Od roku 1601 se ve Slavkově datuje odlévání cínu, jež trvalo až do roku 1774.

[Úvodní protokol:] [Ozdobné iniciálové písmeno] … Když na základě nejmilostivějšího svolení a ratifikace Římské císařské, jakož i uherské a české královské Majestátu atd., našeho nejmilostivějšího pána — poté, co dne 17. dubna roku [šestnáctistého …] obecné důlní (dědičné) společenství obou horních měst Slavkova (Schlaggenwald) a Krásna (Schönfeld) s počestnou moudrou radou ve Slavkově, z mnoha závažných příčin, … [zde následuje hustě a místy vybledle psaná úvodní formule o narovnání obecné báňské společnosti] … o jistých sporech, neboť tyto hlavní položky byly v některých letech nejen vysoko naceněny, nýbrž s nimi nebylo lze vystačit, a každoročně se proto smlouvaly a sjednávaly.

Ze strany řečené počestné rady to bylo onoho času výše psaným a předepsaným způsobem provedeno a zachováno tak, aby s tím každý mohl být spokojen.

A tak uplynula tato doba … [až do] dubna nedávno minulého roku [šestnáctistého a prvního], a počestná moudrá rada, uvažujíc, že jí na tomto obchodě (díle) značně záleží a že přitom vzniká mnoho špatných (nedobytných) dluhů, byla ochotna jej postoupit a předat dál.

Tehdy nejvýše jmenovaného císařského Majestátu zdejší tehdejší správcové horního úřadu, jakož i my, přední horníci (báňští páni), vzali tuto věc v poradu a shledali toto: že touto desetiletou správou (jednáním) bylo milému hornictví prokázáno nemalé prospěšné poslání. Naproti tomu, kdyby v těchto uplynulých letech častěji nastal nedostatek toho či onoho, musel by to Jeho Majestát — vedle horníků, nikoli na „Umbstellt“ (důlní potřeby/náklad), nýbrž na desátku z nich — nést a zaplatit. […následuje hustě psaný výklad o „Umbstellt“, těžbě, pokutě a nákladech dolu…] Tak není nepatrné, že se zde, prostřednictvím Boží milosti a vykonané správy, vše dostalo do svého řádného běhu. Z těchto příčin byli zmínění (úředníci) a horníci pohnuti znovu se obrátit na řečenou počestnou moudrou radu, aby tuto často zmiňovanou správu chtěli ještě déle a [tak jako dosud] vést.

Pročež Jeho Majestátu slavkovský správce horního úřadu a desátkového úřadu, vedle obecné báňské společnosti, jakož i obě horní města Slavkov a Krásno … se na tom usnesli (zajistili).

[Vlastní ustanovení:] A to jmenovitě, a předně (za první): Počestná rada ve Slavkově chce obecnou báňskou společnost napříště, a to po dobu deseti let — počítáno od dubna roku [šestnáctistého] a prvního — zásobovat „Umbstellt“ (důlními potřebami) a osvětlením (Geleucht) podle potřeby. — [… článek o zásobování, místy vybledlý …]

Za druhé: Poněvadž se však u svobodných slavkovských hutí (Plaischen) nedostává potřebného „Umbstellt“, nýbrž jej z větší části nutno přivážet z cizích míst — což pak jejich horníci za stejnou cenu a [hotově] mají a slušně do kupní [ceny] zahrnují a odečítají — uvolili se svobodní horníci počestné radě pokaždé, nad rámec pokuty (Buß), připočíst na každý cent ještě osmnáct malých grošů: totiž tak, jak jim jeden cent „Umbstellt“ z oněch cizích míst do ceny počítají, za náklad na to vynaložený atd.; jednak proto, že se to dováží po centech, a poté se to opět po jednotlivých librách vydává; jakož i za jejich námahu. Z toho teprve se pak stanoví sazba (Tax), za niž má být kováno (Schmidt).

Aby také, poněvadž svobodní horníci přináležející k území krásenskému (Schönfeldisches Territorio) jen málo/veškerého svého „Umbstellt“ … [zásobovací článek, místy vybledlý].

Naproti tomu má počestná rada ve Slavkově pokaždé, kdykoli nastane uzavření nové smlouvy (Schein/Contract) o „Umbstellt“, prostřednictvím ustanoveného správce obchodu (Handelsverwalter), oznámit Hansi Wenzlovi, báňskému mistru (Bergmeister) Jeho Majestátu při horním úřadě, a dále — pokud budou živi — pánům horníkům Adamu Trotscherovi a Samuelu Wülßerovi. A to tak, aby při takovémto usnášení rady byli vždy přítomni, mohli věc s plnou volností projednat a uvážit; a co se přitom řádně sjedná, má být podle uloženého způsobu pečlivě sepsáno.

Pokud pak za třetí jde o železo (Eisen): počestná rada nechť dá tytéž rozličné druhy v níže uvedeném výčtu vyzvednout a [oceňovat/vydávat]. — Jako: cokoli se nazývá nebo zove „Nabeisen“ (Nageleisen, hřebíkové železo), jež váží přibližně třicet liber, za jeden [cent] …; jednotlivé libry však po dvou krejcarech (zween Kreuzer). A jedna libra oceli (Stahl), jak se dosud dávala, za … jeden groš.

