Listina města Horní Slavkov č. 2077
Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova potvrzují, že přijímají ručitelství za 226 zlatých 40 krejcarů, které má zaplatit Jakub Bernard Krau?, správce solnice v Horním Slavkově, Janu Blauovi, císařskému prodejci soli ve Žluticích, za 20 beček soli.
Datace: 03.02.1740
Kauce (záruka) purkmistra, rychtáře a rady Horního Slavkova z 3. února 1740 za měšťana a správce solního skladu Jacoba Bernarda Reÿße, který byl nucen převzít od císařské Milosti sůl u města Žlutice. Město se zaručuje věřiteli panu Janu Clou[ßovi?] za dluh 226 zlatých 40 krejcarů (za dvacet beden soli) a slibuje, že pokud by Reÿß sám neplatil, doplatí celou částku samo.
(Ediční poznámka: Dochovaný adresář obsahuje šest „stran", které jsou ale bajtově totožné duplikáty jednoho a téhož jednolistu. Jde tedy o jedinou listinu, popsanou po pěti vodorovných pruzích na jedné straně; text níže je úplný.)
My, purkmistr, rychtář a rada císařského a královského svobodného horního města Horní Slavkov (Schlaggenwald), tímto vyznáváme a dosvědčujeme následující.
Zdejší městská obec potřebovala sůl, a proto byl pan Jacob Bernard Reÿß — měšťan, obecní starší a zdejší správce solního skladu (solné leg-štace) — nucen převzít od Jeho císařské Milosti jistou dávku soli u města Žlutice (Luditz).
Za tohoto jmenovaného pana Jacoba Bernarda Reÿße se proto touto listinou zaručujeme (kavírujeme) ve věci oné úročené soli Jeho Milosti u města Žlutice, a to vůči vysoce urozenému a statečnému panu Janu Clou[ßovi?], za částku 226 zlatých 40 krejcarů — slovy dvě stě dvacet šest zlatých 40 krejcarů — čili za dvacet beden soli. Tuto částku totiž pan Reÿß dostal půjčenu na sůl, kterou mu bylo svěřeno více, než sám potřeboval.
Slibujeme, že kdyby proti očekávání pan Reÿß nedokázal tuto platbu dodržet, staneme se my sami plátci a doplatíme dluh v plné výši.
Na svědectví toho jsme vedle obvyklého a vlastnoručního podpisu dali vlastnoručně přitisknout malou pečeť naší obce horního města.
Stalo se v Horním Slavkově dne 3. února 1740.
[Místo pečeti — přitisknutá červená pečeť]
Purkmistr, rychtář a rada
Podpisy, levý sloupec:
- Johann Georg Hasold, purkmistr [?]
- Joh: Friedrich [Pe]rlender [?], přísežný [?]
- Johann Conrad [?] (přeškrtnuto)
- Johann Georg Bader
- Sebastian Mäg[st?] [?]
- Frantz Carl Hüll[er?] [?]
- Joh: Adam Näg[ürtner?] [?]
Podpisy, pravý sloupec:
- Antonius Paulus
- Frantz Steinsütter [Steinsitter?] [?]
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Ediční poznámka: Adresář obsahuje 6 „stran", které jsou však bajtově totožné duplikáty jednoho a téhož jednolistu (ověřeno kontrolním součtem md5). Jde tedy o jedinou listinu o pěti vodorovných pruzích = jedné popsané straně; přepis a překlad níže je úplný.]
My, purkmistr, rychtář a rada císařského a královského svobodného horního města Horní Slavkov (Schlaggenwald), tímto vyznáváme atd. Poté, co byl pro potřebu zdejší městské obce pan Jacob Bernard Reÿß, měšťan, obecní starší a zdejší správce solního skladu (solné leg-štace), přinucen převzít z Jeho císařské Milosti soli u města Žlutice (Luditz) jistou sůl: proto za tohoto jmenovaného pana Jacoba Bernarda Reÿße mocí této kauce (záruky) ve věci soli Jeho Milosti — úročené, u města Žlutice — vůči vysoce urozenému a statečnému panu Janu Clou[ßovi?] za 226 zl. 40 kr., slovy [/proti] dvě stě dvacet šest zlatých 40 krejcarů, neboli dvacet beden [soli], ručíme (kavírujeme) a slibujeme se zaň zaručit, totiž za tu jemu příliš půjčenou sůl; a kdyby snad on proti očekávání nedokázal platbu dodržet, chceme a máme být my úplnými (celými) plátci.
