Zápis pokračuje koncem roku 1962 (zásobovací potíže, vánoční prodej) a přechází k roku 1963, který byl ve znamení tepelné krize (nedostatek uhlí pro městskou teplárnu), problémů se zásobováním a službami, reorganizace zemědělství (přechod státního statku pod Sdružení zemědělských a lesních závodů Lázně Kynžvart) i zahanbujícího stavu kravína na šachtě 11. Dále popisuje zrušení kina Osvěta, činnost Svazarmu a klubu důchodců a březnové volby komisí místní lidové kontroly s jmenným seznamem zvolených členů.
(pokračování textu z roku 1962) ...travin bylo zásobováno z Karlových Varů. Tamní rozdělovny vedly Horní Slavkov ještě jako hornické město s počtem obyvatel podle starých údajů, který téměř dvakrát přesahoval skutečnost roku 1962 – nyní 5 800 obyvatel. Město bylo v těchto měsících cílem mnoha návštěv z širokého okolí. Lepší zásobování Slavkova silně přitahovalo malé spekulanty. Tento jev byl brzy rozpoznán, a proto byla v obchodech přijímána opatření proti nákupům „cizinců".
I předvánoční prodej byl organizován. Vánoční kapři a další potraviny byly dodány přímo do škol a teprve zbytek šel do volného prodeje. Řada zásobovacích problémů i opatření byla zbytečná – vyprovokovali je malí spekulanti nebo lidé nevěřící v sílu našeho oběhu. Těžko se v těch měsících s lidmi pracovalo.
ROK 1963
Již od prvních dnů roku 1963 bylo hlavním námětem většiny hovorů ve městě teplo. Ukazatelem a příčinou nebyla rtuť teploměru, ale městská teplota. Léta provozu a celková situace národního hospodářství nahromadily problémy, které se projevily studenou vodou v teplovodním vedení a chladnými radiátory, přitom náklady i mzdy stále stoupaly.
Od 1. ledna 1963 byla oficiálně zrušena vybudovaná kolejová vlečka na teplárnu a bez kompromisu bylo shora nařízeno, že do vzdálenosti 50 km je dovoz paliva veden jen po silnici. Dovoz uhlí zajišťovalo ČSAD, což znamenalo zvýšení nákladů o 351 tisíc Kčs. Nejenže doprava vázla, ale denní dispečink s ředitelem ČSAD v Sokolově, bývalým Slavkovákem soudruhem Velínem, musel řešit zásobování – hlavně palivem. Uhlí bylo málo, přednost měly závody. Navíc uhlí z Tisové nemělo zdaleka potřebnou kalorickou hodnotu. Řešení v podstatě nebylo, jen rostlo napětí mezi lidmi. Poruchy na zařízení teplárny se zachraňovaly obětavou a často nebezpečnou prací zaměstnanců. Díky opravě, kterou za provozu prováděl soudruh Hřebec, a díky tomu, že se podařilo přesvědčit vozky (mimo jiné i nákupem slavnostní večeře), aby na Nový rok dovezli ještě tři fůry uhlí – k této přesvědčovací akci se připojil i vedoucí teplárny a další zaměstnanci – podařilo se udržet provoz kotlů, mimo jiné i tím, že se sbíralo i uhlí z okolních skladů, a tak se dvakrát zabránilo vyhasnutí kotlů. Se závodem Ústřední dílny Komořany byla uzavřena písemná smlouva o zapůjčení 200 tun uhlí, čímž bylo zabráněno nejhoršímu (měsíční spotřeba přitom činila přes 3 000 tun uhlí).
Denní byly stížnosti občanů – hlavně žen a hospodyň – kteří pravidelně ráno volali městský národní výbor, hlásili naměřené teploty a sdělovali svůj názor, často slovy, která rozehřála oba účastníky telefonního hovoru. Horší ovšem byla situace ve školách a v zařízeních pro nejmenší děti – hlavně v jeslích. Teplota tam někdy dosahovala jen 12 stupňů ve třídách i v ložnicích kojenců. Časté nemoci a rozhořčení nemohly na situaci nic změnit. Některé postižené třídy byly proto uzavřeny a zavedeno dvouměsíční přerušení vyučování.
I rozvody tepla hrály negativní roli. Dlouho projednávaná větev „ČT" v ulici JKMP byla konečně zrekonstruována – rekonstrukci v letních měsících provedly Jáchymovské doly s posledním zbytkem svých pracovníků v oblasti. Přitom padlo za oběť 33 starých stromů a keřů, které musely ustoupit prováděné stavbě. Rozhořčení občanů vyvolávalo i to, že práce sice měly být hotovy v létě, ale úpravy terénu, hrabání a osetí trávou se protáhly. Tuto poslední práci provedla v našem městě početná dobrovolná brigáda zaměstnanců podnikového ředitelství Jáchymovských dolů v Jáchymově.
Na úseku služeb ve městě se podařilo alespoň zastavit úpadek komunálního podniku, ale ani uplynulý rok, ani kádrové změny ve vedení, ani změna statutu na malý komunální podnik zatím nepřinesly zlepšení služeb. Zlepšení mělo nastat u prádelny. Po dlouhém jednání o přestavbě objektů šachty Barbora na velkou průmyslovou prádelnu nakonec komunální podnik přebírá prádelnu v hotelu Tatran.
Lépe se rozvíjela technická služba. Pod vedením soudruha Vincence Vaška se celá technická služba přestěhovala do upravených objektů bývalé hasičárny na Kounici a bylo započato s výstavbou skleníků. Zlepšená práce technické služby byla vidět i na čistotě a úpravě města.
Domovní správa se udržovala na dosavadní, ne právě dobré úrovni. Za zaznamenání stojí usnesení rady městského národního výboru o zákazu chovu psů a koček na sídlišti. Prosazení tohoto zákazu vyvolalo mnoho zlé krve – ukázalo se, že někteří lidé mají lepší vztah ke zvířeti než k lidem.
