Listina města Horní Slavkov č. 966
Jan Klier, hrnčíř v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Kašpara Härtla, radního, Melichara Multze, správce rychtářského úřadu, a Jana Schada, podpísaře města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 21.02.1608
Listina z roku 1608 obsahuje poslední vůli (testament) Hanse Mücka, měšťana a řezníka v Horním Slavkově, kterou sepsal před městskou radou a soudem, aby po jeho smrti nevznikly mezi dědici spory. Odkazuje v ní majetek manželce Margarethě a dětem (Susanně, Julii, Markétě a Janovi), přičemž jednotlivým dětem určuje konkrétní peněžní částky vyplácené z jejich dědických podílů.
Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, amen.
Budiž známo a vědomo všem, že já, Hans Mück (Hanuš Mück), měšťan a řezník zdejší, v Horním Slavkově (Schlackenwaldu), jsem pilně a vroucně uvážil, že člověk nemá v tomto slzavém údolí stálého místa, nýbrž je z vůle všemohoucího Boha postaven do tohoto pomíjivého života. (Následuje úvodní úvaha o pomíjivosti života, o nejistotě hodiny smrti a o povinnosti člověka včas uspořádat své pozemské statky.) Chci, aby po mém smrtelném odchodu nevznikl mezi mými dědici žádný svár, hádka ani nedorozumění, ale aby každý věděl, čeho se má držet.
Proto jsem v čase, kdy mi všemohoucí Bůh popřál rozumu a patrně i zdraví (a abych při dobrém rozumu, nenucen a nezarmoucen, učinil a uspořádal tuto svou poslední vůli), sepsal toto pořízení nejlepším a nejstálejším způsobem, jaký podle obecného psaného práva a chvályhodných zvyklostí i podle obyčeje tohoto místa a soudu nejúčinněji může platit — se zralou rozvahou, aby při tomto jednání nic nebylo pro nějaký obecný nedostatek opomenuto.
Za prvé poroučím svou duši všemohoucímu Bohu a své tělo křesťanské zemi, aby bylo řádně pohřbeno na obvyklém zdejším hřbitově, odkud pocházím.
Za druhé (následuje obecná právní formule, že vše má proběhnout podle náležitého pořádku, nejlepším a nejrozumnějším způsobem).
Za třetí ustanovuji a činím dědičkou svou milou drahou manželku Margarethu (Markétu), která mi po celou dobu mé nemoci prokazovala veškerou lásku a věrnost, a to spolu se svými pozůstalými milými dětmi — Zuzanou (Susanna), Julií (Julia) [...] a Markétou (Margaretha) s jejími dětmi. Ustanovuji je svými pravými univerzálními dědici z obou stran, tak aby veškerá má pozůstalost byla rozdělena na zcela stejné díly a každý díl měl a obdržel svůj užitek a prospěch.
Za čtvrté [...]
Za páté [...]
Za šesté odkazuji své milé dceři Markétě (Margaretha): poněvadž jsem jí již dříve dal napřed čtyřicet zlatých (40 fl.), má si je vzít ze svého dceřina dílu, [...] až dospěje do svých zletilých let [...].
Za sedmé dávám a odkazuji svému synovi Janovi (Johannes) Mückovi třicet zlatých (30 fl.) [...]; tato částka se má odečíst z jeho dědického dílu, a poněvadž je řečený syn ještě nezletilý, mají mu být tyto prostředky uloženy doma v opatrování [...].
Za osmé (případně deváté) odkazuji své věnné zaopatření [...]; mou konečnou vůlí je, aby [...] jí bylo při nástupu odečteno 40 fl. a ve stejné hodnotě jí bylo napřed vydáno.
(Následují další, číslované body s obvyklými ustanoveními o vyrovnání — kolaci — dědických podílů a o ustanovení a správě dosud nezletilých dětí až do dosažení jejich zletilosti.) Zbývající díl každého z nich má být zcela a úplně vyrovnán tak, aby každý podržel stejně jako druhý.
Na potvrzení a stvrzení všeho výše uvedeného jsem tento výslovně jmenovaný testament zřídil před řečenou radou a soudem, kde bylo vše uzavřeno. Nejen že jej městský písař z úřední povinnosti velmi pečlivě sepsal, ale byl také řádně zpečetěn a písemně stvrzen obecnou městskou pečetí. Vyhrazuji si právo jej sám ještě zlepšit nebo zrušit, po mé smrti však má zůstat zachován tak, jak je, a chci, aby platil navzdory čemukoli, co by proti němu bylo namítáno.
Stalo se léta 1608.
Podpisy / svědkové: Caspar Hank(e?); [...] Böhmer (?); Wolf [...].
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Ve jménu Nejsvětější nerozdílné Trojice, amen atd.
Známo a vědomo budiž všem, že já, Hans Mück (Hanuš Mück), měšťan a řezník zdejší [v Horním Slavkově / Schlackenwaldu], poté co jsem pilně a vroucně rozvážil, že člověk nemá v tomto slzavém údolí stálého místa, nýbrž je skrze slovo všemohoucího [Boha] postaven do tohoto pomíjivého života, [… úvodní úvaha (arenga) o pomíjivosti života, o nejistotě hodiny smrti a o povinnosti člověka včas uspořádat své časné statky …], aby po mém smrtelném odchodu nevznikl mezi [mými dědici] žádný svár, hádka ani nedorozumění, nýbrž aby každý věděl, čeho se má držet.
Pročež v takovém čase, kdy mi všemohoucí Bůh propůjčil rozum a [zdraví ?], [… abych při dobrém rozumu, nenuceně a nezarmoucen, učinil a uspořádal tuto svou poslední vůli a pořízení …], jakož tímto činím nejlepším, nejstálejším způsobem, formou a podobou, jak se to podle obecného psaného [práva] a chvályhodných zvyklostí, jakož i podle obyčeje a zvyklosti tohoto místa a soudu nejúčinněji státi má, může a smí, se zralou rozvahou, aby při tomto jednání pro nějaký obecný nedostatek nic nebylo opomenuto.
[Za prvé] poroučím svou duši všemohoucímu Bohu [...] a své tělo křesťanské zemi, aby bylo na obvyklém zdejším hřbitově, odkud pochází, [řádně] pohřbeno.
Za druhé [… obecná právní formule, že vše má proběhnout podle náležitého pořádku, nejlepším a nejrozumnějším způsobem …].
Za třetí, ustanovuji a činím dědičkou svou milou drahou manželku Margarethu (Markétu), jež mi po celou dobu mé nemoci prokazovala veškerou lásku a věrnost, vedle svých pozůstalých milých dětí, totiž Zuzany (Susanna), Julie (Julia), [...] a Markéty (Margaretha) s jejími dětmi, za své pravé universální dědice z obou stran, [a to tak], že veškerá má pozůstalost má být rozdělena na zcela stejné díly, a každý díl má míti a obdržeti svůj užitek a prospěch.
Za čtvrté [...]
Za páté [...]
Za šesté odkazuji své milé dceři Markétě (Margaretha), poněvadž jsem jí již dříve dal napřed čtyřicet zlatých (40 fl.), aby si je vzala ze svého dceřina dílu, vše to [...], až dospěje do svých zletilých let [...].
Za sedmé dávám a odkazuji svému [synu] Johannesovi (Janovi) Mückovi [...] třicet zlatých (30 fl.) [...]; kteréžto mají býti odečteny z jeho dědického dílu, a poněvadž je řečený [syn] ještě nezletilý, mají mu být uloženy doma [v opatrování] [...].
Za [osmé/deváté] odkazuji své věnné [zaopatření] [...]; tak jest má konečná vůle, aby [...] ne méně, než aby jí při nástupu bylo odečteno 40 fl. a ve stejné hodnotě jí napřed vydáno.
[… další číslované body s obvyklými ustanoveními o vyrovnání (kolaci) dědických podílů a o ustanovení a správě dosud nezletilých dětí až do dosažení jejich zletilosti …]; aby přebývající díl každého [z nich] byl zcela a úplně vyrovnán a aby každý podržel tolik jako druhý.
