Das Jahr 1720 in der Chronik

Die Abschriften und Übersetzungen historischer Dokumente wurden mit Hilfe künstlicher Intelligenz erstellt und können Fehler beim Lesen alter Handschrift enthalten. Der Originalwortlaut ist beim Eintrag meist im ausklappbaren Abschnitt „Originalabschrift" verfügbar, gegebenenfalls direkt bei der angegebenen Quelle; falls Sie auf eine Ungenauigkeit stoßen, sind wir für einen Hinweis dankbar.

1720
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 1884

Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova vydávají Františku Stenglovi, synovi mlynáře z Horního Slavkova, rodný list.

Datace: 08.02.1720

Listina purkmistra, rychtáře a rady královského horního města Slavkova (Schlaggenwald/Horní Slavkov) z 8. února 1720 dosvědčuje poctivý, manželský původ Františka (Franciscuse) Stenzla, syna zdejšího měšťana a mlynáře Matthese Stenzla. Na základě výpovědi svědků potvrzuje, že se Matthes Stenzl řádně oženil se Susannou Clementin, vdovou z Falknova, a že František se narodil z tohoto manželství 28. dubna po svatbě v místním farním kostele.

My, purkmistr, rychtář a rada královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald, dnešní Horní Slavkov), tímto oznamujeme a veřejně přede všemi vyznáváme následující.

Před nás předstoupil Matthes Stenzl, zdejší měšťan a mlynář, a to jak sám za sebe, tak za svého syna Františka (Franciscus). Žádal o vydání věrohodného osvědčení o manželském zrození a poctivém původu svého syna – takový doklad totiž František potřeboval k tomu, aby mohl být řádně přijímán a podporován v čestných zaměstnáních a v postavení, jaké odpovídá jeho stavu.

Na podporu své žádosti přivedl Matthes Stenzl dva zdejší měšťany, Georga Haßmanna a pana Johanna Diebela, kteří o manželském původu Františka dobře věděli. Podle zdejšího chvályhodného městského zvyku měli být v této věci vyslechnuti, aby na základě jejich svědectví mohla být Františkovi vystavena listina opatřená obecní městskou pečetí.

Žádost jsme shledali zcela spravedlivou, a proto jsme oba svědky, jak se sluší, vyslechli, vyzpovídali a vyptali se jich na vše potřebné. Ti pak podle svého nejlepšího vědomí a svědomí vypověděli zejména toto: výše jmenovaný Matthes Stenzl se řádně a poctivě oženil se svou chotí, jejímž vlastním jménem je Susanna Clementin – dříve ovdovělou vdovou, pozůstalou po zesnulém manželovi ve Falknově (Falkenau, dnešní Sokolov). Svědkové byli u této svatby přítomni jako pozvaní svatební hosté.

Svatba se konala a snoubenci byli téhož roku dne 28. dubna oddáni a sezdáni ve zdejším farním kostele podle křesťanského zvyku, čímž vstoupili do stavu svatého manželství. Jejich syn František se pak narodil z tohoto manželského svazku, v nepošpiněném a poctivém manželském loži, a je všeobecně znám jako počestný člověk – nikdo mu tedy nemůže po právu nic vytýkat ani jej z ničeho obviňovat. Svědkové to potvrdili svou včasnou výpovědí a dosvědčili tím, že František je poctivého rodu.

Jako svědkové v této věci vystoupili:
- pan Franciscus Sellmann ze Schönfeldu (Krásna),
- Georg Häußer,
- Johann Georg Zschambler [?],
- Christian Zenckmann [?],
- Maria Mixgling [?],

a to v přítomnosti syna Františka (Stenzla) samotného. Manželé Stenzlovi se prý po celou dobu svého manželství chovali se svým synem Františkem zbožně, počestně a upřímně, takže jim nelze nic zlého vytknout.

Poněvadž nám o této věci není známo nic jiného a tímto svědectvím (testimoniem) se náležitě napomáhá pravdě, dosvědčujeme to vše vážně touto naší listinou. Zdvořile, přátelsky a snažně žádáme, aby této svědecké listině (literae testimoniales) nejen plně uvěřili, ale aby Františka co nejlépe doporučili, vzali jej pod svou ochranu, prokazovali mu veškerou přízeň, milost a ochotnou podporu a byli mu nápomocni v jeho štěstí. My jsme naopak ochotni a připraveni oplatit podobnou i větší službu, jak si to naše postavení žádá.

Pro větší stvrzení jsme my, v úvodu jmenovaní purkmistr, rychtář a rada tohoto horního města, dali na tuto listinu vědomě přitisknout velkou pečeť našeho města.

Stalo se ve Slavkově (Horním Slavkově) dne 8. února, léta Páně sedmnáctistého dvacátého po milostiplném narození Krista, našeho Vykupitele a Spasitele – tedy 8. února 1720.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

My, purkmistr, rychtář a rada královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald / Horní Slavkov), oznamujeme a veřejně přede všemi vyznáváme: Když před nás předstoupil Matthes Stenzl, zdejší měšťan a mlynář, sám za sebe a za svého syna Františka (Franciscus), k jeho lepšímu prospěchu a užitku, a aby on, jelikož ke cti­hodným zaměstnáním, postavení a stavu potřebuje doklad o svém manželském zrození a poctivém původu, mohl být tím spíše přijat a podporován, a tudíž potřeboval věrohodná osvědčení a listiny o svém manželském zrození a poctivém původu, oč proto požádal —

[předvedl] Georga Haßmanna a pana Johanna Diebela, oba zdejší měšťany, kteří mají dobré vědomí o manželském zrození a poctivém původu jeho syna Františka, aby podle zdejšího chvályhodného městského zvyku byli v té věci vyslechnuti a jejich svědectví přijato, načež má být Františkovi podle obsahu jejich výpovědi pod obecní městskou pečetí vyhotovena listina —

[… obvyklá právní formule: poněvadž] se nám tato žádost zdá zcela spravedlivá a jelikož je slušné i povinné takovou věc podpořit a každému v takovém případě náležitě vyjít vstříc, [my] purkmistr a rada jsme je, jak se zde sluší, vyslechli, vyzkoumali a vyptali; ti pak podle svého nejlepšího vědomí a svědomí vypověděli, zvláště že výše jmenovaný Matthes Stenzl se oženil se svou chotí, jejímž vlastním jménem je Susanna Clementin, již dříve [ovdovělou] vdovou pozůstalou ve Falknově (Falkenau / Sokolov), [a to] poctivě, ke svému křesťanskému vychování a příbuzenství, načež jmenovaní svědkové jakožto pozvaní svatební hosté —

[svatbu] slavili a [v roce výše uvedeném] dne 28. dubna ve zdejším farním kostele dle křesťanského zvyku [se nechali] oddat a sezdat, vstoupivše tak do stavu svatého [manželství], a [že] jejich syn František byl z toho [manželského svazku] v nepošpiněném a poctivém manželském loži řádně zplozen a [na svět přišel] a je počestně [znám], takže mu nikdo nemůže po právu nic vytýkat ani jej z něčeho obviňovat, aniž o čemkoli takovém věděli, jak také ve včas učiněné [výpovědi] dosvědčili a na to dali svědectví, že on, František, [je poctivého rodu] —

[svědkové:] pan Franciscus Sellmann ze Schönfeldu (Krásna), Georg Häußer, Johann Georg Zschambler[?], Christian Zenckmann[?], Maria Mixgling[?] [a] za jejich přítomnosti [vedle] jejich syna Františka [Stenzla]; [… oba manželé se spolu se svým synem Františkem v poctivém křesťanském manželském stavu po celou dobu chovali tak zbožně, počestně a upřímně, že jim nelze nic zlého vytknout] —

[závěrečná formule:] Poněvadž nám tedy není známo nic jiného a tímto svědectvím (testimonium) se po právu napomáhá pravdě, dosvědčujeme to vše vážně touto naší listinou —

[a] zdvořile, přátelsky a snažně žádáme, aby této svědecké listině (literae testimoniales) nejen plně uvěřili, nýbrž jej co nejlépe doporučili a vzali pod ochranu, prokázali mu veškerou přízeň, milost a ochotnou podporu a byli nápomocni jeho štěstí (Fortuna). [… to jsme my zase ochotni a hotovi v podobném i větším podle stavovské povinnosti oplatit.]

Pro větší stvrzení jsme my, v úvodu jmenovaní purkmistr, rychtář a rada tohoto horního města, dali na tento listov osvědčení (Gebrauchsbrief) vědomě přitisknout velkou pečeť téhož města. Stalo se ve Slavkově (Horním Slavkově) dne 8. dne měsíce února po milostiplném narození Krista, našeho Vykupitele a Spasitele, roku sedmnáctistého dvacátého [= 8. února 1720].