Stížnosti občanů vedly městský národní výbor k řešení problému parkování aut, hlavně autobusů. Ulice v okolí hotelu Tatran a celá ulice Zápotockého byly celou zimu v noci rušeny natáčením motorů několika desítek autobusů ČSAD, které zajišťovaly dopravu na linkách i svoz potrestaných ze zdejšího nápravného zařízení na vzdálená pracoviště. Po bouřlivém listopadovém aktivu asi 25 řidičů bylo na společné pochůzce městem vybráno celoměstské parkoviště pro všechna nákladní auta a autobusy v prostoru bývalého dřevěného sídliště za budovou dílen komunálních služeb.
Nedostatky ve službách občanům byly násobeny i pokračující špatnou situací v zásobování. Vyvrcholení se očekávalo v červnu, ale nedostavilo se – opatřeními z dovozu potíže v zásobování zmizely a rychle a nenápadně zmizely i fronty před obchody.
V prvních měsících roku byl také nedostatek elektrického proudu. Zhasla dokonce jediná neonová reklama na hotelu Tatran (ostatně: celá svítila jen snad první dny po instalaci, vždy v nápisu chybělo některé písmeno), zhasly i výlohy obchodního domu Brigádník a v noci pouliční osvětlení. Koncem roku už byla situace opět normální.
Koncem roku 1963 odchází z města posádka vnitřní stráže. Její budovu na Kounici přebírají ÚDK s tím, že z ní bude nákladem několika set tisíc Kčs upraven internát pro učně. ÚDK zároveň převzaly i vojáky vybudované skleníky a garáže.
Oplocenou překážkovou dráhu i se psincem, dnes za tratí ČSD, přebírá Svazarm. Tato organizace v roce 1963 svou činnost dobře rozvíjí. Pod vedením soudruha Dohnalíka přebírají svazarmovci od komunálních služeb dům čp. 38 na náměstí a dobrovolnou prací si upravují místnosti pro klubovní činnost. Dobře spolupracují s AMK a jejich činnost přitahuje i mládež města.
Zub času a patrně i důlní činnost v oblasti zanechaly své stopy na viaduktech tratě ČSD. Do města přišla skupina odborníků se speciálními stroji na injektáž nebezpečně narušených kamenných viaduktů. Odborníci zjistili, že viadukt přes silnici do Nadlesí nedoznal žádného narušení, ani ve spárách – vlivem kouřových a chemických splodin z bývalé úpravny rudy (dnes sídlo geologického průzkumu) tam beton ve spárách naopak ztvrdl na kámen.
V dolní části města vyvolalo bouřlivé protesty zrušení kina Osvěta. Ztrátový provoz dávno ztratil své opodstatnění – na posledních večerních představeních byla průměrná návštěva 15 lidí, často se ani nehrálo, protože přišli jen dva až tři návštěvníci. Projekční aparatura byla předána spolu se zařízením do nového kina v Březové. Starým lidem bylo přislíbeno promítání filmů v klubu důchodců, ukázalo se ale, že o ně není velký zájem a že v protestech šlo spíš o princip: „Horní Slavkov, to jsme my ve staré, historické části – sídliště jsou přivandrovalci." Toto heslo bylo příčinou největších diskuzí o „likvidaci kultury" ve starém městě.
Klub důchodců přesto vyvíjel činnost. Ne snad takovou, jaká se doporučuje ve „směrnicích", ale ve vytopené místnosti se scházejí staří lidé, hrají kulečník, karty, povídají si, ohřejí se. O klub se stará bývalá hostinská, uvaří dobrou a lacinou kávu nebo čaj, uklidí a udělá i náladu. V klubu důchodců se většinou scházejí Němci.
Po Novém roce dochází ve městě k významné změně. V rámci reorganizace zemědělství na okrese je zdejší státní statek Horní Slavkov začleněn do komplexu Sdružení zemědělských a lesních závodů Lázně Kynžvart – účelového statku, zřízeného přímo ministerstvem zemědělství a jím také řízeného. Dochází i k výměně na vedoucích místech: odchází dosavadní ředitel Antonín Pokorný, a to zpět k Jáchymovským dolům do Zadního Chodova – Vítkova. Novým vedoucím se stává soudruh J. Čížek z havlíčkobrodska. Státní statek za dobu své existence sice nedosáhl úrovně celostátních ukazatelů, přesto pro zemědělství naší oblasti znamenal podstatný pokrok ve využití zdejší zemědělské půdy. Dědictví, které nový podnik převzal, ovšem nebylo slavné: farmy Horní Slavkov a Ležnice měly 430 kusů dobytka, byl zoufalý nedostatek krmiva a navíc bylo 800 q siláže úplně znehodnoceno. Dojivost proti plánovaným 5,25 litru činila jen 2,5 litru na kus a den. Z hospodaření roku 1962 zůstal dluh u brambor 39 vagónů, sena 31 vagónů, mléka 62 tisíc litrů, hovězího masa 176 metráků, vepřového masa 202 metráků a vajec 108 tisíc kusů. Náklady na tuto výrobu byly celkem překročeny o 4 milióny Kčs, jen úhyn hospodářských zvířat činil 339 tisíc Kčs. Při plánu 316 pracovníků a skutečném počtu 319 byly mzdové fondy překročeny o 200 tisíc Kčs, průměrná mzda činila 1 212 Kčs. Hektarové výnosy byly: pšenice 16,4 q, žito 17,2 q, ječmen 16,9 q, oves 17,7 q, brambory 110 q.