Toho všeho, jak výše stojí, na potvrzení a větší stvrzení jsem zřídil tento výslovně jmenovaný testament před řečenou radou a soudem, kde to vše bylo uzavřeno; a to nejen [tak], že jej městský písař z úřední povinnosti velmi pečlivě [sepsal], nýbrž i že byl týž [...] zpečetěn a písemně též obecnou městskou pečetí stvrzen; a vyhrazuji si jej k vlastnímu zlepšení nebo zrušení, po své smrti [...] zachovati; a [chci], aby toto vše proti všemu protivnému [mělo platnost].
[Stalo se léta 1608.]
[Podpisy / svědkové:] Caspar Hank[e ?]; [...] Böhmer [?]; Wolf [...].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
In Nahmen der Allerheyligsten untheilbaren Dreyfaltigkeit, Amen etc.
Kundt und Wissen sey menniglich, das ich, Hans Mück, Bürger und Fleischer alhie [zu Schlackenwald], nachdem ich fleißig und inniglich betrachtet, daß der Mensch kein bleibende Stätt in diesem Jammerthal hat, sondern durch das Wort des allmächtigen [Gottes ...] alhie in diß zergängliche Leben gehaßen [= gesetzt], [… arenga über die Vergänglichkeit des Lebens, die Ungewißheit der Todesstunde und die Pflicht des Menschen, beizeiten seine zeitlichen Güter zu ordnen …], damit nach meinem tödlichen Abgang kein Hader, Zank noch Mißverstand unter [meinen Erben] entstehe, sondern ein jeder wisse, wessen er sich zu halten habe.
Demnach, zu solcher Zeit, da mir der allmächtige Gott Vernunft und [Gesundheit ?] verliehen [hat], [… damit ich bei guter Vernunft, ungezwungen und unbetrübt, dieses mein letztes Testament und Ordnung mache und ordne …], als ich dann hiermit in der allerbesten beständigsten Weise, Form und Gestalt, wie solches nach gemeinem geschriebenem [Recht] und löblichen Gewohnheiten, auch nach Brauch und Gewohnheit dieses Orts und Gerichts, am allerkräftigsten geschehen soll, kann und mag, mit reifer Vorbetrachtung, daß bei dieser Handlung allgemeiner Mängel halber nichts versäumt [werde].
[Zum ersten] befehle ich meine Seele dem allmächtigen Gott [...] und meinen Leib der christlichen Erden, daß der bei dem gewöhnlichen Kirchhof alhie zu [...] ordnen, darin er herkommen ist, bestattet werde.
Zum andern und [...] alles nach hiemit in der allerbesten verständigsten Weise [… allgemeine Rechtsformel, daß alles nach gebührlicher Ordnung geschehen solle …].
Zum dritten, ordne und instituire ich mein liebes inniges Weib Margaretha [als] mir alle Lieb und Treu in alle der meinen Krankheit erwiesen hat, [neben] meinen nachgelassenen lieben Kindern, als Susanna, Julia, [...] und sonsten nach diesem Leben, Margaretha [...] sambt deren Kindern, zu meinen rechten beiderseits Universalerben, [also] daß alle meine Verlassenschaft, ehe einiges, [unter] und gar zu gleichem Theil ausgeteilt werden solle, [und] ein jeder Theil seinen Gebrauch und Nutzen haben und bekommen solle.
Zum vierten [...]
Zum fünften [...]
Zum sechsten, vermache ich meiner lieben Tochter Margaretha, weil ich ihr [zuvor] schon Vierzig gulden [40 fl.] vorausgegeben, vor meiner Tochter Theil ab, zu nehmen, alles das, [...] auch ihr [...] auf daß ihr [...], wann sie zu ihren mündigen Jahren kommen [...]. Ich soll mein Tochter [...] die letzten Jahre [...].
Zum siebenden, lasse und vermache ich meinem [Sohn] Johannes Mück [...] Dreissig gulden [30 fl.] [...]; welche von seinem [Erb]theil abgezogen, und gedachten meinen [Sohn ...], dieweil er ein minderjährig Jahren [...], zu Hause gelegt werden soll. Ich soll [...] Haben und Gebrauch [...].
Zum [achten/neunten], legire ich mein Widmung [...]; so mein endlicher Will, daß ihr selber [...] nicht weniger, als der Hineingang ihr 40 fl. abgezogen, und in gleichem Werth ihr [vor]ausgegeben werde.
[… weitere numerierte Punkte, mit den üblichen Klauseln über Ausgleichung der Erbteile (collatio), die Einsetzung und Verwaltung der noch unmündigen Kinder bis zu ihren mündigen Jahren …]; daß der überschießende Theil eines [jeden] particulariter ganz und gar verglichen sei, und ein jeder so viel als der andere [be]halte.
Deß alles, wie hier oben steht, zu Bekräftigung und mehrer Bewährniß, habe ich ein ganz benamtes [= benanntes] Testament, abgedachts Raths und Gerichts, da [vor] dem alles beschlossen worden, [errichtet]; nicht allein durch [den] Stadtschreiber, von Amts willen, ganz fleißig zu [...], sondern auch das selbige unter ihr [...] besiegelt [...] und seind schriftlich auch mit gemeinem Stadtsiegel [...] bekräftigt, und [behalte mir] vor, dieß zu meiner Verbesserung oder aber [auf]heben, nach meinem Tod zu [...] behalten; und [will] daß dies alle, wider alles Widerwärtiges [Gültigkeit habe].
[Geschehen im Jahr 1608.]
[Unterschriften / Zeugen:] Caspar Hank[e ?]; [...] Böhmer [?]; Wolf [...].
Listina města Horní Slavkov č. 968
Zuzana Heinlová činí za přítomnosti Melichara Multze, správce rychtářského úřadu, a Jana Schada, podpísaře města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 12.04.1608
Listina L0968 z roku 1608 je poslední vůle (testament) ženy jménem Zuzana Heindlinová z Horního Slavkova, sepsaná v přítomnosti městského rychtáře a písaře, protože nemocná žena už nebyla schopna pořízení učinit sama. Kromě zbožných formulí o poručení duše Bohu obsahuje řadu odkazů – peněžních částek a věcí – různým osobám (mimo jiné rodině Formanů, sestrám Marii, Heleně a Markétě a osobě, která o ni denně pečovala) a byla veřejně vyhlášena 18. srpna 1608.
Listina č. L0968 z městského archivu Horního Slavkova (Schlackenwald) je poslední vůlí neboli testamentem z roku 1608. Text je psán velmi hustým kurentem, na skenu navíc silně prosvítá text z rubové strany, a pravý okraj druhé stránky je místy oříznutý – proto se na několika místech nedalo vše spolehlivě přečíst; taková místa jsou dále označena otazníkem nebo naznačena opisem.
Listina začíná vzýváním Nejsvětější Trojice: „Ve jménu svaté nerozdílné Trojice, amen."
V úvodní části pořizovatelka vysvětluje, proč sepisuje poslední vůli. Píše, že ji všemohoucí a dobrotivý Bůh podle své otcovské dobroty a vůle dlouhý čas věrně provázel jejími nemocemi a neduhy, a nyní ji přivedl patrně až k poslední hodince, takže si už není jistá, kdy přesně tato chvíle nastane. Proto se rozhodla – patrně také jako výraz vděčnosti těm, kdo jí v dlouhé nemoci prokazovali křesťanskou lásku a milosrdenství – zřídit toto poslední pořízení. Stalo se tak v přítomnosti počestných a moudrých pánů: městského rychtáře a správce úřadu (jehož jméno je čitelné jen jako patrně „Melchior") a městského písaře (patrně „Jiří"), kteří za ní kvůli tomu laskavě a přátelsky přišli.
Dále listina obsahuje jakousi kodicilní doložku: protože pořizovatelce bylo v jejím stavu zabráněno vše potřebné vyřídit a dotáhnout do konce sama, prohlašuje a nařizuje tímto zápisem, aby platil s plnou váhou nejen jako řádný testament, ale i jako kodicil či jiná forma poslední vůle – tedy aby byl co nejúčinnější a naplnil se, jak jen to půjde.
Nakonec poroučí svou duši po smrti do rukou Božích a svého jediného Vykupitele Ježíše Krista, který ji obdařil vším svým blahem i životem, a své smrtelné tělo odevzdává zemi, aby je přikryla a aby v ní podle křesťanského řádu, jako dosud, spočinulo.
