⟵ věta pokračuje z předchozího listu
zatímco Spasitelovy začaly znovu krvácet. My kluci jsme tu byli opět velmi zaměstnaní. Ze zbrojnice předků byly vytaženy klapačky a řehtačky, jimiž početná tlupa denně několikrát pořádně hlučela vesnickou ulicí, aby tak nahradila zpěv stříbrného zvonku, který zemřel spolu s umírajícím Božím synem. Před boží mukou u křížové cesty jsme pak po vykonané práci poklekli a společně sborem odříkávali předepsané otčenáše za celou obec.
Tak uplynuly „dny bolesti" a pomalu se rozbřeskovalo velikonoční neděli. Když první paprsky jarního slunce zazářily nad lesem, začala tu velikonoční slavnost, na kterou nezapomenu do konce života. Přes minulou zimu se řada kluků a mladých mužů učila u dobrého starého učitele z napůl zasněžené sousední vesnice hrát na hudební nástroje, každý hrál na svůj nástroj, jak se dalo, a kapela měla poprvé zahrát k velikonočnímu tanci.
Já sám jsem byl se svými posvěcenými palmovými ratolestmi a s pistolí plnou prachu už časně na nohou, abych na každém rohu ozimého pole zasadil ratolístku, aby s mladým osivem byl Boží požehnání a nechal je bujně vzejít. Při tomto svatém úkonu bylo pokaždé třeba na potvrzení vypálit i pořádnou ránu z pistole do vzduchu. Sotva jsem se svým starým terzerolem k tomu učinil první pokus a dostal z okolních strání hřmotné odpovědi, když tu z lesního návrší náhle zazněla burácející hudba. Dojetím a zbožnou úctou mi z rukou vypadly pistole i palmové ratolesti.
„Toto je den Páně" znělo z návrší dolů do vesnice a les to všude opakoval. A když dozněl chorál vesnických muzikantů, tak vzorně nacvičený starým učitelem, byla už i vesnice vzhůru. Malí i velcí se sbíhali, a zatímco tam nahoře na návrší ještě vyhrávali pár veselých melodií, ozýval se z vesnice jasný jásot, do něhož stále znovu duněly nové pistolové salvy, jež lesní ozvěna stonásobně vracela zpět.
während die des Heilandes frisch zu bluten anfingen. Wir Buben waren da wieder sehr in Anspruch genommen. Aus der Rüstkammer der Ahnen waren Klappern und Ratschen hervorgeholt worden, mit welchem die vielköpfige Schar täglich mehrere Male äußerst kräftig durch die Dorfstraße lärmte, um so das Singen des Silberglöckleins zu ersetzen, das mit dem Sterben des Gottessohnes gleichfalls erstorben war. Vor dem Marterl am Kreuzweg knieten wir dann nach getaner Arbeit nieder und verrichteten im Chore die vorgeschriebenen Vaterunser für die Gemeinde.
So vergingen die „Tage der Schmerzen" und es brach langsam der Morgen des Ostersonntags an. Als die ersten Strahlen der Frühlingssonne über den Wald hinleuchteten, hub da eine Osterfeier an, die mir unvergeßlich bleiben wird mein Leben lang. Den letzten Winter über hatten eine Anzahl Buben und junger Männer beim braven alten Schulmeister des halbverschneiten Nachbardorfes das Musikmachen erlernt, jeder spielte sein Instrument schlecht und recht, wie ers eben konnte, und zum Ostertanze sollte die Kapelle zum erstenmale aufspielen.
Ich selbst war mit meinen geweihten Palmzweigen und einer pulverstrotzenden Pistole frühzeitig auf den Beinen, um an jeder Ecke des Wintersaatfeldes ein Reis einzupflanzen, auf daß Gottes Segen mit der jungen Saat sei und sie üppig gedeihen lasse. Bei sotaner heiliger Handlung mußte zur Bekräftigung jedesmal auch ein kräftiger Pistolenschuß in die Lüfte gelassen werden. Schon hatte ich mit meinem alten Terzerol hiezu den Anfang gemacht und von den Nachbarrieden donnernde Antworten erhalten, als plötzlich vom Waldbühel schmetternde Musik ertönte. Vor Rührung und Andacht entsanken mir Pistole und Palmzweige.
„Das ist der Tag des Herrn" schallte es vom Bühel ins Dorf herab und der Wald sang es ringsum nach. Und als der vom alten Schulmeister so musterhaft eingelernte Choral der Dorfmusikanten verklungen war, da war auch das Dorf schon rege geworden. Groß und Klein eilte herbei, und während sie am Bühel droben noch einige lustige Weisen zum Besten gaben, erscholl vom Dorfe her heller Jubel, in den immer wieder neue Pistolensalven hineinkrachten, die das Waldecho hundertfach
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.