Rok 1640 v kronice

Přepisy a překlady historických dokumentů jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení starého rukopisu. Původní znění bývá u zápisu dostupné v rozbalovací části „původní přepis", případně přímo u uvedeného pramene; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.

1640
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1361

Markéta Schuhmacherová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Ondřeje Schlereta, rychtáře, Matouše Mayße, radního, a Františka Götze, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.

Datace: 30.08.1640

Listina zachycuje poslední vůli (testament) Margarethy Herman(ové), vdovy po ševci a měšťanu Hermannovi, sepsanou 30. srpna 1640 ve Slavkově (Schlaggenwald), když ji zastihla náhlá a těžká nemoc. Vdova v ní rozděluje své jmění mezi příbuzné a rovněž odkazuje menší částky kostelu, škole a špitálu; listina byla úředně zveřejněna („publicirt") 12. června 1641.

Dne 30. srpna roku 1640, brzy ráno mezi druhou a třetí hodinou, si nechala Margaretha [Herman(ová)] — pozůstalá vdova po nebožtíku Hermannovi, ševci, někdejším zdejším měšťanu a mistru — zavolat před sebe tehdejšího městského rychtáře Andrease [Sch...] a dále patrně souseda Matthese Meissnera a městského písaře Františka [Jägera?], aby s nimi vyřídila své pozemské záležitosti.

Oznámila jim, že ji Bůh postihl náhlou nemocí, v níž pociťuje velkou slabost a ubývání sil, a proto se rozhodla — aby předešla budoucím sporům — pořídit svou poslední vůli o tom, jak má být po dobrém mezi pozůstalými naloženo s jejím majetkem.

Za prvé poroučí svou duši Bohu Všemohoucímu, svému Stvořiteli, a Ježíši Kristu, svému Vykupiteli. Tělo pak má být pohřbeno do země a uloženo na zdejším hřbitově.

Za druhé odkazuje z peněz, které jsou uloženy u šafářské správy v Norimberku, tři sta zlatých rýnských — pro případ, že by [on] zemřel, mají těchto 300 zlatých připadnout matce.

Za třetí odkazuje Johannu [Heinrichovi?] sto padesát zlatých rýnských.

Za čtvrté poukazuje Marii Waltherové dvacet zlatých rýnských.

Za páté odkazuje patrně [dětem] [sto?] a padesát zlatých rýnských.

Za šesté odkazuje a poukazuje:
- kostelu — dvacet zlatých rýnských,
- škole — dvacet zlatých rýnských,
- špitálu — deset zlatých rýnských.

Za sedmé odkazuje Dorotě [Richterové?] vše, co jí náleží — její domácí nářadí a jinak i všechny movité věci a zásoby, aby jí zůstaly.

Za osmé si ctihodná městská rada vyhrazuje právo její poslední vůli po dobrém, podle jejího uvážení, rozvrhnout.

Nakonec bylo nařízeno, aby byla poslední vůle dle náležitosti zanesena do knížecí městské knihy. Jednáno ve Slavkově (Schlaggenwald), v den, měsíc a rok, jak výše uvedeno.

Podepsán: G. L., městský písař.

Na rubu listiny je poznamenáno: Poslední vůle Margarethy Herman(ové), ševcové — publikováno dne 12. června roku 1641.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Dáno dne 30. srpna roku 1640. Margaretha [Herman(ová)], pozůstalá vdova po nebožtíku Hermannovi, ševci, někdejším zdejším měšťanu a mistru, [dnes] ráno mezi 2. a 3. hodinou, přede mne Andrease [Sch...], toho času městského rychtáře, [a dále?] [...] Matthese Meissnera, [souseda?], a Františka [Jägera?] [...] městského písaře, ke svým časným (světským) záležitostem povolala a posléze jim [oznámila], že ji Bůh ranil rychlou nemocí, v níž pociťuje velkou slabost a ubývání sil, a že se proto rozhodla, aby předešla budoucímu [sporu], pořídit svou poslední vůli o tom, jak se má v tom případě naložit [s jejím majetkem], [...] po dobrém mezi [pozůstalými], [...]

Za prvé poroučí svou duši Bohu Všemohoucímu, svému Stvořiteli, a Ježíši Kristu, svému jedinému Vykupiteli, [...]. Tělo pak nechť je pohřbeno do země a uloženo na zdejším hřbitově.