Odkazové články
První až sedmý článek se bohužel na pravém okraji stránky nedochovaly celé – čitelné jsou jen jejich začátky („Za prvé odkazuji...", „Za druhé odkazuji...", „Za třetí odkazuji...", „Za čtvrté odkazuji své...", „Za páté odkazuji...", „Za šesté odkazuji...", „Za sedmé odkazuji..."), takže jejich obsah zůstává neznámý.
Od osmého článku je text čitelnější:
- Za osmé: dceři Pavla Formana má být vydán patrně její klenot či drobnost, a to podle toho, co bylo dáno na bydlení do špitálu.
- Za deváté: Friedrichu Formanovi (a patrně i Hansovi) odkazuje dva tolary.
- Za desáté: jeho dceři odkazuje jeden zlatý, stejně tak druhé sestře Marii také jeden zlatý, a rovněž jejich sourozencům – patrně Heleně a Markétě, které bydlí ve Falknově (nebo obdobně znějícím místě).
- Za jedenácté: tomu (nebo té), kdo byl u ní denně, odkazuje svůj půl tolaru.
Nakonec listina stanovuje, že vše, co po vyplacení těchto odkazů zbude – po odečtení nákladů, které za její nemoci vzešly z jejího jmění – má připadnout její milé sestře, patrně jménem Helena, jí a nikomu jinému k dobru.
Potvrzení a vyhlášení
Na konci je potvrzovací doložka: pro větší jistotu byla tato poslední vůle stvrzena před zasedající městskou radou a potvrzena i počestným městským písařem (případně radou); při dolním okraji listiny jsou přitištěny dvě pečeti.
Na rubu je dorsální poznámka s další přitištěnou pečetí: „Poslední vůle Zuzany Heindlinové", publikovaná a přečtená (či dosvědčená) dne 18. srpna roku 1608.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Městský archiv Horní Slavkov / Schlackenwald, sign. L0968 — poslední vůle (testament), rok 1608. Velmi hustý kurent se silným prosvítáním rubové strany; vnější (pravý) okraj druhé stránky knížky je na okraji skenu místy oříznut. Nejistá čtení jsou označena [?], husté opakující se zbožné a právní formule jsou shrnuty v [ ].]
(Invokace, str. 1, přes celou šíři:)
Ve jménu svaté nerozdílné Trojice, amen.
(Arenga / vyprávěcí část:)
Poněvadž všemohoucí dobrotivý Bůh podle své [otcovské] dobroty [a vůle] mne, ubohou hříšnici, po dlouhý čas mezi nemocnými a [v neduzích?] věrně zachoval a nyní mne přivedl [… ke konci / k poslední hodince …], takže mi není zcela [zjevné], jak a kdy [bude má hodina jistá]; a proto [jsem nechtěla opomenout] [… projevit vděčnost těm, kdo mi v mé dlouhé nemoci prokázali veškerou křesťanskou lásku a milosrdenství …], pokládala jsem za nutné zřídit toto své poslední pořízení v přítomnosti počestných a moudrých pánů, [Melchiora …?] [?], městského rychtáře [a] správce úřadu, a [Jiřího …?] [?], [našeho] městského písaře, kteří kvůli mně laskavě a přátelsky ke mně k tomu přišli.
(Str. 2, levý sloupec — pokračování; kodicilní doložka a poručení duše:)
Poněvadž jsem [já, jíž] bylo zabráněno [učinit to sama], to s jistotou nemohla [vykonat] [… a podpořit …], tímto pravím a [nařizuji] [… zároveň, vně i uvnitř, podle …], nikoli aby to platilo [jen] tak, jak zde [stanovím], nýbrž [jako] kodicil a jako jiná poslední vůle, co nejúčinněji [… podle toho všeho, jak jen může být učiněno …]. A naposled chci svou duši po svém smrtelném skonu [zcela] poručit do rukou [Božích] a svého jediného Vykupitele Ježíše Krista, [jenž mne] [… vším svým blahem … i životem …] obdařil, a své smrtelné tělo zemi, aby je [přikryla] a aby v ní [zetlelo], podle křesťanského [řádu] [… jak dosud … k zemi …] [bylo pohřbeno]. [Závěrečná formule předmluvy.]
(Str. 2, pravý sloupec — odkazové články; pravý okraj místy oříznut:)
Za prvé [odkazuji …] [?] …
Za druhé [odkazuji …] [?] …
Za třetí [odkazuji …] [?] …
Za čtvrté [odkazuji] své [… ?] …
Za páté [odkazuji …] [?] …
Za šesté [odkazuji …] [?] …
Za sedmé [odkazuji …] [?] …
[Texty článků 1–7 jsou na pravém okraji skenu uříznuté a čitelné jsou jen jejich začátky.]
(Str. 3, levý sloupec — články 8–11 a „Naposled":)
Za osmé chci, [aby] dceři [… ?] Pavla Formana [byl] [můj klenot / drobnost?] [vydán], podle [všeho?], což [… do] špitálu [na bydlení?] dáno [bylo].
Za deváté odkazuji [Hansovi? a] Friedrichu Formanovi dva tolary [… vše …].
Za desáté odkazuji [jeho?] dceři [jeden zlatý], a stejně tak druhé sestře Marii také jeden zlatý, a rovněž jejich [sourozencům?] [… Heleně? a] Markétě, bydlícím v [Falknově? / Falck…?].
Za jedenácté odkazuji [tomu/té], kdo byl denně u mne, [tomu …?] svůj půl tolaru.
Naposled, [co] nad toto mé odkázané [zbude], [a] nad útraty, jež v této mé nemoci z mého [jmění?] [… celkově?] [vzešly?], [… to] má být dáno mé milé sestře [Heleně? …] [… do vlastnictví / dědičně …], jí a nikomu jinému k dobru ustanoveno.
(Str. 3, pravý sloupec — potvrzovací doložka:)
K [většímu] [zajištění] toho všeho [… před zasedající radou / radou města …] [byla] [potvrzena] [jako] poslední vůle, a také [… ?], počestný [… městský písař / rada …]. [Při dolním okraji str. 3/4 následují dvě přitištěné pečeti.]
(Rubová strana / dorsální poznámka, str. 6, s přitištěnou pečetí:)
Poslední vůle Zuzany Heindlinové[?].
publikováno [a přečteno / dosvědčeno …?] [… před …?] dne 18. srpna roku [1]608.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Stadtarchiv Horní Slavkov / Schlackenwald, Sign. L0968 — Letztwillige Verordnung (Testament), 1608. Sehr dichte Kurrentschrift mit starkem Durchschlag der Rückseite; der äußere (rechte) Rand der zweiten Buchseite ist am Scanrand teils beschnitten. Unsichere Lesungen sind mit [?] bezeichnet, dichte wiederkehrende Frömmigkeits- und Rechtsformeln sind in [ ] zusammengefasst.]
(Invocatio, S. 1, über die ganze Breite:)
Zu Nahmen der Heyligen unzertrennten Dreyfaltigkeit, Amen.
(Arenga / Narratio:)
Demnach der allmächtig gütige Gott, nach seiner [väter]lichen Güte [und Willen], mich arme Sünderin ein lange Zeit unter den Krancken und [Gebrechen?] ritterlich erhalten, und mich nunmehr gar [… an das Letzte / zum Ende …] gebracht hat, also daß mir nicht gar [bewusst?], wie und was der Zeit [meines Endes?] [gewiss?] ist; und derhalben [habe ich] nicht [unterlassen wollen] [… mich gegen denjenigen dankbar zu erzeigen, die mir in meiner langwierigen Krankheit alle christliche Lieb und Barmherzigkeit erwiesen …], als habe ich für nötig geacht, diese mein letztwillige [Verordnung / Disposition] [aufzurichten], in Gegenwart der erbar[n] und weise[n] Herren, [Melchior …?] [?], Stadtrichter[s] [und] Ambtsverwalter[s], und [Jörg / Georg …?] [?], [unsers] Stadtschreiber[s], welche sie meinetwegen gnädig [und] freundlich hierzu zu mir gekommen.
