Das Jahr 1603 in der Chronik

Die Abschriften und Übersetzungen historischer Dokumente wurden mit Hilfe künstlicher Intelligenz erstellt und können Fehler beim Lesen alter Handschrift enthalten. Der Originalwortlaut ist beim Eintrag meist im ausklappbaren Abschnitt „Originalabschrift" verfügbar, gegebenenfalls direkt bei der angegebenen Quelle; falls Sie auf eine Ungenauigkeit stoßen, sind wir für einen Hinweis dankbar.

1603
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 872

Jan Eckl z Horního Slavkova potvrzuje, že mu Sebastián Köppel zaplatil zbývající dluh za dvůr v Krásném Jezu, který mu prodal.

Datace: 18.02.1603

Listina z 18. února 1603 zachycuje vyznání (kvitanci) Hanse Sittela, měšťana hornoslavkovského, který u Sebastiana Köppela, svého kmotra a příznivce, vyrovnal a převzal jakési právo/léno na hornoslavkovském dole spojené s pohledávkami věřitelů. Sittel se zavazuje, že vše je řádně zaplaceno a vypořádáno, zříká se ve prospěch Köppela dalších nároků a stvrzuje to vlastní rukou. Na rubu listiny je pak úřední poznámka, že věc byla 12. března 1603 zanesena do nového registru.

Listina zachycuje vyznání neboli kvitanci Hanse Sittela, měšťana hornoslavkovského (Schlackenwald / Horní Slavkov), vydanou 18. února 1603.

Hanns Sittel v ní za sebe, svou manželku i své dědice prohlašuje, že se u ctného Sebastiana Köppela – svého příznivého milého pána a kmotra – vypořádal ohledně jakéhosi hornoslavkovského horního práva či léna, spojeného s nároky svých věřitelů, které patrně převzal. Vše, co bylo třeba, bylo podle jeho slov náležitě a v plné výši zaplaceno a vyrovnáno.

Dále následuje v listině obvyklá, hustě formulovaná právní pasáž, kterou lze shrnout takto: Sittel činí svým milým a jediným dědicem (respektive pověřuje) jmenovaného pana Köppela. Zříká se za sebe i za své dědice všech dalších námitek a práv a slibuje, že vše zůstává „dobré, prosté a volné" k Köppelově jistotě. Na stvrzení toho se vlastní rukou podepisuje a zavazuje se, že z toho nevzejde žádná škoda ani spor.

Listina dále praví, aby tento úpis nebyl panu Köppelovi na újmu a aby nebyl ze strany Sittela ani jeho dědiců nijak zlehčován, ale aby vše bylo panu Köppelovi řádně předáno a vyrovnáno.

Dáno v Horním Slavkově (Schlackenwald) dne 18. února léta 1603.

V pravém dolním rohu je připojen podpis – patrně vlastní rukou – s poznámkou „Mein handt schrieft", tedy že jde o vlastnoruční písmo (podpis) Hanse Sittela.

Na rubu listiny je pak dobová archivní (registrační) poznámka z roku 1603: jde o lenní udělení (Lehnsgütung) Hanse Sittela, týkající se jeho osoby a jeho nových domů. Poznámka uvádí, že věc byla dne 12. března 1603 zanesena do nového registru, a to v měsíci červenci.

Poznámka k textu: Jde o soukromou listinu – vyznání čili kvitanci – s následným úředním záznamem do městské lenní/pozemkové knihy. Prostřední, hustě formulovaná právní pasáž je v předloze značně poškozená a nejistá, proto je zde ponechána spíše v podobě shrnutí. Vlastní jména (Hanns Sittel, Sebastian Köppel), místo (Horní Slavkov / Schlackenwald) a obě data – 18. února 1603 na líci listiny a 12. března 1603 jakožto datum zápisu do registru na rubu – jsou uvedena přesně tak, jak se dochovala; písmo je na některých místech velmi vybledlé, a proto nejistá čtení zůstávají označena otazníkem, aniž by byla domýšlena.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Vyznání / kvitance Hanse Sittela, měšťana hornoslavkovského (Schlackenwald / Horní Slavkov), 18. února 1603.

[Líc, hlavní text:]
„Já, Hanns Sittel, měšťan v Horním Slavkově (Schlackenwald), tímto vyznávám za sebe, svou manželku a dědice, že jsem u ctného Sebastiana Köppela, svého příznivého milého pána kmotra, ohledně [...] hornoslavkovského horního [práva / léna?] svých věřitelů [...] převzal a [vypořádal] – že [všechno] bylo náležitě a v plné výši zaplaceno a vyrovnáno.

[Následuje obvyklá hustá zřekací a zajišťovací právní formule, již lze shrnout takto:] svým milým a jediným dědicem činím / pověřuji jmenovaného pana Köppela; zříkám se za sebe i své dědice všech námitek a práv, slibuji, že vše zůstává „dobré, prosté a volné" a k jejich jistotě, a vlastní rukou se podepisuji a zavazuji, aby z toho nevzešla žádná škoda ani spor.

