Listina města Horní Slavkov č. 892
Gabriel Weigel, školní sluha v Neustadtu unter dem Frauenberg, potvrzuje, že dostal od purkmistra města Horního Slavkova ze složených peněz 12. října 1603 24 zlatých a 12. ledna 1604 ještě 43 zlatých.
Datace: 12.01.1604
Listina z roku 1604 je vlastnoručním potvrzením Gabriela Weigela, školního sluhy (učitele) v Novém Městě pod Frauenbergem, že postupně převzal od horlivoslavkovské městské správy dvě platby peněz – 24 zlatých v říjnu 1603 a 43 zlatých v lednu 1604. Potvrzení stvrdil vlastní pečetí a sepsal je ve Slavkově (Schlackenwald) dne 12. ledna 1604.
Já, Gabriel Weigel, školní sluha neboli učitel v Novém Městě pod Frauenbergem (Neustadt unter dem Frauenberg), se tímto zavazuji za sebe, své dědice a nástupce a stvrzuji, že jsem od města přijal peníze ve dvou splátkách.
- Poprvé jsem dne 12. října roku 1603 řádně obdržel do svých rukou 24 českých (míšeňských) zlatých. Peníze mi tehdy vyplatili ctihodní, prozíraví a moudří páni Adam Trölzscher [?], v té době úřadující purkmistr, a Jan Matyáš Ritter, městský písař.
- Podruhé jsem dne 12. ledna roku 1604 přijal v hotovosti 43 zlatých, a to opět za přítomnosti více svědků: pana magistra Salomona Klingeisena, pana Ondřeje Pärschera [?] – oba byli konšelé (radní) – a znovu pana Matyáše Rittera, městského písaře.
Na svědectví a pro věrohodnost toho, že mi purkmistr tyto peníze v různých časech skutečně vyplatil, jsem k tomuto potvrzení přitiskl svou obvyklou pečeť (sekret).
Dáno ve Slavkově (Schlackenwald, dnešní Horní Slavkov), dne 12. ledna roku 1604.
Poznámka ke stavu listiny: Tato listina (l0892) je zachycena na šesti fotografických výřezech (p1–p6), které ale zobrazují stále tentýž jediný list s týmž potvrzením o převzetí peněz. Spodní pruhy fotografií ukazují přitištěnou pečeť a prázdný dolní okraj listu. Jména Trölzscher a Pärscher se kvůli dobovému kurentnímu písmu nepodařilo přečíst zcela jistě, zato data i peněžní částky (24 zlatých k 12. říjnu 1603 a 43 zlatých k 12. lednu 1604) jsou čitelné spolehlivě.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, Gabriel Weigel, školní sluha (učitel) v Novém Městě pod Frauenbergem (Neustadt unter dem Frauenberg), vyznávám za sebe, své dědice a nástupce, že jsem za složené (vyplacené) peníze od ctihodných, prozíravých a též moudrých pánů Adama Trölzschera [?], tehdejšího úřadujícího purkmistra, a též Jana Matyáše Rittera, městského písaře, dne 12. října roku 1603 řádně obdržel do svých rukou 24 českých (míšeňských) zlatých. Potom jsem opět v přítomnosti pánů – magistra Salomona Klingeisena, pana Ondřeje Pärschera [?], obou konšelů (radních), a též pana Matyáše Rittera, městského písaře – dne 12. ledna roku 1604 přijal v hotovosti 43 zlatých. Na svědectví a pro věrohodnost toho, že tyto vyplacené peníze byly purkmistrem v různých časech nyní [vyrovnány / takto vyplaceny], přitiskl jsem zde svou obvyklou pečeť (sekret). Dáno ve Slavkově (Schlackenwald / Horní Slavkov), 12. ledna roku 1604.
