Listina města Horní Slavkov č. 1546
Rozina Flecková, rozená z Hartenbergu, z Horního Slavkova činí za přítomnosti Melichara Rödiga, rychtáře, Jindřicha Fröhlicha a Jana Schotta, radních, a Matyáše Lauera, císařského veřejného notáře a písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 09.07.1660
Listina ze Slavkova (Schlaggenwald, dnešní Horní Slavkov) z dubna 1660 zachycuje poslední vůli urozené paní Rosiny Fleckové, rozené z Hartenberka, sepsanou v době, kdy byla těhotná a obávala se o svůj život i o osud nenarozeného dítěte. Paní Flecková v ní odkazuje svůj majetek švagrovi Matthäusi Juliu Fleckovi a stanovuje, co má připadnout jejím budoucím dětem, případně co se stane, pokud by se dítě nenarodilo živé.
Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, amen.
Urozená a ctnostmi ozdobená paní Rosina Flecková, rozená z Hartenberka, si uvědomila, že nic není jistějšího než smrt, ale zároveň nic nejistějšího než hodina, kdy smrt přijde. Zvlášť naléhavě si to připomínala kvůli nebezpečí, které v té době provázelo její tělo i život – byla totiž ve slabém, těhotenském stavu. Proto se rozhodla, že ačkoli je těhotná, při zdravém rozumu, dobrovolně a s rozmyslem sepíše a zanechá po sobě písemně poslední vůli, která určí, jak se má po její smrti naložit s jejím majetkem a budoucím dědictvím.
Kvůli tomu požádala u zdejšího purkmistrovského úřadu – u statečného, prozíravého a velemoudrého pana purkmistra, patrně Martina Nöttlendera – aby jí podle zdejšího chvályhodného městského zvyku přidělil níže podepsané osoby, které měly její vůli dohlédnout a zaznamenat.
Za prvé paní zůstavitelka poroučí svou duši, až se rozloučí s tělem, pokorně do péče všemohoucího Boha jako stvořitele všech věcí a Ježíše Krista jako vykupitele celého světa. Její mrtvé tělo má být odevzdáno zemi, z níž bylo utvořeno, a křesťansky pohřbeno.
Za druhé ustanovuje svého nejmilejšího švagra Matthäuse Julia Flecka – s ohledem na bratrskou věrnost, kterou jí vždy prokazoval – pánem nad celým svým jměním, které v tu chvíli vlastní i které by mohla nabýt do budoucna, a to z dobrého důvodu jej činí svým dědicem. Nic z tohoto majetku nemá být nikde a nijak vyňato, vše má být k jeho volnému užívání. Svým milým dětem-dědicům však vyhrazuje – dá-li Bůh, že se dítě narodí živé – částku tři sta zlatých (300 zlatých).
Za třetí pamatuje na možnost, že by dítě, které nosí pod srdcem, nepřišlo na svět živé (čemuž ať Bůh milostivě zabrání), nýbrž zemřelo. V takovém případě by měl mít nad tímto dítětem moc jeho otec, tedy její švagr Matthäus Julius Fleck, a on sám, jako pravý švagr, by měl být dědicem po jejím dítěti i bez další závěti.
Na závěr listina odkazuje, že kdyby [zúčastněné osoby] zemřely, má být pozůstalost předána jejich úplným dědicům, a to rodu z Hartenberka, který by ji podle svého uvážení mohl zmenšit i zvětšit, jak si paní Flecková vyhradila.
Pro větší stvrzení byla listina zpečetěna. Stalo se ve městě Slavkově (Schlaggenwald, dnešní Horní Slavkov) dne [den nečitelný] dubna léta 1660.
Na hřbetu listiny je připsáno: „Paní Rosiny Fleckové, rozené z Hartenberka, svobodně sepsaná poslední vůle čili závěť o pozůstalosti", s datem dubna léta 1660 a přiloženou pečetí.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Ve jménu nejsvětější nerozdílné Trojice, amen.
Poněvadž urozená a počestná, ctnostmi ozdobená paní Rosina Flecková, rozená z Hartenberka (von Hartenberg), uvážila ve své mysli a u sebe rozumně rozvážila, že nic není jistějšího než smrt, naproti tomu nic nejistějšího než hodina smrti, a proto si obzvláště postavila před oči nebezpečí těla i života, jež ji vždy provází, zvláště pak že je v slabém těhotenském stavu — z těchto důvodů se rozhodla (což ji k tomu i pohnulo), že chce, jsouc sice těhotná, avšak při zdravém těle, dobrém rozumu, dobrovolně a s dobrým rozmyslem, tuto svou poslední vůli — totiž jak se má po její časné smrti naložit s jejím majetkem a s budoucím dědictvím — písemně po sobě zanechat. Proto dala u zdejšího úřadujícího purkmistrovského úřadu, u statečného, prozíravého a velemoudrého pana purkmistra Martina Nöttlendera [?], poníženě požádat, aby jí podle chvályhodného zdejšího městského zvyku byly přiděleny níže podepsané osoby, jimž bylo následující nařízeno.
