Zápis za rok 1962 líčí velké přesuny a přestavby budov ve Slavkově (zrušení lůžkové polikliniky, stěhování dětského domova, spory o svobodárnu a ubytování učitelů), demolici zchátralého Niedermannova domu odstřelem i plány na likvidaci starých budov obývaných romskými rodinami. Dále popisuje slabě se dařící propagaci koupaliště a sportovního areálu, zato úspěšné otevření dětského hřiště s raketou Cheza 1, problémy nové továrny na Kounici s odvoláním ředitele Drábka a celkově váhavý veřejný a společenský život města.

ROK 1962

Zájem občanů města značně stoupl, když veřejnosti byly později předloženy i plány na výstavbu sportovního areálu, který stoprocentně doplňoval moderní a účelné pojetí celého SÚP (společného územního plánu). K dispozici byly i architektonické návrhy a perspektivy moderních staveb sportovního areálu.

Jedna stavební akce byla zahájena ještě před vydáním SÚP. Na Přerovských strojírnách ustavilo několik majitelů aut stavební družstvo garáží a v přímém sousedství teplárny započalo s jejich stavbou. Účelná akce byla však narušena snahami o co nejnižší stavební náklady zneužitím akce "Z", a tak pro nesocialistický postoj některých členů musely být do řešení dostavby garáží zapojeny i orgány státní, chránící socialistickou zákonnost. Garáže byly sice dostavěny, právu učiněno zadost, ale nemohlo se uskutečnit zapojení garáží na teplárnu, jak elektrickým proudem, tak i vytápěním, ke všeobecné škodě.

Pokračovala i přestavba některých objektů. K 1. lednu 1962 byla zrušena lůžková část polikliniky. ÚÚNZ Jáchymovských dolů Jáchymov již neměl zájem na jejím vydržování v Horním Slavkově, jednak pro rychle klesající stavy pracovníků na likvidaci celé činnosti JD a dále pak proto, že v Ostrově nad Ohří, tj. v centru JD, byla postavena velká moderní nemocnice. OÚNZ Sokolov, který přebíral hlavní zdravotnická zařízení města, neměl dostatek poměru k dřívějším preferencím Slavkova a také jistě ani dost prostředků k udržování dosavadního stavu. Z města odcházela řada lékařů-odborníků, mezi jinými i předsedkyně zdravotní a sociální komise Dr. Daňková, Dr. Skála, manželé Hrubí – oba lékaři, a další. Mezi občany vyvolalo zrušení této služby pobouření. Těžko chápali, že se musí smířit s daleko nižší úrovní zdravotní péče ve městě, i když stále ještě byla lepší než celostátní průměr. K využití vlastní budovy polikliniky bylo přestěhováno z dolní části města s čp. 3 i zdravotní středisko číslo 2 s Dr. Dufkem i dětské oddělení s čp. 418. Našlo se i místo pro pohotovostní službu, kterou OÚNZ se snažil rovněž zrušit a převést do Lokte, ale pro prudký odpor veřejnosti neuspěl.

Dlouhá a málo plodná jednání byla vedena o využití uvolněných budov. Situaci bývalé lůžkové části vyřešila na čas epidemie žloutenky, která vypukla v dětském domově umístěném v nehygienických podmínkách v tzv. Jahnheimu. Ze dne na den bylo rozhodnuto přemístit děti do lůžkové části a současně zahájit s úpravami svobodárny čp. 22 na Zápotockého ulici, tzv. "U", kde měl být zřízen s konečnou platností nový dětský domov. Akce se uskutečnila a nové prostředí dětí je opravdu krásné, možno říci, že daleko předstihuje celostátní možnosti dnešní doby. Snaha o ještě krásnější prostředí vedla vedení školy, s. Ledvinu, dokonce i k tomu, že nechal načerno vybudovat plavecký bazén 4 x 4 m přímo v budově. Akce neskončila jen disciplinárním řízením, ale i tím, že diletantsky postavený bazén nefunguje.

Budova lůžkové části po uvolnění dětmi byla přidělena Přerovským strojírnám s tím, že v přízemí budou ubytováni svobodní učitelé a dvě patra vyhrazena pro učně závodu, kteří se vraceli z mateřského závodu v Přerově.

"Velikášství" vedení Přerovských strojíren se projevilo i v této akci. V rozhodném, pro ně zdánlivě příznivém okamžiku plnění podmínek přidělení budovy odmítli, jmenovitě ředitel soudruh Drábek, a k 1. září ztratilo ubytování 30 svobodných učitelů. Bylo ohroženo zahájení školního roku. Nic nepomohla jednání na "vyšší úrovni", a proto rada městského národního výboru přijala tvrdá, rozhodná a okamžitá opatření. Zastavila přidělování rodinných bytů zaměstnancům Přerovských strojíren a svobodné učitele v nich ubytovala, až do doby splnění závazku závodu.