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Wir Burgermeister, Richter undt Rath der Königl[ichen] freÿen BergStadt Schlaggenwaldt thuen kundt undt bekennen öffentlich gegen jedermänniglich: Demnach vor Uns erschienen Matthes Stenzl, Burger undt Müller allhier, ihrent [seinet]wegen, undt seines Sohns Franciscus zu seinen besseren Nutzen undt Frommen, undt damit Er, umb so viel ebender zu ehrlichen Geschäfften, Condition undt [Ständen], seiner ehelichen Geburth undt redlichen Herkunfft bedürfftig wäre, darumben angenommen undt befördert werden [möchte], glaubwürdige Attestata undt Urkhunden seiner ehelichen Geburth undt redlichen Herkunfft bedürfftig wäre, darumben [er gebeten] —

[hat er vorgestellt] Georg Haßmann undt Herrn Johann Diebel, beider Bürger allhier, daß dieselben, welche umb seines Sohns Frantz eheliche Geburth undt redliche Herkunfft gute [Wissenschaft haben], undt hiesig=ablöbl[ichem] Stadtgebrauch nach, möchten hierüber gehört, vernohmen [werden], mit, [damit] so dann ihme Frantz nach Inhalt deren Aussag unter gemeinem Stadt-Secret außzufündigen [= auszufertigen sei] —

[… übliche Rechtsformel: weil] diese Bitt uns gantz billig deuchtet, daneben auch die [Sache] zu befördern, undt einem jeden dießfalls befüeglichst zu erscheinen so billig als schuldig [ist], [haben wir] Bürgermeister undt Rath dieselben, [wie] es sich hie passet [= gebührt], abgehört, examiniret undt befraget, welche dann beÿ ihren [guten] Sachen wißen undt gewißen [ausgesagt], [in] sonderlich, daß vorgemelter Matthes Stenzl sich mit seiner Eheliebsten oder ihren eigenen Nahmen Susanna Clementin, der längst[?] schon weÿland in Falkenau hinterlassenen Wittib, [zu] redlicher, seiner christlichen Erziehung undt Verwandtschafft [verheiratet], daraus gemelte Zeugen alß eingeladene Hochzeitgäste —

[die Hochzeit] celebriret, undt A[nno] H[ujus] S[upra scripti] den 28. April in allhiesiger Pfarrkirchen christlichem Gebrauch nach zu copuliren undt trauen lassen, in welchen Stand der Heÿl[igen] [Ehe] gehören [= getreten], [und so] ihren Sohn Franciscum aus dem [Eheband], [als] in [unbefleckten?] unbeladenen undt redlichen Ehebett ehlich erzeuget undt ergangen [= geboren] undt ehrlich [bekannt], [so] daß niemand mit Recht ihm etwas vorzuwerffen, noch zu zeihen [= beschuldigen], auch von solchen nicht wußten, wie dann auch in zeitiger [= rechtzeitiger] [Erscheinung] undt Aussag bezeugt, [und] auf Urkhund gegeben, daß er Franciscus [redlich gebürtig sei] —

[Zeugen:] Herr Franciscus Sellmann von Schönfeldt, Georg Häußer, Johann Georg Zschambler[?], Christian Zenckmann[?], Maria Mixgling[?], [und] deren beÿstand[?] [neben] deroselben Sohn Frantz [Stenzl]; daß wir mit jederzeit billig befördert [haben]. [… so haben sich beide Eheleut in redlichen christlichen Ehestand jederzeit dermaßen fromm, ehrlich undt aufrichtig mit undt neben deroselben Sohn Frantz verhalten, daß ihnen kein Übel zu zeihen] —

[Schlußformel:] Dieweil uns dann kein anderes bewußt, undt mit diesem Testimonio die Wahrheit billig befördert wird: Deß bezeugen wir solches alles Ernst[lich] dieses Unsers Brieffs. So bezeugen wir solches alles Ernst dieses Unsers [Brieffs] —

bitten respective freundt undt fleißig [= dienstlich], daß sie diesen literis testimonialibus nicht allein vollkommen Glauben zustellen, sondern ihn de meliori recommendiret undt anbefohlen sein lassen, undt allen alle Gunst, Gnad undt geneigten Beförderung[en] erzeigen, undt ihm an seiner Fortun behülfflich [sein]. [… solches sind wir hinwiederumb in dergleichen undt mehrerem nach Standsgebühr zu verschulden willig undt erbötig.]

Zu mehrer Bekräfftnüß haben wir, eingangs ernandte Burgermeister, Richter undt Rath dieser Bergstadt, deroselben Stadt großes Insigl diesen Gebrauchsbrief wißentlich [beidrücken lassen]. So geschehen Schlaggenwaldt, den 8. Monaths Tag Februarÿ nach Christi unsers Erlösers undt Seeligmachers gnadenreichen Geburth in Siebenzehen hundert undt Zwantzigsten Jahr [= 8. Februar 1720].

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 1886

Matouš Marterer z Údolí u Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Vavřince Küttnera, rychtáře, a Vavřince Františka Rotha, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.

Datace: 15.03.1720

Listina z 17. srpna 1720 zachycuje poslední vůli (testament) Matěje Bartoloměje Schütze, sepsanou před purkmistrem Johannem Mayerem a radním Schützem a projednanou na plném zasedání městské rady. Schütz v ní odkazuje svou duši Bohu a Panně Marii, tělo zemi a za univerzální dědičku svého jmění ustanovuje svou sestru Marii, která o něj v nemoci pečovala – ostatním sourozencům a příbuzným (kromě tří) naopak nic odkázat nechce, protože mu v nemoci a ve vězení nepomohli. Text je bohužel na několika místech poškozený a nečitelný, takže část podrobností (jména, částky, přesné podmínky) zůstává nejistá.

Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Za úřadování purkmistra Johanna Mayera a radního (patrně) Matěje Schütze se u úřadu dostavil naposledy úřadující pan purkmistr a požádal, aby od něho byla přijata jeho poslední vůle. Vedla ho k tomu úvaha, že není nic jistějšího než smrt – jen její hodina zůstává nejistá – a obava, že by mohl být nenadále, ať už ve stáří nebo za jiných okolností, povolán z časného života do věčnosti. Proto svolil k tomu, aby purkmistr jeho poslední vůli přijal a sepsal – totiž jeho rozhodnutí (dispozici) o tom, jak se má po jeho smrti naložit s pozůstalým jměním. Zároveň pokorně prosí slavný magistrát, aby tuto odevzdanou poslední vůli zde vyhlásil, předal dědicům a zajistil jí právní platnost.

Poslední vůle obsahuje tato ustanovení:

- Za prvé poroučí svou ubohou duši Bohu: až ji nejvyšší Bůh podle své vůle odvolá ze smrtelného těla, ať ji na přímluvu přeblahoslavené a neposkvrněné Panny Marie přijme do věčného života. Smrtelné tělo, protože bylo přijato ze země, má být opět zemi navráceno (pohřbeno).

- Za druhé, protože uspořádání majetku je základem každého testamentu, ustanovuje po své smrti za univerzální dědičku svého jmění svou sestru (patrně) Marii. Činí tak s ohledem na to, že mu vždy věrně a pilně sloužila a v jeho nemoci ho pečlivě opatrovala a bude opatrovat i nadále – aby jí a jejím potřebám bylo v příslušném případě vše zajištěno a aby toto jmění zůstalo výhradně a jedině jí.

- Za třetí – text je na tomto místě poškozený a nesrozumitelný, zmiňuje se v něm ale znovu jeho nejmilejší sestra (patrně) Marie, s ohledem na blíže neurčené okolnosti.

- Za čtvrté / za páté – svým bratrům (patrně) a ostatním příbuzným, kromě (patrně) tří, nic dávat není povinen, poněvadž mu ničím nepomohli – ani v jeho nemoci, ani během jeho vystáleného vězení (zajetí).

Konec.

Na okraji listiny je uveden dále jen útržkovitě čitelný text, zmiňující částku dvacet pět zlatých a jakýsi dědický podíl ve prospěch sestry, dále výhradu týkající se blíže neurčených okolností a odkaz na Matěje (patrně příbuzného). Listina byla vyhlášena a projednána na plném zasedání městské rady dne 17. srpna 1720.

Podepsán Laurentius Franz (Wothä?/Rothä?), patrně jako městský písař.

Na hřbetu listiny je dorsální poznámka: Podaná poslední vůle čili testament s odřeknutími (Testamentum Renunciationum) Matěje Bartoloměje Schütze, příbuzných (dále nečitelné).

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Když tedy úřadoval vládnoucí purkmistr, pan purkmistr Johann Mayer, radní [Matěj?] Schütz zdejší, dostavil se [na základě?] a tamtéž požádal naposledy úřadující pan purkmistr, aby od něho přijal jeho poslední vůli. Z té příčiny uvážil, že není nic jistějšího než smrt, jejíž [hodina] je však nejistá; obával se rovněž, že by mohl ve [stáří?] nenadále nebo za jiných [okolností?] být z časného přeměněn do věčného života. Proto svolil k [prosbě?] výše jmenovaného pana purkmistra a uložil mu k tomu [účelu?], aby od něho přijal jeho poslední vůli a sepsal ji, totiž jeho rozhodnutí (dispozici) a poslední vůli, jak se má po jeho časné smrti naložit s pozůstalým jměním. A pokorně prosí slavný magistrát, aby tuto odevzdanou poslední vůli zde uveřejnil (publikoval), dědicům [ji vydal] a v její právní platnosti dal opatrovat, a to:

Za prvé poroučí svou ubohou duši, až ji nejvyšší Bůh podle své božské vůle ze smrtelného těla odvolá, aby ji pak na přímluvu své přeblahoslavené a neposkvrněné Panny a Matky Marie jako svůj stvořený tvor přijal do věčného života; smrtelné tělo pak, poněvadž je přijal ze země, aby bylo opět zemi [odevzdáno / pohřbeno].

