Listina města Horní Slavkov č. 692
Jakub Hein, řeznický mistr v Horním Slavkově, prodává Mikuláši Schlepperovi, jáhnovi v Plané, svůj dům ležící mezi domy Kašpara Kuglera a Jana Windische s příslušenstvím za 230 zlatých.
Datace: 25.01.1597
Listina z 25. ledna 1597 zaznamenává prodej domu v Horním Slavkově (mezi domy Lazara Reuckhera a Hanse Windische), který měšťan Jacob G[h]eim prodal svému švagrovi, ctihodnému Nicolausi Schlepperovi, jáhnovi (později kaplanovi) v Plané, za 230 zlatých české měny se sjednaným splátkovým kalendářem. Na okraji listiny jsou pak dopsány pozdější poznámky o skutečně splacených částkách a datech.
[Fasc. 137 — archivní složka]
Dne 25. ledna léta [15]97 se v Horním Slavkově (v listině psáno Schlaccawaldt) uzavřel trhový obchod: počestný Jacob G[h]eim, zdejší měšťan, prodal svůj dům svému švagrovi, ctihodnému a vysoce učenému panu Nicolausi Schlepperovi, jáhnovi v Plané. Prodávaný dům stál mezi domem Lazara Reuckhera a domem Hanse Windische a přecházel na kupujícího se vším právem, příslušenstvím a se vším, co k němu náleželo — tak, jak jej dosud sám prodávající držel, užíval a požíval.
Kupní smlouva byla stvrzena jako platná a neodvolatelná. Dům byl oceněn na konečnou kupní sumu 230 zlatých[?] české zemské měny (počítáno po 24 groších[?], s dalšími 7 [?] započtenými do ceny).
Z této kupní sumy měl kupující ihned složit 100 zlatých jako závdavek. O nejbližším svátku sv. Jakuba, ještě téhož roku, měl doplatit dalších 30 zlatých, a poté každoročně vždy o svátku sv. Jakuba dalších 25 zlatých — a to tak dlouho, dokud nebude celá hlavní suma 230 zlatých řádně a věrně splacena.
Jakmile kupující tímto způsobem rovnoměrně na stanovené termíny splátky složí, měl dostát svým závazkům přesně podle dohodnutého harmonogramu.
Při tomto konečném ujednání byli za stranu prodávajícího přítomni Martin Lang, měšťan v Bot[t]hau[?] (patrně Bochov), a [?] Sch[h]auben[?], měšťan v Horním Slavkově. Jako vyžádaní svědkové se jednání zúčastnili také Jeremias [?]rich[?] a Sebastian Schleger[?].
Pro větší jistotu a potvrzení celého obchodu byly vyhotoveny dvě stejně znějící, jednou rukou psané cedule, rozstřižené a rozdělené do tří dílů — kdyby se totiž stalo, že by jeden díl byl poškozen, zadržen nebo nějak podvodně zatajen, měly zbývající díly stejnou platnost a moc, jako kdyby byly k dispozici oba celé.
Stalo se 25. ledna léta [15]97.
Pozdější záznamy o platbách (dopsané na okraji listiny):
- 100 zlatých složil pan Nicolaus Schle[p]ger [= Schlepper] jako závdavek svému švagrovi u mne, Nicolause Sch[ö]dena[?], dne 3. ledna léta 97.
- Dne 2. dubna téhož roku mi můj pan švagr Nicolaus Schlepper, kaplan v Plané, slíbil poslední splátku, totiž 30 zlatých 80 [grošů?], kterou měl zaplatit o příštím svátku sv. Jakuba. Při tom byl přítomen ctihodný a vysoce učený pan magistr Zacharias [?]waldus, farář v Bruch[?], a patrně také Joseph Schlepper, jeho bratranec.
- 25 zlatých měl zaplatit pan Michl [?] o příštím svátku sv. Jakuba; dále jsou zmiňováni pan Marx Wä[ch]ter[?] a Wolfgang (v souvislosti s dědictvím[?]).
Na pravém, částečně oříznutém okraji listiny se dochovaly ještě další, jen útržkovité poznámky: zmínka o datu 25. [července?], o tom, že švagr [ne]... 25 zlatých 80 [grošů?] příštího [roku?], zbytek, který [autor záznamu] k [...], a že při tom byl [znovu] někdo přítomen — text je zde však příliš poškozený, než aby šel spolehlivě přeložit.
[Třetí strana listiny, rubová, je téměř prázdná — je na ní patrné jen prosvítající zrcadlově obrácené písmo z přední strany.]
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Fasc. 137 — archivní složka]
Známo budiž, že dnešního dne 25. ledna léta [15]97 [došlo] mezi počestným Jacobem G[h]eimem[?], měšťanem, a [na druhé straně] […] zde ve Slavkově (Schlaccawaldt = Horní Slavkov) k prodeji jednak [ze strany prodávajícího], a jeho švagrovi, ctihodnému a vysoce učenému pánu Nicolausi Schlepperovi, jáhnovi v Plané (Diaconus zur Plan), jakožto kupujícímu na straně druhé, [a to] výše zmíněného Jacoba G[h]eima domu, ležícího mezi domem Lazara Reuckhera a Hanse Windische, se vším k němu příslušejícím právem, vším příslušenstvím a přináležitostmi v té míře, jak jej týž [prodávající] držel, užíval, požíval a používal, [jako] poctivý […]
[…] a stalo se [tak] platnou a neodvolatelnou koupí, a činí výše uvedený dům coby konečná kupní suma 230 zlatých[?] české zemské měny, [počítáno] po 24 groších[?] [… ?] a 7 [?] v to započteno.
Z této právě uvedené kupní sumy má výše zmíněný kupující ihned [složit] sto zlatých jako závdavek (Angeld), a o příštím svátku sv. Jakuba, avšak ještě téhož roku, 30 zlatých, a poté každoročně 25 zlatých, vždy o svátku sv. Jakuba, [až] bude výše uvedená hlavní suma 230 zlatých zcela řádně splacena, [to vše] věrně [složit] a zaplatit.
A jakmile[?] kupující závdavek a [splátky] rovnoměrně na příště stanovené termíny složí, [má je] zcela [doplatit] vždy [… ?] a v termínech dodržet.
Při tomto [konečném] ujednání a [řádných] jednáních byli také na straně prodávajícího Martin Lang, měšťan v Bot[t]hau[?] [snad Bochov], a [?] Sch[h]auben[?], měšťan ve Slavkově.
[Rovněž?] pak Jeremias [?]rich[?] a Sebastian Schleger[?] byli jakožto vyžádaní svědkové [přítomni]. Byly také […] kvůli většímu utvrzení, posílení a jistotě [vyhotoveny] dva vystřižené[?], stejně znějící cedule (Zettel) téhož znění a jednou rukou sepsané o celé koupi [… ?], a ve třech dílech — [tak], aby kdyby se přihodilo, že by jeden byl [poškozen], zadržen nebo nějak podvodně [… ?] zatajen, měl druhý a zbývající plnou platnost a moc, jako by byly k dispozici oba.
Stalo se (Actum) 25. ledna léta [15]97.
[Pozdější kvitance / záznamy o platbách na okraji:]
100 zlatých složil pan Nicolaus Schle[p]ger [= Schlepper] jako závdavek svému švagrovi u mne, Nicolause Sch[ö]dena[?], dne 3. ledna léta 97.
Téhož dne 2. dubna mi můj pan švagr Nicolaus Schlepper, kaplan v Plané, [složil/přislíbil] poslední splátku, totiž třicet zlatých 80 [grošů?], [aby] o příštím svátku sv. Jakuba zaplatil [… ?]. Při tom byl přítomen ctihodný, vysoce učený pán magistr Zacharias [?]waldus, farář v Bruch[?] [… ?], a snad[?] Joseph Schlepper, jeho bratranec. — 25 zlatých [platí/zaplatí] pan Michl [?] [… o příštím] svátku sv. Jakuba [?] [… ?] pan Marx Wä[ch]ter[?] [… ?] Wolfgang, dědictví[?].
[Pravý sloupec, zčásti oříznutý:] po datu 25. [července?] / můj pan švagr ne[?] / 25 zlatých 80 příští[ho] [?] / zbytek, který já k m[?] / při tom byl přítomen [… ?] / [… ?].
[Strana 3 = rubová strana, téměř prázdná, jen prosvítající zrcadlově obrácené písmo — vynecháno.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Fasc. 137]
Zu wissen, das heut dato den 25. Januarij Ao [15]97 hat[?] zwischen dem [E]rbaren Jacob G[h]eim[?], Bürgern, und des [?] Handt vor[?]
[…] allhier zu Schlac[c]awaldt verkaufften an einem, [und] den seinem Schwagern, dem Ehrwürdigen und wolgelarten Herrn Nicolaö Schlepper, Diacono zur Plan, [als] Käuffern andersteils, und obgedacht[e] Jacob G[h]eim[?] Behausung, zwischen [des] Lazar Reuckhern und Hansen Windischen Behausung gelegen, mit aller derselben Gerechtigkeit, Ein- und Zugehörung allermassen, wie er solche innen gehabt, genutzt, genossen und gebraucht hat, ein[en] aufrichtigen [?] […]
[…ge]ständigen und [un]widerrüflichen Kauf geschehen, und kompt obgedachte Behausung [zu] negste[r] Kaufsumm und thut 230 fl[?] böhmischer Landtswährung, je 24 gr[?] [… ?] und 7 [?] darin [?] gerechnet.
[Von] der itztgemelten Kaufsumma soll obgedachter Käuffer alsbalden hundert Gulden zum Angeld, [und] nach volgenden kommend[en] Jacobi, doch in diesem Jahr, 30 fl, und 25 fl hernach alle Jahr und alle Wege auf Jacobi, [biß] obgemelte Hauptsumma 230 fl vollendt richtig und bezahlt ist, treu[lich] [erlegen] und bezahlen.
Und [wann?] [der?] Käuffer das Angeld in Gleichheit auf die künfftig benennten Zeiten gelegt, [soll er] vollenden selbig zu […] alle Wege […], [und] der Zeit halt[en] [wer]den[?].
Bey solcher [end]licher Abred und [ehr]lichen Handlungen sind auch des Verkäuffers seiten Martin Lang, Bürger zu Bot[t]hau[?] [Bochov?], und der [?] [wol] Sch[h]auben[?], Bürger zu Schlac[c]awaldt, [gewesen].
[Item gleichen?] [?] aber Jeremias [?]rich[?], Sebastian Schleger[?], als erbetene Ge[zeug]sleute gewesen. Sind auch [… zu]
[… zur] Mehrung, Bekrefftigung und Sicherheit willen zwen aus-[geschnittene] [?] ein- und gleichlautende Zettel, gleiches Lautes, und einer Handtschrift über alle Kauf vortzigliche[?] ausgericht, und in drei Theil — einer, ab es ich begebe[?], das eben einer dergleichen zu[ge]richt[et], [ver]haftt oder [?] gefehrlich [?] [?] verhalten würde, dem den anderen und überbliebenden alle Krafft und Gewalt haben soll, als wenn es beide vorhanden zugestellt werden.
Actum den 25. Januarij Ao [15]97.
[Spätere Quittungen / Zahlungseinträge am Rand:]
100 fl hat Herr Nicolaus Schle[p]ger [= Schlepper] das Angeld seinem Schwager bey mir, Nicolaus Sch[ö]den[?], den 3. Januarij Ao 97 [erlegt].
Sind dato den 2. Aprilis hatt mir mein Herr Schwager Nicolaus Schlepper, Capplan zur Plan, die letzt[e] Frist, nemlich dreissig fl 80 [gr?], [auf] künfftig Jacobi zu erlegen [… ?]. Dar bey ist gewest der Ehrwürdige wolgelarte Herr Magister Zacharias [?]waldus, Pfarrer zur Bruch[?] [… 80?], [und] wol[?] Joseph Schlepper, sein Vetter. — 25 fl Salt[?] [zahlt] Herr Michl [?] schlecht[?] [… künfftig] Jacobi [?] [… ?] Herr Marx Wä[ch]ter[?] [… ?] Wolfgang Erbschafft[?].
[Rechte Spalte, teils beschnitten:] hinter dato den 25. [Ju…?] / mein Herr Schwager nicht[?] / 25 fl 80 künfftig[en] [?] / rest welches ich zu m[?] / dar bey ist gewest [… ?] / man zu beißung[?].
[Seite 3 = Rückseite, fast leer / nur durchscheinende Spiegelschrift — übergangen.]
Listina města Horní Slavkov č. 704
Purkmistr a rada města Horního Slavkova vydávají revers o zástavě panství Bečova městu Hornímu Slavkovu Rudolfem II. na dvacet osm let za 28.400 tolarů.
Datace: 23.04.1597
Revers (závazný list) města Horního Slavkova z roku 1597, jímž purkmistr a městská rada slavnostně stvrzují převzetí horního panství i zámku ve Slavkově od císaře Rudolfa II. za 28 400 tolarů, splácených po dobu více než dvaceti let od svatého Jiří. Listina zároveň potvrzuje dřívější privilegia města a zavazuje měšťany k věrnému a poslušnému plnění všech podmínek vůči císaři. Text listiny je bohužel na řadě míst poškozený a čitelný jen částečně, takže mnohé podrobnosti (jména, přesná znění podmínek) zůstávají nejisté nebo chybí.
REVERS MĚSTA HORNÍHO SLAVKOVA (SCHLACKENWALD), 1597
Úvodem je třeba upozornit, že dochovaná pergamenová listina je na mnoha místech poškozená a její hustě psaný, silně zdobený text lze přečíst jen zčásti. Níže uvedený převod se proto snaží podat souvislý a čtivý smysl toho, co je patrné, a na místech, kde předloha mlčí nebo je nejistá, to ponechává otevřené (označeno „patrně", třemi tečkami nebo otazníkem) – nic si nedomýšlí.
Purkmistr a radní císařského svobodného horního města Slavkova veřejně vyznávají, za sebe i za své potomky, tímto vyhotoveným listem neboli reversem (závazným úpisem), přede všemi, co následuje:
Nejjasnější a nejmocnější kníže a pán, pan Rudolf II., zvolený římský císař a též král uherský a český, jejich nejmilostivější pán, jim předal horní panství spolu se zámkem ve Slavkově (a jeho příslušenstvím) za složení dvaceti osmi tisíc a čtyř set tolarů (28 400 tolarů). Tato částka měla sloužit k zaplacení a uspokojení nároků nebožtíka hraběte Šli[ka], respektive jeho dědiců. Splácet se mělo po dobu asi dvaceti let, počínaje od svatého Jiří příštího – patrně devadesátého – roku, a to s výhradou několika zvláštních podmínek. Tyto podmínky jsou podrobně popsány v listu, který o tom vydalo Jeho Veličenstvo a který byl městu doručen; jeho znění je do reversu doslovně vloženo (viz níže).
Vložené císařské privilegium Rudolfa II. začíná jeho titulaturou: „My Rudolf II., … král Germánie (Říše), Uher, Čech, Dalmácie, Chorvatska …, arcivévoda rakouský, markrabě moravský, … markrabě lužický atd." Dále následuje – v předloze bohužel jen útržkovitě dochované – ujednání o předání horního panství a zámku Slavkov i s inventářem, o výplatní sumě, o ročních splátkách a o dalších podmínkách a přímluvách. Hustá právní formulace je zde nutně jen zkrácena. Smyslem bylo tuto sumu znovu právně zajistit (revalidovat), a to jak ze strany měšťanů, tak spolu s městem Slavkovem. Podobně se uvádí i jistý Albert[us] (jméno je nejisté), jenž měl mít v této věci nějakou úlohu. Dále se hovoří o regáliích (výsostných právech), které mají být zachovávány a poslušně podporovány.
Ve výkonné části reversu se potvrzují dosavadní privilegia města, cla a statuta i další práva. Pokud jde o město a jeho obyvatele, zavazují se pozvednout horní panství a odvádět z něj tolary (patrně z hutí či mýtného – text je zde nejasný). Tento revers vydává jmenované město Slavkov proto, aby v tom Jeho císařské Veličenstvo nalezlo zalíbení; je vydán podmíněně, s výhradou toho, co je měšťanům dovoleno užívat a co je z jejich povinností vyňato. Vše se opírá o dřívější potvrzení práv města Slavkova.
Závěrečná část je dochována jen útržkovitě: hovoří se o léně, o zmíněném devadesátém roce a o tom, že mocí tohoto reversu purkmistr vybral oněch dvacet osm tisíc tolarů. Zmiňuje se také markrabství moravské a markraběcí práva česká, byť souvislost je nejistá.
Purkmistr, jménem radních i za sebe, dále prohlašuje, že se tímto listem – spolu s komorou i se svými ženami, dětmi a dědici, i dědici žen – zavazuje věrně plnit a vykonávat vše, co je obsaženo ve výše jmenovaném, do reversu vloženém privilegiu Jeho císařského Veličenstva. Zároveň se zavazuje, že si z toho nebude činit žádné výhody ani výmluvy, ani se jich nebude dovolávat na svou ochranu, a to žádným způsobem, jenž by odporoval stanovenému nařízení a právu. Město Slavkov i horní panství se zavazují vůči komoře poslušně a bez ustání platit a tyto závazky zachovávat, věrně vůči Jeho císařskému Veličenstvu i vůči městu (zde je zmíněna nějaká suma a rok, ale text není čitelný). Totéž se má věrně a neporušeně dodržovat i v příštích letech, poslušně, ve všem a v plnosti, náležitě a bez lsti.
Na svědectví toho dali purkmistr a rada města k tomuto listu přitisknout a přivěsit svou městskou pečeť.
Dáno ve Slavkově v den svatého Jiří, který připadl na rok – patrně – devadesátý třetí, za přítomnosti (jména není čitelné) hejtmana v Čechách.
Poznámka k listině: Jde o jedinou pergamenovou listinu, u níž jsou všechny naskenované „strany" (p1–p6) ve skutečnosti totožné duplikáty téhož skenu; ke čtení tak posloužilo pět jedinečných vodorovných pruhů (b1–b5). Písmo je hustý německý kurent a řada silně zdobených formulářových pasáží je čitelná jen zčásti, proto je výše shrnuta jen zkráceně. Jistá a spolehlivě doložená zůstávají tato fakta: vystavovatelem listiny je purkmistr a rada císařského svobodného horního města Slavkova (Schlackenwald); jde o dobu císaře Rudolfa II.; suma je 28 400 tolarů; místem je Slavkov; je zmíněn rod Šli[ků] (Schlickové); a datace listiny spadá do roku 1597, k termínu svatého Jiří.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
REVERS MĚSTA HORNÍHO SLAVKOVA (SCHLACKENWALD), 1597
[Velká iniciála:] My [N.] purkmistr a radní císařského svobodného [horního města Slavkova] —
vyznáváme za sebe i za své potomky veřejně, tímto naším vyhotoveným listem neboli reversem (závazným úpisem) přede všemi: Poté co nejjasnější, nejmocnější kníže a pán, pan Rudolf II., zvolený císař římský, též král uherský a český atd., náš nejmilostivější pán, [nám] horní panství spolu se zámkem ve Slavkově [… a příslušenstvím …] za složení dvaceti osmi tisíc a čtyř set tolarů (28 400 tolarů) k zaplacení a uspokojení [nebožtíka hraběte Šli[ka], resp. jeho dědiců …] — po [několik] a dvacet let za sebou trvajících, počínaje od svatého Jiří [Georgi] příštího [… devadesátého] roku, s výhradou několika zvláštních podmínek — jak to ve [Veličenstvem] o tom vydaném a [nám doručeném] listu, slovo od slova takto znějícím, [je psáno]:
[Vložené císařské privilegium Rudolfa II. — intitulace:] My Rudolf II. […] král Germánie [Říše], Uher, Čech, Dalmácie, Chorvatska […], arcivévoda rakouský, markrabě moravský, [… markrabě] lužický atd. […]. — [Následuje znění o předání horního panství a zámku Slavkov s inventářem, o výplatní sumě, ročních splátkách, o intercesích a podmínkách … (hustá právní formule zde zkrácena)] — o tuto [sumu] revalidovat (znovu zajistit); od nás, měšťanů, spolu s městem Slavkovem […]; rovněž [tak] a [?] Albert[us …] vyhotovil […]; regálie […] nechat konat, poslušně podporovat […].
[Výkonná část reversu:] […] potvrzená privilegia, cla a statuta a [práva] se stvrzují; ohledně našeho města a obyvatel, s ohledem na to, že My [toto] město Slavkov […] máme pozvednout horní panství […] tolarů z [hutě/cla?] […]; revers od jmenovaného města Slavkova, aby Naše římské [císařské Veličenstvo] [v tom nalezlo] zalíbení, podmíněně od nás […]; a vše, co [nám] je dovoleno užívat [a] vyhrazeno […]; město Slavkov, [dle] potvrzení […].