Velké „Pucheisen“ a „Puchstein“ (stoupové železo a kámen): za dva zlaté a dvacet čtyři malých grošů. — Žlaby (Rinnen) a čepy hřídelí (Wellzapfen) dohromady: za dva zlaté a dvanáct malých grošů.

[Článek o železných hamrech:] … že pro svobodné obecné [hornictví] nebude vše zapotřebí, a přesto se ze strany vrchnosti panství Šítěř (Schütterberg) povolí, aby [železo] bylo odebíráno z okolních železných hamrů (Eisenhämmer). Totéž má být i nadále pokud možno opatřováno, a to za stejnou cenu (in gleichem precio), za jakou je budou horníci platit a vydávat. Poněvadž to mnoho nevynáší, nýbrž slouží spíše potřebám báňské správy, aby se jejich [zdražování] a stupňování cen předešlo, bylo to počato a povoleno atd.

Počestná moudrá rada chce rovněž vždy, prostřednictvím svobodně ustanoveného správce obchodu, provádět opatřování (dohled), aby byl tento obchod (provoz) zásoben dostatečnými způsobilými potřebami a osvětlením, a aby se báňská společnost lépe nesla [a aby] horníci neměli být obtěžováni.

A aby se v této věci jednalo s tím větším řádem a jistotou: oba dovozní úřady (Zugamt) již dostávají tuto směrnici, totiž že šichtmistři (Schichtmeister) mají vždy nejprve naskladnit a vydat to dříve přivezené (železo), nežli to později přivezené, tak jako bylo to dříve dovezené na „Umbstellt“ a kovářství (Schmid) spotřebováno a z obchodu vzato.

Konečně: [… stížnost ohledně vrchnosti panství Šítěř, obecná báňská společnost Slavkov …]

[Závěrečný protokol:] … a takto bylo dílo provedeno. O tom všem nechť se vždy nejponíženěji žádá nejmilostivější svolení a ratifikace Římského císařského Majestátu atd. A pokud by Jeho Majestát proti tomu choval milostivé pochybnosti — čehož se však nepředpokládá — pak počestná rada ve Slavkově tímto narovnáním nebude vázána.

Na svědomí a k většímu potvrzení a zachování tohoto narovnání byla sepsána dvě stejně znějící vyhotovení jednou rukou (Handschrift) a u obou obecných báňských společností byla pevně, prostřednictvím jejich úředních správců — jakož i urozených, statečných, moudrých [pánů] … (?) za jejich života: lesmistra (Forstmeister) Jeho císařského Majestátu ve Schönwartu, … lesů; Hanse Rüxella a Hanse Hertze(?), obou purkmistrů ve Slavkově; Julia Wülßera, purkmistra v Krásně — tak rovněž ze strany počestné rady tamtéž v Krásně, jménem obce, na straně jedné; a dále počestnou moudrou radou zde ve Slavkově na straně druhé — opatřena pečetěmi a [pečetidly] svobodných a obecných horních měst, tak aby jedno [vyhotovení] bylo [uloženo] u císařského horního úřadu a druhé …

[Následují tři přitištěné/přivěšené pečeti.]

[Protokoll / Eingang:] [Initial-Zierbuchstabe] … „Innernemmben“(?) — Als auf der Römischen Kayserlichen, auch zu Hungarn und Behaimb etc. Königlichen Majestät etc., unsers allergnädigsten Herrns, gnädigster Einwilligung und Ratification, nach dem [am] siebzehenden Aprilis Anno [Sechzehenhundert …], am allgemainer Erbwerckhschafft der zweier Bergstädte Schlaggenwald und Schönfeldt, sich mit ainer Erbarn Weisen Rath zu Schlaggenwald umb vieler erheblicher Sachen willen, ains Vmbstellt und Ein[geh]aus[es] [?] [… einer hier dicht und teils verblichen geschriebenen Eingangsformel über den Vergleich der gemeinen Bergwerksgesellschaft …] etwlicher Streit, sollche dann Principalstuckh, inn ainigen Jah[ren] nit allain Jm Clauten(?) hoch angeschlagen, sondern derselb[en] kain genuegen [haben]khönden geweßen. Deß[en] jeden Jahr verglichen und vereiniget.

Von gedachter Erbar[en] … aufrichten Rath aus, die Zeit aber derselb hieргесagten und für-/geschriebner massen allso verfärtigt und gehalten worden. Das mennigkliche damit khönne zufrieden sein.

Und seindt aber solliche Zeit, noch der dieten(?), als etc. … [biß] [seith?] Aprilis, nächst abgeloffnen [Sechzehenhundert und ains?] Jahr ge-/wendet. Und ain E. W. Rath, inn erwegung, das Jnen ain merckhliches, ob solchem handel beligt, und dabei vil böser Schulden gemacht wollen werden, denselben wider abzutretten und hinüberzugeben willen[s] geweßen.