Na svědectví toho jsme vedle obvyklého a vlastnoručního podpisu dali vlastnoručně přitisknout malou pečeť obce našeho horního města. Stalo se v Horním Slavkově dne 3. února 1740.
[Místo pečeti — červená přitisknutá pečeť]
Purkmistr, rychtář a rada
(Podpisy, levý sloupec:)
Johann Georg Hasold, purkmistr [?]
Joh: Friedrich [Pe]rlender [?], přísežný (verordneter) [?]
Johann Conrad [?] (přeškrtnuto)
Johann Georg Bader
Sebastian Mäg[st?] [?]
Frantz Carl Hüll[er?] [?]
Joh: Adam Näg[?] [?]
(pravý sloupec:)
Antonius Paulus.
Frantz Steinsütter [Steinsitter?] [?]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Wir Bürgermeister, Richter und Rath der Kaÿl. und Königl. freÿen Berg-Stadt Schlaggenwaldt bekennen hiermit, es benöthen [?] p[erge]. Nachdeme zur Nothdurfft [der] hiesigen Stadt-Gemeinde auß Ihro Kaÿl. Maÿtt. Saltz beÿ Stadt Luditz Herr Jacob Bernard Reÿß, Bürger, Gemein-Ältester und Saltz-Legstätt-Verwalter allhier, einiges Saltz zu übernehmen [ge]müssiget ist: Ihnen also, in Krafft dießer Caution, den vermeldten [?] Herrn Jacob Bernard Reÿß aller dings [wegen] Ihro Maÿtt. Saltz, verzinßlichen der beÿ Stadt Luditz, dem WohlEdlen und Gestrengen Herrn Johann Clou[ß?] auß 226 fl 40 xr — sage [/gegen] Zwei hundert Zwanzig Sechs Gulden 40 xr, oder Zwanzig Kißten [Kisten] — laviren [caviren] und gutt sprechen, [nemlich für] das zu viel Ihnen geborgte Saltz; und da er mit der Zahlung, wieder Verhoffen, nicht zu halten [wüßte], gelten [wir] und liesten [leisten?] ... vollständige [gänzliche] Zahler seÿn wollen und sollen.
Zu Uhrkund dessen haben wir, nebst der gewöhnl. und Individual-Unterschrifft, gemeiner Berg-Stadt kleines Innsigl wohleigentl. auf drucken lassen. Geschehen Schlaggenwaldt, den 3t Febr: 1740.
[L.S. — rotes aufgedrücktes Siegel]
Bürgermeister, Richter und Rath
(Unterschriften, linke Spalte:)
Johann Georg Hasold, Bürgerm[eister] [?]
Joh: Friedrich [Pe]rlender [?], verordneter [?]
Johann Conrad [?] (durchstrichen)
Johann Georg Bader
Sebastian Mäg[st?] [?]
Frantz Carl Hüll[er?] [?]
Joh: Adam Näg[ürtner?] [?]
(rechte Spalte:)
Antonius Paulus.
Frantz Steinsütter [Steinsitter?] [?]
Listina města Horní Slavkov č. 2078
Manželé Jan Josef a Anna Marie Zaußovi z Horního Slavkova potvrzují, že jim jejich poručník Jan Josef Paulus, purkmistr v Horním Slavkově, složil za přítomnosti Jana Jiřího Kadera počet ze správy jejich dědictví po otci a propouštějí jej z poručnictví.
Datace: 28.02.1740
Kvitance z 28. února 1740, kterou Johann Joseph Zaus spolu se svou manželkou Annou Marií Zausovou stvrzuje, že jeho poručníci – purkmistři Johann Joseph Zauß a Johann Georg Rieder – mu po dosažení zletilosti (či ukončení poručnictví) řádně vyúčtovali a vyplatili dědictví po jeho zesnulém otci. Listina zároveň poručníky s konečnou platností zprošťuje veškeré další odpovědnosti za správu jeho majetku.
Kvitance (potvrzení o vyúčtování a propuštění poručníků)
Horní Slavkov (Schlaggenwald), 28. února 1740
Dnešního dne, jak je níže zapsáno, se za přítomnosti pana purkmistra Johanna Josepha Zause – ustanoveného soudem jako poručník – a rovněž pana purkmistra Johanna Georga Riedera, coby milovaných pánů poručníků (otcovských zástupců), uskutečnilo následující jednání.
