Listina města Horní Slavkov č. 1745
Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova vydávají Janu Tomáši Pfannerovi, krejčovskému tovaryši ve Vídni, rodný list.
Datace: 27.03.1696
Rodný a mravní list (svědectví o poctivém původu) vydaný roku 1696 městskou radou Slavkova (Schlackenwald) krejčovskému tovaryši Johannu Thomasovi, synu Johanna Pfannera a Heleny, rozené Weissové. Dva svědci pod přísahou dosvědčili, že se jeho rodiče řádně a veřejně oddali v roce 1670 a že sám Johann Thomas byl v roce 1676 pokřtěn ve farním kostele sv. Jiří. List měl chlapci pomoci k přijetí za spolumistra krejčovského cechu jinde a byl opatřen městskou pečetí.
Purkmistr, rychtář a rada císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlackenwald) tímto prohlašují a dosvědčují každému, komu je toho třeba, následující.
Dne níže uvedeného data se před radu i před zdejšího písaře dostavil Johann Thomas, tovaryš krejčovský a syn zdejšího měšťana. Vysvětlil, že v místě, kde se právě zdržuje, by mohl být přijat za spolumistra krejčovského řemesla — potřeboval by k tomu ale písemné osvědčení o svém poctivém původu a řádném chování. Proto radu požádal o vydání takového listu.
Rada uznala jeho žádost za zcela oprávněnou a rozhodla se vyhovět. Byli proto předvoláni a vyslechnuti dva svědkové, kteří o poctivém původu žadatele dobře věděli: Johann [N.], kupec, a Matthes Diettel, měšťan a císařský dohlížitel mlýnů (Mühlsteiger). Oba, vázáni povinností vůči zdejšímu městskému magistrátu, vypověděli následující.
Otec žadatele, Johann Pfanner, se oženil s Helenou [Weissovou], dcerou ctného mistra Barthla (Bartoloměje) Weiße, měšťana a bývalého zdejšího krejčího. Svatební průvod do kostela i svatební hostinu uspořádali veřejně ve městě Slavkově dne 22. listopadu roku 1670, přičemž oba jmenovaní svědkové jim tehdy byli družbami. Manželství bylo řádně uzavřeno ve zdejším farním kostele sv. Jiří. Svědkové dále potvrdili, že Johann Thomas se narodil v tomto manželství jako dítě počestné, pravého německého rodu, svobodné a nikým nevázané poddanstvím.
V tamní kostelní matrice bylo rovněž nalezeno, že Johann Thomas byl pokřtěn dne 30. března roku 1676. Kmotry mu tehdy byli pan Johann Rieger, radní, pan Thomas Albret (Albrecht), měšťan a kovář, a paní Anna Catharina [N.]. Nic jiného o věci není známo a co bylo výše dosvědčeno, je podle svědomí svědků pravdivé. Toto vše rada svým svědectvím potvrzuje.
Dále následuje obvyklá doporučovací formule: tento list má být všude, u kohokoli jakékoli důstojnosti nebo stavu, přijat jako plně věrohodný. Rada prosí, aby jej i ostatní páni takto přijali a aby zmíněnému Johannu Thomasovi prokázali přízeň a podporu v jeho záměru. Rada se zavazuje, že totéž ráda a ochotně oplatí, bude-li toho kdy potřeba.
Na potvrzení pravdivosti tohoto svědectví byla k listině vědomě přitištěna obecní pečeť města. Stalo se a vydáno bylo ve Slavkově dne 27. dne měsíce března léta 1696.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
My, purkmistr, rychtář a rada císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlackenwald / Horní Slavkov), tímto vyznáváme přede všemi, zvláště tam, kde toho bude potřeba: Že se dnešního, níže psaného data před nás a před písaře zde dostavil a v širším přednesl, jak [tento] Johann [Thomas], tovaryš krejčovský, syn zdejšího měšťana, ke svému nejlepšímu užitku a prospěchu — a aby v místě, kde se zdržuje, mohl být kvůli získání práce přijat za spolumistra krejčovského řemesla — potřeboval písemné osvědčení o svém poctivém zrození a dobrém chování, a proto nás požádal o jeho vydání.
