Pošta, železnice a dopravní cesty

V roce 1850 byl založen Německo-rakouský poštovní spolek. Horní Slavkov (Schlaggenwald) měl od roku 1846 poštovní úřad a od roku 1869 telegrafní úřad. Samozřejmě už dávno předtím existovala možnost dopravovat zprávy a poštovní zásilky poštovním dostavníkem, kterým se dalo i cestovat.

Poštovní úřad sídlil na náměstí v domě č. 40, v přízemí. V prvním patře měla své služební místnosti četnická stanice. Vedle přepážek pro vyřizování poštovních záležitostí, přijímání balíků a dalších služeb byla k dispozici i místnost pro ruční spojování všech telefonních hovorů. Rozlehlý doručovací obvod poštovního úřadu vyžadoval několik poštovních doručovatelů (listonošů). Doručovací okrsky byly místy velmi rozsáhlé. Jeden venkovský okrsek zahrnoval obce Rabensgrün, Stirn, Leßnitz, Töppeles, Kohlmühle, Gfell a Poschitzau. Kdo zná polohu těchto míst, dovede si představit, jaké fyzické nasazení to den co den vyžadovalo, zvláště ve sněhem bohatých zimách.

Od počátku 20. století bylo naše město napojeno i na železniční síť. Věk železnice začal v Německu v roce 1835 první parní tratí mezi Norimberkem a Fürthem. Tento velkolepý vynález, a zejména rychlý rozvoj železniční sítě, měl převratný význam pro zpřístupnění jednotlivých oblastí země i pro zakládání a rozvoj průmyslových podniků. V roce 1870 byl jako první vnitrorakouská trať s parním provozem otevřen úsek Eger–Karlsbad (–Komotau–Prag) [Cheb–Karlovy Vary (–Chomutov–Praha)]. Město Loket (Elbogen) se dlouho, ale marně snažilo prosadit vedení trati podél Ohře mezi Falknovem [Sokolovem] a Karlovými Vary. Jako útěchu městu přiznali jen napojení na tuto trať. Už v roce 1877 uvedla Loketská místní dráha (Elbogener Lokalbahngesellschaft) do provozu asi 5 km dlouhou „vedlejší dráhu" (to je dráha s nižšími nároky na technické vybavení) do Neusattlu. Cestující, kteří přestupovali, museli vždy projít přijímací budovou, aby stihli přípojný vlak.

Za zvláštnost je třeba považovat, že šlo o první místní dráhu v celé rozlehlé rakousko-uherské monarchii.

Pro naše město se tak přístup do „světa" sice přiblížil, spokojeni s tím však ještě být nemohli. Ke konci 19. století nařídil císař František Josef doplnění sítě místních drah. Měla tak vzniknout trať Karlsbad–Petschau–Marienbad [Karlovy Vary–Bečov nad Teplou–Mariánské Lázně] s odbočkou Schönwehr–Elbogen. Předtím se uvažovalo o vedení trasy Schönwehr–Schlaggenwald–Schönfeld–Sangerberg–Marienbad. Tyto úvahy však dále nesledovali. Snad nebylo dost vlivných zájemců, nebo se dal předpokládat příliš velký odpor.

Po vydání povolení a dokončení veškeré projektové dokumentace se v roce 1899 mohlo začít se stavbou trati Schönwehr–Elbogen. Na rozdíl od úseku Elbogen–Neusattl bylo vedení trasy obtížné a kladlo vysoké nároky na inženýry; bylo totiž třeba překonat výškové rozdíly půvabné podhorské krajiny – od Loketu (Elbogen) ve výšce 443 m n. m. přes vrcholový bod ve výšce 620 m n. m. dolů do Schönwehru ve výšce 480 m n. m. – pomocí násypů, odkopávání svahů a mnoha umělých staveb.

Nechme však promluvit vzpomínky.

Nádraží v Loketu (Elbogen) leží přímo na břehu Ohře. Zatímco Ohře obtéká hradní vrch a staré město, železniční trať je vedena tunelem pod ulicemi. Poté překonává železniční most s velkým rozpětím

věta pokračuje na dalším listu ⟶