Listina města Horní Slavkov lio2509
Volf Jindřich z Uttenhofu kvituje radě města Horního Slavkova půlroční úrok.
Datace: 23.04.1613
Krátká listina z 23. [prosince?] 1613 je kvitancí (potvrzením o vyrovnání) vystavenou Wolfem Jindřichem z Petersdorfu[?], sídlícím tehdy ve Slavkově (Horním Slavkově), určenou purkmistrovi, [rychtáři] a [radě] a panu [účetnímu]. Wolf Jindřich v ní stvrzuje přijetí částky tří tisíc tolarů a zmiňuje se o dalších částkách čtyřiceti a třiceti tolarů, za něž se prohlašuje za zcela vyrovnaného a zproštěného závazku. Text je vlastnoručně podepsaný a opatřený pečetí; kvůli poškození a hustým dobovým zkratkám zůstávají některé pasáže nejisté.
Archivní poznámky tužkou na listině uvádějí vlevo „1613 23 [pros.?]" a vpravo „1613".
Já, Wolf Jindřich z Petersdorfu[?], nyní usazený ve Slavkově (Schlackenwaldt, dnešní Horní Slavkov), tímto vyznávám a oznamuji panu purkmistrovi, [rychtáři] a [radě] a panu [účetnímu] – svému dobrému, [vždy ochotnému] pánu – následující.
Potvrzuji, že jsem přijal tři tisíce tolarů, a to patrně z poloviny šest[…], dále se v textu objevuje zmínka o čtyřiceti tolarech, na něž byla podle dobrozdání vystavena kvitance. V souvislosti s tím se dále praví, že ať už zmíněný pán a pan [účetní], nebo i kdokoli jiný, by ještě dnešního dne potřeboval další potvrzení ohledně oněch 30 [tolarů?], je mu toto poskytnuto.
Tímto se tedy prohlašuji za zcela svobodného, zproštěného, prostého a zbaveného [tohoto závazku]. Pro větší stvrzení k tomu připojuji – jako počestnou měšťanskou záležitost – vlastnoručně podepsanou kvitanci.
Na stvrzení a potvrzení vydáno ve Slavkově dne 23. [prosince?] 1613, téhož roku a na témže místě.
Pod textem je podpisový řádek s přitištěnou pečetí: Wolf [pečeť] Jindřich z Petersdorfu, vlastní rukou (manu propria).
Poznámka ke stavu pramene: Jde o velmi krátkou, silně zkracovanou kvitanci (potvrzení o vyrovnání dluhu) na jediném listu – líc textu a podpisový řádek na rubu. Ostatní dochované skeny (strany 2–6) jsou totožným opakováním téhož listu, prázdné rubové strany byly vynechány. Kvůli hustým dobovým zkratkám a překryvu poškozených částí textu jsou některá slova doplněna pouze podle smyslu a označena otazníkem; jména (Jindřich / Wolf Jindřich z Petersdorfu), místo (Schlackenwaldt / Horní Slavkov), datum (23. [prosince?] 1613) a uvedené částky (tři tisíce tolarů, čtyřicet tolarů, 30 [tolarů]) jsou uvedeny tak, jak jsou v listině čitelné.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Archivní tužkové poznámky: vlevo „1613 23 [pros.?]", vpravo „1613".]
Já, Wolf Jindřich z Petersdorfu[?], nyní v Slavkově (Schlackenwaldt = Horní Slavkov), tímto vyznávám a [oznamuji] vůči panu purkmistrovi, [rychtáři] a [radě], panu [účetnímu] (Buch[halter]?), svému dobrému, [vždy ochotnému] pánu, [že …]
[… tři tisíce tolarů tímto, [zvlášť] z poloviny šest … oněch čtyřicet tolarů, [na] kvitanci podle dobrozdání přijal …; pročež [takové?] zmíněné … pánu a panu [účetnímu?], anebo i kdyby ještě dnešního [dne] někdo potřeboval [další] kvitanci ohledně oněch 30 [tolarů?] …]
[… tímto zcela svobodně, zproštěného, prostého a zbaveného [prohlašuji / kvituji]. Pro větší stvrzení tímto, [jako počestnou?] měšťanskou záležitost a vlastní rukou podepsanou, [tuto kvitanci] zde předkládám.] Na stvrzení a dáno v Slavkově dne 23. [pros.?] 1613, téhož času v [Slavkově?].