Když jsme pak tuto prosbu uznali za zcela spravedlivou a [chtějíce] napomáhat pravdě [ve prospěch] synů a každému vyhovět v jeho [právu], dali jsme oba svědky, kteří o jeho poctivém zrození dobře vědí, totiž Johanna [N.], kupce (kramáře), a Matthese Diettela, měšťana a císařského dohlížitele mlýnů (Mühlsteiger), tak jak se podle zvyklostí náleží, vyslechnout (examinovat), a tito, jsouce zavázáni zdejšímu městskému magistrátu, vypověděli, jak je jim dobře známo, že [výše zmíněný] milý otec Johann Pfanner se oženil s Helenou [Weissovou], dcerou ctného mistra Barthla (Bartoloměje) Weiße, měšťana a bývalého krejčího [zdejšího], vykonal svůj svatební průvod do kostela [a svatební hostinu] — při čemž výše jmenovaní svědkové byli družbami (brautführende) — a [v] městě Slavkově dne 22. listopadu roku 1670 jej veřejně slavil, jak [byl] po řádném oddání ve zdejším farním kostele u sv. Jiří [oddán]: v přítomnosti [svědků] manželsky a počestně zplozen pravého německého národa a původu, svobodný a nikým nevázaný poddanstvím (Leibeigenschaft), ani od takového [...]. Rovněž bylo v tamní kostelní a křestní knize nalezeno, že tento Johann Thomas byl dne 30. března roku 1676 pokřtěn, a svědky [kmotry] byli pan Johann Rieger, radní (Rathsverwandter), pan Thomas Albret (Albrecht), měšťan a kovář, a paní Anna Catha[rina] [N.]; o čemž není nic jiného známo a co se podle jeho svědectví ve věci náležitě dosvědčuje. To tedy dosvědčujeme svou věrohodností (na svědomí).
[… následuje obvyklá doporučovací formule: že tento list má u každého, ať jakékoli důstojnosti či stavu, nalézt plnou víru; naši ctění páni nechť tomuto Našemu svědeckému listu (Literis Testimonialibus) nejen poskytnou plnou víru, ale výše jmenovaného [Johanna Thomase] nechť mají co nejlépe doporučeného, prokazujíce mu všechnu milost, přízeň a laskavou podporu v jeho záměru … my jsme se za totéž poctivě, ze srdce ochotně a horlivě odsloužit připraveni …]
Na pravé svědectví toho jsme dali k tomuto [pečeť] obecního [města] vědomě přitisknout. Tak se stalo a dáno ve Slavkově dne 27. dne měsíce března [roku 1696].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Wir Burgermeister, Richter undt Rath der Kayßerlichen undt Königlichen Freyen Bergstadt Schlackenwald bekennen hiemit vor Jedermänniglich, absonderlich wo es vonnöthen: Daß anheundt unten gesetzten Dato vor Unß und Schrieder allhier erschienen, und mit mehrem zubrengen gegeben, waß gestalten [dieser] Johann [Thomas], [Stadt-]Schneidersgeselle, allhiesigen Burgers Sohn, zu seinem besten Nutzen und Frommen, auch damit derselbe [an dem Orth, da er gehalten,] Conditionen halber d[er] Orthen, und allda er einen Mitt-Meister des Schneider-Handwerks möchte angenommen werden, einer schrifftlichen Urkund seiner ehrlichen Geburth und Wohlverhaltens benöttigt wäre, daher unß umb Extradirung solcher [angelangt].
