První pěstování brambor ve Slavkově
Stránka vypráví o Franzi Güntherovi, řezníkovi a zahradníkovi ze Slavkova (č. p. 281), který prý jako první ve městě pěstoval na své zahradě brambory, a to mezi lety 1730 a 1740. Zmiňuje se také, že brambory tehdy sedláci dlouho nepovažovali za lidskou potravu, ale jen za krmení pro vepře.
V rodném městě Slavkově prý poprvé pěstoval brambory ve své zahradě Franz Günther, zdejší řezník (kovář) a zahradník z čísla popisného 281, a to mezi lety 1730 a 1740, kdy byl ještě mladým mužem mezi 20 a 30 lety. Zemřel ve Slavkově 15. května 1792 ve svém 82. roce.
Brambory se v té době ještě dlouho nepěstovaly všeobecně — sedláci je zprvu pokládali jen za krmení pro vepře.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
V rodném městě Slavkově prý poprvé pěstoval brambory ve své zahradě Franz Günther, zdejší řezník (kovář) a zahradník z č. p. 281, mezi lety 1730 a 1740, kdy byl mladým mužem mezi 20 a 30 lety. Zemřel ve Slavkově 15. května 1792 ve svém 82. roce. Brambory se v té době ještě dlouho nepěstovaly všeobecně — sedláci je zprvu pokládali jen za krmení pro vepře.
Listina města Horní Slavkov č. 1982
Kryštof Starck, švec v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Jana Josefa Pauluse a Vavřince Františka Rotha poslední vůli.
Datace: 13.03.1730
Listina z 13. března 1730 zachycuje, jak si slavkovský ševc a bývalý měšťan Bonaventura Rößer (patrně) ještě za svého života uspořádal majetkové poměry mezi svými dětmi, aby mezi nimi zajistil spravedlivé rozdělení dědictví. Určuje, co po smrti jeho i jeho manželky připadne dcerám Anně Margaretě a Anně Regině, jaké mají povinnosti vůči nevlastním sourozencům z případného druhého manželství vdovy a jak se má naložit s pozůstalými dluhy. Listinu jako svědci potvrdili Johann Joseph Heindl a Laurentius Joseph Pöttger, dáno ve Slavkově (Schlaggenwaldu).
Dne 13. března roku 1730 předstoupil ve Slavkově Bonaventura Rößer (patrně), tehdy bývalý zdejší měšťan a ševc, s tím, že se rozhodl ještě za svého života sám učinit pořízení pro případ smrti i mezi živými (tzv. disposici inter vivos et mortis causa) ve prospěch svých dětí – aby mezi nimi co nejdříve sám zjednal, pokud možno, rovný díl. Poněvadž o to náležitě požádal, bylo mu vyhověno a s ním bylo neprodleně sepsáno následující ujednání.
Rozdělení majetku mezi dcery
Bonaventura Rößer prohlásil, že své nevelké jmění tak jako tak předává svým dvěma jediným zplozeným vlastním dcerám – Anně Margaretě a Anně Regině. Uvádí se, že jim má připadnout tolik, kolik sám otec za život získal. Text dále zmiňuje i ovdovělou (souvislost s Johannem Lorencem zůstává nejistá) a hovoří o pohledávkách přesahujících z větší části 100 zlatých, které je třeba po vyrovnání posledních dluhů a několika blíže neurčených dodávek vyřídit, aniž by bylo třeba obracet se na někoho jiného. Protože jde také o jedno již zemřelé dítě, cítil se otec podle svého svědomí zavázán zjednat mezi svými zplozenými dětmi rovnost.
Ustanovil tedy, že jeho dvě tehdy žijící dcery mají po jeho smrti i po smrti jeho manželky dostat všechno, na co mají právo, včetně veškerých tehdy se nacházejících movitostí (mobilií) – a to výhradně jim. Platí to však za podmínky, že vdova zůstane ve vdovském stavu a znovu se neprovdá.
Kdyby se vdova přece jen znovu provdala a v novém manželství se jí narodilo jedno nebo více dětí, budou obě dcery povinny a zavázány vyplatit těmto (nevlastním) dětem po patnácti, respektive třiceti zlatých.
Dluhy a další povinnosti dcer
Dcery mají rovněž zaplatit pozůstalé dluhy z otcova jmění, které jsou zapsány v knihách. Stejně tak mají povinnost postarat se o otce a matku, pokud by je přežili, a k tomu se zavazují.
