⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Postupně nabývám opět klidu, jen musím upřímně litovat ubohé sběračky borůvek a dřevařky, protože jejich zboží se přece většinou musí sbírat trochu stranou od cesty: jak si jen mají poradit! A pak si ještě vzpomenu na onu známou doložku k podobným zákazům ze starých letáků: – kdo to přesto učiní, dostane 24 hodin vězení nebo 5 zlatých! A tím jsem zase u své veselé ranní nálady, kterou mi chvályhodná lesní správa svým zákazem v mém Krudumském lese málem trochu zkazila.

Kráčím tedy prozatím opravdu po nádherných lesních cestách, jejichž bílé oblázky, po včerejší bouřce jako přímo umyté, se blyští na slunci, vzhůru do kopce. Tu zahlédnu z dálky ženuli s košem na shrbených zádech. Jak se přibližuji, leknutím se zastaví, pak prudkým trhnutím shodí své břemeno a chce zmizet stranou od cesty do lesa. Zavolám vylekanou zpátky a ujistím ji o své neškodnosti. Celá se chvěje a s bledými rty mi pak vypráví smutný příběh: jak loni při velkém suchu narostlo tak málo sena a otavy vůbec žádné, a jak byla na jaře seníková půda prázdná, takže vkládali všechnu naději do Krudumu a jeho travnatých luk, z nichž si jako každý rok chtěla za laciné peníze najmout jednu k spásání. Letos však byl náhle pronájem zastaven, proč, to neví, ale kráva

věta pokračuje na dalším listu ⟶