Učitelská svobodárna, zřízená v roce 1960, se ukázala příliš velkým břemenem rozpočtu národního výboru. Jen za elektrickou energii spotřebovali neukáznění učitelé a další ubytovaní přes 20 tisíc Kčs v prvním čtvrtletí roku 1962. Příliš mnoho výhod i optimální podmínky byly některými obyvateli svobodárny chápány nesprávně i po morální stránce. Veřejné pohoršení nad chováním těch, kteří zajišťují výchovu mládeže pro socialistickou společnost, nepřispívalo k dalšímu udržení samostatné svobodárny.

Z této budovy se začala upravovat školní budova pro ZŠI, takže se ve městě stávala skutečně důstojným zařízením pro výchovu těch dětí, kterým rodiče musel nahrazovat stát. Tím byl také uzavřen dlouholetý problém této školy po stránce ubytování.

Uvolněná budova čp. 3 na náměstí byla přidělena požárnímu sboru a civilní obraně. Čp. 418 pak bylo určeno k přestavbě na bytové jednotky. Staré, zchátralé, opuštěné budovy ve staré Slavkově zůstávaly však nadále bolavým místem na tváři města. Byly útočištěm cikánů, kteří přes protesty občanů se nedrželi na uzdě. Po dlouhých jednáních a stížnostech občanů na jejich chování a stálé případy přistěhovalectví rozvětveného příbuzenstva zdejších cikánských rodin přijala rada usnesení, že všechny budovy, které již nevyhovují podmínkám bydlení a na které nejsou prostředky k renovaci, budou strženy. K dokreslení situace byly pořízeny fotografie starých zchátralých budov ve staré části Slavkova.

Cíl byl jasný: likvidací volných prostorů zamezit dalšímu přistěhovalectví cikánů, případně jejich neustálému měnění bytu, když přitom "doslova nechali projít komínem". Z tohoto rozhodnutí se stal několikaletý program, protože nebylo prostředků na okamžitou realizaci. Rozhodnutí nahrazovalo i velký nedostatek v uplatnění zákonnosti. Zákony z roku 1960 předpokládaly totiž daleko větší vysídlení cikánů, než tomu ve skutečnosti bylo. Ti pak, ač svázaných rukou místních orgánů, hlavně přihlašovacího zákona, dovedli situaci znamenitě využívat.

Pořízena byla i velká fotografie zachycující zchátralý měšťanský dům (tzv. Niedermannův dům) v demolici, s lešením v přízemí.

V souvislosti s tímto řešením byla zastavena práce na generální opravě domu čp. 51 a 52, bývalého tzv. Niedermannova domu; jeho oprava měla stát 3/4 milionu Kčs, avšak památková péče prostředky neměla. Bylo dosaženo jen předběžných slibů o demolici zbývajících trosek tohoto kdysi slavného domu z 16. století.

Poslední z jáchymovských horníků se uvolili provést odstřel zbytků středověkých zdí. Celý den a celou noc bylo usilovně vrtáno pro připravovaný odstřel. Celou akci dobře organizoval nově ustavený stavební technik soudruh Hodina. Ráno bylo všechno připraveno k odpalu celé nálože. K celé akci nadřízené orgány mlčely. Těsně před odpalem byl na městský národní výbor doručen telegram státní památkové péče o zákazu demolice. To již však bylo pozdě. Dříve, než mohlo být z telegramu vyrozuměno o nějakém opatření, zazněl výbuch a zbytky čp. 51 a 52 se zhroutily. Následky nebyly příjemné: telefonní i elektrické vedení bylo přerušeno a při buldozerových pracích málem padla venkovní zeď řeznického obchodu. Také ve štítové zdi hrozily další škody s možnou demolicí domu čp. 50. Ale všechno dobře dopadlo – klub důchodců se zavázal nároží upravit po odvozu sutin. Tímto možná trochu barbarským řešením byla po likvidaci hasičárny odstraněna největší stavební ostuda dolejšího města. Na omluvu budiž řečeno, že šlo o naprostý nedostatek finančních prostředků pro nákladné opravy.

Ze stavebních prací je nutno zmínit se o plánech akce, která souvisela se státním územním plánem. Jako dodatek k němu byla vypracována i část zahrnující celý sportovní areál. Na místě zmíněných garáží, při výstavbě sídliště a v akci "Z", byl projektován bazén. To dalo i podnět k novému zájmu o koupaliště. Byla provedena velká propagace výstavby bazénu v akci "Z" – v domě kultury velký panel, letáky po celém městě, a do každé domácnosti chodili poslanci a členové občanských výborů a agitovali pro slavkovské koupaliště – bazén, jako by měl vzniknout budoucí sportovní areál. I na závodech se hovořilo a agitovalo. Výsledek byl však slabý.

