Listina města Horní Slavkov č. 952
Magdaléna Kuhnová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Hackenschmidta a Kašpara Härtla, radních, a Sebastiána Spana, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 19.02.1607
Listina je závěť (testament) Magdaleny, vdovy po nebožtíku Nickelu Kühnovi, sepsaná v pondělí 19. února 1607 ve Slavkově (Schlackenwald). Magdalena v ní z obavy před nejistou hodinou smrti pořizuje o svém majetku a určuje, že jejím třem dětem – Martinovi, Hansovi[?] a Evě, které měla se svým prvním, již zesnulým manželem Jakubem [Schamlerem]? – má připadnout padesát zlatých hotově, které si mají rozdělit a postupně střídavě užívat společně s hospodářstvím a urbárním majetkem. Závěť byla stvrzena za přítomnosti rychtáře a radních pana Kašpara Hertela, Hanse Lackhaupt[schmidta]? a městského písaře Tobiáše [Khase]? a zapečetěna městskou pečetí.
Ve jménu svaté nedílné Trojice, amen.
Budiž známo a vědomo všem, že já, Magdalena, vdova zůstalá po nebožtíku Nikolovi (Nickel) Kühnovi, někdejším zdejším spoluměšťanu, mám zcela jasně před očima a dobře vím, že křehké lidské tělo v tomto slzavém údolí podléhá smrti, a že před Bohem všemohoucím je spravedlivé pamatovat na to, že vše pomíjivé je smrtelné – neboť smrti se časem nikdo neubrání a nic není jistějšího, a zároveň nic nejistějšího, než kdy a v kterou hodinu se tak stane. Aby mě tedy nejistá hodina smrti nezastihla nepřipravenou ve věci pozůstalosti a dědictví, které mi všemohoucí Bůh udělil a propůjčil z časných statků i cti a které má být po mé smrti po právu odňato a rozděleno (dále následuje obvyklá závětní předmluva o jistotě smrti a nejistotě její hodiny) –
a proto ohledně svého majetku a živobytí, které mi všemohoucí Bůh udělil a dopřál pokoj, moc a stálost domu, jak jen mohl, a čeho se jedině domáhám, abych to mohla po sobě řádně zanechat,
učinila jsem, při dobré rozvaze, zdravém rozumu a mysli, v přítomnosti a za přísedění urozeného a váženého pana rychtáře a radního mistra Kašpara (Casper) Hertela a Hanse Lackhaupt[schmidta]?, obou z rady, jakož i Tobiáše [Khase]?, městského písaře – přidaného mi vedle výše jmenovaného pana purkmistra Salomona Reinische a v náležitý čas ustanoveného jako svědek k sepsání – tuto svou poslední vůli a pořízení, jež nikdo nesmí zrušit.
Toto své poslední pořízení jsem tedy zřídila, učinila a vyhlásila i sepsala; a toto poslední pořízení má tímto v tom nejlepším a nejtrvalejším způsobu, formě a podobě, jak nejlépe podle pořádku všeho práva a právní obyčejnosti, práv duchovních i světských, jakož i podle zvyklostí a obyčejů každého místa a soudu, platit v nejúčinnější podobě, se vším prominutím případných nedostatků – takže i kdyby v něm cokoli scházelo či chybělo, nemělo by to menší platnost než řádný testament. Ať už se má tedy nazývat kodicilem, nebo jak jinak by mělo být nazváno a zřízeno, budiž toto pořízení platné.
Za druhé (text na tomto místě chybí / je nečitelný).
Za třetí: Ačkoli jsem se svými dětmi – totiž s Martinem, Hansem[?] a Evou, které jsem počala a zplodila se svým nebožtíkem manželem Jakubem (Jacob) [Schamlerem]? – již dříve provedla rozdělení majetku, a při tomto dělení mi náležel jistý díl, přesto jsem svůj další majetek nabyla až u svého druhého manžela Nikola (Nickel) Kühna – vlastní prací a prací svých rukou jsem jej získala, sebrala a hospodářsky rozšířila. Z tohoto majetku nyní svým třem dětem ustanovuji, aby si rovným dílem rozdělily padesát zlatých hotově.
Přeji si, aby si tito tři sourozenci majetek užívali společně: ode dne mé smrti po dobu jednoho roku má z něj mít užitek podle výroku nejprve jeden z nich, a poté, počínaje začátkem druhého roku, kolem svátku svaté Markéty, další – a to i pokud jde o můj dobytek[?] a urbární majetek, který mají užívat a mít z něj prospěch. Poté, co takto všechny tři starší děti dostanou svůj díl, nesmí už žádné z nich vznášet další nároky. (Dále následuje bližší ustanovení o užívání a postupném střídavém rozdělování dědického podílu mezi tři děti.)
A na svědectví a větší stvrzení všeho výše uvedeného jsem v tomto svém testamentu se vší pílí požádala výše jmenovaného rychtáře a pana písaře, aby jej nejen sepsali podle mé vůle, ale aby jej také vlastní rukou a podpisem stvrdili a zapečetili pečetí celého obecního města – a aby byl až do konce mé vůle, respektive mé pozůstalosti, anebo i po mé smrti zachován a přijat, a aby vše bylo opět řádně k přijetí povoleno.
Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald), v pondělí dne devatenáctého února, po narození Krista, našeho Vykupitele a Spasitele, léta tisícího šestistého sedmého (1607).
Podpisy a tři přitištěné pečeti:
Hans Hertlin[schmidt]? — Kašpar (Caspar) Hertel vlastní rukou — Tobiáš (Tobias) [Khas]?, městský písař, vlastní rukou.
Poznámka na rubu listiny: Testament Magdaleny Kühnové (Magdalena Khünin).
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Ve jménu svaté nedílné Trojice, amen.
Známo a vědomo budiž všem, že já, Magdalena, vdova zůstalá po nebožtíku Nikolovi (Nickel) Kühnovi, někdejším zdejším spoluměšťanu, [mám] zcela před očima a dobře vím, že křehké lidské tělo v tomto městě [a] v tomto slzavém údolí [podléhá smrti], a že [před] Bohem všemohoucím je spravedlivé [pamatovat] na to, že je [vše] pomíjivé [a smrtelné], neboť [smrti] se časem nikdo neubrání skrze časnou smrt, a že nic není jistějšího [a zároveň nic nejistějšího], než kdy a v kterou hodinu se tak stane. — Aby mě tedy nejistá hodina smrti nezastihla nezaopatřenou ve věci [pozůstalosti] a dědictví, jež mi všemohoucí Bůh udělil a propůjčil z časných statků [i cti], [které vše] mi má být [po právu] odňato. [… dále následuje obvyklá závětní předmluva o jistotě smrti a nejistotě její hodiny …]
[… a proto] ohledně svého majetku a živobytí, jež mi všemohoucí Bůh udělil a dopřál pokoj, moc a stálost domu, jak mohl, čehož se jedině domáhám, [abych] [to] mohla po sobě zanechat —
učinila jsem při dobré rozvaze, zdravém rozumu a mysli, v přítomnosti a za přísedění urozeného [a váženého pana], rychtáře a radního mistra pana Kašpara (Casper) Hertela a Hanse Lackhaupt[schmidta]?, obou z rady, jakož i Tobiáše [Kh…]?, městského písaře, mně [přidaného] vedle výše jmenovaného pana [purkmistra] Salomona Reinische, v náležitý čas k sepsání [za svědky] ustanovených, tuto svou poslední vůli a pořízení, [jež] nikdo nesmí [zrušit].