[Podpisový řádek s přitištěnou pečetí:] Wolf[?] [pečeť] Jindřich z Petersdorfu, vlastní rukou (manu propria).
[Poznámka zpracovatele: Jde o velmi krátkou, silně zkracovanou kvitanci (potvrzení o vyrovnání dluhu) na jediném listu (líc + podpisový řádek na rubu). Ostatní skeny (strany 2–6) jsou totožné opakování téhož listu; prázdné rubové strany byly vynechány. Kvůli hustým zkratkám a překryvu pruhů jsou některá slova doplněna jen významově a označena [?]; jména (Jindřich / Wolf Jindřich z Petersdorfu), místo (Schlackenwaldt / Horní Slavkov), datum (23. [pros.?] 1613) a uvedené částky („tři tisíce tolarů", „čtyřicet tolarů", „30") jsou přepsány tak, jak jsou čitelné.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Archivvermerke mit Bleistift: links „1613 23 [Xbr/Dezember?]", rechts „1613".]
Ich Wolff Heinrich von Petersdorff[?], [an]itzo zu Schlackenwaldt [= Horní Slavkov], bekhenne vnnd [thue kundt] hiermit [gegen] B[ürgermeister], H[errn] [Richter] vnnd [Rath?], H[errn] Buch[halter?], mein[en] guet[en], stehen[den] Herr[en], [dass …]
[… drey tausent Taller hiermit, eintzig halben sechs … des vierzigk Taller, der quittung guttachten empfangen …; derwegen [solche?] gedachten … H. vnnd H. Buch[?], oder aber noch heutig[en tags] s[ein]er über Quittung bedürfftig, deß[…] 30 [Taller?] …]
[… hiermit gantz frey, quitt, ledig vnnd loß [sage]. Zu mehrer bekräfftigung gebe ich [hie]mit, eines [ehrbaren?] burger[lichen?] Geschäffts vnnd [mit] eigner handt unterschrieben, [diese Quittung] hier gestellt.] [Zur?] Bestettigung vnnd geben, zu Schlackenwaldt, den 23 [Xbr/Dezember?] 1613, der[selben] zeit zu [Schlackenwaldt?].
[Unterschriftszeile mit aufgedrücktem Siegel:] Wolff[?] [Siegel] Heinrich von Petersdorff, manu p[ro]p[ria].
[Anmerkung des Bearbeiters: Es handelt sich um eine sehr kurze, stark abgekürzte Quittung/Schuldquittung auf einem einzigen Blatt (Vorderseite + Unterschriftszeile auf der Rückseite). Die übrigen Scans (Seiten 2–6) sind identische Wiederholungen desselben Blattes; leere Rückseiten wurden ausgelassen. Wegen der dichten Kürzel und der Streifenüberlappung sind mehrere Wörter nur sinngemäß ergänzt und mit [?] gekennzeichnet; Namen (Heinrich/Wolff Heinrich von Petersdorff), Ort (Schlackenwaldt / Horní Slavkov), Datum (23. [Dez.?] 1613) und die genannten Beträge („drey tausent Taller", „vierzig Taller", „30") sind so wiedergegeben, wie sie lesbar sind.]
Listina města Horní Slavkov č. 1059
Matouš Altershaimer, písař Jiřího z Kollonitsch, bydlící ve Vídni, potvrzuje jako zmocněnec Kateřiny Maleisové z Vídně, že dostal od rady města Horního Slavkova 40 zlatých za špitálu v Horním Slavkově prodanou, ve splátkách do roku 1616 splatnou pohledávku 61 zlatých na Kateřinou Maleisovou prodaném domě ležícím v údolí v Horním Slavkově.