Podle soudního inventáře mi oba poručníci předložili řádné vyúčtování, a to nejen veškerých příjmů a vydání, ale i celého dědického podílu, který mi připadl po mém zesnulém otci. Zůstalou hotovost mi bez jakéhokoli schodku doplatili a stejně tak mi ochotně vyplatili i to, co ještě zbývalo. S tímto vyúčtováním jsem já i má manželka co nejvíce spokojeni a potěšeni.
Jak právo náležitě velí a jak vyžaduje ustanovení Královského městského práva, oddíl (D:) 78., je mou povinností poděkovat poručníkovi především za námahu, kterou mu vykonávané poručnictví přineslo. Tímto mu i jemu podobným, jakož i nám, jeho dědicům a nástupcům v dědictví, udílím v nejtrvalejší právní formě a co nejúčinnější kvitanci (osvobození od další odpovědnosti).
Zároveň se vzdávám jakéhokoli dalšího nároku a potvrzuji vyrovnání nevyplacených (nedopočítaných) peněz i všech řádných dobrodiní, takže od nynějška navěky, z důvodu samostatně vykonaného poručnictví, nemá být a nesmí být na základě této kvitance uplatňováno vůbec nic – ani to nejmenší.
K větší a lepší jistotě toho jsme se já i má manželka vlastnoručně podepsali a k tomuto úkonu jsme s naším svolením přibrali tytéž svědky.
Horní Slavkov (Schlaggenwald), dne 28. února roku 1740.
Johann Joseph Zaus
Anna Maria Zausová (Zaußin)
Poznámka: Text je zapsán na jediném popsaném listu; okrajové pruhy listiny (b1 a b5) zachycují pouze okraj s pokusnými tahy pera a červenou pečetí. Nejistá čtení jsou v předloze označena otazníkem v hranaté závorce.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Kvitance (potvrzení o vyúčtování a propuštění poručníků), Horní Slavkov (Schlaggenwald), 28. února 1740.
Poněvadž dnešního níže psaného dne za přítomnosti /:titulem:/ pana purkmistra Johanna Josepha Zause, [jakož i ?] soudně ustanoveného poručníka, jakož i /:titulem:/ pana purkmistra Johanna Georga Riedera, coby milovaných pánů poručníků (otcovských zástupců), a podle soudního inventáře nejen o veškerých příjmech a vydáních dědického podílu, jenž mi připadl po mém nebožtíku otci, řádný účet složili, také hotově zůstalou hotovost bez schodku doplatili a neméně i to, co ještě [zbývalo ?], ochotně vyplatili, s čímž jsme co nejlépe spokojeni a potěšeni, tedy jak právo náležitě velí a jak vyžaduje ustanovení Královského městského práva, oddíl (D:) 78., je mou povinností především za námahu vykonaného poručnictví poručníkovi co nejpovinněji poděkovati a jemu, jakož i nám, jeho dědicům a nástupcům v dědictví, v nejtrvalejší právní formě a co nejúčinněji kvitovati (osvoboditi). Tímto se také vzdávám [nároku ?] a kvituji [potvrzuji vyrovnání] nevyplaceného [nedopočítaného] peníze i všech [řádných ?] dobrodiní, takže navěky z důvodu samostatně vykonávaného poručnictví nemá a nesmí být tímto ničeho více ani toho nejmenšího z moci této kvitance uplatňováno. K větší a lepší jistotě toho jsem se já i má manželka vlastnoručně podepsali a k tomu [s mým přivolením ?] přibrali tytéž [svědky ?].
Horní Slavkov (Schlaggenwald), dne 28. února roku 1740.
Johann Joseph Zaus
Anna Maria Zausová (Zaußin)
[Poznámka: Text je na jediném popsaném listu; pruhy b1 a b5 zachycují jen okraj s pokusnými tahy pera a červenou pečetí. Nejistá čtení jsou označena [?].]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Quittung, Schlaggenwald, 28. Februar 1740.
