Testament Matěje (Matthese) Töppela, měšťana a horníka ze Slavkova (Schlackenwald / Horní Slavkov), 28. července 1651.

Ve jménu nejsvětější a vysoce požehnané Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Já, Matthes Töppel, zdejší měšťan ve [Slavkově], ačkoli [jsem] při zdravém [rozumu], avšak uvažuje [a maje na paměti] tento churavý a zarmoucený čas, totiž ono zcela jisté umírání [smrt], a poněvadž všichni lidé musí zaplatit dluh přírodě, a tedy není nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než její hodina, [dávám tímto na vědomí]. Pročež, dokud mi [Bůh] po nějaký čas zde ještě dopřává [příznivě], při dobrém [rozumu], [smyslech] a [rozvaze], podle potřeby a po zralé úvaze [...], nikoli [ve spěchu], nýbrž jak [jsem] to v klidnější chvíli uvážil, [shledav] [...], tedy jsem náležitě a dostatečně [...], jsa při dobrém rozumu a [paměti], z vlastního popudu a bez nucení, k zamezení všelijakých sporů a hádek, jež by mezi výše zmíněnými mými milými [dědici] a dětmi [mohly] vzniknout, [stanovil], jak se má po mém křesťanském skonu naložit s mým časným zanechaným jměním a pozůstalostí; a tento svůj [testament] jsem dal písemně, podle zvyklosti a statutů, takto sepsat, [jakožto] uspořádání tohoto svého testamentu a poslední vůle, [a chtěl], aby se tak stalo.

Předně a nade všechno [poroučím] svou ubohou duši do [rukou] svého [Stvořitele] a [Vykupitele] [Ježíše] [Krista], s vroucí srdečnou [nadějí], že ji, jakmile se [oddělí] od těla, [přijme] [do] [svého] [království] a nebeské radosti a slávy; tělo pak [aby bylo] [zemi], která je matkou všeho [tvorstva], podle [křesťanského] [zvyku] křesťansky [pohřbeno].

[Za] druhé odkazuji a [poroučím] svému [malému], [pokornému] vnoučeti Hansi (Janu) Töppelovi jako [přednostní] [podíl] především [to], aby [tím] byl [také] poněkud [potěšen], totiž [onu] [louku], která leží na [Hamru] [a] [dlouho] [se] [užívala] [...], [rovněž] [...], [...], [a to] [zejména] [v hodnotě] asi [pět set] říšských tolarů, aby si je ponechal ke svému [užitku].

Za [třetí] své [milé] ženě, která mě v mé [nemoci] [...] věrně [ošetřovala], [poroučím] [jí zpět] její [vnesené] [věno] především, a [navíc] [...] jako [prelegát] (přednostní odkaz) a předem.

[Rovněž] odkazuji a [poroučím] své [milé] ženě a [malému] [dítěti] [též] výše [zmíněné] [...] jako [přednostní podíl] [jako] výše, a [to], [co] jsem na [...] [pořídil] [a] vystavěl, [tolik], [kolik] [toho] od [Boha] [bude] možno [získat].

[Konečně] a nade vše [potřeboval] [jsem] [pro] [zřízení] [a] sepsání tohoto testamentu [...]. [Tudíž] [jsem] [požádal] [...] [počestné] [a] [...] [pány] [...] [purk]mistra a [konšely] (radní) a Andrease (Ondřeje) [Th...] [...] [písaře] [rady], [...], [aby byli] vykonavateli (executores) tohoto mého [...] testamentu, s poslušnou [prosbou], [aby] mou poslední vůli [vykonali] a [...] [nechali], [...] [v] [některých] [...] [nebo] [také] [svobodně] [...] [...]; [...] [k] [...] [na] [důkaz] [...] [byli tito] [páni] testamentáři [požádáni], aby [...] [vlastnoručně] podepsali a [zapečetili] [soudním] signetem (pečetí).

[Stalo se ve] Slavkově, [...].

[Podpisy:] Melchior [...] / Johannes (Jan) [...] / Andreas (Ondřej) [...].

[Poznámka na rubu / dorsální záznam:] [Matthes] Töppel, měšťan a horník ve Slavkově, testament a poslední vůle, sub dato 28. července roku 1651. — Publikováno (vyhlášeno) dne 14. [měsíce] roku 1651. [Červená vosková pečeť na vnějším přehybu.]

