroval je jablky, ořechy, perníkovými jezdci a jinými sladkostmi, když mu i ony slíbily, že napříště budou hodné.
Ptaly-li se pak děti, odkud vlastně Mikuláš přichází, maminka řekla, že z Krudumu. Věřily tomu, protože už předtím slýchaly mnoho tajemného o této hoře.
V nejtemnější době roku slaví křesťanstvo narození svého Pána Ježíše Krista, s nímž přišlo na svět světlo:
Vánoce.
V adventní době jsme se i my na tento velký svátek připravovali. Hospodyně vyleštila svůj domov do vysokého lesku a starala se o tělesné blaho svých blízkých, o vánočku, pumpernikl a jiné vánoční pečivo, jakož i chutnou pečeni. Přísně dbala na to, aby přes svátky nevisel na půdě žádný prádlo, protože to mohlo přinést neštěstí. Obec nabízela k prodeji smrčky na horním náměstí před „Broutbänk". Otec vybíral pěkný vánoční stromek, kterému se u nás říkalo i „Zuckäbaiml" (cukrový stromeček), protože bylo naprosto obvyklé věšet na větve pečivo a cukrovinky. Na venkově se sedlák díval v lese po vhodném stromku pro velkou světnici, zatímco čeleď uklízela dvůr a stodoly a obzvlášť pečlivě se starala o dobytek ve chlévě. Známý domácí betlém se svými figurkami znovu nalezl své staré místo. Děti naslouchaly do prosincové noci a toužebně čekaly na Štědrý večer.
Jednu adventní sobotu se konal vánoční trh, který teprve doopravdy probouzel předtuchu vánočního obdarování. Na obou stranách náměstí bylo u stánků mnoho k vidění: teplé oblečení, zimní boty, vonící pečivo jako pumpernikl a perník, k tomu vánoční ozdoby a samozřejmě hračky. Přinese snad Ježíšek velkou „panenku" se spícíma očima, houpacího koníka („Schwenkpfaa") nebo dokonce vláček na klíček? Po čem toužila dětská srdce tehdy!
Pak následovalo zimní slunovrat a svátek sv. Tomáše (21. 12.), jemuž rovněž předcházela losovací noc. Byla vyhledávaná zvláště těmi, jejichž přání se v ondřejské noci nevyplnila.
V zamčeném pokoji, v němž ležely i láskyplně vybrané nebo vyrobené dárky, se vánoční stromek „ozdoboval" a dostával nádherný lesk s pamlsky, barevnými skleněnými koulemi, zvonečky, mnoha stříbrnými řetězy a zlatými či stříbrnými prýmky. Úplně nahoře se leskla špička z pestrého ozdobného skla.
Konečně přišel vytoužený Štědrý večer. Celá rodina se shromáždila kolem velkého stolu ve světnici. U dveří hořelo světlo za zemřelé, aby i chudé duše mohly být přítomny. Po společně pronesené modlitbě před jídlem následovalo jako vrchol slavnostní jídlo. Byla to např. hrachová polévka s opraženými houskovými kostičkami, pak svíčková na kyselo (Sauerbraten) nebo dušený kapr se sladkokyselou (polskou) perníkovou omáčkou. Kompot ze sušených švestek a celerový salát se podávaly jako příloha. Další chod tvořil často jablečný závin s punčem, vánočka s máslem, sirupem nebo medem; jablka a ořechy také nesměly chybět. Na závěr hospodyně servírovala čaj
trampelte, rasselte mit Ketten, schlug mit dem Rutenbesen gegen die Tür und versetzte den Nachwuchs mit wildem Geschrei in Angst und Schrecken. Er las den „Ranzn" ihr Sündenregister vor, bis sie Besserung gelobten. Dann griff der Nikolaus ein: „Wollt's be(t)n?" – Die Kinder knieten vor ihm nieder und beteten. Wenn sie sich verhaspelten, half die Mutter nach. Auch der größte Lausnigl stammelte sein Verslein herunter. Dann sprach der weißbärtige Mann ihnen mit verstellter Stimme gut zu und beschenkte sie mit Äpfeln, Nüssen, Pfefferreitern und anderen Süßigkeiten, wenn sie auch ihm versprachen, fortan brav zu sein.
