⟵ věta pokračuje z předchozího listu

zatímco Spasitelovy začaly znovu krvácet. My kluci jsme tu byli opět velmi zaměstnaní. Ze zbrojnice předků byly vytaženy klapačky a řehtačky, jimiž početná tlupa denně několikrát pořádně hlučela vesnickou ulicí, aby tak nahradila zpěv stříbrného zvonku, který zemřel spolu s umírajícím Božím synem. Před boží mukou u křížové cesty jsme pak po vykonané práci poklekli a společně sborem odříkávali předepsané otčenáše za celou obec.

Tak uplynuly „dny bolesti" a pomalu se rozbřeskovalo velikonoční neděli. Když první paprsky jarního slunce zazářily nad lesem, začala tu velikonoční slavnost, na kterou nezapomenu do konce života. Přes minulou zimu se řada kluků a mladých mužů učila u dobrého starého učitele z napůl zasněžené sousední vesnice hrát na hudební nástroje, každý hrál na svůj nástroj, jak se dalo, a kapela měla poprvé zahrát k velikonočnímu tanci.

Já sám jsem byl se svými posvěcenými palmovými ratolestmi a s pistolí plnou prachu už časně na nohou, abych na každém rohu ozimého pole zasadil ratolístku, aby s mladým osivem byl Boží požehnání a nechal je bujně vzejít. Při tomto svatém úkonu bylo pokaždé třeba na potvrzení vypálit i pořádnou ránu z pistole do vzduchu. Sotva jsem se svým starým terzerolem k tomu učinil první pokus a dostal z okolních strání hřmotné odpovědi, když tu z lesního návrší náhle zazněla burácející hudba. Dojetím a zbožnou úctou mi z rukou vypadly pistole i palmové ratolesti.

„Toto je den Páně" znělo z návrší dolů do vesnice a les to všude opakoval. A když dozněl chorál vesnických muzikantů, tak vzorně nacvičený starým učitelem, byla už i vesnice vzhůru. Malí i velcí se sbíhali, a zatímco tam nahoře na návrší ještě vyhrávali pár veselých melodií, ozýval se z vesnice jasný jásot, do něhož stále znovu duněly nové pistolové salvy, jež lesní ozvěna stonásobně vracela zpět.

věta pokračuje na dalším listu ⟶