⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Strašlivá úzkost se zmocnila té ubohé ženy, oběma rukama svírajíc hůl vrávorala podél míst bez sněhu. Už se od lesa stmívalo večerním šerem a v lesní vesnici zvonek zvonil na Štědrý večer. Jen ať ji unavené nohy donesou ještě tam, tam ji lidé znají, ti jí jistě pomohou v těžké nouzi. Ubohé děti doma, dnes vám maminka asi už nikdy nerozsvítí světýlka! — Kdyby jen mohla volat a křičet! S posledními silami se teď zbavila těžkého koše a nechala ho sklouznout do sněhu. Zbavena tíživého břemene dokázala znovu vrávoravě udělat pár kroků vpřed, až náhle zaslechla chraplavý štěkot psa. Tam jsou už i první domy vesnice, a dokonce tamten spřátelený dům — chvála bohu, teď má nouze konec. S výkřikem klesla ta k smrti vyčerpaná žena před vytouženým cílem.

věta pokračuje na dalším listu ⟶