Listina města Horní Slavkov č. 1315
Michael Großkopf prodává svému švagrovi Janu Hoffmannovi pole a louku ležící vedle polí Jana Volla a Martina Vettera za 107 zlatých.
Datace: 20.04.1631
Listina zaznamenává trhovou smlouvu (kup) sjednanou o Velikonocích roku 1631 ve Slavkově (Schlaggenwaldu), tedy v Horním Slavkově. Prodávající, patrně Hanš Vilém Grosch (podepsán je ale Michel Grosch), prodává blíže neurčenou nemovitost a snad i přilehlý pozemek u kostela kupujícím Hanši Kollerovi, Martinovi a Hanši Hoffmannovi za pět set sedmdesát zlatých míšeňských. Listina je na několika místech poškozená, takže některé podrobnosti (přesné předměty prodeje, důvody i výše doplatku 707 zlatých) zůstávají nejisté.
Listina zachycuje trhovou smlouvu neboli „kup“, který byl sepsán a stvrzen ve Slavkově (Schlaggenwaldu) o Velikonocích roku 1631.
Podle zápisu bylo dnešního dne mezi poctivými stranami uzavřeno a sjednáno následující: patrně Hanš Vilém Grosch prodává a předává do kupu nějakou nemovitost a snad i přilehlý pozemek u kostela (v předloze označený jako „Kirchwes[?]“) – bližší popis předmětu prodeje je ale na tomto místě listiny poškozen a nečitelný.
Na straně, která má s prodejem něco do činění, se objevují jména Hanš Koller a Martin (příjmení nedochováno), přičemž text zmiňuje jakýsi důvod související se stářím – smysl této pasáže se ovšem z porušeného textu nedá bezpečně rekonstruovat. Dále je jmenován Hanš Hoffmann.
Kupní cena byla ujednána na pět set sedmdesát zlatých míšeňských, přičemž každý zlatý byl počítán po 56 groších.
Listina dále uvádí, že tato kupní suma má a má i nadále (přesný smysl vyjádření je nejasný) – a že sjednané platby či lhůty mají pokračovat, dokud nebude splacena celková částka 707 zlatých.
Na důkaz a pro jistotu všeho výše uvedeného byla smlouva v uvedeném čase sepsána ve dvou vyhotoveních a každé ze stran bylo předáno jedno z nich, jak je v listině výslovně uvedeno.
Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwaldu) o Velikonocích 1631.
Nadto se text ještě zmiňuje o nějakém ručení či záruce týkající se blíže neurčené částky zlatých – tato pasáž je však rovněž poškozena.
Listinu podepsal Michel Grosch, patrně jako prodávající – jméno v podpisu (Michel) přitom neodpovídá jménu uvedenému v úvodu smlouvy (Hanš Vilém), což je ovšem tak, jak stojí v předloze, a proto to zde ponecháváme beze změny.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Budiž známo, že dnešního, na konci uvedeného data byl mezi [...] poctivými [stranami] uzavřen a sjednán tento řádný kup s následujícím obsahem: A to že [Hanš?] Vilém Grosch prodává a dává do kupu [...] [...] a [záhumení/kostelní pozemek?], jak je to [...] [...]. [Hanš] Koller a Martin [...], z důvodu stáří [?], [...] Hanš Hoffmann [...] a [...] za pět set a [sedmdesát?] [míšeňských?] zlatých, každý z nich počítán po 56 groších. Kterážto kupní suma má a chce být [...] [...] [...]. [Přitom] [...] mají tyto [splátky/lhůty?] pokračovat, dokud nebude zaplaceno oněch 707 [zlatých?]. Na důkaz [a pro jistotu] toho všeho byla [tato smlouva] [...] v uvedeném čase vyhotovena a každé straně jedno [vyhotovení] [předáno/zřízeno], jak je zde výslovně [uvedeno]. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) o Velikonocích 1631. [Nadto se zaručuje?], že [...] [zlatých?]. — [Podpis:] Michel Grosch, [prodávající?]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Zu wißen, daß an heut zu end gesetztes dato mir [zwischen ...] in [erbar?] [...] gewißlicher Kauf nach=folgendt gehalten und beschloßen worden. Alß [Hanß?] Wilhelm Grosch verkauft und gibt zu Kauffes [...] [...] und Kirchwes[?], wie solches [...] [...] [Hannß] Koller und Marttin [...] alters halben [?], [...] [Theurung?] Hannß Hoffmann [...] und [...] fünfhundert und [siebzig?] Gülden [Meißnisch?], jeder Denselben zu 56. Groschen gerechnet. [Welche?] Summa Kauffes, alß das [...] [...] [...] soll und will. [Doch] [...] [...] [...] solche [Termin?] [...] zu continuiren biß die 707 [fl?] bezahlt sind. [Deß?] [allen?] zu Urkund und [Sicherheit?] [hierauf?] gefließen [...] [auf]gerichteter Zeit verfertiget, und [jedem?] Theil eines [zugestellt?] [...] [...] [eines?] [...] [...] [auf]gerichtet worden, [wie] hierinnen ausdrücklich [...]. Actum Schlaggenwaldt Ostern 1631. [Hierüber?] [verbürgt?] [...] daß [Augst?] [...] [Gülden?]. — [Unterschrift:] Michel Grosch [Verkäuffer?]