[Pozn. překladatele: Listina l0892 je na výřezech vyfotografována šestkrát (strany p1–p6) – pokaždé jde o tentýž jediný list téhož potvrzení o převzetí peněz; spodní pruhy zachycují přitištěnou pečeť a prázdný dolní okraj. Jména Trölzscher a Pärscher jsou kvůli kurentnímu rukopisu nejistá, dataci a peněžní částky (24 zl. k 12. 10. 1603; 43 zl. k 12. 1. 1604) lze číst spolehlivě.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich Gabriel Weigel, Schuldiener zur Newostadt unter den Frauenberg, bekenne für mich, meine Erben undt Erbnehmen, daß ich vor den erlegten gelderen vor den Ehrenfesten, fürsichtigen undt auch weisen Herren Adam Trölzscher [?] damals regierenden Bürgermeister, undt auch Johann Matthia Rittern Stadtschreibern, entzogen den 12 Octob[ris] A[nn]o 1603 zu meinen Handen ordentlich überkommen hab, 24 böhmische gulden. Nachmals hab ich wiederumb in präsentz undt gegenwart Herren Magistri Salomonis Klingeisen, Herren Andreae Pärscher [?] beider rathsverwandten, undt auch Herren Matthia Rittern Stadtschreibern, den 12 Januarij A[nn]o 1604 an gelt baren empfangen habe 43 fl. Zu Urkundt undt glaubend[er Behelf?], daß solcher eingehändigten gelder zu underschiedlichen Zeiten von den Bürgermeister anizt bestehen [?], hab ich mein gewöhnlich Secret hiemit aufgedruckt. Actum Schlackenwald, 12 Jan[uarij] A[nn]o 1604.
[Pozn.: Listina l0892 je na výřezech vyfotografována šestkrát (p1–p6), pokaždé jde o týž jediný list; spodní pruhy (b4, b5) zachycují přitištěnou pečeť (sekret) a prázdný dolní okraj.]
Listina města Horní Slavkov č. 893
Ondřej Krier, konvář v Horním Slavkově, potvrzuje, že dostal od purkmistra města Horního Slavkova ze složených peněz 72 zlatých.
Datace: 12.01.1604
Krátká kvitance z 12. ledna 1604, jíž slavkovský konvář (cínař) Andres Krüger potvrzuje, že v hotovosti přijal 72 šilinků od tehdejšího purkmistra Hanse Tröstschera (jméno nejisté). Listinu opatřil vlastní pečetí na potvrzení a věrohodnost.
Já, Andres Krüger, konvář (cínař) zde ve Slavkově [Horním Slavkově], tímto potvrzuji, že jsem od urozeného, prozíravého a vysoce moudrého pana Hanse Tröstschera[?], v té době úřadujícího purkmistra, přijal a obdržel v hotových penězích 72 šilinků – šlo o platbu za vyrovnání (jeden řádek na okraji listiny je poškozen a jen zčásti čitelný, takže přesné okolnosti nelze doplnit).
Na potvrzení a pro věrohodnost, jak bylo tehdy před purkmistrovským úřadem obvyklé[?], jsem k tomu přitiskl svou obvyklou pečeť.
Dáno ve Slavkově dne 12. ledna léta 1604.
Poznámka ke kvitanci: Jedná se o krátkou listinu, kterou cínař Andres Krüger stvrzuje příjem 72 šilinků v hotovosti od tehdejšího slavkovského purkmistra. Datována je 12. ledna 1604.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, Andres Krüger, konvář [cínař] zde ve Slavkově [Horním Slavkově], vyznávám, že jsem od urozeného, prozíravého a vysoce moudrého pána Hanse Tröstschera[?], toho času úřadujícího purkmistra, [… jeden řádek na okraji výřezu jen zčásti čitelný …] v hotových penězích přijal a obdržel 72 šilinků. Na potvrzení a pro věrohodnost, [učiněno] před purkmistrovským úřadem[?], přitiskl jsem zde také svou obvyklou [pečeť]. Dáno ve Slavkově, 12. ledna léta 1604.
(Poznámka: Všech šest naskenovaných stran obsahuje tutéž jednu krátkou listinu — kvitanci, jíž cínař Andres Krüger potvrzuje příjem 72 šilinků v hotovosti od slavkovského purkmistra; datováno 12. ledna 1604.)
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich Andres Krüger kannegisser [Kannengießer] Alhie Zu Schlackenwaldt bekenne, das ich Sond[er] den Erlegten geldern von dem Ehrnvesten, fürsichtigen vnd wolweisen Herren Hanns Tröstscher[?], damals regierenden bürgermeister [… eine Zeile am Schnitt nur teilweise lesbar …] Zu baarem gelt Empfangen vnd ein genommen 72 ß [Schilling]. Zur bekundt vnd glaubens kraft, vor dem burgermeister Ampt besessen[?], Hab ich mein gewöhnlich[es Petschaft] Hiemit Auch gedrückt. Actum Schlackenwald, 12 Janij A[nno]: 1604.
