Zvony farního kostela
Stránka popisuje tři zvony farního kostela v Horním Slavkově, ulité roku 1599 zvonařem Albrechtem z Prahy. Uvádí jejich váhu a latinské nápisy s českým překladem. Zvony jsou majetkem městské obce a za jejich zvonění při pohřbech se platí poplatek do obecní pokladny.
K farnímu kostelu náležely tři zvony, jež byly roku 1599 ulity zvonařem Albrechtem z Prahy.
Druhý zvon váží téměř 49 centů a nese nápis „Rupta fui nuper, sed jam sum tota novata, ut precibus sacris funeribusque vocem" (Nedávno jsem byl rozbit, nyní však jsem zcela obnoven, abych dával hlas svatým modlitbám a pohřbům).
Prostřední zvon váží asi 38 centů a má nápis „Verbum Domini manet in aeternum" (Slovo Páně zůstává na věky).
Menší zvon váží 27 centů a nese nápis „Omnia tua opera, Domine, in sapientia fecisti" (Všechna tvá díla, Pane, jsi v moudrosti učinil, Žalm 104).
Zvony jsou vlastnictvím městské obce; za zvonění při pohřbech se platí poplatek do obecní pokladny.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
K farnímu kostelu náležely tři zvony, jež byly roku 1599 ulity zvonařem Albrechtem z Prahy. Druhý zvon váží téměř 49 centů a nese nápis „Rupta fui nuper, sed jam sum tota novata, ut precibus sacris funeribusque vocem" (Nedávno jsem byl rozbit, nyní však jsem zcela obnoven, abych dával hlas svatým modlitbám a pohřbům). Prostřední váží asi 38 centů a má nápis „Verbum Domini manet in aeternum" (Slovo Páně zůstává na věky). Menší váží 27 centů a nese nápis „Omnia tua opera, Domine, in sapientia fecisti" (Všechna tvá díla, Pane, jsi v moudrosti učinil, Žalm 104). Zvony jsou vlastnictvím městské obce; za zvonění při pohřbech se platí poplatek do obecní pokladny.
Stránka shrnuje několik drobných zápisů z dějin Slavkova z let 1581–1619: pořízení cínové kašny, odlití tří zvonů farního kostela v roce 1599 (s jejich váhou, nápisy a poplatky za zvonění), koupi vsi Lohbürgrein od císaře Rudolfa II. v roce 1600 a povýšení Slavkova na královské město císařem Ferdinandem I. v roce 1547 (se znakem a trhem), potvrzené privilegiem císaře Matyáše z roku 1614.
V roce 1584 se patrně odloučili lazebníci od katolického vyznání (souvislost s tzv. Gleichenem není zcela jasná) a přijali jinou víru; zmínka se váže k místním lázním.
V roce 1581 dali páni bratři Johann a Sebastian Lippert vystavět městu cínovou (kovovou) kašnu (doloženo v H.G.L. Tom. I., s. 1).
Slavkovský farní kostel Nanebevzetí Panny Marie má tři velké zvony, které byly roku 1599 ulity Hansem (jméno nejisté) Albrechtem. Největší zvon váží přibližně 49 centů a nese nápis: „Rupta fui nuper, sed jam sum tota novata, ut precibus sacris funeribusque vocem." Prostřední zvon váží přibližně 38 centů a má nápis: „Verbum Domini manet in aeternum" (1. Petr 1,25). Nejmenší zvon váží přibližně 27 centů a jeho nápis zní: „Omnia tua opera, Domine, in sapientia fecisti" (Žalm 104). Poznamenává se, že tyto zvony nelze za žádných okolností — například při pohřbu — zvonit jinak než všechny společně, neboť jsou na sebe navzájem naladěny.
Všechny tři zvony jsou majetkem slavkovského magistrátu. Žádná soukromá osoba je nesměla používat; potřeboval-li někdo zvonění k pohřbu, musel za ně zvlášť zaplatit. Podle stavu z roku 1836 to bylo za celé vyzvánění (tři zvony) 1 zlatý 10 krejcarů konvenční mince a za poloviční vyzvánění (dva zvony) 35 krejcarů konvenční mince. (Srovnej s údaji na straně 75.)
Ves Lohbürgrein (dnes na Loketsku patrně zvaná Labenzgrün) patřila kdysi panu Adamu von Mangolt, erbovnímu manovi (Erbsassen) při Slavkově, a byla držena jako zástavní statek. V roce 1600 ji ale od císaře Rudolfa II. koupil samotný Slavkov za 2400 míšeňských kop, tedy 3000 zlatých. Podrobnosti lze dohledat v příslušné trhové smlouvě v tamní pozemkové knize, Tom. I., fol. 121.
Císař Ferdinand I. povýšil Slavkov v roce 1547 na své poddanské (královské) město a udělil mu privilegium užívat vlastní znak. Znak je rozdělen do čtyř stejných polí: v prvním je lev, ve druhém tři koule (patrně cínové hroudy), ve třetím opět lev a ve čtvrtém cín a nástroje (patrně želízka nebo kladiva) vedle sebe. Nápis na znaku zní: „Sigillum Senatus Populique Civitatis Schlaggenwald." Zároveň císař městu povolil nový týdenní trh, konaný v sobotu (podruhé). Tato znaková pečeť s letopočtem 1547 se ve Slavkově dochovala dodnes.
Císař Matyáš pak privilegiem z 20. ledna 1614 výslovně potvrdil, že město Slavkov má — stejně jako Jáchymov — právo ve všech svých listinách a podáních u soudů nazývat se plně císařským královským poddanským městem. Zároveň však napomínal, aby město vynakládalo veškerou píli na podporu hornictví a neupadalo, neboť jinak by kleslo na úroveň obyčejné vesnice a bylo by zatíženo běžnými povinnostmi (kontribucí). Toto privilegium tak Slavkov od kontribuce osvobozovalo, a stejně jako jiná hornická města zůstal Slavkov od kontribuce osvobozen až do roku 1749 (H.G.L. Tom. II., fol. 8).
Týž císař dále dal městu právo užívat a dobývat vrchy a štoly podle potřeby a libosti; potvrdil rovněž dříve udělený sobotní trh a dva výroční trhy, jak byly již dříve stanoveny. Zůstalo také zachováno, že vsi Leibitz a Possigau se vším příslušenstvím, lidmi i usedlostmi i nadále náležely a byly přiděleny ke slavkovskému farnímu kostelu.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[Levá strana — Pag. 14; okrajové letopočty: 1584, 1581, 1599, 1600]
[Okraj: 1584 — [Lázně/Landbad?] [zrušeny/odpadly?].]