Nový podnik obhospodařuje prakticky celé území slavkovského lesa, půdu jak zemědělskou, tak i lesní. Už první jednání ukázala, že podnik SZLZ je řízen jinak než bývalý státní statek – spíše průmyslovým způsobem a s větší perspektivou. Úspěchy SZLZ na dosud ladem ležící půdě v oblasti bývalého vojenského prostoru jsou slibné i pro naše město. Přesto se zdejší zemědělství zatím neobešlo bez brigád. Žně sice proběhly klidněji než v jiných letech, ale v říjnu ještě ležela sláma na polích na 250 hektarech. Na brambory chodila brigáda z města, 150 potrestaných ze zdejšího nápravného zařízení a denně 30 žáků průmyslovky z Lokte. Ve škole pod nádražím a v bývalé ZŠI bylo na tři týdny ubytováno 50 vysokoškoláků z Plzně.
Ostudou zdejšího zemědělského závodu v krajském měřítku byla výstavba kravína na šachtě 11. Přestavba bývalé kompresorovny, a hlavně umístění dobytka ve stáji, pobuřovala každého občana města. Doporučení, kritika i stížnosti zůstávaly bez odezvy. Zdejší dopisovatel soudruh Šmakal psal na redakci Pravdy do Plzně a jednou denně se v jarním tajícím sněhu u kravína scházela řada funkcionářů, aby „řešili" situaci na šachtě 11. Otřesný byl pohled na živočišnou výrobu: kravín bez dozoru, přípravna krmiv bez střechy, seno na krmení zapadané sněhem. Dobytek, který měl být budoucím základem stáda, stál zubožený po kolena ve stáních v hnoji, a to ještě tak, že musel stát šikmo, protože hnůj z kravína nebyl odvážen, jen hrnut k zadní stěně, takže jeho hromady vůbec nedovolovaly, aby dobytek mohl stát rovně. V tomto prostředí bylo i několik krátce narozených telat. Ve špinavé uličce stály jako výsměch všem usnesením o opatřeních v zemědělství jen 2 krávy dojené, jako by šlo o stádo 50 kusů. Jistá náprava se nakonec stala – potrestaní z tábora vyklidili hnůj a stavební práce byly postupně dokončeny – ale postih a vyvození odpovědnosti vůči zodpovědným pracovníkům se nepodařilo zásadně prosadit.
V březnu probíhala ve městě široká kampaň pro volby nově ustanovených komisí místní lidové kontroly. Městský rozhlas vysílal řadu relací o významu a poslání lidové kontroly, řadu rozhovorů s funkcionáři okresu a kraje i s kandidáty do komise. V jednotlivých obvodech probíhaly veřejné předvolební schůze, organizaci a přípravu voleb zajišťoval městský národní výbor. Pro volební obvody byly určeny dny a do každé rodiny ve městě donesli agitátoři volební delegačenku. Výsledek přípravy a organizace se dostavil: před nabitými sály, kde byly svolány volební schůze, stály ještě velké houfy, dokonce fronty lidí, aby splnili své volební právo. Na presenci bylo odevzdáno 1 435 volebních delegačenek – tím dosáhlo naše město největší volební účasti v celém kraji.
Místní komise lidové kontroly byla zvolena v tomto složení:
- Josef Šmakal – předseda, důchodce, bývalý horník
- Ludmila Panochová – zdravotní sestra
- Josef Slezáček – kontrolor chemických závodů
- Ing. Miroslav Vymětal – technolog ÚD Komořany
- Helena Šturmová – úřednice Rudných dolů Krásno
- Martin Vacek – mistr porcelánky
- Helena Červenková – účetní domovní správy
- Marie Žižalová – v domácnosti
- Gustav Sequens – důchodce
- Otakar Hošta – vedoucí OTK chemických závodů
- František Zajíček – truhlář porcelánky
- Jaroslav Ráček – jeřábník ÚDK
- František Joska – nástrojař chemických závodů
- Václav Vilímek – vedoucí OZK ÚDK
Předseda soudruh Šmakal vedl komisi velmi energicky a už jeho první zásahy vytvořily komisi náležitou autoritu na všech úsecích její činnosti.
Neslavnou popularitu získal našemu městu případ Roob-Herclík. 9. července 1963 se konalo ve velkém sále domu kultury veřejné přelíčení s Roobem a Herclíkem. Roobovi je 19 let a Herclíkovi 21. Tito dva mladí gangsteři byli již ve školních letech známí výtržníci a zlodějíčkové. Přesvědčování ani drobné tresty je nepolepšily. Roob je jedináček, rozmazlený otcem i matkou, dobrodružné povahy, chytrý chlapec, ale zkažený penězi i benevolencí rodičů. Učí se na lesníka, ale sběhl z učení a pracuje v lese. Schází se s partou podobných zálesáků a trampů. Mají dobrodružné plány, sní o cizinecké legii v Kongu i o návratu k nám zpět a uděláním „pořádku" podle jejich kovbojských vzorů. Herclík je syn z početné rodiny; otec byl technikem s dobrým platem u Jáchymovských dolů, na děti však nemá čas, jednou za čas je „výchovně" ztluče a matka je kryje před otcem. Kluk krade a dostává se do vězení, vrací se koncem roku 1962 a pracuje na státním statku. Má rád koně, je tichý, nepříliš bystrý, ale pracuje dobře. Je také členem party trampů „Goldfluss".
V červnu je město vzrušeno zprávou, že byla přepadena nožem strážná geologického průzkumu v Údolí a strážný z porcelánky, oba byli oloupeni o pistole. Oba hrdinové mizí. Dostanou se do Doubí na závodiště, kde chtějí ukrást koně a na nich si prostřílet cestu přes hranice. Jsou však stíháni, a tak prchají zpět ke Slavkovu. Skrývají se v okolí a jsou podporováni matkou Herclíka. Pak prchají do lesů Slavkovského lesa. Jsou ozbrojeni a přepadávají lesní tábor ve Vítkově, kde pod namířenými pistolemi kradou masové konzervy. Na odpor se jim staví mladá cikánka s nožem na chleba, a tak „hrdinové" prchají znovu do lesů. Ale to už končí jejich hrdinství. Hladoví, se samotnými masovými konzervami, začínají deště a vojáci VB stahují síť kolem nich v lesích. V několika dnech jsou chyceni. Není na nich už ani stopy po hrdinství – potrhaní, vyhladovělí, zubožení chladem i průjmy, jsou odvedeni tam, kam patří.