(S. 2, linke Spalte — Fortsetzung; Codicill-Klausel u. Commendatio animae:)
Die weil ich [als] [die ich] verhindert, [solches selbst?] nicht haben können, gewißlich zu machen [… und fördern …], hin, sage und [ordne] [… hiermit zugleich, außer und inner, nach …], es [sei] nicht als ich hier [be]stimme[t], sondern [als] [Codicill] und als ein ander letzter Will, am [wichtigsten? kräftigsten?] [… nach den allen, wie es geschehen mag …]. Aber letzlichen, so will ich meine Seel nach meinem [tö]dlich[en] Abgang [lediglich] befehlen in die Hände [Gottes?] und [meines] einigen Erlösers Jesu Christi, [der mich] [… mit aller seiner Wohlfahrt … und Leben …] begnadet [habe], [und meinen] sterblich[en] Leib der Erden, daß sie ihn [bedecke?], und darin zu [verwesen?], [Christ]licher [Ordnung gemäß] [… wie bisher … zu der Erden …] [bestattet werde]. [Schlussformel der Vorrede].
(S. 2, rechte Spalte — die Vermächtnis-Artikel; rechter Rand teils beschnitten:)
Erstlich [vermache ich …] [?] …
Zum andern [vermache ich …] [?] …
Zum dritten [vermache ich …] [?] …
Zum vierten [vermache ich] meiner [… ?] …
Zum fünften [vermache ich …] [?] …
Zum sechsten [vermache ich …] [?] …
Zum sieben[den] [vermache ich …] [?] …
[Die Texte der Artikel 1–7 sind am rechten Scanrand abgeschnitten und nur als Eingänge lesbar.]
(S. 3, linke Spalte — Artikel 8–11 und Letztlich:)
Zum achten will ich, [daß] meiner [… ?] Paul Forman[s] Tochter [mein Kleinod / klein …?] nach [allem? acht …], so ich [… ins] Hospital [Wohnung?] gegeben werd[e].
Zum neunten vermach ich [Hanß? und] Friedrich Forman zween Taler [… alle …].
Zum zehenden vermach ich die [… seine?] Tochter [einen Gulden], so [wie] der andern Schwester Maria auch einen Gulden, und auch deren [Geschwistern?] [… Helena / Lehen? und] Margareth[a], wohnen[d] in [Falck…? / Falkenau?].
Zum eilfften vermach ich [dem / der], [der] täglich bei mir gewesen, [dem Pater / der …?] mein halben Taler.
Letzlichen, [was] über diß mein Vermächt[nis] [bleibt], [und] über die Unkosten, so in dieser meiner Krankheit aus meinem [Vermögen?] [… allgemein?] [aufgegangen?], [… habe ich …] [… überzogen?], meiner lieben Schwester [Helena? …] [… zu eigen / zu erblich …] [zu] geben, ihnen und niemandts anders zu gut[em] [auf]gesetzt werden soll.
(S. 3, rechte Spalte — Corroboratio:)
In deß alles [zu mehrer] [Sicher]heit [… vor sitzendem Rat / des Raths …] [als] letzter Will [bekräftigt / begehrt …], und auch [… werde …], der ehrsame [… Stadtschreiber / Rat …]. [Es folgen zwei aufgedrückte Siegel am unteren Rand von S. 3/4.]
(Rückseite / Dorsalvermerk, S. 6, mit aufgedrücktem Siegel:)
Susanna Heindlin[?] Letzter Will.
publicirt [und verlesen / bezeugt …?] [… vor …?] den 18 Augusti A[nn]o [1]608.
Listina města Horní Slavkov č. 973
Kryštof Leiß, kožešník v Horním Slavkově, potvrzuje, že dostal od Jana Geyera a Kryštofa Ratzkyho z Horního Slavkova a poručníka Tobiáše Jägera 40 zlatých 7 grošů s úrokem 5 zlatých 35 krejcarů, které z peněz jeho bratra zaručených mu zástavou vyzvedli.
Datace: 13.09.1608
Listina městské rady Slavkova (Schlackenwaldu) z 13. září 1608, podepsaná Christofem Seitzem, dosvědčuje před rychtářem a měšťany jednání mezi Urbanem [Cubarzem?], Hannsem der Bayerem a Christofem Mathesem ve věci poručnictví či dědictví, spojené s částkami dvacet zlatých a dále sedm set [?] či sto zlatých. Na okraji je připsána poznámka o částce [dvě?] sta zlatých a třicet sedm krejcarů a na rubu adresa radě svobodného horního města Slavkova a pozdější, jen útržkovitě čitelná úřední poznámka z roku 1600.
My, rychtář, rada a měšťané, spolu s [důlními] pány zde ve městě, tímto potvrzujeme, že se před námi dostavili Urban [Cubarz?] a vážený Hanns der Bayer (česky Hans Bavor) společně s Christofem Mathesem, oba zdejší měšťané. Přišli ve věci, která se týkala poručnictví, respektive dědictví.
Jednalo se o poručníky a o částku dvacet zlatých, a to v souvislosti s [dobytkem?] a s jistým Hannsem Vincenzem. Dále je zmíněna ze strany Hansovy částka sedm set [?], respektive sto zlatých – s tím, že mezi zúčastněnými stranami už nemá být dále nic jednáno ani měněno. Zároveň se zde věc odkládá [?] k projednání jiné záležitosti.
Následuje hustší a dnes již jen zčásti čitelná právní formulace, která popisuje ujednání o dluhu, respektive o dědicko-poručnické dohodě, a její potvrzení městskou radou. Podle textu byla dotyčná částka řádně [zaplacena/vyrovnána] a nikdo napříště neměl být oprávněn proti tomu cokoli namítat nebo podnikat. Na důkaz a k řádnému dosvědčení toho všeho jsme listinu opatřili naší městskou pečetí a rovněž ji vlastnoručně podepsali.
Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald) dne 13. září léta 1608.
Podpis: Christof Seitz
Na okraji listiny, u druhého odstavce, je připsána poznámka:
- Sem náleží [dvě?] stě zlatých a sedm a třicet krejcarů.
Na rubové straně je uvedena adresa, komu byla listina určena:
- Ctihodné, počestné a vysoce moudré radě svobodného horního města Slavkova (Schlackenwald) [...] – adresátem měl být patrně Petr [?] Ament a Tobiáš Jürgen [?].
Na rubu je ještě pozdější, útržkovitá registraturní poznámka, patrně z jiné doby a jiné ruky:
- [...] v měsíci červnu [?] léta 1600 [...]. Bylo mi s [panem?] [...] vyřízeno [?].
Poznámka ke stavu pramene: Listina je psána hustým raně novověkým kurentem. Rámec listiny – oslovení, datace, podpis i adresa na rubu – je čitelný spolehlivě. Vlastní jádro věci, tedy podrobnosti dluhové či dědicko-poručnické úmluvy, je však značně zkratkovité a místy nečitelné, proto jsou nejisté pasáže ponechány s otazníkem tak, jak je uvádí přepis. Spolehlivě doloženy zůstávají: místo Slavkov (Schlackenwald), datum 13. září 1608, vystavitel a podpis Christof Seitz, jména Hanns der Bayer a Christof Mathes a peněžní částky 20 zlatých, „sedm set“, respektive „sto“ zlatých, a okrajová suma 200 zlatých a 37 krejcarů.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
My, rychtář, rada, měšťané a [důlní] páni zde [tj. představitelé města], tímto vyznáváme, že před nás přišel Urban [Cubarz?] a vážený Hanns der Bayer (Hans Bavor) a Christof Mathes, oba zdejší měšťané, [ve věci poručnictví / dědictví …]: poručníci, dvacet zlatých, kvůli [dobytku?], Hanns Vincenz, nad to ze [strany Hansovy?] sedm set [?], sto zlatých, jen aby mezi nimi již nebylo nic dalšího činěno; dále se rovněž zde zadržuje [?] k jiné [záležitosti …].
[Hustá, zde zkrácená právní formule o dluhové, resp. dědicko-poručnické úmluvě a o jejím potvrzení radou; částka je řádně [zaplacena/vyrovnána], a proti tomu napříště nikdo nemá být oprávněn nic namítat ani podnikat; k řádnému dosvědčení a na důkaz …]
[… toto] jsme [naší městskou pečetí] přitiskli a také vlastní rukou podepsali.
Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald), dne 13. září léta 1608.
(Podpis:) Christof Seitz
[Poznámka na okraji u 2. odstavce:]
Sem náleží: [dvě?] stě zlatých sedm a třicet krejcarů.
[Rubová strana – adresa:]
Ctihodné, počestné a vysoce moudré radě svobodného horního města Slavkova (Schlackenwald) […] [komu: Petr? Ament, Tobiáš Jürgen?].
[Pozdější registraturní / spisová poznámka (na rubu):]
[…] [v měsíci] červnu [?] léta 1600 […]. Bylo mi s [panem?] […] vyřízeno [?].
Poznámka přepisovatele: Listina je psána hustým raně novověkým kurentem; formulářový rámec (intitulace, datace, podpis, rubová adresa) je čitelný spolehlivě, vlastní jádro o dluhové/dědicko-poručnické úmluvě je značně zkratkovité a místy nečitelné, proto je zde věrně podáno jen čitelné a hustá právní formule shrnuta. Spolehlivě určené údaje: místo Slavkov (Schlackenwald), datum 13. září 1608, vystavitel/podpis Christof Seitz, jména Hanns der Bayer a Christof Mathes, peněžní částky 20 zlatých, „sto/sedm set" zlatých a okrajová suma 200 zl. 37 kr.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Wir Richter, Rath, Bürger und Kunstherrn [?] allhier be-
kennen hiemit, das [bey?] vor uns Urban [Cubarz?]
und [der] wohlgeacht Hanns der Bayer und
Christof Mathes, beede Bürger allhier und ge-
[…] erschienen, [betreffend die Vormundschaft/Erbschaft …] vormünder zwentzig
gülden, [Vichern/Viehern?] wegen, Hanns Vincenz, über
das von [Hanns?] siben hundert [?]
hundert gulden, allein nicht mehr nach unter ihnen
gemacht werden, ist weiters auch allhier
aufgehoben [?] zu ander[er] [Sachen …]
[… dichte, hier verkürzte Rechtsformel über die Schuld- bzw. Erb-/Vormundschaftsabrede und deren Bestätigung durch den Rat …]
[…] ganz [richtig?] [bezahlt?] [… und soll]
hierauf [niemand] etwas darwider [vorzunehmen/einzuwenden] befugt sein,
falle [zu] [richtiger?] bezeugung [zu] urkund[en]
[…]
[… mit unserem Insiegel/Pettschaft] aufgedruckt, und
auch mit eigner Hand unterschrieben.
Geschehen Schlackenwald[t], den 13. September
Anno 1608.
(Unterschrift:) Christof Seitz
[Randvermerk neben dem 2. Absatz:]
Hierzu gehörig
[zwei?] hundert gülden sieben
und dreissig kreuzer.
[Rückseite – Adresse/Aufschrift:]
Eines Ehrenvesten, Erbarn
und wohlweisen Raths
der freyen Bergkstadt Schlacken-
wald[t] […]
[… an] [Petter?] Ament, Tobias Jürgen [?]
[Spätere Registratur-/Aktennotiz (Rückseite):]
[…] reichsten Junij [?] [Anno] 1600
[…]
Ist mir mit dem [Herrn?]
[…] Bescheidt worden [?].
Listina města Horní Slavkov č. 974
Ondřej Puchtel z Horního Slavkova prodává Tomáši Hammovi svůj dům ležící u dolu svaté Barbory za 207 zlatých 24 grošů při litkupu 20 zlatých.
Datace: 14.09.1608
Listina zapsaná v městské knize Horního Slavkova (Schlackenwald) zachycuje kupní smlouvu na dům z 14. září 1608 mezi dědici zesnulého Andrese Pichlera a Thomasem Hannischem, včetně dohodnutého splátkového kalendáře. K zápisu patří i pozdější dodatky o skutečně provedených platbách a poznámka o dalším osudu dluhu, sepsaná patrně rukou Daniela Weiße.
Zápis v městské knize Horního Slavkova (Schlackenwald) – smlouva o koupi domu
Budiž známo, že v pátek 14. září roku 1608 uzavřeli dědici zesnulého Andrese Pichlera na jedné straně a Thomas Hannisch [?] na straně druhé jednomyslnou a neodvolatelnou kupní smlouvu. Řečený Pichler, respektive jeho dědici, tak prodali svůj dům se vším příslušenstvím – šlo o takzvaný „letní dům" [?], stojící u sv. Barbory.
Cena a způsob placení
Dům byl prodán za dvě stě sedm zlatých a dvacet čtyři malých grošů, přičemž se počítalo po 24 groších na zlatý, čili 56 krejcarů. Kupující se zavázal tuto sumu splatit v dohodnutých termínech:
- hned jako závdavek (zálohu) padesát zlatých,
- k nejbližšímu výročnímu termínu o svatém Michaelovi dvacet zlatých,
- a dále pokračovat ve splátkách vždy o stejném ročním termínu, dokud nebude celá kupní suma zaplacena.
Další ujednání o domě
Obě strany se také dohodly, že vzhledem ke stavu domu a tomu, že ještě nebyl zcela splacen, měl zůstat v dosavadním stavu až do určitého termínu, kdy se o dům bylo třeba postarat – tak, aby kupující dostal přiměřenou úlevu z vydatné letní pomocné práce [?] a nebyl jí přetěžován. Dům měl být rovněž opatřen nějakou úpravou či přístavbou [?], a dále se ujednalo, že to nemá trvat dlouho, dokud nedojde ke škodě [?]. Poté, co byl dům takto zařízen, kupující proti tomu nic nenamítal. Dům měl být naopak zachováván až do náležitého termínu a vše mělo být řádně zařízeno a předáno, jak je obvyklé.
(Strana 2) Dohodli se dále, že horní část domu zůstává jemu (patrně prodávajícímu), zatímco dolní část obývá druhá strana; ostatní, na co měl nárok podle svého práva, si měl v domě bez prodlení zařídit v průběhu roku. Aby byla koupě z obou stran platně uzavřena, bylo složeno dvacet zlatých [na potvrzení] a před všemi přítomnými svědky – Hartlem [?] a Lauthem [?] – byly prohlédnuty příslušné listiny, takže při tomto předání nechybí nikdo důležitý a vše mělo být řádně zapsáno do knihy a uchováno.
Svědci
Přítomni byli také [...] Reuter [?] a Hutter [?], dále Haber [?] a pan purkmistr spolu s radou a celou obcí [?], jmenovitě pan Sebastian Reiß a Hannß Träuttling [?].
Datace
Stalo se v Schlackenwaldu (Horním Slavkově) dne 14. listopadu roku 1608, po přijetí závdavku, který činil třicet zlatých.
Dodatek na okraji (jinou rukou)
O svatém Michaelovi roku 1608 bylo složeno na první výroční splátku dvacet zlatých.
Pozdější poznámka na straně 3 (dorsální vpis)
Tento dlužní úpis [?] připadl po zesnulém Pichlerovi dědičně [...] Ulrichu [?] Peningovi [?] u farního kostela [?]. Bylo splaceno [?] sto zlatých, které byly zúčtovány u farního kostela. V Schlackenwaldu dne 13. ledna [roku ...] byla zaplacena [...].
Podpis
Daniel Weiß [?]
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Zápis v městské knize města Horní Slavkov (Schlackenwald), smlouva o koupi domu]
Budiž známo: Že v pátek dne 14. září roku 1608 byla mezi dědici (zesnulého) Andrese Pichlera na straně jedné a Thomasem Hannischem [?] na straně druhé uzavřena, ujednána a dohodnuta jednomyslná a neodvolatelná koupě, totiž že řečený Pichler [resp. jeho dědici] prodal svůj dům a dědictví, do budoucna [...]
[...] svůj „letní dům" [?], ležící u sv. Barbory, za dvě stě sedm zlatých a dvacet čtyři malé groše. To činí: počítaje každý zlatý po 24 [groších] čili 56 krejcarech, kteroužto sumu je kupující povinen zaplatit následujícím způsobem (k jistému, stanovenému termínu): hned jako závdavek (zálohu) padesát zlatých, poté k nejbližšímu výročnímu termínu o sv. Michaeli dvacet zlatých, a v týchž ročních termínech ve splácení pokračovat, dokud nebude výše uvedená kupní suma zcela zaplacena a složena.