V roce 1584 [odpadli?] [lazebníci?] od katolického [Gleichenu?] [?] a přijali jiný [zvyk/víru?] (z lázní [?]).
[Okraj: 1581 — Cínová kašna [?], dosud udržovaná.]
V roce 1581 dali páni bratři Johann a Sebastian Lippert [vystavět?] městu cínovou (kovovou) kašnu. (H.G.L. Tom. I. p. 1.)
[Okraj: 1599 — Zvony při kostele [Nanebevzetí?] (Mariä-Himmelfahrts-Kirche).]
Slavkovský farní kostel (Nanebevzetí Panny Marie) má tři velké zvony, jež byly roku 1599 ulity od [Hanse?] Albrechta.
Největší zvon je o přibližně 49 [centech?] [?], a má nápis:
Rupta fui nuper, sed jam sum tota novata,
Ut precibus sacris funeribusque vocem.
Prostřední váží přibližně 38 [centů?], a má nápis:
Verbum Domini manet in aeternum. 1. Petr 1. 25.
Menší váží 27 [centů?], a jeho nápis zní:
Omnia tua opera, Domine, in sapientia fecisti. Žalm 104. [Pozn.: Tyto zvony nelze za žádných okolností (při pohřbu) zvonit jinak než společně, neboť jsou na sebe [naladěny?] [?].]
[Okraj: A jsou vlastnictvím města (slavkovského magistrátu).]
Tyto tři zvony jsou vlastnictvím slavkovského magistrátu. Žádný soukromník je nesmí [užívat?]; potřebuje-li někdo k pohřbu zvonění, musí za ně zvlášť zaplatit, a to (dle stavu z roku 1836) za celé vyzvánění, když se zvoní 3 zvony, 1 fl 10 kr konv. mince, a za poloviční vyzvánění, když se zvoní 2 zvony, 35 kr konv. mince. Srovnej pag. 75.
[Okraj: 1600 — Lohbürgrein od Slavkova koupen.]
Lohbürgrein (dnes na Loketsku Labenzgrün [?]) patřil kdysi panu Adamu von Mangolt, [Erbsassen?] ke Slavkovu, [koupený?] jako zástavní [statek?]. Avšak v roce 1600 jej koupil Slavkov, tuto ves, od císaře Rudolfa II. za 2400 míšeňských kop = 3000 zlatých. [O tom?] lze v dotyčné [trhové smlouvě?] v tamní pozemkové knize nahlédnout. Tom. I. fol. 121.
[Pravá strana — Pag. 15; okrajové letopočty: 1547, 1614, 1619]
[Okraj vpravo: 1547 — Slavkov povýšen na královské [poddanské?] město s vlastním znakem a týdenními trhy. Srov. pag. 9 pozn.]
Císař Ferdinand I. povýšil Slavkov v roce 1547 na své [poddanské?] město, a dal mu privilegium užívat napříště vlastní znak. Tento je [rozdělen?] do 4 stejných polí:
v prvním oddělení je lev,
ve druhém jsou tři [koule/cínové hroudy?],
ve třetím je opět lev,
a ve čtvrtém jsou cín a [želízka/kladiva?] vedle sebe.
Nápis tohoto znaku zní:
Sigillum Senatus Populique Civitatis Schlaggenwald.
Zároveň povolil císař městu nový [trh/Wochenmarkt?], jejž je dovoleno konat v sobotu podruhé [?]. Tato popsaná znaková pečeť s letopočtem 1547 se ve Slavkově dosud zachovala.
[Okraj vpravo: 1614 — Slavkov potvrzen [jako?] královské [poddanské?] město.]
Císař Matyáš v privilegiu z 20. ledna 1614 výslovně prohlásil, že město Slavkov má — stejně jako Jáchymov (Joachimsthal) — mít privilegium, ve všech svých vyhotoveních a podáních [před soudy?] [se?] nazývat zcela císařským královským [poddanským?] městem. Avšak [?] císaře, [aby?] město vynaložilo všechnu píli na podporu hornictví, a [neupadalo?], neboť jinak by město upadlo do bídného stavu, postaveno na roveň jiným vsím, a bylo by [bráno k povinnostem?] (kontribuci). (Toto privilegium [?] osvobozuje Slavkov [od kontribuce?]; a Slavkov byl — stejně jako jiná horní města — až do roku 1749 [od kontribuce osvobozen?]. H.G.L. Tom. II. fol. 8.) [Okraj: 1614 — osvobozen od kontribuce.]
Zároveň dal tento císař městu právo, [vrch a chodby?] dle [potřeby?] a libosti [užívat/dobývat?]; rovněž potvrdil dříve od císaře Ferdinanda [I.?] povolený sobotní [trh/Wochenmarkt?] a dva [výroční trhy?], jak již prve [byly stanoveny?]. Také zůstaly tehdy Leibitz a Possigau s veškerým [příslušenstvím?], lidmi a [usedlostmi?], stejně jako prve, ke slavkovskému farnímu kostelu náležející a [přidělené?]. [Okraj: 1614 — Leibitz a Possigau [odvádějí dávky?] slavkovské faře.]
Listina města Horní Slavkov č. 804
Kryštof Multz, měšťan v Horním Slavkově, slibuje, že v určených termínech splatí radě města Horního Slavkova svůj dluh.
Datace: 06.05.1599
Dlužní úpis horňoslavkovského měšťana Kryštofa Müllze (Müllera) radě města ze dne 5. května 1599, v němž se zavazuje splatit dluh 24 tolarů i zbývající úroky a žádá radu o prodloužení lhůty ke splacení. Připojený dodatek z 10. května 1599 dosvědčuje, že dluh za rok [15]98 byl skutečně vyrovnán a peníze převzal purkmistr Niklas Pfad.
Já, Kryštof Müllz (Müller), měšťan ve Slavkově (Horním Slavkově), tímto svým vlastním psaním veřejně potvrzuji a oznamuji, že jsem zdejší ctihodné, počestné a moudré radě, svým vrchnostenským pánům, dlužen a po právu zůstal dlužen 24 tolarů. Jde o úroky, které měly být splaceny o posledních minulých Vánocích za uplynulý [15]98. rok.
