Listina města Horní Slavkov č. 1430
Markéta Vollová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Martina Voitländera, purkmistra, a Davida Ludvíka Chemnitzera, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 14.01.1650
Poslední vůle (testament) Markéty, vdovy po havíři a měšťanovi Hansi Vollovi z Horního Slavkova, sepsaná patrně v lednu 1650. Stará a nemocná žena v ní rozděluje svůj majetek mezi tři děti – Jana, Evu a Marii – a odkazuje část peněz na zbožné účely a pohřební výlohy.
Ve jménu nejsvětější a vysoce velebené Trojice, jediného a nerozdílného Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.
Já, Markéta, pozůstalá vdova po nebožtíkovi Hansi Vollovi, někdejším zdejším měšťanu a havíři, tímto veřejně prohlašuji: Uvědomovala jsem si pevně a dobře, že už od dob Adama a Evy je každému člověku uloženo jednou zemřít. Sama jsem už delší dobu stižena velkou tělesnou slabostí, takže jsem si nemohla dělat naději na další, delší lhůtu svého rozvráceného života. Proto jsem se, ještě při dobrém rozumu a po zralé úvaze, z vlastní dobré vůle rozhodla předejít všem sporům, které by mohly ohledně mé pozůstalosti vzniknout, a pro případ své smrti ustanovuji mezi svými dětmi – Janem, Evou a Marií – ohledně svého jmění následující.
Především poroučím svou duši Bohu.
Po zbožném vzývání nejsvětější Trojice a naší milé Paní ustanovuji, aby má duše byla svěřena mému Spasiteli a Vykupiteli Ježíši Kristu a mé tělo zemi, z níž bylo vzato – prachu a hlíně – a aby bylo pohřbeno obvyklým křesťanským způsobem.
Dále je má poslední vůle a mínění taková, pokud jde o rozdělení peněz:
- Z peněz určených na zbožný odkaz (pokání) na starém hřbitově u farního kostela nebo na Svaté hoře má být nejprve mému synu Janovi na požádání uhrazena jeho pohledávka, kterou u mne měl uloženou.
- Z mého jmění má být vyplaceno 100 zlatých rýnských témuž mému klášteru (patrně v Aussee/Úšovicích[?]), aby se z toho zřídil odkaz a v kostele se z něj něco vystavělo, jak je to povinné.
- Za druhé poroučím, aby zbytek peněz na starém hřbitově u farního kostela – tedy to, co zbude po započtení odkazu 100 zlatých mé dceři Marii – byl vydán a uhrazen při pohřbu, a dále aby k tomu zvlášť z jejího třetího dílu (tzv. „třetího dne") připadlo 50 zlatých rýnských, které byly uloženy stranou.
- Dále je zmíněno (text je na tomto místě poškozen a nejistý) dalších 30 zlatých rýnských určených na pohřeb mé ubohé duše, které mají být odvedeny.
Pokud jde o zbytek mého jmění, který se nakonec po odečtení všech těchto odkazů najde, chci, aby připadl mým třem dětem – Janovi, Evě a Marii – jako mým vlastním, ctěným dětem, kterým jej tímto odkazuji a ustanovuji je za dědice. Tak to má zůstat.
Své děti napomínám v dětinné oddanosti, aby ctily svého poctivého otce Jana i ostatní a aby žádná z nich nezáviděla svým sestrám, nýbrž aby bylo společné hospodaření podporováno a udrženo. V souladu s tím žádám, jako svou poslední vůli, aby ji mé děti přijaly s dětinnou poslušností a neodporovaly jí, ale aby této mé poslední vůli ve všech bodech a doložkách vyhověly a k jejímu naplnění napomohly, tak aby se jí zadost učinilo.
Dáno za přítomnosti ctihodných a vysoce vážených, k tomu dožádaných pánů zemského soudu. Svědky, kteří byli k tomu přizváni, byli: Ludvík Stener[?], purkmistr, dále městský písař (jméno nedochováno) a dva přísedící (jména rovněž nedochována). Všichni tito se dostavili a dosvědčili, že jsem je v jejich přítomnosti jejich jménem požádala o připojení pečeti a podpisu k vyhlášení této listiny. Stalo se dne [nečitelné] měsíce ledna léta 1650.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Ve jménu nejsvětější, vysoce velebené Trojice a nerozdílného jediného Boha, [Boha Otce, Syna i Ducha svatého], Amen.