[Závěr:] […] v léno […] a devadesátého [roku] […] našemu městu [mocí] reversu; purkmistr […] dvacet osm tisíc [… tolarů] vybral, markrabství […] moravské [?] […] markraběcí [práva] česká. — Poněvadž My [jakožto] purkmistr, za radní, předtím [též], i Naše [komora], rovněž Naše ženy a děti a dědicové, [i] dědicové žen, tímto [toto] schvalujeme a mocí tohoto [listu a] reversu vše to, co je obsaženo ve vysoce jmenovaném vloženém privilegiu Jeho císařského Veličenstva, ve všem věrně [chceme] plnit a vykonávat; rovněž tímto nemáme žádné výhody ani výmluvy získat, ani se jich na ochranu dovolávat či [jich] užívat, nijak a žádným způsobem, proti [tomuto] nařízení a [právu] […]; a [to] městu [Slavkovu] a hornímu panství, kvůli komoře, poslušně a [ne]ustále platit [a] zachovávat, [věrně] vůči [Jeho císařskému Veličenstvu], městu [… sumu léta?] … A v příštích letech takto věrně a neporušeně zachovávat, vše věrně a neporušeně, poslušně, ve všem a v plnosti, vše náležitě a bez lsti. — Na větší svědectví jsme My [purkmistr a rada] naši městskou pečeť [k tomuto listu] dali přitisknout a přivěsit.
Dáno ve Slavkově, dne [svatého Jiří], kterýžto byl [v roce] devadesátého třetího[?] …, u […] v Čechách, našeho hejtmana tamtéž.
[Poznámky k četbě: Jde o jedinou pergamenovou listinu (všechny „strany" p1–p6 jsou totožné duplikáty skenu; přečteno bylo pět jedinečných vodorovných pruhů b1–b5). Písmo je hustý německý kurent; řada silně zdobených formulkových pasáží je čitelná jen zčásti a výše je shrnuta zkráceně. Jisté jsou: vystavovatel = purkmistr a rada císařského svobodného (horního) města Slavkova / Schlackenwald; císař Rudolf II.; částka 28 400 tolarů; místo Slavkov; zmínka o rodu Šli[ků]; datace 1597 (svatojiřský termín).]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
REVERS DER STADT SCHLACKENWALD (HORNÍ SLAVKOV), 1597
[Große Initiale:] Wir [N.] Bürgermeister und Rathmanne der Kaiserlichen Fr[eyen Bergstadt Schlackenwald] —
Bekennen vor uns und unsere Nachkommen öffentlich, hiemit diesem unsern verfertigten Brief oder Reuers [Revers] vor jedermenigklichen: Nachdem der Allerdurchle[uchtigste], Großmächtigste Fürst und Herr, Herr Rudolf der Ander, erwählter Römischer Kaiser, auch zu Hungern und Behaim [Böhmen etc.] König, unser aller gnädigster Herr, [uns] die [Berg]herrschafft samt dem Schloss [zu] Schlackenwald [… und Zugehör …] gegen Erlag von Acht und Zwanzig tausend und vierhundert Thaler (28.400 Thaler) zu Abstattung und Conte[n]tirung [des weiland Grafen Schli[ck] bzw. seiner Erben …] — auf [etlich] und zwanzig Jahr nacheinander währund, von Georgi [St.-Georgs-Tag] des kunftigen [… Neunzig]sten [Jahres] an[zu]richten, mit Vorbehalt etlicher absonderlicher Conditionen [— wie das in I. Kai. Mt. darüber] aufgerichtetem und [uns zugestelltem] Brief, von Wort zu Wort also lautend, [beschrieben steht]:
[Inseriertes Kaiserdiplom Rudolfs II. — Intitulatio:] Wir Rudolf der Ander […] des Königreichs [zu] Germanien, zu Hungern, Behaim [Böhmen], Dalmatien, Croatien […] König, Erzherzog zu Österreich, Marggraf zu Mähren [… Markgraf zu] Lausitz [etc.] […]. — [Es folgt der Wortlaut über die Übergabe der Bergherrschaft und des Schlosses Schlackenwald samt Inventar, die Ablösungssumme, die jährlichen Raten, die Intercessionen und Conditionen … (dichte rechtliche Formel hier verkürzt)] — auf solche [Summe] zu revali[di]eren; von uns, den Bürgern, samt der Stadt Schlackenwald […]; gleicher [Gestalt] und [?] Albert[us …] aufgericht […]; die Regalien […] beschehen [geschehen] zu lassen, gehorsamlich [zu] befördern […].
[Operativer Teil des Reuers:] […] confirmirten Privilegien, Zollen und Statuten und [Gerechtigkeiten] bestätigt [werden]; wegen unser Stadt und Insassen, im Respect, Wir [diese] Stadt Schlackenwald […] auf zu [bringen] die Bergherrschafft […] Thaler von der Zell[?] […]; den Reuers von obgemelter Stadt Schlackenwald, damit Unser Römisch[er Kaiser] [solches Wohl]gefallen, conditionaliter [bedingt] von uns […]; und alles, was [uns zu] gebrauchen erlaubt [und] ausgenommen [ist] […]; Stadt Schlackenwald, [laut] Confirmation […].
[Schluss:] […] zu Lehen […] und Neunzigsten […] unser[er] Stadt [aus Kraft] des Reuers; der Bürgermeister […] Acht und Zwanzig tausend [… Thaler] erhoben, der Marggrafschaft […] Mähren [?] […] die Marggräflichen [Rechte] zu Behaim [Böhmen]. — Dieweil Wir [als] Bürgermeister, für die Rathmanne, vorher [auch] und Unsere [Mar]ckammer, auch Unsere Frauen und Kinder und Erben, [und] der Frauen [Erben], auch hiemit [solches] bewilligt, und in Kraft dieses [Brief und] Reuers Alles das, so [in] hochermelten Inserirten [I.] Kai. Mt. Freiheits-brief begriffen, in allem [getreulich nach]zukommen und [zu] vollziehen; auch hiemit keinen einigen Vortheil noch Behelf besitzen, noch sich dessen zu Schutz haben oder [zu] gebrauchen, in kein Weg noch Wege, wider [die] Anordnung [und Gerecht]igkeit […]; [und solches] der Statt [Schlackenwald] und Bergherrschafft, von wegen [der] Cammer, gehorsamlich und [un]ablässig [zu] zahlen [und zu] erhalten, [getreulich] gegen [I. Kai. Mt.], der Statt [… Summe Anno?] … Und in den künftigen Jahren also getreu und unverbrochen [zu] halten, all[es] getreu[lich] und unverbrochen, [zu] gehorsam[en, in] allem und vollem, alles gebührlich und ohne [Gefährde]. — In mehrer Urkund haben Wir [Bürgermeister und Rath unser Stadt-]Insiegel [hieran] drucken und Anhangen lassen.
Der geben zu Schlackenwald, den Tag [Georgi], so ist gewesen [im Jahr] der drei und Neunzig[…?], bei […] zu Behaim [Böhmen], unser[em] Hauptmann daselbst.
[Anmerkungen zur Lesung: Es handelt sich um eine einzelne Pergamenturkunde (alle „Seiten" p1–p6 sind identische Scan-Duplikate; gelesen wurden die fünf einzigartigen Querstreifen b1–b5). Die Schrift ist dichte deutsche Kurrentschrift; zahlreiche stark verschnörkelte Formelpartien sind nur teilweise lesbar und oben verkürzt zusammengefasst. Gesichert sind: Aussteller = Bürgermeister und Rat der Kaiserlichen Freien (Berg-)Stadt Schlackenwald/Horní Slavkov; Kaiser Rudolf II.; Summe 28.400 Thaler; Ort Schlackenwald; Erwähnung des Geschlechts Schli[ck]; Datierung 1597 (Georgi-Termin).]
Listina města Horní Slavkov č. 711
Melichar z Redernu potvrzuje, že přijal 637 kop za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 07.05.1597
Kvitance (potvrzení o vyrovnání dluhu) z roku 1597, kterou vystavil Melchior z Redernu, svobodný pán na Frýdlantě, Liberci a Seidenbergu, císaři a králi jako věřitel po zesnulém Sebastiánu Šlikovi, hraběti z Bassanu. Listina popisuje, jak byla po dlouhém jednání a rozhodnutí zvláštních komisařů (21. dubna) rozdělena poměrně zástavní suma mezi věřitele – Redern z ní obdržel 1380 zlatých 9 grošů, tedy poměrně 314 a tři čtvrtě kopy a šest [grošů?], a tímto císaře i ostatní zúčastněné strany zprošťuje dalších nároků. Na rubu je poznámka o kvitanci s částkou 637 zlatých (přeškrtnuto) a číslem 45.
[1597]
Já, Melchior z Redernu, svobodný pán na Frýdlantě, Liberci (Reichenberg) a Seidenbergu, rada Jeho Římské císařské Milosti, místodržící [ve Slezsku] a někdejší rada a hejtman arciknížete rakouského Maxmiliána ve Schmiedebergu [?], obracím se tímto listem – jak mi bylo přátelsky předepsáno skrze císařský list – na svého přátelského a dobrého knížete a pána, pana ..., z Boží milosti zvoleného římského císaře, též uherského a českého krále atd., svého nejmilostivějšího pána.
Jde o věc nebožtíka urozeného pána, pana Sebastiána Šlika, hraběte z Bassanu, nejvyššího úředníka Jejich císařské Milosti: jeho nezaplaceným věřitelům a ručitelům mělo být, kvůli jejich odděleným pohledávkám, po mnoha jednacích dnech dopomoženo k vyrovnání a smírnému urovnání celé záležitosti. Jelikož jediná zástavní suma, jež zbývala po vyúčtování s paní vdovou, nepostačovala na uspokojení všech, byla věc předložena zvláště k tomu ustanoveným komisařům, kteří dne 21. dubna nejmilostivěji určili a stanovili, jak se má postupovat.
(Následuje obšírná právní formule popisující, jak se má zástavní suma rozdělit mezi věřitele poměrně – „pro rata" – podle jejího skutečného stavu; dále se řeší, že tehdejší vyslanci neměli dostatečnou plnou moc, a popisuje se, co se v této věci odehrálo u soudu zemského zřízení [?] ve Slavkově. Vše se dělo z rozhodnutí pánů komisařů ustanovených Jeho císařskou Milostí.)
V souladu s tímto nejmilostivějším rozhodnutím Jeho císařské Milosti tímto vyznávám a stvrzuji, že jsem od zmíněného [dalšího?] svobodného pána obdržel 1380 zlatých 9 grošů. Tato částka představuje celý můj dluh – jistinu, úroky, škody i náklady –, který jsem měl na zástavním platu, a to v rozsahu, v jakém peníze nejmilostivěji povolené Jeho císařskou Milostí postačovaly.
Poměrně (pro rata) jsem tedy přijal vyplaceno tři sta čtrnáct a tři čtvrtě kopy a šest [grošů?].
Proto tímto zmíněnou císařskou, uherskou i českou královskou Milost, případně toho, koho se kvitování z Boží vůle týká, zcela zprošťuji, propouštím za prosté a volné – a to nejen ohledně této přijaté částky tří set čtrnácti a tří čtvrtí kopy, ale i ohledně veškerého případného nedoplatku a dalších nároků vůči ostatním věřitelům na sumě, úrocích, škodách a nákladech, jež by poměrně (pro rata) zkráceně z téže sumy ještě mohly připadnout.
Dále se za sebe i za své dědice a právní nástupce zříkám [dalších nároků], jimž tento kvitanční list na budoucí časy vydávám, ve věci další [konkursní] záležitosti hraběte Sebastiána Šlika.
Rubová (dorsální) poznámka: Kvitance pana Melchiora z Redernu. 637 zlatých (přeškrtnuto) – č. 45.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[1597]
Já, Melchior z Redernu, svobodný pán na Frýdlantě, Liberci (Reichenberg) a Seidenbergu, rada Jeho Římské císařské Milosti, místodržící [ve Slezsku] a [někdejší] rada a hejtman ... arciknížete rakouského Maxmiliána ve Schmiedebergu [?], ...
[Oslovení adresátů:] ... a mému přátelskému [dobrému] knížeti a pánu, panu ..., druhému z Boží milosti zvolenému římskému císaři, též uherskému a českému králi atd., mému nejmilostivějšímu pánu, jak je jim skrze týž císařský [list] přátelsky popsáno:
Nebožtíka urozeného pána, pana [Sebastiána] Šlika (Schlick), hraběte z Bassana (Passaun), nejvyššího [úředníka] Jejich císařské [Milosti], nezaplaceným věřitelům a ručitelům [bylo] ohledně jejich odděleného uspokojení, po mnoha proběhlých [jednacích] dnech, k vyrovnání a smírnému [urovnání] téhož – poněvadž jediná zástavní suma, po vyúčtování s paní vdovou [...], byla před k tomu zvláště ustanovenými komisaři dne 21. dubna nyní [?] nejmilostivěji určena a stanovena –
[Následuje obšírná právní a narovnávací formule o poměrném (pro rata) uspokojení věřitelů podle výše dochované zástavní sumy; dále o tehdejších vyslancích, kteří nebyli vybaveni dostatečnou plnou mocí, a o tom, co se událo u soudu zemského zřízení [?] ve Slavkově. – Od pánů komisařů ustanovených Jejich císařskou [Milostí].]
[Má] se tomu státi podle nejmilostivějšího rozhodnutí Jejich císařské [Milosti]; vyznávám a [stvrzuji] tímto, že jsem na konci zmíněnému druhému svobodnému pánovi [připadajících] 1380 zl. 9 gr. – tj. celého a veškerého svého dluhu na jistině, úrocích, škodách a nákladech, který jsem měl na zástavním platu, pokud peníze nejmilostivěji povolené Jejich císařskou [Milostí] postačovaly –
poměrně (pro rata) tři sta čtrnáct a tři čtvrtě kopy, šest ... [grošů?] vyplaceno přijal.
Že tedy tímto rovněž zmíněnou císařskou, jakož i uherskou a českou královskou [Milost], anebo toho, koho se to z Boží [vůle] kvitování týká, nejen z tohoto právě zmíněného přijatého obnosu tří set čtrnácti a tří čtvrtí kopy, ale i ze všeho a každého nedoplatku a více vůči ostatním věřitelům – na sumě, úrocích, škodách a nákladech poměrně (pro rata) zkráceného – co [...] z téže sumy mít může, zcela kvituji, propouštím za prosté, volné a zproštěné.
[A dále] se zříkám, i za své dědice a právní nástupce, jimž tento kvitanční zápis na své časy [vystavuji], této tedy další [záležitosti konkursní podstaty] hraběte Sebastiána Šlika [...].
[Rubová strana – dorsální poznámka:] Kvitance pana Melchiora z Redernu. 637 zl. [přeškrtnuto] – č. 45.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[1597]
Ich, Melchior von Redern, Freyherr auf Friedland, Reichenberg und Seidenberg, der Röm[ischen] Kay[serlichen] M[ajestä]t Rath, Statthalter [in Schlesien] und der ... [weiland] des ... Maximiliani Ertzhertzog[en] zu Österreich Rath und Obrist[er] zu Schmiedeberg [?], ...
[Anrede an die Adressaten:] ... und meinen freundlichen [guten] Fürst und Herrn, Herrn ... der anderer von Gottes Gnaden erwählter Römischer Kaiser, auch zu Hungern und Böheim König etc., meinem allergnädigsten Herrn, durch deroselben Kaiserliches [Schreiben] ihnen freundlich zu beschreiben:
Weiland des Wohlgebornen Herrn, Herrn [Sebastian] Schlicken, Grafen zu Bassaun [Passaun], Ihrer Kay[serlichen] [Majestät] Obrist[en] [...], unbezahlten Creditorn und Bürgen [hat man] ihrer Absonderung wegen, nach gepflogenen vielen Tagen, zu Vergleichung und gütlicher [Beilegung] der gleich[en] ... – dieweil sich die einige Pfandsumme, nach Abrechnung der Frau Witwe [...], vor das [hierzu] sonderlich verordneten Commissarien, den 21. Aprilis hierzu nunmehr [?] allergnädigst ernannt und angesetzt –
[Es folgt die ausführliche Rechts- und Vergleichsformel über die anteilige Befriedigung der Gläubiger nach Maßgabe der vorhandenen Pfandsumme; ferner über die seinerzeit nicht mit genugsamer Vollmacht versehenen Gesandten und über das, was sich am Gericht der Generallandesordnung [?] zu Schlackenwald begeben hat. – Von Ihrer K[aiserlichen] [Majestät] verordneten Herrn Commissarien.]
Ist daselben [von] Ihrer K[aiserlichen] [Majestät] [...] gnädigster Resolution gemäß zu werden; bekenne und [...] hiermit, daß ich zu Ende gedachten anderen Freyherrn 1380 fl. 9 gr. der alle und jede meine Schuld, an Haupt-Summa, Zinsen, Schaden und Unkosten, die ich an den Pfandschilling [hatte], – dieweil sich die von Ihrer K[aiserlichen] [Majestät] gnädigst bewilligte Gelder erstrecken, besondern gehabt –
pro rato dreyhundert und vierzehn und drei Viertel Schock, sechs ... [Groschen?] aus[ge]gangen [empfangen] habe.
Daß demnach hiermit auch gedachter Kaiserlichen, und auch zu Hungern und Böheim König[lichen] [Majestät], oder aber wen es dieselbe quittierens von Gottes [wegen?], nicht allein dieses jetztgedachten empfangenen Geldes der dreyhundert und vierzehn und drei Viertel Schock, demnach alles und jedes hinterstellig, und mehr an andere Gläubiger, an Summa, Zinsen, Schaden und Unkosten pro rato [...] gekürzt, des [...] aus der selben Summe haben mag, gänzlichen quitt, frei, ledig und los.
[Sondern] verzichte mich, auch meiner Erben und Erbnehmer, deren ich diese[s] Quitt[ungs]-Verschreiben[s] zu meinen Zeiten, dieser demnach andere von Graf Sebastian Schlicken [Gantsache] [...].
[Verso – Dorsalvermerk:] Herr Melchior von Redern quittung. 637 fl. [durchstrichen] – N°. 45.
Listina města Horní Slavkov č. 727
Jindřich z Vartmberka potvrzuje, že přijal 1.103 tolary 55 grošů za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 12.05.1597
Listina z roku 1597, v níž Jindřich, pán z Wartenberka na Saské Kamenici a Cvikově, potvrzuje císaři Rudolfu II. vyrovnání částky 1103 tolarů 55 grošů, která mu připadla z pozůstalostního vyúčtování po zesnulém hraběti Šebestiánu Šlikovi. Wartenberk se vzdává dalších nároků vůči tomuto zástavnímu platu, ale výslovně si ponechává právo na poměrný podíl z ostatní části Šlikovy pozůstalosti, jako přísluší i dalším věřitelům a služebníkům.
[1597]
Já, Jindřich, pán z Wartenberka na Saské Kamenici (Chemnitz) a Cvikově (Zwickau), dědičný číšník Království českého, tímto oznamuji: Jeho Veličenstvo, nejjasnější a nejmocnější kníže a pán Rudolf Druhý, římský císař a také uherský a český král, náš nejmilostivější pán, prostřednictvím svého otevřeného císařského rozkazu a listu nejmilostivěji pověřil a ustanovil své komisaře, aby dne 21. dubna rozhodli ve věci zaslaného jednání (traktátu) týkajícího se zesnulého urozeného pana hraběte [...] a nezaplacených věřitelů a služebníků a jejich pohledávek — totiž jak se má po dědickém vyrovnání vyúčtovat a smírně urovnat, do jaké míry se zbývající zástavní suma po odečtení zástavních prostředků ještě rozprostírá. Tak to ostatně obšírněji stanoví zmíněný otevřený rozkaz nejvýše jmenovaného jeho Veličenstva.
A ačkoli jsme se z větší části osobně a poslušně dostavili, přesto jsme — patrně především kvůli tomu — zaslali také příslušné dokumenty a udělili svou dostatečnou plnou moc, aby věc mohla být soudně projednána. Namísto osobního dostavení jsme byli od řádně ustanovených komisařů jeho Veličenstva odkázáni na další milostivé rozhodnutí (rezoluci) samotného Veličenstva.
Vyznáváme a oznamujeme, že na počátku [tohoto jednání] byl výše zmíněnému Jindřichovi, pánu z Wartenberka, dlužen jeden tisíc jedno sto tři tolary a padesát pět grošů nade vše — totiž ze sumy oné škody a nákladů, jež mi jinak vzešly ze zástavního platu. Z částky, kterou jeho Veličenstvo nejmilostivěji povolilo vyplatit v rámci tohoto rozprostření (rozpočtení), mi tak poměrně (pro rata) připadalo požadovat jeden tisíc jedno sto tři tolary, padesát pět grošů.
Pravím tedy tímto nejvýše jmenovanému císařskému, též uherskému a českému královskému Veličenstvu — případně vydávám, bude-li třeba, kvitanci — že ohledně těchto nyní zmíněných peněz onoho rozprostření, totiž 1103 tolarů 55 grošů, jakož i ohledně poměrně vyplaceného zbytku ze sumy oné škody a nákladů, ať se nazývá jakkoli, jsem tímto zcela vyrovnán, propuštěn a osvobozen. Zavazuji se proto — já i moji dědicové a nástupci — mocí tohoto listu, že nikdy a v žádném čase nebudeme vůči jeho Veličenstvu uplatňovat žádný další nárok ohledně tohoto ani jiných výše uvedených dluhů zesnulého hraběte Šebestiána Šlika, souvisejících se zástavním platem.