Wann wir dann solche Bitt[e] für ganz billig eracht, [und sondern] auch der Söhne Wahrhait zu befördern, und einem Jeden [das Seine zu willfahren] erbiettig, alß haben wir bayde Zeugen, alß welche umb deßen ehrliche Geburth gute Wissenschaft haben, benantß Johann [N.] und Kramer [und] Junn[?] Matthes Diettel, Burger und Kayß: Mühlsteiger, wir es sich Herkommensfalls gebühret, examiniret und beschließen, und welche, sie einer allhiesigen Stadt-Magistrat verbund[en], ausgesagt, wie ehn[en] gut wissent, daß [obangezogener] gel[iebter] Vatter Johann Pfanner mit Helena [Weissin], deß Ehrbahren Maisters Barthl Weiß, Burgers und gewesten Schneiders [allhier] Tochter, sich verheürathet, seinen Hochzeit-Kirchgang [und Wirtschaft] gehalten — auch welchen oben genannte Zeugen alß Brautführende gewesen — [in der] Stadt Schlackenwald den 22 Novemb: Anno 1670 öffentlich celebriret, wie in allhiesiger Pfarrkirchen ad S[anc]tum Georgium [er] nach ordentl[icher] Copulion [= Copulation] lassen: in Beyseyn [der Zeugen], ehelich und redlich gezeuget rechter teutscher Nation und Arth, frey, und niemand mit Leibaigenschaft verbund[en], noch von solcher [...]; daß ist auch in dergleichen Kirch- und Tauffbuch befund[en], daß dieser Johann Thomas den 30 Marty Anno 1676 getaufft word[en], und Zeugen [Pathen] gewesen Herr Johann Rieger, Rathsverwandter, Herr Thomas Albret [Albrecht], Burger und Schmied, und Fraw Anna Catha[rina] [N.]; hierundt nichts dermöglichen, und kein anderß bewust, auch mit deßen Testimonio billig der Sachßt[?] behöret wird; So bezeugen wir [solches mit] Rundschaft.
[… es folgt die übliche Rekommendationsformel: dieser Brief soll vor jedermann von welcher Würde oder Stand auch immer vollkommenen Glauben finden; Unsere respective Herren wollen diesen Unseren Literis Testimonialibus nicht allein vollkommenen Glauben zustellen, sondern auch mehrbenannten [Johann Thomas] de Meliori recommendiret sein lassen, demselben alle Gnad, Gunst und genaigte Beförderung zu seinem Vorhaben erzaigen … wir sind dergleichen redlich, hertz-willig und geflissen zu verdienen …]
Deßen zu wahrer Urkund haben wir Gemainer [Stadt] [Insiegel] [hier] dießes wissentlich beydruck[en] lassen. So geschehen und geben Schlackenwald, den 27 Monatstag [Tag] Marty [Anno 1696].
Listina města Horní Slavkov č. 1746
Mikuláš Helperl, švec v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Jana Jiřího Trötschera, rychtáře, a Jana Jakuba Schillera, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 08.05.1696
Listina zachycuje poslední vůli (testament) Nicolause Helpela, měšťana a ševce v Horním Slavkově (Schlackenwaldu), sepsanou 8. května 1696 za přítomnosti purkmistra Johanna Gabriela Wenzela, městského soudce Johanna Georga Erckera a městského písaře. Helpel v ní odkazuje svou duši Bohu a tělo křesťanskému pohřbu, řeší dluh váznoucí na svém domě a rozděluje pozůstalost mezi děti a sestru. Testament byl veřejně vyhlášen 29. července 1696 před zdejší radou; velká část druhé strany listiny je bohužel poškozená a nečitelná.
Poslední vůle Nicolause Helpela, měšťana a ševce v Horním Slavkově (8. května 1696)
Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.
Stalo se dne 8. května běžícího roku 1696. Nicolaus Helpel, zdejší měšťan a ševec, požádal zdejší purkmistrovský úřad – pana Johanna Gabriela Wenzela – aby k němu poslal od městského soudu poslušné měšťany, kteří by podle jeho poslední vůle po jeho křesťanském skonu vše řádně vyřídili a zaznamenali. Přál si, aby jeho vůle byla sepsána, opatřena obvyklými záznamy a až do řádného vyhlášení uložena a uchována na radnici.
Na tuto žádost se tedy k němu domů dostavili: výše jmenovaný úřadující purkmistr, dále městský soudce pan Johann Georg Ercker (Erckher) a níže podepsaný městský písař. Před nimi Nicolaus Helpel jako zůstavitel (testátor) vyhlásil a dal přečíst svou poslední vůli – jak si přeje, aby bylo po jeho smrti naloženo s jeho majetkem.
Jednotlivá ustanovení
Za prvé poroučí svou duši, až jednou zemře, Všemohoucímu a tělo pak křesťanské zemi (církvi).