Listina města Horní Slavkov č. 896
Valentin Multz, farář ve Veliké Vsi, potvrzuje, že dostal od rady v Horním Slavkově pro svoji ženu pátý díl z Weigelovského dědictví ve výši 72 zlatých a léno na tento díl může být uloženo.
Datace: 08.04.1604
Kvitance (potvrzení o přijetí peněz) z 8. dubna 1604, kterou farář Mügeldorffu M. Bartoloměj Mörtz[?] stvrzuje, že od rady města Horního Slavkova (Schlackenwald) přijal 72 zlatých dlužných úroků za rok 1603. Farář listinu vlastnoručně sepsal a kvůli chybějící vlastní pečeti ji opatřil pečetidlem svého bratra.
Kvitance faráře M. Bartoloměje Mörtze, Horní Slavkov, 8. dubna 1604
Já, mistr (magister) Bartoloměj Mörtz[?], v té době farář v Mügeldorffu na margscharwitzském[?] panství, tímto potvrzuji, že jsem ohledně svého podílu[?] — konkrétně z dlužných úroků splatných o termínech sv. Bartoloměje (24. srpna), sv. Michala (29. září) a sv. Martina (11. listopadu) roku 1603 — přijal od ctihodné rady města Horního Slavkova (Schlackenwald) 72 zlatých.
(Následuje obvyklá právní formulace týkající se úplného vyplacení zlatých, které mi náleží na můj budoucí podíl.)
Tímto tedy potvrzuji, že částka připadající na můj budoucí díl je vyrovnána. Pro větší jistotu jsem tuto kvitanci nejen vlastnoručně napsal, ale — protože nemám vlastní pečeť — nechal jsem ji opatřit pečetidlem svého bratra. K jeho použití se zavazuji tak, aby mu z toho nevznikla žádná škoda ani újma.
Stalo se dne 8. dubna roku 1604 v Horním Slavkově.
Poznámka: Farářovo příjmení je v rukopise čteno jako „Mörtz" a název panství jako „Margscharwitz", obojí s nejistotou — přesné znění se z dochovaného textu nedá s jistotou určit.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Kvitance (potvrzení o příjmu peněz) faráře M. Bartholoměje Mörtze, Horní Slavkov (Schlackenwald), 8. dubna roku 1604.
Já, mistr (magister) Bartholoměj Mörtz[?], toho času farář v Mügeldorfu (Mügeldorff) v markšarvickém[?] (margscharwitzském) panství, tímto vyznávám, že jsem ohledně svého podílu[?] — totiž z dlužných úroků (činží) splatných o termínech sv. Bartoloměje (24. srpna), sv. Michala (29. září) a sv. Martina (11. listopadu) roku 1603 — přijal od poctivé (ctihodné) rady města Horního Slavkova (Schlackenwald) 72 zlatých (fl).
[… následuje obvyklá právní formule — „in forma confitenti et meliori …", týkající se úplného vyplacení zlatých připadajících na můj budoucí podíl …]
… co tímto na svůj budoucí díl kvituji (potvrzuji jako vyrovnané). Pro lepší stvrzení této kvitance jsem ji nejen vlastní rukou napsal, ale — protože nemám vlastní pečeť — ji opatřil pečetidlem (petschaft) svého bratra, k jehož užití se zde zavazuji, aniž by mu z toho vzešla jakákoli škoda či újma. Stalo se dne 8. dubna roku [1604], v Horním Slavkově, léta 1604.
(Poznámka přepisovatele: jde o jednu krátkou listinu — kvitanci o jednom listu; všechny dodané pruhy p1–p6 jsou opakovaným skenem téže strany, text nesou jen horní dva pruhy, ostatní jsou prázdné/rubové. Příjmení faráře čteno jako „Mörtz" a název panství „Margscharwitz" jsou v rukopise méně jisté.)
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Quittung des Pfarrers M. Bartholomeus Mörtz, Schlackenwald, 8. April / Anno 1604.