Činím tak však s touto výslovnou výhradou: pokud jde o to, co se mimo tento zástavní plat týká jiné, výše zmíněné pozůstalosti hraběte Šebestiána Šlika a co mi z ní má poměrně (pro rata) dále náležet — stejně jako náleží i ostatním jeho věřitelům a služebníkům — tím není nic dotčeno ani na újmu. To vše bez lsti, stručně a s příslušným povolením, dáno před úřadem [...], psáno měsíce máje [1597].
Rubové (dorsální) poznámky: Na zadní straně listiny je poznámka „Getschen" [...], dále „·3· 26/80" [?] a obráceně psaný záznam: „Jindřich [pán] z Wartenberka [...] 1103 fl 55 g".
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[1597]
Já, Jindřich, pán z Wartenberka na Saské Kamenici (Chemnitz) a Cvikově (Zwickau), dědičný číšník Království českého[?], oznamuji [a činím známým, že] [...] vznešený, jasný [...] velmožný kníže a pán, pan Rudolf Druhý, římský [...], nejjasnější římský císař, též uherský a český král, [...] nejmilostivější pán, prostřednictvím svého císařského otevřeného rozkazu a listu, [ohledně] zaslaného jednání (traktátu) [někdejšího] urozeného pána, pana hraběte [...] zesnulého, [...] jeho Veličenstva [...], [ve věci] nezaplacených věřitelů a služebníků a jejich pohledávek, po dědictví[?] [...] k vyúčtování a smírnému narovnání, jak daleko se zbývající zástavní suma po odečtení zástavních prostředků bude rozprostírat. Své komisaře nejmilostivěji pověřil a ustanovil, aby [věc] dne 21. dubna rozhodli, [...] tak, jak to obšírněji obsahuje zmíněný otevřený [...] rozkaz nejvýše jmenovaného jeho Veličenstva [...].
A ačkoli jsme se z větší části osobně poslušně dostavili, přesto [zejména?], přitom [též?] [...] zaslali a dali svou dostatečnou plnou moc, aby [...] [bylo soudně projednáno?], [...] k dostavení [...] sami [...] [...] jeho Veličenstva [řádně ustanovení?] [...] komisaři, a [...] sami od jeho Veličenstva dále milostivě k usnesení (rezoluci) byli odkázáni.
Vyznáváme a oznamujeme, že [...] na počátku zmíněný [Jindřich] pán z Wartenberka, jeden tisíc, jedno sto a tři tolary, padesát pět grošů, [nade vše]
a to [v?] našem dluhu ze sumy této škody a nákladů, které jsem [jinak?] [...] zástavního platu [...]. Tak, aby z [částky] jeho Veličenstvem nejmilostivěji povolené [výplaty?] tohoto rozprostření měl požadovat poměrně (pro rata) jeden tisíc jedno sto tři tolary, [padesát pět grošů?] [...]. Pravím tedy tímto nejvýše jmenovanému císařskému, též uherskému a českému královskému Veličenstvu, anebo, [bude-li] třeba [vydat] kvitanci, nejen [ohledně] těchto nyní zmíněných peněz onoho rozprostření — 1103 tolarů, 55 grošů — že tímto vše a všechno [...] a mně [...] [...], [...] ze sumy této škody a nákladů poměrně [vyplaceného?] zbytku, ať má jakýkoli název, zcela kvituji, propouštím a osvobozuji, nýbrž [zavazuji se] také já, moji dědicové a nástupci, mocí tohoto listu nikdy a v žádném čase ohledně těchto, jakož i jiných dluhů [zesnulého?] hraběte Šebestiána Šlika výše uvedených, [...] zástavního platu [...] jeho Veličenstvu k jakémukoli nároku [nic] nepožadovat; avšak s touto [výslovnou?] výhradou: že mi, pokud jde o to, co se mimo tento zástavní plat týká jiné výše zmíněné pozůstalosti hraběte Šebestiána Šlika, rovněž poměrně (pro rata) dále náleží, jako náleží i jiným jeho věřitelům a služebníkům, [tím] nic nebude na újmu, a bez lsti, krátce a [s povolením?]. Před úřadem [...] [...] dáno [...], psáno, měsíce máje [1597].
[Rubové (dorsální) poznámky:] „Getschen" [...] — „·3· 26/80" [?] — (obráceně psaný dorsální záznam:) „Jindřich [pán] z Wartenberka [...] 1103 fl 55 g"
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[1597]
Ich Heinrich Herr von[n] Wartenbergk auf Chemnitz und Zwickau, des Königlichen [Reichs] Böheimb[en] Erbschenk[?], thue kundt [demnach der?] [...] Hochlöblicher [Durchlauchtiger] [...] Großmächtiger Fürst und Herr, Herr Rudolff der Ander, Römischer [...], des [...] [...] Aller[durch]lauchtigster Römischer Kaiser, auch zu Hungern und Böheimb König, [...] Allergnedigister Herr, durch Dero[selben] Kaiserliche offene[n] Befehlch[?] und Schreiben, [Weilandt] des Wohlgebornen [Herren] Herren Graf [...] seligen verschickten Tractats [...] seiner Majestät [...] [...] unbezahlten Creditoren und Diener[n] ihre[r] [Forderung] wegen, nach Erbschaft[?] [...] zur Verrechnung und gütlicher Vergleichung, do mit[?] sich die übrige Pfand-Summa nach Abrechnung der Pfand-Mittel erstrecken werde. Von Dero[selben] Commissarien den 21. Aprillis zu erkennen, allergnedigist commit[t]iert und aufgestellet, [...] in massen [...] solches höchstgedachter ihrer Majestät offen[er] [...] Befehlich[?] [...] und mehres in sich selbst ein[hellig?] [...] besagt[?].
Unnd aber, ob wir wol des meisten Theils persönlich gehorsamblich erschienen, jedoch [vornehmblich?], dabei [auch?] [...] übersandt[?], und unser[en] genugsamen Vollmächtigen Rechts gegeben, damit auch unser [...] gericht[lich?] [...] [...] [worden?], [Sondern?] von zu Erscheinung [...] selbsten zu [...] [...] ihrer Majestät [Wohlverordnete?] [...] Commissarien [und?] [...] selbsten ihr[er] Majestät ferner gnedi[g] zu Resolution gericht worden.
Bekennen und thun kundt[?], demnach[?] [...] zu Anfang gedachter [Heinrich] Herr von Wartenbergk, Ein Tausendt, Ein Hundert und Drey Taller, Fünf und Fünfzig Groschen, [über alle]
und [zwar?] [in?] unsere[r] Schuld aus der Summa dieses Schadens und Unkosten, die ich [sonst?] [...] des Pfandschillings [Hochgeb...?]. Do mit sich die von ihrer Majestät gnedigist bewilligter [Sol[utio]?] der Erstreckung, zu fordern gehabt[?] pro Rato, Ein Tausendt einhundert[s] drey Taller, [fünf?] und [fünfzig?] [Groschen?] [...] halben. Sage demnach hiermit höchstgedachter Kaiserliche[r] auch zu Hungern und Böheimb Königliche[r] Majestät, oder aber, [wenn dieselb?] Quittierung von nöten[?], Nicht allein dieser jetzt gedachten Erstreckung Gelder 1103 Taller, 55 g[roschen]. Do wol alles und jedes hierdurch zu[?] [...], und mir [...] [...], [...] der Summa dieses Schadens und Unkosten pro Rato [abge...?] Restes; wie derselbe Nahmen haben mag, gänzlich quitt, ledig und loß, Sondern [verspreche?] mich auch meine Erben und Erbnehmern, kraft dieses Briefs nimmer und zu keiner Zeit dieser, do wol anderer von Graf Sebastian Schlicken [seligen?] obgenannter Schuldt[en], so[?] vor[m] ihre Majestät gewerb[er?]es Pfandschillings Hochgeb[...] zu einigem Ansprach[en] zu erfordern; Jedoch mit dieser [ausdrücklichen?] Vorbehaldt[en]. Da mir, was außerhalb diese[s] Pfandschillings Pfandschilling[s] anderer obgedacht[en] Graf Sebastian Schlicken Verlassenschaft[?] betrifft, Auch es derselben pro Rato ferner zu erfolgen, wie anderen seinen Creditoren und Dienern [zustehet?], nichts praeiudicirt, und ohne Gefehrde, kürtzer und [bewilliget?]. Vor dem Ambt-[...] [...] in der [...] [...] kommen lassen, schreiben, Monats Maij [...]
[Verso/dorsale Vermerke:] „Getschen" [...] — „·3· 26/80" [?] — (umgekehrt geschriebener Dorsalvermerk:) „Heinrich [Herr] zu Wartenberg [...] 1103 fl 55 g"
Listina města Horní Slavkov č. 728
Jindřich z Vartmberka potvrzuje, že přijal pro Jindřicha Křineckého z Ronova na Rožďalovicích 394 kop 16 grošů za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 12.05.1597
Listina je kvitance (potvrzení o přijetí platby), kterou vydal Jindřich, pán z Wartenberka, jménem císaře Rudolfa II. ve věci dluhů magistrátu Horního Slavkova vůči urozenému pánu Jindřichu [Kürtzungovi?]. Wartenberk v ní potvrzuje, že k rukám přijal poměrný díl z celkové pohledávky – tři sta devadesát čtyři kopy a šestnáct grošů – a magistrát tímto za tuto částku zprošťuje dalších nároků.
Já, Jindřich, pán z Wartenberka, na [Kamenici?] a Zwie[r]ticích, [úředník?] Království českého, ustanovený purkmistr (rozhodčí) ve věci správy města a kraje urozeného pána Jindřicha [Kürtzunga], oznamuji a stvrzuji následující.
Nejjasnější, nejmocnější a nepřemožitelný kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař, uherský a český král, můj nejmilostivější pán, vydal prostřednictvím svého císařského nařízení (ediktu) rozhodnutí o vyplacení dluhů – totiž aby magistrát splatil své dluhy věřitelům a měšťanům podle jejich pohledávek. Na základě toho jeho komisaři nejmilostivěji určili den k slyšení a smírnému narovnání, aby se po odečtení volných prostředků náležitě rozvrhla zbývající zástavní suma. Tímto dnem bylo 23. dubna. Vše se tak řídilo listy jejich magistrátu, jak je v nich obšírněji uvedeno.
Ačkoli se většina zúčastněných dostavila osobně a poslušně, přesto se ukázalo, že někteří nebyli dostatečně opatřeni plnou mocí, takže jednání tehdy nemohlo být dovedeno do konce.
Od jejich třetího zasedání, konaného tamtéž patrně ve [Slavkově], kde měli slyšení řádně ustanovení páni komisaři magistrátu, se však věci dostalo dalšího nejmilostivějšího rozhodnutí magistrátu.
Tímto stvrzuji, že já, výše zmíněný pán z Wartenberka, jsem ve věci pohledávky urozeného pána Jindřicha [Kürtzunga] vůči městu přijal k svým rukám poměrný díl (pro rata) z jeho celkové pohledávky. Celková pohledávka, kterou mu město dluží jako jistinu i se škodou a náklady spojenými se zástavou, činila:
- osm set sedmdesát pět kop, osm grošů a čtyři denáry (celková jistina i se škodou a náklady).
Z toho jsem podle mně udělené plné moci přijal jako poměrný díl:
- tři sta devadesát čtyři kopy a šestnáct grošů.
Proto namísto zmíněného pána [Kürtzunga] tímto výše zmíněný císařský, uherský a český královský magistrát zprošťuji a kvituji – nejen pokud jde o právě přijaté peníze, ale i pokud jde o vše, čím mu byl magistrát dosud dlužen, včetně poměrně rozvrženého zbytku jistiny, škody a nákladů. Magistrát je tímto plně zproštěn a prost všech dalších nároků.
Nadto se zavazuji i sám za sebe a za své milé [dědice] a potomky [k dodržení tohoto ujednání].
Mocí tohoto listu, jakož i na základě jiné přijaté dlužní zástavy, se dále potvrzuje, že i druhá strana, výše zmíněná, se zavázala obvyklým způsobem k témuž.
Toto kvitování stvrzuji rovněž vůči zemským deskám; předem to oznamuji urozenému pánu a zavazuji se, že vše bude řádně zapsáno podle zemského práva. Stalo se dne 3. [...].
Na rubu listiny (adresa, psaná obráceně) stojí: Jindřich Hartman, kvitance na 394 kop 16 grošů.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, Jindřich, pán z Wartenberka, na [Kamenici?] a Zwie[r]ticích, [úředník?] Království českého, ustanovený purkmistr (rozhodčí) ve věci správy města a kraje urozeného pána, pana Jindřicha [Kürtzunga / pro jeho pohledávku?], [...].
Poněvadž nejjasnější, nejmocnější, nepřemožitelný kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař, uherský a český král, můj nejmilostivější pán, prostřednictvím svého císařského [...] nařízení (ediktu) [...] [potvrdil?] vyplacení dluhů, totiž aby byly spláceny dluhy magistrátu věřitelům a měšťanům podle jejich pohledávek; a podle toho byl jeho komisaři nejmilostivěji určen a stanoven jeden den, totiž 23. dubna, k slyšení a smírnému narovnání, aby se zbývající zástavní suma po odečtení volných prostředků náležitě rozvrhla — tak, jak to ony zmíněné otevřené (úřední) listy jejich magistrátu obšírněji obsahují a uvádějí.
Když však, ačkoli se většina osobně poslušně dostavila, přesto zvláště [někteří?] nebyli shledáni a nebyli dostatečně opatřeni plnou mocí, [takže?] [nikdy?] nemohlo být [jednání?] uskutečněno.
[Nicméně?] od jejich třetího [zasedání / dne?] tamtéž ve [Slavkově?] k slyšení magistrátem řádně ustanovených pánů komisařů se jim dostalo dalšího nejmilostivějšího rozhodnutí (resoluce) magistrátu.
[Tímto stvrzuji?], že já, často zmíněný pán z Wartenberka, ve věci pohledávky urozeného pána [pana Jindřicha Kürtzunga?] vůči městu, jsem k svým rukám přijal — z oněch osm set sedmdesáti pěti kop, osmi grošů a čtyř denárů, jež mu město dluží jako jistinu i [se?] škodou a náklady, které jinak na zástavném [měl pohledávat?], pokud se podle magistrátem milostivě povolené náhrady mělo požadovat — podle mně udělené plné moci poměrný díl (pro rata): tři sta devadesát čtyři kopy a šestnáct grošů.
Proto namísto zmíněného pána [Kürtzunga?] tímto výše zmíněný císařský, jakož i uherský a český královský magistrát, pokud by snad bylo třeba nějakého kvitování, kvituji nejen z těchto právě řečených přijatých peněz, nýbrž ze všeho a každého, čím byl [zde?] dlužen, a z jejich [..] zbytku jistiny, škody a nákladů poměrně rozvrženého — zcela [zproštěna?], [...] svobodný a prostý [všech nároků?].
[Nadto?] zavazuji se i sám za sebe, [své?] milé [dědice?] a potomky [...].
[pravý sloupec / na okraji:]
Mocí tohoto listu, jakož i [na základě?] jiné [..], převzaté dlužné zástavné [..], avšak to vše [..], že i onen výše zmíněný [..], [..], [aby?] druhý [díl?] tímto rovněž [..] obvyklým způsobem [...].
[Tímto?] kvituji [..] zemské desky, [...] zde předem [..], [..] urozenému pánu [..] [..] svého [..] prohlašuji (zavazuji se), že i [..] zemsky náležitě [..], [..] který dne 3. [...].
[Adresa / hřbetní nápis, obráceně:]
[..] Jindřich Hartman [kvitance?] na 394 kop 16 grošů.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich Heinrich Herr von Wartenberg, auf [Kemnitz?] und Zwie[r]titz, des Königreichs Böhmen Cabschu[..] [?], der Stadt und Landregiment des Wohlgebornen Herrn Herrn Heinrichs [Kürtzung? / Kürtzungs?] wegen, von [?] Donau [?] auf [Hochwald?] [...] schiedrichter [?] [..] gestellter Bürgermeister.
Demnach der Allerdurchlauchtigste, Großmächtigste [?], unüberwindlichste Fürst und Herr, Herr Rudolph der Ander, von Gottes Gnaden erwählter Römischer Kaiser, zu Ungarn und Böheim König, Mein allergnedigster Herr, durch deroselben Kaiserliche [..] befehl[ich?] [Edikt?], [...], weiland des Wohlgebornen Herrn Herrn [...] [Bestätigung?] der Schulden zu zahlen, deren Magistrats [Schulden?] abzuzahlen den Creditoren und Bürgern ihrer der Forderung wegen, nach welchem einen Tag zur Verhörung und gütlichen Vergleichung, damit sich die übrige Pfandsumma nach Abrechnung der freien Mittel erstrecken würde, von deroselben Commissarien den 23. Aprilis zu verrichten, allergnedigst ernennt und ausgestellt [...].
[… wie sich solches die mehrgedachten ihrer Magistrats offen[er] befehlich Schreiben [?] mit mehrem in sich hält und besagen thut. …]
Wenn aber, obwohl wol der meisten Teils persönlich gehorsamlich erschienen, jedoch vornehmlich des [..] [..], gefunden und nicht genug [..] Vollmacht versehen gewesen, [..] [niemals?] [..] [..] [...] gerichtet hat werden können[?].
[Sondern?], von deroselben dritter daselbsten zu [Schlackenwald?] [zur?] Verhörung ihrer Magistrats wohlverordnete[r] Herren Commissarien, ist deroselben ihrer Magistrats ferner gnedigste Resolution geworden worden.
Da Kraus[?] und ihr Schuldner hiemit, daß ich [in?] [..] [oft?]gedachter Herr von Wartenberg [auf?] [..] der Stadt des Wohlgebornen Herrn Kürtzung[s] wegen, acht hundert fünf und siebenzig Schock, acht groschen, vier pfennige, der allen [und?] jede[r] seiner Schuld[e]t an Hauptsumma und [..] Schaden und [Unko]sten, die er sonst[en?] des [..] Pfandschilling [..]hau[..] [?], dorweil sich die [...] ihrer Magistrats gnedigst bewilligter Wieder Erstattung zu fordern gehabt, vermög inhabender Vollmacht pro rato, drey hundert vier und neunzig Schock, sechzehn groschen, zu meiner Hand[en] empfangen habe.
[Sage?] demnach an statt des wohlgedachten Herrn Kürtzungs hiemit Höchstgedachte[r] Kaiserliche [auch?] zu Ungarn und Böheim Königliche Magistrat, ob aber keiner desfall Quittierung von nöten, nicht allein dieser jetzt gedachten empfangenen Gelder, doch wol alles [und?] jedes [hier?] schuld[ig], und ihrer bis an den gleichigen [?] an [Summa?] [..] Schaden und [Unko]sten pro rato [aufgerichtetes?] Restes [..] derselbe [..] haben mag, gänzlich [quitt?] [..] [und?] [..] frei und loß.
[Sondern?] verpflichte ich auch [für?] mich, [meine?] lieben und Erben [...].
[rechte Spalte / am Rand:]
Kraft dieses Briefes, sowohl anderer [..], genommener Schuld [Pfand]schilling [..], jedoch alles dieser Herr, daß auch der ander obgedachte[r] [..] Schaft [versucht?], [..]holen, die ander hiemit auch [..] solchs gewendlich [..] [...].
Als quittiere [und?] Landtafel, der [..] [..] zu ihr ächt[?] [..] hier vorderlich [habe?] ich [vor?] [..] Wohlgebornen Herrn [..] zu deß [..] [..] [..]meiner [..] [...] Erbieten, daß auch [..] Land [..]bürtlich [?] [..] [..]welche den 3 [..]
[Adresse / dorsale Aufschrift, kopfstehend:]
[..] Heinrich Hartman [Quittung?] auf 394 ßo (Schock) 16 g (groschen)
Listina města Horní Slavkov č. 729
Kryštof Vilém Sezima z Úštěku potvrzuje, že přijal 784 tolarů 29 grošů za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 12.05.1597
Listina z roku 1597, v níž Kryštof Vilém Vogner (přepis jména nejistý) potvrzuje vyrovnání svého dluhu vůči dědicům nebožtíka N. Bräu ze Slavkova (patrně Horního Slavkova) na základě císařského dekretu Rudolfa II. a rozhodnutí komisařů z 21. dubna. Vogner zde kvituje přijetí částky přes 784 tolarů coby svého podílu na odškodnění a zprošťuje jak císařskou stranu, tak město (měšťany a purkmistra Jana Königa) dalších nároků. Rubová poznámka listinu později přiřazuje k osobě Kryštofa Viléma Vognera, purkmistra, a k částce 784 zlatých 29 grošů.