U soudu vystupují už zkrotle. Veřejné přelíčení odhaluje jednak počínající nezdravé jevy hrdinství a dobrodružství mezi mládeží, bohužel v přímé souvislosti s politickými tendencemi proti našemu zřízení, jednak kompromisnost v tehdejším výkladu socialistické zákonnosti. Vystoupení obhájce a nakonec i výše trestů neuspokojily řadu účastníků přelíčení. Roob dostal 4,5 roku, Herclík jako recidivista 7 let.
V roce 1963 byly položeny dva základy pro lepší prostředí ve městě. Prvním bylo zahájení prací na úpravě a budování rybníků u šachty č. 7 Jáchymovskými doly Jáchymov v rámci vodohospodářského generelu. Dva pěkné rybníky uprostřed lesů na odbočce Puškařovské strouhy mají dát základ novému vodnímu režimu okolí města i příští výstavbě chat a stanování k denní rekreaci občanů. (V kronice je vlepena fotografie lesní krajiny s rybníkem.)
20. září se ve městě konají volby do místního lidového soudu. Činnost soudců místního lidového soudu v uplynulém dvouletém období byla úspěšná. Obětavou prací se v rámci své pravomoci zasloužili o uplatňování zákonů a svým zásadovým postojem získali v celém městě autoritu. Místní lidový soud projednal 111 provinění, sám rozhodl v 77 případech, napomenutí uložil u 40 osob, veřejnou důtku u 25 osob, nápravná opatření u 3 osob, řízené opatření u 2 osob a společenské organizaci uložil opatření v 1 případě. Od počátku roku vedla místní lidový soud jako předsedkyně soudružka Leopolda Matonohová.
V neděli 10. listopadu se schází několik nadšenců – tajemník městského národního výboru a kronikář soudruh Humplík, dále Kučaba, Locker za svaz zahrádkářů, učitelky Janoušková a Přichystalová a předseda národního výboru soudruh Kříž – aby pochůzkou po okolí města položili základ akci ozelenění města, které dlouholetým hornictvím a nepochopením občanů dvacátého století utrpělo těžko napravitelné škody. Je vypracován plán na aleje podél cest a silnic, ozelenění odvalů jáchymovských šachet remízky i ozelenění dolní části města a sídliště. Je to dlouhodobý a smělý plán, který má příštím generacím vrátit to, co naši předkové zničili – příjemné a zdravé prostředí i částečnou ochranu před stále vanoucím západním větrem, a v neposlední řadě i možnost většího uchycení drobné zvěře. Nejvíce nadšení pro věc má v sobě soudruh Stanislav Humplík, předseda zemědělské komise, bývalý lesník a nyní pracovník rudných dolů. (K tomu je v kronice fotografie muže u řečnického pultu.)
Politické a veřejné akce se ve městě konaly už tradičně. V březnu proběhly oslavy Mezinárodního dne žen, při nichž byly vyznamenány třetím stupněm mateřství soudružky Stumptová, Misnerová a Vörösová, všechny se šesti dětmi. Oslavy byly dobře zorganizovány společně se závody.
Májové oslavy začaly v předvečer lampionovým průvodem. 1. máje se sešli občané na starém náměstí a průvodem přišli přes nové náměstí na dětské hřiště, kde kolektiv pracovníků chemických závodů instaloval další zařízení na dětském hřišti. Závěr prvomájových oslav se dobře vydařil.
9. května proběhlo tradiční pokládání věnců na hrob rudoarmějců. Dokonale připravená organizace – znamení pro hraní hymny a dělobuchový doprovod – tentokrát selhala. Svazarmovci nedodali radiostanici a zrakové znamení z věže kostela, dané zdejším požárníkem, se nevydařilo. Náhražka hudby, městský rozhlas, svým předčasným hraním hymen důstojnosti oslav neprospěla.
Oslavy výročí Velké říjnové socialistické revoluce se tento rok konaly společně s obcí Krásno nad Teplou. Tam totiž byl 7. listopadu odhalen pomník památce pochodu smrti žen z koncentračního tábora z roku 1945, který procházel katastrem obce Krásno. Oslava měla okresní ráz a kromě delegace SPB a okresních organizací se jí zúčastnil i druhý ta[jemník... text na tomto místě končí].
Kronika k této části obsahuje ještě několik černobílých fotografií: rozbořenou a vyklízenou část starého města s hromadami hlíny a sutě a troskami dřevěných staveb; zemědělskou krajinu s novým kravínem na šachtě 11; soudruha Stanislava Humplíka, předsedu zemědělské komise, v obleku s kravatou u řečnického pultu; a shromáždění žen a dětí na dětském hřišti u konstrukce houpaček a transparentů z prvomájových oslav.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[LEVÁ STRANA: prázdná zadní strana listu, pouze stránkové číslo dole vpravo "83."; text prosvítá z rubu.]
[PRAVÁ STRANA:]
[pokračování textu z roku 1962:] ...travin bylo zásobováno z Karlových Varů. Tamní rozdělovny vedly Horní Slavkov ještě jako hornické město s počtem obyvatel z dry JD, který téměř dvakrát přesahoval skutečnost roku 1962 – nyní 5 800 obyvatel. Město bylo v těchto měsících cílem mnoha návštěv z širokého okolí. Lepší zásobování Slavkova bylo silně magnetem malých spekulantů. Tu náhled brzo vystihli a proto byla přijímána i opatření v obchodech proti nákupům "cizinců".