[...] aby [tato listina/úpis] jemu nebyla na újmu, a aby z mé strany ani ze strany mých [dědiců] nebyla nijak zlehčována, a aby vše bylo panu Köppelovi řádně předáno [a vyrovnáno].

Dáno v Horním Slavkově (Schlackenwald), dne 18. února léta 1603."

[Podpis v pravém dolním rohu:]
„[...] [vlastní rukou?] / Mé vlastní písmo (Mein handt schrieft = má vlastní ruka / podpis)."

[Dorsální (zadní) registrační poznámka archivu:]
„1603. Lenní udělení (Lehnsgütung) Hanse [Sittela?] [...] ohledně něho a jeho [nových?] domů [...], což bylo dne 12. března 1603 [...] zaneseno do nového registru [v] červenci."

[Pozn. paleografa: Jde o soukromé vyznání / kvitanci s následným úředním zápisem do městské lenní/pozemkové knihy. Hustá opakující se právní formule uprostřed je zkrácena. Vlastní jména (Hanns Sittel, Sebastian Köppel), místo (Horní Slavkov / Schlackenwald) a data (18. února 1603 na líci; 12. března 1603 zápis do registru na rubu) jsou zachycena věrně; písmo je místy velmi vybledlé, nejistá čtení jsou označena [?].]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Bekenntnis / Quittung des Hanns Sittel, Bürgers zu Schlackenwald (Horní Slavkov), 18. Februar 1603.

[Recto, Haupttext:]
Ich Hanns Sittel, Burger Zu Schlacken-
waldt, Bekhenne hiemit für mich, mein
eheliche hausfraw vnd Erben, Das ich bey
der Erbarn Sebastian Köppel, meinem
günstigen lieben herrn ge[v]atter[n], Vber die[?]
[…] der Schlackenwald[er] berg[?] meine[r]
gläubiger[n] lehen[?] [vor]nemb[lich?] [überge-]
nommen[?] hab, [und] für vor mein[e] kinder[?]
[…] hütt[?] [zu] besambt[?] noch. [Es] thut[?]
gewesen sey, zu ganzem guth völligklichen[?]
[…] [ge]gangen, bezahlen, [ver]g[n]ügen[?] habe, Das-
derwegen hab ich meine[m] lieben[?] [und einzigen?]
Erbnemb[en], gedachten herrn Köppel, sein[…]
[… hier folgt die übliche dichte Verzichts- und Sicherungsformel:
„… mehr meine[n] lieben vnd Erbnemb[en], oder … was sambt wegen genützt[?] … gottes, auff ein ganzes[?] vnd zu ewigem[?] … Zinstag gut, ledig vnd … das zu schaffen, U[nser] H[ochwürdigen?] zu ihrer Sicherheit; hab ich nit allein zu Herd[?] meine[r] Bottschafft auß gewalt, vnd vergnüegt … Hand[t] vnderschreibens, bestandes; doch will auch das [s]eines herzlieben[?], vor herrn …"]
[… nicht] gehaltner[?] [Schuldverschreibung?] [haupt-]man[?] ihme nit freund-
liches gefehrtes[?], vndt der nicht haben; vnd er die-
[se?] mein[en] vndt gehörtuch[?], zu die[?] wenigste leichtfer-
tig vor leiben, vndt über die[?] er gewietigung[?]
[…] zum Köppel hin über[antwortet?], ent[…]
[Geben zu] Schlackenwaldt, den 18 Februarij
Anno 1603.

[Unterschrift, untere rechte Ecke:]
[…] [mit?] [eigner Hand?] [Lebss?]
Mein handt schrieft (= meine Handschrift)

[Dorsalvermerk / Registereintrag, verso:]
1603
Lehns gütung Hansen [Sittels?]
[… über Inn vnd sein …] [neuen?] häusern hefft[e], dz den
12. Marcij 1603 nach[…]
Inn d[a]s n[eu]e register [gesetzt?] [im] Julio.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 886

Jan Arnošt Stubner ze Stubenu, bydlící v Tachově, potvrzuje, že dostal od purkmistra města Horního Slavkova pro svoji matku Annu Stubnerovou, rozenou Prieferovou, z Tachova 75 zlatých, které jí odkázala její sestra Cecílii Rauová.

Datace: 25.10.1603

Listina z 25. října 1603 zachycuje kvitanci (potvrzení o přijetí peněz), kterou vydal Hans Ernst Hübner z Hüben, usedlý v Lachau, jménem své matky Anny Hübnerové. Ta si nechala od purkmistra Horního Slavkova Adama Tröltschera vyplatit dědictví po své zesnulé sestře Cecilii Täuberové, a to formou hotovosti v slavkovské minci. Dokument dokládá i vypořádání zbývající částky, která se má odečíst při pozdějším vyúčtování majetku.

