Listina města Horní Slavkov č. 1830
Jan Josef Voitländer z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Josefa Pauluse, zástupce rychtáře, Vavřince Františka Rotha, písaře, a Jiřího Starcka a Jana Jiřího Faiga, přísedících soudu města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 01.04.1710
Listina zachycuje poslední vůli (testament) sepsanou 1. dubna 1710 v Horním Slavkově před purkmistrem Johannem Mayerem a substitutem městského soudce Johannem Josephem Voitländerem. Zůstavitel v ní odkazuje svou duši Bohu, tělo k pohřbu k hrobu svých rodičů, za dědice ustanovuje tři nevlastní sourozence (Zuzanu Marii se švagrem Johannem Georgem Schödlem a jejich děti, dále Antona a Hanse Georga) a nařizuje odvody zdejšímu kostelu sv. Jiří a bratrstvím sv. Josefa a sv. Anny, spolu s pokyny k udržení rodinného podílu na dole.
Poslední vůle Johanna Josepha Voitländera, 1. dubna 1710
Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.
Za úřadování purkmistra Johanna Mayera a pana Johanna Josepha Voitländera, obou členů ctěné městské rady, si zdejší město podle chvályhodného zvyku přálo, aby k nim byl přizván ten, jehož poslední vůli měli vyslechnout. Purkmistr proto tuto vůli od zůstavitele přijal a z úřední moci zajistil její zaznamenání. Zůstavitel byl při plném rozumu a chápání a uvažoval, že člověku není nic jistějšího než smrt, ale nic nejistějšího než hodina, kdy přijde; obával se také, že by ho jeho nemoc, ač zdánlivě nezávažná, mohla snadno zaskočit. Aby se tedy po jeho smrti předešlo veškerým sporům, dobrovolně prohlásil, že toto je jeho poslední a konečná vůle, s níž chce podle Boží vůle zemřít, a to takto:
Za prvé poroučí svou ubohou duši, jež se odděluje od těla, do rukou svého Vykupitele, s pravou důvěrou, že bude na přímluvu nejsvětější Panny a Matky Boží Marie milostivě přijata mezi vyvolené. Tělo pak odevzdává [křesťanské] zemi a přeje si být pohřben k hrobu svého milého otce a matky.
Za druhé – neboť základem, mírou a hlavní součástí každého řádně sepsaného testamentu je ustanovení dědiců – zůstavitel ustanovuje za své úplné dědice tři své nevlastní sourozence, jmenovitě Zuzanu Marii a skrze ni jejího muže, svého švagra Johanna Georga Schödla (s nímž má ona děti Annu Magdalenu, Antona a Hanse Georga), a to ze všeho svého jmění a majetku – ať jde o pozemky movité či nemovité, jakož i o jeho podíl na hornictví (důlní podíl) a vše ostatní, co mu po právu připadlo po jeho milé babičce Anně Regině Voitländerové a rovněž po jeho milé matce. Zavazuje je přitom, aby splnili dále uvedené odkazy.
Za třetí mají dědicové odvádět a udržovat tyto odkazy:
- zdejšímu kostelu svatého Jiří padesát říšských tolarů ročně za jednu zpívanou a jednu tichou mši,
- bratrstvu svatého Josefa dvacet pět zlatých za jednu mši,
- a milé svaté Anně dvacet pět zlatých ročně za jednu svatou mši.
Za čtvrté se mají dědicové ohledně provozu dolu vždy dohodnout se svými pány bratranci jakožto mayerovskými dědici, o důl pečovat, provozovat jej a podle možnosti spravedlivě zajistit jeho udržení; pokud by jej přesto museli pustit z rukou, mají dbát na to, aby nepřešel do cizích zemí (patrně tak, aby o něj nepřišli i mayerovští dědicové, jak naznačuje poškozený text listiny).
Následující část listiny je poškozená a čitelná jen útržkovitě: hovoří se v ní ještě o vyrovnání s mayerovskými dědici, o odevzdání něčeho hornímu přísežnému a o odkazu ve prospěch ubohé duše zůstavitele mezi chudé. Text dále zmiňuje, že zůstavitel po zralé úvaze vlastnoručně potvrdil, že jde o jeho poslední vůli, stvrzenou dostatečně pečetí, dne 1. dubna roku 1710.
Podpisy:
- Johann Joseph Voitländer, substitut městského soudce (zástupce rychtáře)
- Georg [...] (jméno a funkce nečitelné)
- Johann Georg Schödl
- Krištof [...] (příjmení nečitelné)
Tento testament byl vyhlášen v radě slavkovské (schlackenwaldské) skrze Johanna Mayera.