Pokud jde o jmenovanou dceru Annu Margaretu, jejíž postavení souvisí se zletilostí rodičů, text zmiňuje i dceru Marii Barbaru, jejíž nárok byl řádně prokázán (justifikován), a jim náležející zasloužené dědictví, které má být dětem předáno – to vše má sloužit k jejich řádné vzájemné výchově a k tomu, aby se předešlo vzájemné újmě mezi nimi. Rovněž syn Josef má být s plnou mocí oprávněn sám rozhodovat (přesný rozsah tohoto oprávnění z textu jednoznačně nevyplývá).
Potvrzení listiny
Na potvrzení tohoto výše sepsaného pořízení jsme my, jakožto k tomu dožádaní svědci, listinu vlastnoručně podepsali a přitiskli své obvyklé pečeti. Dáno ve Slavkově (Schlaggenwaldu) jak uvedeno výše.
Podepsáni:
- Johann Joseph Heindl, ševcovský cechovní mistr (patrně)
- Laurentius Joseph Pöttger, oba dožádaní svědci
- dále podpis úředníka (pflegera či amtmana) vpravo, který je nečitelný
Při levém okraji listiny jsou otištěny dvě červené pečeti. Poznámka k předloze: listina je psána velmi kvapnou německou kurentní rukopisnou, řada slov je čitelná jen nejistě a je v přepisu označena otazníkem. Bezpečně jsou zachyceny všechny osoby (Bonaventura Rößer, Anna Margareta, Anna Regina, Maria Barbara, syn Josef, svědci Johann Joseph Heindl a Laurentius Joseph Pöttger), místo Slavkov, datum 13. března 1730 i uvedené peněžní částky (přes 100 zlatých; 15, respektive 30 zlatých). Třetí strana (rub) listiny je prázdná.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Léta 1730 dne 13. března předstoupil [hodinář?] Bonaventura [Rößer?], nyní bývalý měšťan a ševc zdejší (ve Slavkově), s předložením, že hodlá ještě za svého života sám učinit pořízení mezi svými dětmi (disposici mezi živými i pro případ smrti / inter vivos et mortis causa), aby mezi nimi v kratší době sám zjednal, pokud možno, rovnost; a poněvadž o to [náležitě?] požádal, bylo mu vyhověno a s tím, co následuje, [neprodleně] rozhodnuto, a to takto:
Za prvé: Poněvadž své nevelké jmění tak jako tak předává, totiž svým dvěma jediným zplozeným vlastním dcerám Anně Margaretě a Anně Regině, jmenovitě [poctivě?] tolik, co [otec?] získal — a které i ovdovělá [manželka bez?] Johanna [Lorence?] [?] — a jelikož s pohledávkami a z větší části přes 100 zlatých, po zaplacení posledních dluhů, a nad několik [?] dodávek [?], by nikdo jiný nemusel být na to poukazován; a poněvadž jde též o jedno zemřelé dítě, byl by proto podle svého svědomí zavázán zjednat mezi svými zplozenými dětmi rovnost.
Ustanovil tedy zmíněným způsobem, že jeho tehdy dvě pozůstalé dcery mají po jeho a po smrti jeho manželky dostat vše [?] a po právu, se všemi tehdy nalezenými movitostmi (mobiliemi), jedině jim; a to za podmínky, že vdova zůstane ve vdovském stavu a nevstoupí znovu do jiného manželství. Kdyby se však znovu provdala a vstoupila do jiného manželství a v něm zplodila jedno či více dětí, budou obě dcery povinny a zavázány těmto dětem vydat po patnácti [resp.] třiceti zlatých.
Nemenší měrou mají [dcery] zaplatit pozůstalé dluhy ze jmění, v němž jsou [tyto?] dluhy zapsané v knihách zahrnuty, jakož i mají otce a matku, kdyby je přežili, [ve věci potvrdit] a k tomu být zavázány. Pokud jde o [rodiče?] a jmenovanou dceru Annu Margaretu, jejíž stav [závisí?] na zletilosti [rodičů?], skrze prokázanou (justifikovanou) dceru Marii Barbaru, a jim též [?] zaslouženého [dědictví?] dětem přinesené — to má sloužit k řádné vzájemné výchově, [k ušetření?] [škody?] v tom společně obou; rovněž syn Josef má s plnou mocí sám [rozhodovat / to učinit oprávněn].