Zavázal jsem se sice těchto 24 tolarů složit a zbývajících 40 (bílých?) grošů doplatit o nejbližších nadcházejících letnicích (svatodušních svátcích) tohoto 99. roku [1599], a peníze tak vyrovnat. Kvůli několika krátkodobým potížím a zdržením se mi to ale nepodařilo splnit. Proto se obracím na zmíněnou počestnou radu s prosbou, aby mi za obvyklý úrok poskytla další lhůtu, a to podle níže uvedeného splátkového ujednání.
Já, výše jmenovaný Kryštof Müllz, se tedy na svá pravá slova, na svou věrnost a víru zavazuji, že vícekrát zmíněné počestné radě, respektive její komoře (důchodu):
- o nejbližším nadcházejícím postu roku 99 [1599] zaplatím z uvedených 24 tolarů (24 zl?), spolu s úroky splatnými o posledních minulých Vánocích, bez odkladu;
- zbývajících 40 (bílých?) grošů rovněž doplatím;
- od Vánoc roku 99 [1599] až do posledního termínu, totiž hned po Novém roce 1600, budu vždy řádně a bez jakéhokoli dalšího odkladu platit i nadále se opakující (roční) úroky.
Pokud bych se pokusil dluh nějakým vypovězením zrušit a výše uvedené závazky nedodržel — což, jak jsem řekl, nechci a nemá se stát — pak bude mít zmíněná počestná rada právo vymáhat vyrovnání na celém mém jmění, majetku, statku i úrocích, a to s mým vědomím.
Na svědectví a pro lepší potvrzení toho všeho jsem na konec tohoto dlužního přiznání přitiskl svou obvyklou pečeť a vlastní rukou se podepsal.
Dáno ve Slavkově, dne 5. května léta [15]99.
Přípis: Dne 10. května léta 99 [1599] Kryštof Müllz účet vyrovnal — za rok 98 učinil zadost a propadlé úroky zaplatil. Peníze přijal pan purkmistr Niklas Pfad, a to na odečet z účtu pana komorníka.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, Kryštof Müllz [Müller], měšťan ve Slavkově [Horním Slavkově / Schlaggenwald], stvrzuji a mocí tohoto svého vlastního listu (úpisu) veřejně vyznávám a oznamuji, že jsem ctihodné, počestné a moudré radě zdejší, svým rozkazujícím pánům, dlužen a po právu zůstal dlužen dvacet čtyři tolary, a to za úroky propadlé do posledních minulých Vánoc uplynulého [9]8. roku [tj. 1598] [… nedoplatek úroků …]. Ačkoliv jsem se zavázal tyto dvacet čtyři tolary složit a zbývajících čtyřicet [bílých] grošů [?] o příštích nadcházejících letnicích (svatodušních svátcích) tohoto 99. roku [1599], a potom tytéž peníze zaplatit, přece mi pro některé krátké překážky a zdržení nebylo možné toto splnit. Proto je mou žádostí a prosbou u zmíněné počestné rady, abych dle níže uvedeného způsobu za náležitý úrok získal další lhůtu. Vyznávám tedy já, výše jmenovaný Kryštof Müllz, na svá pravá slova, věrnost a víru, že vícekrát zmíněné počestné radě, totiž její komoře (důchodu), z výše uvedených [dvaceti čtyř?] tolarů o příštím nadcházejícím postu [tomuto?] plnění roku 99, [24 zl?], spolu s úroky propadlými o posledních minulých Vánocích, bez odkladu odpovím (zaplatím), tak jako [… zbývající dluh …] zbývajících čtyřicet [bílých] grošů [?] zaplatím. Od Vánoc roku 99 až do posledního termínu, totiž nejblíže po Novém roce, když se píše rok 1600, a to vždy opětovné (každoroční) úroky, bez jakéhokoli dalšího [odkladu] řádně zaplatit. Kdybych pak nějakým vypovězením [smlouvu] vypověděl a nedodržel — což, jak řečeno výše, nechci aby se stalo ani aby tak bylo — pak má zmíněná počestná rada [míti právo] vymáhati [celé mé jmění] [… na mém majetku, statku a úrocích s mým vědomím se zhojiti …]. Tomu na svědectví a pro lepší stvrzení jsem [svou obvyklou?] pečeť na konci tohoto dlužního přiznání [vědomě] [zde] [přitiskl] a vlastní rukou se podepsal. Dáno ve Slavkově [Schlaggenwald], dne 5. května léta [15]99. — [Přípis:] Dne 10. května léta 99 Kryštof Müllz vyrovnal účet [?], za rok 98 učinil zadost a propadlé úroky [vyrovnal a?] zaplatil, což pan purkmistr Niklas Pfad přijal na srážku (na odečet) z účtu pana komorníka.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich Christoph Müllz [Müller], Burger zu Schlaggenwald, urkunde und in Crafft dießer meiner eigenen Handschrifft öffentlich bekenne und thue kund, daß ich einem Ehrnvesten, Erbarn und Weisen Rath alhier, meinen gebietenden Herren, schuldig und recht [Schuldt] verblieben bin vierundzwanzig Thaler, bis nechst vorschienen Weihnachten, des abgelauffnen 9[8]. Jahres vertaget Interesse [… abgelaufene Zinsen …]. Ob ich mich wol verobligiret, vor diese vierundzwanzig Thaler abzulegen und die hinder= stellige vierzig [weiß] groschen [?] nechste commende Pfingsten dießes 99. Jahres, dannach das selbe Geld zubezahlen, so ist mir doch durch etliche kurze Irrungen [?], Verhinderungen, daß selbe zuleisten, [unmüglich?] gewesen. Derwegen [ist?] mein Anhalten und bitten, bei vorgedachten einem Erbarn Rath, nach volgender gestalt, [umb?] gebührliche Interesse ferner Frist erlangt [zu werden]. Bekenne demnach ich obgedachter Christoff Müllz, bei meinem wahren Worten, Trauen und glauben, mehr gedachten einem Erbarn Rath oder derselben Cammerey, von vorermelten [obermeldten] [vierundzwanzig?] Thaler, nechste commende Fasten [diese?] leistung 99 Jahr 24 fl [?], beneben den [Zinsen?], nechst vorschienen Weihnacht vertaget Interesse, unvorzüglich zubeantworten, in massen ich [… die hinterstellige Schuld …] die hinder= stellige vierzig [weiß] groschen [?] zahle. Von Weihnachten anno 99 an, biß zu dem letzten Termin, [als?] nechst nach Jars, wann man [schreibt] 1600. geschrieben, und [zwar?] [allzeit?] die [wiederkehrenden?] Interesse, ohn einigen Weitern [Aufschub?] [richtig?] zubezahlen, [?] Nehmen soll ich aber, mit einer oder andern [Auskündigung?] aufkünden, und nicht einhalten würde, welches obgesagt, will [ich] nicht geschehen, noch sein soll, so soll [solchs] [nach?] gedachter ein Erbar Rath, sich des [meinen] [gantzen] [Vermögens?] [eintzubringen?] [Macht haben?] [… an Haab und gut und Zinsen mit meinem [Wissen?] zu erhalten befugt sein …], deßen zu Urkund und mehrer bekrefftigung [?] hab ich [mein] [gewöhnlich?] [Petschafft?] zu ende dießer Schult bekanntnus, [wissentlich?] [hier?] [angedrucket?], und mich mit eigener Handt unterschrieben. Actum Schlaggen= wald, den 5. May ao. 99. — [Vermerk:] Adi 10. May Anno 99 hat Christoff Müllz Rechtschafft [?] der [Rechnung?] abgelassen, 98 Jars vernüget [vergnüget], und [vertaget?] Interesse [enricht und?] bezalt, welche [her?] [Bürger=] meister Niklas Pfad, in Abschlag herrn Caemmerers Raittung empfangen.