A protože,
za druhé, je uspořádání [...] základem každého testamentu, ustanovuje po své smrti za pozůstalou dědičku svého jmění, totiž za univerzální dědičku, svou sestru [Marii?], a to s ohledem [na to], že mu [vždy?] věrně a pilně [sloužila], v jeho nemoci ho pečlivě opatrovala a [bude opatrovat], [...] takže jí a jejím [potřebám?] v náležitém případě [...] a vše bylo zaopatřeno, [...] aby jediné toto jmění jí jedinečně a výhradně zůstalo, a co od něho [...]

[Za třetí:] [...] „Item [...]" a [...] své nejmilejší sestře [Marii?] [...], s ohledem na [...]

[Za čtvrté / za páté:] [...] svým [bratrům?] a příbuzným [kromě?] [tří?] [...] z toho dávat není povinen, poněvadž mu ničím nepřispěli, ani mu v jeho [nemoci?] a vystáleném [vězení / zajetí?] nepomohli. Konec.

[Pravý sloupec / pravý okraj:]
[...] [k] [...] dvacet pět zlatých [...] jeho [dědický podíl?] [...] sestře k ostatnímu [...] [...]
[...] [s] výhradou [...] [...], stane-li se [...], [...] [...] zachová [...] Matěje [příbuzného?] [...] časné smrti tak [...] chce jim [...] [...] a jménem [...] [...] [...] zvoleno dne [...]. Publikováno dnešního dne [v?] [...], projednáno v plném zasedání rady [města] Slavkova [Schlackenwerd], [...] dne 17. srpna 1720.

Laurentius Franz [Wothä?] / [Rothä?],
[jakožto?] [městský písař?] tamtéž.

[Hřbet / dorsální poznámka:]
Podaná poslední vůle čili testament s odřeknutími (Testamentum Renunciationum) Matěje Bartoloměje Schütze, příbuzných [...]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Im Nahmen der allerheiligsten und unzertheilten Dreyfaltigkeit, Gott des Vaters, Sohn und Heiligen Geistes, Amen.

Demnach bei dem regierenden Bürgermeister-Ambt [des] Herrn Bürgermeisters Johann Mayer[s], Raths[verwandten] [Mathes?] Schütz dahier waltend, ist [den Grund?] erschienen und allda gebethen der nächst gewesene Herr Bürgermeister [seinen?] letzten Willen von Ihme einzunehmen, weßen umb willen er sich betrachtet hat, daß nichts gewissers als der Todt, deßen [...] aber der Stunde und ungewiß [die Stund?], er auch be-fürchtet, er möchte also[bald] im [Alter?] [unverhofft?] oder [unter?] anderen [...] von der zeitlichen ins ewige Leben verwandelt werden, [...] hat er gegen dem [eingangs?] benannten Herrn Bürgermeister in seine [Bitte?] gewilligt und Ihme zu [solchem?] [Ende?] [benannten?] anbefohlen [...] [als denn?] seinen letzten Willen von Ihme einzunehmen und zu Papier bringen sollen, welcher also der [Disposition?] und seinen letzten Willen, wie es nach seinem zeitlichen Todt mit seinem hinterbleibenden Vermögen gehalten werden solle, anbefohlen, und thut einen Löblichen Magistrat demüthig bitten, [diesen?] übergebenen letzten Willen dahier zu publicieren, [denen?] Erben und in seinen Rechts-Kräften verwahren zu lassen, und zwar:

Primo befiehlt er seine arme Seel, wenn es dermaßen der allerhöchste Gott nach seinem göttlichen Willen von dem sterblichen Leib abfordern wird, als dann wolle, durch die Vorbitt seiner übergebenedeyten [Frau?] [Mutter?] und unbefleckten Jungfräulichen Mutter Maria, als seine geschaffene Creatur, zum ewigen Leben aufnehmen wolle, den sterblichen Leib aber, weil er solcher von der Erde empfangen, zu wieder der Erden [bestatten?] [werden?].

Und weilen ihme,
Secundo: die Einrichtung [...] zu jeden Testamento die Grund-Feste ist, also setzt er nach seinem Todt zu seiner Hinterbleibe[r]in seines Vermögens zu einer Universal-Erbin seine Schwester [Mariam?] vorbehalten [in Betrachtung?], [...] daß sie [Ihm?] [zu jederzeit?] treu und fleißig [...] gehalten, ihm in seiner Unpäßlichkeit fleißig gewartet und [...] wird, [...] daß sie und ihr [...] gehörigen Fall allen [Schmuck?] und [...] [...] und ausgehalten, [...] daß [allein?] das Vermögen einzig und allein verbleiben, und der von ihm [...]

[Tertio:] [...] „Item [...] [...]" und [...] [seiner?] Liebsten Schwester Mariam [...], in Betrachtung der [...]

[Quarto/Quinto:] [...] [seinen?] [Brüdern?] und Befreundten [außer?] [drey?] [...] daraus zu geben nicht schuldig sein solle, weilen sie Ihm nichts geraichet, weder in seiner [Krankheit?] und ausgestandenen [Arrest?] [nach?] Ihm geholfen. Fin[is].

[Rechte Spalte / rechter Rand:]
[...] [zu der?] [...] fünf und zwanzig Gul[den] [...] sein [Dechtorbund?] [...] Schwester zu übrigen [...] [...]
[...] [bei?] [...] Vorbehalt [...] [...] wolle, geschehen will [...] [...] [...] erhalten [...] des Mathes [verwandten?] [...] zeitlichen Todt also [...] will Ihnen [...] [...] und Nahmens [...] [...] [...] gewählt am [...] publicatum hodie [in?] [...] negociatum in pleno consilio Schlackenwerd, [...] den 17. Aug[usti] 1720.

Laurentius Franz [Wothä?] / [Rothä?]
[per?] [Stadtschreiber?] ibidem.

[Rücken / Dorsalvermerk:]
Eingewendeter letzter Will oder Testamentum Renun-ciationum des Mathes Bartholomäus Schütz, der Verwandten [...]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 1887

Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova vydávají Janu Michaelu Salomonovi rodný list.

Datace: 03.04.1720

Listina z roku 1720 je svědečný (rodný) list, který purkmistr, rychtář a rada královského horního města Slavkova vydali Johannu Michaelu Salomonovi na jeho žádost. Dokládá, že je manželským synem zesnulého měšťana Johanna Salomona a jeho ženy Margarethy, narodil se a byl pokřtěn roku 1689, je svobodného původu a nikomu poddanstvím nezavázaný, a roku 1693 se ve Slavkově usadil a složil měšťanskou přísahu. List měl sloužit jako doklad jeho počestného původu při dalším uplatnění, například v řemesle.

My, purkmistr, rychtář a rada císařského a královského horního města Slavkova (Schlaggenwald), tímto veřejně oznamujeme a stvrzujeme tímto listem:

Před nás předstoupil Johann Michael Salomon, manželský syn zesnulého Johanna Salomona, někdejšího zdejšího měšťana, a žádného jiného. Uvedl, že aby se mohl lépe uplatnit a být přijat do řemesla, poníženě požádal o věrohodná osvědčení a listiny potvrzující jeho manželský původ a poctivé pocházení – aby se před každým mohl prokázat, odkud pochází. K žádosti přiložil svědectví dvou kmotrů a dobré doporučení.

Ti, kdo o jeho počestném a řádném původu mají zdejší vědomost, byli vyslechnuti, a stejně tak byla ohledně něj učiněna chvályhodná poptávka v Lipsku. Johann Michael byl v této věci, jak se sluší a patří, vyšetřen, a bylo dosvědčeno, jakým způsobem jeho otec Johann Salomon uzavřel manželství se svou ženou, ctnostnou pannou Margarethou [Schäffovou?], dcerou počestného měšťana – a to zde ve zdejším kostele svatého Jiří.

Jejich syn Johann Michael Salomon, německé národnosti, po právu svobodný a nikomu poddanstvím nezavázaný, byl roku 1689 dne [9.?] července přiveden ke křtu a při té příležitosti byl také propuštěn z poddanství (manumitován). Toto poctivě dosvědčili i k tomu přizvaní kmotři: pan Michael Mieß, Johann Romm[el] a Anna [Dürr]lin[gová].

Dne [12.] května roku 1693 se pak ve Slavkově usadil, složil měšťanskou přísahu a spolu s ní se zavázal zachovávat i svůj počestný stav.