Testament des Matthes Töppel, Bürgers und Bergmanns zu Schlackenwald (Horní Slavkov), 28. Juli 1651.

Im Namen der Allerheiligsten und Hochgebenedeiten Dreifaltigkeit, Gott des Vaters, des Sohnes und [des] Heiligen Geistes. Thue ich, Matthes Töppel, Bürger allhier zu [Schlackenwald], [obwohl] gesund [?] geschritten [an der Vernunft] und betrachtend [bedenkend] aber [die] gebrechliche und betrübte Zeit [und] also das ganz [gänzliche, gewisse] Sterben [Ableben], wie aber [denn] alle Menschen die Schuld der Natur bezahlen müssen und also nichts gewisser [ist] als der Tod, nichts ungewisser aber als die Stund desselben, [zu] [wissen] [geben]. Thue ich demnach, [solang] [es] mir [Gott] eine geraume Zeit hier wohl [vergönnt], [bei] gutem [Verstand], [meine] [Sinne] und [Vernunft], nach [Notdurft] [vorbedacht] [?] [...] geschehen, sondern [als] [ich] bedacht zu der gemächer [?] [Zeit] [?], [als] [bei] [...] [unter] [...] befunden, [...], [also] [habe] [ich] [billig] [und] [genugsam] [...], [der] [Vernunft] [und] [...] [wohl] [bestand], [aus] [eigenem] [Antrieb] und [unbenötigt], [zu] [Verhütung] [allerhand] [Streit] und [Disputat], [so] [oben] [erwähntes] meinen lieben [Erben] und [Kinder] [...], und [unter] [denen] [sich] [zutragen] [möchte], wie es nach meinem [christlichen] [Hintritt] mit meiner [zeitlich] [hinterlassenen] [Habe] [und] [Verlassenschaft] [soll] gehalten werden, dieses [meines] [...] [Testaments] schriftlich, [dem] [Gebrauch] und Statuten nach, hiermit [aufzu]setzen, dieses meines [Testaments] [letzten] und letzten Willens [Anordnung] gewollt und [...] geschehen.

Erstlich und vor allen Dingen [befehle] ich meine arme [Seele] in die [Hand] meines [Schöpfers] und [...] [Erlösers] [Jesu] [Christi] mit inbrünstiger herzlicher [Hoffnung], [er] werde [die]selbige, sobald sie von dem [Körper] [ausgeschieden, [in] [seine] [Reich] und [himmlische] [Freude] und [Herrlichkeit] [aufnehmen], [den] Körper aber [der] [...], die [Mutter] aller [Kreaturen] ist, [seiner] [christlichen] [Gebrauch] [nach] [christlich] [zur] [Erden] bestatten.

[Zum] Andern [bescheide] und [vermache] ich meinem [kleinen] [...], [demütigen] [Enkelein] Hans Töppel zu einem [Vorteil] [allermeist], [damit] [derselbe] [auch] [seiner] [...] ein wenig [ergötzt] werde, [...] [die] [Wiese], [welche] auf dem [Hammer] gelegen, [die] [lange] [verwendt] [genannt], [Item] [eine] [...] [Buch] [...] [Willen], [das] [derselbe] [auf] [meiner] [...] [...] [sei], [als] meinen [Kindern] [...] [es] [zu] [...] [aufgeschrieben] [oder] [...] [befohlen], [...] [vornehmlich] [bei] [fünfhundert] Reichsthaler [werth], zu seinem [Gebrauch] [behalten].

Zum [Dritten], meinem [lieben] Weib, welche mir in meiner [Krankheit] [...] [treulich] [gepflegt], beordne ich [ihr] [eingebrachtes] [Heiratsgut] [allermeist] [zurück], [und] [eine] [...] [Buch] [zu] [einem] Prälegat und [voraus].

[Ingleichen] [bescheide] [und] [vermache] ich meinem [lieben] Weib und [kleinen] [Kind] [auch] [obgehörte] [...] [zum] [Vorteil] [als] [oben], [und] [was] [ich] [auf] [dem] [...] [gehandelt] [erbaut], [so] [viel] [es] [von] [...] [Gott] [erworben] werden [möchte].