A to za prvé chce paní zůstavitelka, aby [všemohoucímu Bohu] jako stvořiteli všech věcí a Ježíši Kristu jako vykupiteli celého světa byla, až se její duše rozloučí s tělem, pokorně poručena její duše, její mrtvé tělo pak aby bylo odevzdáno zemi, [a tomu], kdo je utvořil, [opět] navráceno a [křesťansky] pohřbeno. — Za druhé chce svého nejmilejšího švagra Matthäuse Julia Flecka, vzhledem k věrnosti [bratrské], kterou jí vždy prokazoval, ustanovit pánem nade vším svým jměním, jež jediná drží, i do budoucna a z dobrého důvodu (bono titulo) [… ustanovuje jej tímto za dědice …], aby z toho nic, nikde a nijak nebylo vyňato, k jejímu volnému užívání. Svým milým dětem-dědicům, dá-li Bůh, aby [dítě] přišlo na svět živé, vyhrazuje toliko tři sta zlatých (300 zlatých).
Za třetí, kdyby však dítě, které nosí pod srdcem, nepřivedla na svět živé (čemuž Bůh milostivě račiž zabránit), nýbrž mrtvé, pak jeho otec, její švagr Matthäus Julius Fleck, jenž by nad tímto dítětem [měl moc], [...] a její pravý švagr by měl po jejím dítěti [být dědicem] i bez závěti …
[… Závěrem odkazuje/nařizuje …] kdyby zemřeli, [jejich] úplným dědicům […], totiž [rodu] z Hartenberka, který [...], aby pozůstalost (Verlassenschafft) předal, mohl ji zmenšit i zvětšit, jak si vyhradila. K většímu stvrzení zpečetěno; tak se stalo ve městě Slavkově (Schlaggenwald / Horní Slavkov) dne [… dubna] léta 1660.
[Hřbetní záznam / adresa:] Paní Rosiny Fleckové, rozené z Hartenberka, svobodně sepsaná poslední vůle čili závěť o pozůstalosti. [Dne …] dubna léta 1660. — [Pečeť.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
In Namen der Allerheiligsten ohnzertheilten Dreyfaltigkeit, Amen.
Demnach die Edl, und Wohl-Ehrntugentsambe Frau Rosina Fleckin, eine geborne von Hartenberg, Ihr zu Gemüth geführet, und bey sich fürständlichen erwogen, daß nichts gewissers als der Todt, hingegen aber nichts ungewissers, dann des Todes Stündt, und derohalben ihr absonderlich vor Augen gestellet, die [ihr] jederzeit gegenwärtige Leibs- und Lebens-Gefahr, [auf] daß sie, ohne das, schwachen schwangeren Leibes [bestehen], hat sie [demnach] resolviret, welches sie auch bewogen, daß sie, mit schwangerem, doch gesundtem Leib, guter Vernunft, freywillig, und wohlbedächtlich, diesen ihren letzten Willen, wie es nach ihrem zeitlichen Todt, mit ihren Sachen, und künftigem Erbvermögen, solle gehalten werden, schriftlich hinter sich [zu] verlassen, und deromwegen in das [hiesige] regierende Bürgermeister-Ambt, bey dem Ehrnvesten, fürsichtigen und wohlweisen Herrn Bürgermeister Martin Nöttlender [?], bittlichen ansuchen lassen, nach hiesigem Löbl. Stadtgebrauch, die zu End unterschriebene Personen zu Ihr zu deputiren, welchen die nachfolgende verordnet [worden].
Nemblich, und zum Ersten, will Frau Testatrix, daß dem [Allmächtigen Gott], als einem Erschaffer aller Dinge, und JESU CHRISTO, als einem Erlöser der ganzen Welt, Ihr Seel, wann bei der ihrem Leib abscheiden würdt, demüthiglich befohlen, ihr todter Leichnam aber der Erden, [und] welcher es formiret, [wieder] übergeben [und] beygelegt [werden] soll. — [Zum] Andern will sie ihren liebsten Schwager Matthäum Julium Fleck, in Ansehung seiner Ihr jederzeit geleisteten freylichen [brüderlichen] Treüe, in allem ihrem Vermögen walten und gewertigen, so die einige possediret, auch ins künftige, [als] auch bono titulo [… hierin als Erben einsetzen …] an die gelegen ist, eben oder mehr, es sehe solches einzig oder beweißlich [unverweißlich], nirgend, noch nichts davon auszunehmen, zu ihrem freyen benannten, und Eingang [Einkommen]: ihren lieben Kindes-Erben, da Gott solches [über] der Welt erhalte, [wann] diese Welt lebendig gebohren würde, Dreyhundert gulden einzig vorbehalten haben.