Poněvadž o tomto Johannu Michaeli Salomonovi není nic jiného známo, než co odpovídá výše uvedenému svědectví, a poněvadž je namístě takovou pravdu náležitě podepřít, vyhověli jsme na jeho pilnou prosbu a vystavili mu tento svědečný list (litterae testimoniales).

Vše se děje mocí tohoto našeho listu, a to na jeho ponížené požádání: žádáme, aby mu každý podle svého stavu a postavení věřil a při všech příležitostech jej uznával za svědka, aby tomuto listu plně důvěřoval a jmenovaného muže co nejlépe doporučoval, byl mu ve všem nápomocen a k jeho prospěchu nakloněn. My sami jsme kdykoli ochotni se za takovou laskavost odvděčit, bude-li toho podle potřeby zapotřebí.

Na potvrzení toho jsme my, výše jmenovaný purkmistr, rychtář a rada tohoto císařského a královského horního města, nechali na tento rodný list vědomě přitisknout naši pečeť.

Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 5. dne měsíce (název měsíce v předloze nejistý) léta Páně sedmnáctistého dvacátého, tedy roku 1720.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

My, purkmistr, rychtář a rada císařského a královského horního města Slavkova (Schlaggenwald / Horní Slavkov), tímto veřejně oznamujeme a vyznáváme mocí tohoto listu:

Předstoupil před nás předkladatel Johann Michael Salomon, manželský pozůstalý syn v Bohu zesnulého Johanna Salomona, někdejšího zdejšího měšťana, a nikoho jiného, a uvedl, že aby se mohl lépe uplatnit a být přijat (do řemesla), poníženě požádal o věrohodná osvědčení a listiny o svém manželském zrození a poctivém původu, aby se mohl před každým prokázat svým manželským původem a poctivým pocházením, s přiložením (svědectví dvou kmotrů) a dobrého doporučení. A poněvadž ti, kdo o jeho počestném a řádném původu zdejší vědomost mají, jakož i v Lipsku (Leipzig) byla učiněna chvályhodná poptávka a vyslechnuta, byl týž Johann Michael, jak v takovém případě náleží, vyšetřen a dosvědčeno, jakým způsobem jeho otec Johann Salomon byl se svou manželkou, ctnostnou pannou Margarethou [Schäffovou?], (manželskou dcerou počestného měšťana), v tomto zdejším kostele u svatého Jiří manželsky oddán; tento jejich syn Johann Michael Salomon, jakožto (osoba) německého národa, právem svobodný a nikomu poddanstvím nezavázaný, byl roku 1689 dne [9.?] července ke křtu předveden a takto i propuštěn z poddanství (manumittován), jakož i k tomu vyžádaní kmotři pan Michael Mieß, Johann Romm[el] a Anna [Dürr]lin[gová] toto poctivě dosvědčují; a dne [12.] května roku 1693 se usadil, složil měšťanskou přísahu a vedle těchto svých povinností (přislíbil zachovávat svůj počestný stav):

A poněvadž o tomto Johannu Michaeli Salomonovi není nic jiného známo, než (co je) s výše uvedeným Johannem Michaelem Salomonem (v souladu), a sluší se jej takovýmto svědectvím této pravdy náležitě podpořit, vyhověli jsme na jeho pilnou prosbu (a vystavili) mu tento svědečný list (litterae testimoniales):

To vše se děje mocí tohoto našeho listu, a na jeho ponížené požádání (žádáme), aby mu každý podle stavu, hodnosti či čehokoli, co jeho stav vyžaduje, věřil a při všech příležitostech jej za svědka přijímal, a aby tomuto svědečnému listu nejen plnou víru přikládal, nýbrž aby řečeného muže co nejlépe doporučil a ve všem mu ochotně a nápomocně byl, k jeho prospěchu; abychom za to, kdykoli toho podle potřeby každého bude zapotřebí, byli vždy ochotni a nakloněni se odvděčit:

K většímu osvědčení jsme my, řečený purkmistr, rychtář a rada tohoto císařského a královského horního města, dali na tento rodný list vědomě přitisknout (svou) pečeť. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald / Horní Slavkov) dne 5. dne měsíce [název měsíce nejistý] od milostiplného narození Krista (našeho Vykupitele) roku sedmnáctistého dvacátého.

[1720]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Wir Bürgermeister, Richter und Rath der Kayß[erlichen]: und König[lichen]: Bergstadt Schlaggenwald thun kund und bekennen hiemit öffentlich in crafft dieses gegen[wärtigen Briefes]:

Demnach vor uns Vorzeiger Johann Michael Salomon, des in Gott ruhenden Johann Salomon[s], gewesten Bürgers [allhier], und niemand[s] [anders] ehelich[er] hinter[lassener Sohn], [ge]nahmen, [hat] angeben, [demnach] daß er zu seinem besseren [Fortkommen] und [Handwerk?] thun und [befördert] werden [möge], [um] glaubwürdige attestata und [Urkunden?] seines ehelichen Geburts und redlichen Herkommens, [bittlich] [angesucht], [auf daß] er [bey] [männiglich] zu Wißenschafft hätte [seines] ehelichen [Geburts] und [redlichen] Herkommens, mit Beystellung [zweyer Gevattern?] Lobs [Nachfrage?] — und [demnach] dieselben, welch[e] [ihm] [solch] ehrlich gebührt und redlich Herkommen hier wißen[schafftlich], [zu] Leipzig Lob[lich?] [Nachfrage?] [ge]höret und vernommen werden, und so [lange] ihm [solches] Johann Michael nach Nothfall [seines] [Aufzugs?] [unter]thaler? — [demnach] derselbe, wird, [so] in hoc passu gebühret, examiniret und [bezeuget], welchermaßen dessen Vatter Johann Salomon ist mit seiner Ehewürthin, der [tugendsamen] Jungfrauen Margaretha [Schäffin?], [des] [ehrsamen] [Bürgers] [eheliche] [Tochter], [in] [hiesiger] Kirchen [zu] Sanct Georg[en] [ehelich] copuliret und trauen lassen, [maßen] [solches] [die] [Heyrath?] celebriret und Anno 1689 den [9?] July [in der] Tauffe [nachgesehen]; dießen Ihren [Sohn] [in] Johann Michael Salomon, [als] [einen] teutscher Nation und [recht] frey und niemand mit Leibeigenschafft verbunden mit Zugehör; auch von [solches] manumittiret, wie dann auch [die] [hierzu erbetenen Gevattern] [Herr] Michael Mieß, Johann Romm[el] und Anna [Dürr]lin[g], so [dann] [dieselben] Michael Mieß, Johann Romm[el] und Anna [Dürr]lin[g] [solches] [ehrlich] [bezeugen]; und den [12]ten May A[nno] 1693 gehaußet worden ist, und [hat] den Ihren [Bürgereyd] und neben dießen Ihren [Pflichten] bey [Verzeigung] Ihren Ehren[stand] [angelobet]:

Da weil [solches] Johann Michael [Salomon] [von] [niemandem] [anders] bewust, [denn] mit [dem] [oben]gesetzten Johann Michael Salomon [Rechtshalten] und [...], und mit ihn von [solchem] testimonio dießer [Wahrheit] billig befördert werd[en], [als] [haben wir] [auf sein] [fleißiges] Bitten [ihn] [zu] dießen litteris testimonialibus [verholfen]:

[Geschehet] alles crafft dießes Unseres Brieffs, und [auf] [sein] [demütiges] [Ansuchen] [in männiglich] [nach] [eines] [jeden] Standes Condition, dignität oder was [sonst] [desselben] Stand [erfordert], [zu glauben] [und] [bey] [allen] [Vorkommenheiten] [als] [Zeugen] [anzunehmen], [auf daß] [er] [zu] [litteris] testimonialibus nicht allein [vollkommenen] Glauben [zustellen], sondern auch mehr [bemelten] [Mann] de meliori recommendiret [und ihm] [denselben] [allen] [Ernst] [geneigt] [und] [befördersam] [in] [allem] erzeigen, und [solches] [zu beförderlich] sein, [demnach] er dießes Unseres [hochgegründeten] Zeugnis [sich] in [allem] [fruchtbarlich] [genießen] [und sich] [dessen] hinwiederumb [um] einen jeden nach erheischen[der Nothdurfft] eines [Dankes] hinwiederumb zu [verdienen] wir [jederzeit] [erbötig] [ganz willig und] [geneigt] [befunden]:

Zu mehrer Urkund haben wir [als] [erwehnte] Bürgermeister, Richter und Rath dieser Kayß[erlichen]: und König[lichen]: [Bergstadt] [Inn]siegel, dießen gebürts brieff [wißentlich] aufdrucken laßen. So geschehen [zu] Schlaggenwald den 5ten Monaths-Tag [Monat unsicher] [von] [Christi] [unseres Erlösers] gnadenreichen Geburt im Siebenzehen hundert und Zwanzigsten Jahr.

[1720]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 1888

Kateřina Mayerová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Jiřího Faßmanna a Jana Jiřího Kadera poslední vůli.