Na rubu listiny (dorzální poznámka):
Úředně přijatá poslední vůle čili Testamentum Nuncupativum (ústně prohlášený testament) pana Johanna Josepha Voitländera ze dne 1. dubna roku 1710, opatřená červenou voskovou pečetí.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Strana 1]
+ J +
Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.
Když za úřadujícího purkmistra, pana purkmistra Johanna Mayera, [a] pana Johanna Josepha Voitländera — obou pánů z [titul] cti hodné rady — si zdejší město podle chvályhodného městského zvyku přálo k nim přivolat ty, kteří by mohli vyslechnout jeho poslední vůli, přijal týž pan purkmistr tuto [vůli] od něj k zaznamenání [...] a z úřední moci tak nařídil; [zůstavitel] při [...] [byl] dobrého rozumu a chápání, uvažuje, že člověku není nic jistějšího než smrt, avšak nic nejistějšího než její hodina, a obávaje se, že by v této své [nemoci], jež nebudí obavy, mohl být snadno zaskočen. Aby tedy do budoucna po jeho smrti byly zamezeny veškeré spory, dobrovolně vyznal, že toto je jeho poslední a konečná vůle, a že chce zemřít podle [Boží] vůle, totiž takto:
Za prvé poroučí svou ubohou duši, oddělující se od těla, do rukou svého Vykupitele, s pravou důvěrou, že bude na přímluvu nejsvětější Panny a Matky Boží Marie milostivě přijata mezi vyvolené; tělo pak odevzdává [křesťanské]
[Strana 2]
zemi a chce, aby bylo pohřbeno k [hrobu] jeho milého otce a matky. A protože tedy
Za druhé základem, mírou a hlavní částí každého řádně sepsaného testamentu je ustanovení dědiců, ustanovuje ze všeho svého jmění a majetku — ať jsou to pozemky movité či nemovité, jakož i jeho podíl na hornictví (důlní podíl) a vše ostatní, co mu po právu připadlo po jeho milé babičce Anně Regině Voitländerové, jakož i jinak po jeho milé matce — za své úplné dědice tři své nevlastní sourozence, jmenovitě Zuzanu Marii, a skrze ni jejího muže, svého švagra Johanna Georga Schödla, který má s ní [děti] [...] Annu Magdalenu, Antona a Hanse Georga [...]; přitom je však zavazuje, aby
Za třetí zdejšímu kostelu svatého Jiří [vyplatili] padesát říšských tolarů za jednu zpívanou a jednu tichou mši ročně, bratrstvu svatého Josefa dvacet pět zlatých za jednu mši a milé svaté Anně dvacet pět zlatých za jednu [svatou] mši ročně — to vše mají držet a odvádět.
Za čtvrté aby se ohledně provozování dolu vždy dohodli s jeho a svými pány bratranci jakožto mayerovskými dědici, [dbali] o něj, provozovali jej [...] a pokud možno spravedlivě zařídili jeho udržení; a kdyby jej snad měli pustit z rukou, aby [tak nečinili tak], že by přešel do cizích zemí.
[Pravý sloupec / svědci a publikace:]
Mayerovským dědicům [...] a aby se s [...] [vyrovnali] [...] určitým způsobem [...]. Ostatně [...] odevzdává [...] [horní] přísežný jako [...] [pro] ubohou duši [...] mezi chudé, a [...] Pročež má [...] po zralé úvaze [...] [aby] [...] vlastnoručně [...], že toto je jeho [poslední vůle] [...] dostatečně pečetí stvrzeno [...] [dne] 1. dubna roku 1710.
[Podpisy:]
[Joh.] Joseph Voitländer, substitut městského soudce (zástupce rychtáře)
Georg [...] [...]
Johann Georg Schödl
Krištof [...]
Tento testament byl vyhlášen v radě slavkovské (v konsiliu schlackenwaldském) skrze [Joh.] Mayera.
[Strana 4 — rub / dorzální poznámka:]
+ [Originál]
Úředně přijatá poslední vůle čili Testamentum Nuncupativum (ústně prohlášený testament) pana Johanna Josepha Voitländera ze dne 1. dubna roku 1710.
[červená vosková pečeť]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Seite 1]
+ J +
In Nahmen der allerheyligsten und unzertheil-ten Dreyfaltigkeit Gott des Vatters, Sohn und heyl. Geistes, Amen.