Mezi oběma stranami bylo též ujednáno, že jelikož je dům v takovém stavu [a dosud neuhrazen], má zůstat [...] až do [určitého] termínu k udržování domu, takže kupujícího k tomu s patřičnou úlevou [...] z vydatné letní pomocné práce[?] zachová a nepřetíží jej tím; [dům] má být také opatřen [přístavbou/úpravou], a dále [...] nikoli dlouho, dokud se škoda nestane[?] [...]. A poté, co je dům [takto] zařízen, kupující nemá nic proti tomu. Naproti tomu má být dům zachován [...] až do náležitého termínu, [vše] má být řádně zařízeno [...], odevzdáno a jak je obvyklé [...]
[Strana 2:] [...] má se srovnat tak, že horní část je jeho dům a dolní část tamtéž obývá; ostatní pak, nač má dle své jistoty[?] [nárok], má v domě bez prodlení [...] zařídit v průběhu roku. Aby však tato koupě byla z obou stran takto uzavřena, bylo složeno dvacet zlatých k [...], a přede všemi těmito vědomými [svědky?] Hartlem[?] a Lauthem[?] byly prohlédnuty rukopisy/listiny [?], takže při řečeném odevzdání není přítomen nikdo menší [bezvýznamný] a [aby] totéž bylo vneseno do knihy a náležitě uchováno.
[Svědci:] Při tom byli také přítomni [...] Reuter[?] a Hutter[?], [dále] Haber[?] a [...] pan purkmistr [...] spolu s radou a celou obcí[?] [...] řečený pan Sebastian Reiß a Hannß Träuttling[?].
[Datace:] Stalo se v Schlackenwaldu (Horním Slavkově) [...] s výše uvedeným[?], dne 14. listopadu roku 1608, po přijetí závdavku; činí[?] třicet zlatých.
[Dodatek na okraji, jiná ruka:] O sv. Michaeli roku 1608 složil [...] na první výroční termín, totiž [...] 20 zl[?].
[Strana 3, dorsální poznámka / pozdější ruka:]
Tento dlužní úpis[?] připadl po (zesnulém) Pichlerovi[?] dědičně [...] [Ulrich?] Pening[?] u farního kostela[?] [...] splatil[?] 100 zl., které byly [...] u farního kostela [...] zúčtovány[?]. V Schlackenwaldu[?] dne 13. ledna [roku ...] bylo zaplaceno [...].
[Podpis:] Daniel Weiß[?]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Eintrag im Stadtbuch der Stadt Schlackenwald (Horní Slavkov), Hauskaufvertrag]
Inuississen [Zu wissen]: Daß am Freitag den 14. Septembris Aº [1]608 ein einmüttiger und unwiderrufflicher Kauff zwischen Andres Pichlerß seel.[?] Erben eines, und Thomaß Hannischen [?] des andern Theils aufgerichtet, abgeredt und beschlossen worden, als nemlich daß gedachter Pichler [seinen Erben] sein Hauß und Erbe[?] hat verkaufft, zueküntfftig [...]
[...] sein Sommerheiß [?], bei Sanct Barbara gelegen, umb zweyhundert sieben Gulden, vier und zwanzig kleine Groschen. Thut: weßgemäß[?] jeden Gulden zu 24 [Groschen] oder 56 Kreutzer gerechnet, welche der Käuffer in nachfolgender Gestalt (als zu sicherer Zeit zu erlegt) [zu bezahlen schuldig]: Alß alßbald zum Angeld [Anzahlung] fünfzig Gulden, dann zu nächster Jahresfrist Michaeliß zwanzig Gulden, und demselben jährlichen Zeit [Ziel] mit der Zahlung zu continuieren, biß obgemelte[r] Kauffsumme völlig bezahlt und erlegt ist.
[Es ist auch] der beider Theil dieß auch abgeredet worden, daß weil das Hauß allerdings [in solchem Zustand] beschaffen[?] und ungezahlt[?] ist [zu] verbleiben soll, [biß] nach ein Hauerß[?] Ziel zu einer Hauß-Erhaltung, das er den Käuffer dazu mit Begnügung[?] von [...] der ergiebigen Sommerwerk-Hülff[?] erhalte[?], ihn deß nicht zu überlasten, [...] auch soll mit einer Hauß-Zugemacht werden, ferner solle [?] nicht lang biß der Schaden geschehen [?] paß[?] ist. Und mit ihm[?] der Hauß angelegt, der Käuffer nichts entgegen. Hingegen das Hauß soll bewahrt sein, [...] biß zum Anlaß[?] ist[?], geschickt[?] werden, [...] geben und alß gewöhnlich[?] [...]
[Seite 2:] [...] vergleicht soll, daß Obertheil sein Hauß, das Untertheil all-da bewohnt; das überige[?] daran er seiner [...] gewißheit[?] nach zu Hauß ohne Versäumnis [...] richtet[?] zwischen Jahr[?] soll. Damit aber dieser Kauff zu beider Seit alß geschlossen[?] werde, seindt zwanzig Gulden zum [...] erlegt[?], und vor allen dießen wißentlichen[?] [Käuffern?] Hartl[?] und Lauth[?] und Handschrifften[?] besichtigt, da einer berührter Verlassung[?] gegenwärtig nicht minder und [daß] dasselbe zu Buch[?] gebracht und gehörig haben soll.
[Zeugen:] Hierbei sind auch Hauß[?] Reuter[?][?] und Hutter[?] gewesen, der Haber[?] und[?] [...] der Herr Bürgermeister [...] sambt[?] Rath und einer ganzen Kirch[?] [...] der berührte[?] Herr Sebastian Reiß und Hannß Träuttling[?].
[Datierung:] Geschehen [zu] Schlackenwald, [...] mit obenden[?] [...] dies den 14. Novembris Aº [1]608, nach Empfang von dem Angeld; thut[?] dreißig Gulden.
[Nachtrag, am Rand, andere Hand:] Michaeliß Aº [1]608 erlegt hat [...] auff[?] die erste Jahresfrist, alß [...] 20 fl[?].
[Seite 3, Dorsalvermerk / spätere Hand:]
Diese Verschreibung[?] ist auf [...] Pichler[?] seine seel.[?] erblich [?] [...] [Ulrich?] Pening[?] in der Pfarr-Kirche[?] [...] hat [?] 100 fl. herabgezahlt[?], welche [...] in der Pfarr Kirchen [...] verrechnet[?]. Zu [...] Schlackenwald[?] den 13. Januarii [Aº ...] ist gezahlt[?] die [...].
[Subscription:] Daniel Weiß[?]
Listina města Horní Slavkov č. 975
Ondřej Puchtel z Horního Slavkova prodává Tomáši Hammovi svůj dům ležící u dolu svaté Barbory za 207 zlatých 24 grošů při litkupu 20 zlatých (druhé vyhotovení listiny č. 974).
Datace: 14.09.1608
Zápis z městské knihy Horního Slavkova (tehdejšího Schlaggenwaldu) z 14. září 1608 dokládá prodej domu u kostela svaté Barbory: Kryštof Bornhauser jej prodal Tomáši Hannsovi (patrně svému zeti či spoluhospodáři) za 207 zlatých a 24 míšeňských grošů, placených na splátky. Listina je bohužel značně poškozená a řada míst nečitelná, takže smysl některých pasáží (například zmínka o zdi u domu a o hamru) zůstává nejasný — jistá jsou však jména zúčastněných, cena domu a termíny jednotlivých splátek.
Zápis z městské knihy Horního Slavkova, tehdy zvaného Schlaggenwald, zachycuje prodej domu, k němuž došlo 14. září roku 1608.
Se svolením ctihodné a moudré zdejší městské rady se toho dne dohodli Kryštof Bornhauser na jedné straně a Tomáš Hanns — patrně jeho zeť nebo spoluhospodář — na straně druhé. Kryštof Bornhauser prodal a předal ke koupi svůj dům, který stál poblíž kostela svaté Barbory.