Datace: 14.06.1720

Listina zachycuje poslední vůli paní Kateřiny Mayerové ze Slavkova (Schlaggenwald), sepsanou 14. června 1720, v níž rozděluje svůj majetek mezi zetě Johanna Georga Hitze, dceru Reginu Hitzovou, vnuka Hanse Deindla Dietze a další osoby. Vůle byla veřejně vyhlášena před dědici a soudcem 24. června 1723.

Listina je nadepsána: „Ohledně paní Kateřiny Mayerové a její pozůstalosti."

Paní Kateřina Mayerová, [patrně po výše] jmenovaném [manželovi], si dala předvolat [písaře], protože chtěla, dokud je ještě při [dobrém] rozumu, vyjevit svou poslední vůli – totiž jak se má po její smrti naložit s jejím majetkem. Tato vůle byla proto písemně sepsána takto:

Za prvé, dokud bude paní Mayerová naživu, smí její zeť Johann Georg [Hitz] volně užívat ono pole [...]. Po její smrti však má pole připadnout Andreasi Dittmanovi a [Andresi] Dörschelovi, a to za úhradu 200 zlatých.

Z těchto 200 zlatých má dostat 100 zlatých její dcera Regina Hitzová, a to spolu s [bílým plátnem?], stříbrným páskem, [nějakým úpisem či lístkem] a [hotovými penězi?].

Zbývajících 100 zlatých má připadnout jejímu vnukovi Hansi Deindlovi Dietzovi [?]. Pokud by však zemřel svobodný, mají tyto peníze místo něj připadnout dceři Regině Hitzové.

Rosina [Eg?]lová má obdržet 10 zlatých. Pokud by však s touto částkou nebyla spokojena, mají oněch 10 zlatých místo ní připadnout vnukovi Hansi Deindlovi Dietzovi.

Nakonec, pokud jde o poručnictví nad vnukem Hansem [Deindlem ...], má je po dobu pěti let vykonávat zeť, pan Johann Georg Hitz.

Tak se stalo ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 14. června 1720.

Jako svědci jsou uvedeni: Johann Georg Fassmann a Johann Georg [Anders].

Na druhé straně listiny je poznámka o vyhlášení: Tato listina byla přečtena a vyhlášena před dědici na plném zasedání slavkovské rady, před panem soudcem Josephem [Mathem?], dne 24. června 1723.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Nadpis / rubová strana:] Ohledně paní Kateřiny Mayerové, týkající se její pozůstalosti.

Jelikož paní Kateřina Mayerová [po výše] jmenovaném [muži ...] dala k sobě [písaře?] přivést, chtěla, dokud je ještě při [dobrém] rozumu, vyjevit svou poslední vůli, jak se má po její smrti naložit s její pozůstalostí, což je tímto písemně sepsáno, jak následuje.

Za prvé: Můj pan zeť Johann Georg [Hitz] smí, dokud jsem živa, volně užívat to pole [...]; po mé smrti však má toto připadnout Andreasovi Dittmanovi a [Andresovi] Dörschelovi proti složení 200 zlatých.

Z těchto 200 zlatých má moje dcera Regina Hitzová dostat 100 zlatých, spolu s [bílým plátnem?], stříbrným páskem, [úpisem / lístkem] a [hotovými penězi?].

Druhých 100 zlatých má připadnout mému vnukovi Hansi Deindlovi Dietzovi [?]; pokud by však zemřel svobodný (neženatý), pak mají tyto připadnout mé dceři Regině Hitzové.

Rosina [Eg?]lová má dostat 10 zlatých; pokud by však s tím nebyla spokojena, pak má těchto 10 zlatých připadnout mému vnukovi Hansi Deindlovi Dietzovi.

Nakonec, ohledně poručenství nad mým vnukem Hansem [Deindlem ...] po dobu pěti let, má [poručenství / poručnictví] po pět let [podržet] můj [zeť] pan Johann Georg Hitz.

Tak se stalo ve Slavkově (Schlaggenwald), dne 14. června 1720.

Johann Georg Fassmann jako svědek
Johann Georg [Anders] rovněž jako svědek

[Doložka o vyhlášení, druhá strana:] Vyhlášeno při tomto čtení před dědici v plné radě [slavkovské] před panem soudcem Josephem [Mathem?] dne 24. června 1723.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Titel/Rückseite:] Über Frau Catharina Mayerin über Ihre Verlassenschafft.

Demnach Frau Catharina Mayerin deß [ihres oben?] genanten [Mannes ...] sich beÿbrengen lassen, willen sie noch beÿ [guter] Vernunfft, ihren letzten Willen, wie es nach ihrem Tod mit ihrer Verlassenschafft gehalten werden solle, vernehmen wollen, welches hiermit schrifftlich verfaßet, wie folget.

Erstlich: Soll mein Hr. Tochtermann Johann Georg [Hiz] frey, so lange ich lebe, deß Feld [...] in stand[t] gebrauchen, nach meinem Todt aber soll solches dem Andreas Dittman, undt [Andres?] Dörschel gegen Erlegung 200 fl. zufallen.

Von diesen 200 fl. soll meine Tochter Regina Hizin 100 fl. bekommen, sambt dem [weiß zeüg?], Silbern Gürtel, schein Lettel [Zettel], undt das [Bargeld?].

Die andern 100 fl. sollen meinem Enkel Hanß Deindl Dietz [?] zufallen, sollte er aber ledig sterben, so solle solche meiner Tochter Regina Hizin zufallen.

Die Rosina [Eg?]lin soll 10 fl. bekommen, wan sie aber nicht damit zufrieden sein wolte, so sollen dieselbe 10 fl. meinem Enkel Hanß Deindl Dietz zufallen.

Letzlich über meines Enkels Hanß [Deindl ...] [Vor]mündschafft über fünf Jahr soll mein [Tochtermann] Hr. Johann Georg Hiz, die Vormundschafft über fünf Jahr [behalten].

So geschehen Schlaggenwald, den 14 Junij 1720.

Johann Georg Faßman als Zeug
Johann Georg [Anders] auch als Zeug

[Publikationsvermerk, andere Seite:] Publicatum hac lect[ur]a coram heredibus in pleno Consilio [Schlacken?]waldensi coram Dno Judice Josepho [Mathe?] die 24 Junij 1723.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 1892

Melichar Rödig, pekař v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Jana Františka Josefa Gloßera a Adama Franze poslední vůli.

Datace: 13.11.1720

Listina zachycuje poslední vůli Melchiora Rödiga, měšťana a provazníka ze Slavkova (Schlaggenwald), sepsanou 13. května a doplněnou 13. listopadu 1720 se svolením městské rady. Rödig v ní upravuje majetkové poměry své manželky a dětí – zejména dědické podíly z polí, domů a slámy – a stanovuje podmínky, za nichž mají děti obdržet dědictví po dědovi. Vůli 9. prosince 1720 veřejně vyhlásil před konšelem Janem Mayerem notář Laurentius Frantz Rothgießer.

Ve jménu Nejvyššího.

Melchior Rödig, zdejší měšťan a provazník, se rozhodl uspořádat záležitosti svých blízkých. Přál si, aby po jeho smrti měli zajištěnou otcovskou péči a jistotu, a proto nechal sepsat tuto svou poslední vůli – dne 13. května a poté ještě 13. listopadu, zaživa a se souhlasem a svolením slovutné úřadující městské rady. Listina byla z obou stran podepsána (dále nečitelné místo v předloze) a Rödig si k ní vyžádal i vrchnostenskou ochranu. Zní následovně:

Za prvé. Protože v případě jeho manželky platí zvláštní ujednání podle ratifikované svatební smlouvy, nechtěl by jí nad rámec tohoto ujednání odkázat vůbec nic.

Za druhé. Co si však manželka na základě této smlouvy vyhradila, má být užíváno v celém rozsahu společně s dětmi. Kromě toho má ze všech ostatních polí, domů a slámy, se všemi právy, náležet jeden dětský díl, o který se bude i ona starat, ručit za něj a pomáhat jej obhospodařovat.

K datu 13. listopadu je pak upřesněno: Pole náleží manželce, dokud bude naživu. Pokud by po ní děti nějaké pole prodaly, připadne z výtěžku jeden dětský díl jí; a co by se vybralo navíc oproti dřívější ceně, z toho má mít podíl také ona.

Za třetí. Text na tomto místě není zcela čitelný – hovoří o stížnosti na provazníka (patrně blízkého příbuzného či pomocníka), který měl způsobit mnoho trápení a mrzutosti.

Zdůrazňuje se však, že to nebylo vedeno trvalým hněvem, nýbrž s rozvahou – hlavní starostí bylo, aby všechny provazníkovy děti byly řádně zaopatřeny; o zbytek ať se postará Bůh a matka.

K datu 13. listopadu je opět doplněno, že bylo vyúčtováno, co musel dát kostelu.