Demnach in den Regierenden Burgermeisterambt Herrn Burgermeister Johann Mayer, [und] Herrn Johann Joseph Voitländer den[en] beyden Herren [tit.] E. E. Rath möchte nach löbl. Stadtgebrauch die alhiesige Stadt gerichtet zu denselben begehren, welche gemein letzten willen von Ihm vernehmen mögen, alß hat derselbe Herr Bur[ger]meister solche an Ihm einzunehmen [...] [und] also bewandte von ambts wegen dessen verordnet, welcher [bei] [?] [...] mit gutem Vernunfft und Verstandt, in Betrachtung, weil dem Menschen nichts gewissers alß der Todt, aber nichts ungewissers alß dessen Stundt, er auch sich befürchtete, in dieser seiner [...] und nicht zu sorgenden Schwachheit leicht übereylet zu werden: Damit nun künfftig nach seinem Todt alle Streitigkeiten verhindert werden möchten, hat er freywillig bekennet, daß dißes sein letzter und endlicher will seye, und alß nach seinem [...] gefallen sterben will, alß nemblich:
Primo bestelt er seine arme Seel von dem Leib abscheidende Seel in die Hände seines Erlösers, mit rechten Vertrauen, sie der Fürbitt der heyligsten Jungfrauen und Mutter Gottes Maria in die Hände der außerwehlten gnädiglich auf- und an-genommen zu werden; dem Leib aber überlasset er der [christlichen]
[Seite 2]
Erden, und will solchen zu seinen lieben Vater und Mutter [Gruft] begraben zu werden. Und weilen dann
Secundo eines jeden ordentlich aufgerichteten Testaments Grund, Maß und principal Stück die Erbeinsetzung ist, alß thut er in allen seinen Hab und Vermögen, es seye Grundstücke, liegend- oder fahrenden, wie auch in seiner Bergwercks-Antheil und allen übrigen, was Ihm zu recht nach seiner lieben Großmutter Anna Regina Voit-länderin, alß auch sonsten nach seiner lieben Mutter zu- und ange-fallen, zu seinen vollkommenen Erben einsetzen seine drei Stieff-geschwister benendtlichen Susannam Mariam, und solche Ihr, Ihren Mann seinen Schwager Johann Georg Schödl, er zeige mit Ihr [Kinder] [...] Annam Magdalenam, Anton und Hanß Georg [...], dabey aber sie verbindet, daß die
Tertio der Kirchen Sancti Georgii alhier funffzig Reichsthaler gegen einer gesungenen und einer stillen Mess jährlich, der St. Joseph [Bru]derschafft funffund zwanzig Gulden gegen einer Mess, und der lieben Sancta Anna auf funffund zwanzig Gul-den gegen einer [hl.] Mess jährlich, halten und reichen sollen.
Quarto Daß zu Fortreibung des Bergwercks sich jederzeit mit seinen und [s]einen Herren Vettern alß Mayerischen Erben verstehen, sie zu sehen, zu vertreiben und [...] und so billig möglich machen sollen solches zu erhalten, am End auch, damit sie in frembde Länder mit kömen, auf den fall, da sie es von [s]ich lassen sollten.
[Rechte Spalte / Zeugen u. Publikation:]
Ihnen Mayerischen Erben [zu] [...] [...] und sich mit [...] umben auf ein weiss [...] sollen. Übrigens [...] überlasset er [...] [Berg]schöffert alß [...] armen Seel mit auß[…] unter die armen, und [...] Warumb er soll [...] bey bedacht [...] zu glob [...]
[...] sich [...] eigenstendi[g] [...] alß deß diß sein [...] nichts gnügsam Insiegel coroborier[t] [...] [den] [1ten] April Ao 1710.
[Unterschriften:]
[Joh.] Joseph Voitländer Substitutus Stadtrichter
Georg [...] Bau师t bey [...]
Johann Georg Schödl
Christ[oph] [...]
Publicatum hoc testament[um] in Consilio Schlackenwaldensi durch [Joh.] Mayer.
[Seite 4 — Rückseite / Dorsalvermerk:]
+ [Originale]
Berichtlich Eingenahmener letzter Will oder Testamentum Nuncupativum Herrn Johann Joseph Voitländers den 1ten April Ao 1710.
[rotes Wachssiegel]
Listina města Horní Slavkov č. 1832
Eliáš Friedl, krejčí v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Jiřího Leonarda Mayera, rychtáře, Jiřího Starcka a Jana Jiřího Faiga, přísedících soudu, a Vavřince Františka Rotha, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 13.06.1710
Listina zachycuje poslední vůli (testament) Eliáše Friedla, hornoslavkovského měšťana a kováře, sepsanou 13. června 1710 před purkmistrem Johannem Mayerem a zástupci městské rady, protože Friedl byl vážně nemocen a chtěl předejít sporům o dědictví. Odkazuje svou duši Bohu, tělo nařizuje řádně pohřbít a rozděluje majetek mezi manželku Marii a děti (Andrease, Wenzela, Annu Reginu a provdanou Annu Margaretu) v přesně stanovených částkách. Listinu s červenou voskovou pečetí zveřejnila rada na hornoslavkovské radnici a poznámka na rubu ji zapisuje jako „Testamentum Nuncupativum" ze dne 26. června 1710.
Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.