Demnach heünt untter gesetzten Dato ihn gegenwarth, /:Titl:/ Herrn Bürger=Meister Johann Joseph Zaüß, [Anbeÿ ?] als Richterlich bestellter Vor=Mundt, wie auch /:Titl:/ Herrn Bürger=Meister Johann Georg Rieder, als geliebte Herren Vättern, und laut gerichtlichen: Inventarÿ, nicht nur über alle Einnamb und Außgaben, deß von meinem Seeligen Vattern zugefallenen Erbtheil richtige Rechnung gethan, auch den bahr gebliebenen Vorrath ohne Abgang zugezahlt, nicht minder den annoch in [verbleibenden ?] außruckhandt freÿlich erbiethen, wormit wir bestens zufrieden mit vergnügt seÿndt, alß thut die Rechte gebühr[lich] schuldig seÿt, nach außweißung der Königl: Stadt Recht D: 78. erfordern, zu Fodrist gehabter Vor=Mundtschaftß Müh halber, ihme Vor=Mundt schuldigst danck zu sagen, und ihme wir nicht wenieger dessen Erben und Erbnehmen in beständigster form Rechtens an kräftigsten zu quittiren, wie ich auch Hirmit begebung der [Schutz ?] ist nicht zu gezehlten geldes und aller [rüstigen ?] wohlthaten zu quittiret worden, alß zu ewigen zeiten selbst getragener Vor=Mundtschaft wegen, weilß nichtß hierdurch oder dß geringste mehr Krafft dieser Quittung prädentiret werden wolle noch solle. Zu mehrer achter [?] und mehr[er] besserer Sicherheit deßen habe ich mich auch mein Eheweib eigenhändig undterschrieben und mit meiner Zu[sicht ?] beÿ denen [selben ?] [Zeugen/Testen ?] gezogen.
Schlaggenwaldt, d[en] 28 tag February A[nno] 1740.
Johann Joseph Zauß
Anna Maria Zaußin
[Anmerkung: Der Text ist auf einem einzigen beschriebenen Blatt; die Streifen b1 und b5 zeigen nur den Rand mit Federproben und dem roten Lacksiegel. Unsichere Lesungen sind mit [?] markiert.]
Listina města Horní Slavkov č. 2080
Adam, Kašpar a Anna Regina Gallerovi, dědici po Anně Gallerové, prodávají svému švagrovi Františku Dietlovi, horníkovi v Horním Slavkově, jejich zděděný dům ležící v údolí mezi Danielem Wei?em a Janem Jiřím Wirlitschem se zahradou a ostatním příslušenstvím za 180 zlatých rýnských.
Datace: 20.04.1740
Kupní výtah ze Slavkova (Schlaggenwald) z 20. dubna 1740 zaznamenává, jak dědicové zesnulé Anny Gullreichové prodali dům v tzv. uličce se zahradou a s právem várečným Františku Dietlovi, měšťanu a havíři, manželovi jedné z dědiček, za kupní sumu 180 zlatých splatnou ve splátkách od svátku sv. Jiří 1740. K listině se dochoval i účetní záznam o první splátce 60 zlatých ze 24. dubna 1740, rozepsané na jednotlivé položky (kostelní kapitál, plátno, stravné, poplatky a podíl dědiců).
KUPNÍ VÝTAH – Slavkov (Schlaggenwald, dnešní Horní Slavkov), 20. dubna 1740
Na hřbetu listiny je uveden nadpis: Kupní výtah mezi dědici zesnulé Anny Gall[..]inové[?] a jejich švagrem Františkem Dietlem, o úpisu ve výši 180 zlatých.
Vlastní text listiny vypráví, že se souhlasem vrchnosti a za úřadování purkmistra Jana Jiřího Heinlieba[?] přenechali dědici zesnulé Anny Gullreichové – jmenovitě Adam a Kašpar Gullreichovi – dům, který náležel Anně Regině Gullerové (šlo o její druhý dům[?]). Dům stál v takzvané uličce, zřetelně mezi domy Daniela Weiße a Jana Jiřího Klärlicha, poblíž zahrady Jana Pumbta[?]. Prodával se se vším právem a příslušenstvím, jak jej užívali a drželi již rodiče a všichni předchozí majitelé, se vším pevně zabudovaným vybavením („co je hřebem a nýtem přibité") a zejména s právem várečným.
Kupujícím se stal jejich milý švagr František Dietl, měšťan a havíř, spolu se svou manželkou a její sestrou. Koupě proběhla za přítomnosti a s asistencí Jana Jiřího Klärlicha a byla podle práva uzavřena za kupní sumu, která je v úvodní části textu uvedena jako sto šedesát[?] zlatých.