+

Já, Hans Ernst Hübner z Hüben, usedlý v Lachau, tímto veřejně přiznávám a stvrzuji, že jsem jménem a z příkazu své paní matky, Anny Hübnerové, rozené Fischerové, vdovy a „spolupřísežné"[?] v Lachau, převzal od ctihodného a moudrého pána Adama Tröltschera, tehdejšího úřadujícího purkmistra ve Slavkově (Schlackenwald), hotovost v dobré slavkovské minci – konkrétně pět set sedmdesát zlatých (570 fl.).

Tyto peníze byly mé matce odkázány její milou zesnulou sestrou Cecilií Täuberovou[?], a to podle poslední vůle, kterou po sobě zanechala, [a dle přiložené cedule/poukázky jí měly připadnout].

Po vyrovnání této částky zůstává ještě přivěšená[?] suma 75 zlatých. Na základě této mnou vydané kvitance je z ní vysoce jmenovaný pan purkmistr, případně jiný její držitel, zproštěn – tedy volný, prostý a vyrovnaný. Tato zbývající částka 75 zlatých má být mé jmenované paní matce odečtena při příštím vyúčtování majetku.

Na pravé svědectví a pro větší jistotu jsem já, výše jmenovaný Hans Ernst Hübner, tuto kvitanci vlastní rukou sepsal, podepsal a stvrdil vlastní zděděnou pečetí, kterou jsem k listině přitiskl.

Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald) dne 25. října léta tisícího šestistého třetího [1603].

[pečeť]
Anna Hübnerová, rozená Fischerová, vdova a „spolupřísežná"[?] v Lachau

Hans Ernst Hübner z Hüben v Lachau, Pflug[?] [podpisová značka]

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[křížek / vzývací znamení] +

Já, Hans Ernst Hübner z Hüben (Hubenu), usedlý v Lachau (Lokti?/Lachově), tímto otevřeným přiznáním vyznávám, že jsem namísto a z příkazu své paní matky, Anny Hübnerové rozené Fischerové, vdovy a „spolupřísežné"[?] v Lachau, přijal od ctihodného a moudrého pána Adama Tröltschera, toho času úřadujícího purkmistra ve Slavkově (Schlackenwald), hotově, v dobré slavkovské minci, totiž pět set sedmdesát zlatých (570 fl.) mince; kteréžto peníze jí byly její milou zesnulou paní sestrou Cecilií Täuberovou[?] odkázány (legovány) podle její zanechané poslední vůle [… a dle cedule/poukázky jí připadly …]. Po tom všem má být tato přivěšená[?] (zbývající) částka 75 zlatých na základě této mnou vydané kvitance vůči vysoce jmenovanému panu purkmistrovi, nebo takovému držiteli, volná, prostá a vyrovnaná; rovněž má být jmenované mé paní matce při příštím vyúčtování majetku opět odečtena. K pravému svědectví a větší jistotě toho jsem já, výše jmenovaný Hans Ernst Hübner, tyto kvitance vlastní rukou níže vyhotovil, podepsal a svou vlastní a zděděnou přitisknutou pečetí stvrdil. Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald) dne 25. října roku tisícího šestistého třetího [1603].

[pečeť]
Anna Hübnerová rozená Fischerová, vdova a „spolupřísežná"[?] v Lachau

Hans Ernst Hübner z Hüben (Hubenu) v Lachau Pflug[?] [podpisová značka]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Kreuz/Invokationszeichen] +

Ich Hanß Ernst Hübner von Hüben zu Lachau gesessen, Bekenne hiermit dießer offenen bekandtnus, Daß Ich an statt und auß befelch meiner Frauen Mutter, Anna Hübnerin gebornen Fischerin, Wittib und Mitschwerin[?] zu Lachau, von den Ehrbarn und weisen Herren Adam Tröltscher, der zeit[?] regirenden Burgermeister zu Schlackenwald, baar, an gueter, dener Schlagener Müncz, nemlich Fünffhundert siebenzig fl. Müncz, empfangen hab; welche Ihr, von Ihrer lieben verstorbenen Frau Schwester Cecilia Täuberin[?] vermög ihres hinterlaßenen Testaments legirt und [… kraft Zettel/Zapffel zugefallen sein …]. Nach deroregen[?] ist hochgemelten H[errn] Burgermeister, oder solchen[?] Innhaber, dießer anhangenden[?] 75. fl. in crafft dießer von mir gegebenen Quittung, frey, ledig und loß; sollen auch gemelter meiner Frau Mutter in künfftiger Haab[t]raittung widerumb abgezogen werden; Deßen zu wahrem Urkundt und mehrer sicherheitt, hab Ich aber genanter Hanß Ernst Hübner, dieße Quittungen, mit eigener Hand, hiernach verfertiget, [unter]schrieben und mit meinen eigenen und angebornen aufgedruckten Insiegel becräfftiget, Geschehen Pflackenwald[d] [= Schlackenwald] den 25. Octobris Anno tausent, sechs hundert und Drey [1603].

[Siegel]
Anna Hübnerin geborne Fischerin, Wittib und Mitschwerin[?] zu Lachau

Hanß Ernst Hübner von Hüben zu Lachau Pflug[?] [Paraphe]

Zobrazit originál na Porta fontium →