Haben höchstermellter Kay. Mait. etc. hieige Oberambts der Zeit verwaltere, wir auch die fürnembsten Berghen, diese sachen inn berathschlagung gezogen, und souil befunden. Das gleichwoll durch diese zehenjärige handlung, den lieben [Bergwerckh] nit ain geringe forderung erzaigt worden ist. Da hingegen, do es aber dieselb. bei diesen hingelegten Jahren öfter mangel an ainem und anderm würde vorgefallen sein, dessen Jr Mait. etc. nebem der Berghen kheinem Vmbstellt, aber an deren Zehent gefallen entgelten heten müess[en]. [… dicht geschriebene Erörterung über Umbstellt, Büttung, Buße und Bergwerkskosten …] Alls ist nit khlainer, das hiebei vermittelst Göttliche genaden und gehapte handlung, inn seinen rechten Lauf, allmeblichen, Vmbstellt[ge]rung sich durch das beständlich auch zuetragen khommen. Dieß ürlichen(?) Ursachen dann, ehievermellter andtlich(?) und Berghen bewogen worden, noch ferner bei vorrechter E. W. Rath anzufallen, damit Sy oft gehörte handlung noch lenger und [wider] eß bishero Continuiren wollten.

Jdo wegen dann Herr Mait. etc. Schlaggenwald sich Oberambts verwalter und Zehentambtshütte, nebem allgemainer Berghschafft, dann auch baider Bergstädte Schlaggenwald und Schönfeldt … belaget, verfügt(?) … caussirt.

[Dispositio:] Alls nemblich, und fürs Erste, wollen ain Erbar Rath zu Schlaggenwald die allgemainen Berghschafft, sein hin füro, und gleichwol die zehen Jahr lang, und das [Sechzehenhundert] und ains Aprilis, verschienen [Sechzehenhundert und ains?] Jahr angesehen, mit Vmbstellt oder gelüchts, nach notturft versehen. — [… Artikel über Versorgung mit „Umbstellt“, Geleucht etc., teils verblichen …]

Fürs annder: Nach dem sich aber, bei den Frayen Schlaggenwaldischen Plaischen, der Vmbstellt notturft nit hat erfolgen, sondern da sölb maisten thails, von frembden orten herzue gebracht werden müeß. Welches dann Jhr Berman gleichem precio und beراث[s] zuerlangen und billig [willen] Jn Kauf hauß: und abträgt. Haben sich die Frey Berghen bewilligt, ainem E. Rath, federzeit, über den Buß, wie Jhnen Sy ain Centner Vmbstellt, bei vorberührten ander[er] orter herr, Jn Kauf anschlagt, für der darauf liegenden Vorlag, etc., Sy Jh[nen] der Bleischer thuen muess[en]. Dann für das ein wegen, weils es Centner herein gebracht; aber hernach wider bei ainzelichen Pfunden, wider ausgeben würdt. Sowoll für Jhr müehe, und das ÷ondere(?) Jhr, sonst darzu gefallen worden, noch achtzehn klein groschen, auf jeden Centner zuezuschlagen. — Daraus alsdann erst der Tax, des das Schmidt soll gemacht werden.

Damit auch, weiln sich die Frayen, dem Schönfeldischen Territorio zugehauß Berghen, mit wenigem/allem Jhr Vmbstellt … [Versorgungsartikel, teils verblichen].

Dargegen soll aber auch ain E. Rath zu Schlaggenwald, zu Jederzeit, so oft ain neuer Vmbstellt Schein oder Contract zuschließen vorstehet, durch den verordenten Handelsverwalter, den Hannß Wenzl Jrer Maj. Berghmaister bei Amht Berg, und dann bei leben der Herren [Berghen] Adam Trotscher, und Samuel Wülßer ankündigen. Des das alleweg bei solchem Rathschließen solle auch gegenwertig sein, mit Frey nehmen zuetrachten, die sachen abzuhandlen. Des darbei ordentlich machen sollen, aus anbefolhener massen, das selb fleissig beschriben wollen.

Souil aber zum Dritten: Das Eisen belanget, soll ain E. Rath dieselb unterschiedlichen Sorten, Jn hernach volgenden lenglichen massen worth heben und genellen lassen. — Als ain was genannt oder schlag Nabeisen, so hingefehr-/lich dreißig Pfundt wegen soll. Pro ainem [Centner] … die einzelne Pfundt aber ain Zehr. Pro Zweene Kreuzer. Und ain Pfundt Stahl, wie es bishero gegeben worden umb [Herrn] … ein groschen.

Den großen Pucheisen und Puchstein. Pro Zween Gülden vierundzwanzigkh klain groschen. — Rinns und Wellzapffen. zusammen Pro Zween Gülden Zwölff klain groschen.

[Artikel über die Eisenhämmer:] … verhanden. Das man für das frey allgemaine [Bergwerckh] nit alles würde bedürffen, und gleichwol von das Schütter Berghs Frohherrschafft wegen, sonder auch bewilligen, [Eisen] von den umbgelegnen Eisenhämmern abgefürdert worden. Soll dasselb nochmalen auch möglichst be-/fordert, und Jn gleichem precio, wie es die Berghen allso zahlen hingeben werden. Weils es nit grosses inn sich helt, sondern weil mehr die Berghverwalts notturften, damit Jhbeforderung und staigerung Jhnen verhüettet, angefangen und vergünnen worden etc.

Ain E. W. Rath will auch So und allewegen, durch frey verordenten Handels Verwalter, die verschung thuen lassen. Damit der handel, mit grossen tauglichen Vmbstellt oder gelüchts, und fleissig versehen werde. Und sich die Berghschafft, besser trage. [Damit eß] Berghen Zuebeschweren haben sollen.

