Listina města Horní Slavkov č. 2169
Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova potvrzují, že jim Josef Elster, purkmistr v Horním Slavkově, půjčil 400 zlatých rýnských.
Datace: 01.02.1758
Dlužní úpis z 1. února 1758, kterým purkmistři, rychtář a rada královského horního města Slavkova (Schlaggenwaldt) potvrzují, že si od svého druhého purkmistra pana Josefa El[ß]nera[?] vypůjčili 400 zlatých rýnských na 5 % úroku, aby mohli splatit svůj podíl na "naturální anticipaci" nařízené císařskou milostí. Jako zástavu dala obec městský pozemek a přilehlá pole a louku sousedící s panem Ehrenfranzem Faulisem a panem Eliášem Vollforthem; dvě pozdější poznámky dokládají, že dluh byl v prosinci 1758 i s úrokem splacen a úpis vrácen.
[Pečeť: český lev] Č.
My, purkmistři, rychtář a rada královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwaldt), tímto listinou osvědčujeme a prohlašujeme – a činíme tak i vůči všem budoucím měšťanům a představeným obce, kteří po nás nastoupí, zvláště pak tam, kde je to třeba vědět:
Pan Josef El[ß]ner[?], náš prostřední (druhý) purkmistr zde ve městě, nám ze své zvláštní ohleduplnosti pomohl s úhradou podílu, který na naše město připadl na takzvané „naturální anticipaci" – předběžné dodávce, kterou nejmilostivěji nařídila Jeho císařsko-královská Milost a kterou pro královskou potřebu převzali vysoce ctění páni stavové. Šlo o poměrný díl, jenž byl podle rozvržení uložen právě královskému svobodnému hornímu městu Slavkovu na odvodní a dodávkovou sumu, a to buď se souhlasem, nebo na základě milostivé vysoké resoluce, kterou dne 8. listopadu roku 1757 vydal vysoce ctěný český královský nejvyšší mincmistrovský a horní úřad.
Pan Elßner[?] nám k dnešnímu dni vyplatil hotově a řádně, v dobré a běžné minci, kapitál ve výši čtyři sta zlatých – slovy 400 zlatých rýnských – a to na 5 procent úroku ročně. Peníze nám byly odevzdány do rukou. Přijetí této částky tímto potvrzujeme a zavazujeme se, že se nebudeme dovolávat žádné námitky, že peníze nebyly vyplaceny, ani námitky přemluvení či lsti, jako by věc proběhla jinak, než je zde popsáno. Tuto sumu 400 zlatých slibujeme – ať už panu Elßnerovi[?] samému, nebo tomu, kdo se stane naším věřitelem – vrátit a zaplatit ve stejně dobré a běžné minci, a to co nejsvědomitěji, s obvyklou půlroční výpovědní lhůtou, která přísluší oběma stranám.
K lepšímu zajištění dáváme našemu panu věřiteli jako zástavu a skutečnou hypotéku městu náležející pozemek [Rüglpeß?] a dále pole zvané [„daglocroth"?] a louku zvanou „loß", ležící při takzvaném [Rentzenském?] úroku (činži) a sousedící s pozemky pana Ehrenfranze Faulise[?] a pana Eliáše Vollfortha[?]. Tato zástava má sloužit nejen jako věcné zajištění, ale i jako právní záruka ohledně kapitálu, úroku a případných dalších nákladů vzniklých z prodlení.
Kdyby se snad – nedej Bůh – stalo, že by úroky nebyly z půlroku na půlrok řádně placeny, smí a má náš pan věřitel na základě královské novelové deklarace ihned uvázat se na výše popsanou zástavu a exekuovat ji. Zástavu i s veškerým jejím příslušenstvím a zatížením pak smí užívat jako náhradu tak dlouho, dokud by kapitál i s úroky a všemi ostatními náklady nebyl zcela zaplacen a dluh vyrovnán.
Zavazujeme se také, že se proti tomuto závazku nebudeme nijak bránit – ani odkazem na nižší, ani na královskou potřebu, ani na obsah smlouvy, ani žádným obecným či zvláštním privilegiem nebo moratoriem, ani žádnou vnitřní či vnější výjimkou, ať by měla jakékoli jméno nebo si ji lidská vynalézavost jakkoli vymyslela. Zvlášť také svolujeme, aby byl tento náš úpis jednomyslným souhlasem zapsán a vložen do našeho řádného obligačního rejstříku (knihy dlužních úpisů).
Na důkaz toho jsme se my, členové magistrátu, spolu se zástupci obce vlastnoručně podepsali a přitiskli obvyklou zdejší hornoměstskou prostřední pečeť. Stalo se 1. února 1758.
Poznámka na okraji (registrace): […] náš obligační rejstřík […] a […] byl zapsán. Slavkov (Schlaggenwaldt), dne 19. led[na?] […].
První poznámka o splacení: Z prostředků [„Besserungswerth"?] […] použitých 1000 zlatých bylo na kapitál 400 zlatých i s hlavním úrokem panu purkmistru Gschierovi[?] […] vráceno zpět. Dne 17. prosince 1758.
Druhá poznámka o splacení (na rubu listiny): Dne 17. prosince 1758 byl dlužní úpis vrácen poté, co byl kapitál se smluvním úrokem ve výši 45 [zlatých?] [týdnů?] zaplacen.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Pečeť: český lev] Č[íslo].
My, purkmistři, rychtář a rada královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwaldt), tímto osvědčujeme a vyznáváme touto listinou — i všem pozdějším nastupujícím měšťanům a představeným obce, zvláště pak tam, kde je toho třeba věděti: Že Vám pan Josef El[ß]ner[?], náš prostřední (druhý) purkmistr zdejší, k jeho zvláštní ohleduplnosti, jmenovitě k zapravení onoho podílu na „naturální anticipaci" (předběžné dodávce/kontribuci), kterou nejmilostivěji předložila Jeho císařsko-královská Milost a kterou převzali vysoce chvályhodní páni páni stavové pro královskou potřebu, podle poměrného rozvržení připadajícího na výše řečené královské svobodné horní město Slavkov k rozvržené odvodní (verbovací) a dodávkové sumě :/ avšak buď se souhlasem a povolením, na základě milostivé vysoké resoluce vydané dne 8. listopadu roku 1757 od jeho vysoce chvályhodného českého královského nejvyššího mincmistrovského a horního úřadu :/ k dnešnímu dni hotově a řádně, též v dobré platné a běžné minci na kapitálu čtyři sta zlatých, slovy 400 zl. rýnských, na 5 ze sta (5 %) zapůjčil a nám královsky do rukou vyplatil; a stejně tak, ohledně řádně vyplaceného zde uvedeného kapitálu, se vzdáním se námitky nevyplacených peněz (exceptio non numeratae pecuniae), přemluvení (persuasio) či lsti (dolus), věci nikoli takto, nýbrž jinak vedené, v nejtrvalejší formě a řádném kvitování, tuto sumu 400 zl. :/ — buď nám samým nebo našemu panu věřiteli, jemuž řádná půlletní i výpověď, jež oběma stranám svobodně přísluší, [má být splacena] — se stejnou dobrou a běžnou mincí co nejsvědomitěji navrátiti a zaplatiti slibujeme.
Rovněž Vám, našemu panu věřiteli, dáváme k lepšímu zajištění, jakožto lepší zástavu a skutečnou hypotéku, k městu náležející [pozemek Rüglpeß?] a přes takzvaný [Rentzenský?] úrok/činži ležící pole [„daglocroth"?] a louku zvanou „loß", jež sousedí s panem Ehrenfranzem Faulisem[?] a panem Eliášem Vollforthem[?] — a to nejen [jako věcnou zástavu], nýbrž i právní záruku (Rechtssatzung) co do kapitálu a úroku i co do dalších z prodlení běžících přírůstků — takže kdyby snad, nedej bože, úroky nebyly z půlroku na půlrok řádně dodržovány, může, smí a má výše zmíněný náš pan věřitel na základě královské novelové deklarace ihned (statim) na naši výše jmenovanou a popsanou zástavu vstoupiti (uvázati se) a exekuovati, a onu hypotéku se všemi [náležitostmi], břemeny a k náhradě škody tak dlouho užívati, dokud by tento kapitál i s úroky a všemi ostatními náklady nebyl zcela (in totum) zaplacen a odbyt.
[Formulaická právní klauzule, bez jmen a částek — zkráceno:] Zavazujeme se, že se proti tomu nebudeme brániti ani nižší ani královskou potřebou, ani obsahem, ani žádným generálním či speciálním privilegiem či moratoriem, ani žádnou vnitřní či vnější výjimkou, ať už by měly jakékoli jméno nebo by je lidská lest mohla vymysliti. Pročež zvláště povolujeme, aby tento náš úpis byl jednomyslným souhlasem (unanimi consensu) do našeho řádného obligačního rejstříku (Obligations-Buch) vepsán a intabulován. Na důkaz toho jsme se my páni z gremia magistrátu spolu s obcí ze svého středu vlastnoručně podepsali a jinak obvyklou zdejší hornoměstskou prostřední pečeť přitiskli. Dne 1. února 1758.
[Registrační poznámka na okraji, vpravo:] […] náš obligační rejstřík […] a […] byl [zapsán]. Slavkov (Schlaggenwaldt), dne 19. led[na?] […].
[Kvitanční / umořovací poznámka 1:] Z oněch z [„Besserungswerth"?] […] použitých 1000 zl. byl na kapitál k 400 zl. hlavního úroku panu purkmistru Gschierovi[?] […] zpět zaplaceno. Dne 17. prosince 1758.
[Kvitanční / umořovací poznámka 2, na rubu:] Dne 17. prosince 1758 byl dlužní úpis vrácen, poté co byl kapitál se smluvním úrokem ve výši 45 [zl.?] [týdnů?] zaplacen.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Siegel: böhmischer Löwe] N°
Wir Bürgermeistere, Richter, und Rath der Königl[ichen] Freyen Bergstadt Schlaggenwaldt, Uhrkunden hiermit, und bekennen deß Briefs, und letzterer nachkommende Bürg[er]= und Vorstehermänniglich, besonders aber wo es zu wissen nöthig: Wie daß Euch Herr Joseph El[ß]ner[?] Unßer der mittlere Bürgermeister allhier, zu deßern absonderlichen Nach=sicht, benanntlich zu Abtragung deß, zu der von Ihro Kayser[lich]: Königl[ichen] Mayest[ät] allergnädigst eingebrachten und von deren Hochlöbl[ichen] Herren Herren Ständen der Königliche behuf[?] übernohmenen natural: anticipation, nach proportion des außerdalenum[?] erlaßt: bezogen[?], auch obig fällige[?] Königl[ichen] Freyen Bergstadt Schlaggenwaldt zu repartierten Werbs= und Praebent[?]= Quanti :/ jedoch entweder mit Consens und Bewilligung, besorgenden de Anno 1757, den 8ten November ergangenen gnädigen hohen Resolution seiner Hochlöbl[ichen] böhm[ischen] königl[ichen] Obristen Münz= und Bergmeister=Ambts :/ Haupt dato baar und richtig= auch in guter geb= und gangbahren Münz an Capitale gr[oschen][?] Vierhundert gulden, sage 400 fl. Rheinisch, à 5 pro Cento vergeliehen, und Ihnen[?] Königlich zu Handen gezehlet habe, gleichfalls um über den richtig gemachungen[?] gleich benannten Capitalis, cum renunciatione Exceptionis non numeratae pecuniae, persuasionis, aut Doli, rei non ita, sed aliter gestae, in beständigster formb richtender Quittierung, und solche Summam gr[oschen][?] 400 fl :/ laut oder Unßerem Herrn Creditori, die ordentliche halbjährige auch Kündigung, welche beederseits freystehet, dachero[?] [Fortsetzung:] beschehen solle :/ mit gleicher guet= und gangbahren Münz, unßer all=gezeimenndesten[?] dahero zu restituieren, und zu bezahlen versprechen.
