⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Postupně nabývám opět klidu, jen musím upřímně litovat ubohé sběračky borůvek a dřevařky, protože jejich zboží se přece většinou musí sbírat trochu stranou od cesty: jak si jen mají poradit! A pak si ještě vzpomenu na onu známou doložku k podobným zákazům ze starých letáků: – kdo to přesto učiní, dostane 24 hodin vězení nebo 5 zlatých! A tím jsem zase u své veselé ranní nálady, kterou mi chvályhodná lesní správa svým zákazem v mém Krudumském lese málem trochu zkazila.
Kráčím tedy prozatím opravdu po nádherných lesních cestách, jejichž bílé oblázky, po včerejší bouřce jako přímo umyté, se blyští na slunci, vzhůru do kopce. Tu zahlédnu z dálky ženuli s košem na shrbených zádech. Jak se přibližuji, leknutím se zastaví, pak prudkým trhnutím shodí své břemeno a chce zmizet stranou od cesty do lesa. Zavolám vylekanou zpátky a ujistím ji o své neškodnosti. Celá se chvěje a s bledými rty mi pak vypráví smutný příběh: jak loni při velkém suchu narostlo tak málo sena a otavy vůbec žádné, a jak byla na jaře seníková půda prázdná, takže vkládali všechnu naději do Krudumu a jeho travnatých luk, z nichž si jako každý rok chtěla za laciné peníze najmout jednu k spásání. Letos však byl náhle pronájem zastaven, proč, to neví, ale kráva
so hell in der Morgensonne? Ein Wegweiser wahrschein'ich, für den gaufremden Wandersmann. Ich trete näher und lese auf hochaufgerichteter Tafel die dräuenden Zeilen: das Betreten der städtischen Waldungen außerhalb der öffentlichen Wege ist strengstens verboten! Hui, da läuft es mir eiskalt über den Buckel hinunter, und ich sehe mich im Geiste schon wieder von jenem feindseligen Schandarm, der mir einst zur heiligen Osterzeit meine gute alte Pistole entrissen, erfaßt und gegen das alte Schloß hin geschleift. Da hätte ich Ahnungsloser also recht leicht ins Unglück hinein stürzen können; jetzt heißt's am Wege bleiben.
Allmählich bekomme ich meine Fassung wieder, nur muß ich die armen Beerensucher und Holzweiber herzlich bedauern, da deren Artikel doch zumeist ein wenig abseits vom Wege zu holen sind: wie die es nur anstellen mögen! Und dann fällt mir gar noch jener bekannte Nachsatz zu derlei Verboten aus den alten „Fliegenden" ein: — wer es aber dennoch tut, bekommt 24 Stunden Arrest oder 5 Gulden! Damit aber bin ich wieder bei meiner fröhlichen Morgenstimmung angelangt, die mir die löbliche Forstverwaltung durch ihr Verbot in meinem Krudumwald fast ein wenig verdorben hätte.
Ich wandere also vorläufig wirklich auf den herrlichen Waldstraßen, die nach dem gestrigen Wetterschauer wie eigens gewaschen ihre weißen Kiesel in der Sonne blitzen lassen, den Berg hinan. Da gewahre ich von der Ferne ein Weiblein mit einem Korbe auf dem gebeugten Rücken. Wie ich näher komme, bleibt es erschrocken stehen, wirft dann mit einem jähen Ruck seine Last ab, und will seitwärts vom Wege im Walde verschwinden. Ich rufe die Geängstigte zurück und versichere sie meiner Harmlosigkeit. Am ganzen Leibe zitternd und mit blassen Lippen erzählt sie mir dann die traurige Geschichte: Wie im Vorjahre bei der großen Dürre halt so wenig Heu und gar kein Grummet gewachsen sei, und wie im Frühling der Heuboden leer gewesen, sodaß sie alle Hoffnung auf den Krudum und seine Grashäue setzten, von denen sie sich wie alljährlich um billiges Geld einen zum Abgrasen pachten wollte. Da sei heuer plötzlich die Verpachtung eingestellt worden, warum, wisse sie nicht, aber die
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.