Und damit dißfalls, mit souil mehrer ordnung und ge-/wißlicheit, mög gehandellt werden. Jdo baide Zughambt[er] albereit diese nachrichtung. Das nemblich, die Schichtmaister allezeit die ander brochen [Eisen] zuvor, erst einstellen und ausschneiden söllen. Alls die vorher gangene brochen, an Vmbstellt und Schmid verbraucht, und außen handel genummen worden ist.

Schließlich: [… die Beschwerung wegen der Frohherrschaft Schütterberg, allgemaine Berghschafft Schlaggenwald …]

[Eschatocol:] … und also zu Werckh bracht worden. Do solle das hierüber, und Jm allwege Jr Röm. Kay. May. etc., unnd deren gnedigist[er] willigung und ratification gehorsambist gebetten worden. Und do Jr May. etc. darwider gnedigist bedenncken tragen — welches aber doch nit verhofft würdt — ain E. Rath zu Schlaggenwald alsdann zu sollcher handlung unverbunden sein.

Zu Urkundt, und zu mehrer Bestätigung und beleibung dieses Vergleichs, seindt zwen gleichlautende Exemplaria ainer Handtschrift geschriben, und bei beeden allgemainen Berghschafften, fästlich durch die Ihre Ambt Verwalter, sowoll die Edlen, Ernvesten, Weisen, [N. N.] licht bei Lebzeit, Röm. Kay. Maj. Forstmaister der Schönwart, ablaß topfflicher und Eltzhotinscher Walder, Hannß Rüxell, und Hannß Hertzn(?), baid Bürgermaister zu Schlaggenwald, Iulius Wülßer Bürgermaister zu Schönfeldt. Also auch bei ainer Erbarn Rath, daselbst zu Schönfeldt, von gemainer Statt wegen, an ainem. Und dann durch ain auch E. Weisen Rath, alhier zu Schlaggenwald, anndert[s] Theils, mit Frey und Gemainer Bergstädte Innsigeln und [Petschaften] versortigt. Damit das ainer Jnn das Kaiserlich Oberambt, das ander … [aufbewahrt werde].

[Es folgen drei aufgedruckte/anhängende Siegel.]

[Letopočet nahoře: 1601]

Závěť Barbary, pozůstalé vdovy po zemřelém Georgu Neußerovi, měšťanu ve Slavkově (Schlackenwald / Horní Slavkov), 1601.

Invokace a arenga:
„Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice, amen. Poté, co jsem já, Barbara, zbožně pozůstalá vdova po nebožtíku Georgu Neußerovi, někdejším zdejším měšťanu v Horním Slavkově, vzala k srdci a do mysli, uvážila a důkladně rozjímala onu náhlou, nenadálou proměnu tohoto přítomného bídného a pozemského života, a že každému člověku je od Boha jednou přirozeně určeno zemřít — že není nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než její hodina — a poněvadž si nepřeji nic raději, než aby se po mé smrti mezi mými dědici a dětmi mé sestry, pozůstalými ubohými sirotky, předešlo všem svárům, závisti a nesvornosti a aby zůstalo zachováno dobré přátelství: učinila jsem proto při zdravém lidském rozumu a způsobilosti svých smyslů, v přítomnosti ctihodných a velemoudrých pánů Hanse [… přísedících, t. č. ustanoveného městského rychtáře Kašpara Birckholtze, přítomných čtyř mužů rady a městského písaře Mathese Richtera], o jejichž přidělení k sepsání mé poslední vůle jsem požádala vládnoucího pana purkmistra Hanse Köppela — tuto svou poslední vůli, pořízení a odkaz, ze svobodné vlastní vůle a bez něčího navádění či nátlaku, a dala jsem ji křesťansky sepsat.

A činím tak tímto i v nejpevnější formě a způsobu, jak se to podle řádu všech psaných práv má, může a smí co nejúčinněji stát před všemi duchovními i světskými soudy. A chci též, aby v případě, že by to nemělo platit za řádnou (solenní) závěť, mělo to sílu a moc kodicilu nebo jinak pevné poslední vůle, jak [… hustá právní formule, která zhojuje všechny formální vady a zajišťuje listině nejvyšší právní moc …].

[1.] Předně [poroučím duši Bohu; křesťanský pohřeb — na pravém okraji jen zčásti viditelné].

[2.] Za druhé [ohledně pohřbu: „… v nejpevnější formě …, ze všech dluhů, jimiž jsou dědici zatíženi, aby byla pohřbena a doprovozena“].

[3.] Za třetí: poněvadž mi můj milý bratranec, pan David Ortlhopel, syndik zdejšího společného horního města, jeho milá manželka a děti, po celý můj život prokazovali a dosud prokazují veškeré přátelské, křesťanské, ochotné dobrodiní, má po mé smrti můj dům na náměstí (am Markte), v němž bydlím, se vším právem, příslušenstvím a vším, co je v něm zatlučeno (vestavěno), za šest set zlatých [… za předchozí poctu …] být ihned přenechán a postoupen výše jmenovanému milému panu bratranci a jeho dědicům, přede všemi ostatními, do vlastnictví a k užívání.