Elias Friedl, zdejší měšťan a kovář, požádal před úřadem vládnoucího purkmistra, pana Johanna Mayera, pokorně slovutnou radu, aby k němu — jak je u rady zvykem — vyslala své zástupce, kteří by od něho vyslechli jeho poslední vůli. Purkmistr jeho žádosti vyhověl a z moci úřední k tomu určil radní osoby. Před nimi pak Elias Friedl, při dobrém rozumu a chápání, prohlásil svou poslední vůli. Uvážil totiž, že nemoc, která ho už delší dobu trápí, se stále zhoršuje a že by ho mohla proti očekávání zaskočit smrt — jistá věc, jejíž hodina je ale nejistá — a chtěl tak předejít budoucím sporům mezi pozůstalými. Dobrovolně a s jasnou myslí proto ustanovil následující jako svou poslední a konečnou vůli.
Nejprve poroučí svou duši, která se od těla odlučuje, do rukou a milosrdenství svého nebeského Otce. Prosí co nejpokorněji, aby ji Bůh pro nejsvětější zásluhy svého jednorozeného Syna Ježíše Krista a na přímluvu jeho nejslavnější Matky, od dědičného hříchu neposkvrněné Panny a Královny nebes Marie, milostivě přijal mezi své vyvolené. Tělo pak přikazuje po smrti podle řádu znovu vrátit zemi a pohřbít je na posvěceném místě.
Protože si přál pořídit řádný testament, jehož hlavní částí je ustanovení dědiců, určil svými právoplatnými dědici vlastní děti spolu se svou manželkou (případně macechou dětí [?]): Andrease Friedla, dále Annu Reginu Friedlovou, Annu Margaretu, rozenou Schneiderovou [?], a svou milou manželku Marii Friedlovou.
Majetek rozdělil takto:
- Za třetí: již provdaná (vybavená věnem) Anna Margareta Schneiderová má obdržet svůj podíl v rámci manželské výbavy, a to až v době, kdy se i ostatní sourozenci dostanou k sňatku. Rozdělení je následující:
- synu Andreasovi Friedlovi — 60 zlatých (60 fl.),
- stejně tak Wenzelovi Friedlovi — 60 zlatých (60 fl.),
- stejně tak Anně Regině Friedlové — 60 zlatých (60 fl.).
- Té poslední jmenované, totiž Anně Regině, protože je dosud neprovdaná [?], navíc jako výbavné (výplatu) 20 zlatých (20 fl.).
Za čtvrté určil, aby jeho manželce, která u něho zůstává, náležela polovina majetku a některé šaty jí zůstaly ponechány; po dobu svého života má vést domácnost a hospodářství, a do budoucna se má zařídit podle toho, jak bylo ustanoveno. Manželka na oplátku slíbila, že se bude podle výše uvedeného řídit, že bude tuto jeho poslední vůli náležitě dodržovat a že bude jeho ubohou duši připomínat zbožnou modlitbou [dále text nečitelný].
V závěrečné, hůře čitelné části listiny se hovoří o tom, že vůle má být chráněna a opatrována [?], a na její potvrzení byla opatřena obvyklou městskou pečetí z moci rady.
Testament byl zveřejněn (Publicatum hoc Testamentum) před plnou radou v radnici hornoslavkovské (in Curia Schlackenwaldensi) — potvrdil purkmistr Johann Mayer.
Na rubu listiny je poznámka ze dne 26. června 1710 se zmínkou o přísedícím [?] a zápis: „Soudně přijatá poslední vůle neboli Testamentum Nuncupativum Eliáše Frieda (Friedla), zdejšího měšťana a kováře, dne 13. června 1710."
Listina je opatřena červenou voskovou pečetí; na rubu je patrné prosvítající písmo z lícové strany.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.
Poté co před úřadem vládnoucího purkmistra, pana purkmistra Johanna Mayera, dal Elias Friedl, zdejší měšťan a kovář, pokorně prosit slovutnou radu, aby mu — jak je ostatně zvyklostí slovutné rady — byly vyslány zdejší radní osoby coby k tomu určení deputovaní, kteří by od něho vyslechli jeho poslední vůli; načež zmíněný pan purkmistr, aby mu to povolil, z moci úřední k tomu určil celou radu [několik radních osob]. Ten [Elias Friedl] pak za jejich přítomnosti, při dobrém rozumu a chápání, uváživ, že nemoc, jež na něj již delší dobu doléhá, se stále více zhoršuje a že by jej snadno mohla proti naději zaskočit časná smrt — která je sice jistá, ale jejíž hodina je nejistá — a aby se do budoucna po jeho časném skonu předešlo všem sporům, dobrovolně a při dobrém rozumu prohlásil, že toto je jeho poslední a konečná vůle, a že chce, aby vše bylo tak, jak níže ustanovuje, totiž:
[Předně:] Poroučí svou od těla se odlučující ubohou duši do rukou a milosrdenství svého nebeského Otce, s nejpokornější prosbou, aby ji pro nejsvětější zásluhy svého jednorozeného Syna Ježíše Krista a na přímluvu jeho nejslavnější Matky, od dědičného hříchu neposkvrněné Panny a Královny [nebes] Marie, milostivě přijal do počtu svých vyvolených; tělo pak, až se tak stane, aby bylo podle pořádku znovu vráceno milé zemi a na posvěceném místě řádně pohřbeno.