Cena domu byla ujednána na 207 zlatých a 24 míšeňských grošů, počítáno podle přepočtu, kdy jeden zlatý odpovídal 21 bacenům neboli 56 krejcarům. Kryštof Bornhauser měl tuto sumu splatit takto:
- ihned jako závdavek 30 zlatých,
- o nejbližším svátku svatého Michala dalších 20 zlatých,
- a poté každoročně splácet po 20 zlatých, dokud nebude celá kupní suma zcela vyrovnána.
Obě strany se dále dohodly na něčem, co se týkalo samotného domu — text mluví o jakési zdi či mezi, která má zůstat zachována (patrně zpevněná a přibitá), v souvislosti snad s domovním právem. Zmiňuje se zde i hamr (Eisenhammer), přesný smysl této části listiny však kvůli poškození textu nelze bezpečně rekonstruovat.
Zbytek první strany a téměř celá druhá strana zápisu jsou natolik poškozené nebo nečitelné, že se dá jen tušit jejich obecný smysl: mluví se v nich o tom, aby žádná ze stran neutrpěla újmu na svých právech a aby vše bylo dodrženo poctivě a po křesťansku. Je zaznamenáno, že jako závdavek bylo složeno 20 zlatých.
Svědky koupě byli počestný Hanns Steiß a snad jistý Vavřinec (jméno je nejisté) jménem městské rady, dále Kašpar Palbstig (případně Balbstig) Mülh a Hanns Praunlich. Zápis byl pořízen v Horním Slavkově pod pravomocí zdejší vrchnosti.
K listině se váže i dodatek, který sleduje další splácení domu:
- 14. listopadu 1608 byla provedena platba ze třiceti zlatých,
- o svatém Michalu roku 1609 následovala další splátka,
- a o svatém Martinu bylo doplaceno 20 zlatých.
Poznámka: Listina je psána velmi kurzívním a místy vybledlým písmem, takže mnoho slov a celých pasáží je nejistých nebo nečitelných. Bezpečně jsou doložena jména Kryštof Bornhauser a Tomáš Hanns, svědci Hanns Steiß a Hanns Praunlich, místo Schlaggenwald (Horní Slavkov), kupní cena 207 zlatých 24 míšeňských grošů, závdavek 30 zlatých, roční splátky po 20 zlatých a data 14. září a 14. listopadu 1608.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Zápis z městské knihy Horního Slavkova (Schlaggenwald), 1608 — záznam o koupi domu]
Budiž známo: Stalo se dnešního dne 14. září roku 1608, [že] se [se svolením?] ctihodných a [vysoce] moudrých pánů [zdejší] městské rady mezi [počestným] Kryštofem Bornhaußerem na jedné [straně] a Tomášem Hannsem, jeho [zetěm? / spoluhospodářem?], na druhé straně takto [ujednalo?] a [uzavřelo?], [že] řečený Kryštof Bornhaußer [svůj dům?] prodává a dává do koupě [...]
[...] svůj dům, [který] leží [poblíž] [kostela sv.] Barbory, za dvě stě sedm zlatých, dvacet čtyři míšeňských grošů, počítáno po šestém [dílu?] zlatého, zlatý za 21 [bacenů?] neboli 56 krejcarů; kteroužto [částku] má Kryštof Bornhaußer [...] následujícím způsobem splatit [...] ihned závdavek třicet zlatých a o příštím [svatém Michalu?] dvacet zlatých, a takto má každoročně pokračovat [splátkami] po 20 [zlatých], dokud nebude celá kupní suma zcela [za]placena a vyrovnána. — Ohledně [...] bylo z obou stran [též?] ujednáno, [že] u domu samého má tato [zeď / mez] [zpevněna?] a [při]bita zůstat, [mezi?] [...] k [domovnímu právu?] [...] [Při] tomto jednání [...] jemu [jako?] [mezi?] [...] [u] hamerního díla [tuto?] [...] potřebnost, jej [...]
[...] [že] toto se nemá [proti tomu?] jinak [...] [a že] [se] [nemá?] [nic?] takového [učinit?], [což?] by nebylo [stejně?] [...] [aby?] mu [...] [...] nebylo [...] [.] Konečně [...] [že] toto vše [...] [u?] [...] [proti?] [...] [poctivě?] [bylo] sjednáno.
[Strana 2:]
[...] [aby?] nikdo [v?] [...] [na] [právech?] [neutrpěl?] [...] [a?] [...] [aby?] [...] [...] [...] mělo být [splněno?] a [zachováno?]. — Aby tedy [tato?] koupě [...] [byla?] [takto?] uskutečněna, [...] bylo [dvacet?] zlatých [jako] [závdavek?] [složeno?] a [slíbeno?], [...] [...] [...] [křesťanským?] [způsobem?] [...] [.] [...] Na [důkaz?], [aby?] [...] [...] [neméně?] [...] [.] [Takto?] [...] [zřízeno?] [...] [mělo by?] [trvat]. — [...]
[Svědkové:] Počestný a moudrý [...] [pan?] [...] [Hanns?] Steiß a [Greutz? / Vavřinec?] [...] [za?] [radu?]; Kašpar [Palbsteig? / Balbstig?] Mülh a Hanns Praunlich. — [Stalo se?] v Horním Slavkově [pod?] mou vrchností. —
[Dodatek:] [Dne?] 14. listopadu roku 1608 složeno [...] [z?] třiceti zlatých [...] [o?] svatém Michalu [1]609 složeno [...] o svatém Martinu [...] — — — — zaplaceno 20 [zlatých].
[Pozn. paleografa: Listina je psána velmi kurzívním, místy vybledlým kurentem; mnoho slov je nejisté (označeno [?]), právní a notářské formule jsou zhuštěné. Jistá jsou jména Christoff Bornhaußer, Thomas Hanns, svědci Hanns Steiß a Hanns Praunlich, místo Schlaggenwald (Horní Slavkov), částka 207 zlatých 24 míšeňských grošů, závdavek 30 zlatých, roční splátky 20 zlatých, a data 14. září a 14. listopadu 1608.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Stadtbuch-Eintrag von Schlaggenwald (Horní Slavkov), 1608 — Kaufeintrag über ein Haus]
Zuwißen: Das beschehen dato den 14. Septembris Anno [1]608, [daß] mit [bewilligung?] der ehrwürdigen unnd [hochwol?]weisen Herren [des] Raths [allhie?] zwischen denn [ehrbaren] Christoff Bornhaußer am ainen [theil?], und Thoma[s] Hanns, sein[em] [eidam? / Hauswirt?] anders Thails, [solch handlung?] gestaltt aufgericht und [beschloßen?], [daß] [be]meldter Christoff Bornhaußer [sein Haus?] vund [geben?] zu kauf[en] [...]
[...] sein Hauß, [so?] [nechst?] der [St.] Barbara gelegen, umb zwey hundert sieben gulden, vier und zwanzig Meißnische groschen, sechserrechnung des gulden zu 21 [batzen?] oder 56 kreuzer gerechnet, welche Christoff Bornhaußer [...] in der volgenden gestaltt abzuzahlen [...] also[bald] zinßgeld dreißig gulden, und [auf] nechstkunfftig [Michaelis?] zwanzig gulden, und damit jährliche zeit mit den 20 [gulden] [zu] continuirn, biß [solang] [solch?] kaufsumma völlig [aus]bezahlt unnd bezahlet ist. — Wegen [...] ist zu beider seitt [dieses?] auch [be]redt worden, [daß] [bey?] des Hauß[es] selbst dieße [maß] geriebet unnd [zu]nagelt [ver]bleiben [solle], [zwischen?] [...] zu einer [Haußmacht?] [...] des handels hat [...] [an?] [solchem?] ihme [als?] [zwischen?] [...] des [Eißhammer?] werkh diße [...]wendigkeit, ihn [...]
[...] [d]al nicht [hinwider?] anders [solle] [...] zu [ainem?] [...] zu [machen?] [werde], [solches?] nicht [ungeleicht?] [...] daß [...] gemacht [...] [damit?] ihn [...] [...] nicht [...] [solte?] [.] Endlich [...] [solche?] alle [vorder?] [...] [bey?] [...] die [...] [gegen?] [...] [ehrlich?] gehandelt [...] [worden ist].