[Letztlich] und [vor] [allen] [Dingen] [bedürfte] [ich] [meine] [...] [...] [...] [und] [Aufrichtung] [dieses] Testaments. [Ich] [die] [...] [aller] [...] [und] [...] [Herrn] [...] [Bürger]meister [und] [Rats]verwandte und Andreas [Th...] [...] [Ratsschreiber] [als] [erfordert], [...] [aber] [zu] Executores [dieses] meines [...] [Testaments], [mit] [gehorsamer] [Bitt], [...] [meinen] letzten Willen [vollziehen] und [...] [zu] [lassen], [...] [in] [einigen] [...] [oder] [auch] [frei] [zu] [erwidern] [gelobt] [...], [...] [zu] [des] [...] [Urkund] [...] [haben] [diese] [Herrn] Testamentarii [gebeten], [...] [eigenhändig] [unterschrieben] und [mit] [dem] [Gerichts] Signet [verschlossen] [...].

[Geschehen] Schlackenwald, [...].

[Unterschriften:] Melchior [...] [...] / Johannes [...] / Andreas [...].

[Rückseitiger Vermerk / Dorsalnotiz:] [Matthes] Töppel, Bürger und Bergmann in Schlackenwald, Testament und letzter Willen, sub dato 28. July Anno 1651. — Publicirt am 14. [Monat] Anno 1651. [Rotes Wachssiegel auf dem Außenfalz.]

Kupní list (trhová smlouva) města Schlaggenwald (Horní Slavkov), rok 1651.

Na vědomí se dává tato trvalá a zpětně vykupitelná koupě domu, jež se tímto k dnešnímu uvedenému datu, v čase válečném(?), sjednala mezi dědici Burkharta Müllera [a] [...] [dalšími] kupci domu [...] a [vyhotovuje se] níže uvedeným soudním vkladným listem (Zügelbrief) a [smlouvou]:

A to tak, že kupující, počestný Lorentz Pfanner, měšťan a řezník zdejší, [koupil] řeznickou lavici (masný krám)(?) ležící mezi [pozemkem] Andrease Kniese a Jiřího (Georga) Schmidta, se vším, co je v ní vestavěno a přibito, též kuchyni, [ohniště?], [...] a jeho přesah (právo přepadu) u Johanna Hertela, k tomu přes [most?] [...], spolu s [držbou] dvora nebo jeho [...], z [...] na úrok [...], přičemž třetí díl si [...] [ponechává?]; [...] tento dům a zahradu [...] ve svých [...] a [úrocích] [...], a pokud sahá i do [jiných] služeb dvora [...], [tak že] [nikdo] jiný k němu [...] [nemá] co [namítat] po [právu]. Tak jak to [dříve] až po toto datum vždy [užíval], [...] [užíval a měl] [...], [a to] jmenovitě a sice za: jedno sto a třicet zlatých bez [několika], počítáno však vše po 15 krejcarech čili 60 [feniků]; kteroužto [částku] se kupující zavázal a ujednal zaplatit následujícím způsobem. Totiž na počátku, hned při uzavření této koupě, a [pak] na příští sv. Martina roku 1651 [složit] deset [a?] patnáct(?) [zlatých] a takto vždy po 15 [...] pokračovat, dokud nebude výše uvedená suma 130 [zlatých] zcela vyrovnána a zaplacena; vše zcela věrně a bez prodlení. Pro větší jistotu pak [byl] [...] [každé straně] vydán jeden [opis], jakož se i [...] [...] stalo a zaplatilo, [a bylo to] zapsáno a [zaznamenáno] [...]. Jednáno v Schlackenwerthu(?) dne 23. října roku 1651.

[Podpis:] Andreas [Bartsch?], toho času městský písař.