[… proto jsem toto své poslední pořízení] zřídila, učinila a vyhlásila, [též sepsala …]; kteréžto poslední pořízení tímto v tom nejlepším a nejtrvalejším způsobu, formě a podobě, jak nejlépe podle pořádku všeho práva a právní obyčejnosti, práv duchovních i světských, jakož i podle zvyklostí a obyčejů každého místa a soudu, v nejúčinnější podobě státi se má, může a smí, se vším prominutím [nedostatků], takže kdyby v něm cokoli scházelo či chybělo, nemělo by [méně] platnosti než řádný testament; [zřídila a učinila jsem je], ať již jako kodicil nebo [jak] jinak by mělo být nazváno [a] zřízeno.
Za druhé, [...] vše [...].
Za třetí: Ačkoli jsem se svými dětmi, totiž s Martinem, Hansem[?] a Evou, jež jsem počala a zplodila se [svým] nebožtíkem manželem Jakubem (Jacob) [Schamlerem]?[?], již rozdělila, a při tom dělení mi náležel [jistý díl], avšak [svůj majetek] jsem nabyla u svého [druhého] manžela Nikola (Nickel) Kühna, [a] vlastní [a mýma] rukama prací získala, sebrala a hospodářsky [k němu] přistavěla — [tu] svým třem dětem [ustanovuji], aby si rovným dílem rozdělily padesát zlatých hotově. A chci, aby tito tři všichni společně [...] ode dne mé smrti [v běhu] roku, jak věc podle výroku [...] připadne nejprve jednomu a poté druhým, počínaje [začátkem] druhého roku, kolem [svaté] Markéty, [a] můj [dobytek?]? a urbární [majetek] aby užívali a měli z něho užitek; načež moje tři starší děti [budou oprávněny], a poté nikdo [žádných] nároků [vznášet nesmí]. [… bližší ustanovení o užívání a postupném střídavém rozdělení dědického podílu mezi tři děti …]
A na to vše, jak výše stojí, na svědectví a větší stvrzení, [že] já v tomto svém testamentu výše jmenované rychtáře a [pana] písaře se vší pílí požádala, nejen aby [jej] sepsali [...] z mé [vůle], nýbrž také aby týž jejich vlastní rukou a podpisem, pečetí celého obecního města stvrzen a zapečetěn [byl], [též] aby [až] do [konce] mé vůle, [pozůstalosti] anebo i po mé smrti zachován a [přijat] byl, [a aby] vše opět [...] [k] přijetí [...] povoleno bylo.
Stalo se v Slavkově (Schlackenwald), v pondělí dne devatenáctého měsíce února, po narození Krista, našeho Vykupitele a Spasitele, léta tisícího šestistého sedmého [1607].
[Podpisy a tři přitištěné pečeti:]
Hans Hertlin[schmidt]? — Kašpar (Caspar) Hertel vlastní rukou — Tobiáš (Tobias) [Khas]?, městský písař, vlastní rukou.
[Hřbetní (dorsální) poznámka na rubu:] Testament Magdaleny Kühnové (Magdalena Khünin).
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
In Nahmen der Heÿligen Untheilbarn Dreÿfalltigkeit, Amen.
Kundt und wissen sey meniglich, Daß Ich Magdalena, weÿland[t] Nickhel Kühn[ß] seeligen gewesener mitbürger[s] allhier hinterlassene Wittib, ist und steht [mir] gar [zu] freÿ wißiglich [vor], daß der menschlich gebrechliche Leib zu dieser Stadt, [die mir] zu diesem Jammerthal hat, [sondern vor] Gott dem allmächtigen [als ein] billig sey, [daß] dieß zergengliche [und] todes [bedacht?], [denn] niemals widerumb durch den zeitlichen Todts fall, und uns hierodat [niemand?] wonder, und daß ihm nichts gewißers, [aber nichts ungewißers] dann zu welcher Zeit und Stundt solches geschehen mag. — Damit mich aber [nun], die ungewisse Stundt des Todts nicht auch unverordnet [allerdings] ange[troffen], und hernach wegen meiner [Verlassenschaft], [meiner] Erbschaft, so mir der allmächtige Gott bescheert und zugeben das Zeitliche und [Ehre] auch [zustehe]; [welches alles] von mir [recht] hinwegk genommen. [… anschließend die übliche testamentarische Vorrede über die Gewißheit des Todes und die Unsicherheit seiner Stunde …]
[… und demnach] wegen meiner [Habe und] Lebenshafft, so mir der allmächtige Gott [be]scheert und zugeben den Frieden, Macht und Hauß [be]stehen [vermöcht], welches einig[lich] zu mir [be]gehrt hinweg [zu] nehmen.
Hab Ich beÿ wolbedächtiger Vernunfft, unaltersinnung[?] und gemüet, Inn der gegenwart und beÿsein des Ehrn[vesten] [und namhafften] [Herren], der Richter und Ratsmeister Herr[n] Casper Hertel, und Hanns Lackhaupt[schmidt]?, beeder des Raths, Item Tobias [Kh…]? der Stadtschreiber, mein, beÿ dem vorgenandten Herr[n] [Bürgermeister] Salomon Reinisch beÿ verschener [Zeit] [ehrlich] [verlangen], zu mir den nachgeschriebenen [Zeugen] verordnet, [diese] meiner letzten willen und Ordnung, und [welcher] niemen[d] vermag [...].
[… ich habe demnach diese meine letzte Willens-Ordnung] [auf]gericht, gemacht und [her]ausgesetzt, [auch] [verfasst] [...], welche letzte Ordnung dieselbe auch hiermit, in der allerbesten beständigsten weiß, form und gestalt, alß [es] [allerbest] [allzeit nach der] Ordnung aller Rechtsgewohnheit, geistlich und weltlicher Rechten, auch nach Herkommens und Gewohnheit Jeder orts und Gericht, in[n] [kräfftigster] [Weise] geschehen soll, kan und mag, mit [allerlei] Verzeihung, da [an dem] alle, [an] einigem mangelt fehlte, nicht [mehr] [als] ein [förmlich] Testament güeltig, [habe ich] [be]stelt und [ge]macht, [es wäre] [als] Codicill, oder [...] [welche] zur andern, [danach] [es genennet ist], [be]stellet [ist] werde.
Zum [andern], [...] alles [...].
Zum dritten, Obwohl ich mit mein[en] Kindern, entweder [Theil], alß Martin, Hannß[?] und Eua, so ich mit Jacob [Schamler]? mein[em] [...] Haußwirth[?] seeligen empfangt, [er]zeüget [und] abgetheilt, und mir Inn solcher Theilung ein [Sum]ma gebühr[t], [...] aber mein [Vermögen] beÿ meinem andern [Ehemann] Nickel Kühn[s] gewürkt, und durch sein [und] [meiner Hände] arbeit erworben worden, collegir[t] und [haushab] [zu] schlag daraus [er]bau[t], beÿ meiner Dreÿer Kindern miteinander legen gleichen Theil, Fünfftzig gulden bahr. Und will, daß ihrer dreÿ alle beÿ [einander] [...] dato meines Todts hinweg [Jahres], alß der Sache Theil nach ausspruch des ersten, und die andern [bleibt] nach an[fang] andern Jahres, beÿ [Sanct] Margarethae [zu schreiben?], meines [Vechs]? und Vrbar gebrauch[t] und nutzt [worden], mit Ervolgen so meine Dreÿ erste Kinder [berechtiget], und hernach [keiner] [eine] [Sprüch] [machen soll]. [… nähere Verfügung über die Nutzung und turnusmäßige Aufteilung des Erbteils unter die drei Kinder …]
[Und] auf alles, wie hievor steht, zur Urkundt und mehrer Bekräftigung, daß ich [in diß] mein Testament, obwolgedacht[e] Richter und Hanns Schreiber[?] [be]nen [mit] allem Fleiß gebeten, nicht allein vorgeschrie[ben], [...] meines [Willens] vorgangen, sondern auch daß solcher nach Ihrer selbst Handt und [Hanns]? Unterschrift, mit gemeiner ganzer Stadt Insiegel [be]kräfftigt und verschlossen, [auch] zu [Schluß] meiner Willens, [Verlassung] oder aber [nach] meinem Todt auch [be]haltn[?] und [angenommen?] sols, ob alle widerum [...] [zur] [Annahme] [...] [be]willigt worden.
