Tu chuť dětí vidím ještě jako dnes — byly to naštěstí pěkně velké srostlé brambory (dvojáčky), a pořád ještě slyším, jak mezi dětmi probíhalo handlování, jak ti větší s menšími o ty dvě brambory smlouvali o motouzek na bič nebo o něco jiného. Já jsem už leckterým lidem koukal při jídle, ale tak dobře to ještě nikomu nechutnalo jako těm dětem chalupníka-tkadlece. U nás doma se v zimě k bramborám ještě přidal kousek uzeného masa a hodně omáčky k tomu — to bylo panské jídlo, na to by se ty děti chalupníkovy vůbec nemohly ani dívat.

Kmínové brambory jsou taky dobré, když jsou pěkně moučnaté a když se na ně naleje hodně přepuštěného másla. Já se ani dodnes nemohu dočkat, když v létě přijedu domů, až uzrají rané brambory — každý den se vytáhne jeden trs a zkusí se, jestli by se z toho už nedaly udělat kmínové brambory. Viděli jste už někdy v tu dobu takové bramborové pole? Stojí tam trs vedle trsu, na záhonech seřazené do řad jako veteráni husaři, a když ještě kvetou a s těmi pěknými bílými a narůžovělými hvězdičkami tak přívětivě vykukují nad tou bujnou zelenou natí a hnědými hroudami země, tak jsem si často pomyslel: to jsou jistě švestkové stromky našeho Pána Boha, a dokud jsou zelené a kvetou, má on každý den svůj slavnostní svátek Božího Těla. To jsou ty pěkné modré jakubské brambory — ostatní dozrají mnohem později: až se kolem posvícení sklidí ozimka, přijde řada i na ně.

Zelenou nať už tehdy ovšem nemají žádnou, ta je až na pár kousků celá uschlá a leží jako trocha suchého tabáku na těch záhonech. Drobní lidé s pár záhonky brambor jsou brzy hotovi s kopáním, krátká motyčka je brzy odložena — ale sedlák, který má aspoň pár kraviček a volka ve chlévě, ten má pořádnou práci. I když má ještě zelí, řepu a tuřín pro dobytek, brambory jsou přece jen to hlavní, co potřebuje. Proto má i pěkně velký kus pole osázený bramborami, a když nastane kopání brambor, vytáhne s celou svou čeledí, a k tomu ještě musí vypomoct nějaká chalupnice nebo nádenice z vesnice.

věta pokračuje na dalším listu ⟶