[Zum] Drittens, da [aber] sie ihr Kind, so sie unter ihrem Herzen trage, nicht lebendig (so Gott gnädiglich verhüten wolle) auch diese Welt brächte, oder schwander [todt], als ihr Vater, ihr Schwager Matthäus Julius Fleck, dieses Kind [Gewalt] hätte, [so] soll ich [sie], gemelter ihr Schwager, dessen frey hinzutragen, auch [… und] solle ihr letzter [rechter] Schwager, von ihrem Kind, ohne Testament [Erbe sein] …
[… Beschliesslichen legire/verordne sie …] mit Todt abgiengen, [an] dessen [Vollkommene Erben …], [nemblich] von Hartenberg, [welcher] nach sich [hat], [auf] daß er der … Verlassenschafft [Nachlass] wolle über[geben], zu mindern und zu mehren, [als] ihr vorbehalten. [Zu mehrerer] Bekräftigung besiegelt, so geschehen in der Stadt Schlaggenwald, den [… April] Anno 1660.
[Dorsalvermerk / Aufschrift:] Frau[en] Rosina Fleckin, einer gebornen von Hartenberg, frey schriftlicher Verlassenschafft letzter Will, oder Testament. [den …] Aprilis Anno 1660. — [Siegel.]
Listina města Horní Slavkov č. 1548
Jan Kryštof Köppel z Adlersbergu, správce vrchního horního úřadu v Horním Slavkově, vydává Mikuláši Krautnerovi ze Smrkovce a jeho ženě výhostný list.
Datace: 16.11.1660
Jde o silně poškozenou listinu Královského horního úřadu v Horním Slavkově (Schlackenwald) z roku 1660, která potvrzuje dědické/majetkové vyrovnání kolem pana Walthera Elnera – patrně převzetí práv a povinností po zesnulém otci, zapsané v městské knize na fol. 294. Text je na mnoha místech nečitelný nebo poškozený, takže řadu podrobností (přesné okolnosti, jména dalších osob, obsah oněch „14 článků") nelze s jistotou rekonstruovat.
Upozornění k textu: Předloha je na mnoha místech poškozená a nečitelná (v přepisu označeno otazníky a výpustkami), proto zůstává i čtivá verze na řadě míst kusá – nic si nedomýšlím tam, kde originál mlčí.
Potvrzení (list) Královského horního úřadu pro město Horní Slavkov (Schlackenwald), rok 1660
Listina začíná konstatováním, že bylo požadováno a žádáno, aby táž záležitost byla nyní [text nečitelný] vyhrazena nad [...].
Dále se, jak nejúplněji lze z textu vyčíst, hovoří o panu Waltherovi El[?]nerovi a o zmíněném vneseném držení, o vymáhání a kvitancích, a to podle obsahu oněch čtrnácti článků [dále text nečitelný].
Zmiňuje se zbývající poručenství spolu s dalšími, dnes již nečitelnými podrobnostmi, a nynější spis, který je popsán jako vázaný jistými břemeny k jejich vlastnictví.
Řeč je také o veškerém jejich právu a o vymáhání, přičemž výše uvedené (patrně dědictví nebo majetek) má být převzato po zesnulém panu otci, podle nějaké dřívější záležitosti, svobodně a [...].
Dále je uvedeno, že bylo cosi ochotně přenecháno témuž pánu, o němž se text dále zmiňuje, ale text se zde přerušuje.
Na druhé straně listiny (Strana 2)
Následuje potvrzení ze všech stran obou [stran?] obvyklého dědického práva, jak je zapsáno v městské knize, fol. 294.
Text dále uvádí, že „milý držitel" (přesná osoba není z textu jasná) od sebe vydal [nejasné, o co jde], a nyní se hovoří o právu dědice a o potvrzení dědického práva, které mu nyní dědičně náleží. Toto bylo tam uloženo a k větší jistotě má náležet [...]. Text dále pokračuje nejasně.
Na závěr se zmiňuje Královský horní úřad a ústní jednání obou stran ohledně práva, a věc je stvrzena podpisem a zapečetěna dne [datum v textu chybí].
Následuje formulace, že Královský horní úřad a městský soud věc potvrzují jako „závaznou/platnou".
Podpis a pečeť
Pod textem je uvedeno, že listinu vydal Královský [úřad] a přísežní [zástupci], podpis je doprovázen červenou pečetí.
Datum: léta 1660.