Na potvrzení tohoto výše psaného pořízení jsme my jakožto dožádaní [svědci] vlastní rukou podepsali a přitiskli své obvyklé pečeti. Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald) jak výše.
Johann Joseph Heindl, ševcovský cechovní [mistr?]
Laurentius Joseph Pöttger[?], oba dožádaní [svědci]
[podpis úředníka (pflegera/amtmana) vpravo, nečitelný]
[dvě červené pečeti při levém okraji]
[Poznámka: Listina je psána velmi kvapnou německou kurentem; řada slov je čitelná jen nejistě a je označena [?]. Bezpečně zachyceny jsou jména (Bonaventura [Rößer?], Anna Margareta, Anna Regina, Maria Barbara, syn Josef, svědci Johann Joseph Heindl a Laurentius Joseph Pöttger), místo Slavkov, datum 13. března 1730 i peněžní částky (přes 100 zlatých; po 15 / 30 zlatých). Strana 3 (rub) je prázdná.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Anno 1730 den 13. Martij ist der [Uhrschmidt?] Bonaventura [Rößer?], nun gewester Marckht=burger und Schuchmacher allhier, mit dem Vorbringen, wie er dann gesinnet seye, disposition inter vivos-mortis causa unter seinen Kindern der [kürtzeren?] Zeit selber zu theill möglich auch zu richten, [wie er?] dahero [mittlichen?] ersuchet, sol[len] [schleinigend?] weiss[t] mit denen davon nachgesetzten zu [beibring]tigen: welche denen wir jedoch auch gerichtet, und zwar
Primo: Nach dem er sein weniges Vermögen ohnedem zu einer übergibt, dahero [Erkunden?] [des?] seiner zwey eintzig gezeugten ehleiblichen Töchter Anna Margaretha und Anna Regina, benanntlichen [ehrlich?] so viel als der [Vatter?] bezogen, welche und verwittibte [ohne?] Johann [Lorentz?] [Manuel?]werb[en], ehe mit den ausständigen und meistentheils über 100 fl gar letzten nach bezahlter Schuld, und über etliche zwey [?] Liefer[ung?], [nit?] jemand anders anweiß[en] darzuzeigen müsste, demnach eines verstorbenen [verlebten?] Kindes, also in seinen gewissen [her]verbundenes seinen [gezeugten] seinen Kindern zu theil möglich eine gleichheit zu machen müssen.
Hätte er also erwehnter [maßen?] seine damahlß zwey hinterbleibende Töchter nach seinen und seines weibs Tod, alles [was?] [Zeit?] und gerechten mit allen dermahlß befindtlichen mobilien alleinig einem[?] [ihnen?] und beziehen, auch der von [?] nützlichs geringes [Ihro?] aus zu geben schuldig sein sollen; in fall der [wittib?] in seiner wittib=[Standt?] verbleiben und nicht wid[er] zur andern Ehe schreiten solle; in fall es sich zu wieder verheurathen zur andern Ehe schreiten und in solcher ein oder mehr Kinder erzeigen solte, werden die zwey Töchter denen Kindern von respectivé fünffzehen [/] dreyßig gulden herauß zu geben schuldig und verbunden sein.
Nichts weniger sollen die [Töchter] die hinterbleibende Schulden von dem Vermögen, worin[?] der [?] Schuld in Büchern [verlesen?] ohne dem [?] ist begriffen, [ihro?] bezahlen, wie auch die selben Vater und Mutter, in fall [sie?] diese überleben würden, zur [sachen?] zu bestättig[en] schuldig und darzubinden sein. [Endweilen?] wie die [Eltern?] und benannte Tochter Anna Margaretha, welche ihren Zustand aus der [Eltern?] Volljährigkeit be[langt?], durch die justificirte Tochter Maria Barbara und ihnen auch [?] verdienten [Erb?] Kindern gebracht wer[den], das sollte sie zu ordentliche unter einander erziehung der ver[schonung?] [damnification?] deß halben ingemein [?] beyder; [deßgleichen] Sohn Joseph mit voller Macht alleinig zu fallen und ver[?] zu machen [berechtigung?].
Dieser vorgeschriebenen disposition haben wir alß requirirte mit unser[er] eigenhändigen [Unterschrift] unterschrieben und mit unseren gewöhnlichen Petschaften vergedruckt. Actum Schlaggenwaldt ut supra.