Gestalt Ihnen Wir auch zu besserer Versicherung Unßeren Herren Creditori, zu einem beßeren Unterpfandt, und real: Hypothec, die zu der Stadt gehörend: Rüglpeß[?] gehörig= und über den so genannten Rentzen=[?] Zünsst[?], gleichen Herrn Ehrenfranz Faulis[?], und H[er]r Elias Vollforth[?] liegende Aecker daglocroth[?] Wiesen loß genannt, nicht allein Constituirem[?], und Rechtsherben[?], sondern Rechtsherben auch ratione Capitalis, et interessarii, und andern à mora laufenden Ansätzen halber dahin gehalten sind, und macht, deß da in falle leider besseres versehen[?] mit denen Interessen von halb: zu halben Jahren nicht richtig eingehalten würde, Eingangs bemellter Unßer Herr Creditor, kraft der Königl[ichen] Novell: Declarat[ion] :/: st[atim] auf Unßer obbenanntes= und der[…]schriebene Unterpfandt, einführen, und exequieren, dann die Hypothec mit allen Uneigenschaften[?], Schranckhaften[?], und zu Ergötzungen[?] in so lang gebrauchen können, möge, und solle, biß dieses Capitale sambt Interessen, und all andern Unkosten in totum gezahlet, und abgestoßen sein könnten.
Vorbieten[?] Uns hier ordentliche[?] […] nicht auch weder Nach: noch Königl[ichen] behuf[?], noch Inhalten, weder General= noch Special= Privilegium aut moratorium noch in= od[er] außer Exception, wie die immer Nahmen haben, oder durch Menschen List erdencht werden mag, schützen od[er] schürmen können, noch solle. Deßfalben[?] Wir denn specialiter verwilligen, daß diese Unßere Obligation per unanimem Consensum in der ordentlichen[?] Unßer[?] Obligations=Buch können, und mögen ingetragen, und ingroßiert werden. Zu Uhrkund deßen Herren wir uns auch ex Gremio Magistratus, sambt der Gemeinde, aus dem Mittel eigenhändig unterschrieben, und das sonst gebräuchliche hiesige bergstädtische[?] mittlere Insigel angedruckt. Den 1ten Februarii 1758.
[Randvermerk / Registratur, rechts:] […] Unßere Obligations=Buch […] und […] worden. Schlaggenwaldt den 19ten Ja[nuarii?] […]
[Quittungs=/Tilgungsvermerk 1:] Von denen aus Besserungswerth[?] […] verwendten[?] 1000 fl sind [auf] Capital zu 400 fl Haupt=Interesse Herr Bürgermeister Gschier[?] […] zu ruck bezahlt. Den 17. Decemb[er] 1758.
[Quittungs=/Tilgungsvermerk 2, rückseitig:] d[en] 17.ten Decemb: 1758 ist der Schuldschein zurückgegeben, nachdemnach das Capital mit dem contract[mäßigen] Interesse zu 45 [fl?] [Wochen?] gezahlet.
Listina města Horní Slavkov č. 2170
Marie Regina Hahnová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Jiřího Dietla a Jana Josefa Friedricha, provazníka, poslední vůli.
Datace: 08.04.1758
Ústní závěť (testamentum nuncupativum) měšťanky Marie Reginy Hasové z Horního Slavkova, sepsaná a předložená úřadu 21. dubna 1758, vyhlášená a zaregistrovaná v červnu téhož roku pod číslem 22. Hasová v ní bez dětí z manželství s Johannem [Georgem?] Hasem odkazuje svou duši Bohu a nařizuje pohřeb i zádušní mše u kostela sv. Jiří, dědickou část listina věnuje i sestře Susanně [Radlové?] a dalším příbuzným, avšak pravý sloupec druhého listu je poškozen, takže přesné rozdělení majetku není dochováno.
Testamentum Nuncupativum (ústní závěť) Marie Reginy Hasové, měšťanky Horního Slavkova, 1758
Listina byla úřadu předložena 21. dubna 1758. Na titulní straně jsou úřední poznámky o tom, že šlo o městskou závěť, že byla zaregistrována a přibližně v červnu 1758 vyhlášena, a to pod číslem (Litt.) 22 v úředním protokolu. List je opatřen dvěma červenými lakovými pečetěmi.
Úvod a prohlášení svědků
Níže podepsaní, dožádaní jako svědkové, tímto oznamují, že se před úřadem dostavila Maria Regina Hasová, měšťanka Horního Slavkova. Sdělila jim, že sice není zdráva – patrně byla tělesně slabá či nemocná – avšak měla plnou a zdravou mysl. Proto se rozhodla učinit pouze ústní pořízení, čili Testamentum Nuncupativum, o svém majetku: o tom, co zdědila po obou rodičích, o tom, co jí připadlo po sourozencích, i o tom, co později sama získala či nabyla – tedy o všech svých svršcích a jmění.
Učinila tak proto, aby po její smrti nevznikla mezi jejím milým manželem a sourozenci žádná nesvornost, spor, hádka ani soudní pře o dědictví, ale aby jako dobrá křesťanka pamatovala na svou ubohou duši zbožnou vzpomínkou.
Odkaz duše a přání ohledně pohřbu
- Nejprve poroučí svou ubohou duši do nejmilostivějšího milosrdenství všemohoucího Boha, který ji svým utrpením a smrtí na kříži vykoupil.
- Svěřuje se rovněž do ochrany přeblahoslavené a vysoce chválené Matky Boží Marie, svých svatých andělů strážných, svých patronů a všech svatých Božích.
- Vyprošuje si šťastné odejití z tohoto světa a poté šťastné vzkříšení, s prosbou, aby jí to nejvyšší Pán nebe i země popřál.
- Své tělo po smrti odevzdává zemi, z níž bylo vzato, a přeje si, aby bylo podle křesťansko-katolického obyčeje pohřbeno zde u farního kostela svatého Jiří (St. Georgi) v Horním Slavkově.
Zádušní mše
Aby na její ubohou duši nebylo hned zapomenuto, nařizuje, aby hned po její smrti bylo u oltáře odslouženo několik mší svatých za její duši, spolu se závěrečnými pohřebními mšemi za duši.
Dědictví
Řečená Maria Regina Hasová se svým manželem Johannem [Georgem?] Hasem za trvání manželství nezplodila žádné děti. Při uzavření sňatku si – jelikož byla bezdětná – vyhradila osminu svého majetku na dobu jednoho roku a dne; nyní však tato záležitost byla zřejmě zcela vyřízena. Dále následuje delší formulaická právní klauzule, která je na listině silně poškozená a čitelná jen zčásti – patrně šlo o uzavření smlouvy týkající se dědictví, aby mezi pozůstalými nevznikla nesvornost. Poté ustanovuje a zřizuje své dědice, avšak text se v tomto místě láme u okraje listu.
Pravý sloupec druhého listu je bohužel u hřbetu silně oříznutý a čitelné jsou jen konce slov. Z dochovaných zlomků je patrné, že je zmiňován jistý Johann [Gr…], dále manžel zůstavitelky, a sestra jménem Susanna [Radlová?], jíž zřejmě náležela nějaká část dědictví. Přesné rozdělení majetku ani další podrobnosti se však z poškozeného textu rekonstruovat nedají.
Podpisy a ověření
Na konci listiny jsou zbytky podpisů dožádaných svědků a úředních osob, rovněž částečně oříznuté – čitelná jsou jména Johann [Georg?] (příjmení oříznuto) a Wilhelm [Regler?] (příjmení oříznuto), doplněná červenou pečetí.
Listina byla předložena úřadu 21. dubna 1758 a vyhlášena i zaregistrována v červnu 1758 v úředním protokolu pod číslem 22.
Poznámka: List 2 je zvláště v pravém sloupci u hřbetu a okraje oříznutý a vybledlý, takže řada slov není spolehlivě čitelná. Jde o ústní závěť – žádné peněžní částky ani seznam splátek se v listině nevyskytují. Bezpečně čitelná vlastní jména jsou: Maria Regina Hasová (Hasin), její manžel Johann [Georg?] Has a sestra Susanna [Radlová?]; místem je farní kostel svatého Jiří v Horním Slavkově; data jsou 21. dubna 1758 a červen 1758.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
TESTAMENTUM NUNCUPATIVUM (ústní závěť) Marie Reginy Hasové (Hasin), měšťanky města Horní Slavkov / Schlaggenwald, 1758
[Titulní / rubová strana – p3]
Vpravo nahoře (prezentační poznámka): „praesentirt (předloženo) dne 21. dubna 1758."
Nadpis: „Testamentum Nuncupativum / Marie Reginy Hasové."
Postranní úřední poznámky (psané napříč, zčásti oříznuté): „[…] Testam[entum] […] Maria […] městská závěť […] / […] ad diem publica[tionis] (ke dni vyhlášení) […] / […] zaregistrováno pod […] / […] cca červen 1758 […] / vyhlášeno […] úřední protokol […] zaregistrováno […] Litt. 22 (číslo 22)."
Na listu: dvě červené pečeti z laku.
[Hlavní text – p1]
„[JHS] My níže podepsaní, [dožádaní?] jakožto svědkové Marií Reginou Hasovou, měšťankou, [dožádaní?] k její poslední vůli (disposici), tímto oznamujeme a dáváme na vědomí, [že jsme se dostavili] před úřad (coram actis), [totiž] že nám nikde [nejmenovaná?] jmenovaná Hasová, pod dnešní [datací a] rokem na konci uvedeným, dala [na srozuměnou], že sice není žádnou nouzí [poznamenaná], [snad?] [tělesně?] [chorá?], avšak při plné a zdravé mysli, [je rozhodnuta] učinit pouze ústní pořízení, čili Testamentum Nuncupativum, o svém majetku, který zdědila po obou rodičích, a rovněž o tom, co jí připadlo po jejích sourozencích, a co [později?] získala či [nabyla?] – o svých svršcích a jmění – aby po její smrti mezi jejím milým manželem a sourozenci nevznikla nesvornost, spor, hádka ani soudní pře [ohledně dědictví], nýbrž aby jakožto [dobrá křesťanka?] pamatovala na svou ubohou duši zbožnou vzpomínkou.