Listina města Horní Slavkov č. 815
Apolena, vdova po Oldřichu Dreylingovi na Wagreinu a Hoholltingu, předává své právo rybolovu v řece Teplé, ačkoliv je zatím sporné, Bedřichu Scheuhenstuhlovi na Weichingu.
Datace: 28.11.1599
Listina ze Slavkova (dnešního Horního Slavkova) z 28. listopadu 1599 zachycuje, jak Apolonie, vdova po Oldřichu Dräylingovi, dokončuje prodej svého domu se zahradou, poli a loukami císařskému desátníkovi a správci horního úřadu Friedrichu Schöngenstürovi. Jde o dodatek k původnímu kupnímu listu: Apolonie k domu navíc postupuje i kus vody (rybného práva) u domu, který byl v hlavní kupní smlouvě opomenut kvůli sporu o toto právo s bývalým zástavním držitelem panství Bečov, hrabětem Sebastianem Šlikem, a nyní se všech svých nároků k této vodě zcela vzdává ve prospěch kupujícího.
Prodejní a postupní listina Apolonie, vdovy po Oldřichu Dräylingovi, ve prospěch císařského desátníka a správce horního úřadu Friedricha Schöngenstüra ve Slavkově (Horní Slavkov). Slavkov, 28. listopadu 1599.
Já, Apolonie, pozůstalá vdova po nebožtíku urozeném, statečném a ctihodném Oldřichu Dräylingovi z Wagrainu a Hochöltingu, radovi Jeho Římské císařské Milosti a hejtmanu ve Slavkově, tímto listem stvrzuji následující.
Prodala jsem urozenému a ctihodnému panu Friedrichu Schöngenstürovi[?], desátníkovi Jeho Římské císařské Milosti a zdejšímu správci horního úřadu, svůj dům se vším příslušenstvím – se zahrádkou, poli i loukami – podle zvláštního kupního listu, který byl o tomto prodeji sepsán. O potvrzení tohoto prodeje jsem požádala ctihodnou radu císařského svobodného horního města Slavkova, tehdejšího zástavního držitele panství Bečov, aby vedle pečetí ostatních přítomných pánů přitiskla i svou větší pečeť.
Kromě toho jsem témuž panu desátníkovi prodala i kus vody u domu – vyznačený na jednom místě (patrně u potoka poblíž mlýna), který k domu odedávna náležel a který užíval již můj zesnulý manžel i předchozí majitelé domu. Tuto vodu si však kdysi učinil sporným předchozí zástavní držitel panství Bečov, urozený pan Sebastian Šlik, hrabě z Pasounu a Bílého Kostela (Weisskirchen), a vzal si ji pro sebe. Do jeho práv pak nastoupila zmíněná rada jako nový zástavní držitel a v této věci se zavázala i vůči Jeho Římské císařské Milosti [formou reversu].
Právě proto byl bod o této rybné vodě v původním kupním listu vynechán – ctihodná rada se totiž obávala k němu přitisknout svou pečeť, dokud byla věc takto sporná. Nyní ovšem tuto rybnou vodu prodávám a postupuji panu desátníkovi stejným způsobem jako předchozí části majetku vedle domu, a veškerá práva, která jsem k ní měla, na něj tímto převádím. A protože vynechání vody v původním kupním listu nemá panu desátníkovi nijak škodit ani ho krátit na právech, tímto se všech svých nároků k ní zcela vzdávám a předávám mu ji do držení,
aby si ji mohl napříště připojit ke svému koupenému domu a aby mu v tom ani já, ani žádný z mých lidí nebránili – naopak aby ji mohl ke svému prospěchu užívat a požívat jako svůj majetek.
Na potvrzení toho jsem požádala Jakuba Tießhardta, úředníka Jeho Římské císařské Milosti, a Wolfa [Jähna?] Schön[…], oba měšťany slavkovské, jako své důvěryhodné svědky, aby vedle mé pečeti přitiskli i své vlastní a připojili svůj podpis.
Stalo se ve Slavkově dne dvacátého osmého listopadu léta [patnáct set] devadesát devět.
Podpis a uzávěrový záznam: Apolonie Dräylingová, z dobré svobodné vůle, vlastní rukou. Přitištěna pečeť Tießhardt.
(Rubová strana listiny neobsahuje vlastní text – je na ní jen prosvítající inkoust z přední strany a skvrny od pečetního vosku.)
Jde tedy o dodatek k hlavnímu kupnímu listu: Apolonie jím dodatečně převádí na kupujícího, desátníka Schöngenstüra, rybnou vodu u svého domu, která byla v hlavní kupní smlouvě z opatrnosti či omylem vynechána, a vzdává se k ní všech svých práv.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Prodejní a postupní listina Apolonie, vdovy po Oldřichu Dräylingovi, ve prospěch císařského desátníka a správce horního úřadu Friedricha Schöngenstüra ve Slavkově (Horní Slavkov). Slavkov, 28. listopadu 1599.
