⟵ věta pokračuje z předchozího listu
mužů a objednali si žejdlík piva, to zase stálo 3 krejcary — z těch dvou dvoukrejcarových kousků zbyly už jen dva krejcary. — „Nepij mi to tak rychle!" řekl mi bratříček, „ať tu můžeme pěkně dlouho sedět." — „Víš co," říkám já, „já vlastně vůbec žízeň nemám, kupme si pár suchárků, ať to pivo líp chutná." Pro každého jeden suchárek, to je zase dva krejcary; a tak jsme byli s penězi rázem hotoví. Pak jsme k tomu vytáhli ještě chléb a jedli a pili, až to byla radost. Ten žejdlík piva se vůbec nekrátil. Ale jakmile nahoře na tanečním parketu muzikanti začali hrát, honem jsme to dopili a šli nahoru. Mezitím byl doutník už zas celý vykouřený a musel jsem si znovu zapálit dýmku.
Postavil jsem se tedy se svým bráškou u zdi pod muzikantským pódiem a díval se. Chvílemi k nám přišel nějaký známý nebo strýček: „Copak jste tu taky, vy sirotčí kluci? Tak, napijte se!" A tu jsem si pokaždé pořádně přihnul — ta piva byla ostrá — a když jsem si tak párkrát pořádně přihnul, přišlo mi, tomu popletovi, na mysl, že půjdu a chytnu si nějaké děvče a pustím se s ní do toho tancování. Zprvu to moc nešlo dohromady; nevěděl jsem, mám-li doleva nebo doprava, mám-li držet dýmku, aby mi nevypadla z pusy, nebo to děvče; ale pak jsem se do toho už dostal, hned jsem pořádně dupl botou a jednou zajásal, a to děvče řeklo: „Slyšíš, ty to teda umíš!"
Chvíli to šlo ještě docela dobře. Ale když ten kousek nikdy neměl konce, začalo mi být trochu nevolno. Věděl jsem dobře, že je ostuda přestat dřív, než skladba doopravdy skončí, ale musel jsem si zrovna vybrat tak dlouhou! Najednou mi je před očima úplně černo. „Přestaňte!" to jsem ještě stačil říct, ale vzápětí jsem už ležel na zemi, natažený, a to děvče se mnou, a ještě pár dalších na nás — a tím tancovačka musela hned skončit. Odtáhli mě na vzduch, a když jsem přišel zas k sobě, klečel u mě bratříček a plakal: „Pojď, půjdeme domů, já tu už nechci zůstávat,
d' Manna u aa[n] Seidl Böia aa[n]g'schafft, dös haut wieda 3 Kreuza kost' — san va dean zwaia Böiakreuzastücklan öwa nea[r] nuh zwäi[n] Kreuza bliebm. — „Trink' fei[n] niat sua galing!" sagt ma Klaina, „da ma recht lang dau sitz'n bleibm dörbm" — „Waißt wos," sogh i, „ich ho fei[n] schöia gaua kain' Dua[r]scht, kaff' ma[r] a paa[r] Kasla, daß 's Böia bessa schmeckt." Füa[r] jedan aa[n] Schaufkasl, möcht wieda zwäi[n] Kreuza; u sua waa[r]n ma mit'n Göld dawal firti g'west. Affa hobm ma's Braud dazou affazuagn u gess'n u trunk'n, daß hell as waa[r]. 's Seidl Böia is gaua niat allag'word'n. Wöi owa druabm am Tanzbuad'n d' Musikant'n zan spiel'n aa[n]g'fanga hobm, hobm ma g'schwind astrunk'n u san affi. Dawal waa[r] d' Zigarr'n a scho[n] wieda z'sammg'raucht u i ho möin wieda d' Pfeifm aa[n]zünd'n.
Sua how i mi holt mit mein Klain aa[n] d' Wänd unta 's Musikant'nbäierl hi[n]g'stellt u ho zoug'schaut. Deiamal is a Bakannta oda Vetta za uns hi[n]kumma: „Sats leit a dau, Wittsboubm? Dau trinkt amal!" U dau how i jedasmal recht fest trunk'n — döia Kasla waa[r]n scharf — u wöi i sua ra paa[r]mal g'höri trunk'n g'hatt ho, künnt ma da Olwara, i gäih hi[n] u pack sua ra Maad aa[n] u fang holt mit ihr aa[n], in dös G'schoi ei[n]z'olwan. Vanäih is 's niat recht z'sammganga; i ho niat g'wißt, schöll i wüsta owa hott, schöll i d' Pfeifm haltn, daß's ma niat as'n Mal affasöllt, owa d' Maad; owa affa bin i scho[n] dra[n]kumma, how a glei mit'n Stiefl fest ei[n]pucht u amal guchzt, u d' Maad haut g'sagt: „Höias, Du kaa[n]s owa!"
A Wal is 's scho[n] nuh gout ganga. Wöi owa dös Stückl gaua kaa[n] End' nimmt, is ma denna ra weng anascht g'woad'n. G'wißt how is wuhl, daß 's a Schand is, wenn ma endara ashäiat, alls wos 's Stückl as is, owa i mou[ß] grod sua a lang's dawischt hobm! Af aa[n]mal wia[r]d ma kuhlschwaa[r]z voa[r]n Aughan. „Häia ma af!" dös how i nuh g'sagt, affa bin i scho[n] daug'leg'n a, katzabraat, u d' Maad a mit, u nuh a paa[r] anara draf — u affa mou[ß] Stückl glei as g'west sa[n]. Mi' hobm sie affig'schleppt aa[n] d' Luft, u wöi i wieda za mia[r] kumma bin, knöit ma Klaina newa meina u greint: „Kumm, gemma haim, i mogh nimma daubleibm,
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.