Pročež: Zaprvé poroučí svou ubohou duši do [nejmilostivějšího?] milosrdenství svého všemohoucího Boha, který ji svým [hořkým?] utrpením a smrtí na kmeni svatého kříže vykoupil; neméně pak do ochrany a záštity přeblahoslavené a vysoce chválené Matky Boží Marie, svých svatých andělů strážných a [srdečných?] [patronů?],
[Hlavní text – p2, levý sloupec]
[svých] patronů a všech svatých Božích, a vyprošuje si šťastné odejití z tohoto světa a poté šťastné [vzkříšení?]. [Nechť] nejvyšší Pán nebe i země [jí to popřeje]. Své zesnulé tělo pak odevzdává chladné zemi, z níž byla [jako] [ze společné] matky vzata, a jež má být poté po časném skonu podle křesťansko-katolického obyčeje zde u [farního] kostela sv. Jiří [St. Georgi] pohřbeno.
[Zadruhé] – aby na její ubohou duši nebylo hned zapomenuto – nařizuje a přeje si, aby hned po její smrti [několik?] mší svatých za duši [bylo] slouženo [duchovním] knězem u [oltáře], spolu se závěrečnými pohřebními mšemi za duši.
[Zatřetí] – jelikož řečená Maria Regina Hasová se svým manželem Johannem [Georgem?] Hasem za trvání manželství nezplodila žádné děti a při [uzavření svého sňatku bez dětí] [si vyhradila?] [osminu?] [svého majetku] na rok a den, nyní však [úplně?] […] – [následuje delší, silně poškozená formulaická právní klauzule bez vlastních jmen a částek, čitelná jen zčásti] – […] smlouvu [uzavřít?], a ona ohledně svého dědictví, aby [nedošlo k nesvornosti], tímto ustanovuje a zřizuje za své dědice […] [text se láme u okraje listu].
[p2, pravý sloupec – u hřbetu/okraje silně oříznutý, čitelné jen konce slov; smyslem jde o jmenování dědiců/sourozenců:] „[…] Johann [Gr…] / jakož i z jejích […] / jejímu manželi [náleží?] […] / dvěma příslušným […] / celé příslušné […] / Susanna [Radlová?] […] / sestře [náležející?] […] / náležející [dědictví?] […] / […] zcela […] / má [náležitost?] […] / […] obvod […] / má […] / anebo / naproti tomu, když tedy […] / podle [své vůle?] nyní / [žádá?] poslední pořízení […] / [ona?] se vůči […] / [přináší?] do rukou […] / [svou?] věc […] / o poslední vůli […]"
[p2, pravý sloupec dole – podpisy dožádaných svědků / úředních osob, zčásti oříznuté:] „[…] poslední vůle […] závěti […] / stalo se za přítomnosti [správců?] […] / [červená pečeť] / Johann [Georg?] [—příjmení oříznuto—] / Wilhelm [Regler? / —příjmení oříznuto—]"
Datace a ověření (viz rubová strana): předloženo 21. dubna 1758; vyhlášeno a zaregistrováno v červnu 1758; úřední protokol Litt. 22.
[Poznámka zpracovatele: List 2 je – zvláště v pravém sloupci u hřbetu/okraje – oříznutý a vybledlý; řada slov není spolehlivě čitelná a je označena [?]. Jde o ústní závěť; žádné peněžní částky ani rejstřík splátek se v listině nevyskytují. Bezpečně čitelná vlastní jména: Maria Regina Hasová (Hasin), manžel Johann [Georg?] Has, sestra Susanna [Radlová?]; místo: farní kostel sv. Jiří (Horní Slavkov); data: 21. dubna 1758 a červen 1758.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
TESTAMENTUM NUNCUPATIVUM der Maria Regina Hasin (Stadt Horní Slavkov / Schlaggenwald), 1758
[Deckblatt / Rückseite – p3]
Oben rechts (Präsentationsvermerk): "praesentirt d[en] 21. April 1758"
Titel: "Testamentum Nuncupativum / der Maria Regina Hasin"
Seitliche Amtsvermerke (quer geschrieben, teils beschnitten): "[…] Testam[entum] […] Maria […] municipale Testa[mentum] […] / […]rathum bee[…] les[…] / […] ad diem publica[tionis] […] / […] registrirt unter[…] / […] ca. Juny 1758 […] / publicirt […] Amtsprotoc[oll] […] registrirt […] Litt: 22"
Am Blatt: zwei rote Lacksiegel.
[Haupttext – p1]
"[JHS] Wir Endes unterschriebene, von der / Maria Regina Hasin, Burgerin, ehrn[…] [ersuchte?] / zu ihrer letzt-willigen disposition oder [Zeugen?], / […] fleißes erbethene Zeugen, thun hiemit kund und / zu wißen, [seynd? nach?] Coram actis [erschienen?], / [Als?] daß uns nirgends gedachte wieder [benannte?] / Hasin, unter heutigen dero und Jahr zu End / benennte[n] edition, und selbte kein [Noth?] gewahr, [zwar?] [schwach? recht?] / [krank?], jedoch bey gehender und gesunder Vernunft / zu [erachten?] gegeben, daß sie willens, [rechte?], / [nur?] mündliche disposition oder Testamentum / Nuncupativum zu machen, über ihre, die [ihr?] von denen / [beeden?] Eltern [ererbt?], so bereits, und von [was?] [wegen?] ihrer / geschwistrichen [gegenfallen?], und [danach?] [erlangte?] / [erbauende?] Habseligkeiten und [Vermögen?], / damit nach ihrem Todt unter ihren lieb[en] Ehemann / und geschwisterl[ich] keine Uneinigkeit, [Streit?], Zank / oder [Rechtsgang?], [Erbenmeher?] [ein?] [Streit?] sich veran- / [laßen?] [möchte? richte?], sondern alß [ein?] [gute?] [Christin?] [gehe?] / ihrer armen Seelen mit einer andächtigen / Erinnerung [gedenke?]. Demnach, [Er]- / Erstlich befiehlt dieselbe ihre arme Seel in die [gnädigste?] / barmherzigkeit ihres allmächtigen Gottes, der sie / durch sein [bitteres?] Leiden und Sterben am [Stamme?] / des [heilig.?] Kreutzes erlöset hat; nicht [minder?] in / den Schutz und Schirm der übergebenedeiten / und von der hochgelobten Mutter Gottes, / Maria, ihren [heyl.?] Schutz-Engel und [herzlichen?] [Patronen?]
[Haupttext – p2, linke Spalte]
Patronen, und allen [Heiligen?] Gottes, / erbittet ein glückseliges [Hinscheiden?] von dieser / Welt, und [hernachmals?] ein glückselige [Auferstehung?]. / [Sodann?] der allerhöchste [Herr?] Himmels und der Erden / [wolle?] zu [Lämmer? / einer?] guter [Erblichen?] [geben?] und geben / laße; ihren verblichenen Leib aber überlaßt / sie der [kühlen?] Erden, von der sie [erst?] [einer?] / [allgemeinen?] Mutter genehmen worden, welcher / [sodann?] nach dem [zeitlichen?] [Hinscheiden?] dem Christ- / catholischen brauch nach dahier zu St. Georgi [Pfarr-] / Kirchen bestättiget werden solle.
[Secundo?] [damit?] ihr armer Seel nicht so gleich [vergessen?] / werden [müßte?], [also?] [ordnet?] und will sie, daß / gleich nach ihrem Todt [etliche?] hoch [heilige?] Seel-Messen / [von?] einer [geistlichen?] [Priester?] [beym?] [Altar?] / [samt?] [beschließ.?] denen begräbnus-Seel-Messen / sollen gelesen werden.
[Tertio?] [ob?] gedachte Maria Regina Hasin mit ihrem / ehelich[en] Mann Johann [Georg?] Has[en] [in?] währendem / Ehestand keine Kinder erzeuget, und bey ihrer / [ehelich?] geschloßenen [Heurath?] [ohne?] [Kind?] den / [achten?] [Theil?] [des?] [Ihrigen?] [der?] [alt?] [zu?] [so?] [seit?] [dieselbe?] / [ihr?] Jahr und Tag vorbehalten, nun aber [gänzlich?] / [abgeschrieben?] so [wohl?] [gehören?] als [gefällt?] der [Erstverfaß-] / [ … lange formelhafte Rechtsklausel, ohne Eigennamen/Beträge, wegen starker Beschädigung nur teilweise lesbar: … ] / Contract [aufhandeln?], und sie [ihr?] [Erb?] [wegen?] eine[r] / [ … ] / [ohne?] [Uneinigkeit?] [vorgehende?]; alß [setzt?] und con- / stituiret dieselbe [unumbwunden?] [zu?] ihren [Erben?] [—Text bricht am Blattrand ab—]
[p2, rechte Spalte – am Blattrand stark beschnitten, nur Wortenden lesbar; sinngemäß Nennung der Erben/Geschwister:] "[…] scharren? Johann [Gr…] / so wohl von ihre[n] […] / ihr Gattel [Ehegatten?] [achten?] g[…] / zwing [zwei?] gehörigen g[…] / ganzen gehörig[en] […] / Susanna [Radlerin?] […] / Schwester [zugehörig?] […] / gehörenden [Erb?] […] / [gura?] gänzlichen g[…] / solle die [Fälligk.?] […] / [—] Bezirk […] / soll[e?] […] / oder / dagegen, nun so denn e[s] / nach [ihrer?] [Neigung?] nun / [begehrt?] Dispo[sition] […] / [dieselbe?] sich geg[en] […] / [bringt?] ad ha[nd?] […] / [ihre?] Sache [ihr?] […] / über [letzt?]-will[igen?] […]"
[p2, rechte Spalte unten – Unterschriften der ersuchten Zeugen/Amtspersonen, teils beschnitten:] "[…] letzt-will[igen] […] Testaments […] / De[r] geschehen[en] [Pflegern? / Handlung?] […] / [rotes Siegel] / Johann [Georg?] [—Zuname beschnitten—] / Wilhelm [Regler? / —Zuname beschnitten—]"
Datierung/Beglaubigung (Rückseite, s. o.): praesentirt 21. April 1758; publicirt / registrirt … Juny 1758; Amtsprotokoll Litt. 22.
[Anmerkung des Bearbeiters: Blatt 2 ist – besonders in der rechten Spalte am Bundsteg/Blattrand – abgeschnitten und blass; zahlreiche Wörter sind nicht sicher lesbar und mit [?] gekennzeichnet. Es handelt sich um ein mündliches Testament; Geldbeträge oder Ratenverzeichnisse kommen nicht vor. Sicher lesbare Eigennamen: Maria Regina Has(in), Ehemann Johann [Georg?] Has(en), Schwester Susanna [Radlerin?]; Ort St.-Georgs-Pfarrkirche (Schlaggenwald); Daten 21. April 1758 und Juni 1758.]