Listina města Horní Slavkov č. 1316
Marie Albertová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Kryštofa Heßlera, rychtáře, Jiřího Frisia, radního, a Jakuba Lipperta, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 23.04.1631
Zápis z horní-slavkovské (Schlackenwalt) radnice ze dne 23. dubna 1631 zachycuje jednání o pozůstalostním a majetkovém vyrovnání Marie, vdovy po bývalém purkmistrovi Jiřím Albrechtovi. Řeší se vydání domu za 350 zlatých i s dřevem a příslušenstvím, vyrovnání částky přes sto zlatých a nakonec i to, co má z majetku připadnout vdovině dceři Marii, provdané za Kryštofa [Listhofa?]. Text je na řadě míst poškozený a nejistý, přesto z něj jasně vyplývá, že šlo o vdovské vyrovnání před městskou radou, spojené se vzdáním se dalších nároků.
Stalo se dne 23. dubna roku 1631.
Před radu předstoupila Maria, pozůstalá vdova po Jiřím Albrechtovi, který byl za svého života tehdejším purkmistrem. Nebožtík Václav [N.] byl v této věci vyslán a jednal za obě strany, protože ona sama byla tou druhou stranou a protože od jejího zesnulého manžela se v této záležitosti nakonec nic bližšího nedozvěděli. Chtěla proto celou záležitost předložit k projednání a obrátit se s ní přímo na sebe samu [?].
Jednání proběhlo před urozeným pánem Hansem Hösslinem [?], městským rychtářem [?], a před Jiřím [?]. Rada k projednání věci pověřila (deputovala) městského písaře Jakuba Linharta [?], který se k tomu přihlásil.
Pan Ondřej Kryštof Bergschmidt [?] z jejího majetku vydal (obdržel) přes sto zlatých. Protože je však vdova již ve svých starých letech a ocitla se ve vdovském stavu, žádala, aby jí z jejího majetku bylo vše potřebné vyhrazeno.
Dále se uvádí, že dům byl oceněn a přijat za 350 zlatých, k tomu náleželo 12 láter (sáhů) dřeva a další příslušenství v hodnotě 25 [?].
Následuje obšírná, opakující se formule o vzdání se nároků a o kvitanci: vdova předává, resp. přijímá dům, dřevo a příslušenství, vzdává se přitom všech dalších nároků a slibuje, že napříště už nebude nic požadovat.
Dále je zaznamenáno, že mají [N. N.] z oné částky přes sto zlatých [?] vrátit, tak aby ona sama neměla vůči této věci již žádný další nárok.
Poněvadž však její dcera Maria, manželka Kryštofa Listhofa [?], jí — své matce — v jejím posledním čase prokazuje veškerou dceřinou lásku a stará se o ni v jejích starých letech potřebnou výživou a péčí, chtěla vdova, aby vše, co by v budoucnu a nad rámec dohodnutého mělo podle upřímného přání připadnout, zůstalo zachováno právě zmíněné dceři. Bylo by to třeba zajistit i mocí (tedy závazně), neboť druhá strana jí klade do cesty námitky, které nelze splnit. Tomuto řešení bylo nakonec milostivě vyhověno [?], a to na její poslušnou prosbou, i když nebylo jisté, zda jí toto — jako její poslední vůli — vrchnost z vlastní vůle vůbec dovolí uskutečnit.
Stalo se na slavkovské (schlackenwaltské) radnici atd., a to léta, jak uvedeno svrchu.
Poznámka na rubu listiny: Maria, vdova po Jiřím Albrechtovi, proti [mlýnu? / Mühlovi?].
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Stalo se dne 23. dubna roku 1631. Maria, [pozůstalá vdova] po Jiřím Albrechtovi, který byl za svého života tehdejším purkmistrem, dala — a protože nebožtík Václav [N.] byl vyslán a [vystupoval] za obě strany, neboť ona byla onou druhou [stranou], a protože od jejího pána (manžela) nakonec o tom nic nebylo známo — [chtěla] tento záměr [k jeho projednání] obrátit k sobě [?].
Před urozeným pánem Hansem [?] Hösslinem [?], městským rychtářem [?]. Jiří [?]
[…] Rada k tomu deputovala (určila) Jakuba [Linharta?], městského písaře, který se [přihlásil].