Johann Joseph Heindl, [Schuchmacher-]Zünfftiger[?]
Laurentius Joseph Pöttger[?], beede requisiti[?]
[Unterschrift des Amtmanns/Pflegers rechts, unleserlich]
[Zwei rote Siegel am linken Rand]
[Hinweis: Der Text ist in einer sehr flüchtigen deutschen Kurrentschrift geschrieben; zahlreiche Wörter sind nur unsicher lesbar und mit [?] markiert. Die Namen (Bonaventura [Rößer?], Anna Margaretha, Anna Regina, Maria Barbara, Sohn Joseph, Zeugen Johann Joseph Heindl und Laurentius Joseph Pöttger), der Ort Schlaggenwald, das Datum 13. März 1730 sowie die Beträge (über 100 fl; respektive 15 / 30 Gulden) sind gesichert erfasst. Seite 3 (Rückseite) ist leer.]
Listina města Horní Slavkov č. 1984
Jan Adam Fröhlich potvrzuje, že vrchnímu hornímu úřadu v Horním Slavkově bylo purkmistrem a radou města Horního Slavkova vydáno 190 zlatých rýnských z peněz dědiců Gottfrieda Arnošta Meyera na zaplacení jeho nevyrovnaných dluhů.
Datace: 09.08.1730
Listina z 9. srpna 1730 potvrzuje splátkový závazek na 590 zlatých, které patří pozůstalosti po zesnulém Gottfriedu Mayerovi a měly sloužit k výživě jeho vdovy a dětí. Purkmistr a rada královského horního města Slavkova (Schlaggenwaldu) tuto částku, uloženou na měšťanské radnici, převzali do své správy na základě rezoluce královské české komory z Prahy ze 4. července 1730. Dokument podepsal úředník Johann Frölich a je opatřen červenou pečetí.
[Vpravo nahoře, registraturní značka:] Nº [?]
Rezognice (úřední potvrzení) na pět set devadesát zlatých.
Tento zápis se týká urozeného purkmistra a rady královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwaldu). Šlo o částku náležející k měšťanské radnici (rathausu) z pozůstalosti po zesnulém Gottfriedu Mayerovi, respektive jeho vdově Mayerové. Peníze měly sloužit k výživě dětí, které po otci zůstaly, a k zaopatření vdovy v rámci jistého opatření (tzv. Vorsehung) — vdova z nich, jak se uvádí, obdržela [?] podíl propadlých částek, a to podle obsahu příslušné rezoluce.
Tuto rezoluci vydala královská česká komora, a to v Praze dne 4. července 1730. Na jejím základě byla věc pod patřičným datem předána zdejšímu vrchnímu úřadu (Oberamtu) a autor zápisu ji byl povinen řádně zanést do svého vrchního účtu a dále z ní vydání správně a bezchybně vyúčtovat.
Sepsáno ve Slavkově (Schlaggenwaldu) dne 9. srpna léta Páně 1730.
Podepsal: Joh[ann] [Frd.?] Frölich (vlastní rukou / paraf)
[Poznámka ke zdroji: Text je zachován na jediném listu, vedle podpisu se nachází červená pečeť. Prostřední, čistě právně-formulaická pasáž je psána spěšnou kancelářskou kurzivou a některá čtení zůstávají nejistá, proto jsou v textu ponechána označení [?].]
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[vpravo nahoře, registraturní značka:] Nº [?]
Rezognice (uznání/potvrzení) na pět set devadesát
zlatých. [U/Před?] urozeným purkmistrem a
radou královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwaldu),
ohledně částky náležející na měšťanský rathaus (radnici) [?]
z [pozůstalosti] po zesnulém Gottfriedu, [vdově] Mayerové (Mayerÿsche), jež mají sloužit
k výživě [dětí?] zůstalých po jejich otci a k [zaopatření]
[…] v jistém opatření (Vorsehung), vdova [je] obdržela [?],
[…] propadlých, podle obsahu [?] rezoluce,
vydané [?] královskou českou komorou,
dané v Praze dne 4. července 1730, na jejíž základě
byla mi pod patřičným datem zde předána zdejšímu vrchnímu úřadu (Oberamtu)
a kterou musím řádně zanést do svého vrchního účtu
a dále z ní správně a bez závad vyúčtovat vydání.
Ve Slavkově (Schlaggenwaldu) dne 9. srpna
léta Páně 1730.
