Haberditzel chtěl v Teplém údolí na pozemku jednoho ze společníků postavit továrnu, v níž by kromě technických vylepšení mohl pomocí vodní síly řeky provozovat i „glazurovací stoupu". Bohužel Haberditzel 20. července 1792 ve věku 80 let zemřel.

Rozhodnutím společníků byl technickým vedoucím a ředitelem ustanoven Johann Gottlieb Sonntag a správcem vážený báňský úředník Josef Bernhard Peschke. Vdova po Haberditzelovi zůstala s podílem svého zesnulého muže členkou společnosti, která čítala 28 podílníků.

Sonntag podal 29. 1. 1793 českému zemskému guberniu žádost o přeložení výroby do Bečova a o udělení zemského privilegia. K žádosti přiložil: 1 kávovou a 1 mléčnou konvici, 1 cukřenku, 6 párů kávových šálků, vše v modré barvě, dále 1 bílý pohárek a 1 kávový hrneček. Vídeňská dvorní komerční rada však žádost výnosem z 20. dubna 1793 rázně zamítla, patrně z obavy, že by rabensgrünská výroba mohla časem dělat konkurenci vídeňské porcelánce.

Toto zamítnutí znamenalo konec první české porcelánky, ještě než se pořádně rozeběhla. Sonntag a ostatní podílníci se cítili ve svých plánech omezeni a těžařstvo rozpustili.

Haberditzelův sen se přesto naplnil. Jiní muži převzali jeho duchovní odkaz a založili na Chebsku porcelánky, kterým byla souzena velká budoucnost. Haberditzelovi však náleží zásluha, že jako první v Čechách zahájil pokusy o výrobu porcelánu.

Jeho syn Raphael, který otci při pokusech horlivě pomáhal, se stal zdatným odborníkem na porcelán. V roce 1793 vstoupil do porcelánky hraběte Thuna v Klášterci, založené Johannem Nikolausem Weberem, a svým odborným umem to dotáhl až na ředitele.

Obecně

Geologické podloží v okolí Horního Slavkova (Schlaggenwald) bylo bohaté na přírodní poklady, které umožňovaly čilý rozvoj různých odvětví. Bohatství cínové rudy zde bylo rozpoznáno velmi brzy a v 15. a 16. století zažívala těžba cínu svůj plný rozkvět.

Je známo, že v Horním Slavkově se ve 15. století a i později vyrábělo „hliněné nádobí". Svědčí o tom název stateného „hrnčířského domu" u Gänsdörfl a nálezy střepů a kusů nádobí, které se v jeho blízkosti našly ještě na počátku 20. století.

V 16. století výnosy rudných dolů pozvolna klesaly. Bohatství na snadno dostupných místech se vyčerpalo. Kromě toho dodávala cizina, později především Amerika, cín podstatně levněji než doly v Císařském lese a v Krušných horách. Těžba i odbyt cínu se výrazně omezily.

V době reforem císařovny Marie Terezie nastaly v Horním Slavkově zcela nové poměry. Mimo jiné bylo roku 1772 hlavní horní úřad (Bergoberamt) nahrazen horním úřadem (Bergamt), staré vyhlášky byly zrušeny a správa města přizpůsobena změněným poměrům.