Byl jsem tehdy ještě docela malý kluk, když jsem musel léto i zimu chodit dobré dvě hodiny cesty z vesnice do města do školy. V létě to ještě šlo – v létě jsem si to od Krudumu přes Hüttenberg dolů rovnýma nohama seskákal, ale v zimě to bývalo bídné, a nejednou šlo doopravdy o život. Každý den vstávat v pět, rychle do sebe hodit hrníček kávy a v šest vyrazit, a večer se vracet za tmy, kolem sedmé nebo osmé domů – to tehdy nebyla žádná legrace. A ještě jsem toho musel tolik nést: torbu plnou knížek a leckdy ještě pár dalších pod paží, v modrém šátečku kus chleba, k tomu pořádné vysoké boty a kožešinovou čepici s klapkami na uších na knoflík – a tak jsem tou dlouhou cestou chodil den co den, tam a zpátky, úplně sám, jenom když bylo počasí obzvlášť zlé, šel se mnou otec kus cesty až k Nadlesí (Nallesgrün) k tomu „vrchu" s lucernou a večer mě tam zase vyzvedl. S tou rozbitou lucernou jsme se ale párkrát, když se to pořádně zvedlo, ztratili a bloudili bůhvíkde, než jsme se zase trefili. To pak večer chutnaly brambory, a když navíc ještě v troubě zbyl kousek vepřového s trochou omáčky z oběda, to jsem si pochutnal a přidal, div by z toho člověku znovu narostla chuť k jídlu – ale ti doma už měli po obědě, já jsem měl ve městě v tom modrém šátečku jenom ten chleba na lavici ve škole, z toho jsem si od dvanácti do dvou přichystal svůj oběd, a chutnalo mi to docela dobře, obzvlášť když mi maminka do studeného chleba občas vyřízla dírku a dala tam trochu másla. Tenkrát jsme totiž ještě měli jalovici, a když se dobře dojilo a maminka měla dobrou náladu, dala mi místo másla někdy krejcar, a za ten jsem si k obědu koupil u Hessenrosl jablko nebo hrušku, kapesním nožíkem jsem to pěkně nastrouhal a tu sladkou kaši rozetřel na chleba – to bylo ještě lepší.
Bua dreißigh Gauan.
Eine Weihnachtsgeschichte.
Ich waa[r] nuch a ganz klaina Bou, wöi i alltogh Summa[r] u Winta schöia zwou Stund weit van Durf in b'Stobt ein in b'Schöll ganga bi. In Summa[r] is scho nuch asgwurdn, dau bin i af ja u na van Krudum üban Hüafener Bergh z'gleicha Föiſſn oigſprunga, owa[r] in Winta dau war's laus, u dau bin i neat oa[n]mal üm Leib u Lebm ganga. Alltogh üma fünfa afſtäihn, gſchwind a Tüpfl Kaffee einſchluapern u affa üma ſechſa furt, u abnds ah allamal ba ba Stuaknacht üma ſiebma awa[r] achta hoimkumma — dös wa[r] fein üm döi Zeit koa[n] Gſchpas. U wenn i nuch neat ſua viil zan trogn ghatt häit: an Ranzn volla Böichla u öjamal nuch a paar untern Arm, in aran blaum Töichla a Käünzl Braut, recht grauß Zugſtiefl va[n] u a Pelazmutzn mit Aualapplan am Knapf, ſua bin i dean weitn Wegh alltogh ein u affi, mutſchichaloi[n], öjamal wenns Weda z'laus wa[r], is ba Vatta a Stückl bis af Nallesgräin zan „Bergh" mit ba Lotern mitganga u haut mi z'nachts wieba bon oghult. Mit ba zamſtn Lotern ſan ma owa[r] a paar mal, wenns recht argh gwedert haut, irrganga, u ſan wer wäuß wau ümganga bis ma[r] uns wieba z'recht gſunna ghatt hobm. Dau hobm affa z'nachts b'Erdäpfl gſchmeckt, u wenn öjamal gaua nuch a Bröckl Schweiners mit a weng Tunk va mittogh in ba Röiha gſtandn is, dau howi gſchmatzt u druckt, dau ſchöia bie anan a nuch amal Appatit kröigt häitn, owa döi hobm ihrs ſcho z'mittogh geſſn, ich ho in ba Stobt nea ma blaus Töichl mitn Braut af ba Schöllbank ghatt, dau howi va zwölfa üma zwoa ma Tafl hergricht, haut ma[r] owa neat ſchlecht gſchmeckt, z'mal wenn ma b'Mutta in mein Kaln Braut öjamal a kloi[n]s Löchl ei[n]gſchnittn u a Bräisl Butta einthau[n] haut. Dau o don hobma ja buh üm döi Zeit a Kälberkouh ghatt, u wenn zweng va ba Nutzing u b'Mutta gout afglegt wa[r], ja haut ſie ma öjamal va[n]ſtatt ba Butta an Kreuza mitgebn, dau howi mir bafü[r] z'mittogh ba ba Heſſnroſl an Aepfl owa[r] a Birn koſt, ho's mitn Schnopperla ſua fein gſchabt u dean ſöiſſn Brei afs Braut offigſtrichn, dös wa[r] nuch beſſa.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.