[Soupis splátek / průběžný účet, dolní polovina a pravý sloupec:]
Dne 7. února 165[1] jmenovitě patnáct(?) [zlatých] [...], Lorentz Pfanner [...] purkmistr Matth[es].
Dne 4. května 1652 [ně]kolik(?) deset zlatých [...].
Dne 25. listopadu roku [1652] jmenovitě patnáct(?) [...].
Dne 9. prosince 1653 [skládá] kupující splátku, jmenovitě třicet [zlatých], z [...] [...] [přijato].
Dne 2. prosince [1653] [...] splátku, jmenovitě [patnáct?] [zlatých] [...], [kterou] kostelní hospodář (Kirchenpfleger) a [též] do Uher a k [...] Jeho [Královské] Milosti [pohledávek] [propadlý?] správce, pan Andreas Meyer [...] [přijal?].
Dne 4. [prosince] [skládá] kupující další splátku, jmenovitě [...] [zlatých] [...], [a to] purkmistru Volpemu(?) k rukám [...], pod dohledem(?) [...] měšťanské(?) [úhrady] [zaznamenáno]. [Podpis:] Matthes [...], t. č. městský písař.
Dne 15. prosince 1654 [skládá] pan Michel třetí splátku, jmenovitě [...] zlatých [...], kterou Lorentz Pfanner [...] [přijal].
[Závěrečné vyúčtování:]
totiž dne 22. prosince [1]654 ‒ ‒ 16 kop 30 gr 6 d.
dne 3. ledna 1655 ‒ ‒ ‒ ‒ 16 kop 20 gr 4 d.
[Součet:] 16 kop 3 gr 3 d [zaplaceno?]. [Činí] 15 kop [...].
[Podpis:] Matthes [...], t. č. městský písař.

[Hustá opakující se splátková formule a obvyklé právní obraty jsou zde zkráceny; jména, místa, peněžní částky a data jsou zachovány přesně.]

Kaufbrief der Stadt Schlaggenwald (Horní Slavkov), 1651.

Zuvernehmen eines beständigen und wiederkäuf[lichen] Hauskäuffs, welcher sich hiemit [unter] heut bemeldten dato in Krijgsteim(?) der [Erlebe?] zwischen Bürckhardt Müllers Erben [und] [...] [andren?] Hauskäuffen [...] und nachfolgenden gerichtlichen [Z]ügelbriefes und [Vertrags] [zugetragen]:

Nemblichen hat der Käuffer der Erbar Lorentz Pfanner, Bürger und Fleischhacker alhier, ihme zwischen [dem] Andreen Knies und Georg Schmidt liegende[n] Fleischbank(?) [Beschauseel?], sampt allem, was darinnen genielt und genagelt, auch Küchen, Hertz(?), Bein, und [seinen] Überfall bei Johann Hertel, darzu über [die] Brücke(?), [...] mit [Kaufung] des Hofs oder seines [...], von [...] zu Zins [...], den dritten Theil zu [...] [behält?], [...] solches Hauß und Garten [...] in seinen [..]gen und [Zinsen] [...], auch so weit in [andren] Diensten Hof [als] [...] [stehet], [...] [niemand] anderer ihm [...] [zu] haben [anzubringen?] mit [Recht?] hat. Allermaßen es [vorhin] für diß dato immer gehabt, [...] [genießt] und [genagelt], [allenmaßen] er das [...] [solches gehabt], [...] [an seinen] [...] [...] benantlichen und zwar für: Ein Hundert und Dreissig Gülden weniger, jedes aber alles zu 15 Kreuzer oder 60 [Pfennig?] gerechnet; welche Käuffer nachfolgender Gestalt zu bezahlen zugesagt und beredt [worden]. Als nemblichen zu Anfang aufgesetzt also[gleich] bei Aufrichtung dieses Kaufs, und [also schlecht?] [auf?] Martini kommende A[nn]o 1651 zehn [und?] Fünffzehn(?) [Gülden] und mit selben 15 [Pfennig?] [...] [...] zu continuiren, biß obgemelte Summa der 130 [Gülden] völlig abgericht und bezahlt; alles ganz treulich und [ohne] Verhefte. Zu [mehrer] Sicherheit aber [seind] [...] [obiger?] Käuffe[r] [...] [zugleich], [...] [Überschritt?] [...] jeder Theil eine zugestellt [werden], wie [denn] auch [um] [...] [...] [...] geschehen und bezahlt, eingeschrieben und [verzeichnet] [worden] [...]. Actum Schlackenwerth(?) den 23. Octob[ris] A[nn]o 1651.

[Unterschrift:] Andreas [Bartsch?] der Zeit Stadtschreiber.