Protože však si přeje pořídit řádný testament, a jelikož hlavní částí [testamentu] je ustanovení dědiců, ustanovuje svými právoplatnými dědici své vlastní děti spolu se svou manželkou, popř. macechou [?], jmenovitě Andrease Friedla, jakož i Annu Reginu Friedlovou, Annu Margaretu, rozenou Schneiderovou [?], a svou milou manželku Marii Friedlovou. Dělí pak [pozůstalost] takto:
Za třetí: již provdaná [vybavená věnem] Anna Margareta Schneiderová [obdrží podíl ve své manželské výbavě], a to do té doby, než se i ostatní sourozenci dostanou k tomu, aby se [provdali/oženili]. A tak rozděluje: svému synu Andreasovi Friedlovi v hodnotě šedesát zlatých — 60 fl.
Rovněž Wenzelovi Friedlovi rovněž šedesát zlatých — 60 fl.
Jakož i Anně Regině Friedlové šedesát zlatých rovněž — 60 fl.
Této poslední pak, protože je dosud [neprovdaná / nezaopatřená], navíc jako výbavné [výplatu] dvacet zlatých — 20 fl.
Za čtvrté: přeje si, aby jeho manželce, která u něho zůstává, byla [vyplacena] náležitá polovina a některé šaty jí byly opět ponechány, a aby ona po dobu života [vedla domácnost a hospodářství], do budoucna se pak měla zařídit [podle toho]. […] V ostatním pak [manželka] slibuje, že se zachová podle výše uvedeného a že bude tuto jeho poslední vůli náležitě dodržovat a jeho ubohou duši zbožnou modlitbou nebo […] [připomínat].
[pravý sloupec / závěr:]
[…] chránit a [opatrovat] […]; na potvrzení toho jsme [tuto listinu] jemu i jiným k […] oporu, opatřili obvyklou […] městskou pečetí z moci rady […]
Publicatum hoc Testamentum [před plnou radou] v radnici hornoslavkovské (in Curia Schlackenwaldensi) — Johann Mayer [purkmistr].
[Dorzální poznámka / rubová strana:]
dne 26. [června] 1710 […] přísedící [?].
Soudně přijatá poslední vůle neboli Testamentum Nuncupativum Eliáše Frieda [Friedla], zdejšího měšťana a kováře, dne 13. června 1710.
[Pruh p3_b1 = červená vosková pečeť; p3_b2 = prosvítající písmo z lícové strany (rub), prázdné; prázdné/rubové části vynechány.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
In Nahmen der allerheyligsten und unzertheil[ten] Dreyfaltigkeit, Gott des Vatters, Sohn und heyl[igen] Geistes. Amen.
Demnach in den Regierenden Burgermeister Ambt Herren Burgermeisters Johann Mayers Elias Friedl, Burger und Schmiedt allhier, demüthig bitten lassen, ihm löb[lichen] Raths, wie wohl löb[lichem] Rathsgebrauch nach, allhiesige Raths-Personen zu denenselben Deputirten, welche seinen letzten Willen von ihm vernehmen mögten, abzuordnen; Als hat besagter Herr Burgermeister, solches ihm einzuwilligen, sich sieg gesambte Raths-Personen [von] Ambts wegen dessen verordnet, welcher in beyseyn deren mit guten Vernunfft und Verstand, in Erwegung, [dass] eine seith einer geraumben Zeit erstandene Kranckheit nach ihm zu mehr und mehr zunehme, und er wieder verhoffen gar leicht durch den zeitlichen Todt überraschet werden möchte, deren zwar gewiß, dessen [?] Stund aber ungewiß ist, und damit künfftig nach seinem zeitlichen Hin[scheiden] alle Strittigkeiten verhüetet werden möchten; freywillig bey [gutem] Vernunfft, [dass] dieß sein letzter und endlicher Will seye, mit allen wegen [?] seinen, nachgesetzten haben will, nemb[lich]:
[Vorab:] Befiehlet er seine von dem Leib abscheidende arme Seele in die Hand und gemüet[?] der Barmhertzigkeit seines himmlischen Vaters, mit demüetigster Bitt und unter Vorbrechung [?], [dass er sie?] die [arme Seele?] umb der allerheiligsten Verdiensten willen seines eingebohrnen Sohns Jesu Christi, und durch die Vorbitt seiner glorwürdigsten Mutter, der von der Erbsünde un[d] beflecktem [unbeflecktem] Jungfrawen und [Himmels]Königin Maria, [wolle in die] Zahl seiner Außerwehlten gnädiglich auf[nehmen] und auf[nehmen], dem Leib aber, wann er nach der Erden Eingebührung beschehe [?], wiederumb der lieben Erden, [an] geweyhter [?] Stätt ordnungs gemäß zur Erden zu bestätten [befohlen?].