Datace: 29.07.1613
Kvitance na 40 zlatých z roku 1613, kterou vystavil vídeňský Matyáš Pettersbaumer jako zmocněnec své tchyně Kateřiny Müllerové, vdovy usazené ve Slavkově (Horním Slavkově). Potvrzuje v ní příjem 40 zlatých z úroků dlužných z šestisetzlatého dluhu vůči Müllerové, vyplacených ze slavkovského špitálu a komorního úřadu prostřednictvím komorníka Jindřicha Beyera.
Kvitance na 40 zlatých
(Na rubu listiny je poznámka: „Kvitance, na 40 zl.")
Já, Matyáš Pettersbaumer, bytem ve Vídni v Rakousích a služebník urozeného pana Hanše Kriegera (jméno nejisté), ustanoveného soudního písaře císařského dvorského soudu, tímto za sebe i za všechny své dědice veřejně a vůči každému prohlašuji následující.
Na základě listu o zmocnění, který mi vystavili páni purkmistr a rada města Vídně, jsem jako právoplatně zmocněný zástupce počestné Kateřiny Müllerové, vdovy a mé milé tchyně, paní usazené ve Slavkově (Schlaggenwald, dnešní Horní Slavkov), jednal ve Slavkově v její záležitosti. Šlo o částky, které ještě zůstávaly dlužny z hlavní jistiny u počestného Martina Müllera (jméno nejisté) – věc se týkala pozůstalosti a měšťanského práva osob usazených a příslušných v uvedeném Slavkově, tedy volných dědických statků a jejich převodů, jež mám napříště přijímat k vlastním rukám. Podkladem byla soudem potvrzená dlužní smlouva na šest set zlatých, které zůstaly zmíněné vdově Müllerové dlužny a z nichž po určité době vznikal nárok na úrok.
Šlo konkrétně o úroky splatné:
- o Vánocích roku 1613,
- o svatém Janu (Johanni) roku 1614,
- patrně o svatém Lukáši roku 1615,
- a v roce 1616.
Dohromady tyto úroky činily jedenašedesát zlatých a byly zjištěny v knihách města Slavkova o svátku Všech svatých.
Protože se splatnost zmíněné lhůty oproti datu vystavení této listiny protáhla ještě o další dva roky, jednal jsem jako zmocněnec výše uvedené vdovy Kateřiny Müllerové na základě svého vlastnoručně sepsaného dlužního přiznání i v této věci. Z oněch – patrně čtyřiašedesáti – zlatých, které ještě zbývaly nesplaceny, jsem podle níže popsaného obsahu obdržel čtyřicet zlatých. Tyto peníze mi byly vyplaceny přímo do mých rukou ze špitálu obce města Slavkova a z jeho komorního úřadu, prostřednictvím pana komorníka Jindřicha Beyera (jméno nejisté).
Za tuto částku nyní i do budoucna děkuji a tímto potvrzuji, že přijatých čtyřicet zlatých z výše uvedené dědické záležitosti a z komory (Cammerey) považuji za zcela kvitované, vyrovnané, vypořádané a uvolněné.
Na svědectví toho jsem tuto kvitanci vlastní rukou sepsal a svou pečetí zpečetil. Pro větší jistotu jsem navíc zvlášť pilně požádal počestného Trösta, měšťana a svého milého přátelského kmotra – patrně Sebastiana Trösta – aby ji vedle mého podpisu stvrdil i svou vlastní pečetí a podpisem.
Datováno rokem 1613.
Na proužku s pečetí, vedle otisku červené vosková pečeti, je uveden podpis: Sebastian Tröster, vlastní rukou (podpisový tah nejistý).
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Kvitance na 40 zlatých (vzadu nadpis: „Kvitance, na 40 zl.")
