⟵ věta pokračuje z předchozího listu
se městský fyzikus musel nejprve přesvědčit, že smrt skutečně nastala, nebo proto, že se pozůstalým chtělo dopřát ještě poslední pohled na rozloučenou navždy, už nevím. Teď musel ten prohřešek vyjít najevo; mezitím se také rozednilo. Ztemnělo mi před očima: Pan kaplan ve svém černém plášti dorazil a hned přistoupil k žehnání. Hned nato jsem si oddechl: rakvička zůstala uzavřená. Málokdy jsem se ještě modlil otčenáš s takovou vroucností jako tehdy za ty dva malé darebáčky, kteří mě i po smrti tak vyděsili, a ač jsem byl bez viny, děkuji dodnes za to blahodárně rychlé zakročení církve, díky němuž jsem toho dne nebyl postaven na pranýř jako jakýsi znesvětitel mrtvých. Ale teprve když na hřbitově hrobník hodil první lopaty hlíny do malého hrobu na rakvičku, začal mi tep zase pomaleji tlouct; z té nezvykle velké zimy, jež prý toho zimního rána panovala, jsem nic nezpozoroval. Bylo mi po celý den nesmírně horko, a ještě dlouho potom, jak při smutečním pohoštění v hostinci „U Jelena", tak i na zpáteční cestě do naší zasněžené lesní vsi, mi vyrazilo horko, kdykoli jsem vzpomněl na ty dva skřítky v dětské rakvičce.
Od té doby byl onen zvyk, otvírat rakve u svaté Anny znovu, moudrým úřadem zrušen. Je to už dávno, přesto si tuto potěšující novinku musím dodnes znovu a znovu připomínat, kdykoli se mi v neklidných nocích zdá o mrtvých dvojčatech, která právě já mám nést do hrobu v příliš velké rakvičce.
sich vorerst noch von dem wirklich erfolgten Tode überzeugen mußte, oder weil man den Angehörigen noch einen letzten Blick des Abschieds für immer gewähren wollte, ich weiß es nicht mehr. Jetzt mußte der Frevel an's Licht kommen; inzwischen war es auch heller Tag geworden. Mir wurde es schwarz vor den Augen: Der Herr Kaplan in seinem schwarzen Radmantel war angekommen und nahm sogleich die Einsegnung vor. Erleichtert atmete gleich ich auf: das Särglein blieb verschlossen. Selten habe ich noch mit größerer Inbrunst ein Vaterunser gebetet als damals für die beiden kleinen Racker, die mich im Tode noch so geschreckt hatten, und obzwar schuldlos dank ich es der so wohltätig raschen Dazwischenkunft der Kirche doch heute noch sehr, daß ich an jedem Tage nicht als eine Art Leichenschänder an den Pranger gestellt worden bin. Aber erst als auf dem Friedhofe der Totengräber die ersten Schaufeln Erdreich in die kleine Grube auf das Särglein geworfen hatte, gingen meine Pulse wieder langsamer; von jener abnorm großen Kälte, die an jenem Wintermorgen geherrscht haben soll, habe ich nichts gemerkt. Mir war den ganzen Tag über so überaus warm zumute, und noch lange nachher, sowohl beim Leichentrunk im „Hirschen," wie auch auf dem Heimwege in unser verschneites Walddorf stieg es mir heiß auf, wenn ich der beiden Kobolde in dem Kindersärglein gedachte.
Seither ist jener Brauch, die Särge bei Sankt Anna nochmals zu öffnen, von der wohlweisen Behörde abgeschafft worden. Es ist schon lange her, doch muß ich mir diese erfreuliche Neuerung auch noch heutzutage immer und immer wieder vergegenwärtigen, wenn ich in unruhigen Nächten von toten Zwillingen träume, die just ich in einem viel zu großen Särglein zu Grabe tragen soll.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.