Listina města Horní Slavkov č. 2171
Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova potvrzují, že jim Jan Jakub Rosenbaum, představený kostela v Horním Slavkově, půjčil 1.000 zlatých rýnských.
Datace: 29.04.1758
Dlužní úpis (obligace) města Horní Slavkov z 29. dubna 1758, kterým si purkmistr, rychtář a rada zdejšího svobodného horního města vypůjčili od věřitele Johanna Jacoba Naßena (Nossena?) jistinu 1000 zlatých na 5% úrok. Jako zástavu (hypotéku) město vložilo tzv. Wolfstädtský dvůr i s přilehlými poli a loukami; listina byla zapsána do městské knihy obligací.
Městská dlužní úpis (obligace) horního města Horní Slavkov na 1000 zlatých, 29. dubna 1758
(zdobená iniciála) My
My, purkmistři, rychtář a rada císařského královského svobodného horního města Horní Slavkov (Schlaggenwald), tímto vyznáváme a stvrzujeme – za sebe, za své nástupce i za každého jejich potomka, a to obzvláště tam, kde by bylo třeba to vědět –, že jsme dne 28. dubna 1758 v Praze získali milostivý souhlas císařského královského vrchního horního, mincovního a horního úřadu (vrchního perkmistra). Po vyslechnutí nynějšího jáchymovského vrchního úředníka-správce, pana Ludwiga Callase [?] Kraffta, jsme do rukou počestného a vážného milého věřitele, pana Johanna Jacoba Naßena (patrně Nossena), přijali jistinu ve výši jeden tisíc zlatých, slovy 1000 zl.
Peníze nám byly vyplaceny v královské kurantní minci ražby „Friedrich d'or" (tzv. Bedřichovy zlaté), podle patentem stanoveného kurzu po 7 zl. 12 kr. za kus, a to s úrokem 5 procent ode dne vystavení listiny. Částku jsme obdrželi hotově, řádně vyrovnanou a skutečně vyplacenou, a ohledně jejího řádného přijetí se – s výslovným vzdáním se jakékoli námitky nevyplacených peněz – v nejzávaznější formě zavazujeme.
Podmínky splacení a zástava
Tuto částku 1000 zlatých slibujeme vrátit po uplynutí šestiměsíční výpovědní lhůty, kterou si mohou volně stanovit obě strany, a to v minci odpovídající tehdy platnému patentu. Vzhledem k tomu, že si výše uvedený pan věřitel a jeho případní nástupci na svou žádost vyžádali zajištění dluhu, poskytli jsme jim k tomu reálnou hypotéku, totiž:
- tzv. Wolfstädtský dvůr (Wolfstädter Hof) náležející zdejšímu městu a obci,
- k témuž dvoru přiléhajících 8 „tažebních" polí,
- dále tamtéž další 2 taková pole,
- a 4 louky patřící k témuž Wolfstädtskému dvoru.
Tyto nemovitosti nejen ustanovujeme a zapisujeme jako zástavu jistiny, úroků a případných nákladů z prodlení, ale zároveň se zavazujeme, že pokud by – nedej Bože – řečená hypotéka s úroky nebyla v příslušných půlročních termínech řádně splácena, ponechává si pan věřitel nebo jeho nástupci právo (na základě královské novely a deklarace) na výše popsaných zástavách dluh vymáhat a exekuovat, a to na oné hypotéce se všemi užitkovými právy k ní náležejícími.
Závěrečná ustanovení
Následující část listiny je poškozená a dochovala se jen zlomkovitě. Z dochovaných útržků vyplývá, že se město zavazuje neuplatňovat proti vymáhání dluhu žádné výsady, žádné zvláštní územní právo ani jiná privilegia, a že listina má být na základě svolení obce zapsána do příslušných knih. Zápis stvrzuje obec vlastní rukou; jednání se odehrálo v Horním Slavkově.
Podpisy
- Johann Georg [?], toho času purkmistr [?]
- Antonius Franz [Zeidler?] [?]
- Johann Georg [Ludwig?] [?]
- Augustin Christian Helmont, toho času městský rychtář
- […] (nečitelné)
- Johann Georg [Fischer?]
- Jacob Longe [?]
Ingrosační poznámka
Tato předložená obligace byla zapsána (ingrosována) do naší městské knihy obligací, fol. […]. Stalo se v Horním Slavkově dne 29. dubna 1758.
Rubová (dorsální) poznámka
Na rubu, přehybové straně listiny, je jen krátká poznámka: „[…] pro čestné město Horní Slavkov (Schlaggenwald), datováno 29. dubna 1758, 1000 zl." Kromě toho na rubu prosvítá pouze text z lícové strany, žádný další samostatný text se zde nedochoval.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
PŘEKLAD — Městská dlužní úpis (obligace) horní města Horní Slavkov na 1000 zlatých, 29. dubna 1758
[Strana 1]
(zdobená iniciála) My
My purkmistři, rychtář a rada císařského královského svobodného horního města Horní Slavkov (Schlaggenwald) vyznáváme a stvrzujeme za sebe, za své a za své nástupce, i za každého jejich potomka, obzvláště však tam, kde by bylo třeba to vědět, tímto — poté, co jsme dne 28. dubna 1758 v Praze získali milostivý souhlas císařského královského vrchního horního, mincovního a horního úřadu (vrchního perkmistra), a po vyslechnutí nynějšího jáchymovského vrchního úředníka-správce, pana pana Ludwiga Callase [?] Kraffta — do rukou počestného [?] a vážného milého věřitele, pana Johanna Jacoba Naßena [Nossena?],
který nám k své zvláštní potřebě složil jistinu jeden tisíc zlatých, slovy 1000 zl., a to v královské [kurantní] minci [ražby] „Friedrich d'or" (Bedřichových zlatých), podle patentem stanoveného kurzu po 7 zl. 12 kr., [úročeno] ode dneška po 5 procentech; [dlužníci … splatných kapitálových kolektur …] hotově, řádně vyrovnané a skutečně vyplacené jsme obdrželi. Tak jako se ohledně řádného přijetí jmenované jistiny — s výslovným vzdáním se námitky (cum renunciatione exceptionis) nevyplacených peněz (non numeratae pecuniae) a nepřijetí, si non sit, sed aliter gestæ — v nejzávaznější formě přiznáváme,
[Strana 2 — levý sloupec]
kvitujeme, a tuto částku 1000 zl. slibujeme po uplynutí šestiměsíční, oběma stranám volně stanovené půlroční výpovědi splatit a vrátit v patentu odpovídající platné minci. Poněvadž jsme se pak výše uvedenému panu věřiteli a jeho [postupníkům?] na jejich žádost o zajištění zavázali, dáváme jim k tomu i reálnou hypotéku, totiž tak zvaný Wolfstädtský dvůr (Wolfstädter Hof) náležející zdejšímu městu a obci, a rovněž k témuž Wolfstädtskému dvoru přiléhající 8 [tažebních?] polí („tagbaurich Feldt"), dále tamtéž na mnoha [?] 2 taková pole; neméně 4 takové louky patřící k témuž tzv. Wolfstädtskému dvoru — tyto louky nejen ustanovujeme, přiřazujeme a připisujeme, nýbrž se rovněž ohledně jistiny i úroků a jiných z prodlení (à mora) vzniklých nákladů zavazujeme a činíme to tak, že kdyby, žel, řečená hypotéka s úroky v příslušných půlročních termínech nebyla řádně dodržena, ponechává si [pro jistotu] pan věřitel nebo jeho nástupci — na základě královské novely a deklarace — právo na výše jmenovaných a popsaných zástavách [vymáhat] a exekvovat; a to na oné hypotéce se všemi užitkovými právy […]
[Strana 2 — pravý sloupec, závěrečná formule]
[…] by měli, a zároveň
[…] mohou, a mají, i
[…] pak úroky, a všem
[…] podle světského práva, [aby?]
[…] tomu žádné výsady, žádné zvláštní území, ani žádné vnitřní ani vnější [privilegium], ani skrze [koho] […] neuplatnili, podle svého svolení, aby [tato listina?] mohla být vložena [do knih], — vlastní rukou obce […] toto zdejší jednání; tak se stalo v Horním Slavkově […]
(Podpisy, pravý sloupec)
Johann Georg [?], t. č. purkmistr [?]
Antonius Franz [Zeidler?] [?]
Johann Georg [Ludwig?] [?]
August[in] Christian Helmont, t. č. městský rychtář
[…]
Johann Georg [Fischer?]
Jacob Longe [?]
(Vklad/ingrosační poznámka, dole v pravém sloupci)
Tato předložená obligace byla do naší městské knihy obligací, fol. […], vepsána a ingrosována. K tomu [na potvrzení] — Horní Slavkov, dne 29. dubna 1758.
[Strana 3 — rubová / přehybová strana, dorsální poznámka]
[…] [pro?] čestné město
Horní Slavkov (Schlaggenwald)
dat. 29. dubna 1758.
1000 zl.
Poznámka: Strana 3 je rub/přehybová strana; kromě dorsální poznámky (místo vydání Horní Slavkov, datum 29. dubna 1758, částka 1000 zl.) je vidět jen prosvítající text z lícové strany, žádný další vlastní text.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
TRANSKRIPTION — Stadt-Obligation der Bergstadt Schlaggenwald über 1000 fl., 29. April 1758
[Seite 1]
(verzierte Initiale) Wir
Wir Bürgermeistere, Richter- und Rath der Kaÿserl:
König[lichen] freÿen Bergstadt Schlaggenwaldt, bekhennen [Bestätten]
und Vor unß, tot [tott?] Ehr- und Unßere nachkommende, bekh[ennen]
und dero Jahre männiglich, besonders aber, wo es zu wißen
nöthig wäre, bei dießer Unßer nach dero de dato Prag den
28.ten April 1758. erlangten Kaÿ[serlich] König[lichen] Ober-Berg[amts-] Münz-
und Bergmeister erm[e]ldten [?] gnädigen Consenß, und
mit Vernehmung des dermahligen H[errn] Joachimstha-
[= le]r Ober-Ambts Verwalters Herren herren Ludwig
Callas [?] Krafft, auch handen des Ehrengeacht[?]: erpotti[gen]
= gen lieben Herr Gläubiger H[errn] Johann Jacob Naßen [Nossen?].
[= Denen], zu Seÿner absonderlichen Nothdurfft
ein Capitale er[legen?]: Ein Tausend Gulden, sage 1000 fl:
Schreib[en]:, in Königl: [Cur-]zeichen [Herzog?en] Friederich
d'or, nach dem Patenten-mäßigen Cours zu 7 fl:
12 xr, Franck dato à 5 [pro] cento /: jedoch der Zeit ic[.]
