Stránka kroniky (kolem let 1892–1894) zachycuje církevní a obecní události v Horním Slavkově: založení oltářního spolku, pořízení nové monstrance a nových oken v děkanském kostele, opravu válečného pomníku, uspořádání pokladniček pro chudé, procesí k Lurdské jeskyni i zmínku o velkém suchu a čištění rybníka. Text je na řadě míst silně poškozený a nečitelný, takže mnoho detailů (jména, částky, přesné okolnosti) zůstává nejisté. Zaznamenány jsou i konkrétní dary jednotlivých obyvatel a formální záznam o kanonické vizitaci z 7. června 1894.

Zápis se vrací k vánočním svátkům roku 1892, kdy byly pořízeny jesličky (text navazuje na předchozí, dnes nedostupnou stranu).

V roce 1894 byl založen nový oltářní spolek (Altarzeche); patrně v souvislosti s ním byl vyzdoben i nějaký kostelní obraz svaté Marie, podrobnosti jsou ale z velké části nečitelné.

Rok 1893 přinesl velké sucho (Grosse Dürre) – veliké vedro tehdy patrně poškodilo úrodu a obec trpěla nedostatkem vody, snad i s dopadem na mlýny; zmiňuje se, že některé prameny vyschly, ale text je na tomto místě velmi poškozený a mnoho slov nelze přečíst. V souvislosti s vodou se dále píše o rybníku (Teich): v roce 1893 nechal děkan patrně vyčistit nějaký (snad děkanský) rybník, přičemž se uvádějí i nějaké náklady, v řádu 40–50 zlatých, případně až 100 zlatých – přesná částka ani okolnosti však z přepisu jasně nevyplývají.

V roce 1894 byla pořízena nová monstrance. Popis je z velké části nečitelný, zdá se ale, že byla objednána u nějaké firmy (snad ve Vídni), zaplacena ze sbírek věřících a darů, a že s tím souvisí i zmínky o Praze a o Horním Slavkově. Dále se hovoří o oltáři a patrně o umístění Božího hrobu u oltáře, snad Nejsvětější svátosti – přesné znění se ale nedochovalo čitelné.

Zaznamenáni jsou i dárci: Theresa, rozená Neishart (jméno nejisté), z Horního Slavkova, žijící ve Vídni, věnovala v roce 1893 nějakou částku či dar. Georg Reichart (jméno nejisté), rodák snad z Vídně žijící v Horním Slavkově, věnoval v roce 1893 patrně mešní roucho.

Dále je zmíněno rozdělování (Aushpendirung) – nadílka pro chudé: nějaká paní (jméno nejisté, snad Nagl Joja) věnovala roku 1893 prostředky patrně na ošacení a obutí pro chudé; text pokračuje dál, ale pokračování není v tomto výřezu k dispozici.

Následuje část věnovaná dalším událostem: Lurdská jeskyně sloužila v roce 1893 k procesí – zúčastnil se patrně okrašlovací spolek z Pochlovce a další (snad z Trossau), v roce 1894 se pak konalo procesí z míst označovaných jako Töpeles a Untergebirg, spojené patrně s obrazem Panny Marie z Chlumu sv. Maří (Maria-Kulm) u jeskyně.

O Velikonocích roku 1894 byla do děkanského kostela pořízena nová okna (patrně skleněná, se zobrazením svaté Marie) od firmy Türcke z Prahy, za 380 zlatých.

V roce 1893 byl opraven válečný pomník (Kriegerdenkmal), umístěný patrně poblíž děkanství, pod ochranou kostela a obce.

Téhož roku 1893 byly uspořádány kostelní pokladničky na obětiny (Opferbüchsen) – bylo stanoveno, že jejich obsah má připadnout chudé kostelní chudině, protože pro něj není jiné určení. Výběr obstarávali starosta a děkan a prostředky byly ukládány do farní pokladny; část měla sloužit na výzdobu vnitřku kostela, děkan pak obdržel na nové (patrně opravy či vybavení) přibližně 100 zlatých.

V roce 1894 nastala potřeba oprav na faře (Pfarrhaus); zmiňuje se komise a několik dní prací, podrobnosti jsou ale nečitelné.

Je zaznamenána i formální poznámka o kanonické vizitaci: „Vidi in visitatione canonica die 7. Junii 1894“ s podpisem (jméno nejisté, snad Tvrdi).

Poslední odstavec z roku 1894 je z velké části nečitelný – hovoří patrně o novém děkanovi a nové mši, o pořízení nového mešního roucha (snad za 350 zlatých) a o dalším vybavení děkanského kostela z odkazu, včetně oltáře (snad za 250 zlatých); zmiňují se i jména Karl (nejisté) a pan Hahn, majitel mlýna (nejisté) – strana zde končí a text není dále čitelný.