Léta 1597
1. strana
Já, Kryštof Vilém Vogner (přepis jména i místa jeho původu – „z Auße" – je nejistý), tímto oznamuji a činím známo:
Poté co nejjasnější a nejmocnější císař, náš nejmilostivější kníže a pán Rudolf II., z Boží milosti zvolený římský císař, spolu s měšťany oznámil panu Janu Königovi, mému nejmilostivějšímu pánu, prostřednictvím svého císařského otevřeného listu, dekretu a psaní – určeného kdysi vysoce urozeným pánům, dědicům nebožtíka N. Bräu (jméno nejisté) ze Slavkova (patrně jde o Horní Slavkov, v předloze uváděn jako „Schlackenwerth") – ve věci jejich dluhů, aby byli vyrovnáni věřitelé a uspokojeny jejich zvláštní nároky.
Podle takové dohody a smlouvy o vyúčtování, povolení a narovnání, jíž se měli ostatní věřitelé napříště v křesťanském duchu, v pokoji a lásce vyrovnat, byla věc týmiž komisaři dne 21. dubna ve Slavkově nejmilostivěji povolena a narovnána – tak, jak to vysoce zvážená Jeho Milost oněm věrně sdělila, jak je patrné z obsahu samotného listu i z udělené milosti.
Ačkoli z mé strany bylo nebožtíkovo dědictví sice k dispozici, někteří jiní však neměli k vyřízení věci předtím dostatečnou plnou moc; přesto byla mezi nimi tato pravomoc posléze rozšířena – totiž když byli titíž znovu odkázáni do Slavkova prostřednictvím pánů komisařů, řádně ustanovených Jeho Milostí, aby ti Jeho Milosti vždy vydali svou nejmilostivější rozhodnutí (rezoluci).
2. strana
Vyznávám a tímto doznávám, že já, jednající zprvu jménem jmenovaných pánů z Buchu (čtení nejisté), jsem obdržel svou taxu, totiž sedm set osmdesát pět tolarů a dvacet čtyři groše – a to za všechny své dluhy i jistinu, za škodu a náklady, které jsem jinak nad onen odškodní podíl (tzv. Schadschilling) utrpěl a jimiž mě z císařské milosti povolenými penězi mají odškodnit. Z tohoto poměrného podílu (pro rata) jsem dříve obdržel sedm set osmdesát čtyři tolary a dvacet devět grošů.
Proto tímto vysoce jmenovanou císařskou Excelenci i měšťany a pana Jana Königa ze všech svých nároků kvituji a propouštím. Pokud budou v tomto čase přijatých peněz všechny a každá škoda vyrovnány, budeme i my ostatní požívat souhrnu zdejších škod a nákladů, a to podle poměrného (pro rata) zkráceného zbytku – ať se jméno dlužníka nazývá jakkoli – zcela kvitováni, prosti, zproštěni a vyvázáni.
Tímto jsem tedy uspokojen jak co do sebe, tak co do svého pohledávání (další text na tomto místě je poškozen a nečitelný, patrně se týkal blíže nejmenovaného „Coln"). Ani my, měšťané, nebudeme mít žádnou další pohledávku nad rámec toho, ani z výše zmíněných dluhů či jmenovaných peněz nebude mít výše uvedený magistrát žádný nárok na zmíněný odškodní podíl v jakýchkoli dalších požadavcích – to vše ovšem s výhradou (přesné znění výhrady se nedochovalo).
Pro to my, [jméno nejisté], zde ve Slavkově, pokud jde o odškodní podíl od týchž osob... (na tomto místě je text silně poškozen) ...k poctě jmenovaných pánů připojuji svou pečeť vlastní rukou a rovněž jsem toto vlastnoručně sepsal.
3. strana – prázdná / pozdější přípisky
Zachovaly se jen slabé, nečitelné stopy písma.
Rubová (dorzální) poznámka, psaná vzhůru nohama:
Kryštof Vilém Vogner, purkmistr (bližší určení místa nečitelné) – za 784 zlatých 29 grošů.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Léta 1597
[1. strana]
Já, Kryštof Vilém Vo[g]ner[?] z [Auße?] [atd.], oznamuji [a činím známo]:
Poté co nejjasnější, nejmocnější císař, [náš]
[nej]milostivější kníže a pán, pan Rudolf Druhý,
[z Boží milosti] zvolený římský císař,
jakož i měšťané, panu Janu Königovi (Johann König), mým [nej-]
milostivějším pánům, prostřednictvím svého císařského otevřeného [listu?]
a dekretu a psaní, někdejším [vysoce uroze]ným
pánům, pánům dědicům nebožtíka [N.] [Bräu?] ze [Slavkova/Ostrova?]
ohledně [jejich?] [dluhů?], k jejich [vyrovnání?] věřitelů a
k uspokojení jejich [zvláštních?] nároků, podle takové [dohody?],
[smlouvy?] k vyúčtování, povolení [a] narovnání,
jímž se ostatní [věřitelé?] nyní podle [křesťanského?]
[řádu?] v [pokoji?] a lásce vyrovnají, týmiž
komisaři dne 21. dubna ve [Slavkově/Ostrově?] nej-
milostivěji [povolen?] a [narovnán?] byl, [pročež?] [tak, jak?]
to [vysoce zvážená?] [jejich?] Milost [či těm?]
[věrně?] napsala, [jak?] více samo v sobě [a?]
[v milosti?] [obsahuje?].
[Ačkoli?] sice [z mé?] [strany?] [nebožtíkovo?]
[…] [dědictví?] [přesto?] [bylo k dispozici?], [že?]
[někteří?] však jiní neměli [dosti?] dostatečnou plnou moc
[k vyřízení?] [předtím?], přesto [mezi?] [týmiž?] [obzvláště?]
[rozmnoženo?] [bylo?] [moci?], [nýbrž?]
[když?] [tíž?] [opět?] [tamtéž?] ve [Slavkově/Ostrově?] [poukázáni?]
[skrze?] [jejich?] Milostí dobře zřízené [pány?] ko-
misaře, [jakmile?] [tíž?] [jejich?] Milosti [vždy?]
[nejmilostivější?] rezoluci [učiní?].
[2. strana]
[Vyznávám?] a tímto [doznávám?], [že?] já, [pán?]
[zprvu?] [jmenovaných?] [pánů?] [z?] [Buchu?] [též?] [svou?] taxu,
totiž sedm set osmdesát pět tolarů, dvacet
čtyři groše, za všechny a za [jeden?] svůj
[dluh?] [spolu?] s jistinou, [mezi?] [škodou?]
a [náklady?], které jsem [jinak?] [nad?] [onen?] od-
škodní podíl (Schadschilling) [utrpěl?], jímž mě z císařské
[Milosti?] milostivě povolenými [penězi?] [mají odškodnit?], [dříve?]
[jejich?] [obdrženého?] pro rata sedm set osmdesát
čtyři tolary, dvacet devět grošů, [k?]
[přijetí?] mám. [Pročež?] tímto [vysoce jmenovanou?]
císařskou [Excelenci?] i [vůči?] měšťanům a [panu?] [Janu?] Königovi
[…] [já?] [jich?] [či?] [své?] [vše?] kvituji[?]
[a?] [propouštím?]. Ale [všech?] [v tomto?] [čase?] [zmíněných?]
[přijatých?] [peněz?], [když?] [snad?] všechny [a?] [každou?]
[škodu?] [vyrovnají?], [budeme?] [my?] [ostatní?] [užívat?]
v [souhrnu?] [zdejší?] [škody?] a [nákladů?] pro
rata [zkráceného?] zbytku, [ať?] [tentýž?] [jméno?]
[má?] [jakékoli?], [zcela?] [kvitován?], [prost?], [zproštěn?] a [vyvázán?],
[nýbrž?] [za?] [uspokojeného?] [sebe?] [i?] [své?] [pohledávky?]
[…] [a?] [tímto?] […] [Coln?],
[my?] [měšťané?] [žádnou?] [pohledávku?] [nad?] [to?] [ani?]
[my?] [z?] [výše?] [zmíněných?] [dluhů?] [či?] [před?] jme-
novaných [peněz?], [výše uvedený?] magistrát
[zmíněného?] odškodního podílu [pohledávku?] [v?] [nějakých?] [nárocích?]
[mít?] [nebude?], [avšak?] [bez?] [tohoto?] [vý-]
[hrady?]. [Pro?] [to?] [my?] [N. urození?] [k témuž?]
[…] [ve Slavkově/Ostrově?] odškodní podíl [od?] [týchž?] [osob?]
[…] [pánům?] [ke cti?] [svou?]
[pečeť?] [zde?] [vlastní?] [rukou?] [a?]
[snad?] [to?] [jsem?] [napsal?].
[3. strana — prázdná / pozdější přípisky]
[… jen slabé stopy písma, nečitelné …]
[Hřbetní (dorzální) poznámka, vzhůru nohama:]
Kryštof Vilém Vo[g]ner[?]
[…]schau purkmistr[?]
za 784 zl. 29 g[r]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Anno 1597
[1. Seite]
Ich Christoph Wilhelm Vo[g]ner[?] von [Auße?] [… etc.] thun [kund],
Nach dem der allerdurchlauchtigste, großmächtigste Kaiser, [unser]
[aller]gnädigster Fürst und Herr, Herr Rudolff der ander[e],
[von Gottes Gnaden] erwählter Römischer Kaiser,
auch die Bürgern, dem Johann König, [meine aller-]
gnädigste[n] Herrn, durch deroselben kaiserliches off[en?]
und Decret und Schreiben, weiland [der] [Wohlge]bor[nen]
[der] Herren, Herren Erben des seligen [N.] [Bräu?] zu [Schlackenwerth?]
[deren?] [Schulden?], [zu] ihrer [Abrichtung?] der Creditoren und
Befriedigung ihrer [absonderlich?] wegen, nach solchem [Vergleich?],
[Vertrag?] zur Verrechnung und Zubewilligung [und] Vergleichung,
womit sich die übrigen [Gläubiger?] nunmehr nach [christlichem?]
[…] in [Frieden?] und Liebe entrichten würde[n], [von?] denselben
Commissarien den 21 Aprillis zu [Schlackenwerth?], aller-
gnädigst [bewilligt?] und [vergleichet?] worden, [demnach?] [in maßen]
[denn] solches [hochbedacht?] [ihrer?] Majestät [oder denen?]
[treulich?] geschrieben, [wie?] mehrere in sich selbst[en?] [und?]
[Begnaden?] [haltet?].
Wie [denn?], obwol das [meinem?] [Theils?] der [seligen?]
[…] [Erbe?] [jedoch?] [vorhanden] [und?], [das?]
[etliche?] aber andere nicht [recht?] genugsame Vollmacht
[zur?] [Verrichtung?] [vorher?] hatten, [dennoch?] [unter?] [demselben?] [be-]
[sonderlich?] [gemehret?] [hat?] worden [können], [Sondern?]
[wann?] [dieselben?] [wieder?] [dieselbe?] [zu?] [Schlackenwerth?] [angewiesen?]
[durch?] [ihre?] Majestät wohl verordnete[n] [Herren?] Com-
missarien, [als?] [dieselben?] [ihrer?] Majestät [immer?]
[gnädigste?] Resolution [zumachen?] werden.
[2. Seite]
[Bekenne?] und [bekenntlich?] hiermit, [daß?] ich, [Herr?]
[Anfang?] [gedachter?] [Herren?] [von?] [Buch?] [Auch?] [meine?] Tax,
[bereits?] siebenn Hundert, fünff und [achtzigsten?] Taler, vier und
zwanzig Groschen, vor alle und für [eine?] meine
[Schulden?] [samt?] [Hauptsumme?] [zwischen?] [Schaden?]
und [Kosten?], die ich [sonsten?] [über?] den [Schad-]
schilling [erlitten?], womit ich [mir?] von ihr[er] Kayserlichen
[Majestät?] gnädigst bewilligten [Gelder?] [erstatten?], [zuvor?]
[deren?] [gehabten?] pro [rata?] siebenn Hundert vier und
achzigst Taler, Neün und zwanzig Groschen, [zur?]
[Empfang?] habe. [Daß?] [demnach?] hiermit [hochgedachte?]
Kayserliche [Excellenz?] auch zu [den?] Bürgern und [dem?] [Johann?] König
[…] [ich?] [dieselbe?] [oder?] [meine?] [die?] alle quitiere[?]
[und?] [losen?]. Aber [alles?] [dieser?] [Zeit?] [gedachten?]
[empfangenen?] [Gelder?], [da?] [wol?] alle [und?] [jede?]
[Schaden?] [erledigen?] [werden?] [wir?] [andern?] [genießen?]
[an?] [summa?] [hießer?] [Schaden?] [und?] [Kosten?] pro
rata [abgekürztes?] Restes [wie?] [derselbe?] [Namen?]
[haben?] [mag?], [gänzlich?] [quitt?] [frei?] [ledig?] und [los?]
[sondern?] [vor?] [genüget?] [mich?] [auch?] [meiner?] [Forderung?]
[…] [und?] [hierdurch?] […] [Coln?],
[wir?] [Bürgern?] [keinen?] [Forderung?] [über?] [da?] wol auch
[wir?] [von?] [oben?] [erwähnten?] [Schulden?] [oder?] [vor?] ge-
nannten [Gelder?], [obgemelter?] Magistrat
[gedachten?] [Schadschilling?] [Forderung?] [in?] [einigen?] [Ansprüchen?]
[zu?] […], [jedoch?] [nicht?] [diesen?] [der?] […]
[Oberbehalt?] [So?] [wir?] [da?] [Nob:?] [zu?] [demselbe?]
[…] [Schlackenwerth?] [Schadschilling?] [von?] [denselben?] [Personen?]
[…] [Herren?] [zu?] [Ehren?] [meinem?]
[Siegel?] [hier?] [von?] [eigener?] [Hand?] [und?]
[wol?] [des?] [den?] [geschrieben?].
[3. Seite — leer / spätere Vermerke]
[… nur schwache Schriftspuren, nicht lesbar …]
[Rückenvermerk / Dorsalnotiz, kopfstehend:]
Christoph Wilhelm Vo[g]ner[?]
[…]schau Bürgermein[ster?]
vor 784 fl. 29 g[r]
Listina města Horní Slavkov č. 730
Jiří Petr ze Švamberka potvrzuje, že přijal 1.818 kop 36 grošů za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 12.05.1597
Listina z roku 1597 zachycuje vyrovnání dluhů kolem pana ze Schönbergu (patrně Volckha von Schönnberg) a jeho věřitelů, které z pověření císaře Rudolfa II. řešili komisaři na jednání v Bečově 23. dubna. Georg Köder, pán na Schönbergu, v ní stvrzuje, že na svůj dlužní podíl obdržel 1818 zlatých a 36 krejcarů a že tímto pokládá svůj nárok i nároky vůči ostatním věřitelům za vyrovnaný, a zavazuje se, že on ani jeho dědicové už nebudou nic dalšího požadovat.
[Na okraji listiny je mladší rukou připsán letopočet 1597.]
Já, Georg Köder, pán na Schönbergu (Krásnu), tímto vyznávám přede všemi a dávám na vědomí následující.
Nejjasnější a nejmocnější kníže a pán, pan Rudolf Druhý, zvolený římský císař a zároveň uherský a český král, můj nejmilostivější pán, vydal zvláštní a důrazný výnos ve věci urozeného pána, pana [Volckha(?)] ze Schönberga (jméno se nedochovalo zcela jistě), jeho vdovy, dlužníků, nezaplacených věřitelů a měšťanů. Šlo o jejich vzájemné narovnání – o to, aby se všichni zúčastnění sešli v Bečově k výslechu a smírnému vyrovnání, pokud by po vyúčtování dluhu ještě nějaká zbývající částka připadala k řešení. Císař k tomu milostivě jmenoval a ustanovil komisaře, kteří se k projednání věci sešli dne 23. dubna. Za přítomnosti jmenovaných byli komisaři vysoce zmíněnou Jeho Milostí ustanoveni a (patrně) vlastnoručně potvrzeni, s dalšími náležitostmi, jak to čas a okolnosti vyžadovaly.
[Následuje rozsáhlejší, dnes již málo čitelná pasáž s císařskou a komisařskou formulí o narovnání dluhů a o svolání a průběhu jednání konaného 23. dubna v Bečově.]
Ačkoli jsem se měl většinou dostavit osobně a co nejposlušněji, z nejasných důvodů (patrně souvisejících s manželkou) jsem se nemohl dostavit se vší plnou mocí, jak bylo požadováno.
Namísto toho jsem přijal zmocnění tak poslušně, jak jen to bylo možné, a v onen den jsem se v Bečově podvolil jednání přítomných pánů komisařů, zmocněných Jeho Milostí, a vyčkal jejich milostivého rozhodnutí.
Tímto slavnostně vyhlášeným zápisem stvrzuji, že já, výše jmenovaný Georg Köder, pán na Schönbergu, jsem na ruku přijal vyplacenou částku jednoho tisíce osmi set osmnácti zlatých a třiceti šesti krejcarů. Byl to můj dlužní podíl na hlavní sumě, úrocích, škodách a nákladech, evidovaný podle takzvaného dlužního dílu (Schuldschilling), a to v rozsahu, v jakém sahaly Jeho Milostí milostivě povolené peníze – tedy poměrně (pro rata) 1818 zlatých 36 krejcarů.
Proto tímto prohlašuji vysoce zmíněnou císařskou vrchnost, jakož i uherské a české úřady – nebo kohokoli jiného, koho se tato věc týká – za zcela vyrovnané vůči mně, pokud jde o tuto přijatou částku 1818 zlatých 36 krejcarů. Totéž se týká všech souvisejících dávek a povinností i mého poměru k ostatním věřitelům, co do sumy, úroků, škod a nákladů, podle poměrné příslušnosti zbytku (respektive užitku), ať už by se mě to jakkoli dotýkalo. Toto vše prohlašuji za kvitované, prosté a volné.
Zavazuji se dále, a to i za své dědice a nástupce, že nikdy a v žádné době nebudu z titulu této ani žádné jiné dodatečně vznesené pohledávky nebo dluhu, týkajícího se zmíněného dlužního dílu, uplatňovat žádný další nárok na hlavní sumu ani na úroky. Nic naléhavějšího si přitom nevyhrazuji. Tímto se rovněž nemá stát žádná újma ani mně, ani – mimo tento zmíněný dlužní díl – onomu (patrně) bratrstvu či městskému právu. Pokud jde o mou poměrnou účast a budoucí příslušnost oproti ostatním věřitelům a měšťanům, ani zde tímto nemá vzniknout žádná újma na mou škodu. [Následuje podpis, respektive paraf.]
[V pravém sloupci, na koncích řádků týchž odstavců, jsou dnes už jen útržkovitě čitelná slova: věrně – jakožto kvitováno – zemské desky(?) – k dispozici – naší pečetí(?) – vlastní rukou – uzavření – a další, dnes již nečitelné pokračování.]
Na zadní straně listiny (dorsální poznámka) je uvedeno:
Od pana Petra ze Schönberga, dlužní úpis (Schuldverschreibung) na 1818 zlatých 36 krejcarů.
N. 6.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Nahoře na okraji, mladší rukou:] 1597
Já, Georg Köder (Köter), pán na Schönbergu (Krásnu) [„Herr der und des Schönberg" = pán ze Schönbergu], vyznávám tímto přede všemi a dávám na vědomí:
Poněvadž nejjasnější, nejmocnější kníže a pán, pan Rudolf Druhý, zvolený římský císař, též uherský a český král, můj nejmilostivější pán, svým [zvláštním] a důrazným výnosem (vyhláškou), týkajícím se urozeného pána, pana [Volckha(?)] ze Schönberga [křestní jméno nejisté], [stavu(?)] v Českém království, jeho vdovy, dlužníků, nezaplacených věřitelů a měšťanů, ve věci jejich narovnání (concordatio), nařídil, abychom se [všichni] sešli v Petschau (Bečově) k výslechu a smírnému vyrovnání — pokud by zbývající dlužná suma po vyúčtování dluhu sahala — a milostivě k tomu jmenoval a ustanovil k 23. dubnu pro to určené komisaře, kteří se onoho dne sešli; za přítomnosti jmenovaných, vysoce zmíněnou Jeho Milostí jmenovaných a [vlastnoručně(?)] podepsaných, s dalšími náležitostmi, jak to čas a [okolnosti] [vyžadovaly].
[… rozsáhlá císařská/komisařská formule o narovnání dluhů, svolání a jednání dne 23. dubna v Bečově …]
[…] a ačkoli jsem se měl většinou osobně co nejposlušněji dostavit, přece [z důvodů?] [… jako(?) … manželka …], nemohl jsem se [dostavit] se vší plnou mocí [… formule …]
[…] s [přijetím] zmocnění, [tak] poslušně, jak [jen] mohlo být, nýbrž [jsem se] v onen čas, sám v Bečově jakožto přítomným, Jeho Milostí zmocněným zmíněným pánům komisařům, a téže Jeho Milosti [obecnému(?)] milostivému rozhodnutí (resolutio) podvolil a vyčkal.