Wann aber, und weilen [er] eines wohlbestandenen Testaments gesinnet, noch eines Principal Stück die Erbeinsetzung ist, als setzet er zu seinen rechtmäßigen und ingezeugten [?] Erben [ein] seine leibliche Kinder, sambt seiner Ehegattin oder respective Stieffmuter [?] benantlichen Andream Friedl, wie auch Annam Reginam Friedlin, Annam Margarethan, geborne Schneiderin [?], und seine liebe Ehegattin Mariam Friedlin. Theilen aber, wie [folget]:
3tio die ausgesteuerte Anna Margaretha Schneiderin ihn ihren ehlichen [?] Gehalt, als [von] dem so lange wann die übrigen Geschwister sich zu [verheyrathen?] kommen werden. Und theile [er?] also seinen Sohn Andreas Friedl[en] einen Werth derer wegen sechzig Gulden — 60 fl.
Item Wenzel Friedl auch sechzig Gulden — 60 fl.
Wie auch der Anna Regina Friedlin sechzig Gulden auch — 60 fl.
Dieser letzten aber, weilen sie annoch in vorigen über gleich [?], welche [als sie?] zu einem [Aus]Zug Geld zwanzig Gulden auch — 20 fl.
4to aber will er, [dass] seiner [bei?] ihm bleibenden Ehe Consortin die zu gebührende Helffte und einige Kleider, ihr wiederumb [als?] nachgefolget [werden], lebzeit Hindel und Rath, aber sie in die Folgheit [?] sich zu verhalten [hat]. […] Im übrigen aber verspricht sie sich zu obbemelten ihnen [verhalten], und [dass] sie dieß seinen letzten Willen gebührend observiren, und seiner armen Seel mit einer andächtigen Gebät [Gebet] oder […]
[rechte Spalte / Schluss:]
[…] zu beschützen und [zu bewahren] […] sambt lassen haben wir [?], deme und anderen ins […] Stütze, mit dem gewöhnlich[en] […] Schloß [?] gewaldt [?] Raths […]
Publicatum hoc Testamentum [coram pleno Senatu / interest] in Curia Schlackenwaldensi — Joanne Mayer [Bürgermeister].
[Dorsalvermerk / Rückseite:]
den 26 [Junij] 1710 […] beysitzer [?].
Gerichtlich eingenamener Letzter Will oder Testamentum Nuncupativum Eliae Friedes [Friedls], Bürgers und Schmieds allhier, den 13 Junij 1710.
[Pruh p3_b1 = rote Wachs-Siegel; p3_b2 = Durchscheinen der Schrift (verso), leer; rückwärtige/leere Stellen ausgelassen.]
Listina města Horní Slavkov č. 1833
Bedřiška Bardenová, vdova po Abrahamu Aaronovi, potvrzuje, že dostala od purkmistra města Horního Slavkova 15 zlatých 50 krejcarů z pohledávek Abrahama Aarona na měšťanech v Horním Slavkově.
Datace: 21.08.1710
Jde o kvitanci (potvrzenku) z 21. srpna 1710, kterou vystavil jistý horníslavkovský měšťan poté, co mu purkmistr Johann Georg Eber[?] vyplatil peníze z pozůstalosti po jeho zemřelém otci. Listina vyjmenovává čtyři dílčí částky od různých osob v celkové výši 15 zlatých 50 krejcarů a stvrzuje jejich řádné přijetí podpisem a pečetí.
Dne 21. srpna 1710 sepsal níže podepsaný v Horním Slavkově (Schlaggenwaldu) prohlášení, ve kterém veřejně a přede všemi stvrzuje, že toho dne převzal od pana purkmistra Johanna Georga Ebera[?] peníze, které mu náležely v souvislosti s dluhy po jeho otci, jenž zde v Horním Slavkově zemřel. Šlo o částky, které byly u purkmistra předtím uloženy.