Já Markéta, pozůstalá vdova po nebožtíkovi Hansi Vollovi, někdejším zdejším měšťanu a havíři, tímto veřejně vyznávám: jelikož jsem si pevně a dobře uvědomovala [a rozjímala, jak je od časů] Adamových a Eviných každému uloženo jednou zemřít — a já sama již delší čas stále ležím stižena velkou tělesnou slabostí, takže nelze doufat v další a delší lhůtu při mém rozvráceném životě — proto, jsouc ještě dobrého rozumu a po zralé úvaze a z dobré vůle, k zamezení všelijakých sporů, které by snad mohly ohledně mé pozůstalosti vzniknout, pro případ svého smrtelného odchodu ustanovuji mezi svými dětmi, totiž Janem, Evou a Marií, ohledně svého jmění toto: Předně [poroučím svou duši Bohu].
[Po nábožném vzývání] nejsvětější vysoce velebené Trojice a naší milé Paní [ustanovuji], aby [mé tělo bylo svěřeno] zemi — duše mému Spasiteli a Vykupiteli JEŽÍŠI KRISTU, tělo pak zemi, z níž bylo vzato, prachu a hlíně — a aby bylo [pohřbeno] obvyklým křesťanským způsobem.
Dále zní má poslední vůle a mínění tak, aby z peněz [určených] na pokání (odkaz) na starém [hřbitově] u farního kostela nebo na Svaté hoře byla nejprve mému synu Janovi na požádání uhrazena jeho u mne uložená [pohledávka], a z mého jmění [aby bylo vyplaceno]: 100 zlatých rýnských, a to témuž mému klášteru [v Aussee / Úšovicích?], aby se z toho zřídil odkaz (pokání) a [v] kostele se z toho vybudovalo, jak je to povinné.
[Za druhé] tímto poroučím svou poslední vůli tak, aby zbytek na starém [hřbitově] u farního kostela — co po započtení odkazu mé dceři Marii ve výši 100 zlatých ještě zbude — a dále zvlášť od jejího třetího dne (třetinového dílu?) připadlých 50 zlatých rýnských, které byly uloženy, byly při pohřbu vydány a uhrazeny.
[… mé ubohé duši … 30 zlatých rýnských na pohřeb … odvedeno …]
A pokud jde o ostatní část mého jmění, co se nakonec po započtení nad tyto mé odkazy najde, chci to ustanovit a dosadit za dědice svým třem příbuzným dětem, Janovi, Evě a Marii, jakožto svým ctěným vlastním dětem, a při tom má zůstat. Své syny, Jana [napomínám] v dětinné oddanosti, aby svého poctivého [otce] Jana i ostatní [ctili] a aby žádné z mých dcer nezáviděli, nýbrž aby [společné] hospodaření bylo podporováno a zachováno. V souladu s tím žádám jako svou poslední vůli, [aby ji] dětinně přijali [a neodporovali jí], nýbrž aby této mé poslední vůli ve všech bodech a doložkách vyhověli [a k tomu napomohli], aby se této mé poslední vůli zadost učinilo.
Dáno tedy [za přítomnosti] ctihodných, vysoce [vážených dožádaných pánů] zemského [soudu]. [Svědkové, kteří k tomu byli dožádáni]: [Lud]vík Stener[?] [purkmistr], [N.] městský písař, [N.] přísedící[?] a [N.] [další přísedící]. [Ti všichni] se dostavili [a dosvědčili], že jsem je v jejich [přítomnosti] jejich [jménem] požádala o [přitištění] pečeti a [podpis] k vyhlášení. Stalo se dne [… dne] měsíce ledna [1650].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
In Nahmen der allerheiligsten hochgelobten Dreyfaltigkeit, und ungetheilten einigen Gottes, [Gott Vaters, Sohns und Heiligen Geist] des Amen.