Za čtvrté. Naproti tomu, jelikož on sám (opět nejistá pasáž textu) z nedbalosti zchudl – ačkoli nikdy nekradl ani nepil – zatímco jeho děti jsou díky zvláštní péči pilné a střízlivé, má se stejně zacházet i s jeho vlastními dětmi: dokud se on sám nepolepší a dokud děti nevstoupí do manželství. Teprve poté jim má být dopřáno dědictví po dědovi. Tímto je ujednání uzavřeno a má se jím řídit.

Přijatá poslední vůle Melchiora Rödiga, zdejšího měšťana a provazníka.

Jednáno ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 13. listopadu roku 1720.
(Podpis / pečetní znamení)

Toto poslední pořízení bylo veřejně vyhlášeno na plném zasedání městské rady před slovutným konšelem panem Janem Mayerem dne 9. prosince 1720.

Laurentius Frantz Rothgießer, tehdejší notář.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Ve jménu Nejvyššího.

Melchior Rödig, zdejší měšťan a provazník, pořizuje ohledně svých [pozůstalých] a žádá, aby po časném skonu měli otcovskou péči a zajištění: dal proto sepsat tuto svou poslední vůli dne 13. května a 13. listopadu, za živa, se souhlasem a z nařízení slovutných úřadujících úřadů [městské rady], a [listina je] z obou stran podepsána [...], a vyžádal si k tomu vrchnostenskou ochranu, jak níže náležitě následuje.

Za prvé. Protože ohledně jeho manželky platí u ratifikované [?] svatební smlouvy zvláštní okolnost, nechtěl by jí ani v nejmenším nic odkázat [tj. zvláštní ujednání platí podle svatební smlouvy].

Za druhé. To, co si však ona jakožto jeho manželka vyhradila, má být užíváno v celém rozsahu spolu s nimi [s dětmi]; nadále má ze všech ostatních polí, domů a slámy se všemi právy užívat jeden dětský díl, ručit za něj a pomáhat jej obhospodařovat.

K datu 13. listopadu pak takto: Pole náleží jí, dokud žije; pokud poté děti nějaké [pole] prodají, má z toho jeden dětský díl; a co zaplatí navíc oproti dřívějšku, z toho má rovněž obdržet podíl.

Za třetí. Protože si [?] na provazníka, jemu poddaného [?], stěžoval [a ten mu] způsobil mnoho [trápení] a mrzutosti, [...] u sebe.

A to nikoli z trvalého hněvu, nýbrž s rozvahou, a jen aby věděl, že všechny jeho děti provazníka jsou řádně zaopatřeny; ať se [o ně] postará Bůh [a] matka.

K datu 13. listopadu opět takto: Když je vypsáno [vyúčtováno], co musel dát kostelu.

Za čtvrté. Naproti tomu, jelikož jeho [?] sám z nedbalosti zchudl, [ač] ani nekradl, ani nepil, a děti jeho všech [?] jsou z obzvláštní lásky pilné a střízlivé, má se tak zachovat i se svými dětmi, dokud se opět nepolepší a dokud děti nepřikročí k sňatku; teprve tehdy jim má být dopřáno dědictví po dědovi [„Großväterliches"], čímž se [vše] uzavírá a co postačuje.

Přijatá poslední vůle Melchiora Rödiga, zdejšího měšťana a provazníka.

Jednáno ve Slavkově (Schlaggenwald), dne 13. listopadu roku 1720.
[Podpis / pečetní znamení]

Tato disoluce [poslední pořízení] byla zveřejněna v plném zasedání senátu [městské rady] před slovutným konšelem panem Janem Mayerem dne 9. prosince 1720.
Laurentius Frantz Rothgießer, t. č. notář.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Im Nahmen des Allerhöchsten.

Melchior Rödig, allhiesiger Bürger und Reuschenmacher [Seilermacher], disponiret von wegen der Seinigen, [und] hat verlanget, nach Zeitlichem Ableben Vätter[liche] Vorsorg und Sicherheit zu haben: hat dießer seinen letzten Willen zu Papier machen laßen den 13. Maÿ und 13. 9bris [November], in lebendigem Leibe, mit Consens und auf Verordnung der Löb[lichen] Regier[enden] Ämbter, [und] beede beÿderseits unterschrieben [...], auch hierüber umb obrigkeitlichen Schutz gebetten: wie folget bescheid[lich].

Pro Primo. Weil es wegen seiner Ehe-Consortin beÿ dem zalißizirten [ratifizierten?] Heÿraths-Contract seine besondere Bewandnüß habe, möchte er auch im geringsten nichts vermacht zu haben [?].

2do [Secundo]. Welche aber, als seiner Ehe-Consortin sich vorbehalten, soll es [?] in die gantze Maße mit ihren genoßen werden, fernerhin gegen [?] von allen andern Feldern, Häu[sern] und Stroh in allen Gerechtsam[en] einen Kindstheil mit genießen, einstehen und mit bestreiten helffen.

Unterm 13. 9bris [November] aber also: Was Feld gehöret ihr, weil sie lebet, hernach soferne die Kinder was [Feld?] verkauffen, hat sie einen Kindstheil, und was sie über voriges bezahlet, soll sie auch einen Theil mit haben.

3tio [Tertio]. Weil dem Pi[?]mann der Reuschenmacher ihm bezugethäniger [?] beklaget, viel mehr und Verdruß verursachet, [...] beÿ sich.

Zwar nicht auß einem verharrten Zorn, sondern wohlgehalten, und einzig seiner sämtlichen Reuschmachers Kinder auch in [recht?] versorget wißen, sie wollen Gott der Mütter sich [?].

Unterm 13. 9bris [November] wieder also: Wann ub umb erzehlt ist, was er der Kirchen [?] geben müßen.

4to [Quarto]. Hingegen da sein Pi[?]mann selbst aus dem Liebel verarmet, weder zu stehlen noch sauffen, und die Kinder seiner sämtlichen [?] von besondern Liebe[s]l fleißig und nüchtern, soll es auch mit seinen Kindern so halten, biß so lang er sich wieder bessern würde, und die Kinder zu einem Heÿrath schritten, alß dann ihnen das Großvätter-Gänßel [?] vergünstiget werden solle, mit dem es beschloßen, und sich brauchet.

Eingenohmner letzter Will deß Melchior Rödig, allhießig[er] Bürger und Reuschenmachers.

Actum Schlaggenwaldae, den 13. 9bris [November] Ao 1720.
[Unterschrift/Signet]

Publicata haec dispositio in pleno Consessu Senatorio coram Spectabili Consule D[omi]no Joanne Mayer die 9 Xbris [Decembris] 1720.
Laurentius Frantz Rothgießer p[ro] t[empore] Nots [Notarius].

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 1893

Ferdinand Josef Mayer z Horního Slavkova prodává městu Hornímu Slavkovu ke dvoru Kugelhofu louku za 240 zlatých a potvrzuje mu, že celý obnos mu byl zaplacen.

Datace: 03.12.1720

Listina ze Slavkova (Schlaggenwaldu) z 10. prosince 1720 zaznamenává, jak purkmistr Ferdinand Joseph Mayr spolu se svou manželkou Annou Marií Mayrovou postoupil dva „Tagwerky" luk, patřící k horní polovině domu „U Knížete", které zdědil po svém otci Johannu Georgu Matzovi, za částku 245 zlatých. Magistrátní záznam potvrzuje, že tato cesse (postoupení) byla vtělena do zdejší smluvní a dědičné knihy.

Níže podepsaný tímto prohlašuje – za sebe, za svou manželku i za své dědice a nástupce –, že postupuje dva „Tagwerky" (díly polní či luční míry) patřící k horní polovině domu „U Knížete" ve zdejším horním a královském městě Slavkově (Schlaggenwaldu). Dům leží mezi pozemky tamních měšťanů Johanna [Matze?] a Melchiora [Rödiga?] a podepsaný jej zdědil po svém nebožtíku otci Johannu Georgu Matzovi. Spolu se ctihodnou vznešenou radou a se svým kmotrem a bratrancem Johannem [Georgem?] Matzem měl na tomto majetku podíl ve společenství a dělbě jakožto správce dědictví.

Zmíněné dva Tagwerky, se vším právem a oprávněním, které dříve společně užíval nebožtík zůstavitel, nyní přenechává za jmenovitou sumu dvě stě čtyřicet pět zlatých [?]. Tuto částku podepsaný potvrzuje, že přijal řádně a v plné výši do svých rukou. Proto se z přijetí této sumy formou stálé pánské cesse (postoupení) kvituje a zároveň zmíněný podíl na dvou Tagwercích tímto se vším právem a oprávněním postupuje novým vlastníkům – odepisuje jej ze svého jména a připisuje jmenovaným kupcům, aby mohl být bez prodlení zapsán (vtělen) do smluvní a dědičné knihy.

Pro větší jistotu a na potvrzení všeho výše uvedeného podepsaný spolu se svou manželkou listinu vlastnoručně podepsal a přitiskl svou pečeť.

Stalo se ve Slavkově dne [...] prosince (X.bris) roku 1720.

