Listina města Horní Slavkov č. 1459
Melichar Rödig a Jiří Estler potvrzují jako poručníci sirotků Šalamouna Olische, že dostali od Jeremiáše Stöhra, purkmistra v Horním Slavkově, 41 zlatých za prodanou stodolu.
Datace: 03.01.1654
Listina z roku 1654 je kvitance (potvrzení o příjmu), kterou poručníci pozůstalých po jistém Salamanovi[?] stvrzují převzetí čtyřiceti jednoho zlatého[?] z pozůstalostního (úmrtního) případu od pana purkmistra města [Krennz?]. Dokument byl později po vyrovnání zrušen přeškrtnutím diagonálním křížem. Text je kvůli vybledlému inkoustu a oříznutému okraji na řadě míst nejistý.
O listině
Jde o jednolistou kvitanci (potvrzení o příjmu peněz) z roku 1654. Dokument je přeškrtnutý úhlopříčným kasačním křížem – to znamená, že poté, co byla záležitost vyrovnána, byla listina úředně zrušena/stornována. Inkoust je na skenu značně vybledlý a pravý okraj s podpisy je částečně oříznutý, takže některá místa nelze číst zcela jistě.
Obsah listiny
My, níže podepsaní, jsme byli ustanoveni jako poručníci (Vormünder) pro Salamana[?] – patrně pro jeho pozůstalé děti či sirotky. Touto kvitancí stvrzujeme, že jsme od váženého pana purkmistra města [Krennz?] – a to místo výše zmíněných poručníků, respektive sirotků – přijali z jeho již zmíněného úmrtního (pozůstalostního) případu [Sterbfall] částku čtyřicet jeden [zlatý?].
Pro větší stvrzení přijetí této sumy jsme kvitanci vlastnoručně podepsali a opatřili ji svými obvyklými pečetěmi.
Stalo se ve Šlakvaldě [Schlackenwerth?], dne […] léta 1654.
Pod textem jsou dvě červené pečeti. Vpravo se nacházejí dva částečně oříznuté vlastnoruční podpisy, z nichž je čitelný pouze začátek – „M…" a „purk…(mistr?)". Závěr listiny obsahuje obvyklou stvrzovací formuli o vlastnoručním podpisu a přitištění běžných pečetí.
Poznámka k čitelnosti
Listina je velmi obtížně čitelná – kvůli slabému inkoustu, přeškrtnutí a oříznutému pravému okraji. Nepodařilo se spolehlivě rozluštit místo sídla purkmistra ani přesný den a měsíc vystavení. Samotná částka „jeden a čtyřicet" je čitelná jistě, avšak peněžní jednotka (patrně zlatý/Gulden) jistá není. Všechna místa označená otazníkem [?] zůstávají v přepisu i překladu nejistá.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Jde o jednolistou kvitanci (potvrzení o příjmu) z roku 1654, přeškrtnutou úhlopříčným kasačním křížem – tedy po vyrovnání zrušenou. Inkoust je vybledlý, pravý okraj s podpisy je na skenu zčásti oříznut. Pruhy p1_b1 (barevná škála) a p1_b2 (měřítko) i duplicitní „strany" p2–p6 jsou ignorovány. Souvislý překlad textu:]
My níže podepsaní, jakožto pro Salamana[?] [pozůstalé děti] ustanovení poručníci [Vormünder], tímto listem na vědomí dáváme a touto kvitancí stvrzujeme, že jsme od velectěného pana purkmistra města [Krennz?] – a místo výše zmíněných poručníků [resp. sirotků] – z jeho výše dotčeného úmrtního (pozůstalostního) případu [Sterbfall] přijali čtyřicet jeden [zlatý?]. Tuto přijatou [sumu] vlastní [rukou potvrzujeme]; pro větší stvrzení jsme tuto kvitanci vlastnoručně podepsali a svými obvyklými pečetěmi (Pettschaft) opatřili. Stalo se ve Šlakvaldě [Schlackenwerth?], dne […] léta 1654.
[Pod textem jsou dvě červené pečeti; vpravo dva částečně oříznuté vlastnoruční podpisy začínající „M…" a „purk…(mistr?)". Závěr obsahuje obvyklou stvrzovací formuli o vlastnoručním podpisu a přitištění běžných pečetí.]