Za druhé odkazuje a poukazuje za peníze, které jsou u [...] šafářské správy v Norimberku [...], tři sta zlatých rýnských [...]; v případě, že by [on?] zemřel, ať těchto 300 zl. připadne matce.

Za třetí odkazuje Johannu [Heinrichovi?] [...] sto padesát zlatých rýnských.

Za čtvrté poukazuje Marii Waltherové [...] dvacet zlatých rýnských.

Za páté odkazuje a poukazuje [...] [dětem?] [...] [sto?] a padesát zlatých rýnských.

Za šesté odkazuje a poukazuje:
kostelu — dvacet zlatých rýnských
škole — dvacet zlatých rýnských
špitálu — deset zlatých rýnských.

Za sedmé odkazuje a poukazuje [...] Dorotě [Richterové?] a [...] [...] vše [...] co jí náleží [...] její domácí nářadí a též jinak [...], aby jí zůstaly všechny movité věci a [zásoby?].

Za osmé si ctihodný [...] městský [úřad] vyhrazuje právo [...] její poslední vůli [...] po dobrém [...] rozvrhnout, podle jejího [...], [...]

[Konečně?], aby téhož [...] dle náležitosti dali zanést do knížecího [...] městské knihy. Jednáno ve Slavkově (Schlaggenwald), v den, měsíc a rok jak výše uvedeno.

[Podpis:] G. L., městský písař

[Rubová strana:] Poslední vůle Margarethy Herman(ové), ševcové. — Publikováno dne 12. června roku 1641.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Geben dato den 30. Augusti Anno 1640, hat Margaretha [Herman], weÿland Hermann Schuchmachers gewesenen Bürgers und Meister[s] [alhier?] hinderlaßene Wittib, herrn Morgenß zwischen 2. vnd 3. vhr, [vor?] mich Andreas [Sch...] der Zeit Stadtrichter, [auch?] [...] Matthes Maÿßner Nachtbiers[?] und Frantz [Jäger?] [...?] Stadtschreiber, zu jhrer Zeitlichen Sachen erfordern, jhnen hernach [...] [angezeigt?], weil sie Gott mit einer geschwinden Krankheit angegriffen, in welcher sie große Mattigkeit und Abnehmung der Kräften befinde, sich entschloßen, zu Verhütung künftiges [Unwillens?] jhres Letzten willens, was es [...] des falls gehalten [werden] sollt, [...] nach die güte vnter[einander], [...]

Erstlichen befiehlt sie jhre Seele Gott dem Allmächtigen, jhrem Schöpfer und Erlöser Jesu Christo, [...]. Den Leichnam aber solle der Erden begräbniß, und bei dem allhiesigen Kirchhof begraben werden.

[Andertens?] vermacht und verschafft sie, vor das Gelt so bei der [...] Schaffnerischen Macht zu Nürnberg [...], dreihundert Gulden Rheinisch deß [...]; Zu fall er [...] gestorben [sollte?], sollen diese 300 fl. [...] der Mutter verbleiben.

Drittens vermacht sie dem Johann [Heinrichen?] [...] Hundert und Fünfzig Gulden Rheinisch.

Viertens verschafft sie der Maria Walther[in?] [...] Zwanzig Gulden Rheinisch.

Fünftens vermacht und verschafft sie [...] [Kindern?] [...] [Hundert?] und Fünfzig Gulden Rheinisch.

Sechstens [legirt?] und vermacht sie zu:
der Kirchen — Zwanzig Gulden Rheinisch
der Schul — Zwanzig Gulden Rheinisch
dem Hospital — Zehen Gulden Rheinisch.

Siebendes vermacht und verschafft sie [...] der Dorothea [Richter?]in und [...] [...] alles [...] gehöre an jhr [...] jhre Hausgeräth und auch sonst [...], alle die mobilia und [Vorhanden?], verbleiben sollen.

Achtens [behält] E. E. [hl.] M. Recht ab [...] jhren Letzten willen [...] guten [...] disponiert, nach jhrem [...], [...]

[Schließlich?], demselben [...] die gebühr dem Fürstlich [...] Stadtbuch einzuverleiben zu laßen. Actum Schlaggenwald, die, mense et anno qui supra.

[Unterschrift:] G. L. Stadtschreiber

[Rückseite / Dorse:] Margarethæ Herman Schuchmacherin letzter wille. — publicirt den 12. Junÿ Ao 1641.

Zobrazit originál na Porta fontium →