[4.] Za čtvrté: ježto se ke mně z otcovské milostivé vůle [chová] ctihodná [rada], má výše zmíněný můj milý pan bratr/bratranec David Ortlhopel do roka a do dne po mé smrti k onomu kupně připočtenému domu složit jako závdavek tisíc zlatých, a každoročně, každý zvlášť, dokud nebude oněch řečených šest set zlatých řádně splaceno, [… z každé takto splatné a dospělé částky tří set zlatých má polovina, totiž padesát(?) zlatých, být odevzdána ctihodným zbožným institucím — kostelu, škole, špitálu a jiným chudým potřebným osobám — a druhá polovina má připadnout, být užita a vydána zmíněným dětem mé srdečně milované zesnulé sestry].

[5.] Za páté [na pravém okraji stránky, z větší části mimo výřez; čitelné jen začátky řádků: „… kdo chce … / … náležeti … / … hřbitov … / … zlatých … / … křesťansky …“].

[6.] Za šesté [na pravém okraji stránky, z větší části mimo výřez; čitelné jen začátky řádků: „… Bůh to … / … chudým(?) … / … nechat … / … dětský díl(?) … / … potom …“].

[7.] Za sedmé: chci své milé sestřenici (Mühme), panně Barbaře Ortlheglin, jakožto vlastní dceři Davida Ortlhopela, mého milého pana bratrance, [aby na mě pamatovala …].

[8.] Za osmé [na pravém okraji stránky, z větší části mimo výřez; čitelné jen začátky řádků: „… jmenovaný … / David k … / … dále … / … z té …“].

[9.] Za deváté: odkazuji a zůstavuji manželce mého milého pana bratrance, Barbaře Ortlheglin, svůj dobrý plášť a dobré čepce, jež jí mají být po mé smrti bez jakékoli překážky vydány; ona a její děti je smějí kvůli mně a aby na mě pamatovaly nosit a užívat.

[10.] Za desáté: má nynější děvečce (služebné), která mi slouží a chová se, jak se sluší na věrnou čeleď, má — jelikož to nyní již má a užívá — být rovněž [ponechán] jeden lněný(?) a jeden hrubý šátek, jenž má po mé smrti zůstat a na památku po mně jí být dán a zanechán.

Závěr (eschatokol):
„Aby tedy nad tím vším, jak výše stanoveno, na závěti i domácím majetku, jak je co nazváno, [zůstalo v platnosti], stvrzuje se tato má poslední vůle pečetí ctihodné rady a společného horního města, vedle vlastnoručních podpisů přítomných soudních a radních osob, co nejúčinněji, a po mé smrti má vše takto zůstat, proti čemuž nic… [… hustá závěrečná formule …]; toto je předsevzato, a smí být — s vědomím řečené rady, před mou smrtí i po ní, nebo kdyby mi Bůh všemohoucí navrátil mou dřívější sílu a zdraví — před mým skonem ještě změněno. Stalo se a dáno ve Slavkově (Schlackenwald) o druhém svátku svatodušním (svatodušní pondělí), což byl osmý(?) den měsíce června, po narození Krista, našeho Vykupitele a Spasitele, roku tisícího šestistého prvního.“

Pečeti a podpisy (čtyři přitištěné pečeti):
– Hanß Schyrer (Schürer?), městský rychtář
– Caspar Düntel(?)
– Hieronymus Remer, lékárník (Apotecker)
– Mathes Richter, městský písař

[Poznámka zpracovatele: Články 5, 6 a 8 jsou na pravé knižní straně, kterou předložené naskenované pruhy zachycují jen u vnitřního okraje; jejich hlavní text vybíhá vpravo mimo obraz a je nečitelný. Přepsány jsou pouze řádky ostře čitelné na levé knižní straně a ještě rozeznatelné začátky řádků pravé strany.]

[Jahresvermerk oben: 1601]

Testament der Barbara, hinterlassene Witwe des verstorbenen Georg Neußer(s), Bürgers zu Schlackenwald, 1601.

Invocation u. Arenga:
„In dem Nahmen der Heyligen und Vnzertrennlichen Dreyfaltigkeit, Amen. Nachdem Ich Barbara, weyland Georgen Neu[ß]ers gewesenen Bürgers alhier zu Schlacken=waldt, Gottselig hinderlassene Wittwe, [ent]lich zu Hertzen und zu Gemüth gefüret, erwogen und einiglich bedacht habe, die [ge]gen=wertige schnelle, vnuersehene Veränderung dis[es] gegenwertigen, elenden, und irdischen Lebens, Und das einem ieden Menschen von Gott einmahls natürlich zu sterben aufgesetzt, nichts gewissers als der Todt, und nichts Vngewissers als die Stunde desselbi[g]en ist, Auch nichts liebers wedde[r] [?], dann das nach meinem Absterben unter meinen Erben und Schwesterkind[ern], hinterlassenen armen Wai=sen, aller Zank, das [?] Neid und Vneinigkeit ver=mieden bleiben, und gute Freundschafft erhalden werden möchte, So habe ich, [bei] wolbedechtiger Menschlicher Vernunfft und Geschicklichkeit meiner Sinnen, in Gegenwarth der Erbarn und Wolweysen, Herren Hansen [… Beysitzern, der Zeit verordneten Stadt Richters Caspar Birckholtz, beywesenden Vier=Männer des Raths, und Mathesen Richters Stadt Schreibers], welche ich, gegen den Regie=renden Herrn Bürgermeister Hansen Köppeln, beliebt(?) anlangen und begeren, die mir zu meiner Erbauisung(?) abgeordnet werden, Diesen meinen letzten Willen, Ordnung und Geschäfft, aus frey willkührlichen, und ohne einiges Menschen Anreitzung oder Ringeren(?), gemacht, und christlich aufrichten lassen gebeten.