Vyplacené peníze pocházely od těchto osob:
- 6 zlatých 30 krejcarů za pana Bottfrieda (Gottfrieda) Ernsta Mayera
- 1 zlatý od Kateřiny (Cathariny) Schein
- 4 zlaté 30 krejcarů za nebožtíka Johanna Davida Wentzla
- 3 zlaté 50 krejcarů od Johanna Simona Furganga[?], a to kvůli jeho zesnulému otci
Dohromady tak činila vyplacená suma 15 zlatých 50 krejcarů.
Podepsaný potvrzuje, že tuto sumu patnácti zlatých a padesáti krejcarů přijal do vlastních rukou řádně a v hotovosti, a stvrzuje to svým vlastnoručním podpisem a přitištěním své pečeti. Sepsáno v Horním Slavkově dne 21. srpna léta 1710.
Podpis pod listinou je špatně čitelný — patrně jde o zápis „za […?]" a jméno „dědicové Abrahama Trau[…?]".
(Poznámka ke skenu: všech šest naskenovaných „stran" zachycuje ve skutečnosti stále tentýž jediný list papíru; spodní okraje jsou prázdné. Jde tedy o jednolistovou kvitanci, tedy potvrzení o přijetí peněz.)
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, níže podepsaný, tímto veřejně a přede všemi vyznávám, že jsem dnešního dne 21. srpna 1710 kvůli svému otci, který zde v Horním Slavkově (Schlaggenwald) zemřel, z dluhů mně náležejících přijal od pana purkmistra Johanna Georga Eb[e]ra[?] následující zde složené peníze, totiž:
6 zl. 30 kr. za pana Bottfrieda [= Gottfrieda] Ernsta Mayera
1: — od Kateřiny (Cathariny) Schein
4: 30: za nebožtíka Johanna Davida Wentzla
3: 50: od Johanna Simona Furganga[?] kvůli nebožtíku otci
__________________________
15 zl. 50 kr. Suma
Že jsem výše uvedenou sumu patnácti zlatých a 50 krejcarů do svých rukou řádně a v hotovosti přijal, stvrzuji vlastnoruční podpisem a přitištěním své pečeti. Dáno v Horním Slavkově (Schlaggenwald) dne 21. srpna léta 1710.
[Podpis, špatně čitelný:] za […?] / dědicové Abrahama Trau[…?]
[Poznámka: Všech šest naskenovaných „stran" (p1–p6) jsou totožné snímky jedné a téže jednolistové písemnosti; spodní pruhy (b5) jsou prázdné. Jde o kvitanci (potvrzení o přijetí peněz).]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich, Endes Unterschriebener, bekenne hiemit öffentlich und vor Jedermänniglich, alß daß ich an heut dato den 21. Aug[usti] 1710 wegen meines Vatters alhier in Schlaggenwald gestorben, von und auß mir gestellten Schulden von dem H[errn] Bürgermeister Johann Georg Eb[e]r[?] nachfolgende alda eingelegte Gelder erhoben, alß:
6 fl. 30 x wegen H[errn] Bottfried [= Gottfried] Ernst Mayer
1: — von Catharina Schein
4: 30: wegen Johann David Wentzl sel[ig]
3: 50: von Johann Simon Furgang[?] wegen eines Vatters seel[ig]
__________________________
15 fl: :50 [x] Summa
Daß ich gleich bemelte Summam der Funffzehen Gulden 50 [x] zu meinen Händen richtig und baar erhoben, thue mit meiner Hand Unterschrifft und der Truckung meines Pittschaffts [= Petschafts] bezeigen. Actum Schlaggenwald den 21. Augusti A[nno] 1710.
[Unterschrift, schwer leserlich:] vor die [… ?] weib[?] / Abraham Trau[…?] Erben
[Anmerkung: Alle sechs Scan-„Seiten" (p1–p6) sind identische Aufnahmen ein und desselben einblättrigen Schriftstücks; die unteren Streifen (b5) sind leer. Es handelt sich um eine Quittung.]
Listina města Horní Slavkov č. 1834
Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova vydávají Kryštofu Prellovi, horníkovi z Horního Slavkova, cestovní pas.
Datace: 01.09.1710
Listina z roku 1710, kterou purkmistr, rychtář a rada svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald) vydávají zdravotní vysvědčení havíři Christophu Knollovi (synovi zdejšího měšťana), jenž se chystá odejít za prací do Norimberska/Říše. Potvrzují, že ve městě ani v jeho okolí nepanuje žádná nakažlivá nemoc a že se Knoll v poslední době nezdržoval v morem postiženém místě, a žádají všechny úřady a osoby, aby mu na cestách umožnily svobodný a bezpečný průchod.
My, purkmistr, rychtář a rada císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald), tímto veřejně a přede všemi oznamujeme a stvrzujeme následující.