Pozn.: Listina je velmi obtížně čitelná (slabý inkoust, přeškrtnutí, oříznutý pravý okraj). Místo sídla purkmistra (řádek 5) i přesný den a měsíc se nepodařilo spolehlivě přečíst; částka „jeden a čtyřicet" je jistá, peněžní jednotka (patrně zlatý/Gulden) nikoli. Slova označená [?] jsou nejistá.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Listina je jednolistá kvitance (Quittung) z roku 1654, přeškrtnutá diagonálním kasačním křížem – tj. po vyrovnání stornovaná. Inkoust je vybledlý, pravý okraj s podpisy je na skenu částečně oříznut. Pruhy p1_b1 (barevná škála) a p1_b2 (pravítko) i duplicitní „strany" p2–p6 ignorovány. Vlastní text:]
Wir Zu Endt Unterschriebene, Salaman[?]
constituirte Vormünder, [und?]
in Crafft dießer Quittung, deß wir, von
der Stadt wohllöblichen Herren Burgermeistern
in [Krennz?], und an Statt iezgedachter Vor[münder]
Auß seinem [vor]berührten Sterbfall[?], in d[er …]
empfangen haben, Ein und Vierzig [Gulden?]
Dießer empfangnen [Summa?] selber, haben [Wir gegenwärtige]
Quittung Zu mehrer Bekräfftigung eigenhän[dig]
[unter]schrieben, und mit unsern gewöhnlichen
[Pettschafften] bekräfftiget. So geschehen Schlackenwer[th?]
[den … Anno] 1654.
[Pod textem dvě červené pečetě (Pettschaften); vpravo dva částečně oříznuté vlastnoruční podpisy začínající „M…" a „Bürg…(ermeister?)". … standardní stvrzovací formule o vlastnoručním podpisu a přitištění obvyklých pečetí …]
Listina města Horní Slavkov č. 1460
Matyáš Lauer, císařský veřejný notář a městský písař v Horním Slavkově, vidimuje listinu, kterou Matyáš Hoffmann, cínař v Opavě, daruje svůj dědický podíl v Lipsku dětem svého švagra Melichara Rödiga, 03.05.1649, Horní Slavkov.
Datace: 02.04.1654
Listina z roku 1654 je notářsky ověřeným opisem (transumptem), který doslovně obsahuje starší soukromé darovací prohlášení z roku 1649. V něm měšťan a cínař Matthias Hoffmann ze Slavkova (Schlackenwald, dnes Horní Slavkov) daruje svůj podíl na dědictví v Lipsku svému švagrovi Melchioru Königovi a jeho dětem. Opis v roce 1654 úředně potvrdil svým podpisem a pečetí veřejný císařský notář.
Poznámka k předloze: Zachovaná listina má ve skutečnosti jen jednu popsanou stranu, rozdělenou na pět vodorovných pruhů textu. Soubory, které byly digitalizací označeny jako „strany" 1 až 6, jsou ve skutečnosti totožné kopie téhož textu – poslední ze souborů je prázdný.
O co v listině jde
Jde o takzvaný transumpt, tedy notářsky ověřený opis staršího dokumentu, pořízený v roce 1654. Notář do něj doslovně přepsal soukromé darovací prohlášení z roku 1649 a svým podpisem i pečetí potvrdil, že opis souhlasí s originálem slovo od slova.
Darovací prohlášení z roku 1649
V původním prohlášení jeho autor stvrzuje vlastnoručním podpisem, že svůj podíl na dědictví, na které měl nárok v Lipsku, daroval a odkázal svému milovanému švagrovi Melchioru Königovi a jeho dětem. Tím zároveň prohlašuje, že on ani jeho příbuzní si k tomuto dědictví napříště nebudou činit žádné nároky. Pro větší jistotu se pod prohlášení vlastní rukou podepsal a stvrdil je svou obvyklou pečetí.
Prohlášení bylo sepsáno ve Slavkově (Schlackenwald) dne 3. května 1649.
Na okraji listiny, vedle překresleného otisku pečeti, je uvedeno jméno pisatele: Matthias Hoffmann, měšťan a cínař (konvář) ve Slavkově.