Já, Matthes (Matyáš) Pettersbaumer, bytem ve Vídni v Rakousích a služebník urozeného pána, pana Hanše Kriegera[?], ustanovený soudní písař císařského[?] dvorského soudu atd., tímto pro sebe i všechny své dědice veřejně a vůči každému vyznávám. Poněvadž jsem na základě listu o zmocnění, vystaveného pány purkmistrem a radou města Vídně, jakožto právoplatně zmocněný zástupce počestné Kateřiny Müllerové, vdovy, mé milé tchyně, paní ve Slavkově [Schlaggenwald = Horní Slavkov], v záležitosti ve Slavkově jednal — jde o částky, které ještě zůstávají dlužny [nedoplatky] z hlavní jistiny u počestného Martina Müllera[?] [… hustá právní formule: týkající se pozůstalosti a měšťanského práva osob ve zmíněném Slavkově usazených a tam příslušných, ohledně volných dědických statků a převodů, jež mám napříště a k svým rukám přijímat, což se však podle obsahu uvedených zastoupení…] — na soudem potvrzenou dlužní smlouvu znějící na šest set zlatých, jež zůstaly zmíněné vdově Müllerové dlužny, z níž [se po jistém čase úroky stávají splatnými].
Jde o úroky propadlé a splatné o Vánocích roku 1613, o sv. Janu (Johanni) 1614, [o sv. Lukáši?] 1615 a 1616, které dohromady činí jedenašedesát zlatých a které byly [v mém městě Slavkově v knihách o Všech svatých zjištěny].
A poněvadž se splatnost zmíněné lhůty oproti datu této listiny ještě o dva roky protáhla, [pročež ohledně započatého úročení… formule…] jakožto výše zmíněná vdova Kateřina Müllerová, má [milostivá?] plnomocná zmocnitelka, [ohledně slušné lhůty z toho titulu…] — já jsem na základě výše uvedeného zmocnění svou vlastní rukou sepsaným dlužním přiznáním v té věci jednal: a z oněch [čtyř?]ašedesáti zlatých dosud nesplacených, podle níže psaného obsahu, ze špitálu obce města Slavkova[?] a z jeho komorního úřadu jsem obdržel čtyřicet zlatých, jež mi dal vyplatit přímo k mým rukám pan komorník (Cammerer), pan Jindřich Beyer[?]. [Za to jsem nyní i napříště zavázán díky. Pročež tímto kvituji a prohlašuji oněch přijatých čtyřicet zlatých z výše zmíněné dědické věci… z komory (Cammerey)… za zcela kvitované, prosté, vyrovnané a uvolněné.]
Tomu na svědectví jsem tuto kvitanci svou vlastní rukou sepsal, [svou] pečetí zpečetil a pro lepší svědectví jsem zvlášť pilně požádal počestného Trösta, měšťana, svého přátelsky milého kmotra [Sebastiana Trösta?], aby ji svou pečetí a podpisem vedle mého [… podpisu stvrdil …].
[Datum/rok: 1613.]
[Na proužku s pečetí a podpisem vedle červené voskové pečeti:] Sebastian Tröster, vlastní rukou[?] [podpisový tah].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Quittung über 40 fl. (rückseitiger Vermerk: „Quittung. p[er] 40 fl.")
Ich Matthes Pettersbaumer, wohnhaft zu Wien in Österreich und Diener des Wohlgebornen Herrn, Herrn Hannß Krieger[?] des kayserlichen[?] Hofgerichts c. geordneter Gerichtsschreiber, bekenne hiermit für mich und alle meine Erben öffentlich und gegen männiglich. Demnach ich [vermöge?] und der Herren N. Bürgermeister und Rath der Stadt Wien ausgefertigten Gewaltsbrief, [als] gewaltsrechtlicher Gewaltsträger der ehrbaren Catharina Müllerin, Wittib, meiner lieben Schwieger(mutter), Frau zu Schlackenwald[?], in Schlackenwalds [?] Verhandlung in der Sache genannt, die noch hinterstellig [= rückständig] sind [aus] des Hauptkapitals bei dem ehrsamen Martin Müller[?] [… dichte rechtliche Formel: betreffend Hinterlassenschaft und Bürgerrecht der zu gemeltem Schlackenwald gesessenen und eingehörigen, derenwegen zu künftiger und zu meiner Handen zu empfangen freie ledige Erbgüter und Übergaben, des sich aber nach laut der Vertretungen nach des [?] betrefften …] gerichten Schuldcontract über sechshundert Gulden, [die] gedachter Müllerin Wittib hinterstellig verblieben, von der [… Continuirung des … Vertretung …] nahdem mit der Zeit verfristen[?]. Des Weihnachten des Schierbrunner[?] 613, Johanni 614, [Lucä?] 615 und 616 [verfallenen?] Weihnachten sich verloren und Verfallzins, die sich in [Summa?] auf ein und sechzig Gulden erstrecken; die zu [… meiner Stadt Schlackenwald Einlage … Allerheiligen befunden worden.]