Slavnostně tímto vyhlášeným [zápisem/listinou] vyznávám, že já, na počátku zmíněný Georg Köder, pán na Schönbergu, jsem na ruku vyplaceno přijal jeden tisíc osm set osmnáct zlatých a třicet šest [krejcarů] — totiž za [svůj] dlužní podíl na hlavní sumě, úrocích, škodách a nákladech, které jsem měl podle dlužního dílu (Schuldschilling) zaznamenány, pokud milostivě Jeho Milostí povolené peníze sahaly —, tedy poměrně (pro rata) 1818 zl. 36 kr.
Proto tímto vysoce zmíněnou císařskou [Milost], jakož i [úřady] uherského a českého [království?] — anebo kohokoli, koho se to v této věci týká — s těmito jedinými přijatými penězi 1818 zl. 36 kr, spolu se vším a každým [příslušenstvím / dávkami], a [vůči] všem ostatním věřitelům, co do sumy, úroků, škod a nákladů, podle poměrné příslušnosti zbytku (užitku?), jakkoli by se to mohlo dotýkat, prohlašuji za zcela vyrovnané, kvitované, prosté a volné (quit, frei, ledig und los).
Naopak se zavazuji, i za své dědice a nástupce, že nikdy a v žádné době nebudu z titulu této ani jakékoli jiné dodatečně vznesené pohledávky či dluhů ohledně zmíněného dlužního dílu — na hlavní sumě či úrocích — [ničeho] nárokovat; přičemž si nic naléhavějšího nevyhrazuji, a že tím nemá být ani mně, ani mimo to zmíněnému dlužnímu dílu a [bratrstvu(?) / městskému právu(?)] nijak na újmu; co se mne ohledně téhož poměrně (pro rata) a budoucí příslušnosti, před ostatními věřiteli a měšťany, týká, nemá to tímto být na újmu (praeiudicium) a [na škodu]. [Podpis / paraf]
[Pravý sloupec / konce řádků týchž odstavců:] věrně a [/] jakožto kvitováno [/] zemské desky [?] [/] k dispozici [/] naší pečetí [?] [/] vlastní rukou [/] uzavření [/] … (pokračování konců řádků, obtížně čitelná)
[Dorsální (zadní) poznámka:]
[Od] pana Petra ze Schönberga, dlužní úpis (Schuldverschreibung) 1818 zl. 36 [kr]
N. 6.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Oben am Rand, jüngere Hand:] 1597
Ich Georg Köder, Herr der und des Schön[n]enberg [= Herr von Schönberg], [bekenne mich gegen mä]nniglich [/ uxori? — Leseunsicher], und [thue] kund [männiglich]:
Demnach der Allerdurchläuchtigist, Großmächtigist Fürst und Herr, Herr Rudolf der Ander[e], erwählter Römischer Kaiser, auch zu Hungarn und Behaimb [Böhmen] König, mein allergnädigster Herr, durch derselben außerlich[en] [?] und ernstliche Ausschreiben, betreffend des wohlgebornen Herrn, Herrn [Volckh(?) von] Schönnberg [Vorname unsicher], [Reichsstand?] zu Behaimb, ihrer Witib, Schuldner, unbezahlten Creditorn und Bürger, ihrer Concordation wegen, nach [/zu] Petschau [Bečov], unser [aller(?)] zu Verhörung und gütlicher Vergleichung, so weit sich die übrige Schuld[…] Summa nach Abrichtung der [/seiner] Schuld […] erstrecken würde, [und nach Verordnung] der derselben zugeordneten Commissarien, den 23. Aprilis zusammen [berufen], allergnädigst ernennt und [angestellt(?)]; in Beisein der [be]sagt[en] hochgedachter Ihr May[estät] ernannt und [eigenhändig?] unterschrieben, mit mehrern, [wie] sich Zeit und [Schein?] [?]
[… umfangreiche kaiserliche/kommissarische Formel zur Schuldenkonkordation, Anberaumung und Verhandlung am 23. April zu Petschau …]
[…] und ob mir [es] wohl der mehrentheils [/meistentheils] persönlich [zu] gehorsamst zu erscheinen, [jedoch] vermehmlich [?], als [un]ehliche Ehegattin [?], nicht […] mit aller Vollmacht [?] [… Formel …]
[…] mit [Annehmung] vollmächtig [?], [dergestalt(?)] gehorsam[lich] [/] demnach [?] [un]erschröcklich [?] gewest [?] hat werden können, sondern an [der]selbigen Zeiter[?]: [und] selbst zu Petschau [als] anwesender Ihr May[estät] [be]vollmächtigter [/] [an]gedachter Herrn Commissarien, auch derselben Ihr May[estät] [genere(?)] gnädig[en] Resolution [/] gewärtig worden.
[Mit] solenni verkündter [Urkundt(?)] hierinn, dass ich, zu Anfang gedachter Georg Köder, Herr der und des Schön[n]enberg, ein Tausent, achthundert, achtzehn Gulden, sechs und dreißig [Kreuzer] — [für mich(?)] und jedem meiner Schuld[anteil], an Hauptsumma, Zinsen, Schäden und Unkosten, die ich [hatte/sonsten] nach dem Schuldschilling [zu] verzeichnen, so weit sich die [von] Ihr May[estät] gnädigst bewilligten gülden erstrecken, zu Handen [/Händen] gezählt, [pro] rato 1818 fl. 36 xr [Kreuzer] empfangen habe.
Daher demnach hiemit hochgedachter Kai[serlicher]:, auch zu Hungarn und Behaimb Kai[serlicher]: Würden [?], oder aber wer dieserhalb [zu] justituiren [/] berührender [?], mit alleinig dieser Ihr gedachter [/] empfangenen gülden 1818 fl. 36 xr, sambt alles und jedes Fronden[?]/Frundern, [Gülten?], und [meine] aller anderen gläubigern, an Summa, Zinsen, Schäden und Unkosten, pro rata Zugehörung des [Restes/Nutzes(?)], wie denselben rührung haben mag, gänzlich, quit, frei, ledig und los [erkläre].
Sondern verpflichte mich auch, meine Erben und Erbnehmer, [solche(?)] dieß bemelt[en], nimmer und zu keiner Zeit, dieser [noch] sonst anderer hervor [zu] bring[ender] Forderung [/] Schulden halben, an [der]selben gedachter Schuldschilling [zu] verzeichnen [/], in [/an] Hauptsumma, Hauptzinsen, jedoch nichts dieser [an] dringlicher [?] vorbehalt[en], das mir und außer[…]halb die hochgedachter Schuldschilling[s], und ein anderer [?] [be]sagter Bru[derschaft(?)] [/] Burg-Recht [?] [be]schließt [?], vor [be]troffen [be]trifft, mich an demselben pro rato, künftiger Zugehörung, vor andern seinen Creditorn und Bürgern, hiermit auch nichts präjudicirt und [hinder…] sein soll. [Unterschrift / Paraphe]
[Rechte Spalte / Zeilenenden derselben Absätze:] getreulich und [/] als quittierte [/] Land[t]affel [?] [/] vorhanden [/] unser Insigill [?] [/] eigener Hand [/] Verschließung [/] … (Fortsetzungen der Zeilenenden, schwer lesbar)
[Dorsalvermerk / Rückseite:]
[Vom] Herr[n] Peter von Schön[n]berger, Schuld[t]verschreibung 1818 fl. 36 [xr]
N. 6.
Listina města Horní Slavkov č. 731
Viktorin Šlik potvrzuje, že přijal 380 kop 54 grošů za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 12.05.1597
Listina z roku 1597, v níž Viktorin Šlik, hrabě z Pasounu a purkrabí ve Weißkirchenu, potvrzuje věřitelům a ručitelům svého bratra (či příbuzného), zesnulého hraběte Šebestiána Šlika, že od nich přijal částku 380 zlatých 54 grošů ze zástavní sumy jako vyrovnání své pohledávky, a to na základě císařského rozhodnutí Rudolfa II. z 21. dubna. Zároveň se tímto listem těchto věřitelů zříká a kvituje jim dluh, s výhradou, že vůči ostatním dědicům hraběte Šebestiána Šlika si ponechává právo domáhat se svého podílu i nadále.
[Nahoře na okraji, připsáno později jinou rukou:] 1597
Já, Viktorin Šlik, hrabě z Pasounu, purkrabí ve Weißkirchenu, tímto veřejně prohlašuji a stvrzuji:
Nejjasnější a vysoce urozený kníže a pán, pan Rudolf II., z Boží milosti zvolený římský císař a také uherský a český král, můj nejmilostivější pán, vydal nyní otevřený císařský reskript (přípis) ve věci nezaplacených věřitelů a ručitelů někdejšího urozeného pána, hraběte Šebestiána Šlika z Pasounu. Šlo o jejich pohledávky, a to podle obsahu jisté dohody o převzetí lhůty a společného narovnání. K tomu, kolik z našeho podílu na penězích ze zástavní sumy (tzv. Pfandschilling) má být po vyřízení pohledávek vyplaceno, se vyjádřila zvláštní císařská komise, která to dne 21. dubna nejmilostivěji určila a povolila. Naposledy zmíněné pohledávky ze zástavní sumy tak nejsou podřízeny výše uvedenému otevřenému reskriptu, jak se to děje i v jiných podobných případech.
Ačkoli svůj podíl v této věci prozatím spíše zamlčujeme, přesto je třeba dodat, že někteří jmenovaní měli k jednání dostatečnou plnou moc, takže nebylo (a nebude) na závadu, aby se titíž bratři a příbuzní v Kreuzhaw (případně Greslau – zápis je na tomto místě nejistý) obrátili na pány nyní řádně ustanovené císařské komisaře a vyčkali jejich příští milostivé rozhodnutí.
Dále na svědectví a věrohodně potvrzuji, že já, výše zmíněný Viktorin Šlik, jsem od těchto dlužníků a ručitelů obdržel částku 380 zlatých 54 grošů. Byla mi vyplacena jako celý můj dluh a hlavní jistina ze zástavní sumy zastaveného statku, a to v poměrné výši (pro rata) odpovídající tomu, co jsem podle nyní nejmilostivěji povoleného rozhodnutí měl nárok požadovat.
Proto tímto z moci zmíněného císařského a také uherského a českého královského reskriptu prohlašuji, že co jsem v této věci od nich přijal – nejen zmíněnou částku 380 zlatých 54 grošů, ale vše bez výjimky, co se týče znění dohody, stejně jako vůči ostatním věřitelům ohledně sumy připadající na tuto pohledávku a příbuzné v poměrném dílu – je tímto vyrovnáno, kvituji je a prohlašuji za prosté, svobodné a zproštěné závazku. Zříkám se rovněž, a to i jménem svých dědiců a nástupců, mocí tohoto listu a jeho jistého obsahu, oněch dluhů – ať vlastních, či jiných – které jsem od dědiců hraběte Šebestiána Šlika obdržel, pokud jde o nyní zmíněnou zástavní sumu určenou k jeho splacení.
Činím tak však s touto výslovnou výhradou: pokud jde o tuto zástavní sumu, zůstává mi vůči ostatním výše zmíněným dědicům hraběte Šebestiána Šlika bez újmy vyhrazeno právo domáhat se svého poměrného podílu i později. Stejně tak tímto nemá být nic na újmu ani odňato ostatním jeho věřitelům a ručitelům.
[Dorsální poznámka / nápis na rubu:] Viktorin Šlik. Kvitance na 380 zlatých 54 grošů.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Nahoře na okraji, mladší rukou:] 1597
Já, Viktorin Šlik (Victorin Schlick), hrabě z Pasounu (Passaun), purkrabí ve Weißkirchenu (Hranicích), veřejně vyznávám: Poněvadž nejjasnější, vysoce urozený kníže a pán, pan Rudolf II., z Boží milosti zvolený římský císař, též uherský a český král, můj nejmilostivější pán, týmž svým nyní otevřeným císařským reskriptem (přípisem) nařídil ohledně nezaplacených věřitelů a ručitelů někdejšího urozeného pána, pana Šebestiána Šlika (Sebastian Schlick), hraběte z Pasounu, jejich nynějšího nejvyššího [?], co se týče jejich pohledávek, podle obsahu jistého [?] převzetí lhůty a [společného?] narovnání, [… hutná právní a kancelářská formule, ve smyslu: kolik z našeho podílu na penězích zástavní sumy (Pfandschilling) má být po vyřízení [pohledávky?] vyplaceno, k tomu císařská komise zřízená k tomu účelu dne 21. dubna [zde?] nejmilostivěji určila a [povolila?] …], takže ony naposled zmíněné [pohledávky ze zástavní sumy?] nejsou podrobeny [výše?] uvedenému otevřenému reskriptu, jak se [dříve?] i [potom?] děje.
[2.] A ačkoli my svůj podíl sice [tajně?] zamlčujeme, přece [zejména?], že někteří [jmenovaní?] [?] byli opatřeni [dostatečnou?] plnou mocí, takže nebylo [nemístné?], nýbrž bude moci [být], totiž od týchž bratří a [bratranců?] v [Kreuzhaw / Greslau ?] se obrátit na pány nyní řádně ustanovené císařské komisaře a vyčkat jejich příští milostivé rozhodnutí (resolutio).
Na svědectví a věrohodně vyznávám, že já, na začátku zmíněný Viktorin Šlik, tři sta osmdesát zlatých a padesát čtyři groše, za veškerý a každý můj dluh a hlavní sumu (jistinu), od těchto dlužníků a ručitelů, které jsem jinak [?] ze [?] zástavní sumy [zastaveného statku — Schlackh… ?] ke svému [?], co jsem podle jim nyní nejmilostivěji povolené [resoluce?] měl pohledávat, pro rata 380 zl. 54 gr. [tři sta osmdesát zlatých čtyřicet... resp. padesát čtyři groše] přijal (obdržel).
Pročež já tímto mocí zmíněného císařského: též uherského a českého královského [reskriptu]: nyní i napříště ohledně toho, co jsem v této věci od nich přijal, je nejen za zmíněnou přijatou sumu 380 zl. 54 gr.; nýbrž za vše [bez výjimky?] a co se týče litery [?], jakož i s ostatními věřiteli ohledně sumy připadající na tuto škodu a [bratrance?] pro rata [zúčtovat?], kvituji prostými, svobodnými a zproštěnými; a též se zříkám sám i jménem svých dědiců a nástupců, mocí tohoto listu, [a jeho?] jistého [obsahu?], oněch dluhů, ať již [vlastních, či?] jiných od dědiců hraběte Šebestiána Šlika, jež jsem [obdržel?], pokud jde o nyní zmíněnou zástavní sumu [Schlackh… ?] k jeho zaplacení. Avšak s touto výslovnou výhradou, že mi, pokud jde o tuto zástavní sumu, vůči ostatním výše zmíněným dědicům hraběte Šebestiána Šlika [bez újmy] zůstává vyhrazeno se na téže pro rata později domáhat a vymáhat, tak jako ani ostatním jeho věřitelům a ručitelům tímto nemá být nic na újmu ani odňato.
[Dorsální poznámka / nápis na rubu:] Viktorin Šlik. Kvitance na 380 zl. 54 gr. [tři sta osmdesát zlatých padesát čtyři groše].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Oben am Rand, jüngere Hand:] 1597
Ich Victorin Schlick, Graff zu Passaun, Burg[graf] zu Weißkirchen, [be]kenne öffentlich: Demnach der allerdurchlauchtigste, hochgeborene Fürst und Herr, Herr Rudolph, der ander, von Gottes Gnaden erwählter Römischer Kaiser, auch zu Ungarn und Böhmen König, mein allergnädigster Herr, durch denselben kaiser[lichen] ietzo offenes Reskript anschreiben, weiland des wolgebornen Herrn, Herrn [Se]bastian Schlicken, Graffen zu Passaun, ihrem ietzo obersten [?], die unbezahlten Creditorn und Burgern, ihrer Anforderung wegen, nach Inhalt einer [?] Tag-Übernehmung und [gemeinlicher?] Vergleichung, soviel [… dichte Rechts- und Kanzleiformel, sinngemäß: was an unserem Anteil aus dem Pfandschilling-Geld nach Ausrichtung der [Forderung?] erstreckt werden soll, hat die deshalb verordnete kaiserliche Commission den 21. Aprilis [hierinnen?] allergnädigst ernannt und [bewilliget?] …], dass solches die zuletzt gedachten [Pfandschilling-Forderungen?] der [oben?] offen Reskript-Beschreibung nicht unterzogen, da sich [eher?] und [hernach?] tut.
[2.] Und aber ob wir wohl des unsern Teil [geheim?]haltend [verschweigen?], jedoch [vornehmlich?], das etliche [abgenannte?] [?] [genugsame?] Vollmacht versehen gewesen, demnach nicht [unstattlich?] gewesen aber werden können, demnach von denselben Brüdern und [Vettern?] zu [Kreuzhaw / Greslau ?], anregen, den Herrn Kai[serlichen] ietzo wohlverordneten Herrn Commissarien, und derselben ietzo künftige gnädige Resolution gewärtigen werden.
Urkundt und urkundlich bekenne, das ich, der zu Anfang gedachter Victorin Schlick, dreihundert achtzig Gulden vier und fünfzig Groschen, vor allen und jede meine Schuld und Hauptsumma, diesen Schuldnern und Burgern, die ich sonst [?] der [?] Pfandschilling [Schlackh… / des verpfändeten Gutes ?] zu meiner [?], soviel ich der vor ihr ietzo allergnädigst bewilligter [Resolution?] zu fordern gehabt, pro rato 380 fl 54 g [dreihundert achtzig Gulden vier und fünfzig Groschen] Einnemmens habe.
Daher demnach ich hiermit Kraft gedachter Kai[serlicher]: auch zu Ungarn und Böhmen Kö[nig]: ietzo oder hernach meines dießfalls Eingenommenen von ihnen, nicht allein dieß des gedachten Einnemmens Gelds 380 fl 54 g [dreihundert achtzig Gulden vier und fünfzig Groschen]; sondern allen [unausgenommen?] und in dem Buchstaben [?], mit mir [oder?] anderen Gläubigern an Summa diesem Schaden und [Vettern?] pro rato [zurechtkürzen?], quit, frei, ledig und los; sondern verzichte mich auch meiner Erben und Erbnehmen, Kraft dies Briefs, [genommen?] und sicherem [Inhalt?], diese [so wohl ein?] ander von Graf [Se]bastian Schlicken Erben und mich [bekommenen?] Schulden las[s], wegen der ietzo gedachten Pfandschilling [Schlackh… ?] zu seiner Bezahlung [bekommen?]. Jedoch nicht diesen ausdrücklichen Vorbehalt, das mir, was die dieserhalb dieses Pfandschillings [betrifft], andern obgedachten Graf Sebastian Schlicken Erben [unschädlich] vorbehalten, mich an demselben pro rato hiernach [und] hervorzuholen, wie anderen seinen Creditorn und Burgern hiermit auch nichts präjudiciert und benommen sein soll.
[Dorsalvermerk / Docket:] Victrin Schlickhen. Quittung über 380 fl 54 g [dreihundert achtzig Gulden vier und fünfzig Groschen].
Listina města Horní Slavkov č. 734
Jan Tomáš z Zedtwitz na Bezvěrově potvrzuje, že přijal 578 kop 2 groše za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 12.05.1597
Listina z roku 1597, v níž Hanns Thuma z Zederitz (z Zedtwitz) potvrzuje, že jako věřitel dostal od císaře Rudolfa II. vyplacenu poměrnou část svého pohledávky ze zástavní sumy Schönfeldu (Krásna) – 578 fl. 29 gr. – v souvislosti s vyrovnáváním dluhů po zesnulém Sebastianu Šlikovi, horním hejtmanovi. Zavazuje se za sebe i své dědice, že kvůli této věci nebude činit nároky vůči nikomu jinému než hraběti Valentinu Šlikovi, ale výslovně si ponechává právo domáhat se dalšího vyrovnání z ostatní pozůstalosti hraběte Valentina Šlika stejně jako ostatní věřitelé. Na rubu listiny je poznámka o kvitanci na 578 kop 29 gr. a číslo listiny 12.
[1597]
Já, Hanns Thuma z Zederitz (z Zedtwitz), urozený [...].
Nejjasnější a nepřemožitelný kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař a také uherský a český král atd., můj nejmilostivější pán, vydal prostřednictvím svého císařského nařízení komory výnos týkající se urozeného pána Sebastiana Šlika, horního hejtmana ve Schlauin [?], jeho vdovy, dále Kryštofa [?], nezaplacených věřitelů a měšťanů. Kvůli jejich pohledávkám stanovil, po určení jednoho jednacího dne, aby se provedlo vyúčtování a dobrovolné vyrovnání – nakolik by na to stačila zdejší zástavní suma po odečtení zdejších dluhů. K tomuto účelu nejmilostivěji nařídil a ustanovil prostřednictvím k tomu přidělených komisařů den 21. dubna, jak to podrobněji obsahuje ono císařské psaní Jeho Milosti.