I předvánoční prodej byl organisován. Vánoční kolena byla dodána přímo do škol a teprve zbytek do volného prodeje. Řada zásobovacích problémů i opatření byla zbytečná. Vyprovokovali je malí spekulanti, nebo lidé nevěřící v sílu našeho oběhu. Těžko se v těch měsících pracovalo s lidmi.
= o = o = o =
R O K 1 9 6 3
Již od prvních dnů roku 1963 bylo hlavním námětem většiny hovorů města – teplo. Ukazatelem a příčinou nebyla rtuť teploměru, ale městská teplota. Léta provozu a celková situace národního hospodářství nahromadily problémy, které znamenaly studenou vodu v teplovodním vedení a chladné radiátory a přitom náklady na i mzdy stoupaly.
Od 1. ledna 1963 byla oficiálně zrušena vybudovaná kolejová vlečka na teplárnu a nekompromisně realizováno shora opatření, že do 50 km je dovoz paliva veden jen po silnici. Dovoz uhlí zajišťovalo ČSAD. To znamenalo zvýšení nákladů o 351 tisíc Kčs. Ale nejen to, doprava vázla a denní dispečink s Ředitelem ČSAD v Sokolově, bývalým Slavkovákem s. Velínem, řešil zásobování – hlavně paliva. Uhlí bylo málo, přednost měly závody. Navíc uhlí a Tisová nemělo zdaleka potřebnou kalorickou hodnotu. Řešení nebylo – jen se nesnáz mezi lidmi. Poruchy na zařízení teplárny se zachraňovaly obětavou a často nebezpečnou prací zaměstnanců. Jako oprava rozšiř těsně při provozu soudruhem Hřebcem, aby tím i nákupem slavnostní večeře a koncem pro vozky, kteří tím byli přesvědčeni, aby na Nový rok dovezli ještě tři fůry uhlí (protože se k této přesvědčovací akci připojil i vedoucí teplárny a další zaměstnanci), končil Nový rok 1963 u městské teplárny studenou vodu v teplovodním vedení i pocítaly poruchu udržet zboží pod kotlem tím, že třeba uhlí na obejlých skladech sbíret snor a dvakrát tak zabránili vyhasnutí kotlů. Se závodem Ústřední dílny Konečany bylo usnesena písemná smlouva o zapůjčení 200 tun uhlí a bylo zabráněno nejhoršímu. (Měsíční spotřeba činila přes 3 000 tun uhlí.)
Denní stížnosti občanů, a byli některý, hlavně ženy a domácnosti, kteří pravidelně ráno volali městský národní výbor a hlásili naměřené teploty a sdělovali svůj názor, často a slovy, které dohřály obě partnery telefonního hovoru. Hořčí ovšem byla situace ve školách a ložních zařízeních – hlavně jeslích. Teplota dosahovala někdy 12 stupňů ve třídách i ložnicích kojenců. Častá nemocnost i rozhořčení nic na situaci nemohlo změnit. Některé školy postižené třídy byly usnviřeny a sevedeno dvouměsíčné vyučování.
I rozvody hrály negativní roli. Dlouho projednávanou větev "ČT" v ulici JKMP konečně byla zrekonstruována. Rekonstrukci provedli Jáchymovské doly s posledním zbytkem svých pracovníků v oblasti v letních měsících. Přitom padla za oběť řada 33 starých stromů a keřů z keřů ze odhalil naivnitř do prováděné stavby. Obhledky rozsořčení občanů se ač měl ze jistě udělit v létě, ale po prováděné v létě, nelo úprav na ukončení prací k hrabě s setím trávy. Tuto poslední práci prováděli v našem městě velmi početně osobní brigádu zaměstnanců podnikového ředitelství Jáchymovských dolů a s. Jáchymovem.
= o = o = o =
[LEVÁ STRANA: prázdná zadní strana listu, pouze stránkové číslo dole vpravo "84."; text prosvítá z rubu.]
[PRAVÁ STRANA:]
[nahoře vlepená fotografie.]
Na úseku služeb ve městě se podařilo sice zastavit úpadek komunálního podniku, ale ani rok a kádrové změny ve vedení, ani změna statutu na malý komunální podnik, neznamenaly zatím zlepšení služeb. Zlepšení mělo nastat v prádelně. Po velkém jednání o přestavbě objektů šachty Barbora na velkou průmyslovou prádelnu, přebírá komunální podnik prádelnu v hotelu Tatran.
Lépe se rozvíjela technická služba. Pod vedením soudruha Vincence Vaška se celá technická služba přestěhovala do upravených objektů bývalé hasičárny na Kounici. Bylo započato s výstavbou skleníků. Zlepšená práce technické služby byla vidět i na čistotě a úpravě města.
Domovní správa se udržovala na dosavadní úrovni, ne právě dobré. Za zaznamenání stačí jistě usnesení rady městského národního výboru o zákazu chování psů a koček na sídlišti. Prosazení zákazu znamenalo mnoho zlé krve. Někteří lidé dokázali, že mají lepší poměr ke zvířeti, nežli k lidem.
///////// /////////
Stížnosti občanů vedly městský národní výbor k řešení problému parkování aut, hlavně autobusů. Ulice přilehlé k Tatranu a celá ulice Zápotockého byla celou zimu v noci buzena natáčením motorů několika desítek autobusů ČSAD, které zajišťovaly dopravu linek i potrestaných ze zdejšího nápravného zařízení do vzdálených pracovišť. Po bouřlivém aktivu asi 25 řidičů z listopadu, bylo na společné pochůzce městem vybráno celoměstské parkoviště všech nákladních aut a autobusů v prostoru bývalého dřevěného sídliště za budovou dílen komunálních služeb.