Und weilen die Verfertigung der gemelten Frist über das dato dieses Hauses noch zwei Jahr lang sich verfristet, daher [als?] der [angefangenen?] Verzinsung[?] alters [… Formel …] als obgemelte Catharina Müllerin Wittib, meiner [gnädigen?] gewaltmächtigsten Gewaltsträgerin, die [zu?] der Billigkeit derentwegen Frist, deß ein Schock Lander mit Herrn N. [?] habe ich [vermög?] obangezogener gewalts mit meiner [eigenen?] Handt geschrieben Schuldbekenntnis dahin gehandelt: und über gemelte [vier?] und sechzig Gulden ausstehende nachgeschriebene Inhalts Schankhotels zu gemeiner Stadt Spital Schlackenwald [?], und [auß?] dero Cammeramt Vierzig Gulden bekommen, durch Herrn Cammerer Herrn Heinrich Beyer[?] zu meinen eigenen Handen reichen lassen, [die ich jetzo und künftig wol bedankt sein soll und will. Sage und zähle deßhalb diese Quittlos frei und das aus eingegangenen Vierzig Gulden, obgedachter einer Erbschaft Rath und [?]gewalt, … Cammerey, so wann jetzo, deßwegen quittiere … gänzlich quitt, frei, ledig und los.] Dessen zu Urkund hab ich diese Quittung mit meiner eigenen Handt geschrieben, [eigenen] Petschaft besiegelt, und zu mehrerm Zeugnis sonders Fleiß erbeten, der ehrbare Tröster Bürger, meinen freu(nd)lich lieben Gevatter, [Sebastian Tröster?,] dasselbe mit Petschaft und Handschrift neben meiner [… Unterschrift bekräftigt …].
[Datum/Jahr: 1613.]
[Auf dem Siegel-/Unterschriftsstreifen neben dem rotem Wachssiegel:] Sebastian Tröster eigenhändig [?] [Unterschriftszug].
Listina města Horní Slavkov č. 1063
Kryštof Merten, pláteník v Horním Slavkově, potvrzuje, že mu rada města Horního Slavkova půjčila 10 zlatých.
Datace: 08.11.1613
Listina ze 4. listopadu 1613 zachycuje dlužní úpis (obligaci) měšťana Kryštofa Merthena (psaného též „Marthen") vydaný před městským soudem ve Slavkově. Merthen se v ní zavazuje odvádět ctihodné městské radě roční úrok deset zlatých z přijaté částky a stvrzuje závazek svou pečetí. Na rubu listiny je archivní poznámka označující ji jako obligaci „Merthena Webera" určenou k odevzdání radě.
Listina začíná znamením kříže a slovy Kryštofa Merthena (jinde psaného také „Marthen"), měšťana Slavkova, který spolu se svými dědici tímto dlužním úpisem vystupuje před ctihodným měšťanským městským soudem ve Slavkově (Schlackenwald).
Kryštof Merthen veřejně prohlašuje a slibuje před každým, že od ctihodné, počestné, prozíravé a vysoce moudré městské rady – svých „velitelských a příznivých pánů" – přijal na základě vlastního ujednání jistou dědičnou dávku, z níž je po právu povinen platit roční úrok ve výši deset zlatých.
Zavazuje se proto za sebe i za své dědice a případné přejímatele dědictví, při své cti a víře, těchto deset zlatých ročně splácet a tento závazek stvrzuje zápisem (úpisem). Následuje hustá a místy vodním flekem poškozená a nečitelná právní formule, z níž lze rozeznat, že jde o zavázání se včetně dědiců, zajištění peněz (patrně „obecního statku" a soudu), odevzdání ctihodné radě a vzdání se jakýchkoli výmluv – to vše proto, aby bylo plnění vůči radě poctivě a řádně navráceno.