Geschehen zu Schlackenwald[t], Montag den Neunzehen[den] [Monats]tag Februarii, nach Christi unsers Erlösers und Seeligmachers geburt im Tausent Sechshundert und Sieben[ten] [Jahr] [1607].
[Unterschriften und drei aufgedrückte Siegel:]
Hanns Hertlin[schmidt]? — [Caspar] Hertel m[anu] p[ropria] — Tobias [Khas]? Stadtschreiber m[anu] p[ropria].
[Rückseitiger Dorsalvermerk:] Magdalena Khünin Testament.
Listina města Horní Slavkov č. 955
Jiří Nützel, farář, prodává Lukrécii z Globenu, rozené Prollenhoferové z Burckersdorfu, svůj dům ležící v údolí mezi domy Jana Schmidta a Petra Petzolta za 275 zlatých.
Datace: 28.03.1607
Kupní smlouva ze Slavkova (Horního Slavkova) z 28. března 1607 zaznamenává prodej domu v ulici mezi domy Hanse Schmidta a Petra Hayla. Prodávajícím je zdejší farář, magistr Jiří Düntzel[?], kupující paní Anna, vdova (patrně z Plavna[?]), rozená Zwolschä[n]ová[?]. Dům se prodává za 275 zlatých, splácených formou zálohy a ročních vánočních splátek, přičemž listina zaznamenává i první splátku zaplacenou v dubnu 1607.
Kupní list na dům, Slavkov (Horní Slavkov), 28. března 1607
Budiž všem známo, že dnešního dne, jak je níže zapsáno, byla uzavřena a dohodnuta poctivá a pevná koupě.
Ctihodný, vážený a velevzdělaný pan magistr Jiří Düntzel[?], zdejší farář, prodal dům, v němž sám bydlel. Dům stojí v ulici mezi domy Hanse Schmidta a Petra Hayla[?], a to se vším právem a příslušenstvím, tak jak jej farář dosud vlastnil, držel a užíval.
Kupující je ctnostná paní Anna, pozůstalá vdova po nebožtíkovi [...] patrně z Plavna[?], rozená Zwolschä[n]ová[?]. Celková smluvená kupní cena byla stanovena na dvě stě sedmdesát pět zlatých (275 zl.).
Způsob placení byl dohodnut takto:
- paní kupující zaplatí hned jako hotovou zálohu sedmdesát zlatých,
- zbytek doplatí o Vánocích roku 1607 a poté vždy o Vánocích dvacet zlatých ročně, dokud nebude celá kupní suma splacena.
Pro větší jistotu a potvrzení této koupě si strany měly vzájemně vystavit písemný úpis. Text dále obsahuje obvyklou právní záruční formuli — totiž že se obě strany zaručují jedna druhé věrně a bez škody za všechno, co by se snad dodatečně nebo neštěstím vyskytlo, a že po zaplacení celé kupní částky bude dům předán zcela volný. Dohoda o koupi byla stvrzena za přítomnosti přísežných a počestného a moudrého Ondřeje Rangera[?], měšťana a představitele města.
Stalo se ve Slavkově dne 28. března léta Páně 1607.
Dodatečná poznámka o platbě: Dne 27. dubna 1607 složila paní kupující podle výše uvedené dohody zálohu ve výši sedmdesáti zlatých.
Na rubu listiny je poznámka: Panu magistru Jiřímu Düntzelovi[?] — 60[?] zlatých ročně[?].
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Kupní list (koupě domu), Slavkov [Horní Slavkov], 28. března 1607.
[Úvod:] Budiž každému známo, že dnešního níže psaného data byla uzavřena a dohodnuta poctivá a pevná koupě. Totiž ctihodný, vážený a velevzdělaný pan M[agistr] Jiří Düntzel[?], zdejší farář, jenž zde sídlí, tímto dává na prodej dům v ulici (Gasse), ležící mezi domy Hanse Schmidta a Petra Hayla[?], se vším jeho právem, příslušenstvím a tím, co k němu náleží, tak jak to farář nabyl, držel a užíval [prodává],
a ctnostná paní Anna, [pozůstalá vdova po] nebožtíkovi [...] z Plabna[?] [Plavna?], rozená Zwolschä[n]ová[?], [tento dům kupuje]; [… celková smluvená částka činí] dvě stě a pětasedmdesát zlatých [275 zlatých].
[Způsob platby:] Tuto částku má a chce paní kupující zaplatit níže psaným způsobem: jako hotová záloha [...] sedmdesát zlatých; na doplatek [o] Vánocích roku 1607 a potom každý rok [o] Vánocích dvacet zlatých, dokud nebude celá kupní částka úplně splacena.
[Záruční a potvrzovací formule, zkráceno:] K většímu pak potvrzení této koupě [a] vykonané věci má jeden [druhému] vystavit úpis (Handschrift) … [záruka vůči komukoli, věrně, bez veškeré škody, ať už by kdykoli bylo uloženo neštěstím či dodatečně; po obdržení kupní částky volné předání atd. — obvyklá hutná právní formule]. A po dohodě o koupi bylo [vše] předáno za přítomnosti přísežných a počestného a moudrého Ondřeje Rang[era][?], [měšťana?] a městského [úředníka?] zdejšího.
Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald), dne 28. března léta Páně 1607. atd.
[Kvitanční poznámka:] Dne 27. dubna 1607 složila paní kupující podle výše uvedené dohody jako zálohu sedmdesát zlatých.
[Rubová strana / dorsální poznámka:] Panu magistru Jiřímu [Dü]ntzelovi[?] — zl. 60[?] x rok[?].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Kaufbrief (Hauskauf), Schlackenwald [Horní Slavkov], 28. März 1607.
[Eingang:] Zu wissen sey männiglich, daß heut am beschriebenen Dato ein aufrichtiger und beständiger Kauff geschlossen und abgeredet worden. Nemlich [es hat] der ehrwürdige, achtbare und wohlgelehrte Herr M[agister] Georg Düntzel[?], Pfarrherr allhier, behaust, und gibt hiermit zu Kauffen ein Hauß in der Gassen, zwischen Hannß Schmidt und Peter Hayl[?] Häusern gelegen, mit aller dero Gerechtigkeit, Ein- und Zugehörung, wie d[er] Pfarrer solches an sich gebracht, innegehabt und genießt, [verkauffet],
und die ehrn[tugend]reiche Frau Anna, weiland [...] aus Plaben[?] [nachgelassene Witwe], geborene Zwolschä[n]in[?], [zu kauffen bekommen,] [… die Vertragssumme wird in Summa auf] zwey hundert und fünf und siebenzig Gulden [angeschlagen / Werth].
[Zahlungsweise:] Welches denn [die] Frau Käufferin nachgeschriebener maßen bezahlen soll und will: Als baar Anzahl [...] siebenzig Gulden; zur Nachzahlung [auf] Weihnachten des 1607. Jahrs, und [her]nach alle Jahr [auf] Weihnachten zwanzig Gulden, biß als[bald] [die] gantze Kauffsumme vollständig bezahlet [werde].
[Gewähr- und Bekräftigungsformel, gekürzt:] Doch zu mehrer Bekräftigung um diesen Kauff [und] zu geschehener Sache hat einer [dem andern] eine Handschrift [auszustellen] … [Gewährleistung gegen jedermann, treulich, ohne allen Schaden, was jedesmal mit Unfall und nachträglich aufgelegt werde; nach Empfang der Kauffsumme freie Übergabe usw. — übliche dichte Rechtsformel]. Und nach der Kauff abred[e] hingegeben [worden], [in Beisein] der Geschwornen und der erbar und wohlweise[n] Andres Rang[er][?], [Bürger?] und Stadt[…] allhie.