Z předpokladu 80 tisíc brigádnických hodin bylo zajištěno 4 tisíce hodin mezi občany a 4 tisíce hodin na závodech.

Nejvýznamnější závod, Přerovské strojírny, chtěl zajistit samostatně přestavbu dětského bazénu.

To zdaleka nestačilo, a tak celá akce vyzněla nezdravě. Že by občané města neměli o koupání zájem? To jistě ne, ale hlavní příčina tkvěla v tom, že čím dál víc docházelo k výměně obyvatel. Odcházeli horníci Jáchymovských dolů a přicházeli ze všech koutů republiky noví zaměstnanci Přerovských strojíren. Vždyť jen v doplňovacích volbách v březnu 1962 bylo zvoleno 9 nových poslanců. V polovině volebního období byla již vyměněna téměř polovina poslanců.

Přesto v roce 1962 byl položen základ k dlouho diskutovanému dětskému hřišti. Díky nadšení několika jedinců, hlavně ze závodu Cheza, se dílo začalo rodit nejprve na papíře, ale čím dál víc dostávalo konkrétní podobu. Byla stanovena zásada aktivního odpočinku i hraní dětí města. Nad nádražím byla 1. června 1962 akce korunována postavením rakety Cheza 1 a dalších dětských zařízení. Téměř celé město se zúčastnilo "Dne dětí" u rakety. Dlouhé fronty čekajících dětí na sklouznutí z rakety a obležená další zařízení byly jistě tím největším uznáním pro kolektiv zámečníků Chemických závodů, kteří zařízení zhotovili, i pro konstruktéry s. Kelucu, Hoštu a další, kteří na tomto díle strávili spoustu hodin svého volného času. Dochovaly se i fotografie rakety Cheza 1 s dětmi na hřišti a dětí na prolézačce/skluzavce.

Aktivita lidí ve městě byla podnícena i politickými akcemi před XII. sjezdem Komunistické strany Československa.

V tomto roce nastal v Horním Slavkově největší rozmach hnutí brigád socialistické práce (BSP). Na schůzce BSP ze všech závodů města bylo rozhodnuto o založení klubu BSP v domě kultury. V klubu vyvíjel největší aktivitu s. Krejčí, známý funkcionář, a s. Molnár, stálý aktivista domu kultury. Klub spolupracoval i s MV ČSM. Jednou z jeho akcí byla i návštěva vyslanectví Kuby v Praze a odevzdání darů v souvislosti s bojem proti negramotnosti na tomto "ostrově přátel". Po několika společenských schůzkách však činnost klubu, který při zrodu byl propagován i televizí a tiskem, upadala, až klub zcela zanikl. Opět se potvrdila zkušenost, že nové formy socialistického života se nedají shora ani jen funkcionářsky zavádět, ani udržet při životě. Dochovala se i fotografie ze slavnostního předávání darů.

Nová továrna na Kounici – budoucnost města – neplnila ani v roce 1962 své poslání. Vinu neslo i vedení závodu, reprezentované ředitelem s. Vojtěchem Drábkem. Stranické šetření na závodě koncem roku 1962 ukázalo chyby ve vedení i v osobách. Přímým důsledkem bylo odvolání ředitele s. Drábka a některých dalších vedoucích pracovníků. Kádrové ani stranické závěry však nebyly dotaženy do konce, a tak řada problémů, hlavně v práci s lidmi, zůstává i do příštích let. Byla změněna i celá koncepce výroby v závodě. Továrnu převzaly Ústřední dílny Komořany jako pobočný závod pro SHR Most. Přišlo i nové vedení, hospodářští pracovníci: ředitel s. Ing. František Hoták (nejisté čtení: Hotěk), ekonom s. Drozd a technický náměstek s. Kolář. Nečekala je lehká práce při přestavbě dosud nedokončeného závodu.

Ostatní závody ve městě plnily v roce 1962 své hospodářské plány. Na veřejném životě města se nejvíce podílel závod Cheza za aktivní účasti svého vedoucího s. Rybníčka. Dochovaly se fotografie exteriéru nového závodu/sídliště s budovami a skupiny lidí při slavnostním okamžiku.

Provozovna Lidové družstvo truhlářů a čalouníků ukončila v roce 1962 přestavbu přidělených objektů na Kounici a rozjela se svými 60 zaměstnanci, převážně ženami, naplno.