Pan Ondřej Kryštof [Bergschmidt?] z jejich [?] přes [?]sto zlatých vydal [obdržel?]; protože však ona je již ve svých starých letech [a vstoupila] do vdovského stavu, [proti tomu?] chtěla, aby jí vše [bylo] z [jejího majetku] [?] vyhrazeno.
[…] Každý pán [?] jejich [?] dům [za?] 350 zlatých [přijal?], k tomu 12 láter (sáhů) dřeva a [?] [?] 25 [?]
[… následuje obšírná, opakující se formule o vzdání se nároků a kvitanci: vdova předává/přijímá dům, dřevo a příslušenství, vzdává se všech dalších nároků a slibuje, že napříště již nebude nic požadovat …]
Mají [N. N.] z [přes?] [sta?] zlatých [?], že to má a [musí?] zase [navrátit?], aby ona neměla [nic] k přítomnému (současnému nároku).
Poněvadž však její dcera Maria, [manželka] Kryštofa [Listhofa?] [?], jí [matce] její [poslední?] vší přátelskou láskou prokazuje, tu, jež je ve svých starých [letech] [?] zaopatřena nutným vydržováním, chtěla by tudíž zmíněné své dceři všechno, co [napříště?] a nad [?] [upřímně?] podle jejího přání [ponecháno] zůstalo, [muselo by?] [to] [?] a také [?] mocí (násilím) [zaopatřeno?] být, [a] [druhá?] strana jí [klade] nemožné námitky, [milostivě?] připuštěno [?] [?], s poslušnou prosbou, zda však jí [toto?] z vůle [vrchnosti?] jakožto její poslední vůle [?] [?] proto [?] nebude umožněno (dopuštěno).
Stalo se [na] slavkovské radnici [?] [atd.]
[a] roku jak svrchu (uvedeno).
[Hřbetní/dorsální poznámka:] Maria, vdova po Jiřím Albrechtovi, proti [mlýnu? / Mühlovi?]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Actum d[en] 23. Aprilis A[nno] 1631. Hat Maria, Georg Albrechts, Zu damalt Zeitlebens gewesenen Burgermeister, [hinterlassene Wittib], und weil[and] Wenzel [N.] geschickt und [vor] beiden Theilen, weil sie als die andere [Partei] [?] gewesen, weil [von] ihrem Herrn letzlich nichts [hierin] gewust [worden], [solches] [Vorhaben] zu abhörung desselben zu ihr abzuwenden [?] —
[Vor] [E.] Edlen Herrn Hans [?] Hösslein [?] Stadtrichter[?]. Georg [?]
[…] Es ist vom Rath der Jacob [Linhardt?] Stadtschreiber deputirt worden, welcher sich [angemeldet?].
Es hat[t] Herr Andreas Christoph [Bergschmidt?] aus Ir[em] [über?] [?]hundert gülden ausgeben [empfangen?], als ist es aber in ihren alten Tag[en?] [?] sie in ihren [Wittwen]stand, [dergegen?] sie alles [?] ihrer [?] [?]schaft wollte auß [?]gesetzt seien.
[…] Jegliches Herr [?] Ihre[r] [?] das Haus [um?] f[l]. 350 [angenommen?] dabei 12 Lachter Holz und [?] [?] [?] 25 [?]
[… folgt eine ausführliche, sich wiederholende Verzichts- und Quittungsformel: die Witwe übergibt/empfängt Haus, Holz und Zubehör, leistet auf alle weiteren Ansprüche Verzicht und verspricht, künftig nichts mehr zu fordern …]
Sie haben [N. N.] aus [über?] [Hundert?] gülden [?], dass es soll und [muss?] wieder, dass sie nichts [zu] gegenwarttes sollte.
Inmaß[en] aber Ihre Tochter Maria Christoph [Listhof?] [?], Ihro [?] Ihr [letzte] alle freundliche Lieb erzeigen, die in ihren alten [Tagen?] [?] mit nottdurfftiger Unterhaltung [verschen?], als [wollte] sie nochmals [gedachter] Ihrer Tochter alles, das [künftig?] und über [?] [aufrichtigen?] ihrer begehrung [gelassen?] bleiben, [müsste?] [es] [?] und auch [?]licher gewalt [verschafft?] sollte, [und] [?]theil ihr unmöglichen einredet, [günstiglich?] [zu]gelassen [?] [?], mit ge[h]orsamlicher bitt, ob aber ihr [solches?] willen des [Obrigkeit?] wegen ihr letzte Meinung [?] [?] dafür [?] nicht beschehen [gelassen].
Actum [auf] Schlackenwalter Rath[haus?] [?] [etc.]
[et] anno quo supra.
[Dorsalvermerk:] Maria, Georg Albrechts Wittib, contra [mihl? / Mühl?]