Geschehen Schlackenwaldt, den 28. Tag Martij Anno D[omi]ni 1607. etc.
[Quittungsvermerk:] Adi 27. Aprilis 1607 erlegt Frau Käufferin, vermög obstehender Abred[e], zur Anzahl siebenzig Gulden.
[Rückseite / Dorsalvermerk:] Herrn Magister Georg [Dü]ntzel[?] — fl. 60[?] x Ja[hr].
Listina města Horní Slavkov č. 959
Jan Klier, hrnčíř v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Kašpara Härtla a Melichara Multze, radních, a Jana Schada, podpísaře města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 31.07.1607
Testament (poslední vůle) neznámého měšťana města Horní Slavkov (Schlackenwald) z roku 1607, sepsaný před notářem a zástupci městské rady. Zůstavitel poroučí svou duši Bohu, žádá řádný pohřeb a ustanovuje své tři děti – Jeremiáše, Tobiáše (žije-li ještě) a dceru Markétu – svými univerzálními dědici s rovným dílem na majetku i dluzích. Dále odkazuje peníze chudým, knihy školnímu bakaláři Bernhartu Jahnovi, podíl dceři Anně (manželce Kryštofa Mandela) a upravuje vyrovnání mezi dětmi; listinu podepsal a pečetí stvrdil Lucas Hein[t]l. Přesné datum a místo se na poškozeném okraji listiny nedochovaly.
TESTAMENT MĚŠŤANA MĚSTA HORNÍHO SLAVKOVA (SCHLACKENWALD), 1607
Pozn. k pramenu: Jde o notářský/městský testament psaný německým kurentem. Na lichých stranách skenu je pravý okraj listu oříznutý, takže na konci řádků chybí jedno až dvě slova – tato místa jsou v textu níže naznačena jako nejistá nebo vynechaná. Prázdné strany (list 1) jsou vynechány.
Vzývání Boha (list 2)
Text listiny začíná obvyklou invokací: „Ve jménu nejsvětější nerozdílné Trojice. Amen."
Úvod (arenga)
Dále se oznamuje všem, že zůstavitel – usedlý měšťan a spoluobčan zdejší, jehož jméno se na poškozeném místě listiny nedochovalo – důkladně a bedlivě uvážil, že na tomto světě není nic stálého. Následuje obvyklá dobová úvaha o nejistotě hodiny smrti (tzv. memento mori): že je třeba Všemohoucímu náležitě, srdečně a vroucně děkovat, že smrti, která je jistá, musí každý člověk podlehnout a nikdo jí neujde, že přichází v kteroukoli dobu a hodinu, aniž se jí lze ubránit. Proto se zůstavitel jako měšťanský obyvatel města rozhodl i v ostatních věcech pořádek učinit a pro spásu své duše na Boha pomyslel a vše potřebné zařídil.
Procesní zpráva (list 3)
Následuje (silně poškozený a jen útržkovitě čitelný) popis samotného sepsání listiny: uvádí se, že zůstavitel vše sám slyšel a jednal za přítomnosti městské rady a městského písaře, dále jistého Kašpara (jméno dále nečitelné). Vše výslovně oznámil a nechal v přítomnosti notáře pořídit, aby tento zápis platil jako vykonání jeho pravé poslední vůle. Žádal přitom, aby nebyl podroben žádnému jinému výkladu, nýbrž aby platil nejlepším a nejpevnějším způsobem, jak to odpovídá ustanovením psaného práva – jak duchovního, tak světského – i zvyklostem každého místa a soudu. Zároveň se vyhradil, že pokud by z jakéhokoli nedostatku nemělo být vše naplněno, nemá to jít k jeho újmě, ale vše má směřovat k předem stanovenému cíli.
Duše, pohřeb a ustanovení dědiců (list 4)
Za prvé poroučí svou duši Bohu.
Za druhé žádá, aby jeho tělo bylo řádně a čestně, podle obvyklého zdejšího obyčeje, u kostela pohřbeno do země.
Za třetí ustanovuje své tři milé děti – Jeremiáše, Tobiáše (bude-li ještě naživu) a dceru Markétu (případně i její děti) – svými pravými a skutečnými univerzálními dědici. Svůj majetek, movitý i nemovitý, včetně toho, co náleží jeho synu Jeremiášovi, mají všichni společně rozdělit rovným dílem. Vše má být vyrovnáno podle uvedených odkazů a všechny zapsané dluhy mají být zaplaceny, s výhradou zůstaveného majetku.
Za čtvrté odkazuje svému služebníkovi Janu (?) Kleierovi (?) dvě (?) kopy a dvě (?) – text pokračuje na dalším, chybějícím listu.
Další odkazy s peněžními částkami (list 5)
Za sedmé odkazuje určitou částku (počet zlatých se nedochoval) na dobro chudým lidem zdejším.
Za osmé odkazuje několik knih Bernhartu Jahnovi, bakaláři filosofie na škole – jde o knihy, které mají sloužit ke čtení a k dobrým myšlenkám.
Za deváté určuje, že i jeho druhé dceři Anně, manželce Kryštofa Mandela, má připadnout stejný a náležitý díl jako ostatním.
Za desáté připomíná, že svého syna Jeremiáše již vybavil sedmadvaceti zlatými a dceři Markétě (?) dal jako třetinu patnáct zlatých; jeho vůlí je, aby se nyní děti mezi sebou o peníze ještě trochu vyrovnaly a dohodly.
Za jedenácté – text opět pokračuje na dalším listu a je nečitelný.
Závěr odkazů a stvrzení listiny (list 6)
Zmiňuje se částka sto tolarů, podle zůstavitelovy vůle ponechaná těm, jimž byla určena (přesné znění je nečitelné). Přeje si, aby vše připadlo mírně jeho oběma synům a aby to nebylo nikomu na újmu proti tomu, co je zapsáno. Vše, co se týká jednotlivých dílů, má být zcela a úplně vyrovnáno.
Nakonec se uvádí, že celá tato poslední vůle byla sepsána a přezkoumána před níže podepsaným notářem, za přítomnosti rady, a že zůstavitel žádal, aby vše bylo jasně vyloženo. Listina byla stvrzena jednáním rady i vlastnoručním podpisem, a zůstavitel ji zapečetil se žádostí, aby byla po jeho smrti uchována, případně oddělena k dalšímu opatrování.
Podpis: Lucas Hein[t]l (s přitištěným pečetidlem).
Datace: rok 1607; přesný den, měsíc a místo vydání (Schlackenwald / Horní Slavkov) se na dochovaných výřezích skenu nezachovaly – byly ztraceny v oříznutém pravém okraji listiny.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
TESTAMENT MĚŠŤANA MĚSTA SLAVKOV (HORNÍ SLAVKOV / SCHLACKENWALD), 1607
[Čtecí edice. Listina je notářský / městský testament psaný německým kurentem. Na lichých stranách s textem je pravý okraj listu na skenu oříznut, takže na konci každého řádku chybí 1–2 slova; tyto ztráty jsou označeny […], nejistá čtení [?]. Prázdné / prosvítající strany (list 1) jsou vynechány.]
[List 2, vzývání Boha – velká zdobená iniciála:]
Ve jménu nejsvětější nerozdílné Trojice. Amen.
[Oznámení / arenga, s iniciálou K:]
Známo a vědomo budiž všem, [že já N. N.], usedlý[?] měšťan a [spoluobčan] zdejší, [když jsem] důkladně a vše bedlivě uvážil a rozvážil, [že] na tomto [světě / v tomto čase] není stálého místa –
[následuje obvyklá úvaha „memento mori" o nejistotě hodiny smrti; pravý okraj oříznut:]
[…] nýbrž že [je třeba] Všemohoucímu náležitě, srdečně a vroucně [děkovat …]; [že] tomu, co je zajisté [jisté], totiž smrti, má a musí [každý] podlehnout, a že ho nikdo [neujde]; [že smrt přijde] v kteroukoli dobu a hodinu, [aniž] se jí lze ubránit, [a tak jsem se já jakožto] měšťanský [obyvatel] města i v ostatních věcech rozhodl a pro [spásu] své duše na Boha pomyslil a [vše] zařídil.