[Verzeichnis der Zahlungen / running account, untere Hälfte und rechte Spalte:]
Den 7. Februarij 165[1] benantlich Fünff[zehn?] [Gülden] [...], Lorentz Pfanner [...] Bürgermeister Matth[es].
Den 4. Maij 1652 [er]liche[n] Zehen Gülden b[...].
Den 25. Novembris A[nn]o [1652] benantlich Fünff[zehn?] [...].
Den 9. Decemb[ris] 1653 [folgt] [auf] Käuffer die Aufricht[ung] benantlich [dr]eißig [Gülden] von [...] [vorbenannter?] [Sicherheit?] [...] [empfangen].
Den 2. Decemb[ris] [1653] [schlägt] [...] die Aufricht benantlich [Fünffzehen?] [Gülden] [...] [als so der] Kirch[en] Pfleg[er] auch zu Hungern und [König]l. Mayl[estät] gebrochenen Verwalter Herr Andreas Meyer [...] [empfangen?].
Den 4. [Decembris] [folgt] [auf] Käuffer die andere Aufricht benantlich [...] [Gülden] [...] [an die] Bürgermeister Volpe(?) zu Herrn [...] unter dem Augenmuth(?) [E]l[er] Bürg[lich] Bezahlung [verzeichnet]. [Unterschrift:] Matthes [...], p[ro] t[empore] Stadtschr[eiber].
Den 15. Xbris (Decembris) 1654 [folgt] [auf] Herrn Michel die dritte Aufricht benantlich [...] Gülden [...], welche Lorentz Pfanner [...] [zu] [...] [empfangen].
[Schlussabrechnung:]
nemblich den 22. Xbris (Dec.) [1]654 ‒ ‒ 16 ß 30 gl 6 d.
den 3. Januarij 1655 ‒ ‒ ‒ ‒ 16 ß 20 gl 4 d.
[Summe:] 16 ß 3 gl 3 d [bezahlt?]. [thut] 15 ß [...].
[Unterschrift:] Matthes [...], p[ro] t[empore] Stadtschr[eiber].

[Hustá opakující se splátková formule a běžné právní obraty zde zkráceny; přesně zachovány jména, místa, částky a data.]

Ve jménu nejsvětější, nejvýš velebené a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Poněvadž jsem já, Wolfgang Schlesinger, ze svatého Božího Písma poučen, a jak i každodenní zkušenost dokládá a dosvědčuje, že život všech lidí je podroben časné smrti, a žil jsem na tomto světě ze zvláštní Boží prozřetelnosti, a není nic jistějšího než smrt, jíž je nutno očekávat, avšak hodina její není nikomu vlastně známa, nýbrž zůstává skryta v ruce Boží, a kdy mě Bůh všemohoucí z tohoto pomíjivého života odvolá, neví nikdo. Pročež jsa, byť tělem slabý, přece zdravé mysli, při dobrém a přítomném rozumu, ze svobodné vůle a bez donucení, dobře rozváživ, chtěl jsem pro případ své smrti, z výše uvedených pohnutek [… zbožné křesťanské rozjímání o vlastní smrtelnosti …], se statkem časným, jejž mi Bůh nejmilostivěji popřál, takto naložit a sepsat a uzavřít závěť, aby [Bohu] po mém smrtelném odchodu bylo po právu učiněno. Činím tak tímto z vůle své smrti a jakožto svou poslední vůli, v nejpevnější formě a [podle] práva, jak se to nejúčinněji státi může a smí, mocně a s dobrým rozmyslem [… opětovně stvrzeno jako neodvolatelná poslední vůle …].

A nařizuji to s vroucí podmínkou, aby tato moje pojatá vůle byla zachována jako neporušitelná, a to tak, kdyby snad z opomenutí nutných náležitostí nemělo toto býti pokládáno za pravou závěť (testamentum) podle práva, aby to přesto pro jiný případ alespoň platilo jako kodicil nebo jako učiněné poslední odevzdání pro případ smrti (mortis causa) nebo jako jiná poslední vůle, jak by taková podle práva nejlépe obstála, a aby zůstávalo platné a trvalé.

Pak, vzhledem k nejistotě [hodiny] mé [smrti], poroučím tělo i duši svému vykupiteli a spasiteli Ježíši Kristu, Stvořiteli a ochránci Bohu; a duši svou po oddělení od těla [poroučím] podle svaté Boží vůle, s pokornou prosbou a s velkým zarmoucením srdce, do ruky Boží, ve svém kajícném hříšném životě, aby ji můj milovaný Stvořitel ráčil zase k sobě povolat, a aby mi byl milostiv a milosrdný; a aby mé smrtelné tělo při vzkříšení těla vzbudil a se všemi věřícími v den soudný k věčnému [životu] probudil, a se všemi vyvolenými do věčného života, radosti a věčné slávy, jak to Bůh připravil a jak náleží, navěky obdařil; jak takový zbožný křesťanský pořádek velí.