Ačkoli jsme se z větší části osobně poslušně dostavili, přesto se tehdy, protože se někteří vyslanci nedostavili, nepodařilo nic vyřídit smírnou cestou. Místo toho jsme byli [odkázáni ?] znovu do Schönfeldu (Krásna), před pány komisaře ustanovené Jeho císařskou Milostí, a věc byla odložena k další nejmilostivější rozhodnutí Jeho Milosti.
Vyznávám a oznamuji tímto, že já, výše zmíněný Hanns Thuma z Zederitz, jsem byl věřitelem ve výši pěti set osmdesáti sedmi kop [tak v úvodu listiny], a že na celý svůj dluh – jistinu, úroky, škody i náklady, které jsem dosud měl na zástavní sumě Schönfeldu (Krásna) – jsem, nakolik na to stačily milostivě povolené peníze Jeho císařské Milosti, přijal poměrným dílem (pro rata) 578 fl. 29 gr.
Proto tímto prohlašuji vůči výše zmíněné císařské, uherské a české královské Milosti – případně, pokud by to bylo ještě zapotřebí kvitovat zvlášť – že jsem zcela vyrovnán, kvitován, zproštěn a osvobozen, a to nejen ohledně tohoto právě přijatého obnosu 578 fl. 29 gr., ale i ohledně celého zbytku, který mně stejně jako ostatním věřitelům poměrně náležel na jistině, úrocích, škodách a nákladech [...], ať už byl jakkoli velký.
Zavazuji se také za sebe, své dědice a nástupce mocí tohoto listu, že se nikdy a v žádné době kvůli této věci nebudu domáhat žádného nároku na zmíněnou zástavní sumu Schönfeldu (Krásna) vůči nikomu jinému než hraběti Valentinu Šlikovi, ani kvůli žádnému dalšímu [zadrženému ?] dluhu vůči Jeho císařské Milosti.
Výslovně si však vyhrazuji, že mi tím nemá být nijak ublíženo ani nic odejmuto, pokud jde o vše ostatní, co se mimo tuto schönfeldskou (krásenskou) zástavní sumu týká pozůstalosti výše zmíněného hraběte Valentina Šlika – zde se mohu i nadále domáhat poměrného vyrovnání stejně jako ostatní jeho věřitelé a měšťané.
[Vše] věrně a [bez... – zbytek textu se nedochoval].
Rubová strana (dorzální poznámka):
Hanns Thuma z Zedwiz (z Zedtwitz)
Kvitance na 578 kop 29 gr.
[Paraf] H. — č. 12
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[1597]
Já, Hanns Thuma z Zederitz [z Zedtwitz], statečný [urozený] [...]. A protož:
poněvadž nejjasnější, nepřemožitelný kníže a
pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený
římský císař, také uherský a český král [atd.],
můj nejmilostivější pán, prostřednictvím svého císařského
nařízení [komory] vydal výnos týkající se urozeného
pána, pana Sebastiana Šlika, horního hejtmana ve
Schlauin [?], jeho vdovy, Kryštofa [?], nezaplacených věřitelů
a měšťanů, a kvůli jejich pohledávkám stanovil – po určení
jednoho [soudního] dne – k vyúčtování a dobrovolnému vyrovnání,
nakolik by zdejší zástavní suma, po odečtení
zdejších [dluhů ?], dosáhla, prostřednictvím k tomu přidělených
komisařů den 21. dubna [shromáždění/jednání], jež bylo nejmilostivěji
nařízeno a stanoveno, jak to ono císařské psaní téhož
zmíněného [Jeho císařské] Milosti obšírněji obsahuje a uvádí.
A ačkoli jsme se z větší části osobně poslušně dostavili,
přece však zejména proto, že někteří vyslanci nebyli
[poslušně] přítomni [neukázali se], nemohlo se tehdy nic
přátelského [smírného] vyřídit, nýbrž
jsme [byli odkázáni ?] [...] téhož v Schönfeldu [Krásně] opět před
Jeho [císařskou] Milostí ustanovené pány komisaře, a [dále]
[odloženo] k další nejmilostivější rezoluci Jeho Milosti –
vyznávám a oznamuji tímto, že já, na začátku zmíněný
Hanns Thuma z Zederitz, jsem byl věřitelem ve výši pěti set
osmdesáti sedmi kop, [a] že na všechen a každý svůj dluh,
na jistině, úrocích, škodách a nákladech, který jsem dosud
měl na zástavní sumě Schönfeldu [Krásna] – nakolik se
milostivě povolené peníze Jeho [císařské] Milosti vztahují –
poměrně (pro rata) přijal 578 fl. 29 gr.
Proto tímto prohlašuji výše zmíněnou [Jeho] císařskou, též
uherskou a českou královskou Milost – anebo, pokud by k tomu
toto vydání kvitance [bylo třeba] – nejen ohledně tohoto právě
zmíněného přijatého obnosu 578 fl. 29 gr., nýbrž ohledně všeho a
každého zůstatku, který mně jako i jiným věřitelům
na jistině, úrocích, škodách a nákladech poměrně dluží [...],
[za vyrovnaný ?], jak by jej kdy mohla mít – zcela kvitovanou,
prostou, volnou a osvobozenou. A zavazuji se také [za]
své dědice a nástupce mocí tohoto listu, že nikdy
a v žádném čase nebudu kvůli této [věci] nikoho jiného než hraběte
Valentina Šlika, ani kvůli žádnému [zadrženému ?] dluhu,
ani Jeho [císařské] Milosti, pro zmíněnou zástavní sumu Schönfeldu [Krásna],
v žádný nárok brát [obviňovat]; avšak s tou výslovnou
výhradou, že mně, pokud jde o to, co se mimo tuto
schönfeldskou (krásenskou) zástavní sumu týká ostatní pozůstalosti
výše zmíněného hraběte Valentina Šlika, má zůstat zachováno
poměrně se na ní dále hojit, jako jiní jeho věřitelé
a měšťané, a tímto se mi v ničem nemá ublížit ani nic
odejmout. [Vše] věrně a [bez … – závěr utržen].
[Rubová strana / dorzální poznámka:]
Hanns Thuma z Zedwiz [z Zedtwitz]
Kvitance na 578 kop 29 gr.
[Paraf] H. — č. 12
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[1597]
Ich Hanns Thuma von Zederitz [Zedtwitz], veß [veste? = der Edle/Feste] [...]. Dem=
nach der Allerdurchleuchtigist, unüberwindlichst Fürst und
Herr, Herr Rudolph der Ander, von Gottes Gnaden Erwelter
Römischer Kaißer, auch zu Hungern und Beheimb König [etc.],
mein Allergnedigister Herr, durch derselben Kaißerlichs
[Camer-]befelchs außschreiben, betreffend des Wolgeb=
ornes Herrn, Herrn Sebastian Schlicken, Berghaubt[mann?] zu
Schlauin [?], Ihrer Wittwe, Christoph [?], unbezahlten Creditorn
und Burgern, Ihrer Aufforderung wegen, nach fürgesetzter [?]
einer Tagk, zu berechnung und gütwilliger vergleichung,
so weit sich die hievige Pfandtsumma, nach abrichtung der
hievige[n] [kridtdis/Schulden ?], erstrecken würde, über derselben Zugeordt=
neten Commissarien, den 21. Aprilis [zusammen]kunfft Allergne=
digist ernennt und angestelt, Innmaßen des selches [solches] Recht=
gedachter Ihr [Kaißerliche] Würde Kaißerlichs schreiben, mit mehrern
zu sich helt und besagter [...] führt. Und aber, so wir
woll des meistentheils Persönlich gehorsamist erscheinen,
Jedoch vornemblich, des [weil] etzliche Abgesandte mit nicht
[gehorsamist] erscheinen [versehens] gewesen, damals nichts
freundbarliches gerichtet hat werden künnen, Sondern
wir [zu wegen ?] […] derselben zu Schönfeld [wiederum] vor [die andern]
Ihr [Kaißerliche] Würde verordneten Herren Commissarien, auch
[Inn]stellung Ihr Würde ferner gnädigste Resolution zu=
verschiebenden,
Bekenne und kunde hiemit, das Ich, zu Anfang gedachter
Hanns Thuma von Zederitz, Fünf Hundert Acht und Siebentzig
Schock Zinßer gewesen, der alle und Jede meine Schuldt, an
Hauptsumma, Zinßen, Schäden und unkosten, die Ich [bisher]
auf dem Pfandtschilling Schönfeur [Schönfeld], so weit sich die von Ihr
[Kaißerlicher] Würde gnädigist bewilligten gelder erstrecken, zustanden
gehabt, pro rato 578 fl. 29 g. empfangen habe.
Sage demnach hiemit Höchstgedachter Kaij[serlichen], auch zu
Hungern und Behaimb König[lichen] Würde, oder aber, wann diß=
fals quittirend [vermüchten ?], nicht allein dieses Itztgedachten
empfangenen geldes 578 fl. 29 g., so woll alles und
Jedes hinderstelliges, und mir wie andern gleübigern,
an Summa, Zinßen, Schäden und unkosten, pro rato schuldig [...]
[Vrtreds ?], wie derselben ehemals haben mag, gantzlich quit,
frey, ledig und los. Und [aber] verpflicht mich auch [für]
meine Erben und Erbennehmer, Crafft diß Briefs, nimmer
und zu keinen Zeiten, dießer [Sachen wegen] andern dann Graf
Valentin Schliken, auch [keiner] [gehemmener ?] schulden last
wegen, Ihr [Kaißerlicher] Würde gedachten Pfandtschilling Schönfeur
in einigern ansprüch zuzhamen [anzunehmen ?], Jedoch mit dießer aus=
drücklichen vorbehalt, das mir, was ausserhalb dieses
Schönfeurischen Pfandtschillings andere, obgedachts Graf
Valentin Schliken verlassenschafft betrifft, mich an der=
selben pro rato ferner Zuerholen, wie andere seine Cre=
ditorn und Burger, hiemit auch nichts preindicirt und be=
nommen sein soll. [Alles] getreulich und [ohne … – Schluß bricht ab].
[Rückseite / dorsaler Vermerk:]
Hanns Thuma von Zedwiz [Zedtwitz]
Quittung über 578 ß 29 g[r].
[Paraphe] H. — No. 12
Listina města Horní Slavkov č. 736
Leonard Colona z Felsu potvrzuje, že přijal pro Viléma Popela z Lobkovic 530 kop 15 grošů za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 12.05.1597
Kvitance (potvrzení o zaplacení) z 12. května 1597, kterou Vilém Popel z Lobkovic stvrzuje, že od Rudolfa II. dostal vyplacenou svou pohledávku vůči zástavnímu penízu města Slavkova (Horního Slavkova) ve výši 530 zlatých a 15 grošů, jež mu náležela z dluhů po zesnulém Šebestiánu Šlikovi. Listina zároveň zaznamenává, že jednání věřitelů proběhlo předtím v Horním Slavkově před císařskými komisaři, a Popel se tímto zástavního nároku vzdává ve prospěch koruny.
[1597]
Já, Vilém Popel z Lobkovic, pán na Lobkovicích a patrně i na Bišteinici a Hasištejně, vrchní kráječ Jeho římské císařské Milosti, tímto listem oznamuji následující.
Ctihodný a nejjasnější pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař a také uherský a český král, můj nejmilostivější pán, mi svým císařským listem (a patrně ještě dalším listem) nařídil, aby ve věci pohledávek nezaplacených věřitelů a ručitelů po někdejším urozeném pánu, panu Šebestiánu Šlikovi, svobodném pánu na Hasištejně, byli věřitelé pozváni na jednání do Horního Slavkova. Tam mělo proběhnout jednání a dobrovolné narovnání, a to potud, pokud by na to stačila zbývající zástavní suma poté, co bude vyrovnána paní vdova. Před ustanovenými komisaři jsme se dne 6. dubna dostavili; vše bylo nejmilostivěji vyslechnuto a vzato na vědomí, tak jak to onen královský list stanovil.
Ačkoli jsme se z větší části dostavili osobně, abychom věc vyřídili, ukázalo se, že my, řádní dědicové, jsme neměli dostatečnou plnou moc, a proto se tehdy nedalo nic prospěšného vyřídit. Byli jsme tedy odkázáni zpět do Horního Slavkova k ustanoveným komisařům, a nakonec na nejmilostivější rozhodnutí Jeho Milosti podle posledního listu.
Tímto tedy stvrzuji, že já, výše jmenovaný Vilém Popel z Lobkovic, jsem přijal:
- 530 zlatých a 15 grošů
jako vyrovnání za veškeré své pohledávky - hlavní sumu, škody i náklady dohromady - které jsem měl nárok požadovat ze zástavního penízu města Horního Slavkova, a to v poměrné výši (pro rata) podle toho, kolik peněz bylo naposledy milostivě prokázáno.
Proto tímto před výše jmenovaným císařem a uherským i českým králem prohlašuji, že já ani moji dědicové nejsme přijetím této částky 530 zlatých 15 grošů - kterou beru za všechny své dlužné pohledávky i za poměrný zbytek škod a nákladů - zcela kvitováni, zproštěni a osvobozeni od dalších nároků jen tímto; naopak se tímto listem výslovně a navždy vzdávám i jménem svých dědiců a nástupců jakéhokoli, byť sebemenšího nároku vůči zástavnímu penízu Horního Slavkova, ať už jde o tuto záležitost, nebo o jiné dluhy po zesnulém Šebestiánu Šlikovi. Činím tak ovšem s výslovnou výhradou ohledně toho, co leží mimo tento hornoslavkovský zástavní peníz.
[Pravý sloupec listiny je při okraji silně oříznutý a čitelný jen útržkovitě - patrně další ujednání o tom, že tato kvitance nemá být na újmu jiným obdobným nárokům a případům, dále formule o zachování moci a ochrany a nakonec datovací a ověřovací doložka.]
12. května [15]97.
Na rubu listiny je poznámka: „Pan Vilém Popel z Lobkovic - Kvitance na 530 zl. 15 gr."
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[1597]
Já, Vilém Popel z Lobkovic, pán na Lobkovicích a Bišteinici(?) a Hasištejně(?), vrchní kráječ(?) Jeho římské císařské Milosti,
[oznamuji], že ctihodný, nejjasnější(?) [a milostivý] pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař, též uherský a český král, můj nejmilostivější pán, svým císařským listem [a dalším listem] [nařídil], aby ve věci pohledávek nezaplacených věřitelů a ručitelů někdejšího urozeného pána, pana Šebestiána Šlika, svobodného pána na Hasištejně(?), [jeho] vrchního(?) [...], byli věřitelé pozváni do Slavkova [Horního Slavkova] [na určený den], [… proběhlo jednání a dobrovolné narovnání …] potud, pokud by zbývající zástavní (p?)suma po vyrovnání paní vdovy postačovala; před týmiž ustanovenými komisaři jsme se dne 6. dubna [?] dostavili, [vše] nejmilostivěji vyslechli a vzali na vědomí, v souladu s oním královským(?) listem, jak zní a co stanoví.
A ačkoli jsme se z větší části [my, věřitelé] dostavili osobně, abychom věc vyřídili, přece [se ukázalo], že [my,] řádní dědicové [?], jsme nebyli opatřeni dostatečnou plnou mocí, takže nebylo možno nic prospěšného vyřídit, nýbrž jsme byli odkázáni zpět do Slavkova [Horního Slavkova] [na další den] k ustanoveným komisařům, [a posléze] na nejmilostivější rozhodnutí Jeho [Milosti] dle [posledního] [...] listu.
Tímto tedy přiznávám, že já, na počátku jmenovaný [Vilém Popel z Lobkovic], jsem přijal pět set třicet [530] zlatých a patnáct grošů za veškeré své pohledávky — na hlavní sumě dohromady, na škodách a nákladech —, jež jsem měl k pohledávání ze zástavního penízu (zástavní sumy) města Slavkova [Horního Slavkova], potud, pokud postačovaly [posledně] milostivě prokázané peníze, tedy poměrným dílem (pro rata) 530 zl. 15 gr.
Proto tímto před výše jmenovaným císařem, též uherským a českým [králem] atd. [prohlašuji], že já ani moji dědicové z důvodu nejen tohoto přijatého obnosu 530 zl. 15 gr. — který [přijímám] za všechny své dlužné pohledávky, a spolu s další spravedlivou [sumou] zde na škodách a nákladech, poměrným dílem připadajícím zbytkem, jak by jej kdo přijmout mohl — nejsme zcela kvitováni, prosti, svobodni a zproštěni, nýbrž vzdávám se i jménem svých dědiců a nástupců, mocí tohoto listu, navždy a nikdy [napříště], abych z této záležitosti, jakož i z jiných [dluhů] někdejšího [hraběte?] Šebestiána Šlika, [...] ze zmíněného zástavního penízu Slavkova [Horního Slavkova] činil sebemenší [žádný] nárok. Avšak s tou výslovnou výhradou, [pokud jde o to,] co je mimo tento slavkovský [hornoslavkovský] zástavní peníz —
[Pravý sloupec, při okraji listu silně oříznutý:]
[… co se týče jiných výše uvedených [věcí] … nikoli … abychom jiným … nepůsobili újmu (nepraejudikovali) … všem … kvitovaného … nechávám před … kvitanci … avšak nikoli … svoboden, pán na … po takovém opět … ochrana, moc … nechávám, jako … výše uvedený … vlastní rukou … vrozené … my i [dědicové] …]
[… datovací a ověřovací formule …]
12. května [15]97.
[Rub listiny / dorsální poznámka:]
Pan Vilém Popel z Lobkovic
Kvitance na 530 zl. 15 gr.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[1597]
Ich Wilhelm Poppel [Popel] von Lobcowitz, Herr von Lobcowitz vnd Bischof[teinitz?] vnd Hass[enstein?], der Ro[mischen] Kay[serlichen] M[ajeste]t Vorschneider[?],
thue [demnach?] der erbar, durchlauchtig[?], vnd freundlich[?] [kurz vnd] [?] Herr, Herr Rudolffen der Anderer, von Gottes Gnaden, er[wehlter] Ro[mischer] Kay[ser], auch zu Hungern vnd Beheim König, mein allergnedigster Herr, durch deroselben kayserlich schreiben, [anders schreiben?], weiland des wohlgebornen Herrn, Herrn Sebastian Schlicken, Freyherrn zu Hass[enstein?], Ihrer [Kay?] obristen[?], vnbezalten Creditorn vnd Bürgern Ihrer [...] forderung wegen, nach Schlackau [Schlackenwald] meine[?] [tag?], [… verhandlung vnd gutwillige vergleichung …], so weit sich die übrige [Pf]and Summa, nach Abrichtung der frau wittib [Witwe] erstrecken würde, vor denselben angeordneten Commissarien am vi Aprilis [?] erschienen, aller gnedigst vernommen vnd [angesehen?], darnach [hin?] der solche Khönigliche [?] Ihr [...] schreiben nicht [unterzogen?] die sich helt vnd besagen thuet.
Und aber, ob wir wohl des meisten theils [haus?] [persönlich?] zu [behanden?] erscheinen, jedoch vermöge[n]lich das redliche Erben [?] [...], nicht mit gnugsamer Vollmachten versehen gewesen, dannenher[o] nichts fruchtbarlichs gerichtet hat werden khönnen, sondern von denselben hinein dahin [?] zu Schlackau [Schlackenwald] [angewiesen?] Ihr [tag?] [...] [verordneten] [...]
Commissarien, auf deroselben der [letzt] [...] gnedigste Resolution gewiesen worden.
Bekenne deshalben hiemit, das ich die anfangs gedachten viertzehen [?] Joppe von Lobcowitz [= ich, vorgenannter Wilhelm Popel von Lobcowitz] fünff hundert dreissig [530] fl [Gulden] fünffzehen Groschen, vor alle vnd jede meine schuld, am [haupt summa?] zusam[en], schaden vnd vncosten, [so] ich [an] dem Pfandschilling Schlackau [Schlackenwald], so weit sich die [von Ihr] [letzt?] gnedigst beweisliche[n] gelder erstrecken zu fordern gehabt, pro rato 530 fl 15 g [Groschen] empfangen haben.