Text dále uvádí, že závazek nesmí jít přes žádného správce (resp. správu), aby ctihodná rada, jakožto Merthenovi páni, byla tím lépe zajištěna – aby platba trvala vždy a bez jakékoli pochybnosti, a to i vůči dědicům a budoucím přejímatelům dědictví. Merthen jim tímto výše zmíněné zboží (či majetek) přátelsky zastavuje, vkládá do zástavy a zapisuje.
Na pravé svědectví a stvrzené zajištění nechal Kryštof Marthen vědomě přitisknout na listinu svou obvyklou pečeť.
Listina byla vydána ve Slavkově (Schlackenwald) dne čtvrtého [?] listopadu léta tisícího šestistého třináctého (1613).
Na rubu listiny je dorzální (archivní) poznámka: „Obligace Merthena Webera, náležející ctihodné radě, k odevzdání."
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Úvodní znamení kříže] Já, Kryštof Merthen [psáno též „Marthen"], měšťan, a [moji] dědicové, vyznávám touto měšťanskou [dlužní] obligací před tímto ctihodným měšťanským městským soudem ve Slavkově (Schlackenwald), tímto a na vědomí touto svou [vlastnoruční] listinou a obligací, slibuji a veřejně před každým vyznávám, [že jsem od] cti hodné, počestné, prozíravé a vysoce moudré rady, svých velitelských a příznivých pánů, [přijal / dostal] [dědictví / dědičnou dávku …] [podle] vlastního ujednání deset zlatých ročního úroku [jährnis], [a že jsem z toho] [po právu …] [dlužen]. — Nato [slibuji] za sebe [a za své dědice] i [pře]jímatele dědictví, [při své přísaze?] na dobrou víru, čest a věrnost, oněch [jmenovaných] deset zlatých [ročně] [platit / vracet], a opětovně se [k tomu] zavazuji [zápisem / úpisem]. — [… hustá, místy vodním flekem nečitelná právní formule: zavázání včetně dědiců, zajištění peněz („obecního statku", „soud"), odevzdání ctihodné radě, vzdání se výmluv …] [aby to] ctihodné radě [bylo] poctivě a jí [na]vráceno. — Rovněž to nesmí jít přes správce [resp. správu], [aby] ctihodná rada, moji páni, byla tím lépe zajištěna, [pro] vždy a trvalou platbu [bez] jakékoli pochybnosti, [pro] dědice a věčné [přejímatele dědictví]. — A jim to tímto [po právu] [výše] zmíněné [zboží?] přátelsky zastavuji, vkládám (do zástavy) a zapisuji. — Na pravé [svědectví] a [stvrzené] zajištění jsem já, Kryštof Marthen, dal svou obvyklou pečeť [pečetidlo] vědomě na tuto [listinu] přitisknout. — Dáno ve Slavkově (Schlackenwald), [dne] [čtvrtého?] listopadu, léta [tisícího šesti]stého třináctého, [jak výše] [… (závěrečná formule)]. — [Na rubu, archivní/dorzální poznámka:] „Obli[gace] Merthena Webera, náležející ctihodné radě, k odevzdání."