Podepsáni:
- Ferdinand Joseph Mayr
- Anna Maria Mayrová (Mayrin)

Úřední záznam magistrátu potvrzuje, že výše uvedená cesse ctihodného a vznešeného pana Ferdinanda Josepha Mayra, zdejšího ustanoveného purkmistra, týkající se oněch dvou Tagwerků luk, byla podle příslušné vtělovací klauzule (clausula intabulandi) a na příkaz slavného magistrátu zapsána do takzvané smluvní a dědičné knihy pod číslem 4, folio 172, a to dne dvacátého [ledna?]. Tím byla cesse s příslušnými náležitostmi potvrzena, což se tímto stvrzuje.

Dáno ve Slavkově dne 10. prosince (X.bris) 1720.

Laurentius Fran[tišek] Roth[?], přísežný [...] městský písař tamtéž.

Na rubu listiny je poznámka: Cesse pana purkmistra Ferdinanda Josepha Mayra ohledně dvou Tagwerků luk.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Níže podepsaný tímto vyznávám za sebe, za svou manželku (spolumanželku), za dědice i nástupce v dědictví, že z horní poloviny domu „[U] Fürsta" (Knížete) ve zdejším horním a královském městě Slavkově (Schlaggenwald), ležícího mezi tamními měšťany Johannem [Matzem?] a Melchiorem [Rödigem?], který jsem zdědil po svém nebožtíku otci Johannu Georgu Matzovi a [na němž] jsem spolu se ctihodnou vznešenou radou, jakož i se svým kmotrem a bratrancem Johannem [Georgem?] Matzem měl podíl ve společenství a v dělbě jakožto správce dědictví, [totiž] dva „Tagwerky" (díly polní/luční míry) se vším právem a oprávněním, jež jsme měli společně a jichž nebožtík zůstavitel užíval, [tyto] za jmenovitou sumu dvě stě čtyřicet pět zlatých [...] přenechávám; kteroužto sumu jsem řádně a bez úbytku obdržel ke svým poctivým rukám. Pročež se nejen z přijetí [této částky] ve formě stálé pánské cesse kvituji, nýbrž i zmíněné dva „Tagwerky" (díl) jim tímto se vším právem a oprávněním ceduji a ze svého jména je odepisuji a jmenovaným [kupcům?] připisuji, s [tou] cessí, aby tato cesse mohla být ihned vtělena do smluvní a dědičné knihy. Pro větší jistotu a pevné zachování toho jsem to spolu se svou manželkou vlastnoručně podepsal a přitiskl svou pečeť. Stalo se ve Slavkově dne [...] prosince (X.bris) 1720.

Ferdinand Joseph Mayr
Anna Maria Mayrová (Mayrin)

[Úřední záznam magistrátu:] Že výše uvedená cesse ctihodného a vznešeného pána Ferdinanda Josepha Mayra, zdejšího ustanoveného purkmistra, ohledně oněch dvou „Tagwerků" luk [...] podle obsažené vtělovací klauzule (clausula intabulandi) a též z příkazu slavného magistrátu byla do tzv. smluvní a dědičné knihy pod číslem 4, folio 172, dne dvacátého [ledna?] vtělena, [a že tím] byla cesse s [příslušnými náležitostmi] potvrzena, [se] tímto stvrzuje. Dáno ve Slavkově dne 10. prosince (X.bris) 1720.

Laurentius Fran[tišek] Roth[?], přísežný [...] [městský] písař tamtéž.

[Záznam na rubu listiny (dorzální):] Cesse pána purkmistra Ferdinanda Josepha Mayra ohledně dvou „Tagwerků" luk.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Der Endes Unterschriebener bekenne hiemit vor mich, meine Eheconsortin, Erben und Erbnehmer, daß [ich] des E[hrenvesten] E[hrsamen] Wohl-Edl[en] [Magistrats?] dieser Berg- und Königs[stadt] Schlaggenwaldt, in einer Oberhälfte des Hauses [zum] Fürst[en], zwischen ihren Burgersleuthen Johann [Matzen?] und Melchior [Rödig?] [gelegen], von meinem gottseel[igen] Herrn Vatter Johann Georg Matzen [seligst?] hereröder und mit gedacht E[iner] E[hrsamen] Wohl-Ed[len] Rath, den auch meinem Herrn Gevatter und Vettern Johann [Georg?] Matzen [Kauff?] [...] und [als ein?] Erbverwalter in Societate und Theilung gehabt [...] zwey Tagwerch mit allen Recht und Gerechtigkeit Wir gemein, gottseel[iger] Herr Erblasser nach denen gründet und gebrauchet, zu [Handen?] deren benantlichen Summa Zwey=hundert fünff[?] und Vierzig Gulden [...] überlaßen wolle, welche Summa, weilen ich zu meiner [...] Ehren Handen richtig und ohne Abgang erhalten. Weß [aber] ich [mich] nun über der Empfang in bestündigster Herrn Cession quittiren, sondern auch be=meldte zwey Tagwerch [Theil] wir ihnen mit allen Recht und Gerechtigkeit hiemit cediren, auch meiner Nahmen ab= und denen genanten [Käuffern?] zuschreiben, mit [...] Cession, das solche Cession in das alsobaldige Contract und Erbbuch ein verleibet werden kan. Zu Mehrerer Sicherheit und Festhaltung dessen hab ich solches aus meiner Eheconsortin eigenhändig Unterschreiben und mein Pettschafft beygedrucket. So geschehen Schlaggenwaldt den [...] X.bris (Decembris) 1720.

Ferdinand Joseph[us] Mayr
Anna Maria Mayrin

[Magistratsvermerk:] Daß obenstehende Cession des E[hrenvesten] E[hrsamen] und Wohl-Edlen Herrn Ferdinand Joseph Mayrs verordneten Burgermeisters allhier über die zwey Tagwerch Wießen [...] nach [...] [denen] enthaltenen Clausula intabulandi, auch befehl eines Löb[lichen] Magistrats, in deß sogenannte Contract und Erbbuch sub Nro 4 folio 172 den zwanzig[sten] [Januarii?] intabuliret, [welcher gestalt] die Cession mit denen [...] [vermög der?] Sachen bestätiget worden, [...] hiemit attestiret. Actum Schlaggenwaldt den 10. X.bris (Decembris) 1720.

Laurentius Fran[ciscus] Roth[?] iuratus, [...] [Stadt]schreiber ibidem.

[Rückseitiger Vermerk (Dorsal):] Cession des Herrn Burgermeisters Ferdinandi Josephi Mayrt über zwey Tagwerch [Wießen/Schwitzen].

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 1894

Jan Rödig, Jiří Adam Rödig, Jan Neudert, Jan Adam Leibelt, Jan Kryštof Mayer a Jan Simon, dědici po Jiřím Kašparu Kohlovi, udělují Janu Jindřichu Steinerovi plnou moc, aby je zastupoval v jejich sporu o protiprávní ustanovení testamentu Melichara Rödiga, pekaře v Horním Slavkově.

Datace: 15.12.1720

Plná moc z 15. prosince 1720, kterou skupina slavkovských měšťanů zmocnila licenciáta práv Johanna Heinricha Steinera, aby za ně jednal ve věci pozůstalosti zesnulého purkmistra Arthura Melchiora Rödiga. Listina obsahuje podpisy a pečetě sedmi zmocnitelů (mezi nimi i dědiců Görga Caspara Roßlicha[?]) a byla sepsána ve Slavkově (Schlaggenwald).

Plná moc

My, níže podepsaní, jsme se dohodli, že zmocňujeme váženého pana Johanna Heinricha Steinera, licenciáta obojího práva, aby volně[?] disponoval v záležitosti pozůstalosti zesnulého pana purkmistra Arthura Melchiora Rödiga, bývalého zdejšího měšťana, a jeho dědiců.

Toto zmocnění dáváme s výhradou soudně učiněného nařízení podle §. 2, a to v nejlepší právní formě obvyklé v podobných případech – včetně doložky o schválení a potvrzení (rati et grati) i práva ustanovovat a nahrazovat jiné zástupce (constituendi et substituendi), a se všemi dalšími obvyklými náležitostmi.

Pan Steiner tak smí a má ve všem jednat a zastupovat nás v každé věci, které bude zapotřebí k dokončení tohoto poručenského (opatrovnického) řízení.

Na důkaz toho připojujeme vlastní podpisy a pečetě. Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 15. prosince roku 1720.

Podpisy s přitištěnými pečetěmi:
- Johann Rödig
- Johann Adam Liebel
- Görg (Jiří) Adam Rödig
- Johann Neideck
- Johann Christoph Mayer
- dědicové Görga (Jiřího) Caspara Roßlicha[?]
- Johann Tirmann[?]

(Poznámka zpracovatele: Šest „stran" předlohy jsou bajtově shodné duplicitní skeny jediného listu; ve skutečnosti existuje jen 5 různých výřezů.)

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Plná moc.