Ich, M[agister] Bartholomeus Mörtz[?], der Zeit Pfarrherr in Mügeldorff, Marg-
scharwitzer[?] Herrschafft, bekenne hiermit, das ich wegen meines Abriß[?]
eines[?] Theils, aus der ... Bischoffß[?], von denen ausstehe[nden]
Zinß Bartholomäi, Michaelis und Martini Anno 1603 gefallenen
Gulden bei einem Ehrbaren Rath zu Schlackenwaldt empfangen habe 72 fl.
[… es folgt die übliche Rechtsformel — „in forma confitenti et meliori …", betreffend
die völlige Auszahlung der auf meinen künftigen Teil entfallenden Gulden …]
... auf meinen künfftigen Teil hiermit gethan, quit-
tirt[?]. Dessen zu mehrer Bekräfftigung is[t] diese Quittung nicht al-
lein mit eigenen Handen geschrieben, sondern auch, in Mangel meines [eigenen Siegels],
mit meines Bruders Petschafft [besiegelt], des[?] ich mich [hierin] all den seinen [...]
[Schaden und] Nachtheil [...] bekräfftiget[?]. Geschehen den 8. Aprilis A[nno ...]
Schlackenwaldt, Anno 1604.
Listina města Horní Slavkov č. 902
Viktorin Seifried potvrzuje, že mu rada města Horního Slavkova vyplatila jeho dědický podíl po jeho otci Erhardu Seifriedovi a z podílů jeho bratrů Zachariáše a Erharda 11 zlatých 28 grošů.
Datace: 06.08.1604
Listina z 6. srpna 1604 zachycuje kvitanci (potvrzení o vyrovnání) Victorina Deyschmidta ze Slavkova (Horní Slavkov). Victorin v ní stvrzuje, že mu byl radou města plně vyplacen dědický podíl po zesnulém otci Erhardtu Deyschmidtovi, a zároveň potvrzuje, že jménem svých dvou bratrů, Zachariáše a Erhardta, převzal i jejich podíl na dluzích ve výši 11 zlatých 20 grošů.
Kvitance Victorina Deyschmidta ze Slavkova (Schlaggenwald / Horní Slavkov), 6. srpna 1604
Já, Victorin Deyschmidt, tímto vlastnoručně sepsaným listem veřejně a vědomě potvrzuji a oznamuji následující.
Na mou přátelskou žádost a prosbu ctihodná rada města Slavkova (Schlaggenwald) uznala a vyplatila mi můj náležitý dědický podíl. Stalo se tak s milým souhlasem a svolením mého nebožtíka otce, Erhardta Deyschmidta, při provedeném vyrovnání (dělení) pozůstalosti — rada mi podíl nejen plně přiznala, ale také jej řádně vyplatila.
Zároveň jsem jménem svých dvou bratří, Zachariáše a Erhardta Deyschmidta, převzal na vrub jejich podílu i příslušné dluhy, a to jménem pána z Claus[?] [...].
Proto tímto svého výše zmíněného milého otce, případně kohokoli dalšího, komu bych měl ohledně tohoto vyplaceného a přijatého dědického podílu vystavit kvitanci — a to i pokud jde o podíly mých dvou jmenovaných bratří, podle obsahu [...] ve výši 11 zlatých 20 grošů — tímto kvituji a propouštím jako vyrovnaného a prostého veškerých nároků.
Na důkaz toho a pro větší stvrzení jsem na konci této kvitance přitiskl svou vlastní pečeť. Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 6. srpna léta 1604.
(Pod textem je přitištěná papírová/oplatková pečeť; ostatní strany listiny jsou prázdné.)