[List 3 – procesní zpráva (notář, svědci, rada); silně odřené, pravý okraj místy oříznut – podáno souhrnně:]
[…] což sám slyšel, a [za přítomnosti] rady, [městského] písaře[…]; pak Kašpara[?] [N. N.…]; [to vše] výslovně oznámil a v mé přítomnosti dal pořídit, [aby] toto bylo vykonáním mé pravé [poslední vůle]; [a žádal], aby [to] nebylo ničemu ani žádnému [jinému výkladu] podrobeno, nejlepším, nejpevnějším způsobem, formou a tvarem, jak se podle ustanovení všech psaných práv duchovních i světských, i podle zvyklosti a obyčeje každého místa a soudu nejúčinněji státi má; [neboť] se chci dále prohlásit, že nemám-li být pro jakýkoli nedostatek [v ničem] zkrácen a opuštěn, nýbrž aby vše bylo k předem stanovené závaznosti [platné].
[List 4 – závěr prvních článků (duše, pohřeb) a ustanovení dědiců:]
[Za prvé poroučím svou duši Bohu …]; [za druhé] aby mé milé tělo bylo řádně a čestně, podle obvyklého obyčeje, zde u [kostela?] [na obvyklém místě] a do země pohřbeno.
Za třetí ustanovuji a institupuji [své] milé tři děti, Jeremiáše, Tobiáše[?] [a dceru], bude-li Tobiáš ještě naživu, [a] Markétu [a její děti] svými pravými a skutečnými univerzálními dědici; [a tento můj statek], ať movitý či nemovitý, [který] náleží mému synu Jeremiášovi, [aby] si každý společně rozdělil rovným dílem. A to vše [aby bylo] podle všech odkazů řádně vyrovnáno a všechny zapsané dluhy aby byly zaplaceny; [s výhradou] mého [zůstaveného majetku], k předem stanovené závaznosti.
Za čtvrté odkazuji a zařizuji svému služebníku Janovi[?] Kleierovi[?] [… dvě?] kopy [a dvě?] [… pokračuje na dalším listu …].
[List 5 – další odkazy s peněžními částkami:]
Za sedmé odkazuji[?] [...] zde k dobru, aby [to] bylo dáno chudým lidem k dobru, [N. N.] zlatých.
Za osmé, rovněž [odkazuji] několik knih [svému … (školnímu) služebníku?] Bernhartu Jahnovi, bakaláři filosofie [na] škole, totiž své knihy, které mají sloužiti ke čtení a k [dobrým] myšlenkám.
Za deváté, ježto jest [...] též dáti; tedy [jest] má vůle, aby i mé druhé dceři Anně, manželce Kryštofa Mandela, připadl stejný a náležitý díl.
Za desáté, jelikož jsem svého syna Jeremiáše [vypravil] sedmadvaceti zlatými a své dceři [Markétě?] [její] třetinu patnácti zlatými [učinil; …] jest má vůle, aby se i ony nyní o peníze mezi sebou poněkud vyrovnaly a srovnaly.
Za jedenácté, ježto též nikoli pouze [… (pokračování list 6)].
[List 6 – závěr odkazů a koroborace:]
[…] sto tolarů, podle mé libosti nebo[…], [jež] tito[?] si ponechali.
Tím raději [aby to] mezi mými dětmi mírně [připadlo] mým oběma synům[…]; [aby to] nebylo nikomu k újmě proti zapsaným [ustanovením].
To vše ať je co do svého dílu zcela a úplně vyrovnáno, a týž díl ať u [...] tato závislost zanikne.
Toto vše, jak zde stojí, při cti[…], [přede mnou] níže podepsaným notářem[?], jsem já, jmenovaný testator, výše uvedený, [před] radou a [opatrnými?] před nimi vše jasně [vyložiti] žádal, a nejen zde sepsanou a [přezkoumanou] poslední vůli, zcela zjevně, nýbrž i [aby] tato [vůle] jejich [jednáním], i mým vlastním [rukopisem] a podpisy [byla stvrzena]; [a] svou pečetí jsem [to] potvrdil a [uzavřel], [tuto listinu] za svého života [u sebe] chovati, nejraději však [aby] byla po mé smrti uchována / oddělena […].
[Podpis s přitištěným pečetidlem:] Lucas Hein[t]l[?]
[Datace: léta 1607; přesný den, měsíc a místo vydání (Schlackenwald / Horní Slavkov) nejsou na dodaných výřezech skenu čitelně zachyceny, resp. jsou ztraceny v oříznutém pravém okraji.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
TESTAMENT EINES BÜRGERS ZU SCHLACKENWALD (HORNÍ SLAVKOV), 1607
[Diplomatische Lese-Edition. Die Handschrift ist ein Notariats-/Stadttestament in deutscher Kurrentschrift. Auf den ungeraden Textseiten ist der rechte Blattrand vom Scan angeschnitten, sodass am Zeilenende jeweils 1–2 Wörter fehlen; diese Verluste sind mit […] bezeichnet, unsichere Lesungen mit [?]. Leere/durchscheinende Seiten (Bl. 1) sind übergangen.]
[Bl. 2, Invocatio – große Zierinitiale:]
Jn Nahmen der Aller[heilig]sten Vntheilbarn Dreyfaltig=
keit: Amen.
[Promulgatio / Arenga, mit Initiale K:]
Kundt vnd Wissen sey menn[iglich, daß ich N. N., …] Hauß=
[gesessener?], Bürger vnd [Mit…] alhier, [… eigentlich?]
vnd alles [e]inig[lich] erwogen / betrachtet, [… daß …]
kein bleibend[er] Ort zu dießer [Welt / Zeit …] –
[es folgt die geläufige memento‑mori‑Arenga über die Ungewißheit der Stunde des Todes; rechter Rand angeschnitten:]
[…] sonders das Bald[?] dem Allmächtig[en …]
billig[?] herzlich inniglich [zu danken? …]
[…] wöllichem vor gewißlich a[ll…]
Innhalt[en …] todt, soll vnd [… ge=]
worden, vnd das ihn nicht [… ge=]
[…] ist Nantz[?] zu wöllicher Zeit vnd [Stunde …]
gehab[en] mag, [… als ein] bürgerischer [Einwohner?] deß Statt[?], v[nd]
[in] anderen Sachen ergreiffen, vnd [… für]
meiner Seele [Heil? …]
Gott bedacht, vnd zugericht[?] [… habe.]
[Bl. 3 – verfahrensrechtlicher Bericht (Notar, Zeugen, Rat); stark berieben, rechter Rand teils angeschnitten – hier zusammenfassend wiedergegeben:]
[…] deren er hör selbst, vnd [… des] Raths, [Stadt]schreiber[s …]; denn Casp[ar/us …]
[… er hat das alles] eigentlich angezeig[t und] in meiner Gegenwart abgeordnet worden,
[daß] dieß meines rechten [letzten Willens …] Volzieh[ung] geschehen sollte;
[…] ja der Sachen anders nicht [be]dacht, vnd [be]gehrt, daß [es] nichts vnd
keiner [andern Auslegung] vnterworffen, in aller bester, beständigster Weise, Form vnd Gestalt;
deß sich auch nach der Satzung aller beschriebenen geist[lichen] vnd weltlichen Rechten,
auch nach Gebrauch vnd Gewohnheit jeder Orten vnd Gericht, am [aller]kräfftigst[en] geschehen soll, dann
[ich] vnd mag mich ferner erkleren, daß ich falls solliches einiges Mangels halber nicht
[… ge=]hindert vnd verlassen werde, sondern alles Dinges zu vorgesetzter Schließlichkeit dies.