My, níže podepsaní, jsme udělili vznešenému panu Johannu Heinrichu Steinerovi, licenciátu obojího práva (J.U.L.), k volné[?] dispozici ohledně pozůstalosti zesnulého pana [titulovaného] purkmistra Arthura Melchiora Rödiga, zdejšího bývalého měšťana, a jeho [zákonných] dědiců, s výhradou [... a podle soudně učiněného nařízení dle §. 2.] dispozici s doložkou rati et grati (schválení a potvrzení), s právem ustanovovat a nahrazovat (constituendi et substituendi) a se všemi ostatními užitečnými [doložkami], v nejlepší právní formě, jak je zvykem a obvyklé, a to tak, že tentýž může, smí a má ve všem a v každém jednotlivém zastupovat a činit vše, čeho bude dále třeba k provedení tohoto poručenského (opatrovnického) řízení; na důkaz toho [připojujeme] vlastní podpisy a předtištěné pečeti. Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 15. prosince roku 1720.

[Podpisy s přitištěnými pečetěmi:]
Johann Rödig
Johann Adam Liebel
Görg (Jiří) Adam Rödig
Johann Neideck
Johann Christoph Mayer
dědicové Görga (Jiřího) Caspara Roßlicha[?]
Johann Tirmann[?]

[Poznámka zpracovatele: Šest „stran" předlohy jsou bajtově shodné duplicitní skeny jediného listu; existuje pouze 5 různých výřezů.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Vollmacht.

Welche wir Endes Unterschriebene dem Tit[ulo] Herrn Johann Heinrich Steiner J:U:L: zu freyer[?] Disposition über=den [Verlassenschaft] des [weyl.] Herrn [Tit.] B[ürgermeister] Arthur Melchior Rödig gewesten Bürgern, und weiß[en] Erben allhier, unter et[c] salva [Vorbehalt] [... =und sub §. 2. gerichtlich gemachten] Disposition cum clausula rati et grati, con[stituendi] et substituendi, et aliis quibuscunqs salutaribus, in optima juris forma, auf zu Bern[?] gewohn[lich] und brauchen, so gestellet haben, also zwar: daß derselbe alle und jede[s] [vor=]stehen, könne, möge, und solle, was zu außerführung dieses Obsorg=Processes mehr nöthig so zu wirdt; Urkundt dessen unßere eigene Hand=Unterschriften, und vorgedrückte Petschafte. So geschehen Schlaggenwaldt den 15. Xbris [Decembris] A[nn]o 1720.

[Unterschriften mit beigedrückten Petschaften:]
Johann Rödig
Johann Adam Liebel
Görg Adam Rödig
Johann Neideck
Johann Christoph Mayer
Görg Caspar Roßlich[?] Erben
Johann Tirmann[?]

[Anmerkung des Bearbeiters: Die 6 "Seiten" der Vorlage sind bytegleiche Doppelscans desselben einzelnen Blattes; es existieren nur 5 verschiedene Streifen.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 1895

Jan Rödig, Jiří Adam Rödig, Jan Neudert, Jan Adam Leibelt, Jan Kryštof Mayer a Jan Simon udělují Janu Jindřichu Steinerovi plnou moc, aby je zastupoval ve sporu proti Dorotě Holtschikové, ovdovělé Rödigové.

Datace: 15.12.1720

Listina z 15. října 1720 je plnou mocí, kterou skupina podepsaných mužů (patrně z rodu Rödigů a dalších) zmocňuje právního zástupce Johanna Henricha Stürmera, aby jejich jménem zastupoval Dorotheu Holtschuhovou v jejím sporu jakožto žalobkyně – šlo o záležitost týkající se dědictví po jejím zesnulém nevlastním manželovi, měšťanu Melchioru Rödigovi. Dokument obsahuje obvyklou právní zmocňovací formuli i závazek stran, že vše advokátem sjednané uznají za své, a je opatřen podpisy a pečetěmi šesti mužů, vydán patrně ve Slavkově (Schlaggenwald).

PLNÁ MOC

[Vážený?] pan Johann Heinrich Stürmer, licenciát práv (J. L.), byl níže podepsanými zmocněn, aby jim „ke křesťanské pomoci" zastupoval a hájil zájmy nevlastní matky Dorothey Holtschuhové (Holzschuhové), která v této záležitosti vystupovala jako žalobkyně.

Šlo o spor týkající se dědictví po jejím zesnulém nevlastním otci (manželovi), měšťanu Melchioru Rödigovi, a o všechny s tím související podezřelé okolnosti, sporné body a jejich pro ni krajně nepříznivé důsledky. Listina obsahuje obvyklou zmocňovací formuli – že jmenovaný advokát má jednat naším jménem a z vlastního práva proti nevlastní matce, a to i pokud jde o všechny domněnky (praesumptiones) a okolnosti, které se v této věci nejrozhodněji uplatňují v její neprospěch.

Zmocnění bylo uděleno s obvyklými právními doložkami – „rati et grati" (že vše bude schváleno a uznáno), „confirmandi et substituendi" (že advokátovo jednání bude potvrzeno a že smí ustanovit i náhradníka) – a se všemi dalšími prospěšnými doložkami v nejlepší právní formě.

Podepsaní se dále zavazují, že vše, co jmenovaný advokát v této věci po právu učiní, uznají za platné a splní to, a že tuto plnou moc nejen vlastnoručně podepíší, ale také ji níže opatří svými obvyklými pečetěmi.

Dáno patrně ve Slavkově (v předloze uvedeno jako „Dischlagern[?]", možná Schlaggenwald) dne 15. října 1720.

Podpisy a pečetě:
- Johannes Rödig (pečeť)
- Georg Adam Rödig (pečeť)
- Johannes Müchholl[?] (pečeť)
- Johann Adam Liebelt
- Johann Christoph Maßost[?]
- Johann Hörmann

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Plná moc.

[Vážený?] pan Johann Heinrich Stürmer, J. L.[?] (licenciát práv / právní zástupce), kterého My níže podepsaní k „křesťanské pomoci" a zastupování nevlastní matky Dorothey Holtschuhové (Holzschuhové), nyní připuštěné jako žalobkyně, ve věci [sporu / dědictví] s jejím nebožtíkem nevlastním otcem, měšťanem Melchiorem Rödigem, jakož i ve všech sem příslušejících podezřelých [úkonech], bodech a jejich krajně škodlivých [důsledcích] [… následuje obvyklá zmocňovací formule, že jmenovaný advokát má naším jménem a z vlastního práva jednat proti nevlastní matce …], a proti nevlastní matce co nejrozhodněji uplatňovaným domněnkám (praesumptiones) a okolnostem, jež z této záležitosti vyvstávají, [zmocňujeme], a to s doložkou rati et grati (schválení a uznání), confirmandi et substituendi (potvrzení a ustanovení náhradníka), jakož i se všemi jinými prospěšnými [doložkami] v nejlepší právní formě:

[… a slibujeme,] že vše, co zmíněný pan [advokát] v této věci po právu učiní, [stvrdíme] a podle toho [splníme], a že tuto [plnou moc] nejen vlastnoručně podepíšeme, nýbrž ji také svými obvyklými pečetěmi níže opatříme. Dáno v Dischlagern[?] [Slavkově?] dne 15. října (8bris) 1720.

(pečeť) Johannes Rödig Johann Adam Liebelt
(pečeť) Georg Adam Rödig. Johann Christoph Maßost[?]
(pečeť) Johannes Müchholl[?] Johann Hörmann

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Vollmacht.

Der [Edle?] Herr Johann Henrich Stürmer, J:L:[?], welcher Wir Endts benante zu Christlicher beystreh[ung] vnd conveniring der [Hh.?] Stieff Mutter Dorothea Holt-schuhin, an nun verwillichten[?] Klägerin in p[unc]to der mit dero Herrn Stieff-Vatter Melchior Rödig gewesten Burger[s] [Erbschaft / Streit] wie auch allhier zu gehörten verdächtigen [Vor]gänge, Pün[c]ten vnd deren höchst nachtheiligen [… hier folgt die übliche Bevollmächtigungsklausel, daß der genannte Advokat in unserem Namen, mit eigener Gerechtigkeit, gegen die Stieff-Mutter handeln solle …], und [aigener] regenten, abgehend[en] wider die Stieff Mutter fortissimè militirenden praesumptionen, und Umbständen auff dieser wegen ent-stehen, und der[en] sterben so [er]theilet haben, idque in clausula rati et grati, con[firmandi] et substituendi, nec non aliis quibuscunque salutaribus in optima juris forma:

[… und versprechen,] alles, was der berührte Herr [Advocat] hierin handelt zu Recht[?], nach allem [zu vollziehen], auch [solches] nicht allein eigenhändig vnter zu schreiben, sondern auch [solches] mit unsern gewöhnlichen Pettschaften hierunter gedruckt. Actum Dischlagern[?] [Schlaggenwald?] den 15. 8bris [Oktober] 1720.

(L.S.) Johannes Rödig Johann Adam Liebelt
(L.S.) Georg Adam Rödig. Johann Christoph Maßost[?]
(L.S.) Johannes Müchholl[?] Johann Hörmann

Zobrazit originál na Porta fontium →