[Strana 1]
Já, Apolonie, pozůstalá vdova po nebožtíku urozeném, statečném a ctihodném Oldřichu Dräylingovi z Wagrainu a Hochöltingu, radovi Jeho Římské císařské Milosti a hejtmanu ve Slavkově, tímto písemným listem vyznávám: protože jsem urozenému a ctihodnému panu Friedrichu Schöngenstürovi[?], desátníkovi Jeho Římské císařské Milosti a zdejšímu správci horního úřadu, prodejem postoupila svůj dům se vším, co k němu patří a náleží — zahrádkou, poli a luky — podle zvláštního, o tom zřízeného kupního listu, a [také] jsem požádala ctihodnou radu císařského svobodného horního města Slavkova, tehdejšího zástavního držitele panství Bečov, aby na potvrzení uzavřeného prodeje přitiskla svou větší pečeť vedle pečetí jiných pánů. A protože jsem témuž panu desátníkovi rovněž prodala kus vody, vyznačený na jednom [místě/úseku potoka u mlýna? — Tüppel…], k domu náležející, tak jak jej užíval a požíval můj nebožtík pán i předchozí majitelé — kteroužto vodu však učinil sporu předchozí zástavní držitel panství Bečov, totiž urozený [pan]
[Strana 2, levý sloupec]
pan Sebastian Šlik, hrabě z Pasounu a Bílého Kostela (Weisskirchen), a vzal ji k sobě. Do jehož postavení (práv) řečený [zástavní] držitel, rada, nastoupil a v té věci se vůči Jeho Římské císařské [Milosti] též zaručil [a reversem zavázal …]. Pročež tedy tento bod o rybné vodě byl v kupním listu — protože ctihodná rada, jak je tam vyloženo, měla obavy přitisknout svou pečeť — záměrně vynechán. Poněvadž tedy řečenou rybnou vodu stejným způsobem jako předchozí kusy, vedle obydlí, ode mne kupuje pan desátník dědičně koupenou, a všechno mé právo, které jsem na ní měla, bylo rovněž témuž panu desátníkovi převedeno (transferováno), a protože ono vynechání rybné vody v kupním listu nemá panu desátníkovi nijak na újmu (prejudikovat), tímto se jí zcela vzdávám a panu desátníkovi ji do držení
[Strana 2, pravý sloupec]
postupuji. Aby si ji napříště mohl připojit ke svému koupenému obydlí a aby mu v tom ani já, ani moji lidé nebránili, nýbrž aby jí ke svému panskému prospěchu užíval a požíval.
A k většímu osvědčení jsem požádala [ctihodné/vznešené] Jakuba Tießhardta, úředníka (Amtmanna) Jeho Římské císařské Milosti, a Wolfa [Jähna?] Schön[…], oba měšťany slavkovské, jakožto své osvědčené přední [svědky], aby své pečeti [v žádném případě ne ke své škodě] vedle mých přitiskli a vlastní rukou se podepsali. Stalo se ve Slavkově dne dvacátého osmého [měsíce] listopadu, léta devadesátého devátého.
[Podpis / uzávěrový záznam:] Apolonie [Dräylingová] z [dobré] svobodné vůle [vlastní rukou]. — [pečeť] Tießhardt
[Strana 3: rubová strana, pouze prosvítající inkoust z předchozí strany a skvrny od pečetního vosku, žádný vlastní text.]
[Poznámka: Jde o dodatkovou listinu / vzdání se práv k vlastnímu kupnímu listu: Apolonie navíc převádí na kupujícího (desátníka Schöngenstüra) rybnou vodu u svého domu, která byla v kupním listu omylem/z opatrnosti vynechána, a vzdává se všech práv k ní.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Verkaufs- und Übergabeschrift der Apollonia, Witwe des Ulrich Dräyling, an den kaiserlichen Zehentner und Bergamtsverwalter Friedrich Schöngenstür zu Schlaggenwald (Horní Slavkov). Schlaggenwald, 28. November 1599.
[Seite 1]
Ich, Appolonia, weiland des Edlen, Gestrengen und Ehrnvesten Ulrich Dräyling[s] zu Wagrain und Hochölting, Röm. Kay. May. Rath und Hauptmann zu Schlaggenwaldt seligen nachgelassene Wittib, mit dieser Schrifft thue bekennen, demnach ich dem Edlen und Ehrnvesten Herrn Friederichen Schöngenstür[?] zur Übergebung, Röm. Kay. May. Zehenter und Bergambts Verwalter[s] alhier, meine Behausung, samt all derselben ein- und zugehörungen, Gärtlein, Aeckern und Wißmaten, laut eines hierüber sonderbaren aufgerichten Kauffbrief[s], khäufflichen zukhomen lassen, [auch] durch ein[en] Ehrnvesten Rath der Kaiserlichen freyen Bergkstatt Schlackenwaldt, alß der Zeit Pfandts Innhabern der Herrschafft Petschau, zu bekräfftigung des geschloßnen Kauffs, ihr größer Innsigl, neben anderer Herren, anhero zu drucken erbetten[.] Und were[?] das auch ich, gedachten Herren Zehenter, ein Stuck Wasser, an einem [theil/ort?] [… des Bachs bei der Mühle? Tüppel …] ausgezaichnet, zu dem Hauß gehörig, wie solches mein Herr seliger, und die vorigen Besitzere, genützet und gebrauchet, ebener massen verkauffet[.] Welches Wasser aber, von dem vorigen Pfandts Innhaber der Herrschafft Petschau, alß dem Wolgebornen [… Herrn]
[Seite 2, linke Spalte]
Herrn Herrn Sebastian Schlicken Graffen zu Passaun und Weisskirchen, strittig gemacht, und zu sich genohmen worden[.] Inn welches Fueß gedachter [Pfandts-]Innhaber Rath succedirt, auch hierüber sich, die Herrschafft S[ankt] [Cregos/…] schuldenz[?] gegen der Röm. Kay. [May.] auch zu Bürgen und Gehaimb[?] Schön[…] Altt[?] [… reuersiret? …][.] Dar=umber dann diser Punct des Fischwasser[s], inn dem Kauffbrief[?], sintemal ein Ehrnvester Rath, so derselb darinnen verklärt[?], ihr Innsigl zu trucken bedenkhen getragen, mit gedacht ausgelassen worden[.] Allweil dann, das gedachte Fischwasser, gleicher gestalt, wie die vorigen Stück, neben der Behausung, von mir, dem Herren Zehenter, erblich verkaufft und zu kauffen gegeben, und all mein Recht, so Ich daran gehabt, auch Ihme Herren Zehenter Transferirt worden[.] Und aber gleichwol diß, inn dem Kauffbrief, des Fischwasser[s] Auslassung, Ihme Herren Zehenter nichts präjudicire[.] Alß thue Ich mich da selben gäntzlich verzeihen, und Ihme Herren Zehenter zum Be=
[Seite 2, rechte Spalte]
=sitz[?] [über]geben[.] Daß Ihme hinter solches wieder zu seiner Erkau[ften] Behaus[ung] zuzubringen, Ihme mein[e] [oder] der Meinigen verhinderung möge dienst[lich] und fernerer mit seiner Herrligk[eit] Nutzen und gebrauchen[.]