Za druhé je jeho vůlí, aby – jelikož na jeho domě dosud vázne podle kupní listiny dluh ve výši sto pěti zlatých (105 fl.) – po jeho smrti nejprve jeho dcera Maria Helpelová vyzvedla a podržela pro sebe jako přednostní podíl prvních splatných 20 zlatých z této částky. Teprve poté má připadnout to, co je splatné následně; a stejně tak i jeho syn Christoph Helpel má obdržet a podržet vlastní přednostní podíl.
Za třetí (podle výše popsaného, což je základ testamentu) nařizuje, aby se v ostatní pozůstalosti dále zaopatřili k dobru jeho synové a dcera – bod pokračuje výčtem, jehož znění je však na tomto místě z velké části nečitelné; dochoval se jen okrajový součet 85 zlatých.
Osoby uvedené v testamentu
Zůstavitel jmenuje tyto osoby, jimž má být „náležitě a věrně, ve zdraví" vyplaceno či odkázáno:
- jeho syn a dědic Christoph Helpel,
- jeho dcera Maria, zesnulá (selige),
- jeho sestra Anna Margaretha Helpelová,
- dále ten, kdo odpadl od katolického náboženství – Johann Michael Helpel, ševec, bytem však v Markhredwitz (Marktredwitz),
- a rovněž jeho syn Johann Georg Helpel, ševec, rovněž bytem [tamtéž].
Poškozená část listiny
Pravý sloupec druhé strany listiny je u okraje uříznutý a čitelný jen útržkovitě, proto z něj lze rekonstruovat pouze torzo textu: zmiňuje se něco o náboženství, o vypořádání „pro sebe" i „v ostatní" pozůstalosti a dále následují další body závěti:
- Bod pátý (s dovolením – salva venia) se týká blíže neurčité věci; je zde zmíněna Maria Helpelová a nějaká „stará" [osoba či záležitost].
- Body šestý, sedmý a osmý jsou dochovány jen ve zlomcích – sedmý bod zmiňuje opět „své […]", osmý bod se týká něčeho, o čem má rozhodovat (nebo být svědkem) Maria a opět zmíněná „stará" [osoba].
Závěrečný odstavec pravého sloupce je rovněž torzovitý – hovoří o tom, že vše bylo „nejposlušněji zachováno", s obvyklými formalitami a dosvědčením, a že to má být potvrzeno „jak výše" uvedeno.
Vyhlášení testamentu
Na rubu listiny je dorsální (zadní) záznam, psaný napříč:
„Poslední vůle čili testament Nicolause Helpela, zdejšího měšťana a ševce, z 8. května běžícího roku 1696."
Pod tím je pak uvedeno, že tento testament byl podle svého obsahu vyhlášen dne 29. července 1696 před radou (soudem) zde ve Schlackenwaldu (Horním Slavkově). Listina je opatřena přitištěnou červenou voskovou pečetí.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Křížový znak / spisová značka u horního okraje]
Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.
Stalo se [dáno] dne 8. května běžícího roku 1696, [a to] poté, co Nicolaus Helpel, zdejší měšťan a ševec, dal zdejšímu purkmistrovskému úřadu pana Johanna Gabriela Wenzela poslušně [požádat], aby též k jeho poníženému [přání / prosbě] ráčil od městského soudu k němu [přijít] [a poslat] poslušné [měšťany], jak totiž má být podle jeho poslední vůle, řádně po jeho křesťanském [skonu], věc vyřízena a zachována, a aby to s patřičnou rozvahou a [dobrou vůlí] do jeho příbytku deputoval a vyslal, načež aby to bylo sepsáno, opatřeno obvyklými záznamy, a takto až do obvyklého vyhlášení na [měšťanské] radnici uloženo a uchováno; nato tedy hned výše jmenovaný pan úřadující purkmistr zdejší spolu s městským soudcem panem Johannem Georgem Erckerem [Erckherem] a se mnou níže podepsaným městským písařem se odebrali do příbytku zůstavitele (testátora), v jejichž přítomnosti tento svou poslední vůli — jak chce, aby bylo po jeho smrti s jeho [majetkem] řádně naloženo — vyhlásil [a dal přečíst]:
[2. strana — levý sloupec, číslované body:]
[Kříž +]
Za prvé: poroučí svou [duši] při odloučení od těla Všemohoucímu, [až jednou] zemře, tělo pak křesťanské [zemi / církvi].
