⟵ věta pokračuje z předchozího listu

A to vše, co jsem tehdy v mladých dnech — je to už dávno — spatřil ze svého vysokého sedátka na kameni nad Křížovou ulicí tam nahoře, to vše umělec svým geniálním rukopisem věrně zachytil ve svém nádherném díle, a nyní to září z krásného rámu jako líbezná vánoční pohádka dolů na mě a na stůl, u něhož píšu tyto vzpomínkové řádky. Zřídil jsem si tu malý domácí oltář pro své domovské pobožnosti a oltářní obraz k němu dodal mistr Ditz — —

Nyní bych chtěl milého Pána Boha snažně poprosit, aby mě, bude-li mu libo, nechal ještě nějakou dobu putovat ve světle pozemském. Pro každý případ však chci hned stanovit, že Ditzovo mistrovské dílo přejde brzy po mém odchodu z jeviště života do vlastnictví města Lokete, aby je ctění otcové města ve své pokladnici bezpečně a důstojně opatrovali pro příští pokolení! Tak, a tím jsem si sundal jednu starost z krku a milému městu svého mládí jsem dal malý vánoční dárek, byť darovaný jen na dohled:

věta pokračuje na dalším listu ⟶