Ich Margaretha, weyl[and] Hannß Vollen geweßnen Bürgers und Bergmanns alhier seelig hinderlassene Wittib, bekenne hiermit öffentlich, demnach ich mir's beständiglich und wohl eingebildt [und betrachtet, wie das alte und jede, neueste und frömmste bisher gehabt öfters] Adam und Eva halber, einmahl zu sterben auferlegt, ich auch eine geraume Zeit hero stäts mit großer Leibesschwachheit darnieder gelegen, also daß hieran ferner und länger Frist bey meinem zerrütteten Leben nicht zu hoffen ge[wißt]. Solches halber ich bey noch gutem Sinn, reifer [Vernunft] bedacht [und mit guter] Willen bedachts, in Verhütung allerhandt disputat, so sich etwan wegen meiner [hin]verlassenschafft eräugnen könnte oder möchte, [habe ich auf] meinen tödlichen Hintritt zwischen meinen Kindern, benandtlichen Johann, Eva und Maria, in meinem Vermögen, soll gehalten werden, dieser Gestalt [verschafft]: Erstlich [befehle ich meine Seele Gott].
[Demnach … fromme Anrufung der heiligsten hochgelobten] Dreyfaltigkeit und unßer lieben Frauen, [verschaffe ich, daß] in die Erd[en] meines [Hei]lands und Seligmachers JESU CHRISTI, dem Leibe aber der [Erde, daraus] er genommen, Erd und Staub, und [seinen ge]wöhnlichen [christ]lichen Gebrauch [bestattet werde].
Darnach heischt mein endlicher letzter Will und Meynung, daß von dem [Geld] an der Buße auf dem alten bey der Pfarrkirche oder Heiligenberg, zu fördersst meines Sohns Johann, sein bey mir habende [Schuld] auf forderung beschafft, und meinem [Vermögen] [… aus]: 100 fl Rheinisch, daselbst bei meiner [Stiffts] Closter [Aussee], eine Buße auszuziehen und [in der] Kirche zu erbauen schuldig sein solle.
[Zum andern] befehle ich hiermit meinen [letz]ten [letzteren] verschaffen, daß Clausa den überrest auf dem alten bey der Pfarrkirche, was sich nach Einrechnung der meiner Tochter Maria Legehre 100 fl, noch übrig befinden wird, und darnach absonderlich von dero 3. tag, werden 50 fl Rheinisch, welche stehen waren, [zur Begräbnis] sollen bey [der] Begräbnis ausgehalten [und ent]richtet werden.
[… meiner armen Seele … 30 fl Rheinisch zur Begräbnis … abgeführt …]
Jnnde theils maßen meines Vermögens, was sich endlich über diese meine Legata nach Einrechnung [befunden] wird, will ich solches meine[n] verwandten drey Kinder, Johannes, Eva und Maria zu Erben, [als meine] ehrenden natürliche[n] [Kinder] instituiert und eingesetzt haben, dabey [es bleiben] soll. Meine Söhne Johannes [solle ich] in kindlicher Erbauung [vermahnen], daß sie ihren ehrlichen [Vater] Johann und an[deren], und [keine] meine[r] Töchter [be]neiden, daß [die] Haushalten müssen befördert, und ver[wahret] werden. [Solchen folgenden] heische ich meinen letzten Willen, [daß sie solchen] kindlich annehmen [… und nicht widerstreben] sondern soll[en] [diesen meinem letzten Willen … allen Puncten] und Clausulen [nachkommen … und sonst dar]zu [helfen … solchem meinem] letzten willens [genug geschehe].
Datum also [auf … bey dem ehrsten, höchsten] letzten willen, [vor dem] ehrsten, höchst [erbetenen geehrten Herrn] Landes[gerichts]. [Zeugen, so hierzu geehrt, ge]wesst [worden]: [Lud]wig Stener[?] [Bürgermeister], [N.] Stadtschreiber, [N.] Beysasse[?] und [N.] Beysitz aus[?]. [Welche alle] und erschienen, daß [ich solches] in seinem [Beysein] in jhrem [Nahmen mit] Jnsiegel und [Unterschrift] erbeten hab[en], zur publication. So geschehen den [… ten] tag Januarij [1650].