[Seite 2:]
[...] [welcher?] niemand [in?] [...] der [Rechte?] [solle] [...] [un]vortheil [...] [zu?] [...] [an?] [...] der [...] vermag [...] [un]vergleich [...] geleisten und [...] haben [solle]. — Damit alßdann [diese?] kauf [...] [auch?] [also?] gestaltt worden, [...] sind [...] [zwanzig?] gulden [zum?] [angeld?] [erlegt?] und [versprochen?], deß [...] [...] [und?] [...] [christlicher?] [maße?] [...] [.] [...] [zu einer?] [Urkund?], der [...] [...] [nicht?] minder [...] [.] [Also?] [...] [aufgericht?] [...] [...] [haben solle]. — [...] [diße?] [...] [sind?] [...] [an?] des [obgemelten?] [...] gestaltt [...]
[Zeugen:] Der ehrbar und wolweise [...] [Herr?] [...] [Hanns?] Steiß, und [Greutz?] [Lorentz?] [...] [an?] des [Raths?] Statt; Caspar [Palbsteig? / Balbstig?] Mülh, und Hanns Praunlich. — [Beschehen?] Schlaggenwaldt [unter?] mein obrigkeit. —
[Nachtrag:] [Auf?] den 14. November Anno [1]608 erlegt [...] [von?] dreißig gulden [...] [auf?] Michaelis [1]609 gelegt [...] auf Martini [...] — — — — 20 [gulden] [gezahlt?].
Listina města Horní Slavkov č. 979
Tomáš Hamm z Horního Slavkova prodává vdově po Janu Köppelovi svůj dům ležící u dolu svaté Barbory mezi domy Jiřího Meichsnera a Kašpara Multze za 101 zlatý 24 grošů.
Datace: 29.09.1608
Zápis do městské knihy Horního Slavkova (Schlaggenwald) z roku 1608 zachycuje kupní smlouvu, kterou Thomas Hambs prodal dům – patrně vdovský dům Barbary, jeho manželky – za sto jeden zlatý a dvacet tři groše. Listina dále eviduje jednotlivé splátky kupní ceny vyplácené v následujících letech (přibližně 1608–1611) a na rubu nese poznámku „Thomas Hambs. Kupní list.“
Tento zápis pochází z městské knihy Horního Slavkova (tehdy německy Schlaggenwald) a jde o kupní list z roku 1608.
Uvádí se v něm, že na základě jednání kolem svátku svatého Michala (29. září) roku 1608 byl před soudem uzavřen kupní obchod: Thomas Hambs prodal a dal do prodeje dům.
Kupující byla Barbara, patrně jeho manželka, respektive šlo o její vdovský dům – se vším příslušenstvím a vším, co k němu náleželo, tak jak jej Thomas Hambs dosud sám držel, užíval a požíval. Kupní cena byla stanovena na sto jeden zlatý a dvacet tři groše (101 zl. 23 gr.). Z této částky ihned složil nějaký Hannß (jméno se v předloze bohužel nedochovalo celé) závdavek.
Následuje obvyklá formule o předání domu se vším příslušenstvím jako svobodného a nezatíženého majetku, spojená se vzdáním se veškerých dalších nároků.
Na druhé straně listiny se znovu potvrzuje částka sto jeden zlatý za výše jmenovaný Schlaggenwald (Horní Slavkov) a uvádí se, že na ni byl složen závdavek dvacet čtyři zlaté – jako první splátka.
Dále je zaznamenán průběh dalších splátek:
- druhá splátka byla uhrazena o svátku svatého Pavla, konkrétně o svatém Michalu roku 1609 – ve výši 10 zlatých;
- třetí splátka proběhla jménem Thomase Hambse u nejmenovaného pána (jméno se nedochovalo), patrně kolem roku 1611 – opět ve výši 10 zlatých; v zápisu se u ní objevuje jméno Walzer Karll, jehož přesná role ale není z textu zřejmá;
- dne 7. října neurčeného roku (léta 160x) je zaznamenán další příjem 10 zlatých, tentokrát vůči Thomasi Hambsovi, který byl složen patrně k rukám osoby jménem Balzer.
Na rubu listiny je dorsální poznámka: „Thomas Hambs. Kupní list.“
Je třeba upozornit, že originál listiny je na několika místech poškozený nebo nečitelný, takže některá jména, konkrétní data a drobné souvislosti zůstávají nejisté a jsou v textu odpovídajícím způsobem naznačeny.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Zápis do městské knihy / kupní list (kauffbrief) města Horní Slavkov (Schlaggenwald), léta 1608]
Ve známost se uvádí: Že na základě [zápisu z] Michala (svatého Michala, 29. září) roku [1]608 [nedávno] minulého [...] a před [řádným] soudem [...] níže uvedeným způsobem byl uzavřen kupní obchod [...] a [tímto] se prodává [...], totiž že Thomas Hambs prodává a dává do prodeje [...]
Barbaře, [své] manželce [...], [resp.] její vdovský dům spolu s [příslušenstvím], se vším příslušenstvím a vším, co k němu náleží, tak jak to [sám] držel, [užíval] a požíval, za jistou kupní cenu (Kaufpreis), a to za jedno sto jeden zlatý a dvacet tři groše [101 zl. 23 gr.] [...]. Z toho [...] Hannß [...] ihned [...] složil jako závdavek [...]
[… plná formule o předání a vzdání se nároků: prodávající předává dům se vším příslušenstvím, svobodný a nezatížený, a vzdává se všech nároků … ]
[strana 2:] Sto jeden zlatý [...] výše jmenovaný Schlaggenwald (Horní Slavkov). [...] na to složil závdavek dvacet čtyři zlaté [...] na první splátku.
Item téhož [na] [svátek] Pavla druhá splátka: o sv. Michalu roku [1]60[9?] — — — — 10 [zl.]
Item téhož [na] Walzera Karla[?] třetí splátka jménem Thomase Hambse u pana [...] [...] o trhu (am Trötzschen [dni?]) roku [1]6[11?] — — — 10 [zl.]
Item dne 7. října roku [1]6[..] [příjem? ...] [...] [k rukám?] pana [...] proti Thomasi Hambsovi — 10 [zl.] [...] kteréžto k [rukám] Balzera[?] [...] složil.
[Rubová strana / dorsální poznámka:] Thomas Hambs. Kupní list.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Stadtbuch-Eintrag / Kaufbrief der Stadt Schlaggenwald (Horní Slavkov), Anno 1608]
Zuewissen: Daß auß Crafft Michaëlis deß 608[ten Jahres] [nechst]verga[ngen?] haben vnnd vmb [einen ge]rich[t]l[ichen?] [...] [nach]volgender gestalt [einen?] Kauffhandel [...] vnnd gibt [zu] kauf [...], das Thomas Hambs verkaufft vnnd gibt zu [kauf?] [...]
Barbara [seinem?] [Ehe]weib [...] vnnd [oder] ihr Wittib Hauß sambt [...], mit aller Ein vnnd Zugehörung wie er solches innengehabt, ge[nutzt] vnnd gebraucht, [vmb] seiner [d]er einen [Summa] Kapplis [Kaufpreis], [und?] [zwar?] vmb Ein Hundert ein Gulden drei vnnd zwanzig groschen [...]. Daran hat [...] Hannß [...] bald [...] angelegt erlegt [...]
[… Übergabe der vollen Gewähr und Verzichtsformel: der Verkäufer übergibt das Haus mit aller Zu- und Eingehörung, frei und unbeschwert, und verzichtet auf alle Ansprüche … ]
[p2:] Ein hundert ein gulden [...] obgemeldter Schlaggenwaldt. [...] hat darauff das angeldt erlegt vier vnnd zwanzig gulden [...] auf die erste Nachzahlung.
Item dito [auff] Pauli die andere Nachzahlung: Michaelis Anno [1]60[9?] — — — — 10 [fl.]
Item ½ dito [auff] Walzer Karll die dritte Nachzahlung von wegen Thomas Hambs bei[m] Herrn [...] [...] am Trötzschen [Tag?] Anno [1]6[11?] — — — 10 [fl.]
Item den 7. Octobris A[nn]o [1]6[..] [Empfang? ...] [...] [an?] den Herrn [...] gegen den Thomas Hambs — 10 [fl.] [...] zu Balzer[?] [...] gelegt hat.
[Rückseite / Dorsalvermerk:] Thomas Hambs. kauffbrieff.