[Bl. 4 – Schluß der ersten Punkte (Seele, Begräbnis) und die Erbeinsetzung:]
[Zum Ersten befehle ich meine Seele Gott, …]; [Zum Andern] mein lieber Leichnam ordentlich vnd ehr[lich
zur] gebrauchung, beq[uem …] eben gewöhnlicher Brauch[t], alhier zur [Kirchen?] Debes[?] er genom[m]en
[und zur Erde be]stattet werd[en].
Zum Dritten ordne vnd Instituire [ich meine] liebe drei Kinder, Jeremiaß, Tobiaß[?] [vnd …]
[Toch=]ter, so der Tobiaß anderst noch bei leben, Margaretha [vnd ihr … zu] meinen rechten vnd wahren
Universal Erben ein[…]; dieß meines [Guts/Erbes …], es seye gut Liegendes vnd Fahr[endes?],
[so] meines Sohn[s] Jeremiaßes gebührt, [und] jeder mit einander zu gleichem Theil zu Theilen.
Denn alles [was?] dieß mein[…] nach der gantzen Legata richtig zu machen, vnd alle verzeichliche[n]
Schulden, so es entricht werden, [vor]behalten mein[…] hinterm[ein] verla[ss]ene [Güter? …]
zu vorgesetzter Schließlich dies.
Zum Vierdten, [Setze[?]] vnd verschaffe ich meinem Diener Johanneß[?] Kleier[?] [… zwen?] Schock [zwen?]
[…fortgesetzt auf folgendem Blatt…]
[Bl. 5 – weitere Vermächtnisse mit Geldbeträgen:]
Zum Siebenten, vermache[?] [ich …] des zum be[sten] alhier, denn armen Leuten zum besten zu geben,
[N. N.] gulden.
Zum Achten, Item [vermache ich] etliche[?] Bücher [meinem … (Schul‑)Diener?] Bernhart Jahn, Baccalaureo der Philos[ophie ... an] der Schul[en, näm]lich meine Bücher, welche zu lesen [und] zu [guten] gedancken [dienen] sein soll[en].
Zum Neunten, die weil es seindt[?] dieß [… auch geben]; so [ist] mein will, daß meiner andern Tochter Anna, Christoph Mandeln Weib, auch ein gleich vnd ge[bührlich Theil] gefolgt werde.
Zum Zehenden, Nachdem ich meine[n] Sohn Jeremiaß mit Sieben vnd zwanzig gulden, vnd meiner Tochter [Margaretha?] [ihren] Drittheil mit fünfzehen gulden ge[macht; …] mein anlangt[?] will, daß sie auch [… das] jetzt geld einander ein wenig [aus=]gleichen vnd vertragen stehen.
Zum Eilften, Die weil es auch nicht allein [… (Fortsetzung Bl. 6)].
[Bl. 6 – Schluß der Vermächtnisse und Corroboratio:]
[…] Einhundert Taler, meines gefallens oder[…] [die] euch[?] dieser behalten haben.
Je lieber mich, oder daß [es] vnter meinen Kindern mildiglich mein[en] beiden Söhn[en? …]
[…] nächstlich nicht zu freud, den selben auch[?] sachen[?] zu wider den verzeichn[eten?] wolle.
Daß alles soll seinen Theil, gantz vnd gar bereinigt sein, vnd selbiger Theil bei [dem, …] die dependenz fallen[?].
Dießes alles, wie hie vorsteht, bei Ehr[en …], [vor mir] vnderschriebener Notarius[?], habe ich, [der] gantz benamter Testator, obernangedacht[…], [vor] Raths vnd [Vorsichtige?], vor ihnen alles klar ge=
beten, nicht allein hie geschrieben vnd exam[iniert] letzten Willen, gantz zu schein[?], sondern auch
daß solcher [Wille] ihren [Geschäften?], auch mein gemeiner[?] [Handschrift?] vnd Handschriften, auch mein gemeiner [Verschluß?]; [ha]t ihr Siegel bewahrheit[?] vnd ver[schlossen?], [Brie]ß zu meiner Lebzeit aufzuhalten[?], jedoch[?] aber lieber nach mein[em] Tod aufzuhalten / abzusondern, vnd mein[… bis] aufzuhalt[en].
[Unterschrift mit beigedrücktem Petschaft:] Lucas Hein[t]l[?]
[Datierung: Anno 1607; der genaue Tag, Monat und die Ortsangabe (Schlackenwald) sind in den vorliegenden Scan‑Streifen nicht lesbar erfaßt bzw. im angeschnittenen rechten Rand verloren.]
Listina města Horní Slavkov č. 962
Jakub Striegel, perníkář v Horním Slavkově, potvrzuje, že dluží Jindřichu Heyerovi z Horního Slavkova 76 zlatých 7 grošů 2 peníze, které je mu podle dohody povoleno v případě potřeby zaplatit z jeho dědického nároku a z pohledávky za jeho prodaný dům.
Datace: 26.10.1607
Dlužní úpis (Schuldverschreibung) z 23. října 1607, kterým se Jacob Striegel, měšťan a perníkář ve Slavkově (Schlackenwaldt), zavazuje svému věřiteli Hieronymu Stieffelovi splatit dluh ve výši 63 zlatých z předchozího vyúčtování, včetně dalších 23 zlatých vynaložených věřitelem v jeho prospěch. Listina obsahuje obvyklé právní záruky dlužníka (pečeti, podpisy, závazek k náhradě škody) i pozdější účetní poznámky o splátkách, pozemcích a písařských poplatcích.
List 1 – dlužní úpis
Já, Jacob Striegel, měšťan a perníkář zde ve Slavkově (Schlackenwaldt), tímto vlastnoručně sepsaným listem oznamuji a potvrzuji za sebe, svou manželku i své dědice a nástupce, vůči každému, že jsem svému (patrně) švagrovi či tchánu Hieronymu Stieffelovi, zdejšímu, dlužen a zůstávám dlužen hotové peníze podle vyúčtování, které mi předtím předal a předložil – konkrétně šedesát tři zlatých [?]. Tyto peníze jsem řádně přijal ke svému užitku, přičemž každý zlatý byl počítán po dvou šilincích podle míšeňské měny.
K tomu se ještě váže dalších dvacet tři zlatých z půjčených peněz, které za mě věřitel vynaložil (počítáno po čtyřech [...]) a jimiž jsem se mu poctivě zadlužil – vše dohromady podle zmíněného vyúčtování.
Aby měl věřitel jistotu, dostává tímto plnou moc a právo mě v této věci stíhat a zavázat, a to tak, aby dlužná částka byla ve stanoveném termínu zaplacena (jmenován je jistý Heindl, snad Jindřich), a aby si tak zajistil svůj podíl. Dále se počítá s tím, že – dá-li Bůh zdraví – má být letos podle vyúčtování vyrovnán zbytek, přičemž konečné vyrovnání by mělo proběhnout nejpozději do roku 1612 [?]. Zmiňuje se také dvacátý zlatý [...]. Aby bylo zaplacení a vyrovnání zajištěno, dále...
List 2 – pokračování
Následuje obsáhlá právní formule: dlužník se zavazuje závazek řádně a v plné výši splnit, nahradit případnou škodu i náklady, vzdává se všech námitek a výmluv a slibuje, že dokud nebude celá tato suma poctivě zaplacena, nebude klást žádné překážky. Pro případ, že by dluh nesplatil, dává věřiteli i zdejším sousedům (případně úřadu) právo dluh vymáhat. Na potvrzení toho vše stvrzuje vlastní pečetí a vlastnoručním podpisem, a to jak vůči věřiteli, tak vůči jeho dědicům. Nadto slibuje, že všemu výše uvedenému dostojí a věrně to splní.