Poznámka k přepisu: Příjmení se čte jako „Deyschmidt", počáteční písmeno by však mohlo být i „Teyschmidt". Formulkovitý text kvitance je místy čitelný jen podle smyslu, nejistá místa jsou označena otazníkem. Zmíněná peněžní částka činí 11 zlatých 20 grošů.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Kvitance Victorina Deyschmidta (Slavkov / Horní Slavkov, Schlaggenwald), 6. srpna 1604
Já, Victorin Deyschmid[t], tímto vědomě a veřejně touto svou vlastní rukou (vlastnoručním listem) vyznávám a oznamuji, že na mou přátelskou žádost a prosbu ctihodná rada města Slavkova (Schlaggenwald) — když mi s milým souhlasem a svolením mého nebožtíka milého otce Erhardta Deyschmid[ta] můj náležitý dědický podíl při provedeném vyrovnání (dělení) nejen plně přiznala (povolila), nýbrž mi byl také řádně vyplacen — a když jsem rovněž místo a jménem svých dvou bratří, totiž Zachariáše a Erhardta Deyschmid[ta], na odečtení jejich podílu přijal i dluhy, [a sice] jménem pána z Claus[?] [...].
Pročež tímto svého výše zmíněného milého otce, anebo kohokoli, vůči komu je třeba dáti kvitanci ohledně tohoto mého plně vyplaceného a přijatého dědického podílu — a to i co se týče jmenovaných mých dvou bratří, podle obsahu [...] 11 zlatých 20 grošů — kvituji a propouštím jako volného a prostého [všech nároků].
Na důkaz toho a pro větší stvrzení jsem na konci této kvitance přitiskl svou vlastní pečeť [a vydal ji]. Dáno (Actum) ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 6. srpna léta 1604.
[Pod textem přitištěná papírová (oplatková) pečeť; ostatní strany jsou prázdné.]
[Poznámky k četbě: Příjmení se čte jako „Deyschmidt"; počáteční písmeno by mohlo být i „Teyschmidt". Hustá, opakující se právní formulace kvitance je místy čitelná jen smyslově; nejistá místa označena [?]. Peněžní částka: 11 zlatých 20 grošů. Místo = Schlaggenwald, tj. Horní Slavkov.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Quittung Victorin Deyschmidts (Schlaggenwald / Horní Slavkov), 6. August 1604
Ich, Victorin Deyschmid[t], bekenne hiemit kund[ig] und öffentlich in dieser meiner aigenen Handtschrifft und thue khundt, daß auf mein freundlich Anlangen und Bitte der ehrsame Rath zu Schlaggen[er]waldt — [als] ich meines sel[igen] lieben Vatters Erhardt Deyschmid[t] geliebigen Consens und Niewilligung [Bewilligung] mein[en] gebürende[n] Erbtheil bei der aufgerichten Hailungs [Teilung] vorgeliehene[r/n] nicht allein völlig gewilliget [hat], sondern auch richtig bezahlt sein worden — dann auch an statt und von wegen meiner zweier Brüder, als Zacharias und Erhardt Deyschmid[t], in Abschlage ihres Antheils auch die Schulden, anstandt [im Namen] des Herrn zu Claus[?] großen [?] empfangen habe.
Derowegen [ich] obgedachten meinen lieben Vatter[n], oder wer ich deren quittirens bedürftig [bin], solches meines völlig auch bezahlten und empfangenen Erbtheils, dieweil auch deren[t]wegen, von wegen benannter meiner zweier Brüder, [laut] Inhalt [...] 11 fl. 20 g[r], hiemit quittiere, ledig und loß [sage].
Dessen zu Urkhundt und mehrer Bekräftigung habe Ich zu Ende dieser Quittung mein angeborn Petschafft [auf]gedruckt [und geben]. Actum Schlaggenwaldt, den 6. Augusti Ao. 1604.
[Darunter aufgedrücktes Papier-/Oblatensiegel; übrige Seiten leer.]
[Anmerkungen zur Lesung: Der Familienname erscheint als „Deyschmidt"; der Anfangsbuchstabe könnte auch „Teyschmidt" sein. Die mit dem stark formelhaften Quittungstext verbundenen Wendungen sind teils nur sinngemäß lesbar; unsichere Stellen mit [?] markiert. Geldsumme: 11 Gulden 20 Groschen.]
Listina města Horní Slavkov č. 903
Kryštof Sachs, jirchář, potvrzuje, že dluží Janu Herbognerovi z Krásna 25 tolarů a za ručitele tohoto dluhu určuje Baltazara Beera z Horního Slavkova.