Joh[ann] [Frd.?] Frölich [vlastní rukou / paraf]
[Poznámka: Text je na jediném listu (30 dodaných výřezů skenu jsou duplikáty téže strany; spodní pruhy b4/b5 jsou prázdné). Vedle podpisu je červená pečeť. Prostřední, čistě právně-formulaická pasáž je psána spěšnou kancelářskou kurzivou; nejistá čtení jsou označena [?]. Všechna jména, místa, částky a data jsou zachycena podle nejlepšího uvážení: 590 zlatých, Gottfried Mayer (zesnulý) / vdova Mayerová, královská česká komora, rezoluce daná v Praze 4. července 1730, Vrchní úřad (Oberamt), Slavkov 9. srpna 1730, podepsán Joh. Frölich.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[oben rechts, Registraturvermerk:] Nº [?]
Recognition über Fünf hundert Neuntzig
gülden. [Beÿ?] E[in] E[hrsam] Edtler Bürgermeister, und
Rath der Königl[ichen] freyen Berg=Statt Schlaggenwaldt
von deren auf das bürgerliche Rathhauß [gehörigen?]
[…]en Gottfrieds seel[igen] Mayerÿsche[n] haben gelten
zu erhaltung [deren?] nach ihrem Vatter und hinter-
laß[e]nen [Kinder?] in einer Vorsehung, leÿb[?]: Wittib bekom[m]en
[…] verfallenen mangels[?] satz Innhalt, [hierüber?]
Königl[ich] Böhm[ischer] Cammer bezaigten Resolution
de dato Prag den 4o Julÿ 1730, Kraft [deren?]
unter gehörigem dato zum Oberambt hier ein-
gehändiget, und sich zu meiner Ober Rechnung auf-
gehörig, deß [?] weiters abführung richtig frey-
zuhaben habe. Schlaggenwaldt d[en] 9ten Aug[usti]
Aⁿᵒ 1730.
Joh[ann] [Frd.?] Frölich [m[anu] p[ropria] / Paraphe]
[Anmerkung: Der Text steht auf einem einzigen Blatt (die 30 gelieferten Scan-Streifen sind Dubletten ein und derselben Seite; die unteren Streifen b4/b5 sind leer). Neben der Unterschrift ein rotes Lacksiegel. Die mittlere, rein juristisch-formelhafte Passage ist in einer flüchtigen Kanzleikursive geschrieben; unsichere Lesungen sind mit [?] gekennzeichnet, alle Namen, Orte, Beträge und Daten wurden nach bestem Vermögen wiedergegeben.]
Listina města Horní Slavkov č. 1989
Jan David Antonín Pristl z Horního Slavkova slibuje, že v případě potřeby vrátí magistrátu města Horního Slavkova zadržené splátky za koupený dům Jana Jiřího Götze.
Datace: 17.11.1730
Krátký zavazovací list (revers) z 17. listopadu 1730, kterým se Johann David Anton Kirstner zaručuje slavkovskému magistrátu, že vrátí zlatý ražený předmět z pozůstalosti zesnulého Jana Jiřího Götze, pokud by ho v případném soudním sporu s vdovou Marií Fischlovou, provdanou Götzovou, prohrál. Dokument dokládá tehdejší praxi ručení a soudního vypořádání majetkových sporů v Horním Slavkově.
Revers (zavazovací prohlášení), Horní Slavkov (Schlaggenwald), 17. listopadu 1730
Já, níže podepsaný, tímto veřejně a přede všemi, a zvláště tam, kde by toho bylo třeba, prohlašuji a stvrzuji následující.
Slavný magistrát ode mě nyní přijal zlatý, ražený předmět, který zůstal po zesnulém Janu Jiřím Götzovi — patrně jako dědictví — a který se týkal testamentu sepsaného u paní Götzové, totiž Marie Fischlové. Přijetí však bylo podmíněno tím, že v případě, kdybych spor prohrál (in casu succumbentiae), vystavím zavazovací revers, ve kterém se zaručím, že výše zmíněný předmět vrátím zpět.
Slibuji tedy a tímto reversem se zavazuji, že pokud by mě, proti veškerému očekávání, paní Götzová v této věci soudně napadla a bylo by mi soudně (judicialiter) nařízeno vrátit onen vyzvednutý předmět nebo poskytnout za něj náhradu (satisfakci), vrátím jej bez odporu a bez zdráhání, jak se sluší a patří.