Stalo se to dne dvacátého třetího října léta Páně tisícího šestistého sedmého (1607).
Podpisy:
– Jacob Striegel potvrzuji, jak výše stojí, vlastní rukou.
– Já, Hieronymus Stieffel, potvrzuji svou rukou, že jsem se výše podepsal [...].
– (Připojeny jsou dvě přitištěné pečetě.)
Účetní záznam pod textem:
– K tomuto dluhu patří i pole, kde má dlužník podíl na vinici – hodnota patrně 15 kop grošů.
– Dále jeho louka (snad u místa zvaného Úbeť) – 33 grošů, případně zlatých.
List 3 – je doslovným duplikátem textu z listu 2, se stejnými podpisy a pečetěmi.
List 4 – pozdější poznámky na rubu listiny
– Dále má dlužník zaplatit za písařský poplatek městskému písaři, a to k určitému dni – uvedena částka 1 zlatý 96 [?].
– Písařský poplatek pro Johanna Hartunga [...] – 4 zlaté 4 groše.
– Dále má zaplatit polovinu za jakýsi „černý" [...] – částka není čitelná.
Nápis na hřbetu listiny (dorsální poznámka):
„Jacob Striegel – dlužní list [...] 1607 [?]"
Na dolním okraji listiny je ještě připsáno datum: 20. října 1607, případně 16(0)6 [?] – zde předloha ponechává nejistotu, ke kterému roku se přesně vztahuje.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[LIST 1 — dlužní úpis]
Já, Jacob Striegel, měšťan a perníkář zde ve Slavkově (Schlackenwald), činím známo tímto vlastnoručním listem za sebe, svou manželku, dědice a nástupce, vůči každému, a potvrzuji a vyznávám, že jsem svému [švagrovi / tchánu] Hieronymu Stieffelovi zdejšímu na hotových penězích, podle mnou předaného vyúčtování, které mi předtím učinil a předložil, dlužen a zůstávám dlužen, totiž šedesát tři zlatých [?], které jsem také ke své potřebě [poctivě] obdržel, a proto šedesát tři zlatých, počítaje každý zlatý po dvou [šilincích / podle] míšeňské měny, [...] neboť se z těchto půjčených peněz [navíc] dvacet tři zlatých po čtyřech [...], jež za mne vynaložil a jimiž jsem se mu poctivě zadlužil, [...] zůstalo, vše podle onoho vyúčtování [dohromady] počteno; a aby byl tím zajištěn, má tímto míti plnou moc a právo [...] mě [...] a nade mnou [...] stíhati a [zavázati], na [...] [svém] [...], aby ono [...] [...] Heindlovi (Jindřichovi?) v nejbližším příštím [termínu] mělo býti zaplaceno, [a] svůj podíl udržeti, a poněvadž [...] - pokud mě Bůh [...] - má ještě letos podle vyúčtování [...] [...], kteréžto vyúčtování [...] ukáže, v nejbližším [...] dni roku 1612 [?] uzavřeno býti, [...] a dvacátý zlatý [...]. Abych pak [...] zaplacení a [...] dosáhl, také
[LIST 2 — pokračování]
[…hustá právní formule: dlužník se zavazuje řádně splnit závazek, nahradit veškerou škodu a náklady, vzdává se námitek a výmluv, a slibuje, že dokud nebude tato suma poctivě a zcela zaplacena, vše bez jakýchkoli překážek; pro případ neplnění zmocňuje věřitele i zdejší úřad/sousedy k vymáhání…]. […] potvrzuji vlastní pečetí a vlastnoručním podpisem [...], jemu i jeho [dědicům] [...]. Nad to [...] výše jmenované [...], že tomu všemu zadost učiním a věrně dostojím [...].
Stalo se dne dvacátého třetího dne měsíce října, [počítaje po narození Krista] roku tisícího šestistého a sedmého [1607].
[Podpisy:]
Jacob Striegel, vyznávám jak výše stojí, [vlastní rukou]
Já, Hieronymus Stieffel, vyznávám svou rukou, [že jsem se výše podepsal] [...]
[dvě přitištěné pečeti]
[Vyúčtování dole:]
K tomu patří onen [...] pole, kde on [...] k vínu, ten díl — — — 15 [kop? gr]
Item má louka [u Úbeti?] — — — 33 [gr / zl]
[LIST 3 — duplikát téhož textu jako list 2, s týmiž podpisy a pečetěmi]
[LIST 4 — vzadu připsané poznámky / vyúčtování:]
[Dále mi má za písařský poplatek [...] městský písař [...] den [...] — — — 1 zl 96 [?]]
Písařský poplatek Johann [Hartung] [...] — — — 4 zl 4 gr
[...] zaplatit má [...] černý [...] z poloviny [...] — — — [...]
[Hřbetní nápis / dorsální poznámka:]
Jacob Striegel — dlužní list [...] 1607[?]
[...] [...] [...]
[na dolním okraji:] 20. října 1607 16[0]6 [?]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[BLATT 1 — Schuldverschreibung]
Ich Jacob Striegel, Bürger und Pfefferküchler allhie zu Schlackenwaldt, thue kundt mit dieser Handtschrifft, vor mich, meine eheliche Hausfraw, Erben und Erbnehmer, gegen männiglichen, [be]urkundt und bekenne, daß ich meinem [Schwager? / Schwehern] Hieronymo Stieffel allhie, gegen ihme an [bahrem] geldt, lauth meiner übergebenen Rechnung, [die] er mir zuvor [...] gethan und vorgelegt hat, [...] schuldig und verbleibe, nemlich Drey und Sechzig gülden [?], welche ich dann auch zu meinen ehren [...] bekomen [empfangen], und darumben Drey und Sechzig gülden, [jeden] gülden gerechnet zu zwen [Schillingen / nach] Meißnischer [Werung], [...] dann sich solch [...] geliehenen Geldts, Drey und zwanzig gülden zu Vier [...] [die er mir] vor mich auffgelegt und [aufrecht] schuldig worden [...] verblieben, alles vermöge solcher Rechnung, [...] [zusammen] genandt [gerechnet], [und damit] er deßen versichert werde, soll er hiemit voller Macht und gewaldt [haben?], mich [...] und [über?] männiglich [...] zu [bekümmern] und zu hindern, an den [...] [seinen] [...] umb solchen [...] [...] zu Heindl [Heinrich?] nechstkünfftig zu zahlen vorbleibet, [auch] meinen Theil zu erhalten, und weil sich [...] da mich Gott [...], soll er noch heur überlegt [...] vermöge [...] [...] [...] [...], welche Rechnung [...] [...] anzeigen, am nechsten [...]tag Anno 1612 [?] schliessen werden, deß Jacob Mahl[...] [...] und zwanzigster gulden [...] [...] [Damit] aber [...] [...] zahlung und [...] zu erhalten, auch
[BLATT 2 — Fortsetzung]
[...] weniger den [...] [...] zu [...] [...] und zu [...] hieben, [...] daß ich [willig] kennen schaffen, und den Schaden, [...] [...] ich auch angeben [...] christlichen, [Gott] gnedig vergiß [...] wolle, [...] ihme zu [...] guett zu kennen, mich aber [und?] [...] [...] [...] zur [...] [...] meiner [...] dieser Summa redlichen bezahlt oder voller[?] dig wurd [werde], alles ohne menigliche Verhinderung, [...] [...], [...] [...] [...] [...]. [So] aber zu [...] [...] dieser [...], [bitte? thue?] Ich [...] vor meiner [...] [...] zu [...], und Herr[...] [...] Nachbarn [...] [...] [...] [...] [...] [...] [...] [...] [...] [...], [...] ich [...] mit aigner [Petschafft] und Handtschrifft [...] Ihr und die [Seinigen?] [...] meiner [Handtschrifft] [...]. Ueber das [...] [...] vorgenanten [...] [...] daß ich [solchem] allem [statt] und Ufrecht [will] nachkommen [...] [...] [...] [...] [...] [...] [...].