= [poße] debitores der [Stanton?] fallend[er] Capitalien-Collectan
über liefert[en] :/ baar und richtig Vergliechen-
und würcklich zugezehlt worden zuÿnd [seÿnd]. Gleich-
wie wir uns über den richtigen Empfang gleich
benennten Capitalis, cum renunciatione Exceptionis
non numeratae pecuniae, perceptionis, si non sit,
sed aliter gestæ, in beständigster Formb bekennen [Verbindl.]
[Seite 2 — linke Spalte]
quittieren, und solche Summam à 1000 fl: nach [Verfluß] der
Sechßer beederseÿts freÿstehenden Halbjährigen Auf-
kündigung, anlang[s] in Patenten-mäßiger gangbaren
Münz, welch[e] allezeit inmandesten [?] darauß zu restituiren, und
zurücke zuzahlen versprechen: Als schon [wir] uns zur
begehrten [Erschließung?] wider obigen H[errn] Creditori, und
dessen [Chessioribus?] zu ihnen laßen, denÿen [beÿden?] untereinand
und Real: Hÿ[po]thec, die, zu den so genannten Wolfst[ädter]: Hoff
der hiesigen Stadt- und Z[G]emeind[e] angehörig: und gleich
an gedachten Wolfst: Hoff dazu [?] liegende 8.
tagbaurichs Feldt, dann noch allda an vieler [Vestitien?]
2 tagbaurichs Feldt; nicht minder 4. tagbaurich[e] Wießen
von der so genannt: und auch zum Wolfst[ädter] Hoff gehörigen
deßen Wießen, nicht allein constituiren, ordnen, und
Verschreiben, sondern selbige auch ratione capitalis et
interessen, und andern à mora lauffenden Uncosten
halber, dahin geloben, [fürg?] und mach[en], daß [es] im Fall,
leider, besagtes Hÿ[pothec] mit deren Interessen bei
halb[jähriger] zu selben [Zeiten] nicht richtig eingehalten würde,
[Sicherungs?] behalte[n wir der] H[err] Creditor, oder deßen Suc-
cessores, Vermög der Königl: Novell:-Declarat[ion]: H[errn] auß
[Ihnen] obgenannter- und beschriebener Unterpfand[en]
führen, und exequiren, deren die Hÿ[po]thec mit allen Nutz-
= gerechtigkeit[en] […]
[Seite 2 — rechte Spalte, Schlussformel]
[…] wegen hätten, und zugleich
[…] mögen, zund solle, auch [?]
[…] dann interessen, und allen
[…] noch weltliche[m] Recht, [zu?]
[…] daß indulten, [besonderen] Terri-
= torium, noch in- ob außer [?]
oder durch [manchen?] […]
[…] Räumen, nach ihr[er]
= bewilligung, das [dieße?]
[…] Senßus, in das allsüßig[e?]
mögen eingetragen [und?]
[abgezogen?], haben wir dieß
Gemeinde eigenhändig
[…] hiesiger [?] Verhandlung
so geschehen Schlaggen-
= waldt […]
(Unterschriften, rechte Spalte)
Johann Georg [?] p.t. dermahls Bürgermeister [?]
Antonius Franz [Zeidler?] [?]
Johann Georg [Ludwig?] [?]
August[in]: Christian Helmont, p.t. Stadt Richter
[…] fließ vollzog [?]
Johann Georg [Fischer?]
Jacob Longe [?]
(Ingrossationsvermerk, rechte Spalte unten)
Dieße bevorstehende obligation an [?]
unßer Stadt-Obligations-Buch, fol[io …],
und ingroßiret worden. Hier zu [?]
Schlaggenwaldt den 29.ten April 1758.
[Seite 3 — Rückseite / Dorsalvermerk]
[…] breÿs Ehrenstadt
Schlaggenwaldt
dd. 29 April 1758.
1000 fl:
Anmerkung: Seite 3 ist die Rückseite/Falzseite; außer dem Dorsalvermerk (Ausstellungsort Schlaggenwald, Datum 29. April 1758, Summe 1000 fl.) ist nur Durchschein der Vorderseite sichtbar, kein weiterer eigener Text.
Listina města Horní Slavkov č. 2172
Jan Josef Hanisch z Horního Slavkova činí za přítomnosti Augusta Kristiána Helmonta, lékárníka a rychtáře, a Jana Ferdinanda Pehnera, syndika města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 03.07.1758
Závěť Johanna Jacoba Preisse ze Slavkova (Schlaggenwald) z roku 1758, sepsaná na nemocničním loži. Preiss v ní odkazuje svou duši Bohu, ustanovuje odkazy manželce Marii Terezii, oběma sestrám a dvěma příbuzným (patrně z rodu Aleschka), které činí univerzálními dědičkami svého skromného majetku. Listinu potvrdili svědci a byla zapsána do slavkovské knihy testamentů pod novým foliem 17.
Závěť Johanna Jacoba Preisse, Horní Slavkov (Schlaggenwald), 1758
(Na listině je nalepena kolková známka s korunou v hodnotě 60 krejcarů.)
Úvod
Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.
Já, Johann Jacob Preiss, tímto nařizuji svou poslední vůli. Vycházím z toho, že pro člověka není nic jistějšího než smrt, a přece nic nejistějšího než hodina, kdy přijde. Po zralé úvaze o neodvratnosti vlastní smrtelnosti, jsa nyní sice při zdravém rozumu, ale tělesně sešlý a zakoušející stále tíživější bolesti blížící se smrti, chci, aby má poslední vůle byla skrze tento testament podle všech řádných práv a zvyklostí platná, nezvratná a pevně zachovávaná. Stanovuji tedy následující:
1. Odkaz duše a těla
Především poroučím svou ubohou duši všemohoucímu Bohu, aby ji v nejsvětější hodině přijal, tělo pak zemi, aby bylo podle křesťansko-katolického obyčeje řádně pohřbeno.
2. Manželka Marie Terezie
Ohledně mě a mé nejmilejší manželky (choti) Marie Terezie nechávám ustanovit a potvrdit patrně padesát zlatých, jakož i svůj skrovný majetek – to málo, co mám, jí odkazuji z titulu dědictví.
3. Sestry Barbara Kürschin a Marianna
Svým dvěma počestným sestrám, totiž Barbaře Kürschin a Marianně (příjmení dále nečitelné), rovněž nechci nic zamlčet, aby si nemyslely, že jsem pro ně něco neučinil nebo jim něco odepřel. Náleží jim obě po pěti zlatých, přičemž každý tento zlatý má být připočten k mému dědictví, budou-li si to přát. Ctím je i tím, že mi zůstaly dlužny čtyřicet (zlatých) – pokud se ovšem budou poctivě držet mého nařízení.
Mají toto ustanovení posvátně zachovávat, respektive je odpřisáhnout a dodržovat a ctít. Pokud by tak neučinily, mají pozbýt tohoto odkazu (legátu) a naopak zůstat dlužny; a to, čím se mi tak stanou dlužny, mají řádně vyrovnat.
Univerzální dědicové a rozdělení majetku
Dále nařizuji, aby byl podle tohoto testamentu řádně legitimován jmenovaný Preiss jako univerzální dědic. Rovněž tímto ustanovuji své vážené domácí – celkem dvě spřízněné osoby z rodu Aleschka – za své univerzální dědičky a odkazuji jim majetek rovným dílem.
Skrovné dědictví má být mezi ně rozděleno rovným dílem; totéž se týká veškerého nabytého jmění, movitého i nemovitého, ležícího i stojícího, nic z toho nevyjímaje, ať se nazývá jakkoli, a to podle práva platného pro všechny měšťany. Po smrti mé manželky Marie Terezie má být majetek radostně rozdělen na čtyři díly; knihy a další odkaz náleží výše jmenovaným domácím – sestřenicím Aleschce a Anně-Alžbětě Gollerin.
S ohledem na ně obě mají obdržet rovné díly, a to jako poctu za to, že po mé smrti budou pamatovat na mou ubohou duši, tak jako mi za mého života věrně a láskyplně sloužily a svým skromným chováním si zasloužily mou úctu (počestnost).
Závěrečné ustanovení
Toto je má poslední a řádná vůle. Chci, aby – ať už nyní nebo kdykoli poté – tento přátelsky sepsaný testament platil podle zvyklostí a zvyků jako kodicil, případně jakkoli jinak platit může a má.
Sepsáno téhož roku za přítomnosti jmenovaných pánů svědků, bez újmy jim ani svědkovi.
(Následuje podpis / ozdobný tah pera.)
Poznámky svědků na rubu listiny
August Christian Helm, přísežný lékárník (Apothecarius juratus) a zároveň městský rychtář (Stadtrichter), přizván jako svědek (in testem requisitus).
Tento testament byl vyhlášen v radě Horního Slavkova (Schlaggenwald) roku 1758, při zachování všech náležitostí (observatis omnibus).
Tento testament byl potvrzen za přítomnosti dědice, pana Josefa, Jana Jiřího Lädera; jako svědkové vystupovali Jan Jiří Sche(...)les a Šimon Barthl.
Archivní záznam (rub listiny, strana 3)
Testament pana Johanna Jacoba Preisse. Zapsán (ingrossatum) do knihy testamentů, nové folio 17.
(Ostatní strany listiny jsou prázdné.)
---
Poznámka: Rukopis listiny je psán velmi kvapným německým kurentem a je poškozen vlhkem a přehyby, takže mnohá místa jsou dnes jen obtížně čitelná – nejistá čtení jsou v předloze označena otazníkem. Bezpečně jsou doložena jména Johann Jacob Preiss, manželka Marie Terezie, sestry Barbara Kürschin a Marianna, dědička Anna-Alžběta Gollerin, svědkové – lékárník a rychtář August Christian Helm, dále Jan Jiří Läder a Šimon Barthl – peněžní částky (padesát zlatých, po pěti zlatých, čtyřicet zlatých dluhu), místo (Horní Slavkov/Schlaggenwald) a rok (1758).
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
PŘEKLAD — Závěť, Horní Slavkov (Schlaggenwald) 1758
[Kolková známka s korunou: „60 krejcarů".]
[Strana 1]
Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.
Já, Johann Jacob Preiss[?], nařizuji, že — jelikož pro člověka [zde] není nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než právě její čas[?] — po zralé úvaze o neodvratnosti své smrtelnosti[?], nyní, jsa při zdravém [rozumu], avšak churavého těla[?] a dosud[?] zakoušeje tíživé, nastupující smrtelné bolesti, [ustanovuji], aby má poslední vůle skrze tento testament byla podle všech řádných práv a zvyklostí platná, nezvratná a pevně zachovávaná, a to takto:
[1.] Především poroučím svou ubohou duši všemohoucímu Bohu […?] v nejsvětější hodině[?], tělo pak [vlhké?] zemi, aby bylo dle křesťansko-katolického obyčeje uloženo do země.