[LEVÁ STRANA: prázdná zadní strana listu, pouze stránkové číslo dole vpravo "85."; text prosvítá z rubu.]
[PRAVÁ STRANA:]
Nedostatky ve službách občanům byly násobeny i pokračující špatnou situací v zásobování. Vyvrcholení se očekávalo v červnu, ale nedostavilo se. Opatřeními z dovozu zmizely potíže v zásobování a rychle a nenápadně zmizely i fronty před obchody.
První měsíce roku byl i nedostatek elektrického proudu. Zhasla docela jediná neonová reklama na hotelu Tatran (ostatně: celá svítila jen snad první dny po instalaci, vždy chybělo v nápisu některé z písmen), zhasly i výlohy obchodního domu Brigádník a v noci osvětlení ulic. Koncem roku již byla situace opět normální.
Koncem roku 1963 odchází z města posádka vnitřní stráže. Její budovu na Kounici přebírají ÚDK s tím, že z ní bude nákladem několika set tisíc Kčs upraven internát pro učně. ÚDK převzaly současně i vojáky vybudované skleníky a garáže.
Oplocenou překážkovou dráhu i se psincem, dnes za tratí ČSD přebírá Svazarm. Tato organizace v roce 1963 svoji činnost dobře rozvíjí. Pod vedením soudruha Dohnalíka přebírají svazarmovci od komunálních služeb dům čp. 38 na náměstí a dobrovolnou prací si upravují místnosti pro klubovní činnost. Dobře spolupracují s AMK. Jejich činnost přitahuje i mládež města.
Zub času a snad i dolová činnost v oblasti zanechaly své stopy na viaduktech tratě ČSD. Do města přišla skupina odborníků se speciálními stroji na injektáž nebezpečně rozrušených kamenných viaduktů. Odborníky bylo zjištěno, že stejný viadukt přes silnici do Nadlesí nedoznal žádného narušení, ani ve spárách. Vlivem kouřových a chemických splodin z bývalé úpravny rudy (dnes sídlo geologického průzkumu) ztvrdl beton ve spárách na kámen.
/ + / + / + / + /
V dolní části města vyvolalo bouřlivé protesty zrušení kina Osvěta. Ztrátový provoz ztratil dávno svoje opodstatnění. Na posledních večerních představeních byla průměrná návštěva 15 lidí. Často se i nehrálo, protože přišli dva až tři návštěvníci. Projekční aparatura byla předána spolu se zařízením do nového kina v Březové. Pro staré lidi bylo přislíbeno promítání filmů v klubu důchodců. Ale ukázalo se, že není velký zájem, že v protestech šlo o princip: "Horní Slavkov, to jsme my v historické části – sídliště jsou přivandrovalci". Toto schůzkové heslo bylo příčinou největších diskuzí o likvidaci kultury ve starém městě.
Klub důchodců vyvíjel činnost. Ne snad takovou, jaká se ve "směrnicích" doporučuje, ale přece se v zařízení a hlavně ve vytopené místnosti scházejí staří lidé, hrají kulečník, karty, povídají, ohřejí se. O klub se stará bývalá hostinská. Uvaří dobrou a lacinou kávu, nebo čaj, uklidí a dělá i náladu. V klubu důchodců se většinou scházejí Němci.
[LEVÁ STRANA: prázdná zadní strana listu, pouze stránkové číslo dole vpravo "86."; text prosvítá z rubu.]
[PRAVÁ STRANA:]
[nahoře vlevo vlepená fotografie budovy.]
Po Novém roce dochází ve městě k významné změně. V rámci reorganizace zemědělství na okrese, je zdejší státní statek Horní Slavkov začleněn do komplexu Sdružení zemědělských a lesních závodů Lázně Kynžvart – účelového statku, zřízeného přímo ministerstvem zemědělství a tímtéž i řízeného. Dochází i k výměně stráží na vedoucích místech. Odchází dosavadní ředitel Antonín Pokorný a odchází zpět k Jáchymovským dolům do Zadního Chodova – Vítkov. Novým vedoucím je soudruh J. Čížek z havlíčkobrodska. Státní statek za dobu své existence nedosáhl úrovně celostátních ukazatelů, ale přesto pro zemědělství naší oblasti znamenal podstatný pokrok ve využití zdejší zemědělské půdy. Ale dědictví převzaté novým podnikem nebylo slavné. Farmy Horní Slavkov a Ležnice mají 430 kusů dobytka, krmiva je zoufalý nedostatek a to ještě 800 q siláže je úplně znehodnoceno. Dojivost oproti plánu 5,25 je jen 2,5 litru na kus a den. Z hospodaření roku 1962 je dluh u brambor 39 vagónů, sena 31 vagónů, mléka 62 tisíc litrů, hovězího masa 176 metráků, vepřového 202 a vajec 108 tisíc. Náklady na tuto výrobu byly překročeny celkem o 4 milióny Kčs. Jenom úhyn hospodářských zvířat činil 339 tisíc Kčs. Při plánu pracovníků 316 a skutečnosti 319 byly mzdové fondy překročeny o 200 tisíc Kčs. Průměrná mzda je 1 212 Kčs. Hektarové výnosy pšenice 16,4 q, žita 17,2 q, ječmene 16,9 q, ovsa 17,7 q, brambory 110 q.
Nový podnik obhospodařuje prakticky celé území slavkovského lesa, půdu jak zemědělskou, tak i lesní. Již prvé jednání ukázalo, že podnik SZEZ je řízen jinak než státní statek, spíše průmyslovějším způsobem a s větší perspektivností. Úspěchy SZLZ na ladem ležící půdě v oblasti bývalého vojenského prostoru jsou slibné i pro naše město. Přesto se zatím zemědělství u nás neobešlo bez brigád. Žně sice proběhly klidněji, nežli jiná léta, ale na polích v říjnu ještě ležela sláma na 250 hektarech. Na brambory chodí brigáda z města, 150 potrestaných ze zdejšího nápravného zařízení, denně 30 žáků průmyslovky z Lokte. Ve škole pod nádražím a v bývalé ZŠI je ubytováno na 3 týdny 50 vysokoškoláků z Plzně.