Item, und mache den auch hiermit, in der allerbeständigsten Form und weis, als solches nach Ordenung aller geschriebenen Recht, immer und wie das besten, allenthalben, vor allem und iedem geist=lichen und weltlichen Gerichten, aufs kräfftigsten geschehen soll, kan und mag. Und will auch, da im Fall solches nicht für ein solennis Testament zu achten, daß es Krafft und macht eines Codicils, oder sonsten eines beständigen letzten Willens habe, alß ich [… dichte juristische Formel, die alle Mängel der Form heilt und dem Schriftstück höchste Rechtskraft zusichert …].

[1.] Erstlich, [Befehlung der Seele Gott; christliches Begräbnis – am rechten Rand nur teilweise sichtbar].

[2.] Zum Andern, [betreffend Begräbnis: „… der allerbeständigsten Form …, aller Schulden, daraus die [Erben?] beschwert, begraben und beleitet werden“].

[3.] Zum Dritten, Nachdeme mir von meinem lieben Vettern, Herrn David Ortlhopel, Gemeiner Bergkstadt Sindico alhier, seiner lieben Hausfrauen und Kindern, in meiner Lebenszeit auch fürgestandenes Leibes(?) [… ge=]nach, bishero aller freundlicher christlicher willig=lich, [?] und gutthaten erzeiget, und bewiesen werden, So soll nach meinem Absterben, meine Behausung am Markte, darinnen ich gerechnet, und meines liebes Hauße liegt, mit aller Gerechtigkeit, ein und zugehörung, auch was darinnen genagelt und genagelt ist, Vmb Sechshundert gülden Behu=[…] wieder meine [Erben?] [… vor=]niger Verehrung, oben gemeltes meines lieben Herrn Vettern und seinen Erben, vor allen mennigklichen alsbalden, zu eigen, und zu ge=brauchen, vergönnet und gelaßen werden.

[4.] Zum Vierten, Dieweil mir von einem Erbarn [Rath?] seines gnädigen väterlichen willens über=mich gehalten wird, So soll vorgedachter mein lieber Herr Vetter David Ortlhopel, in Jahr und Tag nach meinem Absterben, zu der käufflich(en) zugerechneten Behausung, zum Angeld Tausend gülden, begend(?) Jährlich und ein iedes insonderheit, biß die benante Sechshundert gülden bekömmlich aufgerichtet und bezahlet sind, Tausen=dert gülden aufrichten und vergnügen [… einen solchen iedesmahls verlaßten und fälli=gen Dreihundert gülden, der halbe theil als fünfftzig(?) gülden einem Erbarn beyden ehrgen Kirchen, Schulen, Hospital, und anderer armer dürfftiger Personen zuge=stelt, Und der andere halbe theil vermelt=ter meiner herzlieb verstorbener gefristet kindern, genutzt und behendigt soll werden].

[5.] Zum Fünfften, [rechter Seitenrand, größtenteils außerhalb des Bildausschnitts; lesbar nur Zeilenanfänge: „… wer wil… / zugeh[ören] … / … Kirchh[of] … / … gülden … / Christ[lich] …“].

[6.] Zum Sechsten, [rechter Seitenrand, größtenteils außerhalb des Bildausschnitts; lesbar nur Zeilenanfänge: „… Gott das … / … armen[?] … / … lassen … / kindert[heil?] … / hernach …“].

[7.] Zum Siebenden, will ich meiner lieben Mühmen, Jungfrawen Barbara Ortlheglin, alß David Ortlhopels meines lieben Herrn Vettern eheleiblicher Tochter, meiner darbey [zu gedenken …].

[8.] Zum Achten, [rechter Seitenrand, größtenteils außerhalb des Bildausschnitts; lesbar nur Zeilenanfänge: „… ernan[nt] … / David z[u] … / weiter … / von der …“].

[9.] Zum Neunten, Vorschaffe und beschicke ich meines lieben Herrn Vettern Haußfrawen Barbara Ortlheglin, meinen guten Mantel, und die guten häuben, welche ihr nach meinem Absterben ohne alle Verhinde=rung zugestellet werden, Sie und ihre Kinder dieselben bey meinen wegen, und meiner darbey zu gedenken, tragen und gebrauchen sollen.

[10.] Zum Zehenden, soll meiner itzigen Ehgadt(?), welche bey mir dienet, und wie einem getreuen Dienstboten gebühret, gehalten werden, ihr soll, weil sie dasselbe izund hat und gebraucht, ingleich(en) ein flachsernes(?) und ein grobes tüch lein, [welches] etwas nach meinem Absterben verbleiben, und zum Gedechtnis meiner gegeben und gelaßen werden.