Kupující se zavázal – spolu se svou manželkou, s krátkou formulaickou zaručovací doložkou bez uvedení dalších jmen či částek – zaplatit kupní cenu následujícím způsobem: hned nyní, o svátku sv. Jiří, měl s převzetím dvaceti zlatých úročního kapitálu na účet sv. Jiří zaplatit na začátek šedesát zlatých. Od téhož svátku sv. Jiří roku 1741 pak měl napříště každý rok odvádět po dvaceti zlatých a v tomto splácení pokračovat tak dlouho, dokud nebude celá kupní suma – tedy sto osmdesát zlatých – zcela vyrovnána a zaplacena.
K tomu je předběžně poznamenáno, že zahradní úrok[?] se z poloviny odvádí vrchnosti a druhou polovinu je povinen platit kupující.
Pro větší jistotu a potvrzení byl tento kupní zápis doslovně vložen do zdejší městské knihy na foliu 175, a každé ze smluvních stran byl vydán stejně znějící výtah, do něhož bylo možné zapisovat i další, každoročně splatné poznámky o splátkách. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 20. dubna 1740.
Listinu na stvrzení (in fidem) ověřil Laurentius František Roth[..], tehdejší [notář?].
Na druhé straně listiny je pak účetní záznam o první splátce: dne 24. dubna téhož roku bylo v rámci téhož kontraktu ujednáno[?] a složeno šedesát zlatých, které byly rozúčtovány takto:
- převzetí kostelního kapitálu: 20 zl
- [Greißl?] gulle, jemné plátno[?]: 10 zl
- stravné, resp. platba správci úřadu Frölichovi: 8 zl
- [jednomu kostelníkovi / za povoz?]: 5 zl 18 kr
- náklady spojené s dělením (pozůstalosti): 3 zl 12 kr
- úrok/léno kostela sv. Jiří: 36 kr
- podíl, který připadl dědicům při rozdělení: 12 zl 54 kr
Součet těchto položek dává dohromady 60 zlatých, tedy přesně částku složenou 24. dubna 1740.
Poznámka k textu: Kupní cena je na jednom místě listiny uvedena jako „sto šedesát[?] zlatých", zatímco jinde v témže textu i na hřbetní popisce je jednoznačně uvedena jako 180 zlatých, tedy „sto osmdesát zlatých". Sedm výše vypsaných odpočtových položek se přesně sčítá na těch 60 zlatých, které byly složeny 24. dubna.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
KUPNÍ VÝTAH (Slavkov / Schlaggenwald – Horní Slavkov, 20. dubna 1740)
[Nadpis / hřbetní popis, str. 3:]
Kupní výtah. Mezi dědici zesnulé Anny Gall[..]inové[?] a jejich švagrem Františkem Dietlem. O úpisu [ve výši] 180 zl.
[Hlavní text, str. 1–2:]
Poté co s vrchnostenským schválením, za úřadujícího pana purkmistra Jana Jiřího Heinlieba[?], dědici zesnulé Anny Gullreichové, jmenovitě Adam a Kašpar Gull[reich], přenechali dům Anny Reginy Gullerové [jí náležející] — totiž její druhý dům[?] — v tzv. uličce, zřetelně ležící mezi Danielem Weißem a Janem Jiřím Klärlichem, poblíž zahrady Jana Pumbta[?], se vším právem a příslušenstvím, jak jej měli rodiče a jak jej všichni předchozí držitelé drželi, užívali a vlastnili, se vším, co je „hřebem a nýtem přibité" (tj. s pevným nemovitým vybavením), obzvláště s právem várečným, svému milému švagru Františku Dietlovi, měšťanu a havíři, jeho manželce a její sestře, kteří [dům] přejímají, za přítomnosti a s asistencí Jana Jiřího Klärlicha, a to podle práva za kupní sumu jedno sto a šedesát[?] zlatých.
Pročež se týž a zavázaný kupující vůči manželce a [… krátká formulaická zaručovací klauzule bez jmen a částek …] zavazuje platit tímto způsobem: totiž nyní hned o svátku sv. Jiří, s převzetím 20 zl úročního kapitálu k svátku sv. Jiří, na začátek šedesát zlatých; a od nynějška o témž svátku sv. Jiří roku 1741 a napříště vždy po dvaceti zlatých stále splácet a tak dlouho pokračovat, dokud nebude řečená kupní suma oněch jedno sto a osmdesát zlatých zcela vyrovnána a zaplacena. Předběžně budiž poznamenáno, že zahradní úrok[?] se z poloviny odvádí vrchnosti a druhou polovinu je povinen hradit kupující.