Předkladatel tohoto listu, Christoph Knoll [?], zdejší měšťanský syn a havíř, se chystá odebrat do Norimberska, respektive do Říše [?], a tam provozovat své vyučené hornické řemeslo. Za tímto účelem nás náležitě požádal o věrohodné vysvědčení o svém zdravotním stavu (tzv. fidem sanitatis), které by mu na cestě pomohlo.
Této jeho prosbě, kterou jsme uznali za oprávněnou, rádi vyhovujeme. Můžeme totiž dosvědčit, že:
- zde ve městě k dnešnímu dni – chvála, čest a dík Pánu Bohu – nikdo netrpí žádnou nakažlivou nemocí;
- ani sám Christoph Knoll [?] se v posledních dnech [?] nezdržoval na žádném místě postiženém zlou nákazou či nemocí;
- jak zde, tak i [tamtéž] [...] dosud panuje zdraví a čerstvý stav.
Žádáme proto tímto všechny a každého, ať jsou jakéhokoli stavu, postavení a důstojnosti, aby byli tak zdvořilí, přátelští a vstřícní a dovolili výše jmenovanému žadateli na všech místech svobodný, bezpečný a nerušený průchod, tam i zpět. My sami jsme pak ochotni prokázat obdobnou laskavost v podobných i jiných případech, kdyby se naskytly.
Na potvrzení toho jsme nechali přitisknout malou pečeť obecního svobodného horního města.
Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne [?]. září roku 1710.
[červená vosková pečeť]
Purkmistr, rychtář a rada téhož města.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
My, purkmistr, rychtář a rada císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald), tímto veřejně a přede všemi oznamujeme a stvrzujeme: Jelikož předkladatel tohoto listu Christoph Knoll [?], zdejší měšťanský syn a havíř (Bergknapp), hodlá odebrati se do Norimberska / do Říše [?] a provozovati tam své vyučené hornické řemeslo, požádal nás náležitě pro své další putování o věrohodné vysvědčení o zdravotním stavu (fidem sanitatis) atd.; a poněvadž této jeho prosbě, kterou jsme uznali za oprávněnou, rádi vyhovujeme — zvláště když zde do dnešního dne, chvála, čest a dík buď Pánu Bohu, nikdo netrpí žádnou nakažlivou nemocí, ani řečený Christoph Knoll [?] se v posledních dnech [?] nezdržoval na žádném místě postiženém zlým morem či nemocí, a jak zde, tak i [tamtéž] [...] dosud panuje zdraví a čerstvý stav — žádáme tedy tímto všechny a každého, jakéhokoli jsou stavu, postavení a důstojnosti, zdvořile, přátelsky [a náležitě], aby svrchu jmenovanému žadateli ráčili na všech místech dovoliti svobodný, bezpečný a nerušený průchod tam i zpět; my pak budeme ochotni se za to v podobných i jiných případech odvděčiti. Na potvrzení toho jsme dali přitisknouti malou pečeť obecního svobodného horního města. Stalo se ve Slavkově dne [?]. září roku 1710. [červená vosková pečeť] Purkmistr, rychtář a rada téhož [města].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Wir Bürgermeister, Richter und Rath der Kaiserl[ichen] und Königl[ichen] Freyen BergStadt Schlaggenwald thuen kundt und bekennen hiemit öffentlich und vor jedermänniglich: Demnach Vorzeiger dieß[es] Christoph Knoll [?], allhiesiger Bürgers Sohn und Bergknapp, sich in[s] Nürnb[ergische] Reich [?] zu begeben und sein erlehrnetes BergArbeit zu treiben willens, alß zu dessen Forttkommen umb glaubwür[di]ge fidem Sanitatis [et]c. gebührend ersuchet und gebeten; Wann nun wir diß[es] seiner Bitt, welche wir für billig erachtet, gerne gratificiren, besonder alhier zu dato, weder der Herr Gott seye Lob, Ehr und Danck, niemandt mit einiger inficirender Kranckheit behafftet, weder bedeüter Christoph Knoll [?] in einzig[en] Tagen [?] her zu mannßlen [?] in einem mit übler Seüch oder Kranckheit behaffteten Orth sich befunden, und so wohl hier alß [daselbst?] in der Herrn[?] [...] annoch frisch und gesundlich regiret: Alß ersuchen [wir] hiemit alle und jede, was Standes, Condition und Würden die seindt, dienst-, freund- [und gebührlich], dieselbe belieben obbedeuten Impetranten allerorthen frey, sicher und ungehindert passirn und repassirn zu lassen, ein solches werden wir in dergleich[en] und andern Begebenheiten [hinwiederumb zu beschulden geneigt sein]. Urkundt dessen haben wir allgemeiner Freyen BergStadt Kleines Pittschafft beytrucken lassen. So geschehen Schlaggenwald den [?]ten Septembr[is] A[nn]o 1710. [rotes Wachssiegel] Bürgermeister, Richter und Rath alda.