[u dolní fotografie popiska vpravo:] Ostudou v krajském měřítku zdejšího zemědělského závodu je výstavba kravína na šachtě 11.
Přestavba bývalé kompresorovny a hlavně pak umístění dobytka ve stáji, pobuřuje každého občana města. Doporučení, kritika i stížnosti zůstávají nepovšimnuty. Zdejší dopisovatel soudruh Šmakal píše na redakci Pravdy do Plzně a jednou denně v jarním tajícím sněhu se schází u kravína řada funkcionářů, aby "řešila" situaci na šachtě 11. Otřesný byl pohled na živočišnou výrobu: kravín bez dozoru, přípravna krmiv bez střechy, seno [pokračuje na další straně]
[LEVÁ STRANA: prázdná zadní strana listu, pouze stránkové číslo dole vpravo "87"; text prosvítá z rubu.]
[PRAVÁ STRANA:]
[pokračování textu o kravíně:] ...na krmení zapadáno sněhem. Dobytek, který měl být budoucím základem stáda, stál zubožený po kolena ve stáních v hnoji a to ještě tak, že musel stát šikmo, protože hnůj z kravína nebyl odvážen, ale jen hrnut k zadní stěně. A tak jeho hromady vůbec nedovolovaly, aby dobytek mohl stát rovně. V tom prostředí bylo i několik telat krátce narozených. Ve špinavé uličce stála jako výsměch všem usnesením o opatřeních v zemědělství. 2 koně mléka, jako nádoj 50 kusů krav. Jakási náprava se stala, potrestaní z tábora vyklidili hnůj, stavební práce byly postupně dokončeny, ale postih a závěry vůči odpovědným pracovníkům se nepodařilo zásadně prosadit.
= : = : = : =
V březnu probíhala ve městě široká kampaň pro volby nově ustanovených komisí místní lidové kontroly. Městský rozhlas vysílal řadu relací o významu a poslání lidové kontroly, řadu hovorů s funkcionáři okresu a kraje, i s kandidáty pro komisi. V jednotlivých obvodech probíhají veřejné předvolební schůze. Organizací a přípravou voleb je pověřen městský národní výbor. Pro volební obvody jsou určeny dny. Do každé rodiny ve městě je doručena agitátory i volební delegačenka. Výsledek přípravy a organizace se dostavil. Před nabitými sály, kde jsou svolány volební schůze, stojí ještě velké houfy a dokonce fronty lidí, aby splnili své volební právo. Na presenci bylo odevzdáno 1 435 volebních delegačenek. Tím dosáhlo naše město největší volební účasti v celém kraji.
Místní komise lidové kontroly byla zvolena ve složení:
Josef Šmakal – předseda – důchodce – bývalý horník
Ludmila Panochová – zdravotní sestra
Josef Slezáček – kontrolor chemických závodů
Ing. Miroslav Vymětal – technolog ÚD Komořany
Helena Šturmová – úřednice Rudných dolů Krásno
Martin Vacek – mistr porcelánky
Helena Červenková – účetní domovní správy
Marie Žižalová – v domácnosti
Gustav Sequens – důchodce
Otakar Hošta – vedoucí OTK chemických závodů
František Zajíček – truhlář porcelánky
Jaroslav Ráček – jeřábník ÚDK
František Joska – nástrojař chemických závodů
Václav Vilímek – vedoucí OZK ÚDK
Předseda soudruh Šmakal vedl komisi velmi energicky a již první zásahy vytvořily komisi náležitou autoritu na všech úsecích činnosti.
- x - x - x - x - x -
Neslavnou popularitu získal našemu městu případ Roob-Herclík. 9. července 1963 se konalo ve velkém sále domu kultury veřejné přelíčení s Roobem a Herclíkem. Roobovi je 19 let a Herclíkovi 21. Tito dva mladí gangsteři již ve školních letech byli známí výtržníci a zlodějíčkové. Přesvědčování ani drobné tresty je nepolepšily. Roob je jedináček, rozmazlený otcem i matkou, dobrodružné povahy, chytrý chlapec, ale zkažený penězi i benevolencí rodičů. Učí se na lesníka, ale sběhl z učení a pracuje v lese. Schází se s partou podobných zálesáků a trampů. Mají dobrodružné plány, sní o cizinecké legii v Kongu i o návratu k nám zpět a uděláním "pořádku" podle jejich kovbojských vzorů. Herclík je syn z početné rodiny. Otec byl technikem s dobrým technikem Jáchymovských dolů. Na děti nemá čas, jednou za čas je "výchovně" ztluče a matka je kryje před otcem. Kluk krade a dostává se do vězení. Vrací se koncem roku 1962 a pracuje na státním statku. Má rád koně. Je tichý, nepříliš bystrý a pracuje dobře. Je také členem party trampů "Goldfluss".
V červnu je město vzrušeno zprávou, že byla přepadena nožem strážná geologického průzkumu v Údolí a strážný z porcelánky a oba oloupení o pistole. Oba hrdinové mizí. Dostanou se do Doubí na závodiště, kde chtějí ukrást koně a na nich si prostřílet cestu přes hranice. Jsou však stíháni a tak prchají zpět ke Slavkovu. Skrývají se v okolí a jsou podporováni matkou Herclíka. Pak prchají do lesů Slavkovského lesa. Jsou ozbrojeni a přepadávají lesní tábor ve Vítkově, kde kradou pod namířenými pistolemi masové konzervy. Na odpor [pokračuje na další straně]
[LEVÁ STRANA – str. 88: rub listu, prakticky prázdná stránka; pouze slabě prosvítá zrcadlově obrácený text z protější strany. Dole vpravo číslo stránky „88".]
