Policie a četnictvo
Už na sklonku středověku směla města na základě pověření vykonávat policejní úkoly. Z 16. století jsou známy policejní řády, které sloužily podpoře veřejného blaha a hospodářství. V 17. a 18. století, v době absolutistických forem vlády, došlo z obav o duševní spásu poddaných ke zvýšenému policejnímu dohledu, který vedl až k zásahům do soukromé sféry občanů. Když se v 19. století po vyhrocených sporech prosadil přechod k ústavnímu státu, byly úkoly policie nově vymezeny.
V letech 1918–1938 byla u nás policejní přítomnost rozdělena mezi obecní policii a četnictvo. Starosta zastával funkci místního policejního úřadu. Byli mu podřízeni obecní strážníci, kteří vykonávali řadu úkolů, jež po roce 1938 přešly na jiné funkcionáře. Nejčastěji zasahovali při těchto příležitostech:
Kontroly, zda jsou dodržovány vyhlášky;
Doprovod průvodů a slavnostních pochodů;
Dohled nad shromážděními a manifestacemi;
Urovnávání sporů a rvaček;
Zákrok při rušení nočního klidu;
Zadržování tuláků a osob bez trvalého bydliště.
Vedle takových výkonných úkolů museli obecní strážníci plnit i úkoly správní. Nezapomenutelné je „bubnování". Obecní strážník, obvykle doprovázený hloučkem dětí, procházel všemi ulicemi a uličkami, v pravidelných odstupech se zastavoval a bubnováním vyzýval obyvatele, aby se u něj shromáždili. Jakmile se sešlo dost posluchačů, přečetl městské oznámení.
Službu zpravidla vykonávali tři strážníci.
Státní četnictvo nepodléhalo obci. Na rozdíl od obecních strážníků nosili tito úředníci zbraně.
Do působnosti četnické stanice patřilo obvykle více než jedna politická obec. Kromě povinnosti dbát na udržování veřejného klidu, pořádku a bezpečnosti byli četníci pověřeni policejním vyšetřováním a objasňováním trestných činů. Museli také přijímat pokyny státního zastupitelství a mohli v rámci výkonného práva použít donucovací prostředky.
Naše četnická stanice měla obsazení tři úředníky. Mezi lety 1918 a 1938 sloužili převážně Češi.
Po roce 1938 byla policie organizována podle právních norem, vyhlášek a prováděcích předpisů platných v Německé říši.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.