2. Ohledně mě a mé nejmilejší manželky (Ehe-Consortin) Marie Terezie[?] […?] nechávám ustanovit a potvrdit[?] [nyní?] padesát[?] zlatých, jakož i svůj skrovný majetek, [odkazuji?] jim z důvodu [dědictví?], což je [jen] málo, chudým[?] …
3. Mým dvěma počestným sestrám, totiž Barbaře Kürschin[?] a Marianně […?]schlin[?], nechci též zamlčet[?], aby si nemyslely, že bych jim něčeho neučinil nebo něco odepřel; slouží[?] obě [pokaždé?] pěti zlatými, přičemž každý zlatý má být připočten[?] k mému dědictví[?], mohou-li chtějí; ctím je též[?] […?] neboť mi zůstaly čtyřicet dlužny[?], pokud se[?] [poctivě?] budou držet mého [nařízení?] …
[…?] toto [posvátně?] zachovávat […?] přísahat nebo v [jednání?] to zachovávat a ctít; [pokud tak neučiní], pak ať také pozbudou tohoto mého odkazu (legátu) a budou [jej] dlužny; a to, čím se mi stanou dlužny, mají [náležitě?] vykonat.
[Strana 2]
[…?] a řečeného Preisse dle tohoto testamentu [řádně] legitimovat jako univerzálního dědice; tak i já tímto ustanovuji své vážené domácí (domestiquen)[?], vesměs dva spřízněné[?] [z rodu] Aleschka[?], za své univerzální dědice, a odkazuji[?] […?] oběma […?]
rovným dílem[?] […?] onen skrovný [majetek?] a mezi ně[?] … veškeré nabyté jmění, movité i nemovité, ležící i stojící, [nic z toho] jim nevyjímaje, ať se to jmenuje jakkoli, dle práva všech měšťanů[?], po smrti[?] mé manželky Marie Terezie[?] […?] radostně odevzdat na 4[?] díly[?], knihy[?] a odkaz, výše jmenovaným domácím sestřenicím[?] Aleschce a Anně-Alžbětě Gollerin[?]
[…?] s ohledem na ně a na tělo[?], milovaným[?] […?] jejich rovné díly, […?] té [pocty?], aby ony, [zrozené?] jako Marie[?], po mé smrti pamatovaly[?] na mou ubohou duši, tak jako mi za mého života věrně[?] a láskyplně sloužily a [nejskromněji?] si zasloužily mou počestnost[?].
[…?] počestný [závěr?] poslední [vůle?] a k tomu ještě[?] chci, ohledně [výstrahy?] […?] nyní nebo poté; ať tento [přátelský?] testament, jak vyšel od mého [pořízení?], platí jako kodicil, anebo jakkoli jinak platit může a má.
[Závěr] [Konečně?] [téhož roku?] pod [jmenovanými] pány [svědky?] […?] jim a jednomu svědku bez újmy […?]
[podpis / ozdobný tah]
[Zápisy svědků na rubu, pravý sloupec:]
August Christian Helm[?],
přísežný lékárník (Apothecarius juratus) a t. č.
městský rychtář (Stadtrichter),
přizván za svědka (in testem requisitus).
Tento testament byl vyhlášen (publicatum) v radě (Consilio) Slavkova (Schlaggenwald) roku 1758, při zachování všeho (observatis omnibus).
Tento testament byl potvrzen (confirmatum) za přítomnosti dědice, pana Josefa[?], Jana Jiřího Lädera[?] … svědkové: Jan Jiří Sche[…]les a Šimon Barthl.
[Strana 3 — rub / archivní název:]
Testament
pana Johanna Jacoba Preisse[?]
Zapsán (Ingrossatum) do knihy testamentů (liber Testamentorum),
nové folio 17.
[Ostatní strany prázdné.]
Poznámka zpracovatele: Rukopis (německý kurent, velmi kvapný, s poškozením vlhkem a přehyby) je místy jen obtížně čitelný; nejistá čtení jsou označena [?]. Všechna bezpečně rozpoznaná jména (Johann Jacob Preiss, manželka Marie Terezie, sestry Barbara Kürschin a Marianna, dědička Anna-Alžběta Gollerin, svědkové lékárník a rychtář August Christian Helm, Jan Jiří Läder, Šimon Barthl aj.), peněžní částky (padesát zlatých, po pěti zlatých, čtyřicet dlužno), místo (Horní Slavkov / Schlaggenwald) i rok (1758) jsou zachyceny.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
TRANSKRIPTION — Testament, Schlaggenwald (Horní Slavkov) 1758
[Stempelmarke mit Krone: „60 Kr."]
[Seite 1]
In Nahmen der allerheiligsten und unzertheil=
ten Dreyfaltigkeit Gott Vatter, Sohn und Heil[igen] Geist. Amen.
Ich Johann Jacob Preiss[?] thue verordnen, daß, alldieweil[?] den Menschen [allhier?]
[nichts gewissers?] als der [Tod?], auch nichts ungewissers[?] als eben dessen Zeit[?],
[…?] in genauen betracht[?], Meiner [Sterb]lichkeit unaufschließlichkeit[?].
Da ich nun bey gesund= und schwachem Zustand[?], leben zu vier[?]…[?]
[…?] nach immer schweren angehenden Tod schmerzen[?], von
Meiner [Sterb]stunde[?] […?] verrichten werden mögen[?],
an kräfftig leiden; Meinen letzten willen durch dieses
Testament unter allen recht= Ehren und Bräuchen nichts[?]
[…?] leiden, verfliessen[?] und fest gehalten werden wollen,
und zwar
[1.?] Zuförderst[?] befehle ich meiner armen Seele Gott dem allmächtig[en], den verlaßnen[?]
[…?] [Sünden?] lange[?], in der allerheiligsten Stunde[?], den Leib
aber der [feuchten?] Erden, den verlaßenen es[?] der […?]
[nach?] christ=katholischem gebrauch gemäß zur Erden [zu] bestellen [zu] lassen.
2. Von meiner und Meiner hertzliebsten Ehe Consortin Marie Theresie[?]
[…?] Meine Seele institui[re] und confirmire lassen[?] [nunmehr?] funfzig[?]
Gülden, auch mein wenig Hab und Guth, [verordne?] ihnen wegen [Erbschafft?], welches wenig[?], der armen[?]
3. Meine zwey ehrliche Schwestern als Barbara Kürschin[?] und Marianna
[…?]schlin[?] Hälte ihnen auch, [zünstig?] Herren[?] mir [zu?]
[…?] nicht zu verhalten, daß[?] es sie[?] nicht glauben machen, ich hätte
ihnen etwas nicht gethan oder verzegen[?], es dienen[?] beyde [zu?]
[jeder?]zeit mit Fünf Gülden, welcher jeder Gulden zu aus[?] Meines Erb[?]
[…?] beyzurechnen bräuchen wann sie wollen; Ehre ich ihnen [auch?]
[…?] es sie mir vierzig schuldig verblieben[?]
[…?] als sie[?] [sich?] [redlich?] […?] Meiner [Verordnung?] halten, angehörig[?]
[…?] heiliges dessel[be]s zu[?] [halten?] […?]
beschwören, oder in [Handlungs?] zu halten und Ehren,
[…?] so wollen sie auch dieses Meines Legats verlustig=
und schuldig seyn; mir schuldig werdende [Ehren?] halten zu
verrichten.
[Seite 2]
[…?] und[?] dem gemeldt[en] Preiss nach diesem Testaments Ernst[?] [Ehren?] [zu?]
universal Erben zu legittimiren, alß ich auch [hiemit?], meiner geehrten
domestiquen[?] samentlich zwey befreundte[n] Aleschka[?] zur Meinen
universal= Erben instituire und ordne und verlässige aus Ehren beeden Con[sortin?]
[…?]
gleiche Theyler zu[?] […?] wenig [Erbschafft?], und unter uns[?] Ehre[?]
über einen Sohl[?] und nach zu[?] fällig geehrntes[?] Vermögen, Liegend
und Stehend, [Sitzend?] und [Fahrend?], beweg= und unbeweglich, nichts ihnen aus[?] [genommen?],
wer es Nahmen leben[?] mag, alß[?] […?] auf der [?] aller Bürger [Recht?],
nach Meiner Ehe Consortin Marie Theresie[?] [Tod?] […?] und fröhlich zugestellen[?] .4. Theyle[?]
[Bücher?] und Vermächt, [denen?] obbenannten domestiquen Schwesteranten[?] Aleschka und Anna=Elisabethe[?] Gollerin[?]
[…?] in ansehung ihrer und Leib die Testgeliebten[?] deren
[…?] ihre gleiche Theyle, so wie Mannliches[?] Bund [?] villa [?], der [Ehrung?], daß sie Maria geboren[?] nach
Meinem Tod Meiner armen Seele [gedenken?] werden, gleich sie in Meinem Leben mir treu[?]
liebgedienet, und [züchtigsten?] Meiner erlichkeit[?] meritiret gemacht.
[…?] eine ehrliche [Ende?] Letzten und aufs anderthen[?]
will, wegen [Verwarnung?] […?] nun oder an,
einem [Zünftes?] […?] und [?] [Bräuch?],
alß ein [freündlich?] Testament ergangen ru[?] meiner Ehewalter[?],
gelten so alß eine Codicill, oder wie es
Immer gelten kann und mag.
[Schluss] [Schlusslichen?] [Jahr?] unter benannter Herren [Zeugen?] […?]
Ihnen und einen Zeugen ohne nachtheil ohne nach[…?] zu[…?]
[Unterschrift / Schnörkel]
[Dorsalvermerke der Zeugen, rechte Spalte:]
August Christian Helm[ö?]
Apoth[ecarius]: jurat[us]: & p.t.
Stat[t]=Richter.
in testem requisit[us].
Publicatum hoc testamen=
tum in Consilio Schlagg[enwald]
1758. observatis omnib[us].
Confirmatum hoc testam[entum]
praesentia haeredis D[omini] Josephi[?]
Joannis Georgÿ Läder[?] p…
testes, Joanne Georgio Sche[…]les
et Simone Barthl.
[Seite 3 — Rückseite / archivalischer Titel:]
Testamentum
des [Wohl-Ehrenvesten?] H[errn] Johann Jacob Preiss[?]
Ingross[atum]: in lib[ro]: Testamentorum
novo fol[io]: 17.
[Übrige Seiten leer.]
Anmerkung des Bearbeiters: Die Handschrift (deutscher Kurrent, sehr flüchtig, mit Wasser-/Faltschäden) ist stellenweise nur schwer lesbar; unsichere Lesungen sind mit [?] gekennzeichnet. Alle sicher erkennbaren Namen (Johann Jacob Preiss, Ehefrau Maria Theresia, Schwestern Barbara Kürschin und Marianna, Erbin Anna-Elisabeth Gollerin, Zeugen August Christian Helm/Apotheker u. Stadtrichter, Joannes Georgius Läder, Simon Barthl u.a.), Beträge (fünfzig Gulden, je fünf Gulden, vierzig schuldig) sowie Ort (Schlaggenwald) und Jahr (1758) sind wiedergegeben.