Da Ich zu mehrer Urkund, hab Ich die [Ehrnvesten/Fürnemen] Jacob Tießhardt, Röm. Kay. May. Amtmann, und Wolf [Jähn?] Schön[…], beyde Bürgern zu Schl[aggen]waldt, alß meine bewärthe Vornehme[?] erbetten, daß sie ihr Pettschaffter[?] [… inn alweg ohne Schaden …] neben den meinigen, wollen aufdrucken, und mit Handt sich unterschreiben. Actum Erbenwaldt[?] [Schlaggenwaldt], den acht und zwantzigsten [Monats] Novembris, Anno, Neun und Neuntzig.
[Unterschrift / Verschlussvermerk:] Appolonia [Dräylingin] aus [gutem] beweglichem willen [eigenhändig]. — [Petschaft] Tießhardt
[Seite 3: Rückseite, nur Durchschlag der Tinte und Siegel-/Wachsflecken, kein eigener Text.]
[Anmerkung: Der Text ist eine Nachtrags-/Verzichtsurkunde zum eigentlichen Kaufbrief: Apollonia überträgt dem Käufer (Zehentner Schöngenstür) zusätzlich das im Kaufbrief versehentlich/aus Vorsicht ausgelassene Fischwasser bei ihrem Haus und verzichtet auf alle Rechte daran.]
Listina města Horní Slavkov č. 816
Jan Wenzel, perkmistr v Horním Slavkově a Lokti, vydává Martinu Hilbertovi, kožešníkovi z Ostrova, který několik let pracoval v Horním Slavkově jako horník, osvědčení o zranění, jež utrpěl v dole a kvůli němuž si musí hledat obživu jinde, a o jeho dobrém chování v práci.
Datace: 07.12.1599
Listina z 7. prosince 1599 je hornickým zachovalostním a propouštěcím vysvědčením (tzv. Kundschaft) pro horníka Matthiase Hilberta ze Slavkova. Vydal ji Hanns Kobnerzal, horník působící ve Slavkově a Krásně, a dokládá v ní, že se Hilbert po pádu do desetisáhové hloubky v šachtě choval při své práci poctivě, věrně a pečlivě, a doporučuje ho dalším vrchnostem, u kterých by chtěl hledat nové pracovní místo.
Tato listina je hornickým zachovalostním a propouštěcím vysvědčením – takzvanou „Kundschaft" – vystaveným 7. prosince 1599 ve Slavkově (Schlaggenwald) pro horníka Matthiase (Matyáše) Hilberta ze Slavkova.
Vydavatelem listu je Hanns Kobnerzal, horník (Berggesell) působící ve Slavkově a v Krásně (Schönberg), který se v úvodu odvolává na Jeho Milost Římského císaře a zároveň uherského a českého krále a na svého nejmilostivějšího pána.
Kobnerzal v listině stvrzuje a dosvědčuje každému, komu se list dostane do rukou, že Matthes Hilbert se ve Slavkově po několik let zdržoval při svém hornickém řemesle a pracoval při stoupách, tedy při drcení rudy. Při této práci se mu přihodilo neštěstí – spadl v jedné šachtě do hloubky deseti sáhů. Přesto o něm Kobnerzal vydává svědectví, že si i po tomto pádu zachoval poctivou tělesnou čest a v hornické práci vrchnostenské komory konal svou službu řádně, bez výtek.
Dále Kobnerzal píše, že Hilbertovi nemohl toto potvrzení po právu odepřít, a proto na podporu pravdy věrně a přátelsky dosvědčuje, že se Hilbert, pokud je mu známo, při své těžké práci choval počestně, poctivě, věrně a pečlivě, jak se sluší. Proto prý ani jemu, ani pánům z dolu nezpůsobil svým chováním žádné potíže – naopak by ho páni mohli klidně déle podržet ve službě a strpět jeho práci. Text nicméně naznačuje, že Hilbert si přál z nějakého důvodu (patrně kvůli zmíněnému úrazu a jeho následkům) ze služby odejít.
Ve druhé části listiny se uvádí, že vzhledem k dosavadní práci je Hilbert nucen hledat jinde poněkud skromnější pracovní místo (směnu) a tam si zajistit své živobytí. Proto se Kobnerzal obrací se svou služebnou a přátelskou prosbou na všechny, vysokého i nízkého stavu, kterým se tento list dostane do rukou: aby jmenovanému Matthesi Hilbertovi za jeho poctivé propuštění a za věrnou a těžkou práci prokázali milostivou přízeň, dobrou vůli a podporu. Žádá také, aby byla zohledněna jeho tíživá situace (břemena), a ujišťuje, že sám je ochoten podobnou službu a přátelství v budoucnu oplatit každému, kdo Hilbertovi pomůže – tak jako to učiní i on sám, bude-li o to požádán.
List byl potvrzen Kobnerzalovou obvyklou pečetí a vydán ve Slavkově dne sedmého prosince léta devadesátého devátého, tedy 7. prosince 1599.
Na rubu listiny je silně vybledlý adresní záznam příjemce a k němu pozdější, jinou (mladší) rukou připsaná registraturní poznámka s datem „20. září [15]99".
Poznámka k předloze: Mnohá slova v německém originále jsou kvůli vyblednutí a poškození písma nejistá a v přepisu i překladu jsou označena otazníkem v hranaté závorce. Střední část listiny navíc obsahuje obvyklou, hustě opakovanou dobovou právní formuli doporučení všem vrchnostem a vzájemného příslibu služeb, která je v přepisu podána zkráceně.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[KUNDSCHAFT / VÝUČNÍ A PROPOUŠTĚCÍ LIST (zachovalostní a doporučující vysvědčení) pro horníka Matthiase Hilberta, Slavkov (Schlaggenwald), 7. prosince 1599]
[Strana 1]
Římské císařské, jakož i uherské a české [... královské] Milosti [...] nejmilostivějšího pána [...] horník (Berggesell), který [působí] ve Slavkově (Schlaggenwald) a v Krásně (Schönberg), já, Hanns Kobnerzal[?], tímto se vší náležitou nabídkou svých služeb vůči každému člověku potvrzuji a vyznávám, že nynější Matthes (Matyáš) Hilbert ze Slavkova se zde po několik let zdržoval při svém hornickém řemesle a pracoval při stoupách (drtírnách rudy)[?]. Poté však, co při této práci spadl v jedné šachtě [do hloubky] deseti sáhů a [bylo možno usoudit?] o jeho poctivé tělesné cti[?] [...], [vyznávám?], že [vykonával?] v hornické práci této vrchnostenské komory[?] svou službu[?]. [Choval se?] v této směně a díle [bez výtek?].