[PRAVÁ STRANA:]
... se jim staví mladé cikáňka s nožem na chlebe a tak "hrdinové" prchají znovu do lesů. Ale to již končí hrdinství. Z hladu ji samotné masové konzervy, počínají deště i vojáci VB zatahují lesy kolem nich. V několika dnech jsou chyceni. Není na nich ani stopy po hrdinství. Potrhaní, vyhladovělí, zubožení chladem i průjmy, jsou odvedeni kam patří. U soudu vystupují již zkrotle. Veřejné přelíčení odhaluje jak počínající nezdravé jevy hrdinství s dobrodružnosti mezi mládeži, bohužel v přímé souvislosti s politickými tendencemi proti našemu zřízení, tak kompromisnost v nynějším výkladu socialistické zákonnosti. Vystoupení obhájce a nakonec výše trestů neuspokojila řadu účastníků přelíčení. Roob dostal 4,5 roku, Herclík jako recidivista 7 let.
- x - x - x - x - x -
V roce 1963 byly položeny dva základy pro lepší prostředí ve městě.
Prvním bylo zahájení prací na úpravě a budování rybníků u šachty č. 7 Jáchymovskými doly Jáchymov v rámci vodohospodářského generelu. Dva pěkné rybníky uprostřed lesů na odbočce Puškařovské strouhy mají dát základ novému vodnímu režimu okolí města i příští výstavbě chat a stanování denní rekrece občanů.
[zde vlepena podlouhlá fotografie lesní krajiny s rybníkem]
20. září se konají v městě volby do místního lidového soudu. Úspěšná byla činnost soudců místního lidového soudu v uplynulém období dvou let. Obětavou prací se v rámci pravomoci zasloužili v uplatňování zákonů a svým zásadním postojem získali v celém městě autoritu.
Místní lidový soud projednal 111 provinění,
sám rozhodl v 77 případech,
napomenutí uložil u 40 osob,
veřejnou důtku u 25 osob,
nápravná opatření u 3 osob,
řízené opatření u 2 osob,
společ. organizaci - 1.
Od počátku roku vedla místní lidový soud jako předsedkyně soudružka Leopolda Matonohová.
V neděli 10. listopadu se schází několik nadšenců; tajemník městského národního výboru-kronikář, soudruh Humplík, Kučaba, Locker za svaz zahrádkářů, učitelky Janoušková, Přichystalová, předseda národního výboru s. Kříž na národním výboru, aby pochůzkou po okolí města položily základ akci ozelenění města, které dlouholetým hornictvím a nepochopením občanů dvacátého století utrpělo těžko napravitelné škody.
Je vypracován plán na aleje cest a silnic, ozelenění odvalů jáchymovských šachet remízky, ozelenění dolní části města i sídliště. Dlouhodobý a smělý plán, který m á příš-
[LEVÁ STRANA – str. 89: rub listu, prakticky prázdná stránka, jen slabě prosvítá zrcadlově obrácený text z protější strany. Dole vpravo číslo stránky „89".]
[PRAVÁ STRANA:]
... tím generacím vrátit to, co naši předkové zničili - příjemné a zdravé prostředí i částečnou ochranu před stále vanoucím západním větrem a v neposlední řadě i možnost většího uchycení drobné zvěře. Nejvíce nadšení pro věc má v sobě soudruh Stanislav Humplík, předseda zemědělské komise, bývalý lesník a nyní pracovník rudných dolů.
[fotografie muže u řečnického pultu]
Politické a veřejné akce se ve městě konaly již tradičně. V březnu oslavy Mezinárodního dne žen, vyznamenány třetím stupněm mateřství s. Stumptová, Misnerová, Vörösová, všechny se šesti dětmi. Oslavy byly dobře organisovány společně se závody.
[fotografie průvodu s věnci / lampiony]
Májové oslavy začaly v předvečer lampionovým průvodem. 1. máje se sešli občané na starém náměstí a průvodem přišli pak přes nové náměstí na dětské hřiště, kde kolektiv pracovníků chemických závodů instaloval další zařízení na dětském hřišti. Závěr prvomájových oslav se dobře vydařil.
9. května proběhlo tradiční pokládání věnců na hrob Rudoarmějců. Dokonale připravená organizace, znamení pro hraní hymny a dělobuchového doprovodu selhala. Svazarmovci nedodali radiostanici a zrakové znamení z věže kostela, dané zdejším požárníkem, se nevydařilo. A tak náhražka hudby, městský rozhlas, svým předčasným hraním hymen důstojnosti oslav neprospěl.
[fotografie průvodu procházejícího městem]
Oslavy výročí Velké říjnové socialistické revoluce se tento rok konaly společně s obcí Krásno nad Teplou. Tam totiž byl 7. listopadu odhalen pomník památce pochodu smrti ženám koncentračního tábora z roku 1945, který katastrem obce Krásno procházel. Oslava měla okresní ráz a kromě delegace SPB a okresních organizací, se jí zúčastnil i druhý ta-
Fotografie v kronice:
Černobílá fotografie: rozbořená, vyklízená část starého města – hromady hlíny a sutě, trosky dřevěných staveb, drátěný p
Černobílá fotografie: zemědělská krajina s dlouhými nízkými budovami nového kravína na šachtě 11, v popředí louka, v poz
Muž (soudruh Stanislav Humplík, předseda zemědělské komise) v obleku s kravatou stojí u řečnického pultu / mikrofonu.
Skupina lidí (ženy i děti) na shromáždění; v pozadí konstrukce houpaček dětského hřiště a transparenty – prvomájové / la