Na potvrzení a k pevnému zachování tohoto slibu jsem se vlastnoručně podepsal a přitiskl svou obvyklou pečeť.
Dáno v Horním Slavkově (Schlaggenwald) dne 17. listopadu 1730.
Johann David Anton Kirstner [čtení jména nejisté]
[Vlevo od podpisu je přitištěna červená pečeť.]
Poznámka ke zdroji: Listina je krátký formulaický zavazovací revers, který nezmiňuje žádné konkrétní peněžní částky ani splátky — pouze jména zúčastněných stran (zesnulý Jan Jiří Götz, vdova paní Götzová, rozená Marie Fischlová, a vystavitel reversu Johann David Anton Kirstner), místo (Horní Slavkov) a datum (17. listopadu 1730).
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Revers (zavazovací prohlášení), Slavkov [Horní Slavkov / Schlaggenwald], 17. listopadu 1730.
[Nahoře na okraji registraturní poznámka.]
Já níže podepsaný tímto veřejně a přede všemi, obzvláště pak tam, kde bude třeba, vyznávám a doznávám. Poněvadž slavný magistrát to zlaté, ražené [zlato/minci], po Janu Jiřím Götzovi zesnulém [dědicích] [?] pozůstalé — totiž podle testamentu [?] sepsaného u paní Götzové, čili Marie Fischlové — ode mne nyní sice přijal (přijaté mnou), avšak s tím, že mám v případě prohry sporu (in casu succumbentiae) vystavit zavazovací revers, že výše jmenované [věci] opět vrátím: Slibuji tudíž a tímto reversem přislibuji, že pokud by, proti očekávání, paní Götzová mě soudně napadla (pohnala) a mělo by mi být soudně (judicialiter) uloženo navrácení (restituce) nebo zadostiučinění (satisfakce) ohledně oněch vyzvednutých [věcí] [?], že tuto vyzvednutou [věc] bez odporu (bez zdráhání) opět vrátím, chci a mám. K většímu potvrzení a pevnému zachování jsem se vlastnoručně podepsal a svou obvyklou pečeť přitiskl. Dáno ve Slavkově [Schlaggenwald] dne 17. listopadu (9br:) 1730.
Johann David Anton Kirstner [?] [Kirstner, čtení nejisté]
[Vlevo od podpisu přitištěná červená pečeť (petschaft).]
Poznámka: Všech šest „stran" skenu jsou totožné duplikáty jedné jednostránkové listiny. Dokument neobsahuje žádné peněžní částky ani splátkové záznamy — jde o krátký formulaický zavazovací revers uvádějící jména stran (zesnulý Jan Jiří Götz, vdova paní Götzová roz. Marie Fischlová, vystavitel Johann David Anton Kirstner), místo (Horní Slavkov) a datum (17. listopadu 1730).
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Revers, Schlaggenwald (Horní Slavkov), 17. November 1730.
[Am oberen Rand eine Registraturnotiz]
Ich Endes unterschriebener bekenne hiemit öffent=
lich und vor jedermänniglich, in Sonderheit aber wo vonnöthen.
Demnach Ein Löbl: Magistrat den von mir, alß die Johann
Georg Götzische[n] seel: Erb[en] [?], wegen einigen bey der Frauen
Götzin, alß der Mariæ Fischlin, auffgeweßten [?] Testament
hinterlaßnen, den goldenen, geschlagenen geweßten, nunmehr
zwar angenommen: Jedoch daß ich in Casu Succumbentiæ
einen Verpflüchtungs=Revers von mir stellen solle, die erst=
benante[n] hinwieder zu rück zu geben: Gelobe also
und verspreche hiemit Crafft gegenwärtigen Reverses,
daß so ferne wieder Verhoffen die Frau Götzin mich
gerichtlich besprechen, und mir die Judicialiter restitu=
irung oder Genueg=Stellung deren erhobenen [?]
nachhero [?] Judicialiter ausgeleget werden solle,
ich die erhobene un=wiederspörstig zu rück geben
will und solle. Zu mehrer bekräfftig= und Fest=
haltung habe mich eigen händig unterschrieben
und mein gewöhnl: Petschafft ausgedruckhet.
Actum Schlaggenwald den 17 9br: [November] 1730.
Johann David Anton Kirstner [?]
[Beigedrücktes rotes Siegel (Petschaft) links neben der Unterschrift.]