Mohsovy zprávy nabízela příroda v tomto západním výběžku Čech ideální předpoklady pro bohaté průmyslové využití těchto vzácných pokladů.

Rabensgrün – první pokus o výrobu porcelánu v Čechách

Ve 2. polovině 18. století už v Durynsku vzkvétal porcelánový průmysl. Také obchodníci z Čech se zabývali prodejem durynského zboží, protože ve vlastní zemi se tehdy porcelán ještě nevyráběl.

Schaurek ze Zásady začal roku 1779 obchodovat s wallendorfským porcelánem. Jistý Stieda, který napsal knihu „Počátky porcelánových manufaktur atd.", uvádí, že v letech 1786–87 se v knihách wallendorfské manufaktury objevilo nejméně sedm českých obchodníků. V zápisech je uveden i jistý Jakob Just z Horního Slavkova (Schlaggenwald), který obchodoval s porcelánem a byl u svých dodavatelů v Durynsku velmi oblíben, neboť se osvědčil jako skromný a poctivý obchodník. Tento Just, bystrá hlava, přemýšlel o výrobě porcelánu. Vzal s sebou do Durynska vzorek bílé hlíny nalezené poblíž Horního Slavkova u vsi Gabhorn a nechal ji vyšetřit. Jeho obchodní přátelé prohlásili tento bílý „prášek" za pravou porcelánovou hlínu.

Ve stejné době podnikal Franz Anton Haberditzel, majitel selského dvora č. 1 ve vsi Rabensgrün, přepravní jízdy do Durynska. Haberditzel byl schopný a znalý hospodář, který dlouhá léta zastával místo správce na hraběcím statku Pergen v Pohlodech u Žatce. Když viděl vzkvétající porcelánky v Durynsku a Sasku, poznal, že se dobré vyhlídky pro výrobu porcelánu nabízejí i v Čechách. Ta myšlenka mu nedala pokoj. Tak přišel rok 1789.

Rabensgrünští sedláci nad záměrem téměř osmdesátiletého muže kroutili hlavami. U štamgastského stolu se rozvíjely vášnivé rozhovory i obdiv zároveň.

Haberditzel se však těmito řečmi nenechal znejistit. Se svým synem Raphaelem postavil na svém dvoře porcelánovou pec a pod vedením arkanisty Johanna Gottlieba Sonntaga z Rudolstadtu začal s pokusy. V protokolu pražského gubernia (= vládního úřadu) se praví: „V roce 1789 učinil Franz Anton Haberditzel, bytem v Rabensgrünu, pokus o výrobu kameniny s hlínou, která byla nalezena na poddanské půdě gabhornského sedláka Martina Kunze (v panství knížete Kounice)." Haberditzel získal pro svůj podnik několik finančně zdatných společníků a založil s nimi těžařstvo (= společnost podílníků). Zpočátku se vyrábělo jen kamenné zboží. V první době zaměstnával soustružiče a modeláře, malíře modrého dekoru a několik pomocných dělníků. Dne 18. června 1791 obdržel Haberditzel z Vídně úřední povolení ke zřízení továrny na kameninu.

Protože nebylo k dispozici žádné plavicí zařízení, používala se hlína tak, jak byla vytěžena, v nečištěném stavu, přičemž ani příměs živce neměla správné množství. Vyrobené nádoby Haberditzela vůbec neuspokojovaly; šedé a hrubozrnné měly pevnost jen tehdy, byly-li velmi silnostěnné. On však chtěl vyrábět skutečný porcelán, a proto zkoušel podstatně světlejší donawitzskou hlínu, která dávala i porcelánu podobné nádobí, jež nacházelo dobrý odbyt. Primitivní technické vybavení dovolovalo výrobu jen v malém měřítku. Chyběla především řádná provozní budova s odpovídajícím zařízením. Ale už v roce 1792 existovala společnost s 25 podílníky a kapitálem 4000 zlatých. V provozu pracovalo 5 dělníků, jeden soustružič, dva malíři a dva pracovníci s hmotou, kteří v jednom výpalu vyrobili porcelán v hodnotě 60–70 zlatých. Tento první slavkovský porcelán byl tehdy pro svou kvalitu velmi žádaný všude, zvláště v Praze.

věta pokračuje na dalším listu ⟶