Beschluss (Eschatokoll):
„Das also dan über dieses alles, wie hiezuvor gesatzt, an Testament und Hausrath, nach Vorrig Vorhanden, alles wie es Namen hat, vermehren wolten, das dieser mein letzter Will, mit eines Erbarn Raths und gemeiner Bergkstadt Insiegel, neben der ehzeigenden(?) Ge=richte und Raths Personen brieghafften(?) und ziemer hand Vnterschrifft, [aufs] kräfftigst befestiget, vorgesehen, Und nach meinem Absterben alles also belegen, dar=wieder kein... [… dichte Schlussformel …], des fürgenommen, auch [bei] wolgedachtem Rath, ehe und nach meinem Todt, oder da mir Gott der Allmächtig meine vorige Krafft und Gesundheit wieder Verleyhen und ge[ben] möchte, ehe mein Absterben verändert werden, Beschehen und geben zu Schlacken=waldt, am andern Pfingst Feyer tage, welches ist gewesen der Achte E[h?]monats tag Junij, nach Christi unsers Erlösers und Seligmachers geburth, im Sechzehen Hun=dert und Ersten Jahre.“

Siegel und Unterschriften (vier aufgedrückte Siegel):
– Hanß Schyrer (Schürer?), Stadt Richter
– Caspar Düntel(?)
– Hieronymus Remer, Apotecker
– Mathes Richter, Stadt Schreiber

[Anmerkung des Bearbeiters: Die Artikel 5, 6 und 8 stehen auf der jeweils rechten Buchseite, die in den vorliegenden Scan=Streifen nur am inneren Rand erfasst ist; ihr Haupttext läuft rechts aus dem Bild und ist nicht lesbar. Wiedergegeben sind nur die am linken Buchblatt scharf erkennbaren Zeilen sowie die noch erkennbaren Zeilenanfänge der rechten Seite.]

Já, David Schefner [Scheffner], měšťan ze Schweinitz (Schwöllnitz / „der Schweinitz"), tímto touto listinou veřejně osvědčuji, dávám každému na vědomí, oznamuji a vyznávám, [a to takto]:

Z [prodaného] dluhopisu (úpisu), který po sobě zanechal můj milý nebožtík otec Lukáš [Lucas] Schefner, měšťan Slavkova (Schlackenwald / Horní Slavkov), mi jako na mě připadající podíl náležel [jistinný] kapitál [jedenadvaceti?] zlatých, z něhož každoročně o sv. Martině připadal (vynášel) jeden zlatý. [A protože] tato suma, totiž oněch 50 zlatých, [je uložena] u počestné a moudré rady

[…] císařského svobodného horního města Slavkova, [a to] u tamního špitálu, na třiatřicet zlatých ročního úroku, [kde to vše] [zůstává uloženo], k lepšímu [zajištění] [platby]; a [já jsem je] přijal a [postoupil/vyrovnal]. Protože jsem tedy tyto peníze přijal do svých vlastních rukou, prohlašuji se proto [tímto] za prostého, [zproštěného]

[…] zbaveného, prostého a svobodného výše uvedeného úpisu [a dluhu], tímto se jej zříkám, [prohlašuji se ho zbaven a prost], a zavazuji se, že proti tomu napříště nijak nevystoupím, nýbrž to budu pevně, stále a neporušně zachovávat — na potvrzení této listiny.

[…] A protože jsem v té rychlosti tuto listinu sám nemohl napsat, požádal jsem [pana] M[istra] Salomona Kleingröschena [Kleingröschen], aby — jelikož jsem pro onen spěch nemohl psát — ji vlastní rukou podepsal. Dáno (Actum) ve Slavkově (Schlackenwald) dne 17. července roku 1601.

[Podpis:] Salomon Kleingröschen [?] vlastní rukou [paraf]

[Nápis na rubu:] Hanns Schefler [?] [z/ve] [Dörnay?] [nejisté]

Ich David Schefner [Scheffner], Burger der Schweinitz, thue hiemit die [in dieser] Schrift [öffentlich] [be]zeugen, meiniglich [männiglich] zu wissen, fhuge [füge] und [bekenne] [öffent]lich, bekundte und bekenne, [demnach]

[…] mir von der [verkauften] [Verschreibung], so mein lieber Vater seliger Lucas Schefner, Burger des Schlaggenwaldt, hinder ihm verlassen, zu meinem angebührenden Theil ein[und]zwanzig [?] Gulden [verschriebenes] Capital gebühret, daran alle Jahr Martini ein Gulden gefallen. Das ich [dieweil] solche Summa, alß die 50 fl., [bei dem] ehrsamen [und] [weisen] Rath der

[…] kaiserlichen freien Bergkstadt Schlaggenwaldt [in] das Hospital daselben umb [drei]und dreißig Gulden jährlichen Zins [bei] [demselben] alles [stehen], [besser] [Bezahlung] vor[handen], [empfangen] und [hingeschlagen] [haben]. Dieweil ich dann solch Geld zu meinem sichern Handen [empfangen], so [sage] ich [demnach derhalben] [frei] [quit] [ledig]

[…] [ledig], [los] und [frei] der [obberührten] [Verschreibung] [und Schuld], [hiermit] [verzeihe] [mich] [dessen] [ledig] und los, und [verzeihe] [mich] [auch] [hinfürtlich] [dieweil] [zu kommen] [in] [Kraft]igkeit und [dieser] [Schrift] [—] [und gelobe], [hierwider] [nicht] [zu kommen], [sondern] [solches] [steif] [fest] und [unverbrüchlich] [zu halten].