Za druhé (2do): je úplnou vůlí zůstavitele, aby — jelikož na svém [domě / volném domě] má dosud podle [kupní] listiny váznoucí dluh sto a pět zlatých (105 fl.) — po jeho smrti jeho dcera Maria Helpelová první splatných 20 zlatých [z toho] pro sebe samu jako přednostní podíl vyzvedla a podržela, a teprve [poté] ostatní, takto následně splatné, [připadlo dále]; [a poté jeho syn] Christoph Helpel rovněž tak, [což] on sám má jako [přednostní podíl] podržet; a [proto] nadto
Za třetí (3tio): [následuje dále] podle výše popsaného, což je základ [testamentu]; nařizuje tedy podle [tohoto] svým [synům] a dceři, obojím k dobru, [rozdělení] do ostatní pozůstalosti […]
[Body s částkami ve zlatých, okrajový součet 85 zl.:]
[…] náležitě na [...] [85 fl.]
k plně náležitému, spolu s pokojem tohoto i [onoho světa …]
a věrnému, [ve] zdraví [jmenovitě]:
jeho syn [a dědic] Christoph Helpel,
jeho [dcera] Maria, zesnulá (selige),
jeho sestra Anna Margaretha Helpelová,
[rovněž] ten, jenž od katolického náboženství odpadl [...], Johann Michael Helpel, ševec, [bytem]
ovšem v Markhredwitz [Marktredwitz] [v zemi (markrabství)], a též
[rovněž] jeho syn Johann Georg Helpel, ševec, [bytem].
[2. strana — pravý sloupec; u pravého okraje listu uříznutý, čitelný jen zčásti:]
[…] berg [hora?], které […]
náboženství […]
pro sebe vše […]
[…] v ostatní […]
jiné […]
a takové […]
5o (za páté): s dovolením [salva venia] to [...]
[…]
Maria [Helpelová …]
stará [...]
uzavírá takové […]
6o (za šesté): [...]
7o (za sedmé): […] též své […]
8o (za osmé): [...] o čemž Maria [...]
stará [...]
[Závěrečný odstavec pravého sloupce, uříznutý:]
nejposlušněji zachováno, což
s obvyklými […]
a [pod] dosvědčením […]
[…] jim [...]
chválit chtěl. [...]
[jistě] dosvědčeno
bude. […]
jak výše […]
[3. strana — rubová strana / dorsální záznam, psáno napříč:]
Poslední vůle čili testament Nico-
laa Helpela, zdejšího měšťana a
ševce, z 8. května běžícího roku 1696.
[níže:] Vyhlášen byl tento testament,
podle jeho obsahu, dne 29. července 1696, před
[radou / soudem] zde ve Schlackenwaldu [Horním Slavkově], [a … jak zde zaznamenáno …]
[přitištěna červená vosková pečeť]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Kreuzsignet / Aktenzeichen am oberen Rand]
In Nahmen Gottes des Vaters, Sohn[s] und Heiligen Geistes, Amen.
