Tu chuť dětí vidím ještě jako dnes — byly to naštěstí pěkně velké srostlé brambory (dvojáčky), a pořád ještě slyším, jak mezi dětmi probíhalo handlování, jak ti větší s menšími o ty dvě brambory smlouvali o motouzek na bič nebo o něco jiného. Já jsem už leckterým lidem koukal při jídle, ale tak dobře to ještě nikomu nechutnalo jako těm dětem chalupníka-tkadlece. U nás doma se v zimě k bramborám ještě přidal kousek uzeného masa a hodně omáčky k tomu — to bylo panské jídlo, na to by se ty děti chalupníkovy vůbec nemohly ani dívat.
Kmínové brambory jsou taky dobré, když jsou pěkně moučnaté a když se na ně naleje hodně přepuštěného másla. Já se ani dodnes nemohu dočkat, když v létě přijedu domů, až uzrají rané brambory — každý den se vytáhne jeden trs a zkusí se, jestli by se z toho už nedaly udělat kmínové brambory. Viděli jste už někdy v tu dobu takové bramborové pole? Stojí tam trs vedle trsu, na záhonech seřazené do řad jako veteráni husaři, a když ještě kvetou a s těmi pěknými bílými a narůžovělými hvězdičkami tak přívětivě vykukují nad tou bujnou zelenou natí a hnědými hroudami země, tak jsem si často pomyslel: to jsou jistě švestkové stromky našeho Pána Boha, a dokud jsou zelené a kvetou, má on každý den svůj slavnostní svátek Božího Těla. To jsou ty pěkné modré jakubské brambory — ostatní dozrají mnohem později: až se kolem posvícení sklidí ozimka, přijde řada i na ně.
Zelenou nať už tehdy ovšem nemají žádnou, ta je až na pár kousků celá uschlá a leží jako trocha suchého tabáku na těch záhonech. Drobní lidé s pár záhonky brambor jsou brzy hotovi s kopáním, krátká motyčka je brzy odložena — ale sedlák, který má aspoň pár kraviček a volka ve chlévě, ten má pořádnou práci. I když má ještě zelí, řepu a tuřín pro dobytek, brambory jsou přece jen to hlavní, co potřebuje. Proto má i pěkně velký kus pole osázený bramborami, a když nastane kopání brambor, vytáhne s celou svou čeledí, a k tomu ještě musí vypomoct nějaká chalupnice nebo nádenice z vesnice.
Kinnan siah[r] i nuch wöi haint, 's war'n zan Glück hüsch grauß Zwieslerdäpfl, u i häias nuch allawal, wöi affa unter dean Kinnan da Handl vaganga is, wöi die graußn an kloinern va dean zwäi Erdäpfeln üm [r]a Peitsch'n-schnöierl owa sinst wos vin oghandlt hobm. Ich ho da-siba allahand Leutn scho essn zougschaut, owa sua gout hauts nuch koinan gschmeckt als wöi dean Häuslweba-kinnan. Ba mein Leutn hauts in Winta zan Erdäpfln dau u don nuch a Schräibl g'räukerts Fleisch gebm u recht viil Tunk dazou, dös war a Herrnessn, dau häitn b' Häusl-webakinna gaua neat zouseah kinna.
D' Kümmlerdäpfl san ah gout, wenn sie recht mehlbi san u wenn recht viil asglauana Butta drüwa gschütt wiad. Ich koas heuntichstochs nuch schöia gaua neat dawartn, wenn i in Summa hoim kumm bis döi Fröih-erdäpfl zeiti san, alltogh wiad a Stuak aszuagn u prowiert, wo ma neat scho Kümmlerdäpfl mach'n kannt. Hauts denn amal scho üm döi Zeit sua[r] a Erdäpflfeld vagseah? Dau stenga sie dau, va Stuak nebn onan, beetweis in oiner Reih asgricht wöi b' Hüafana Vetrana u wenn sie gaua nuch blöiha u mit dean schäin weißn u röithlinga Sternlan sua freundli af dös buschicha gräina Kräutera u döia Bambala broa öjaknappn, dau howi scho oft denkt: dös san gwiß unan Herrgottn seina Blaumastöckla u sua lang döi gräin san u blöiha, haut er alltogh sein Frumleich-mastogh. Dös san döi schäin blaubm Jakobierdäpfl — die onan wer'n äiascht viil spata: wenn üm b' Kirwa üm b' Wintasat einbracht is, affa gäihts ah üwa döi oa. Gräins Kräutara hobm döi affa frali koi's mehja, dös is bis af a par Bizala alls zsammdurrt u liegt wöi a wena dürra Towak af dean Vettan. Die kloin Leut mit ihrn par Vettlan Erdäpfl san bal förti mit'n asgrobm, kurza Haua san bal bürscht — owa da Baua, wenn er halbm-wegh a par Köihhäutla u a Oechsl in Stol stäih haut, der haut a ghöricha Arwat. Wenn er ah nuch Kraut u Roubm u Tuaschn haut fürs Vöich, d' Erdäpfl san duh 's mäißt, wos ea braucht. Dafüa haut ea ah a hüsch grauß Trumm Feld mit Erdäpfln vabaut, u wenns Erdäpfl-grobm vagäiht, dau ruckt er mit sein gonzn Leutn as u hinawieda mou nu a Häuslwei owa[r] a Toghlöihneri asn Durf
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.