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Invocatio: Kreuzzeichen] Ich Christoph Merthen [auch „Marthen" geschrieben], Bürger, und sein[e] Erben, bekhenne hej[?] dieser bürgerlichen[?] [Schuld?]obligation vor diesem ehrbaren bürgerlichen Stadtgericht zu Schlackenwald, hiermit und zu wißt[?] dieser meiner [Hand]schrift und Obligation, gelobend[?] und bekhenne öffentlich gegen jedermänniglich, [daß ich von] dem Ehrenvest, ehrbar, fürsichtig und wohlweisen Rath, meinen ge[ge]biettund[en] und günstigen Herren, eine [Erbschaft / ein Erb…schaft b…] [… nach] eigenem Bescheid zehen Gulden jährnis [jährlichen Zins] [empfangen / aufgenommen] habe, [vermöge der … hier …] [… recht … schuldig …] [habe]. — Hierauf [gelobe?] ich [für] mich [und meine Erben?], [über und] Erbnehmen, durch bey meinem [Eid?] [auf?] gut Treu, Ehr und Glauben, [die …] [genannten?] zehen Gulden [… jährlich …] [zu zahlen / wiederzugeben?], [und?] mich wiederum [zur] Verbündung [Verschreibung] [… verpflichtet …]. — [… dichte, teils durch Wasserfleck unleserliche Rechtsformel: Verpflichtung samt Erben, Sicherstellung des Geldes („des gemeinen Wesens", „Gericht"), Zustellung an einen E. Rath, Verzicht auf Ausflüchte …] [… damit] eines E. Raths ehrlich[en] und denenselben [ge]lichen[?] zurückzustellen[?]. — Es soll auch nicht über [den] Verwalter [bzw. die Verwaltung] sei[n], [damit] E. Rath, meine Herren, desto baß versichert sei, allwegen und ein bleiben[de] Zahlung [ohne?] kheinen Zweifel, Erben und ewigen [Erbnehmen?]. — Und ihnen des hiermit [recht?] die [oben?] [be]rürt[?] [Bürt-/Bürg-]lay und aufs freundlichen[?] hypotezieren, einsetzen und verschreiben. — Daß zu wahrer [Urkund] und [bekräftigter?] Versicherung hab ich, Christoph Marthen, mein gewöhnlich Petschaft [Innsiegel] wißentlich hieran und [auf]drucken lassen. — Actum Schlackenwald, [am] [vierten?] Novembris, Anno [Ein tausend Sechs]hundert und Dreyzehenten Jahre, [als oben?] [… jeglich und jeder gemainde?]. — [Verso, Dorsualvermerk:] „Obli[gation] Merthen Weber, gehörig E. E. [Eines Ehrbaren] Raths, zu lieffern."
Listina města Horní Slavkov č. 1067
Jakub Leibolt, provazník v Kutné Hoře, potvrzuje, že mu Adam Voidisch, faktor obchodu železem rady města Horního Slavkova, předal pro Tomáše Hopfnera z Kutné Hory za Ondřeje Günthera z Horního Slavkova 3 zlaté 18 grošů a za Jana Prella z Horního Slavkova 2 zlaté 24 grošů.
Datace: 14.12.1613
Listina z 14. prosince 1613, v níž hornoslavkovský rychtář Jacob Leibold potvrzuje vyrovnání dluhu vůči dědicům zesnulého purkmistra Pancráce Görnera (mezi nimi patrně Landwehr a Hans Fridrich ze Schlackenwaldu/Schlaggenwaldu, dnešního Horního Slavkova). Jde o kvitanci – doklad, že určitá částka byla vyplacena a strany si vůči sobě již nic nenárokují. Originál je jednostranně popsaný list s přitisknutou červenou voskovou pečetí; některá jména a částka jsou v předloze čitelné jen nejistě.
Já, Jacob Leibold (Jakub Leibold), toho času rychtář (patrně zdejší, tedy hornoslavkovský), tímto vyznávám a dosvědčuji, že jsem se vyrovnal ohledně jistého Landwehra(?) a Hanse Fridricha(?) ze Schlackenwaldu (Schlaggenwald, dnešní Horní Slavkov) – a to jakožto dědiců ctného, již zesnulého pana purkmistra Pancráce Görnera(?) a jeho dalších dědiců.
Na okraji listiny je připsána poznámka: „ohledně Konráda Hartla(?) a A. B. C. D. Hartla(?), paní tchyně(?) …" (text je na tomto místě neúplný a nejistý).
Vyrovnání se týkalo téhož závazku, a to podle staršího úpisu (zápisu) s datem, které se nedochovalo čitelné, jak je zapsáno v obecní knize na fol. 89(?). Šlo o částku 2 zlaté (guldeny) a 24 haléřů (feniků?).