Listina města Horní Slavkov č. 2173
Jan Adam Marterer a Jan Karel Weiß, pekařští mistři v Horním Slavkově, se zavazují, že každý dodá jedné ze dvou setnin Pottaiovského pěšího pluku ležících v Horním Slavkově určené množství chleba a ustanovují magistrátu v Horním Slavkově jako kauci každý své pole.
Datace: 28.11.1758
Cechovní listina dvou horoslavkovských pekařských mistrů, Carla Watzla a Johanna Adama Rathgebera, z 28. listopadu 1758, kterými se zavazují upéct a dodávat chléb kompanii Bottova pěšího pluku ubytované ve městě v rámci probíhajícího kantonýrování. K zajištění tohoto závazku ručí každý svým majetkem, a to do částky 500 zlatých, a slibují dát tento závazek zapsat u slavného magistrátu.
Na levém okraji listiny je poznámka: „Pět set zlatých."
My, níže podepsaní, tímto stvrzujeme a přede všemi vyznáváme, zejména zde na místě, že jsme se zavázali péci chléb pro kompaniÍ, která k nám přišla v rámci právě probíhajícího ubytování (kantonýrování) od slavného Bottova pěšího pluku – a to podle vyměřené sazby za pečivo a pekařskou mzdu. Zavázali jsme se takto: každý z nás dvou pekařských mistrů zásobí jednu kompanii zvlášť, a to jak co do množství, tak co do jakosti, trvale a beze zbytku pečeným chlebem.
K zajištění tohoto závazku jsme se na vrchnostenský požadavek zaručili svým majetkem. Já, Carl Watzl, ručím [patrně svým polem] nad výši zajišťované částky, [řádně] uloženou do 500 zlatých. Já, Johann Adam Rathgeber, ručím [cechovním právem, denně toliko hotově?] proti kapitálu 1000 zlatých[?] uloženému u zdejších nadací, celkem do 500 zlatých – jako lepší věcné zajištění (Real-caution) svým jměním, tak aby v případě potřeby byla z příslušející části zaplacena výše uvedená částka. O tomto věcném zápisu (Real-Verschreibung) se hodláme řídit rozhodnutím slavného magistrátu.
Na potvrzení toho jsme se nejen vlastnoručně podepsali, ale připojili jsme i své obvyklé cechovní pečetidlo, přitištěné vedle podpisu.
Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald, dnešní Horní Slavkov) dne 28. listopadu 1758.
[L.S. – červená pečeť] Jos. Adam Ma[r]tour
[L.S. – červená pečeť] Jos. Georg A[e]rich / [Ulrich?]
cechmistři
Poznámka: Rukopis listiny je místy silně kurzívní a nezřetelný, proto zůstávají některé pasáže – zejména popis zajištění majetku obou mistrů a jejich podpisy – nejisté (označeno otazníkem v hranaté závorce). Jména (Carl Watzl, Johann Adam Rathgeber, podepsaní Adam Ma[r]tour a Georg A[e]rich), peněžní částky (500 zl., 1000 zl.[?], 500 zl.) i datum (28. listopadu 1758) jsou však čitelné a přesně odpovídají předloze.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Poznámka na levém okraji, svisle:] Pět set zlatých
[Kříž / znamení] My níže podepsaní stvrzujeme listinou a vyznáváme
před každým[?], [zvláště?] zde, že [tytéž?] zdejší[?]
od slavného Bottova pěšího pluku v probíhajícím
ubytování (kantonýrování) k nim přicházející [ubytované?] kompanii
chléb, podle vyměřené sazby za pečení a pekařskou mzdu,
péci se takto zavázali, že každý
z nás dvou pekařských mistrů jednu kompanii zvláště
jak co do množství (respectu quantitatis), tak co do jakosti (et qualitatis)
trvale pečeným chlebem zcela zásobí, a rovněž
k zajištění toho, podle vrchnostenského požadavku,
[že] my, Carl Watzl, [na?] [své?] pole na svém[?]
nad částku[?] zajištění [řádně?] [uloženo?]
do 500 zl., a my, Johann Adam Rathgeber, [cechovní právo?(?)]
[denně toliko hotově?] proti 1000 zl.[?] kapitálu u
zdejších nadací[?], celkem[?] do 500 zl. k lepšímu
věcnému zajištění (Real-caution) svého jmění, tak že v případě potřeby
na [jemu?] příslušející díl výše jmenovanou částku[?] zaplatí,
o čemž věcný zápis (Real-Verschreibung) u slavného magistrátu chtějí a míní
dodržet. K většímu[?] potvrzení
toho jsme se nejen vlastnoručně podepsali,
nýbrž jsme se také chtěli posloužit svým obvyklým [vsuvka nad řádkem: cechovním pečetidlem[?]] s při- a
vedle přitisknutými [pečetěmi]. Tak se stalo ve Slavkově (Schlaggenwald / Horní Slavkov) dne 28.
listopadu 1758.
[L.S. – červená pečeť] Jos:[?] Adam Ma[r]tour[?]
[L.S. – červená pečeť] Jos:[?] Georg A[e]rich[?] / [Ulrich?]
cechmistři (Zechenmeister).
[Poznámka zpracovatele: Všech šest souborů skenu (p1–p6) zobrazuje tutéž jednu stranu – jde o duplikáty jediného jednostránkového dokumentu. Písmo je silně kurzívní a místy nezřetelné; slova označená [?], zejména ve střední části a v podpisech, jsou nejistá. Věrně jsou zachycena všechna čitelná jména (Carl Watzl, Johann Adam Rathgeber; podepsaní Adam Ma[r]tour a Georg A[e]rich), peněžní částky (500 zl., 1000 zl.[?], 500 zl.; okrajová poznámka „Pět set zlatých") i datace (Slavkov / Horní Slavkov, 28. listopadu 1758). Obsahově jde o cechovní osvědčení dvou slavkovských pekařských mistrů / cechmistrů, kteří se zavázali zásobovat chlebem kompanii Bottova pěšího pluku ubytovanou ve městě, a k zajištění tohoto závazku dali věcné jištění na svém majetku.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Marginalie, senkrecht am linken Rand:] Fünffhundert Gulden
[Kreuz / Signum] Wir Endes unterschriebene urkunden und bekennen
bey jedermänniglich[?], [insonderheit?] hier, daß die gleich[?] hiesig[?]
von dem löbl. Botta'schen Infanterie=Regiment in der laufenden
Cantonirung zu ihnen kommenden [einlogir(t)en?] Compagnie das
Brod, nach dem ausgemessenen Gebäck= und Bäcker=lohn zu
backen, dergestalten sich anheischig gemacht, daß ein jeder
von uns beiden Bäckermeistern eine Compagnie insonderheit
so wohl respectu quantitatis et qualitatis mit einem
beständig gebackenen Brod gänzlich zu versehen, auch
zu Sicherheit dessen den obrigkeitlichen Anverlangen
nach, uns Carl Watzl [den?] [seglauerst?] Feld auf den seinen[?]
über den Betrag[?] an Sicherheit [gerecht(er)gestalt?] [bey liegend?]
zu 500 fl., uns Johann Adam Rathgeber [Zunft(?)recht?]
[täglichst bloß baar?] gegen 1000 fl.[?] Capital bey der
hiesigen Stiften[?], überfalls[?] zu 500 fl. zu einer beßeren
Real=caution seines Vermögens, daß in benöthigten Fall
an das[?] [ihm gehörigen?] Theil obig genannte Summe[?] zahlen,
[deren] Real=Verschreibung im löbl. Magistrat sich daran
halten wollen und mögen. Zu deren mehrerer[?] Bekräftigung
dessen haben wir uns nicht allein eigenhändig unterschrie=
ben, sondern auch unseres gewöhnlichen [Einschub oberhalb: Zech=Petschafts[?]] mit an= und bey ge=
drückten [Petschaften/Siegeln] bedienen wollen. So geschehen Schlaggenwald den 28ten
November 1758.
[L.S. – rotes Siegel] Jos:[?] Adam Ma[r]tour[?]
[L.S. – rotes Siegel] Jos:[?] Georg A[e]rich[?] / [Ulrich?]
Zechenmeister.
[Anmerkung des Bearbeiters: Alle sechs Scan-Dateien (p1–p6) zeigen dieselbe eine Seite; es handelt sich um Duplikate ein und desselben einseitigen Schriftstücks. Die Handschrift ist stark verschliffen; die mit [?] markierten Wörter, besonders im Mittelteil und in den Unterschriften, sind unsicher. Sämtliche lesbaren Namen (Carl Watzl, Johann Adam Rathgeber, Unterzeichner Adam Ma[r]tour und Georg A[e]rich), Geldbeträge (500 fl., 1000 fl.[?], 500 fl.; Marginalie „Fünffhundert Gulden") und das Datum (Schlaggenwald / Horní Slavkov, 28. November 1758) sind wiedergegeben.]
Listina města Horní Slavkov č. 2174
Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova potvrzují, že jim Antonín Frank, farář v Ostrově, půjčil 1.000 zlatých rýnských.
Datace: 17.12.1758
Listina z roku 1758, kterou si horní město Slavkov (Schlaggenwald) půjčilo od zdejšího faráře Antonia Fran[tiška] tisíc zlatých na úhradu císařské kontribuce uložené Království českému. Město se zavázalo splácet 5% úrok a jako zástavu dalo obecní punšlágové louky, přilehlé pozemky a samotné punšlágové dílo. Listinu podepsali purkmistr, rychtář a radní a je připojen dodatek o jejím uložení u purkmistra.
Č. [číslo neuvedeno]
My, purkmistr, rychtář a rada císařsko-královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwaldu), tímto oznamujeme a potvrzujeme všem, a to zejména namísto povinné kauce, že se nám důstojný, urozený a vysoce učený pan páter Antonius Fran[tišek], farář ve Slavkově, jenž zároveň zastupoval zdejší [farní obvod?] jako představený hochbiskupského vikariátu, výslovně jmenovaný jako věřitel, zavázal poskytnout peníze na úhradu kontribuce, kterou nejmilostivěji uložil Jeho císařsko-královské Veličenstvo a kterou převzaly stavy Království českého a jež byla vrchnostensky přidělena i zdejšímu královskému hornímu městu Slavkovu — jak to vyplývá z uvedeného císařského listu — a to se souhlasem a povolením vysoce chvalného zdejšího císařsko-královského úřadu vrchního mincmistra a horního hejtmana. Řádně, správně a v dobré a běžné minci u nás složil kapitál ve výši jednoho tisíce zlatých (slovy: 1000 zl.), úročený pěti procenty, a tento úrok se zavázal řádně platit.
Za přijatý kapitál mu tímto vystavujeme řádnou kvitanci, přičemž se výslovně zříkáme námitky, že peníze nebyly spočítány nebo vyplaceny (tzv. renunciatio exceptionis non numeratae pecuniae et non persolutae). Slibujeme, že po řádně učiněné půlroční výpovědi vrátíme celou částku 1000 zlatých ve stejně dobré a běžné minci, spolu se všemi naběhlými úroky.