K většímu potvrzení a osvědčení byl tento [kup] doslovně (de verbo ad verbum[?]) vložen do zdejší městské knihy na foliu 175, a každé smluvní straně byl vydán stejně znějící výtah, do něhož mohou být zapisovány i každoročně splatné poznámky (splátky). Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 20. dubna 1740.
[Ověření:]
Laurentius František Roth[..], t. č. [notář?], na stvrzení (in fidem).
[Splátkový / účetní záznam, str. 2:]
Dne 24. dubna téhož roku bylo v témž kontraktu ujednáno[?] složeno šedesát zlatých, které byly vybrány (rozúčtovány) takto:
převzetí kostelního kapitálu ...................................... 20 zl —
[Greißl?] gulle, jemné plátno[?] .................................. 10 : —
stravné, resp. správci úřadu Frölichovi ........................ 8 : —
[jednomu kostelníkovi / za povoz?] ............................. 5 : 18
náklady dělení (pozůstalosti) .................................... 3 : 12
úrok / léno kostela sv. Jiří ...................................... — : 36
ti, kdo se rozdělili (tj. dědici obdrželi) ...................... 12 : 54
Suma / zbytek ......... 60 zl —
[Pozn.: Kupní cena je na str. 1 jednou uvedena jako „jedno sto a šedesát[?] zlatých", avšak v dalším textu (str. 1) i na hřbetní popisce zřetelně jako 180 zl / „jedno sto a osmdesát zlatých". Sedm odpočtových položek dává v součtu přesně 60 zl složených 24. dubna.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
KAUFF-EXTRACT (Schlaggenwald / Horní Slavkov, 20. April 1740)
[Rubrum / Rückenaufschrift, p. 3:]
Kauff Extract. Zwischen [der] Annä Gall[..]in[?] seel. Erben und ihren Schwager Frantz Dietl. Über ein Verschreibung [pr.] 180 fl.
[Haupttext, p. 1–2:]
Demnach mit obrigkeitl[icher] Ratification, unter den regierenden Herren Bürgermeister Johann Georg Heinlieb[?], die Annä gullreich[isch]en Erben, benentl[ich] Adam und Caspar Gull[reich], dem [der] Anna Regina Gullerin ihr anderes Hauß[?] in der zugenanten Gäß[chen], zwischen Daniel Weiß und Hanß Georg Klärlich klärlich[?] gelegenes, nechst Hanß Pumbt[?] Gartten, mit allen Recht und Gerechtigkeit, wie die gehabt Eltern und alle vorige possesores desselben besessen, genoßen und innen gehabt, waß niet- und nagelfest ist, sonderlich mit der Brau-Gerechtigkeit, ihren lieben Schwager Frantz Dietl, Bürger und Bergmann, dessen Eheweib und deren Schwester (haben und übernehmen) in beysein[?] und beystand[?] [des] Johann Georg Klärlichen, und eine Kauffsumma pr[o] Ein hundert und Sechzig[?] gulden nach Recht überlassen.
Deßfals[?] deßen und der obligirte Abkeuffer sich zum Eheweib neben und [… kurze formelhafte Verbürgungsklausel ohne Namen/Beträge …] verbürgt, mehr sich folgender gestalt zu bezahlen: alß nemblich anjetzo gleich zu dem fest Sti Georgii, mit übernamb 20 fl Zinßen[?] Capital ad festum Georgium, zum anfang[?] Sechzig gulden; und von jetzt zu solchem fest des heil: Georgii 1741 anno hinfüro[?] zur Nachricht Zwantzig gulden immer fort zu verlegen, und so lang zu continuiren, biß bedeuter Kauffschilling deren Ein hundert und Achtzig gulden [rein] völlig abgestattet und bezahlet sein wird. Vorläuffig zu mercken, [alß] die gartten-Zinß[?] halb der Herrschafft geleistet, und die helffte der Abkeuffer zu halten schuldig seye.
Zu mehrer Bekräfft- und Beurkündigung ist dießer [Kauff] in deß hiesige Stadt-Buch fol: 175 de verbo ad verbum[?] inseriret, und jeder contrahirenden Parth ein gleichförmiger Extract, wie auch die Jahr nach fallende nachrichten [darein] können geschrieben werden, ertheilet worden. Actum Schlaggenwaldt, den 20th April 1740.
[Beglaubigung:]
Laurent[ius] Fran[z] Roth[..] p.t. / [Notarius?] in fidem.