Já, Jacob Leibold, tímto prohlašuji, že vůči panu dědicům a jejich potřebě, pokud jde o mou stranu, již nemám žádný další nárok – pokládám je za kvitované, prosté a zproštěné veškerých dalších požadavků (dále následuje stručná, opakující se kvitanční formule potvrzující, že se strany vzdávají všech dalších nároků).
Dáno dne 14. prosince léta 1613.
Podepsán: Jacob Leibolt (Jakub Leibolt), s vlastnoručním parafem.
Poznámka k listině: Jedná se o jednostranně popsanou kvitanci (potvrzení o vyrovnání dluhu, respektive o vzdání se nároku) opatřenou přitištěnou červenou voskovou uzavírací pečetí. Ostatní dochované skeny listiny jsou totožné duplikáty téhož listu. Několik vlastních jmen a uvedená peněžní částka jsou v originále čitelné jen nejistě, což je v textu vyznačeno otazníkem.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, Jacob Leibold (Jakub Leibold), toho času rychtář [zdejší?], vyznávám a dosvědčuji [tímto], že ohledně [...] Landwehra[?] a Hanse Frid[richa?] ze Schlackenwaldu (Schlaggenwald, dnešní Horní Slavkov), jakožto dědiců [ctného], [nebožtíka / zesnulého] pana purkmistra Pancráce Görnera[?] a jeho [dědiců]
[poznámka na okraji +:] ohledně Konráda [Hartla?] a A. B. C. D. [Hartla?], paní [tchyně?] [...]
[...] téhož skutku[?], podle [předchozího] úpisu (zápisu) s datem [...], jak je v obecní [knize] zapsáno na fol. 89[?] — [...] 2 zlaté (gulden) 24 ₰ [haléřů/feniků?] — že já [vůči] panu dědicům a jejich potřebě tímto, co se mé strany týče, dále již nic nemám a prohlašuji [je] za kvitované, prosté a volné (zproštěné), [… (stručná, opakující se kvitanční a vzdávací formule: zproštění veškerých dalších nároků) …].
Dáno dne 14. prosince léta [1]613.
[Podpis:] Jacob Leibolt (Jakub Leibolt) [paraf].
[Poznámka: Jde o jednu jednostranně popsanou kvitanci (potvrzení o vyrovnání / vzdání se nároku) s přitištěnou červenou voskovou uzavírací pečetí. Ostatní skeny (p2–p6) jsou bajtově totožné duplikáty téhož listu. Některá vlastní jména a peněžní částky jsou čitelné jen nejistě a jsou označeny [?].]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich Jacob Leibold, dieser Zeit Richter [allhier?], bekenne und bezeuge [hiermit], daß ich wegen [...] Landwehr[?] und Hanns Frid[rich?] von Schlackenwaldt (Schlaggenwald), als Erben des [erbarn], [seligen / verstorbenen] Herrn Bürgermeister Pancraz Görner[?] und seine[r Erben]
[Randvermerk +:] wegen Conrad [Hartl?] und A. B. C. D. [Hartl?], der Frau [Schwiegermutter?] [...]
[...] selben factum[?], laut [voriger] Verschreibung sub dato [...], wie [im] Gemein[buch] geschrieben fol. 89[?] — [...] Gulden 2 [fl] 24 ₰ [d/Pf.] — daß ich [von] Herrn Erben und deren Notdurft hiermit, nicht weiter meines [Teils/Endts?], quitt, ledig und loß [zähle / sage / achte], [… (knappe, wiederkehrende Quittungs- und Verzichtsformel: Lossprechung von aller weiteren Forderung) …].
Actum / Geben den 14. Decembris Anno [1]613.
[Unterschrift:] Jacob Leibolt [Paraphe].
[Anmerkung: Es handelt sich um eine einzelne, einseitig beschriebene Quittung (Schuld- bzw. Verzichtsbekenntnis) mit einem aufgedrückten roten Wachs-Verschlußsiegel. Die übrigen Scans (p2–p6) sind byteidentische Dubletten desselben Blattes. Mehrere Eigennamen und die Geldbeträge sind nur unsicher lesbar und mit [?] gekennzeichnet.]