Veřejný život ve městě se neměnil k lepšímu. S dojížděním téměř třiceti horníků do závodů Jáchymovských dolů v okolí, hlavně do Zadního Chodova, dochází i k dalšímu snížení využívání společenských zařízení. Jsou proto činěny první vážné pokusy o propagaci města v širokém okolí. V hotelu Tatran jsou ubytovávány zájezdy zimní rekreace i zájezdy zahraniční. Sekce průmyslové automatizace RVHP koná jedno ze svých zasedání v hotelu Tatran a její delegáti jsou nadšeni zdejším prostředím. Ředitelství Čedoku pořádá ve městě společenský večer, který má zpopularizovat město jako středisko rekreace. Jen velmi pomalu se však tato myšlenka prosazuje, protože samotný hotel i krásné okolí nestačí k naplnění těchto přání. Chybí lepší služby, koupání a další zařízení, která by z dosavadního hornického města mohla udělat středisko rekreační oblasti.

Veřejná činnost zaznamenává úspěchy v činnosti výboru žen. Početně nevelká skupina občanek dělá velmi prospěšnou práci jak hospodářsky pro zajištění plnění výkupu zemědělských produktů, tak i na úseku obchodu, školství a v oblasti převýchovy občanek cikánského původu. K Mezinárodnímu dni žen jsou vyznamenány dvě občanky druhým stupněm a tři občanky třetím stupněm mateřství.

Menších úspěchů dosahují v tomto roce nově zvolené občanské výbory. Jen několik jich pracuje tak, jak bylo na mnoha volebních shromážděních proklamováno. Zvláště na sídlišti je o tuto novou a významnou práci téměř pasivní zájem jak ze strany funkcionářů, tak i občanů. V dolejším městě je aktivita občanů daleko větší, i když ne vždy usměrněná potřebným směrem.

Po několikaleté stagnaci se ve městě opět staví tělovýchovná jednota Spartak "ze zdravé nohy". Rozvíjející se činnost tělovýchovné jednoty je spojena se dvěma jmény: soudruhem Bohuslavem Bydžovským, předsedou jednoty, který organizačně zvládl sportovní aktiv a krok za krokem vytváří hmotné podmínky pro rozvoj sportovní činnosti ve městě, a soudružkou Hřebenovou, která vede družstvo požárníků-dorostenců a vede je dobře. Svěřenci poslouchají trenérku naplno a úspěšně hrají v krajském přeboru.

Dalšího úspěchu dosahují ve sportovních odvětvích šachisté. Kroužek patří organizačně k domu kultury a nadšenci tohoto sportu, vedení s. Potůčkem, se prosazují i v krajském měřítku.

Koncem roku 1962 došlo k prvním jednáním o druhém komplexním geologickém průzkumu (KGP) prostorů JD (Jáchymovských dolů). Byly zrušeny dobývací prostory Bolíčnay I a Bolíčnay II z Lehkro. Zároveň byly schváleny zásady dobývacích úprav obvodů i koncepce vodohospodářského generelu. První etapa rekonstrukce Paškařovské štoly již byla zahájena. Tím bylo zajištěno i konečné řešení budoucího koupaliště na rybníčcích, jehož stavba má být zahájena v příštím roce.

Při kompenzačních jednáních získal požární sbor města od JD Jáchymov požární autocisternu a po přestěhování požární zbrojnice do čp. 3 získal i potřebnou materiální základnu pro svou činnost.

Zásobování obyvatelstva v roce 1962, zejména některými potravinami, bylo celostátním problémem. Projevovalo se dlouhými frontami před řeznickými obchody již od časných ranních hodin. Problém byl o to větší, že ve frontách stávaly vždy stejné „frontové bojovnice" (text na tomto místě je částečně nečitelný) z řad nepracujících žen. Některé si z frontových nákupů udělaly menší obchůdky. Zaměstnané ženy si postupem času stěžovaly, že zboží je vykoupeno, než se vrátí ze zaměstnání, a proto musel být prodej organizován na dopolední hodiny. Nedostatek másla, jedlého oleje a některých dalších druhů zboží znovu vyvolával nervozitu mezi lidmi a často i snahu o skupování zboží. Byl zjištěn i případ, kdy jedna z „bojovnic" měla doma 40 lahví stolního oleje.

Přitom mělo město jistou zvláštní výhodu — většinou po... (text na tomto místě přechází na další stranu a dále se nedochoval).

Ke stránce se váže několik dobových fotografií: architektonický návrh moderní stavby sportovního areálu (SÚP), snímek hráčů šachu v interiéru s plakátem na stěně, dvě fotografie zchátralých budov ve staré části Horního Slavkova určených k demolici (mimo jiné i Niedermannův dům čp. 51 a 52 ze 16. století, tehdy již obestavěný lešením), snímky z nového dětského hřiště nad nádražím s raketou „Cheza 1" a prolézačkou (pořízené o Dni dětí 1. 6. 1962), fotografie ze slavnostního setkání v interiéru (patrně souvisejícího s návštěvou kubánského vyslanectví či akcí klubu BSP), záběr nové zástavby (patrně na Kounici), snímek předávání ocenění a konečně černobílá fotografie fronty žen s taškami, dětským kočárkem a nákupními koši před obchodem s nápisem „MASO-UZENINY".