Datace: 24.08.1604
Dlužní úpis z 24. srpna 1604, kterým se hornoslavkovský měšťan a jirchář Kryštof Dachs (spolu se svou manželkou, jejíž jméno se nedochovalo čitelně) zavazuje splatit půjčku 25 tolarů, kterou mu poskytl Hans Herboger, měšťan ze Šenfeldu (dnešní Krásno). Za dluh se zaručil Balthasar Dachs, Kryštofův příbuzný a švagr, který se stal spoludlužníkem. Listina obsahuje i podmínky splacení a byla stvrzena vlastnoručními podpisy obou Dachsů.
Dne 24. srpna 1604, o svátku svatého Bartoloměje, byla ve Slavkově (dnešním Horním Slavkově) sepsána tato dlužní obligace.
Kryštof Dachs, měšťan a jirchář (bělokožešník) ve Slavkově, v ní spolu se svou manželkou (jejíž jméno se v listině nedochovalo čitelně) prohlašuje, že mu Hans Herboger, počestný měšťan ze Šenfeldu (dnešní Krásno) a Kryštofův příbuzný a švagr, půjčil peníze na cestu a na jiné naléhavé potřeby. Šlo o pětadvacet celých tolarů, počítáno po třiceti čtyřech krejcarech za tolar. Kryštof potvrzuje, že tuto částku od Hanse Herbogera skutečně přijal do vlastních rukou, a proto je co do samotného přijetí peněz kvit a zproštěn jakéhokoli dalšího nároku.
Nadto Kryštof při svém čestném slově, dobré víře a věrnosti slibuje, že Hansi Herbogerovi vrátí zmíněných 25 tolarů přesně za rok ode dne sepsání listiny, a to v dobré, celé a neztenčené minci, bez jakékoli škody či nákladů na straně věřitele, a to i s úrokem obvyklým v zemi.
Aby byl Hans Herboger o splacení dluhu ještě jistější, dal mu Kryštof k ruce jako ručitele a zároveň spoludlužníka svého přátelského a milého příbuzného a švagra Balthasara Dachse, měšťana zdejšího. Balthasar Dachs se v listině sám k tomuto ručení výslovně přiznává a zavazuje.
Na potvrzení a k pevnějšímu dodržení celé dohody stvrdili oba muži – Kryštof jako hlavní dlužník a Balthasar jako ručitel – tuto dlužní obligaci svými vlastnoručními podpisy, a to se vší poctivostí a věrností.
Listina byla dána ve Slavkově v den svatého Bartoloměje, jenž onoho roku připadl na 24. srpna 1604.
Pod textem jsou vlastnoruční podpisy Balthasara Dachse a Kryštofa (Christoffa) Dachse a přitištěná pečeť.
Na rubu listiny se dochoval pozdější archivní záznam – silně vybledlý a poškozený skvrnami, většinou nečitelný. Zřejmě šlo o stručný popis obsahu se spisovým číslem, snad „33", to však nelze s jistotou přečíst.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Dlužní úpis (obligace), Slavkov [Horní Slavkov / něm. Schlackenwald], 24. srpna 1604.
Já, Kryštof Dachs, měšťan a jirchář (bělokožešník) [ve Slavkově], vyznávám, a [spolu] s mou manželkou [jméno nejisté: ?] vyznáváme, že mi počestný Hans Herboger (Herbogr), měšťan ze Šenfeldu [Schönfeld, dn. Krásno], často [zmiňovaný] můj [příbuzný a švagr], k [mé] nutné potřebě a naléhavé nouzi půjčil a předem poskytl peníze, a to v celých tolarech — počítaje tolar po čtyřiatřiceti (34) krejcarech — pětadvacet (25) takových tolarů, kteréžto jsem od něho k svým rukám odpočítané přijal, a to tak, že jsem tím zproštěn, kvit a volný [od dluhu co do přijetí částky].
Nadto slibuji při svém pravém slovu, dobré víře a věrnosti, že témuž Hansi Herbogerovi výše zmíněných 25 tolarů ode dneška za rok, ne méně, v dobré, celé, neztenčené minci, bez jakékoli jeho škody a nákladů, na jeho [vyžádání / k jeho rukám] [… obvyklá zemská formule o splacení …] zase nahradím a k jeho spokojenosti, spolu se zemsky obvyklým úrokem, z toho zaplatím.