[…] [Und dieweil ich] [in der] [Eil] [solche] [Schrift] [selbst] [nicht] [schreiben können], [habe ich] [M. Salomon Kleingröschen] [erbeten], daß [er] die weil mir aus [obberührter] Eil ich nicht schreiben können, sich mit [eigenen] Handen [unterschrieben]. Actum Schlaggenwaldt den 17. July ao: 601.

[Unterschrift:] Salomon Kleingröschen [?] m[anu] p[ropria] [Paraph]

[Rückseitige Aufschrift:] Hanns Schefler [?] [zu] [Dörnay] [?]

Kvitance Hanse Ernsta Stübmera von Stüben, bytem v Tachově, na 100 říšských tolarů. Slavkov, 5. listopadu 1601.

Já, Hans (Jan) Ernst Stübmer von Stüben, bytem
v Tachově, tímto otevřeným listem (kvitancí) vyznávám
a dávám každému na vědomí: že místo
a jménem [?] [své]
milé paní matky Anny Stübmerové [?] [... sám?]
jsem od ctihodného a
moudrého pana Jana (Johanna) Heyera,
toho času úřadujícího purkmistra báňského
a svobodného horního města Slavkova (Schlackenwald), [obdržel] sto
[dobrých říšských] tolarů v dobré, řádně ražené minci.
[Tato částka] náleží z titulu mé milé
paní matky, z jejího milého [dědictví / pozůstalosti] [?],
jakožto dědictví pocházející [?] [...] [po Kryštofovi?] [...]
[...] zesnulého [?] měšťana, nebožtíka ve Slavkově
zemřelého, Kryštofa [?], a [jeho] manželky,
[kteří se rovněž zavázali?] [?]. [Na rubu (pag. retro):]
[...] jak výše jmenovaný pan purkmistr
[částku, kterou] vyplatil [...], oněch sto říšských [tolarů],
[tímto] kvituji jako vyrovnané, prosté, volné a bez závazku. Avšak [aby] oněch
[sto] říšských [tolarů] vše opět [...] [mé] paní matce
[...] [?]
[k řádnému prospěchu?]
bylo odečteno. [Na důkaz toho a pro pravé potvrzení]
jsem já výše jmenovaný Hans Ernst Stübmer tuto
kvitanci svou přitištěnou pečetí
a vlastní rukou [...] [zhotovil?]
[a stvrdil?] [...] atd. Dáno ve Slavkově,
pátého dne měsíce listopadu, léta
tisícího šestistého prvního (1601).

[Přitištěná pečeť] Johannes Ernestus Stübmer
von Stüben, vlastní rukou

Quittung des Hans Ernst Stübmer von Stüben, wohnhaft zu Tachau, über 100 Reichstaler. Schlackenwald, 5. November 1601.

Ich Hannß Ernst Stübmer von Stüben, wohnha[fft]
zu Tachaw, bekenne hiermit dieser offenen [Quittung / Cerẽptorial?][?]
[und thue] kundt gegen männiglich, [bekenne?]: Daß ich anstatt
[und von wegen?] [...][?] [meiner]
lieben Fraw Mutter Anna Stübmerin, [geistlich?][?][... selbst?]
von dem Ehrenvest[en] [und]
[wohl]weisen Herrn Johann Heÿern,
der Zeit des Regiments [regierenden?] Bürgermeister der Bergk-
[und] freÿen Bergkstatt zu Schlackenwaldt, Einhundert
[gut Reichst]haler an guter [wohl]geschlagener Münz
[empfangen und entpfangen?]. [So] gelangt es von [wegen?] meiner lieben
Fraw Mutter, aus ihrem liebes [...][?], [...]
[als Erbschaft?] her[rührend] [...] [Christof?] [...]
[...] [verstorbenes?] Bürgers seeligen zu Schlackenwaldt
[ver]storben, Christof [...] ehlich[e] Hausfraw,
auch [ihrige?] gelobt zu [...][?]. [Pag[ina] retro:]
[... weÿß zu ...] wie [wohl]gemelter Herr Bürgermeister
die er ausgefangen [...] Einhundert ihr R. Mei[ß]:
[sage] hiermit Quitt, freÿ ledig und los. Doch [die]
[Einhundert] ihr R. Mei[ß] alles wieder [...] [meiner] Fraw Mutter
[...][?]
[zu rechter Wohlfahrt?]
abgezogen werden. [Deßen zu rechtem warem Urkundt]
hab ich obgedachter Hannß Ernst Stübmer, diese
Quittanzes mit meines aufgedruckten Insiegel
[und] eigner Handt[schrifft] [...] [gefertiget?]
[und beschloßen?] [...] [etc.] Actum [Schla]ckenwaldt
des Fünfften Monatstage Novembris, Anno
Eintausent Sechshundert und Eins.

[Siegel aufgedrückt] Johannes Ernestus Stübmer
von Stüben m[anu] p[ro]pria