Poněvadž jsem mu to tedy po právu nemohl odepřít, vydávám na podporu pravdy v tomto [...] vysvědčení věrně a přátelsky [toto svědectví]: totiž že se, pokud je mi známo, při své těžké práci choval počestně, poctivě, věrně a pečlivě patřičným způsobem. Tím nebudou ani já, ani páni z dolu jeho [chováním?] nikterak obtěžováni, naopak [ho] páni mohou déle podržet a strpět[?]. [...] když však [si přeje?] s láskou[?] odejít [...]
[Strana 2]
[...] vzhledem k práci, kterou dosud zde vykonával, je nucen[?] hledat jinde poněkud menší[?] směnu (pracovní místo) a tam své živobytí[?]. Pročež dochází[?] [...] ke všem a každému, podle stavu vysokého i nízkého[?], jimž tento list ukazuje, má služebná a přátelská prosba: nechť řečenému Matthesi (Matyáši) Hilbertovi pro jeho poctivé propuštění[?], věrnou a těžkou práci prokáží milostivou přízeň a veškerou dobrou vůli a podporu. Rovněž [aby?] [...] jeho břemena, [...] aby on toto mé [pravdivé?] udělené vysvědčení [...] zaslouženým způsobem [...], že jej, jak uznávám, bezpochyby [...], a oba, já i každý jiný, podle [obnovení?] přátelství, cti a [...] [ochotni se odsloužit?], [...] s pomocí[?] [...]
[...] naopak služebně a přátelsky [to] zcela ochotně oplatit.
A tento list jsem stvrdil svou obvyklou pečetí. Dán jest ve Slavkově (Schlaggenwald) dne sedmého prosince, léta devadesátého devátého [= 7. prosince 1599].
[Rub / adresa a kancelářská poznámka:]
[Adresní záznam příjemce, silně vybledlý, k tomu pozdější registraturní poznámka:] „[...] / 20. září [15]99" [jiná, mladší ruka].
[Poznámka: Jde o hornickou „kundšaft" / propouštěcí (zachovalostní a doporučující) list pro horníka Matthiase Hilberta ze Slavkova, vystavený horníkem/báňským podnikatelem Hannsem Kobnerzalem[?]. Střední část obsahuje obvyklou, hustě se opakující právní formuli doporučení všem vrchnostem a vzájemného příslibu služeb; je zde podána zkráceně. Mnohá slova jsou kvůli vyblednutí a poškození nejistá a označena [?].]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[KUNDSCHAFT / ABSCHIED für den Bergmann Matthias Hilbert, Schlaggenwald, 7. Dezember 1599]
[S. 1]
Der Römischen Kaiserlichen, auch zu Hungarn und Bo[hmen ... Königlichen] Majestät [...] allergnedigisten Herrn [...] Berggesell[?], der zu Schlaggenwald und Schönberg, Ich Hanns Kobnerzal[?], hiermit ueber meiner billigen dienst[er]biettung gegen jedermenniglich bekhennde und bekhenne, daß gegenwertiger Matthes Hilbert von Schlaggenwald seine Handtwerckh[s] eins Bergmans sich alhier etliche Jahr aufgehalten, bei und mit Pochwerck[?]arbeit gewesen[?]. Nach dem er aber an solcher Arbeit [bei?] ein[em] Schacht zehen Klaffter [tief] gefallen, und an ehrlichen[?] Leibs Ehren[?], war braun[?]bständig[?] abzunehmen[?] da[r]bei bekhennen[?], daß er [in?] dieser herrn Camer[?] [ihre?] Pochwerck arbeit der seinen kümmer[?] gehabt[?]. [Er hat sich?] in dieser Schicht und Werckh nit zuviel[?]es[?].
Wann ich ihn dann dasselb mit Fueg nit abzuschlagen gewußt, also hab ich der Wahrheit zu steuer in dieser [...] Kundtschafft trewlich[?] freundtlich mitt[ge]theilet, sollen und wollen, nemblich daß er sich, meines Wissens, an seiner saurer Arbeit erbar, aufrichtig, trew und vleissig nach der maßen[?] verhaltten. Das werden ich noch die Herren des Berg[werks?] seiner einigs[?] [ge]schickhts[?] nit beschwert, sundern [...] herren langer haben und dulden mögen[?]. [...] er aber je zu gefolter[?] [er?]liebt[?] [s]cheiden gedinger und [...]
[S. 2]
[...]tragender Arbeit noch hie Zeit, etwas geringer[?] Schicht[?]platz und derselben sein wesung[?] anderen Orts zu suchen gedrungen kumt[?]. So gelanget [...] an alle und Jede, nach gelegenheit hohes und niedrigen[?] Standes[?], dieses Briefs anzeiger, mein dienstlich und freundtlich Bitten, sie wollen Jr [ge]melten[?] Matthes Hilbert, in seiner ehrlichen Abschiedt[?]falltung[?], trewer und saurer Arbeit willen, Jne genedigen Befelhs haben, Jne alles guts willen und förderung erzaigen. Auch unter[? hunderr+?] da[ß] seine Lasten, damit er dieser meiner [warhaftigen?] uberge[t]heillten Kundtschafft, im darab[?] gewislich verschuldter[?] wege[?], daß ich erkhe[nne?] er ohne Zweifel mit seiner Erbietung[?]fallten[?] versehen[?] gehabt, und beide Ich und ein Jeder, nach erfeischung[?] freundts, ehrn und [...] [es zu beschulden?] willens, [...] mit beihelff[?] daß ich [...]
[... sundern] hinwider dienstlich und freundtlich zuvergelten gantz willig.
Und hab dießen Brief unter meines gewöhnlichen Petschafft bekrefftiget. Der geben ist zu Schlaggenwald den sibenden Decembris, Anno neunundneunzig [= 7. Dezember 1599].
[Verso / Adresse u. Kanzleivermerk:]
[Empfänger- bzw. Adressvermerk, stark verblasst, dazu späterer Registraturvermerk:] „[...] / 20 Septembris [15]99" [andere, jüngere Hand].
