⟵ věta pokračuje z předchozího listu
jako malý protidárek za vše, čím jsem se od dětských dnů městu a jeho pozemkům stal dlužníkem. Sláva všem milým krajanům z domoviny a srdečný vánoční pozdrav!
gewidmet:
als kleine Gegengabe für all das, was ich seit den Tagen meiner Kindheit der Stadt und ihren Gemarken schuldig geworden bin. Heil allen lieben Heimatsgossen und herzlichen Weihnachtsgruß!
Dnes se chci zase jednou bez pasu a víza, kolem přísné policie a vyslanectví, potají přeplížit přes nově vztyčené, špičaté hraniční kůly a putovat v radostné velikonoční náladě do milé domoviny. Můj uzlík je lehký jako pírko a jeho obsah nevinný, i ti nejnevrlejší pohraničníci by mě museli nechat bez trestu projít. Ale ti by mi dnes stejně nemohli nic udělat, neboť velikonoční cestu jsem nastoupil v letadle svých myšlenek a chci teď, po závratném letu vzduchem a nenápadném přistání na tiché lesní loučce v Krudumském hvozdu, kde právě raší první jarní kvítí, znovu trochu prohrabat poklady svých vzpomínek.
Konečně tě tedy zase vidím, ty nádherná domovino, buď mi zdravena z hloubi srdce! Teď ale musím rychle ulevit prudkému dmutí v hrudi: jeden hlasitý jásavý výkřik z hrdla starého pasáčka, a ještě jeden, a lesy kolem se dobrou chvíli rozléhají radostným výskotem toho bláznivého podivína. Pak už ale svižně vykročím a v okamžiku jsem z lesa venku, uprostřed vůní země vonící, smějící se jarní nivy věčně mladé domoviny. Hle, už se ke mně blyští moje milá vesnička a z pěkné novostavby otcovského domu mi sesterské ruce kynou na uvítanou. Zase doma, po dlouhém, úzkostném čase! Jak je nám všem srdce plné až po okraj, začíná ptaní a vyprávění, které nechce brát konce, až mi klesnou víčka a já se odpotácím do své komůrky, kde se hned nato natáhnu k blaženému snění. Do okna mi blikají tytéž zlaté hvězdy nebeské, které jsem jako dítě tak často pozoroval, a v mé unavené hlavě vyvstávají svaté vzpomínky dětství: poslední desetiletí jsou jako vymazaná a já jsem zase
tím prostoduchým vesnickým klukem z dřívějška, který si v zeleném revíru kolem domu a dvora tropí své libůstky.
Ostergruß an die Heimat.
Heute will ich mich wieder einmal ohne Paß und Sichtvermerk von der hohen Polizei und Gesandtschaft über die neu aufgerichteten, spitzigen, Grenzpfähle hinüberstehlen und in fröhliche Osterstimmung in die liebe Heimat wallen. Mein Bündel ist federleicht und sein Inhalt ohne Arg, selbst die bärbeißigsten Grenzwächter müßten mich ungestraft durchlassen. Aber die könnten mir heute auch gar nichts anhaben, denn ich habe die Osterfahrt im Flugzeug meiner Gedanken angetreten und will jetzt nach schwindelnder Luftreise und unauffälliger Landung auf einem stillen Waldwiesenwinkel des Krudumforstes, wo gerade die ersten Frühlingsblumen sprießen, die Schätze meiner Erinnerung wieder einmal ein wenig auskramen.
Endlich also schaue ich dich wieder, du herrliches Heimatland, sei mir gegrüßt aus Herzensgrunde! Nun muß ich aber rasch einem ungestümen Drängen in der Brust Luft machen: ein lauter Jubelschrei aus alter Hirtenknabenkehle, und noch einer, und die Wälder ringsum wiederhallen eine gute Weile lang von dem Freudengeheul des närrischen Kauzes. Dann greife ich aber rüstig aus und bin im Nu aus dem Forste heraus mitten in der erdduftenden, lachenden Frühlingsflur der ewig jungen Heimat. Siehe, da blinkt auch schon mein liebes Dörfchen herüber und von dem schmucken Neubau des Vaterhauses winken mir Schwesterhände den Willkommengruß zu. Wieder daheim, nach langer, banger Zeit! Wie ist uns allen das Herz voll zum Ueberlaufen, ein Fragen und Erzählen hebt an, das kein Ende nehmen will, als mir die Augen zufallen und ich in mein Kämmerlein wanke, wo ich mich alsbald zu seligem Träumen hinstrecke. Zum Fenster blitzen dieselben goldenen Himmelssterne herein, die ich als Kind so oft geschaut, und in meinem müden Haupte steigen die heiligen Erinnerungen der Kindheit auf: die letzten Jahrzehnte sind wie ausgelöscht, und ich bin wieder der
einfältige
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.