Kheim[b]t [= geschehen / Kund] dato den 8. May lauffenden 1696. Jahres, [u]rb[ar] [?], nachdem Nicolaus Helpel, burger und Schuegmacher [Schuhmacher] alhier, zu allhiesig burgermeister-ambt Herrn Johann Gabriel Wenzell[s], ge[i]horsam[bst] [ersuchen] lassen, [der]selbe wolle auch zu seinem gehorsamb[t]en [bitten] sich erlich[en] [ge]ruhen [?] von dem Stadtgericht zu ihme [zu kommen], denen Ge[hor]sam[en] [Bürger ... wie es nehmblich nach seinem]
letzten willen, wie es ordentlich nach seinen christlichen [Einheiten / Hinscheiden] gehalten und observiret werden solte, mit mehreren reflexiren und ent-deck[t]en [Güte], zu seiner behausung deputiren und abordnen, sodann solches zu papir bringen, mit [denen] gewöhnlichen Berichten [hierinnen] vorzustehen, und also darüber [bis] zur gewöhnlichen publication ob [denen] [bürgerl.] Rathhaus deposit[ir]ten [be-]halten und [verwahren]; demnach also gleich der obgenanndte Herr ambtsbürger[meister] hiesig[e], [neben] dem Stadtrichter H. Johann Georg Ercker [Erckher], sambt mir untenverzeichneten Stadtschreiber, zu seiner behausung des Testatoris [ge]worden, [in] beysein welcher derselbe seinen letzten willen, wie er es ordentlich nach seinem Tod mit seinem [Vermögen] gehalten wissen will, [erkläret] [und] [verlesen]:
[2. Seite — linke Spalte, nummerierte Punkte:]
[Kreuz +]
Erstlich befehlet er seine [Seel und] Leib abscheidung[?] der [Seele] dem Allmächtigen, [wenn er einst] sterben [werde], den Leib aber der christlichen [Erde] [Kirchen] nach.
2do. Ist des Testatoris gänzlicher will[e], daß [weilen] [er] anjetzo auf [seine] [Behausung / freys] [Hauß], ein hundert und fünf Gulden noch [laut des Kauf]briefs [Schuldlast] vorhanden [hat / gemacht] hat, daß nach seinem Tod seine Tochter Maria Helpelin die erste fallende 20 fl. [daraus] für sich allein zu einem vortheil erheben und behalten[, so dann] [die] andere also gleich [her]nach fallende [verbleibe] [nach … sein Sohn Christoph]
[so dann sein Sohn] Christoph Helpel gleicher gestalt, [die] er sich allein zu einem [vortheil] [behalten / innbehalten] solle; und [an]hero
3tio [4to ?]. [folgt mehr] nach der [vor]beschriebung wird ich [Testaments] fundament ist, so [folget] er [nach] [diesem] [seinen Söhnen] [Johann] und Tochter beyde zum besten [er-] [hebung] [verfügen] in die übrige Verlassen[s]ch[aft] [...]
[Punkte mit fl.-Beträgen, Randsumme 85 fl.:]
[…] gebührmäßig auf das [...] [Erbgut?] [85 fl.]
zu völlig-gebührmäßiger sambt frieden dieser= und [jener Welt …]
und treuer all-[…] in [ge]sundheit [an]:
Sein Sohn [und] [echter] Christoph Helpel,
Seine [Tochter] Maria, selige,
Seine Schwester Anna Margaretham Helpelin,
[Item] zur [von der] catholischen Religion abgefallen [...] Johann Michael Helpel, Schuegmacher, [wohnhaft]
adoch in Markhredwitz [Marktredwitz] [Land] und auch
[Item] sein Sohn Johann Georg Helpel, Schuegmacher, [wohnhaft].
[2. Seite — rechte Spalte; am rechten Blattrand abgeschnitten, nur teilweise lesbar:]
[…] berg, welche […]
Religion a[…]
vor sich alle[…]
[…] in der übri[gen …]
andersten […]
und solche […]
5o. s.v. [salva venia] das [...]
verm[…]
[…]
Maria [Helpelin …]
die alte i[…]
beschließt solche[…]
[…]
6o. [...]
7o. den [...] auch seine […]
8o. [...] worüber Maria [...]
die alte i[...]
[Schlußabsatz rechte Spalte, abgeschnitten:]
gehorsambsten gehalten, welche
mit den gewöhn[lichen …]
und [unter] bezeu[gung …]
ed es ihnen [...]
loben wollte. D[…]
gewß. attesti[rt]
wird. […]
wie ob[en …]
[3. Seite — Rückseite / Dorsalvermerk, quergeschrieben:]
Letzter Will oder Testament Nico-
lai Helpels, burger= und Schueg-
machers alhier, vom 8. May lauffen-
den 1696 Jahres.
[darunter:] Publicirt ist worden dieses Testa-
ments inhalts den 29. July 1696, coram
[Raath / judicio] alhier in Schlackenwald[t], [und … wie hierin verzeichnet …]
[rotes Wachssiegel aufgedrückt]