A dále: pokud jde o mou milou sestru Marii [… ustanovení o pozůstalosti a sourozencích …].

[Pravý sloupec:]
Gottfried Schlesinger mi takový majetek [není] dlužen víc, nýbrž ještě o něco více dlužen [zůstává]; já jsem však jemu po všech stránkách mnoho — málo i mnoho — z dobroty a dobrodiní zcela vstříc vyšel a zapůjčil. [… nečitelné účetní položky …]; přiznávám však, že jsem skrze [tohoto zemřelého] ohledně cizího [majetku] nikomu nic [neuchvátil], ani nic právem [nezadržel].

Za třetí, naposled [… nejistá pasáž o sumě zlatých připsaných sestře …], a co se týče cizí pozůstalosti, mou sestru jakož i sourozeneckou [… pořizuje o pozůstalosti a sourozencích …] Schlesingerovou navzájem; [… nečitelné …]; ustanovuji a dosazuji ji za [dědičku] ke společnému křesťanskému dědictví, [… nečitelné …] do budoucna.

[Opět levý sloupec:] kdyby [tato vůle] měla být vykonána, ustanovuji a prosím tímto ctihodnou, moudrou a vysoce váženou radu tohoto císařského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald) za vykonavatele (executores) a zmocněnce (plenipotenty), aby nad touto mou poslední vůlí drželi moc a věc, a aby ji po celou dobu neporušenou a náležitou nedali zrušit.

Na svědectví toho jsem s pílí požádal a vyprosil ctihodné, moudré i vysoce vážené pány: pana Melchiora Rödiga, toho času ustanoveného purkmistra, pana Tobiáše Jägera z rady, a jiné pány z rady, aby jakožto svědkové [byli] ustanoveni, že tuto mou závěť ode mne přijali, do náležité formy uvedli a zdejší radou obvyklou pečetí uzavřeli; cožkoli k tomu náleží, budiž připojeno a tím nabývá platnosti. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 23. října léta 1651.

Melchior Rödig [podpis s paraform]

Im Nahmen der Allerheiligsten, Hochgelobten und Unzertrennlichen Dreifaltigkeit, Gottes des Vatters, Sohns und Heiligen Geistes, Amen.

Demnach ich Wolfgang Schlesinger auß der heiligen göttlichen Schrifft bericht, auch die tägliche Erfahrung vermag und bezeuget, daß das Leben aller Menschen dem zeitlichen Todt underworffen, bin ich auch aus sonderlicher Vorsehung in dieser Welt gelebet [?], nichts gewissers, denn der Todt, zu gewarten, die Stundt aber desselben niemandt eigentlich [?] bewust [bekant?], sondern in Gottes [?] Handt verborgen stehen [?] muß, dahin auch ich zu welcher Zeit es Gott der Allmächtige über mich aus diesem vergänglichen Leben abfordern werde [?], also bin in betrachtung des, [?] Jetzt, wiewohl schwach, doch Leibs, gesunds, beywesenden guten Vernunfft, freyen willens und ungezwungen, mich wolbedächtig, die zu meines Todes willen, aus solcher gestalt ob [oben?] erzeh[lt … fromme christliche Erwägung der eigenen Sterblichkeit …]liches mit dem von Gott mir gnädigst beschehenes [?] zeitlichen Gütterlein, damit Ihm Gnaden [?] verrechtet [?] werde, nach meinem tödtlichen Abgang, oder in deß Allmächtigen Handt stehet, dergestalten verordnen wollen, [?] ein Testament aufzurichten und schliessen. Thue es auch hiemit aus meines Todes willen und letzten Testament, in der allerbeständigsten Form und [?] der Rechte, wie solches ein Erbsetziger [?] geschehen kan und mag, kräfftig und mit gutem [Be]dacht [… nochmals als unwiderruflicher letzter Wille bekräftigt …].

Alß befehle [?] des Todes verordnet, mit herzlicher Bedingung, daß [?] gefasten meines Todes willen, alß meinen unzerbrechlichen erhalten haben will, also und dergestalt, alß in [Zweifel?] in [?] Vorsicht aus mangelung notwendiger requisiten, er nicht alß ein solch [recht] Testamentum geachtet werden, und ihm Rechtens halber sollte, daß es [?] vor das andere und auch den fall zum wenigsten alß ein Codicill oder geschehene letzte übergabe mortis caußa oder anderer Letzter willen, wie derselbe zu Recht bestehen [?] Jahres Eur, [?]essig und beständig sein und bleiben sollte.