So geschehen den dreyundzwanzigsten Monatstag Octobris, [da man] [zelt nach Christi geburt] Tausend, Sechshundert und Siebenden Jahres [1607].
[Unterschriften:]
Jacob Striegel bekhenn wie obstehet [mit] [aigner] [Handt]
Ich Hieronymus Stieffel bekenne mit meiner Handt mich [obichschrieben / unterschrieben] [...]
[zwei aufgedrückte Siegel]
[Abrechnung unten:]
Daran hellt der [...] Acker, da er gen Wein der Theil — — — 15 [Schock? gr]
Item meine Wiesen [zu Übet?] — — — 33 [gr / fl]
[BLATT 3 — Dublette desselben Textes wie Blatt 2, mit denselben Unterschriften und Siegeln]
[BLATT 4 — Rückseitige Vermerke / Abrechnung:]
[Mehr soll Er mir vor das Schreibgebür [...] Stadtschreiber [...] Tag [...] lassen — — — 1 fl 96 [?]]
Schreibgebür Johann [Hartung] [...] — — — 4 fl 4 gr
[...] zu bezahlen hat Er den schwartzen [...] halb [...] — — — [...]
[Dorsal-Aufschrift / Dorsualnotiz:]
Jacob Striegel Schuldbrief [...] 1607[?]
[...] [...] [...] [...] [...]
[am unteren Rand:] 20 Octob[er] 1607 16[0]6 [?]
Listina města Horní Slavkov č. 963
Kryštof Beuttner, cínař v Horním Slavkově, potvrzuje, že dluží radě města Horního Slavkova za 20 korců žita 40 zlatých.
Datace: 23.11.1607
Krátký dlužní úpis měšťana Christoffa Beüttnera ze Slavkova (Horní Slavkov) z 23. prosince 1607. Beüttner v něm vlastnoručně stvrzuje, že on i jeho blízcí dluží městské radě 60 zlatých (počítaných po 24 míšeňských groších), zapůjčených prostřednictvím purkmistra a měšťana Egerera, a zavazuje se je splatit hotově do svátku sv. Jana, nejpozději do konce roku 1608.
Jde o krátký, vlastnoruční dlužní úpis Christoffa Beüttnera, měšťana ve Slavkově (patrně cínaře), sepsaný 23. prosince 1607.
Beüttner v něm svým vlastním listem vyznává, že on – a spolu s ním i jeho [sestra?] manželka a jistá Esther [?] – dluží ctihodné a moudré městské radě Slavkova určitou částku, poskytnutou podle slavkovské míry. Peníze mu jménem rady zapůjčil pan purkmistr a měšťan Egerer [?], který za radu vystupoval jako představený. Dlužná částka činí šedesát (60) zlatých, počítaných po dvaceti čtyřech míšeňských groších.
Beüttner se zavazuje tento dluh řádně splatit, a to o svatém Janu, nejpozději však do konce roku 1608, v hotových penězích a bez jakéhokoli reptání.
Na potvrzení tohoto závazku list vlastní rukou stvrdil a přitiskl k němu svou obvyklou pečeť.
Dáno ve Slavkově dne 23. prosince 1607.
Pečeť: přitištěná pečeť, podepsáno Christoff Beüttner.
(Poznámka k přepisu: rukopis je místy zběžný a několik slov – jako povolání pisatele, jméno „Esther", vztah k „sestře/manželce" či jméno Egerer – se nepodařilo přečíst zcela jistě; taková místa zůstávají v textu záměrně označena otazníkem nebo naznačena jako nejistá.)
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Dlužní úpis / vlastnoruční list Christoffa Beüttnera, Slavkov 1607]
Já, Christoff Beüttner, [cínař?] zdejší měšťan [ve Slavkově / Schlackenwaldu], / vyznávám tímto svým listem (vlastní rukou), že [...] mně [i] má [sestra?] / manželka a Esther [?], ctihodná a moudrá rada města [Slavkova] —
— [...], poskytla / dle slavkovské míry, takže panu / purkmistrovi a měšťanu Egererovi [?], jménem řečené / ctihodné rady [jako] představenému [zapůjčeno], jsem zůstal dlužen / šedesát (60) zlatých, [...] počítaných po dvaceti / čtyřech [groších], míšeňských groších, kteroužto [částku] —
— [...] a opět řádnou splátkou jsem povinen [splatit], / a zavazuji se ji o svatém Janu, nejpozději do konce roku 1608, hotovými / penězi bez reptání [...] zaplatiti; / na potvrzení tohoto [jsem list] vlastní rukou stvrdil [a] / přitiskl svou obvyklou pečeť (petschaft), / [dáno] ve Slavkově dne 23. prosince [roku] 1607.
[Přitištěná pečeť] Christoff Beüttner
[Poznámka: Jde o krátký vlastnoruční dlužní úpis (uznání dluhu) měšťana ze Slavkova (Horní Slavkov / Schlackenwald). Pisatel vyznává, že je ctihodné městské radě dlužen 60 zlatých (počítaných po 24 míšeňských groších), a slibuje splatit je hotovými penězi do svátku sv. Jana, resp. do konce roku 1608. Přitiskl svou obvyklou pečeť a připojil vlastní jméno Christoff Beüttner. Datace: Slavkov, 23. prosince 1607. Osobní kurziva je zběžná; několik slov není čitelných jistě a je označeno [?] nebo […]. Listina je ve skenu několikrát zopakována (p1–p6 jsou tytéž záběry téhož jednoho listu).]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Schuldbekenntnis / Handschrift des Christoff Beüttner, Schlackenwald 1607]
Ich Christoff Beüttner [Zinner?] Bürger allhier [zu Schlackenwald] / bekenne [mit] dieser Handtschrifft, hie[mit], mir [auch] mein [Schwester?] / Hausfrau und Esther [?] der Erbar und Wolweiser Rath, von [Schlackenwald] —
— [Schlackenwaldter? Lan]dt[s]waldt, [hat zu]gewendt / [Schlackenwald?]er Maß, So mir Herr / Bürgermeister und Burger Egerer [?], zu gedachtes / Erbarn Raths namen Vorstehe[r] [vorgestreckt], schuldig worden / bin, Sechzig [60] gulden, [Vag?] [...] zu Vier / und zwanzig [Groschen, Meißnisch] groschen gerechnet, Welches —
— [...] und wieder[umb] richtig [Za]lung [Zahlung], schuldig [...], / Bekenn[t] [auf] Johanni Ult[imo] [Anno] 1608 [te] Jahr mit ba[rem] / gelt[t] Vndanck[bar]lich [...] und [...] Vndt bezallet, / dieses zu [...] beheendigt [und] [...] der [...] / mein gewöhnliche [Handschrifft/Pettschafft] auf gedruckht, [...] / [zu] Schlackenwaldt, den 23. [...] Decembr[is] [Anno] 1607.
[Siegel (aufgedrücktes Petschaft)] Christoff Beüttner
[Anmerkung: Es handelt sich um eine kurze, eigenhändige Schuldverschreibung (Schuldbekenntnis) eines Bürgers von Schlackenwald (Horní Slavkov). Schreiber bekennt, dem Ehrbaren Rat der Stadt 60 Gulden (zu 24 Meißnischen Groschen gerechnet) schuldig zu sein, und gelobt die Rückzahlung in barem Geld bis Johanni bzw. zum Jahresende 1608. Das übliche Petschaft ist aufgedrückt, beigesetzt der Eigenname Christoff Beüttner. Datum: Schlackenwald, 23. Dezember 1607. Die persönliche Kursive ist flüchtig; mehrere Wörter sind nicht sicher lesbar und mit [?] bzw. […] gekennzeichnet.]