Rubová strana (zadní strana listiny)
Zadní strana je prosvítající a obsahuje převážně nečitelné adresní a spisové poznámky; čitelný je pouze letopočet 1660.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Potvrzení / list Královského horního úřadu, město Horní Slavkov (Schlackenwald), 1660]
Jelikož bylo rovněž vyžadováno a žádáno, aby [?] tatáž [záležitost] nyní [...] vyhrazena nad [...]
[...] co nejúplněji [?] panu Waltherovi El[?]nerovi [?] zmíněné [?] vnesené [?] držení [?], vymáhání a [kvitance?], rovněž [...] a [?] podle obsahu [?] oněch 14 [?] článků [...]
zbývající [?] [poručenství?] [?] spolu s jeho [?] [...] nynějším spisem, [...] [...] popsáno s [břemeny?] [?] vázáno k jejich [?] vlastnictví, a [...]
veškerého jejich [práva?], a [...] [...] vymáhání [?], výše uvedené [?] převzít [?] [...] po zesnulém pánu [otci?] [?] dle [...] [záležitosti?], svobodně, a [...]
[...] ochotně přenecháno [?], a témuž [?] pánu [...] [který?] [...]
[Strana 2:]
na potvrzení [?] ze všech stran obou [...] obvyklého [dědického práva?] [?], jak [...] [práva?] [...] městské knihy, fol. 294, vepsáno [?] [...]
[milý držitel?] [?] jest, od sebe vydal, a nyní [...] nad [...] sebe [...] svého [...] nad sebou svého [...]
[...] [právo?] [dědice?] [potvrzení?] dědického práva a [...] [...] [...] mu nyní dědičně náleží [...] tam uloženo [?], a k většímu [...] [zajištění?] náležet bude [...]. Načež [?] [...]
[...] dále [...] [právo?] Královský horní úřad, na obě strany ústní [?] [...] [právo?], a [...] [...] tento [...] podpis, zpečetěno dne [...]
Královský horní úřad [...] [...] [městský soud?] [...] „závazně/platně"
[Podpis / pečeť:]
Královského [...] [...] a [přísežní?] [...] [...]
[červená pečeť]
[Datum:] Léta 1660 [?]
[Rub / zadní strana — prosvítající, převážně nečitelné adresní a spisové poznámky:]
[…]
[Léta 1660]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Schein / Bestätigung des Königlichen Oberamts, Stadt Horní Slavkov (Schlackenwald), 1660]
Demnach auch [?] erfordert und begehrt, sich [?] zumahl [?] derselben [?] anietzo [?] [vorbehalten?] über [...]
[...] auf das vollst[ändigste] [?] herrn Walther El[?]ner [?] berührter [?] eingebrachten [?] Innehabung [?], aufbringung und [Quittungen?], auch Stück[?] und [?] nach Inhalt [?] der 14 [?] Articul [...]
Innebliebende [?] [Vermundtschaft?] [?] sambt seinen [?] [...] anietzigem Schreiben, der [?] [...] beschrieben mit beschwerd[en] [?] zu binden Ihrem [?] Eigenthum, und [...] [...] [...]
aller ihrer [Gerechtigkeit?], und [...] [...] [...] anforderung [?], hochbemelt[?] [...] [über?]nehmen [?] [...] herrn [Vater?]selig [?] nach [...] Geschäft[?], frey, und [...] [...]
[...] willig überlassen [?], und denselben [?] herrn [...] [...] [welcher?] [...]
[Seite 2:]
bekräftigung [?], allerseits beider [?] [...] einer [gewöhnlichen?] [Erbgerechtigkeit?] [?] so der [...] [Rechte?] [...] des Stadtbuchs, Fol. 294. ein[ge]tragen [?] [...]
[lieber Innehaber?] [?] ist, von sich gegeben hat, und nunmehr [...] über [...] sich [...] seinen [...] über sich seines [...] [...] [...]
[...] [Rechte?] des [Erben?] [Schein?] [Erbgerechtigkeit?] und [...] [...] [...] nunmehr erblich gebühret [...] alda niedergelegt [?], und zu mehrerm [...] [Versicherung?] gebühren wird [...]. Des hierauf [?] [...]
[...] mehr [...] [Recht?] [Königl.] Oberambt, auf beider die mündliche [?] [...] [Recht?], und [...] [...] dieses [...] Unterschreibung, untersiegelt den [...]
[Königl.] Oberambt [...] [...] [Stadtgericht?] [...] „bündig"
[Unterschrift / Siegel:]
Der Kön[iglichen] [...] [...] und [Beschworene?] [...] [...]
[rotes Siegel]
[Datum:] Anno 1660 [?]
[Verso / Rückseite — durchscheinend, größtenteils unleserliche Adress- und Aktenvermerke:]
[…]
[Anno 1660]