Daher demnach hiemit höchstgedachter Kay[serlicher] auch zu Hungern vnd Beheim [König?] etc. [auf] [...] alhie [...] das ich oder aber meine deshalben [Erben?], von wegen, nicht allein dieses [obge]dachten empfangenen gelts, 530 fl 15 g, so vor alle vnd jede meine schuldigen, vnd mit weit andere[r] gerechte[r] [Summa?] hierin schaden vnd vncosten, pro rato überbürzten [?] Restes, wir derselbe nehmen haben mag, gentzlich quitt, frey, ledig vnd los, sondern verzeihe mich auch meiner Erben vnd Erbnehmern, kraft dies Briefs, nimmer vnd nie / nun [hinten?], dieser so wohl andere von [weiland Graf?] Sebastian Schlicken, auch nicht [gehonnenten?] schulden halben wegen, der aus gedachten Pfandschilling Schlackau [Schlackenwald], die wenigen [keinen?] Anspruch herzunehmen. Jedoch mit diesem ausdrücklichen Vorbehalt, was außerhalb dieses Schlackau[wald]ischen [Schlackenwaldischen] Pfandschillings —
[Rechte Spalte, am Blattrand stark beschnitten:]
[… andere obdacht … betrifft, nicht … wir andere … nicht praeiudicieren … alle[r] … des Quittirten … lasse vor den … Quittung … aber nicht der … frei, Herr zu … nach solche wieder … schirm gewalt … lassen, als … obdachter … meine Handen … angeborenen … wir vnd [Erben] …]
[… Datierungs- und Beglaubigungsformel …]
12 Maij des 9[7. = 1597]
[Rückseite / Dorsalvermerk:]
Herr Wilhelm Poppel[e] von Lobcowitz
Quittung über 530 fl 15 g
Listina města Horní Slavkov č. 738
Valentin Thüssel z Daltic potvrzuje, že přijal 141 kop 55 grošů za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 12.05.1597
Kvitance z roku 1597, kterou Valentin Schnabel z Daldisu, hejtman na Hauenštejně, potvrzuje vyrovnání své pohledávky vůči panovníkovi. Šlo o vypořádání dluhů po zesnulém Sebastianu Šlikovi, hraběti z Falkenova, kde císař Rudolf II. jako uherský a český král nechal v Sokolově (Falkenau) jednat s věřiteli a měšťany o vyplacení jejich nároků poté, co byla nejprve vypořádána paní vdova. Schnabel v listině stvrzuje, že ze svého celkového nároku 208 kop obdržel poměrným dílem 141 kop 55 grošů, tímto obnosem se považuje za plně vyrovnaného a zříká se za sebe i své dědice dalších nároků.
Listina pochází z roku 1597.
Já, Valentin Schnabel z Daldisu (Daldice), toho času hejtman na Hauenštejně (Hauenstein), vydávám toto svědectví z pověření nejjasnějšího, nejmocnějšího a nepřemožitelného knížete a pána, pana Rudolfa Druhého, z Boží milosti zvoleného římského císaře a zároveň krále uherského a českého, mého nejmilostivějšího pána.
Jeho Milost totiž svým císařským písemným vyhlášením nařídila, aby se ve Falkenově (Falkenau, dnešní Sokolov) konalo jednání o vyúčtování a smírném narovnání pohledávek věřitelů a měšťanů vůči nebožtíku urozenému pánu, panu Sebastianu Šlikovi, hraběti z Falkenova, a vůči vrchnímu úředníkovi Jeho Milosti. Toto narovnání se mělo týkat té části dlužné sumy, která věřitelům zbude poté, co bude nejprve vypořádána paní vdova. K vedení tohoto jednání byl ustanoven komisař – a tímto komisařem jsem byl nejmilostivěji jmenován a dosazen právě já, jak podrobněji uvádí zmíněné císařské nařízení.
Ačkoli jsme k jednání vyslali zástupce s dostatečnou plnou mocí, byla věc nakonec – se svolením paní vdovy přímo tam v Sokolově a především z rozhodnutí prozíravých pánů komisařů Jeho Milosti – odkázána k další nejmilostivější právní úpravě samotné císařské Milosti.
Tímto tedy potvrzuji a listinně dosvědčuji následující: já, na počátku jmenovaný Valentin Schnabel z Daldisu, jsem měl za veškeré své dluhy – tedy za hlavní sumu i za vzniklé škody a náklady, které mi mezitím vznikly – pohledávku ve výši dvě stě osm kop. Z toho, pokud sahá milostivě povolené vyúčtování Jeho Milosti, jsem obdržel poměrným dílem (pro rata) jedno sto čtyřicet jedna kop a padesát pět grošů, a nic více.
Tímto proto nejvýše jmenovanou císařskou Milost, krále uherského a českého – anebo toho, kdo by byl z její strany k tomu zřízen, pokud by to bylo třeba – kvituji ohledně tohoto přijatého obnosu 141 kop 55 grošů. Stejně tak kvituji ohledně veškerých svých hlavních pohledávek, ohledně mého nároku vůči ostatním věřitelům v celkové sumě, i ohledně dalších škod a zbytku, jenž byl vypořádán poměrným dílem – ať by se nazýval jakkoli. Vše výše uvedené prohlašuji za zcela vyřízené, vyrovnané, zproštěné a splacené.
Naopak se za sebe i za své dědice a právní nástupce mocí této listiny navždy a nezvratně zříkám jakýchkoli dalších nároků [na tomto místě text pokračuje na okraji druhé strany opakováním obvyklé právní formule o zřeknutí se nároků za sebe i dědice, dále je zmíněn nárok pánů Jeho Milosti a to, že napříště již nemá vznikat žádná škoda ve věci zmíněného vypořádání; jsou zmíněni také měšťané, kteří mají být nároků zbaveni, a vyslaní komisaři]. Toto vše jsem dal na vědomí radě (radnímu stolci) a před tím jsem to i písemně potvrdil.
Na hřbetu listiny je pak dochován archivní popis: Kvitance Valentina Schnabela (Daldiského) na 141 kop 55 grošů.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[1597]
Já, Valentin Schnabel z Daldisu (Daldice), toho času hejtman na Hauenštejně (Hauenstein), poté co nejjasnější, nejmocnější a nepřemožitelný kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař, jakož i král uherský a český, můj nejmilostivější pán, prostřednictvím svého císařského písemného vyhlášení nařídil — kvůli pohledávkám věřitelů a měšťanů, kteří byli zaopatřeni po nebožtíku urozeném pánu, panu Sebastianu Šlikovi, hraběti z Falkenova (Falkenau, Sokolov), [a po] vrchním [úředníku] Jeho Milosti — den (rok) jednání ve Falkenově k vyúčtování a smírnému narovnání, a to potud, pokud bude zbývající jim náležející suma po vypořádání s paní vdovou dostačovat. K tomu byl ustanoven jejich přidělený komisař (jímž jsem byl já nejmilostivěji jmenován a dosazen), jak je z onoho výše zmíněného císařského písemného nařízení podrobněji patrno. Ačkoli jsme [k tomu] vyslali zástupce s dostatečnou plnou mocí, byla věc nakonec — s jejím (vdoviným) svolením přímo tam ve Falkenově, a především z rozhodnutí prozíravých pánů komisařů Jeho Milosti — odkázána k další nejmilostivější právní úpravě Jeho císařské Milosti.
[Já tedy] tímto vyznávám a listinně dosvědčuji, že já, na počátku jmenovaný Valentin Schnabel z Daldisu, [jsem měl pohledávku] dvě stě osm kop za veškeré své dluhy, totiž za hlavní sumu, vzniklé škody a náklady, které mi mezitím vznikly; a pokud sahá milostivě povolené vyúčtování Jeho Milosti, obdržel jsem poměrným dílem (pro rata) jedno sto čtyřicet jedna kop a padesát pět grošů, a nic méně. Tímto tedy nejvýše jmenovanou císařskou Milost, krále uherského a českého — anebo toho, kdo byl k tomu z její strany zřízen — pokud je toho třeba, [kvituji a] ohledně tohoto přijatého obnosu 141 kop 55 grošů, jakož i ohledně veškerých a jednotlivých hlavních pohledávek a mého [nároku] vůči ostatním věřitelům v celkové sumě, [ohledně] dalších škod a zbytku vypořádaného poměrným dílem, ať už by se nazýval jakkoli, zcela kvituji, prohlašuji za prosté, vyřízené a zproštěné. Naopak se i za sebe a své dědice a právní nástupce mocí této listiny navždy a nikdy zříkám jakýchkoli nároků [… opakující se právní formule zřeknutí se za sebe i dědice; na pravém okraji 2. strany pokračuje:] nároku zmíněných pánů Jeho Milosti a nepochybné záminky, [že] napříště [již nebude] škody, [ohledně] zmíněného [vypořádání] … a měšťané … aby byli zbaveni [nároků]; vyslaní [komisaři] …; toto vše jsem dal radě (radnímu stolci) na vědomí … a před tímto … písemně [potvrdil] …
[Hřbetní regest / archivní popis:]
Kvitance Valentina Schnabela (Daldiského) na 141 kop 55 grošů.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[1597]
Ich Valandin (Valentin) Schnabell von Daldis, itziger Zeitt Hauptman vff Hauensstain, demnach der allerdurchleuchtigist, großmechtigist, und unüberwindtlichist, Fürst und Herr, Herr Rudolff der ander von Gottes Gnaden erwöhlter Römischer Kaiser, auch zu Hungern und Beheimb König, mein allergnedigster Herr, durch deroselben kaiserliche Ostanndt-bauerliche [?] Außschreiben, weilandt des wolgebornen Herrn Herrn Sebastian Schlicken, Graffen zu Falckenaw, Ihr Maÿtt. obristen [?] vorbehalten Creditorn unndt Bürger Ihrer Anforderung wegen, nach Falckenaw einen Tag zu Verrechnung unndt gietlicher [?] Vergleichung, so weit sich die übrige ihnen [zu]stehende Summa nach Abrichtung der Frau Wittib erstrecken würde, vorderselben zu geordneten Commissarien (deren ich zu Ergÿslib [?] zu Eichenraw [?] allergnedigst benennet unndt eingesetzt), inmaßen dann solches höchstgedachter Ihr Maÿstatt Ostanndt-bauerliche Schreiber mit mehrem zu sehen, gefolgt, unndt besagter Christ [?], unndt aber ob wir wohl das meisten Christs [?] zu meiner Eheliche gehorsamlich [?], geschicket, doch hierwider [?] bleib das ehliche abgesandte mich mit gnugsamer Volmacht versehen gewesen, anietzo nicht fürnehmblich gestes [?] hier ander einkomen, sondern von ihr selber Erlaubnus daselbsten zu Falckenaw, bevorderst dem Ihr Maÿtt. wolbedachten Herrn
Commissarien vff derselben Ihr Maÿtt. ferner gnedigste Rechtfertigung gewiesen worden, bekenne unndt urkundtlich hiermit, das ich zu Anfangs gedachter Valandin Schnabell von Daldis zwaÿ hundert acht schock vor alle und Jede meine schulde, der Heuptsumma hinter schäden unndt Uncosten, die ich sonsten Zeit dem ihrunder schüldig [?] worden, so weit sich die von Ihr Maÿtt. gnedigst bewilligter Abrechnung erstrecken zu sondern gehabt pro Rato ein hundert ein und vierzig schock fünf und fünfzig groschen, nichtsweniger habe, [Sage] den auch hiermit höchstgedachter Kaÿß. Maÿttät zu Hungern und Beheimb Königliche Maÿtt., oder wer von ihrer dißfalß gerichtet worden, von Nöthen mich allein dieses des [empfangenen] Geldes der 141 ß 55 gl, so wol Aller unndt Jeder Heuptforderung unndt mein wider Andern gläubigern in Summa fürohin schaden und übrigen pro Rata abgerichtes Restes wie der selbe Nahmen haben mag, gänzlich quitt, frey, ledig und loß, sondern verzichte mich auch meine Erben und Erbnehmen craft diß briefs nimmer und nie keinen Heuser, dieses so wol Andern von Brast Sebast[ian] [… stručné shrnutí: standardní listinná zřeknutí se nároků za sebe i dědice; pravostranný okraj str. 2 →] Ihr Maÿtt. gedacht[en] Herrn Anspruch [und] unzweiflichen Vorw[and] dieses, fürohin schaden, gedachtes Brast[…]schaft, bekriegte [?] … vor zu scholen [?], und Bürger … und benommen sein, gesandte, und so … legte ich dies Alles dem Rambstuel [Ratsstuhl?] zu bekunden, hab … vor diesen … der Schreiben [?] …
[Dorsální regest / archivní popis:]
Valtin dischls [Schnabls] Quittiung vber 141 ß 55 g[r]
Listina města Horní Slavkov č. 739
Abundus Krakovský z Kolovrat potvrzuje, že přijal 180 kop za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 12.05.1597
Listina z 12. května 1597 je kvitance (potvrzení o vyplacení dluhu), kterou Zikmund Albín Krakovský z Kolovrat, pán na Šíříně (Schirin), stvrzuje, že mu bylo ze zástavní sumy slavkovského (ostrovského) zámku vyplaceno 180 kop grošů míšeňských jako vyrovnání jeho pohledávky vůči pozůstalosti zesnulého hraběte Valentina Šlika. Vyplacení proběhlo na základě jednání císařských komisařů jmenovaných císařem Rudolfem II. k narovnání s věřiteli vdovy a dědiců po hraběti Šlikovi. Na rubu listiny jsou dorzální poznámky se jmény Kryštofa Jindřicha z Kolovrat a Zikmunda Albína Krakovského a číslem listiny (č. 19).
1597
Já, Zikmund Albín Krakovský (patrně z rodu Krakovských), pán z Kolovrat a na Šíříně (Schirin?), tímto prohlašuji a stvrzuji následující.
Nejjasnější a velmi mocný kníže a pán, pan Rudolf II., zvolený římský císař a také uherský a český král, můj nejmilostivější pán, dal svým otevřeným císařským listem vyhlásit nařízení ve věci nebožtíka urozeného pána Valtina (Valentina) Šlika, hraběte z Bassana (patrně Pasova). Šlo o to vyřídit záležitosti jeho vdovy a dědiců vůči dosud nezaplaceným věřitelům a měšťanům, kteří vůči pozůstalosti vznášeli své pohledávky. Podle usnesení měl být stanoven jednací den ke svolání zúčastněných stran a ke smírnému narovnání – a to v rozsahu, v jakém by se nevelká zástavní suma po vyrovnání dluhu paní vdovy vůbec dala rozdělit.
K tomuto účelu byli nejmilostivěji jmenováni a dosazeni komisaři, kteří se sešli 21. dubna, jak to podrobněji uvádí a stanoví otevřený rozpis Jeho Milosti. Ačkoli jsem se já, jakožto ten, kdo měl na pohledávce největší podíl, osobně a poslušně k jednání dostavil, přesto tehdy – souhrnně vzato – nebyli poctiví věřitelé zcela uspokojeni ve svém podílu, takže se tenkrát nic platného nevyřídilo. Ukázalo se totiž, že tamní knížecí statky ve Slavkově (Schlackenwerth, dnes Ostrov) [...] mají být spolu s dalšími záležitostmi vyřízeny mezi jinými Jeho Milostí ustanovenými pány komisaři, a to podle dalšího nejmilostivějšího rozhodnutí Jeho Milosti.
Než se tak stane a než bude věc zcela vyhlášena a stanovena, já, výše jmenovaný Zikmund Krakovský, pán z Kolovrat, jsem byl na účet celého svého dluhu – jistiny, úroků, škod a útrat, které jsem měl jinak nárok pro rata požadovat ze zástavního penízu slavkovského (ostrovského), pokud by se peníze Jeho Milostí nejmilostivěji povolené rozšířily – vyplacen částkou sto osmdesát kop (180 ß) pro rata, a to řádně a v pořádku.
Podle výše zmíněné vůle Jeho císařské Milosti, jakož i vůči měšťanům a Jeho Milosti českého krále: pokud by tíž laskavě povolili k vyrovnání nejen tyto právě zmíněné a započaté peníze ve výši 180 kop, ale i vše ostatní, co zde bylo dohodnuto, a pokud by i ostatním věřitelům byly z pro rata slavkovského (ostrovského) zámku vyplaceny jim náležející peníze na jistině, úrocích, škodách a útratách – pak já toto své vyznání o oněch sto osmdesáti kopách dávám vyhlásit a nechávám je zpečetit.
Psáno dne 12. května 1597.
Tímto se zcela vzdávám všech nároků – kvituji a prohlašuji se za zproštěného, svobodného, volného a všech závazků zbaveného. Zavazuji se, že já ani moji dědicové a nástupci nebudeme nikdy a za žádných okolností uplatňovat tuto moc (nárok) vůči ostatním právoplatným stranám ani vůči hraběti Šlikovi v této věci – jinak než vůči hraběti Volkmarovi (Volckhsin?) Šlikovi, a také [...].
Dorzální záznam (rub listiny):
- Kryštof Jindřich z Kolovrat.
- Kvitance na 180 kop míšeňských.
- Zikmund Albín Krakovský z Kolovrat, služebník Müffela (Schmelyra?) – patrně ve smyslu úředníka huti či hutního podnikání.
- č. 19.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[1597]
Já, Zikmund Albín Krakovský[?], pán z Kolovrat a na Šíříně[?] (Schirin), tímto vyznávám: Poté co nejjasnější, velmi mocný kníže a pán, pan Rudolf II., zvolený římský císař, též uherský a český král, můj nejmilostivější pán, týmž císařským otevřeným listem ráčil dát rozepsat [poručení] ve věci nebožtíka urozeného pána, pana Valtina (Valentina) Šlika, hraběte z Bassana[?] (Pasova), [a to ohledně] jeho vdovy, dědiců, nezaplacených věřitelů a měšťanů, kvůli jejich pohledávkám, a podle usnesení o stanovení [jednacího] dne k svolání a smírnému narovnání, pokud by se [malá] zástavní suma po vyrovnání [dluhu] paní vdovy rozšířila —
[že] ohledně tamtéž ustanovených komisařů, kteří se 21. dubna sešli, [byli tito] nejmilostivěji jmenováni a dosazeni, tak jak to onen otevřený rozpis Jeho Milosti šíře v sobě obsahuje a praví. — A ačkoli jsem se já, jakožto [držitel] největší části [pohledávky], osobně poslušně dostavil, přesto [souhrnně] poctiví [věřitelé] nebyli zcela [náležitě] uspokojeni ve svém [podílu], takže se tehdy nic plodného nevyřídilo, jak [bývá], že totiž tamní knížecí statky ve Slavkově (Schlackenwerth — Ostrov)
[…] mezi jinými Jeho Milostí zřízenými pány komisaři, a též podle dalšího nejmilostivějšího rozhodnutí Jeho Milosti mají být vyřízeny. — Dokud [se to] vyhlašuje [a] stanovuje, jsem já, na začátku zmíněný Zikmund Krakovský, pán z Kolovrat, [za] jedno sto osmdesát kop, za celý a každý svůj dluh — na jistině, úrocích, škodách a útratách, který jsem jinak ze zástavního penízu Slavkova (Ostrova), pokud se peníze Jeho Milostí nejmilostivěji povolené rozšíří, měl pro rata pohledávat — pro rata 180 kop dobře vyplacen [byl].
Tímto podle výše zmíněné [vůle] císařské, jakož i [vůči] měšťanům, [Jeho] Milosti českého [krále]: Anebo, pokud tíž laskavě k vyrovnání [protistran?] nejen ony právě zmíněné a započaté peníze 180 kop, nýbrž vše a každé zde povolili, a mně [vůči] ostatním věřitelům — na jistině, úrocích, škodách a útratách — pro rata slavkovského (ostrovského) zámku, jak z něho [plynou] tomu přiměřené peníze, [tak to] povolili, [pak] já toto [vyznání] o oněch sto osmdesáti kopách dávám vyhlásit a zpečetit; psáno dne 12. května [1597].
— [Závěrečná / vzdávací formule:] že [tímto] zcela, kvituji a propouštím za prosté, svobodné, volné a [všech závazků] zproštěné; a sebe i své dědice a nástupce [zavazuji] vůči ostatním právoplatným [stranám], hraběti [Šlikovi] v této věci, navždy a v žádném čase, [nebudu uplatňovat] tuto moc jinak, než [vůči] hraběti Volkmaru[?] Šlikovi, též […].
[Dorzální záznam / rub listiny:]
Kryštof Jindřich z Kolovrat.
Kvitance na 180 kop míšeňských.
Zikmund Albín Krakovský z Kolovrat, služebník Müffel[?] / Schmelyr[?] (huť/Schmelzer?).
č. 19.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[1597]
Ich, Sigmund Albinus Krakofsky[?], Herr von Kolobrat (Kolowrat) und auf Schirin[?], bekenne hiermit: Nachdem der Allerdurchleuchtigist, Großmächtigst[e] Fürst und Herr, Herr Rudolff der Ander, erwählter Römischer Kaiser, auch zu Hungarn und Böhaimb König, mein allergnedigister Herr, durch denselben kaiserlichen offenen [Brief?] bevelich auszuschreiben [geruht hat], weiland des Wolgebornen Herrn, Herrn Valtin (Valentin) Schlick, Graffen zu Bassaun[?] (Passaun), seliger, [betreffend] dero Wittib, [Erben?]/Christenn, [den] unbezahlten Creditorn und Bürger, ihrer anforderung wegen, [und] nach Rathschlag eines Tags zu beraumung und gütlicher Vergleichung, so weit sich die wenig[e] Pfundt-Summa nach abrichtung der Frauen Wittib [Schuld?] erstrecken würde, [habe ich,]
über die allda angeordneten Commissarien, [die] des 21. Aprilis zusammen [gekommen], allergnedigist benennet und eingestellt [worden], in maßen dasselbe besser hochgedachter Ihr May[estät] offen ausschreiben mit mehrer in sich helt und besagen thuet. — Und aber, ob mir wohl als dem meisten Theil [der Forderung] persönlich gehorsamlich erschienen, jedoch [summarisch], das ehrliche [Gläubigers?] mit nicht gantz [billig?] vol[len] meines [Antheils?] versehen gewesen, damals nichts fruchtbar[lich]es gerichtet hat worden, wie immer, [daß] dann der Fürstlichen Güter daselbsten zu Schlackenwerth
[…] under anderen Ihr May[estät] verordneten Herren Commissarien, auch derselben Ihr May[estät] ferner gnedigster Resolution gericht werden. — Solang [es] verkundet [und] beraumt, bin ich, zu anfangs gedachter Sigmundus Krakofsky, Herr von Kolobrat, [um] ein hundert achtzig Schock, für alle und jede meine Schuld, an Hauptsumma, Zinsen, Schäden und Unkosten, die ich sonsten aus dem Pfandtschilling Schlackenwerth, so weit sich die von Ihr May[estät] gnedigist bewilligten Gelder erstrecken, [pro rata] zu fordern gehabt, pro rata 180 ß. [Schock] gut bezahlt, [worden].