[Zahlungs-/Abrechnungsvermerk, p. 2:]
Den 24 April eiusdem anni ist in eodem contract abbeschied[ener?] deß-[…] erlegt mit Sechzig gulden, welche erhoben (verrechnet), alß:
deß Kirchen Capital [zu] übernehmen mit ........................ 20 fl —
[Greißl?] gulle fein Leinwath[schütz?] ............................. 10 : —
Zehrungs-geld oder Amtsverwalter[n] Frölich .................. 8 : —
[dem einer Kirchen / Fuhr?] ....................................... 5 : 18
Theilungs Unkosten ................................................ 3 : 12
Zinß-Lehen der St: Georgii Kirchen ............................ — : 36
die geschieden[?] haben (die Erben erhalten) ................. 12 : 54
Su[mma] / Rest ...... 60 fl —
[Anm.: Der Kaufpreis erscheint p. 1 einmal als „Ein hundert und Sechzig[?] gulden", im weiteren Text (p. 1) und auf der Rückenaufschrift jedoch klar als 180 fl / „Ein hundert und Achtzig gulden". Die sieben Abzugsposten summieren sich genau auf die am 24. April erlegten 60 fl.]
Listina města Horní Slavkov č. 2081
Jan Kryštof Rau, Kateřina Honischová, Ondřej Grimm, Jan Jakob, Anna Rauová, Eva Kateřina Rauová a Juliana Rauová z Horního Slavkova slibují, že budou řádně spravovat a zúročovat 30 zlatých rýnských jejich nevlastního bratra a švagra Šimona Schallera, které jim předal magistrát města Horního Slavkova a ustanovují jako kauci svůj majetek.
Datace: 25.05.1740
Listina ze Slavkova (Schlaggenwald, dnešní Horní Slavkov) z 25. března 1740, v níž se skupina příbuzných – jeden za všechny a všichni za jednoho – zavazuje vyplatit třicet zlatých svým bratrům a švagrům sloužícím v říšské armádě, a to i s úrokem za mezidobí. Závazek si navzájem zajišťují hypotékou na vlastním majetku a stvrzují jej podpisy u tří pečetí.
†
Níže podepsaní tímto společně prohlašují – jeden za všechny a všichni za jednoho, vůči komukoli, kdyby toho bylo zapotřebí – že se přátelsky dohodli na následujícím: aby se i zde, ku prospěchu příbuzných, věc předložila ctihodnému soudu, tak aby jejich příslušným bratrům a švagrům, kteří se nacházejí v říšské službě, byla řádně vyplacena patřičná částka, totiž zaprvé třicet zlatých (guldenů), a to řádně – ovšem s tou podmínkou, že o tom vystaví patřičné potvrzení (revers).
Slibují tedy a tímto se věrně zavazují, jeden za všechny a všichni za jednoho, že pokud by dříve či později buď jejich příslušní bratři a švagři, anebo majitelé jejich domovní usedlosti, po nich požadovali vyrovnání, chtějí a mají jim skutečně vyplatit nejen zmíněných třicet zlatých, ale spolu s tím i poměrný úrok za mezidobí (cum eo quod intermedio tempore pro rata interesse). Aby však bylo těchto třicet zlatých tím jistěji zajištěno, zavazuje se každý za svůj podíl (pro sua Quota), pod čísly 4 až 7, zapsat je hypotečně na svém majetku.
Pro větší stvrzení to vlastnoručně podepsali, a ty, kdo psáti neuměli, nechali podepsat za sebe.
Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald, dnešní Horní Slavkov) dne 25. března 1740.
Podpisy u tří červených pečetí:
- Johann Christoph Ran[ß?], namísto Ranischových dědiců
- Catharina Ran[isch]in [?]
- Andreß Grimb
- Johannes Jacob
- Anna Neüin
- Eva Catharina Neüin
- Zacharias Neü[in] [?]
Poznámka: Některá silně formulaická nebo špatně čitelná místa právního textu jsou v předloze označena otazníkem jako nejistá – tato nejistota je zde zachována. Jména, částka třicet zlatých, čísla „4 až 7", místo Slavkov (Schlaggenwald) i datum 25. března 1740 jsou naproti tomu přečteny spolehlivě.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
†
[Kancelářský podpisový klikyhák]
Níže podepsaní tímto vyznávají, jeden za všechny a všichni za jednoho, vůči každému, obzvláště tam, kde toho bude [zapotřebí], že [jsme se] přátelsky v této věci [dohodli], [totiž že] i zde, ku prospěchu příbuzných, [se má obrátit ke] ctihodnému [soudu], aby jejich příslušným bratrům a švagrům, kteří se nacházejí v říšské službě (Reichsdiensten), byla řádně vyplacena [jistá?] částka, totiž zaprvé: třicet zlatých (guldenů), a to řádně, avšak s tou podmínkou, že o tom mají vystavit patřičný revers (potvrzení).
