S těžce naloženým košem na zádech, s jednou rukou svírající blikající lucerničku a druhou pevnou hůl, vydala se naše dobrá mlékařka jako každý den i dnes na noční cestu. Ve starém hornickém městečku Literbachy - Čistá (Lauterbach) ještě všichni spali hlubokým spánkem, když se s nákladem mléka tak brzy ráno vydala na tu namáhavou pouť. Cestou dolů lesem jí malé lucernové světélko jen sotva ukazovalo cestu, pokud z ní v tom hlubokém sněhu vůbec něco bylo vidět. Ztěžka oddechujíc pod svým břemenem si musela pracně razit cestu a obezřetně hledat schůdné stezky.
Dnes by ta poctivá žena už raději zůstala doma u svých dětí, vždyť jim chce nechat od Ježíška darovat zářící stromeček a na Štědrý večer připravit pro ta malá hrdélka lahodné jídlo, jak jen nejlépe umí — ale nešlo to. Nu, dnes vyrazila ještě dřív než jindy a chtěla si opravdu pospíšit, aby byla doma dřív než kdy jindy.
Mezitím opustila les a pomalu se už rozjasňovalo šero, takže mohla ve první vesnici, kterou právě procházela, lucernu zhasnout. A rychle šla dál poněkud vyšlapanými stezkami směrem k městu. Tady si konečně mohla sundat těžké břemeno z rozehřátých zad a trochu si oddechnout, dnes se jí totiž dech trochu zkracoval. Teď rychle do domů ve městě ke starým zákazníkům a odběratelům, se zbytky pak ke kupkyni, a než se nadála, byla hotová a připravená k návratu domů. Jen tak mimochodem talíř horké polévky u Hirschenwirta a ještě pár perníkových jezdců a červená cukrová srdíčka od starého Mürlinga, ani lahvička sladkého rosolia na dnešní večer doma nebyla zapomenuta, a hned to jde s rachotícími prázdnými konvemi na mléko v koši zase do kopce, k lauterbašskému domovu.
Ano, dnes jí dnes všechno šlo tak rychle od ruky, že pevně doufala, že bude doma ještě před příchodem Štědrého večera u čekajících dětí.
Ale v tuhé zimě stoupat do kopce ve Slavkovském lese, to znamená pořádně dávat pozor a být silná, i když člověku na zádech nevisí těžký koš s mlékem. Přes sníh si ledový mráz zlomyslně natáhl své hladké příkrovy na stezce, a tak to často znamenalo klouzání a sjíždění zpátky i do strany, a někdy i náhlý pád do sněhu, ale hned zas ta statečná žena vstala na nohy, oprášila si sníh z tváře a šatů a spěchala dál. Mezitím se už udělalo odpoledne, když udýchaná a zpocená dorazila na zasněženou výšinu k první vesnici. Bez odpočinku ale její putování pokračovalo dál, kolem statků a zimně tichých sídel, k vytoužené lese. Ale to byl ještě pořádný kus cesty, a pořádný doušek z láhve v koši se jí zdál dodávat nové síly. Jak se jen budou děti radovat a olizovat prstíky, až si dnes večer namočí sladké rosolio do kousku houstičky! Co se to jen dnes dělo s nohama, že se jí tak těžko pohybovaly, vždyť to byla stará známá cesta a počasí snesitelné. Teď jí to hučelo i v hlavě, jako by tam chtěla veškerá krev, nikdy jí nebylo tak závratno, že neviděla cestu, nikdy jí nebylo tak zle k umření. A teď ještě ty bodavé bolesti v kříži a bedrech! „Pane Bože, ve tvém království!", ztrácely se jí smysly, „snad by na konec přece jen — —, vždyť teprve o Hromnicích má být čas!"
Elbogen.
Den schwerbeladenen Korb am Rücken, ein flackerndes Laternchen in der einen Hand, den starken Stock in der andern, war unsere gute Milchfrau wie alle Tage so auch heute den nächtlichen Weg gegangen. In dem alten Bergstädtchen Lauterbach lagen sie noch alle in tiefem Schlafe, als sie mit ihrer Milchladung so früh am Morgen die beschwerliche Wanderung antrat. Den Wald hinab zeigte ihr das kleine Laternenlicht notdürftig den Weg, soviel noch im hohen Schnee von ihm zu erkennen war. Schwer atmend unter ihrer Last mußte sie sich mühsam Bahn treten und mit Umsicht gangbare Steige suchen
Heute wäre das brave Weib schon recht gerne bei ihren Kindern daheimgeblieben, will sie ihnen ja doch ein leuchtendes Bäumchen vom Christkindlein bescheren lassen und am Christabend für die kleinen Mäulchen ein leckeres Mahl herrichten, so gut sie es vermag — aber es konnte nicht sein Nun, heute war sie ja noch zeitlicher als alle Tage aufgebrochen, und sie will sich schon recht tummeln um früher als je daheim zu sein.
Inzwischen hat sie den Wald verlassen und es wird auch schon langsam graue Dämmerung, sodaß sie die Laterne im ersten Dorfe, das sie eben durchschreitet, einstellen kann Und hurtig geht es dann weiter auf etwas ausgetreteneren Pfaden durch die Stadt zu. Hier endlich kann sie die schwere Last vom heiß gewordenen Rücken nehmen und etwas verschnaufen, ist ihr heute doch der Atem fast ein wenig zu kurz geworden Jetzt schnell in die Häuser der Stadt zu den alten Kundschaften und Abnehmern, mit den Resten sodann zur Händlerin und ehe sie sich's versehen, ist sie fertig und zur Heimkehr bereit. Nur so im Vorbeigehen einen Teller heiße Suppe beim Hirschenwirt und noch einige Pfefferreiter und rote Zuckerherzen vom alten Mürling, auch das Fläschchen süßen Rosolio's für den heutigen Abend daheim ist nicht vergessen worden und stracks geht es mit den klappernden leeren Milchkannen im Korbe wieder bergwärts der Lauterbacher Heimat zu.
Ja ist ihr heute doch alles so flink von der Hand gegangen und so hofft sie sicher vor Anbruch des Christabends daheim bei den harrenden Kindern zu sein.
Aber zur strengen Winterszeit im Kaiserwald bergan steigen, da heißt's tüchtig dazuschauen und stark sein, auch
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.