Fragten die Kinder später, woher denn der Nikolaus komme, sagte die Mama, vom Krudum. Das glaubten sie auch, weil sie schon viel Geheimnisvolles über diesen Berg gehört hatten.
In des Jahres dunkelster Zeit feiert die Christenheit die Geburt ihres Herrn Jesus Christus, mit dem das Licht in die Welt kam:
Weihnachten.
In der Adventszeit bereiteten auch wir uns auf dieses große Fest vor. Die Hausfrau brachte ihr Heim auf Hochglanz und kümmerte sich um das leibliche Wohl ihrer Lieben, um Christstollen, Pumpernickel und anderes Weihnachtsgebäck sowie einen schmackhaften Braten. Sie achtete streng darauf, daß über die Feiertage keine Wäsche am Boden (Speicher) hing; denn das konnte Unheil bringen. Die Gemeinde bot am oberen Marktplatz vor der „Broutbänk" Fichten zum Verkauf an. Der Vater suchte einen schönen Christbaum aus, der bei uns auch „Zuckäbaiml" hieß, weil es durchaus üblich war, Back- und Zuckerwaren an die Zweige zu hängen. Auf dem Land sah sich der Bauer im Wald nach einem geeigneten Baum für die große Stube um, während das Gesinde Hof und Scheunen aufräumte und das Vieh im Stall besonders sorgfältig pflegte. Die vertraute Hauskrippe fand mit ihren Figuren wieder den alten Platz. Die Kinder horchten in die Dezembernacht hinaus und warteten sehnsüchtig auf den Heiligen Abend.
An einem Adventssamstag wurde der Weihnachtsmarkt abgehalten, der erst so richtig die Vorfreude auf die weihnachtliche Bescherung weckte. Zu beiden Seiten des Marktplatzes gab es an den Verkaufsständen viel zu sehen: warme Kleidung, Winterschuhe, duftendes Gebäck, wie Pumpernickel und Pfefferkuchen, dazu Christbaumschmuck und natürlich Spielzeug. Brachte das Christkind vielleicht die große „Dock" (Puppe) mit den Schlafaugen, ein „Schwenkpfaa" (Schaukelpferd) oder gar den Eisenbahnzug zum Aufziehen? Was Kinderherzen sich damals so wünschten!
Dann folgten die Wintersonnenwende und der Thomastag (21.12.), dem auch eine Losnacht vorausging. Sie war vor allem von denjenigen gefragt, deren Wünsche in der Andreasnacht unerfüllt geblieben waren.
In einem verschlossenen Zimmer, in dem auch die liebevoll ausgesuchten oder angefertigten Geschenke lagen, wurde der Christbaum „uáputzt" und erhielt mit Leckereien, farbenfrohen Glaskugeln, Glöckchen, viel Lametta und Gold- oder Silberborten prunkvollen Glanz. Ganz oben funkelte eine Spitze aus buntem Zierglas.
Endlich kam der ersehnte Heilige Abend. Die ganze Familie versammelte sich um den großen Tisch in der Stube. An der Tür brannte ein Licht für die Verstorbenen, damit auch die armen Seelen anwesend sein konnten. Nach einem gemeinsam gesprochenen Tischgebet folgte als Höhepunkt das festliche Mahl. Da gab es z.B. Erbsensuppe mit gerösteten Semmelwürfeln, dann Sauerbraten oder gedünsteten Karpfen mit süß-saurer (polnischer) Pfefferkuchensoße. Dörrpflaumenkompott und Selleriesalat reichte man als Beilagen. Der nächste Gang bestand oft aus Apfelstrudel mit Punsch, Christstollen mit Butter, Sirup oder Honig; auch Äpfel und Nüsse durften nicht fehlen. Zum Ausklang tischte die Hausfrau Tee
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.