Jako dostatečnou obecnou i zvláštní hypotéku jsme věřiteli zapsali a zavázali jednak tzv. zdejší městské obecní punšlágové louky, náležející k tzv. punšlágu, jednak k nim patřící pozemky ležící u punšlágových polí, i samotné punšlágové dílo. Zároveň nařizujeme, že pokud by — proti veškeré naší naději — nebyly úroky řádně placeny od pololetí k pololetí, smí a má jmenovaný pan věřitel na základě královské Deklaratorní novely uplatnit nárok na výše uvedené a jemu zapsané zástavy, vymáhat je a využít hypotéky se všemi obvyklými právy, dokud nebude celý kapitál i s úroky (in solidum) zcela splacen.
Zříkáme se přitom veškerého práva, ať už duchovního nebo světského, papežského nebo královského, jakož i jakéhokoli obecného či zvláštního privilegia nebo moratoria, ani žádné jiné výjimky, ať by nesla jakékoli jméno nebo ji kdy vymyslela lidská vynalézavost, se nemůžeme a nesmíme dovolávat na svou ochranu. Zvláště pak povolujeme, aby tato naše obligace mohla a směla být zapsána (ingrosována) do zdejší naší městské dlužní knihy.
Na svědectví toho jsme tuto listinu z usnesení magistrátu, za obec, nejen vlastnoručně podepsali, ale dali k ní přitisknout i obvyklou, dobře známou městskou pečeť Slavkova. Dáno ve Slavkově dne [?] roku tisícího sedmistého padesátého osmého [= 1758].
Podepsáni:
- Johann [Jiří?] Rudel[?], tehdejší úřadující purkmistr
- Johann Georg [Eßling?/Gebler?]
- [?] Christian Helm[?]
- Elias Dollhop[f], tehdejší městský rychtář
- Johann Georg Schö[rgl?]
- Jacob Longo[?]
- Johann Simon Paaß[?]
Poznámka (dodatek): Tato výše popsaná obligace byla uložena u úřadujícího purkmistra ještě předtím, než byla zapsána do knih (ingrosována). Tak se stalo ve Slavkově.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Č[íslo].
My, purkmistr, rychtář a rada císařsko-královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald), oznamujeme a vyznáváme přede všemi, a zvláště namísto povinné jistoty (kauce), že nám důstojný, urozený a vysoce učený pan páter Antonius Fran[tišek], farář ve Slavkově, jakož i coby představený zdejšího arcibiskupského vikariátu, výslovně jmenovaný, na uhrazení kontribuce nejmilostivěji uložené Jeho císařsko-královským Veličenstvem a převzaté pány pány stavy Království českého — a rovněž zdejšímu královskému hornímu městu Slavkovu vrchnostensky přidělené — jak vyznívá z [císařského listu/patentu?], jakož i k odvedení téže, se souhlasem a povolením [vysoce chvalného] císařsko-královského úřadu vrchního mincmistra a horního hejtmana zdejšího, řádně a správně, v dobré a běžné minci složil (půjčil) kapitál ve výši jednoho tisíce zlatých, slovy 1000 zl., úročený 5 procenty a řádně splácený na úrocích.
Poněvadž tedy my nad řádným [obdržením] přineseného kapitálu, s výslovným zřeknutím se námitky nepočítaných a nevyplacených peněz (renuntiatio exceptionis non numeratae pecuniae et non persolutae), tak či onak, avšak jinak (sic et sic, sed aliter), v nejlepší formě, tímto kvitujeme a onu částku 1000 zl. po řádně učiněné půlroční výpovědi, ve stejné dobré a běžné minci spolu se všemi naběhlými úroky, slibujeme zaplatit a splatit.
Pročež jsme také [věřiteli] k dostatečné obecné a zvláštní hypotéce zapsali a zavázali nejen tak zvané zdejší městské obecní punšlágové (Punschlag) louky náležející k tzv. punšlágu, jakož i k nim náležející a při punšlágových polích ležící [pozemky] a samo punšlágové [dílo/důl], nýbrž nařizujeme též ohledně kapitálu a úroků (ratione capitalis et interessen), aby v případě, že by proti nadějí povinnost splácet úroky od pololetí k pololetí nebyla řádně dodržena, jmenovaný pan věřitel na základě královské Deklaratorní noveladiky (Novella Declaratoria) mohl na výše často zmíněné a jemu zapsané zástavy nastoupit a exekvovat a hypotéky se všemi obvyklými [právy] užívat, moci a mít, dokud by onen kapitál i s úroky nebyl celý (in solidum) zaplacen a splacen.
Zříkáme se přitom veškerého práva duchovního i světského, práva papežského i královského, jakéhokoli obsahu, jakéhokoli obecného i zvláštního privilegia nebo moratoria, ani jiné výjimky (exceptio), ať už by kdy nesla jakékoli jméno nebo by mohla být lidským důmyslem vymyšlena, na svou ochranu — nemůžeme a nemáme. Zvláště pak povolujeme, aby tato naše obligace mohla a směla být vložena (ingrosována) do zdejší naší městské [dlužní] knihy.
Na svědectví toho jsme tuto listinu z usnesení magistrátu (Ex Consilio Magistratus), za obec, nejen vlastnoručně podepsali, nýbrž dali k ní přitisknout i obvyklou dobře známou městskou pečeť. Dáno ve Slavkově dne [?] roku tisícího sedmistého [padesátého osmého] [= 1758].
[Podpisy:]
Johann [Jiří?] Rudel[?], t. č. úřadující purkmistr
Johann Georg [Eßling?/Gebler?]
[?] Christian Helm[?]
t. č. městský rychtář: Elias Dollhop[f]
Johann Georg Schö[rgl?]
Jacob Longo[?]
Johann Simon Paaß[?]
[Poznámka/dodatek:]
Tato výše označená obligace [byla] u úřadujícího purkmistra [uložena?] a dříve, než byla ingrosována. Tak se stalo ve Slavkově.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
N[o].
Wir Burgermeistere, Richter und Rath der Käys[erlich]: König[lich]: freyen Bergstadt Schlaggenwaldts, thuen kundten und bekennen vor jedermänniglich, besonders aber loco zu leisten nöthiger Caution, daß uns der Hochwürdig- WohlEdelGebohren- und Hochgelehrte Herr Pater Antonius Fran[z], Pfarrer in Schlaggenwaldt, wie auch pro parte des dasigen [Kirchspiels?] hochbischöfliche[n] Vicariatus Vorstehern, nachdrücklichst benannter, zu abstossung des von Ihro Käys: König: Mayst[ät]: allergnädigst er[lassenen?]- und von Denen Herren Herren Ständen des Königreichs Böheim übernom[m]ene[n], sowohl auch hiesige[r] Königl[icher] Bergstadt Schlaggenwaldt obrigkeitlich zu[getheilten?] — so besag[ten] [?] Käys[erlichen] Charti[?] — [Contribution?], alß auch Zustellung deren in gleichem [?] Rathes auffgehobenen Landes-[Beschwerung?], mit Consens und bewilligung Eines [Hochlöbl.] Käys: Königl. [Ober]-Münz- und Bergmeister-Ambts hierselbst, laut und richtig, auch in guet[er]- gut- und gangbarer Münz-[Valvation?] hinterlegt [zu haben] [?] Ein Capitale pr[o]: Ein Tausend Gulden, sage 1000 fl., à 5 pr[o] Cento verzinslich, und reichlich zu verrenten [erzählet/erleget] habe.
Gleichwie wir nun über die richtige [Zahlung?] [des] gebrachten Capitalis, zum renunciatione exceptionis non numeratae pecuniae [et non] persolutae, sic et sic, sed aliter gestalt in bester [Form] denen Quittiren, und solche Summam pr[o]: 1000 fl. nach [Recht?] bescheinen [wieder], [nach?] bescheh[e]ner [wiederkehrender?] halbjähriger gemachter Kündigung, mit gleicher gut- und gangbarer Münz nebst all[en] ergangenen Interessen [?] zu bezahlen, und zu[rück] zuzahlen versprechen.
Alß haben wir auch [denen] [?] officirten genüglichen Real[:]- und Special-Hypothec, die zu dem so genandten hiesigen Stadt-gemein[en] Punschlag gehörige[n] [Punschlag?]-Wiesen, dann eben der[er] zugehörig[en] und an denen Punschlag-feldern anliegende[n] Bier[?] und [Ihm halber?] [Punschlag]werks selbst, nicht allein constituiren, und verschreiben, sondern befehlen auch ratione Capitalis et interessen deren [?], daß da zu fall wieder [ver]hoffen die Verpflichten mit denen Interessen von halb[jahr]: zu halben Jahren nicht richtig eingehalten würde, [besagter] benannter Herr Creditor vermög der Königl[ichen] Novellae Declarat[oriae]: [?] auf uns o[ft]oben[genanten]: und demselben verschriebene[n] Unterpfand[e] Einsätzen und Exequiren, dann die Hypothec aus allen [uns] gebräuchlichen [Rechten], möge, und solle, biß solches Capitale sambt interessen in solidum gezahlt: und [abgetragen] [?] seyn würden.
[Wir] Bekleiden[?] auch [weder?] geistlich[en] noch weltlich[en] [Rechts], auch weder [päpst?]: noch König[l]: Rechts, noch inhalten, weder General- noch Special-Privilegium aut moratorium, noch ein oder anders Exception, wie die immer Nahmen haben, oder [?] durch menschliche Erfindung ersonnen werden mag, [uns zu schützen] oder [erdenken] können, noch sollen. Deroselben bey deren Specialitäten bewilligen, daß diese unsere Obligation in das allhiesige unser Stadt-[Schulden]-Buch könne, und möge ingrossieret und ingrossieret werden.
Zu Uhrkund [dessen] [?] haben wir dieß Ex Consilio Magistratus haubt der Gemeinde nicht allein eigenhändig unterschrieben, sondern auch das gew[öhnliche] Insiegel [ist?]: und wohl[bekannte] Stadt-[Insiegel Schlaggenwaldt bey-gedruckt]. Schlaggenwaldt den [?] Ein Tausend Sieben[hundert acht und] Fünfzig [= 1758].
[Unterschriften:]
Johann [Georg?] Rudel[?], p[unc]t[o] Ambts-Bürger-Meister
Johann Georg [Eßling?/Gebler?]
[?] Christian Helm[?]
p[unc]t[o] Stadt-Richter: Elias Dollhop[f]
Johann Georg Schö[rgl?]
Jacob Longo[?]
Johann Simon Paaß[?]
[Vermerk/Endossement:]
Dieß vorbezeichnete Obligation [ist] den regierenden Bürgermeister[n] in dessen [Verwahrung?] [?] und [obige] [?] bereits hinterlie[gt], und ehe[nder] [dieselbe] engrossieret worden seye. So geschehen Schlaggenwald[t].