[Anmerkung: Es handelt sich um eine bergmännische „Kundschaft"/Abschiedszeugnis (Empfehlungs- und Sittenzeugnis) für den Bergmann Matthias Hilbert von Schlaggenwald, ausgestellt vom Berggesellen/Bergherrn Hanns Kobnerzal[?]. Der Mittelteil enthält die übliche, dicht wiederholte Rechtsformel der Empfehlung an alle Obrigkeiten und der gegenseitigen Dienstzusage; sie ist hier gekürzt wiedergegeben. Viele Wörter sind durch Verblassung und Beschädigung unsicher und mit [?] gekennzeichnet.]
Listina města Horní Slavkov č. 818
Tomáš Steinberger potvrzuje, že smlouvu, kterou uzavřel a kvůli níž musela jeho žena podstoupit těžké vězení, uzavřel se vší odpovědností.
Datace: 31.12.1599
Listina z roku 1599 zachycuje tzv. revers – písemný závazek Thomase Heinische[paura?] z [Vohlßhaimu?], vystavený ve Slavkově (Schlaggenwaldu). Heinisch se v něm vlastnoručně zavazuje, že nebude nijak jednat proti dříve uzavřené smlouvě (kontraktu) a že tento závazek – včetně domu a příslušenství – bude se svolením vrchnosti platit i do budoucna. Text je částečně poškozený a nečitelný, takže řada slov zůstává nejistá.
Já, Thomas Heinisch[paur?] z [Vohlßhaimu?], tímto svým vlastnoručním podpisem prohlašuji a vyznávám, že se zavazuji dodržet níže uvedené ujednání (kontrakt). Nikdy proti němu nehodlám jednat, nýbrž je hodlám v plné míře dodržet.
Dále následuje hutná, opakující se právní formule potvrzující tento závazek (tzv. revers). V zásadě říká toto: prodané, respektive uzavřená smlouva, má zůstat v plné a nejlepší platnosti. Nic se na ní nesmí měnit ani proti ní jednat. Protože se Thomas Heinisch po právu tohoto nároku vzdal, slibuje za sebe – i za svůj dům a vše, co k němu náleží – že proti tomuto ujednání nikdy nevystoupí. Vše se děje se svolením vrchnosti a má to platit i do budoucích časů.
Dáno ve Slavkově (Schlaggenwaldu) dne [?] [srpna?] léta [15]99.
Pod textem je vlastnoruční podpis Thomase Heinische[paura?] a vedle něj malá přitištěná pečeť s erbem.
Poznámka: Jde o jednolistou listinu psanou silně kurzívním, místy vybledlým kurentním písmem. Popsána je jen přední strana, zbytek je prázdný, jen s prosvítajícím vodoznakem; pečeť a podpis se nacházejí na okraji listiny. Řada slov právní formule je nečitelná nebo nejistá a je proto v textu označena otazníkem. Bez pochyby lze přečíst jméno vystavitele Thomas Heinisch[paur?], místo vystavení – Slavkov (Horní Slavkov) – a rok 1599.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, Thomas Heinisch[paur?] z [Vohlßhaim?], tímto svým vlastním podpisem (vlastní rukou) vyznávám: [že podle?] [...] níže obsaženého ujednání (kontraktu), proti němuž nehodlám nikdy jednat, [nýbrž je hodlám dodržet] [...]
[… zde následuje hutná, opakující se právní potvrzovací formule tohoto reversu, v podstatě tohoto smyslu: že prodané / uzavřená smlouva má zůstat ve své nejlepší (platné) podobě, nemá z toho být nic jinak postaveno ani proti tomu jednáno, a poněvadž se toho po právu vzdal (zřekl se toho), slibuje za sebe, s domem i se vším [příslušenstvím], že proti tomu nijak nebude jednat, a to vše se svolením [vrchnosti], což má platit do budoucích časů …]
Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald) dne [?] [srpna?], léta [...]99 [= 1599].
[Podpis vpravo dole:] Thomas Heinisch[paur?] [vlastní rukou]
[vedle malá přitištěná pečeť s erbem/štítem]
(Poznámka zpracovatele: Jednolistá, silně kurzívní a místy vybledlá kurentní listina; popsaná je pouze přední strana [pruhy b1+b2 s přesahem na b3], zbytek strany je prázdný s prosvítajícím vodoznakem; pruh b5 nese pečeť a podpis. Mnoho slov formulové části nelze spolehlivě přečíst a je označeno [?] nebo shrnuto. Spolehlivě čitelní jsou vystavitel Thomas Heinisch[paur?], místo Slavkov [Horní Slavkov] a rok 1599.)
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich Thomas Heinisch[paur?] p[er]/von [Vohlßhaim?] [Volkery?], thue mit dießer meiner eigner Handtschrifft [bekhennen?]: [demnach/meinung?] [...] in unten begriffenen Contract, denen ich zu keiner zeit zuwider [zu handeln gemeint?], [sondern darbei] [...] vnd ledig [...]
[… an dieser Stelle folgt die dichte, wiederholte rechtliche Bekräftigungsformel des Reverses, sinngemäß: dass das Verkaufte / der geschlossene Contract bei seiner besten Form bleiben solle, davon nichts anders gestellt noch dawider gehandelt werden solle, und weil er mit Recht darauf verzichtet (sich dessen begeben hat), gelobt er für sich, mit Haus und allem [angehörigen], dem in keiner Weise zuwiderzuhandeln, alles mit Bewilligung der [hohen Obrigkeit / Herrschaft], welches auf künftige Zeit gelten soll …]
Datum Schlaggenwaldt den [?] [Augustij?], Anno [...]99 [= 1599].
[Unterschrift, rechts unten:] Thomas Heinisch[paur?] [eigenhändig]
[daneben kleines aufgedrücktes Siegel mit Wappen/Schild]
(Anmerkung des Bearbeiters: Einblattige, stark kursive und teils verblasste Kurrentschrift; nur die Vorderseite [Streifen b1+b2 mit Übergang auf b3] ist beschrieben, die übrige Seite ist leer mit Wasserzeichen-Durchscheinen; der Streifen b5 trägt das Siegel und die Unterschrift. Viele Wörter des Formelteils sind nicht sicher lesbar und mit [?] gekennzeichnet bzw. zusammengefasst. Sicher zu lesen sind der Aussteller Thomas Heinisch[paur?], der Ort Schlaggenwald [Horní Slavkov] und das Jahr 1599.)