⟵ věta pokračuje z předchozího listu
jak nehybně, jako vytesaní z kamene, stáli na svatém místě a nespouštěli oči z čestné stráže.
A teprve večer Bílé soboty! Tehdy byli na nohou mladí i staří, aby viděli a slavili nádherné „Vzkříšení". Do města se sešel proud lidí z města i z okolí a čekal, až se snese soumrak. Pak vycházeli z kostela dlouhým zástupem, modlíce se a zpívajíce, ulicemi, v nichž okna zářila nejjasnějším světlem.
„Vstal z mrtvých Pán Ježíš Kristus" znělo z tisíce hrdel podél ulic, my ministranti jsme neustále cinkali zvonečky – cinky-linky, cinky-linky – a hudba doprovázela refrén vzkříšeníové písně burácejícím zvukem pozounů: Aleluja, aleluja!
Nahoře na náměstí se pak dělo něco zázračného: jiskřící ohňostroj a bengálské osvětlení ve všech barvách; jsem panu lékárníkovi, který toto zázračné dílo ke cti Boží vykonal, dodnes od srdce vděčný, byl to vrchol toho kouzelně krásného večera, jehož nádheru od té doby v mé paměti nedokázal zastínit žádný vídeňský slavnostní průvod.
To byla moje slavná městská klukovina.
Jednoho dne jsem se náhle osudovým řízením ocitl uprostřed vesnických kluků. Moji rodiče se jedním rázem opět stali sedláky – ovšem docela malými sedláky s několika málo kravskými ocasy ve chlévě a kouskem pole kolem dřevěného domu. Zkrátka, ač jsem jako městský kluk opravňoval k nejkrásnějším nadějím, teď se ze mě stal plnokrevný venkovan, a i když mě později znovu pohltilo jedno pořádně velké město, kde už se nedalo chodit bosky ani pást krávy, lehký nádech sedláctví ve mně přece jen zůstal.
Bylo to zrovna kolem doby, kdy jsem se ujímal nových výsad své lesní domoviny. O půstu, při „vynášení smrtky", jsem před svými novými vesnickými kamarády složil zkoušku a bez větších potíží jsem byl přijat do mladé obce. Pak přišla památná Květná neděle.
regungslos wie aus Stein gemeißelt an der heiligen Stätte standen und unverwandten Blickes die Ehrenwache hielten.
Und erst am Abende des Charsamstages! Da war Jung und Alt auf den Beinen, die herrliche „Auferstehung" zu sehen und mit zu feiern. Ein Strom von Menschen aus Stadt und Land war zusammengeflutet und harrte dem Dämmerdunkel entgegen. Dann zogen sie aus der Kirche kommend in langer Reihe betend und singend durch die Gassen, in denen die Fenster in hellstem Lichterglanze erstrahlten
„Erstanden ist Herr Jesu Christ" schallte es aus tausend Kehlen die Straßen entlang, wir Ministranten klingelten mit unseren Glöcklein unaufhörlich klinkling, klinkling und mit schmetternden Posaunentönen begleitete die Musik den Refrain des Auferstehungsliedes: Alleluja, alleluja!
Droben am Marktplatze geschah dann das Wunderbare: sprühendes Feuerwerk und bengalische Beleuchtung in allen Farben; ich bin dem Herrn Apotheker, der dieses Wunderwerk zu Ehre Gottes vollbrachte, heute noch vom Herzen dankar, es war die Krönung des zauberhaft schönen Abends, dessen Pracht seither kein Wiener Festzug in meiner Erinnerung schmälern konnte
Das war meine Stadtbubenherrlichkeit.
Eines Tages sah ich mich plötzlich durch Schicksalsfügung mitten unter die Dorfbuben versetzt. Meine Eltern waren mit einem Schlage wieder Bauern geworden; allerdings recht kleine Bauern mit einigen wenigen Kuhschwänzen im Stalle und einem Stück Acker um das hölzerne Haus herum. Item, obzwar ich als Stadtbub zu den schönsten Hoffnungen berechtigte, jetzt wurde ich ein Vollblutdörfler, und wenn mich auch in späteren Jahren abermals eine gar große Stadt in sich aufgenommen hat, in der es kein Bloßfüßiggehen und Kühehüten mehr gab, ein leichter Anflug von Agrariertum ist mir doch geblieben —
Es war just um die Zeit herum, als ich Besitz ergriff von den neuen Herrlichkeiten meiner Waldheimat. Zur Mittfastenzeit beim „Todaustragen" habe ich meinen neuen Dorfkameraden gegenüber die Probe abgelegt und wurde ohne große Schwierigkeiten in die Junggemeinde aufgenommen. Dann kam ein denkwürdiger
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.