Demnach demnach der ungewissen [?] meines, durch des Todten Leibs und Seele beschehet bleibt meines erlöser und Heyland Jesu Christi, Schöpffer und beschützer Gott, daran ich selbe nach Gottes [?] eyligen willen vor meinen tödtlichen Leib und Seele, mit demütiger weisser, Herzens groß betrübliche aus seiner Handt Gottes, bei meinem reuigen sündlicher [?] wandel, alß der zeitlich Hinwidergeben aufs sein soll geliebten Schöpffer willen, der der [?] welt Schul[d] [?], ein [?] Seelnlein zu brachte, daß derselbe gnedig [?] sey, mir gnädig und barmherzig sein wolle, und Trost[?] mir, alß seines [?] lieben Schöpffer haben meiner tödtlichen Seele nach abscheidung des Leibes, wiederumb zu sich [zu] fordern, [?] aufferstehung des Leibs erwecken, und[?] [?] Gottes Schöpffer und mit allen [?]gläubigen am Jüngsten Tag zur ewigen [?] und [?] aufferwecken und mit allen [?]gewählten in das ewige Leben, freud und ewige Herrligkeit, wie es Gott bereit hat und gehöret, mehr und ewig [?] beschert [?] werde, alß solches Christen [?] lieblich seliger ordnung aufgehört und [?] selbst begnadet bey der wahren [?].

[… ergänzt:] Und andere, Ob Jesus meine liebe Schwester Maria, so einige [?]

[Rechte Spalte:]
Gottfriedt Schlesingers solches Hab, an Schwer, je mehr, sondern fernerers noch ein wenig schuldig, ich Ihr aber [?] aller wegen viel mir wenig und wolthaten gänzlichen aus güten erkleget [?] gestrecket Jahres, [?]es ich auch vor [?] keine sachs gefasset, alß daß [?] vermut [?] [?] noch viel begehrer, [?] bekant ich aber, ich durch des [?] Sterbgers darumb [?] anderer fremde [?] mein Schwur [?] kein [?] eingefangenes oder mit Recht [?] über [?] [?]es.

Drittens, letztens [?] und vor [?] ich zu meinem [?] [?] Schwester [?] schwätzes Gulden beschuldiget [?] gestret [?] gestraßes [?] [?] letztens und vermag ich fremden brem [?] meine Schwester wie auch geschwisterlicher meiner [… verfügt über Hinterlassenschaft und Geschwister …] Schlesingerin miteinander, [?] [?] [?] meiner [?]liches gefasset Alt, alß [?] für beide allein [?] Zeit der [?] zu Hauß alters, sein friedlich sein zu [?] vermag [?] sollen, [?] ich zu dem [?]liches [?] [?] Ihr vermöglicher hiemit zu und Bedachtes instituiret [?] und eingesetzt zu Gemein Christlichen erbe meiner [?] [?] und [?] der [?] der fürderlichen und ihr [?] Künftigkeit oder [?].

[Wieder linke Spalte:] executieret werden, so will ich hiemit eines ehrenwesten [?] zeitigen und wohlweisen Raths dieser kayserlichen freyen Bergstadt Schlaggenwaldt zu Executorn [?] und plenipotenten [?] erstgesetzt und gebetten haben, über dieses meines Todes willen Krafft und sache zu halten, und solches alldieweil unausgesetzt diß[?]eltige[?] und gezimende [?] nicht brechen zu lassen.

Zu Urkundt dessen hab ich mit fleiß gebetten und erbetten die ehrenwesten, wohlweisen auch hochgeachten Herrn Melchior Rödig, der Zeit verordneten Bürgermeister, H. Tobiam Jäger des Raths und andere Herren des Raths heirüber, alß zu Zeugen verordnet, daß sie diese meine Testament [über] mir aufzunehmen, in formam zu bringen und [mein] herr Rath alhier mit dem gewohnlichen [?]schrifft Insiegel verschlossen [?] mer, [?] welches solle [?] zu [?]gefügt und derohalben krafft. Beschehen Schlaggenwaldt den 23. Octobris Anno 1651.

Melchior Rödig [Signatur, mit Paraphe]