Aby pak výše řečený Hans Herboger byl o tomto splacení a kvůli témuž splacení tím jistěji zajištěn, dávám mu za svého [neoddělitelného?] ručitele a samostatného spoludlužníka k ruce počestného, mého přátelského milého příbuzného a švagra Balthasara Dachse, měšťana zdejšího; k kterémužto rukojemství se já, řečený Balthasar Dachs, mocí tohoto dlužního listu tímto přiznávám a [zavazuji].
[… potvrzovací a zříkací formule …] Proto jsme tuto dlužní obligaci — vedle něho, [hlavního] dlužníka — k její platnosti a zpevnění, i k mocnějšímu a lepšímu dodržení, stvrdili svými obvyklými vlastními rukopisy a podpisy jmen, a s dobrým vědomím [a vůlí] … vše věrně a poctivě.
Dáno (Actum) ve Slavkově, v den sv. Bartoloměje, jímž byl 24. [den] měsíce srpna, léta 1604.
[Podpisy:]
Balthasar Dachs
Kryštof (Christoff) Dachs
[přitištěná pečeť]
[Rubová strana (p3): pozdější, silně vybledlý a skvrnami poškozený dorzální/archivní záznam, většinou nečitelný; patrně stručný obsah listiny se spisovým číslem (dole na okraji „33"[?]) — nelze spolehlivě přečíst.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Schuld-Obligation, Schlackenwald (Horní Slavkov), 24. August 1604.
Ich Christof Dachs, Burger und Weißgärber [zu Schlackenwald], bekenne, und [neben] mein[er] ehelichen Hausfrau [Name unsicher: ?], bekenn[en], daß mir der Erbar Hans Herboger, Burger zu Schönfeldt, oft mein[em] [Vetter und Schwager / Schwäher (?)], auch zu Landtwegs-Notdurft und vorstehendem Bedürfnis [an] Geld, und [zwar] in ganzen Talern — den Taler zu vier und dreißig (34) Kreuzer geraidt [= gerechnet] — fünf und zwanzig (25) derselben fürgestreckt und geliehen hat, welche ich dann zu meinen [Händen / Nutzen] von ihm zugezählt empfangen habe, dergestalt, daß ich derentwegen quitt, ledig und los [bin].
Überdas verspreche [ich], bei meinen wahren Worten, guten Treuen und Glauben, daß ich ihme, [J. G.?,] Hans Herboger, obbemelte 25 Taler von dato an über ein Jahr, nicht ger[inger], in guter, ganzer, unverschlagener Münz, ohne einigen seinen Schaden und Kosten, [an] seinem [Verlangen / zu seiner Hand] [… landesübliche Rückzahlungsformel …] sambt wiederumb erstatten und zu Dank, neben dem landtgebräuchlichen Interesse und Zins, davon bezahlen will.
Damit aber ehegedachter Hans Herboger dieser Bezahlung, und derselben Bezahlung halben, desto gewisser möge versichert sein, [habe / setze] ich ihm zu meinem [unverschlagenen?] Bürgen und selbst[-]Schuldner zur Hand ein den Erbarn, meinen freundlichen lieben Vettern und Schwagern Balthasar Dachs, Burger alhier, zu welcher Bürgschaft ich, gedachter Balthasar Dachs, kraft dieses Schuldscheins mich hiermit bekenne und [verschreibe].
[… Bekräftigungs- und Verzichtsformel …] [Wir] haben also, zu Kraft und Erkräftigung, auch kräftiger und bester Einhaltung, diese Schuld-Obligation — neben ihm[,] [dem] [Haupt-]Schuldner — mit unseren gewöhnlichen Handschriften und Namens-Unterschriften bekräftiget, und mit gutem Wissen [und Willen] … angewendet lassen; alles getreulich und aufrichtig.
Actum Schlackenwald, am Tag Bartholomäi, welcher war der 24. [Tag] des Augusti, Anno 1604.
[Unterschriften:]
Balthasar Dachs
Christoff Dachs
[Beigedrücktes Siegel]
[Rückseite (p3): späterer, stark verblaßter und fleckiger Dorsal-/Archivvermerk, größtenteils unleserlich; offenbar eine kurze Inhaltsangabe mit Aktennummer (am unteren Rand „33"[?]) — nicht sicher entzifferbar.]