Slibují tedy a [věrně stvrzují] tímto, jeden za všechny a všichni za jednoho, že pokud dříve či později buď jejich příslušní bratři a švagři, anebo majitelé (principálové) jejich domovní usedlosti, budou od nich [požadovat splacení], chtějí a mají jim nejen zmíněných třicet zlatých skutečně vyplatit, cum eo quod intermedio tempore pro rata interesse (spolu s tím, že za mezidobí zaplatí poměrný úrok); aby však bylo oněch třicet zlatých tím jistěji zajištěno, zavazuje se každý za svůj podíl (pro sua Quota), pod čísly 4 až 7 [týkajícími se] [?], hypotečně (Hypothecarie) zapsat [tj. dát v zástavu své majetky].
Pro větší stvrzení [jsme toto] vlastnoručně podepsali a ty, kdo psáti neumějí, nechali podepsati, [a nechali to] [?] neodevzdat [?].
Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald / Horní Slavkov), dne 25. března 1740.
[Podpisy u tří červených pečetí:]
Johann Christoph Ran[ß?]
namísto Ranischových dědiců (statt Ranische Erben)
Catharina Ran[isch]in [?]
Andreß Grimb
Johannes Jacob
Anna Neüin
Eva Catharina Neüin
Zacharias Neü[in] [?]
[Poznámka: Jednotlivá silně formulaická či vybledlá slova právní klauzule jsou označena [?] jako nejistá. Všechna jména, peněžní částka „dreyßig gülden" (30 zlatých), čísla „Nr: 4 až 7", místo Slavkov (Schlaggenwald) a datum 25. března 1740 jsou přečteny spolehlivě.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
†
[Kanzleiparaph]
Die Endts vnterschriebene bekennen hiemit, einer für alle, vndt alle für einen, gegen Jedermänniglich inson-derheit, wo es die Nothdurfft [erfordert], daß [wir uns] freündt[lich] hierüber [verglichen], [also, daß] ein löblich[es] [Gericht] auch alhier [zu Nutzen] der Freünde, an[zu]wenden, biß in ihren Reichsdiensten be-[?]ndlichen Respective [?] Brüdern undt Schwägern, ihnen [Schallers?] genau[e] guet, er[stlich]: dreyßig gülden, wie: richtig auszuzahlen laßen, Jedoch dargestalt, daß sie darüber solche[n] einen erforderlichen Revers stellen sollen;
Geloben also undt [getreü]wachen hiemit einer für alle, und alle für einen, daß, so fern über Kurtz oder Lang, entweder ohn[e] deßhero unßere Respective [?] Brüder undt Schwä-gern, oder die Principal[en] unßere[r] Haus[?]stelle, denen selben oder [uns] sollen, wie Ihnen, nicht allein, gedachte dreyßig gülden, Cum eo quod intermedio tempore pro rata interesse zu[gleich] würck[lich] stellen wollen undt sollen, damit aber daßelbe dreyßig gülden halber deßte sicherer sein möge, thut [ein] Jeder pro sua Quota Nr: 4 biß 7 [betr.] [?] Hipothecarie verschreiben;
Zu mehrer bekräftigung haben [wir dies] und eigenhändig unterschrieben undt die schreibens[un]kündig[en] unterschreiben laßen, [welche] [?] [nicht] übergeben zu laßen.
geschehen Schlaggenwaldt [Schlackenwald], den 25.t Merz 1740.
[Unterschriften bei den drei roten Siegeln:]
Johann Christoph Ran[ß?]
statt Ranische Erben
Catharina Ran[isch]in [?]
Andreß Grimb
Johannes Jacob
Anna Neüin
Eva Catharina Neüin
Zacharias Neü[in] [?]
[Bemerkung: Einzelne stark formelhafte bzw. verblasste Wörter der Rechtsklausel sind mit [?] als unsicher gekennzeichnet; alle Namen, die Geldsumme „dreyßig gülden" (30 Gulden), die Nummern „Nr: 4 biß 7", der Ort Schlaggenwald und das Datum 25. März 1740 sind sicher gelesen.]