Ověřovací doložka notáře z roku 1654
Notář na závěr listiny stvrzuje, že tento opis (transumpt) pečlivě porovnal s originálem darovacího prohlášení, včetně jeho písma a pečeti, a shledal jej slovo od slova zcela shodným. Na potvrzení toho se vlastní rukou podepsal a přitiskl svou obvyklou pečeť.
Doložka byla vyhotovena ve Slavkově dne 3. dubna 1654.
Podpis je provedený velmi ozdobným, těžko čitelným písmem a zní přibližně: Matthias Lauer [?], veřejný císařský notář [...], vlastní rukou. Vedle podpisu je přitištěna pečeť.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Transumpt (notářsky ověřený opis) z roku 1654, který doslovně zahrnuje soukromé darovací prohlášení z roku 1649. — Poznámka paleografa: Předloha obsahuje pouze jednu popsanou stranu (pět vodorovných pruhů); soubory dodané jako „strany" 1–6 jsou bajtově totožné duplikáty týchž pruhů, poslední pruh je prázdný.
[Vložené darovací prohlášení, 1649:]
„Já, níže podepsaný, stvrzuji svým vlastnoručním podpisem, že své dědictví, které mám pohledávat v Lipsku jako rovný díl, jsem daroval a věnoval svému velmi milovanému panu švagrovi Melchioru Königovi a jeho dětem; takže nyní ani já, ani moji [příbuzní] na ně již nemáme mít žádný nárok. K lepšímu ujištění jsem se vlastní rukou podepsal a stvrdil to svou obvyklou pečetí. Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald) dne 3. května léta 1649."
[Na pravém okraji, vedle překresleného otisku pečeti:] (L.S.) Matthias Hoffmann, měšťan a cínař (konvář) ve Slavkově.
[Ověřovací doložka notáře, 1654:]
„Že tento transumpt byl s originálem příslušné listiny, opatřeným písmem a pečetí, slovo od slova zcela shodně kolacionován (porovnán) a tak shledán, jsem na závěr vlastní rukou podepsal a přitiskl [svou] obvyklou pečeť. Stalo se ve Slavkově dne 3. dubna léta 1654."
[Podpis, silně ozdobně provedený:] Matthias Lauer [?], císařský veřejný notář [...] vlastní rukou. [vedle přitištěná pečeť]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Transumpt (notariell beglaubigte Abschrift) von 1654, das eine private Schenkungserklärung von 1649 wörtlich einschließt. — Hinweis des Paläographen: Die Vorlage besteht aus nur einer beschriebenen Seite (fünf waagerechte Streifen); die als „Seiten" 1–6 gelieferten Dateien sind byteidentische Duplikate derselben Streifen, der letzte Streifen ist leer.
[Eingeschlossene Schenkungserklärung, 1649:]
„Ich Endes benambter, bekenne mit meiner Handschrifft, deßgleichen meine Erbschafft, waß ich zu Leipzig in gleichen Theil zu fordern hab, meinem vielgeliebten Herrn Schwager Melchior König seinen Kindern geschenkt vnd verehrt habe, daß nunmehr weder ich, noch die Meinigen [an sie] ansprach nichts haben sollen. Zu beßerer Versicherung hab ich mich mit selbst aigener Hand vnderschrieben, vnd mit meinem gewöhnlichen Pittschafft bekräftiget. Geschehen Schlackenwaldt, den 3. May A[nn]o 1649."
[Am rechten Rand, neben dem nachgezeichneten Siegel:] (L.S.) Matthias Hoffmann, Burger vnd Zinngießer in Schlackenwaldt.
[Beglaubigungsvermerk des Notars, 1654:]
„[Daß] gegenwärtiges Transumpt [mit dem] in Schrifft vnd Pittschafft vnderlegten Sachen Originaln, von Worth zu Worth durchauß gleichstimment collationirt vnd befunden worden, hab ich zu Beschluß dessen mein aigene Hand vnderschrieben, vnd [mein] gewöhnliches Pittschafft beygedruckt. So geschehen Schlackenwaldt, den 3. Aprilis A[nn]o 1654."
[Unterschrift, stark verschnörkelt:] Matthias Lauer [?], Notarius publicus Caesareus [...] manu propria. [daneben aufgedrücktes Siegel]