Nach hiermit hochgedachter Kai[serlicher] auch der Bürger und Böhaimb [König?] [Ihr] May[estät]: Oder aber, wenn dieselb[en] gütig zur abrichtung der wider[?], nicht allein die so itzgedachten [und] angefangenen Gelder 180 ß., sondern allerss und jedes hierin bewilligt, und mir die anderen Gläubiger, an Hauptsumma, Zinsen, Schäden und Unkosten, pro rata Schlackenwerther Schloß, wie derselben angemessene Gelder daraus, und so willig[et], Ich diß [Bekenntnis] dem Hundert achtzig Schock, um zu verkunden, [und] der drückh[en] (besiegeln) lassen, schreiben, den 12. Maii [1597].
— [Schluss-/Verzichtsformel:] daß ich [hiermit] gäntzlich, quitt, frey, ledig und loß [sage]; andern Rechtschuldigen mich auch, meine Erben und Erbnehmer, Graff [Schlick] dieß [betreffend], immer und zu keiner Zeit hero, dieser Gewalt anders, dann Graff Volckhsin[?] (Volckmar?) Schlick, auch […].
[Dorsalvermerk / Rückseite:]
Christoff Heinrich von Kolbrat (Kolowrat).
Quittung über 180 ß. [Schock] Mei[ßnisch].
Sigmund Albinus Krakofsky zu Kolbrat, diener Müffel[?] / Schmelyr[?] (Schmelzer?).
N°. 19.
Listina města Horní Slavkov č. 742
Jáchym z Jahnu na Otovicích potvrzuje, že přijal 896 kop 16 grošů za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 12.05.1597
Kvitance z roku 1597, kterou Joachim von der Sahn na Hertvici (Hettovicích?) potvrzuje přijetí své poměrné části peněz ze zástavní sumy spojené s pohledávkami po zesnulém hraběti Sebastianu Šlikovi z Pasova (Bassana?), a to ve výši 896 zlatých a 16 grošů. Vyrovnání proběhlo na základě jednání komisařů císaře Rudolfa II. konaného 21. dubna ve Slavkově (Schlackenwaldu, tj. Horním Slavkově), a Joachim se listinou vzdává dalších nároků vůči této dlužní sumě.
Listina, rok 1597
Já, Joachim von der Sahn na Hertvici (patrně Hettovicích), prohlašuji následující.
Nejjasnější, nejmocnější a nepřemožitelný kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař a zároveň uherský a český král, můj nejmilostivější pán, pověřil k tomuto účelu zvláštní komisaře. Ti měli ve věci pana Sebastiana Šlika, hraběte z Pasova (snad Bassana), respektive věřitelů a měšťanů, kteří po Jeho císařské Milosti zůstali s nevyrovnanými pohledávkami, uspořádat ve Slavkově den slyšení a smírného narovnání. Cílem bylo vyjasnit, kolik ze zbývající zástavní sumy náleží komu, poté co byly zohledněny předchozí dluhy.
Komisaři byli k tomuto jednání nejmilostivěji jmenováni a ustanoveni na 21. dubna, kdy se ve Slavkově konalo ono slyšení. Jeho Veličenstvo k tomu vydalo otevřený zapečetěný list, podle něhož měla dotčená strana ohledně zmíněného dluhu osobně a poslušně předstoupit. Zdá se však, že narovnání se tehdy nepodařilo dovést k úplnému vyřízení celé sumy — slyšení sice proběhlo, ale plného vypořádání tehdy dosaženo nebylo. To, co bylo mezi mnou a řádně ustanovenými komisaři Jeho Veličenstva při slavkovském jednání dohodnuto, se pak řídilo nejmilostivějším rozhodnutím samotného Jeho Veličenstva.
Tímto potvrzuji a osvědčuji, že jsem z výše zmíněné zástavní sumy (von der Sahn), léta 1597, na svůj dluh o hlavní sumě deset tisíc a čtyřicet zlatých, který mi jinak vázl u města Slavkova, obdržel svůj poměrný díl — totiž 896 zlatých a 16 grošů. Jde o peníze z oněch prostředků, které Jeho římská císařská Milost nejmilostivěji povolila k výplatě zbývající části zástavní sumy.
Proto tímto výše jmenovanému císařskému a zároveň uherskému a českému královskému Veličenstvu potvrzuji, že jsem ohledně:
- přijatých 896 zlatých a 16 grošů,
- i veškerého zbývajícího podílu (poměrným dílem), který by mi na této sumě a jejím zatížení mohl ještě příslušet, spolu s podíly ostatních věřitelů,
zcela vyrovnán, a považuji tuto záležitost za kvitovanou, prostou a vyřízenou. Za sebe, své dědice a nástupce se touto listinou napříště a natrvalo vzdávám jakéhokoli dalšího nároku vůči výše uvedené zástavní sumě Jeho Veličenstva u města Slavkova, pokud jde o dluhy nepřipadající na výše uvedeného [z Brandu?] a na Sebastiana Šlika.
[Následuje podpis/parafa.]
Dorsální poznámka (zápis na zadní straně listiny):
Kvitance von der Sahn na 896 zlatých 16 grošů.
Č. 26 (?)
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
1597
Já, Joachim von der Sahn (ze Žďáru) na Hertvíci [Hettovicích?]. Poté, co od nejjasnějšího, nejmocnějšího a nepřemožitelného knížete a pána, pana Rudolfa Druhého, z Boží milosti zvoleného římského císaře, jakož i uherského a českého krále atd., mého nejmilostivějšího pána, byli prostřednictvím ke všemu [?] pověřených a zvláště k tomu ustanovených pánů — [ve věci] pana Sebastiana Šlika, hraběte z Pasova [Bassana?], po Jeho císařské [?] Milosti zanechaných věřitelů a měšťanů ohledně jejich [?] pohledávky — do Slavkova [ustanoven] den slyšení a smírného narovnání, aby se zbývající zástavní suma po vyrovnání [… předchozích dluhů … kvůli téže …] určenými komisaři dne 21. dubna ve Slavkově nejmilostivěji jmenováni a ustanoveni, a to tak, že nejvýše jmenovaný [list] Jeho Veličenstva, otevřený [?] zpečetěný [?] dopis, v sobě obsahuje, a ohledně řečeného dluhu, zda jedna část jako z větší části [?] má osobně poslušně se dostavit, avšak pravděpodobně [že] uvedené narovnání nemohlo být úplnou sumou [… poté, co proběhlo slyšení, tehdy nebylo lze úspěšně vyřídit …], jindy pak v týchž časech, tedy při slavkovském [slyšení] mezi mnou, řádně zřízenými pány komisaři Jeho Veličenstva, [a] podle nejmilostivějšího rozhodnutí téhož Jeho Veličenstva mělo zůstat.
Tímto vyznávám a osvědčuji, že jsem z výše uvedené zástavní sumy von der Sahn léta [tisícího] šestistého devadesátého sedmého [1597], ohledně [?] svého dluhu o hlavní sumě deset tisíc a čtyřicet [zlatých?], které mi jinak u města Slavkova [?] vázly, na něž se vztahují zbývající Jeho římskou císařskou Milostí nejmilostivěji povolené poskytnuté [?] peníze, obzvláště obdržel poměrným dílem (pro rata) 896 zl. 16 gr.
Takže tímto výše jmenovanému císařskému, jakož i uherskému a českému královskému Veličenstvu, všem výše vyznačeným [?] k rukám [?] zbývajících [?], nejen těchto právě uvedených přijatých poskytnutých [?] peněz 896 zl. 16 gr., pročež všechny ty nyní pozadu zůstávající [?], jakož i můj a jiných věřitelů [podíl] na sumě [?] a zatížení poměrným dílem příslušejícího zbytku, který by mohl posléze mít, zcela kvituji za vyrovnané, prosté a volné, a vzdávám se za sebe, své dědice a nástupce tímto dopisem [?], napříště [?] a v žádných časech [?], ohledně těchto na výše uvedeného z Brandu [?] [a] Sebastiana Šlika nepřipadlých dluhů, proti výše uvedené zástavní sumě [?] Jeho Veličenstva [u města] Slavkova [?], mlčky [?]. Činit jakýkoli nárok [?]. [Podpis/parafa]
[Dorsální poznámka:]
Kvitance von der Sahn [na] 896 zl. 16 gr.
č. 26 [?]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
1597
Ich Joachim von der Sahn auf Hertwitz [Hettowitz?]. Nachdem von der allerdurchlauchtigsten, großmächtigsten unüberwindlichsten Fürsten und Herren, Herrn Rudolph dem Andern, von Gottes Gnaden erwählten Römischen Kaiser, auch zu Hungarn und Böhaim König etc., meinem allergnädigsten Herren, durch zu allem [?] befohlene und sonderlich darzu geordnete Herren, Herrn Sebastian Schlicken, Grafen zu Passaun [Passaun = Bassano?], Ihro Kaiserlichen [?] hinterlassenen Creditoren und Bürgern ihrer [?] Anforderung wegen, nach Schlackenwald ein Tag der Verhörung und gütlicher Vergleichung [bestimmt worden], damit sich die übrige Pfandsumma nach Berichtigung [… der vorigen Schulden … wegen derselben zu …] verordneten Commissarien am 21. Aprilis zu Schlackenwald allergnädigst ernennt und angestellt, dergestalt, daß höchstgedachter Ihro Majestät offenes [?] besiegeltes [?] Schreiben, mit nehmen [?] in sich halt, und besagter Schuld halben, ob die einer am Teil als mehrentheils [?] persönlich gehorsamb [zu] erscheinen, jedoch vermutlich [daß] der gehörte Vergleich nicht mit ganzer summa [?] [… nach dem die Verhörung gewesen, damals nicht fruchtbarlich gerichtet hat werden können …], anderm aber zu denselben Zeiten, also bei der zu Schlackenwald [Verhörung] zwischen mir, ihrer Majestät wohlverordneten Herren Commissarien, [und] derselben Ihrer Majestät gnädigster Resolution gewesen [?] verbleiben [?].
Bekenne und bekunde hiermit, daß ich an obengedachter Pfandsumma von der Sahn anno [eintausend] sechshundert sieben und neunzig [1597], gehabt nach voraller [?] und sonst meiner Schuld in Hauptsumma zehen tausend und vierzig [?] [Gulden?], die ich sonsten an der Stadt Schillung [Schlackenwald?] stehen, damit sich der übrige von Ihro Römisch Kaiserlicher Majestät gnädigst bewilligter geleisteter [?] Gelder erstreckt, insonderheit gehabt, pro rata 896 fl. 16 gr. empfangen habe.
Daß demnach hiermit höchstgedachter Kaiserlicher, auch zu Hungarn und Böhaim königlichen Majestät, allen oben verzeichneten [?] zu Handen [?] der übrigen [?], nicht allein dieser jetztgedachten empfangenen geleisteten [?] Gelder 896 fl. 16 gr., derowegen alle die jetzt hinterstelligen [?], auch mein und anderer Gläubiger zu Summa zehen Boden [?] und Vorlast [?] pro rata [zugebührenden] Restes, und derselbige nachmals haben mag, gänzlichen quitt, ledig und los, deren verzichte mich auch mein, meiner Erben und Erbnehmer, durch dies Brieflein [?], nunmehr [?] und keinen Zeiten [?] dieser an obengedachten von Brand [?] [und] Sebastian Schlicken nicht gekommenen Schulden halben, gegen ihro Majestät obengedachten Pfandsumma [?] Schillung [Schlackenwald?], stillschweigend [?]. Inn einigen Anspruch [?] zu machen [?]. [Unterschrift/Schnörkel]
[Dorsalvermerk:]
Quittung von der Sahn [über] 896 fl. 16 gr.
N. [Nr.] 26 [?]
Listina města Horní Slavkov č. 749
Štěpán Šlik potvrzuje, že přijal 510 kop za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 12.05.1597
Listina z roku 1597, v níž hrabě [Wolfgang?] ze Šliků, pán na Bělé (Weiskirchen) a na Neudeku, potvrzuje, že od hraběte Šlika (patrně Sebastiána Šlika z Bassana) přijal jako splátku dlužné zástavní sumy 510 zlatých. Tímto potvrzením se zříká vůči císaři Rudolfu II. i vůči hraběti Sebastiánu Šlikovi dalších nároků z této pohledávky, s výhradou, že vyrovnání nemá být hraběti Šlikovi na újmu vůči jeho ostatním věřitelům.
Rok 1597.
Já, hrabě [Wolfgang?] ze Šliků, hrabě v Bassanu, pán na Bělé (Weiskirchen) a na Neudeku [?], vydávám tuto kvitanci.
Nejjasnější, nejmocnější a nepřemožitelný kníže a pán, pan Rudolf Druhý [císař Rudolf II.], volený římský císař k polské [?] koruně a zároveň uherský a český král, můj nejmilostivější pán, nechal svým otevřeným císařským listem (patentem) společně s vysoce urozeným pánem, panem Sebastiánem Šlikem, hrabětem v Bassanu — jenž je Jeho Milosti podřízeným věřitelům a měšťanům — nařídit, aby se v určený den provedlo vyúčtování a dobrovolné narovnání ohledně toho, kam až by po odečtení dostupných prostředků sahala zbývající zástavní suma. Toto nejmilostivější nařízení bylo připomenuto a stanoveno před všemi ustanovenými komisaři dne 21. dubna uplynulého roku, jak to ostatně obšírněji obsahuje a vypovídá zmíněný otevřený císařský list.
Ačkoli jsme se my z větší části osobně a poslušně dostavili, přesto se jednání nezdařilo, protože ten, kdo se za nás dostavil, neměl dostatečnou plnou moc. Nebylo tedy možné nic užitečného vyřídit, a tak jsme v té době, zejména v [Pohlheimu?], očekávali od pana komisaře Jeho Milosti další nejmilostivější rozhodnutí.
Tímto tedy vyznávám a oznamuji, že jsem k vyplacení řečené zástavní sumy od hraběte Šlika obdržel pět set deset zlatých (510 fl.). Tato částka mi byla vyplacena za veškeré mé pohledávky — zástavní sumu, úroky, škody a náklady —, které jsem jinak měl nárok požadovat z výběrčího domu pro liberní (mýtní) plat (Pfundschilling), pokud měly být podle nejmilostivějšího svolení Jeho Milosti splaceny. Poměrně mi tak bylo vyplaceno těch 510 zlatých.
Proto mocí tohoto kvitančního listu propouštím řečenou císařskou Milost, jakož i uherského a českého krále Jeho Milost, nebo toho, komu by se kvitance měla dostat, zcela svobodnými, prostými a vyrovnanými — a to nejen ohledně nyní přijatých 510 zlatých, ale i ohledně všech případných nedoplatků a úroků, jež mi náleží stejně jako ostatním věřitelům, ze sumy, úroků, škod a nákladů, poměrně podle mého dědičně oprávněného podílu, ať by se týkaly čehokoli. Zavazuji se rovněž, spolu se svými dědici a nástupci, že nikdy a v žádném čase nebudeme z tohoto titulu nic dalšího požadovat, ani vůči zmíněnému výběrčímu domu pro liberní plat Jeho Milosti, ani vůči komukoli jinému.
To vše však s výslovnou výhradou: vydáním (vyrovnáním) tohoto liberního platu nemá být nijak dotčen zmíněný hrabě Sebastián Šlik — ani na újmu, ani jinak ke škodě, ani na jeho poměrném podílu. Stejně tak z toho nemá vzejít žádná újma ani odnětí práv vůči ostatním jeho věřitelům a měšťanům.
To vše potvrzuji věrně a bez lsti, tak dokonale, jako bych to kvitoval a schvaloval, a stvrzuji vlastní rukou ještě před vydáním této listiny.
Podpis: hrabě [Sebastián / Wolfgang] Šlik (Schlick).
Poznámka na rubu listiny: Kvitance na liberní plat (Pfundschilling) ve výši 510 zlatých [Šlik z Bassana].
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[1597]
My, hrabě [Wolfgang?] ze Šliků (von Schlick), hrabě v Bassanu, pán na Bělé/Bílém Kostele (Weiskirchen) a [na] Neudeku [?].
Poněvadž nejjasnější, nejmocnější, nepřemožitelný kníže a pán, pan Rudolf Druhý [císař Rudolf II.], k polské [?] koruně volený římský císař, též uherský a český král, můj nejmilostivější pán, svým císařským otevřeným patentem (veřejným listem/výnosem) spolu s [vysoce urozeným pánem, panem Sebastiánem Šlikem, hrabětem v] Bassanu — totiž Jeho Milosti podřízeným věřitelům a měšťanům — podle obsahu jednoho [stanoveného] dne k vyúčtování a dobrovolnému poskytnutí (narovnání), pokud jde o to, kam až by po odečtení jejich prostředků sahala zbývající zástavní suma, před [všemi ustanovenými] komisaři, dne 21. dubna [t]éhož uplynulého [roku], nejmilostivěji připomněl a nařídil, jak to ostatně [výše] zmíněný otevřený císařský list (rozkaz) Jeho Milosti obšírněji v sobě obsahuje a vypovídá.
A ačkoli jsme se my z větší části osobně poslušně dostavili, přece jsme byli neschopni [jednání], protože ten, kdo se [za nás] dostavil, nebyl opatřen dostatečnou plnou mocí, takže nebylo možno nic užitečného vyřídit, nýbrž jsme v té době, zvláště pak v [Pohlheimu?], očekávali od pana komisaře Jeho Milosti [a] od Jeho Milosti další nejmilostivější rozhodnutí (rezoluci).
Tímto tedy vyznávám a oznamuji, že jsem k vyplacení (vykoupení) řečené [zástavní sumy] od hraběte Šlika [obdržel] pět set deset [zlatých], a to za veškeré a každé své pohledávky — zástavní sumu, úroky, škody a [náklady] —, jež jsem jinak měl požadovat z onoho výběrčího domu pro liberní (mýtní) plat (Pfundschilling), pokud podle nejmilostivějšího svolení Jeho Milosti měly být splaceny; tj. pro rata mi bylo vyplaceno pět set deset [zlatých].
Proto tímto mocí [tohoto kvitančního listu] [propouštím] řečenou císařskou Milost, jakož i uherského a českého krále Jeho Milost, nebo toho, komu by se kvitance měla dostat, a to nejen ohledně nyní přijatých peněz 510 zl., nýbrž i ohledně všech a každých nedoplatků, jakož i úroků, jež nám přísluší jako ostatním věřitelům, ze sumy, úroků, škod a [nákladů], poměrně podle dědičně oprávněného podílu, ať by měly jakékoli jméno — zcela, kvituji [je] svobodnými, prostými, vyrovnanými a oproštěnými. Zavazuji rovněž sebe, své dědice a nástupce, mocí tohoto [listu], že nikdy a v žádném čase nebudeme z tohoto titulu nic požadovat, ani vůči řečenému výběrčímu domu pro liberní plat Jeho Milosti, ani vůči [komukoli] činit jakýkoli nárok.
To vše však s tou výslovnou výhradou, že po vydání (vyrovnání) řečeného libernho platu nemá být zmíněnému hraběti Sebastiánu Šlikovi na újmu, ani jinak ke škodě, ani na jeho poměrném podílu; rovněž tím nemá být — tak jako ostatním jeho věřitelům a měšťanům — nic na újmu (praejudicirt) ani odňato.
To vše věrně a bez lsti, a tak dokonale, jako bych kvitoval a svolil. Toto vše [stvrzuji] vlastní rukou, před vydáním téhož.
[Podpis:] [hrabě …] [Sebastián / Wolfgang] Šlik (Schlick)
[Hřbetní / dorzální poznámka, rub listu:]
Kvitance na libernho platu (Pfundschilling) ve výši 510 zl. [Šlik z Bassana]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[1597]
Wir Graff [Wolfgang?] [von] Schlick, Graff zu Bassan(o), Herr zu Weiskirchen und [zu] Neudeck [?].
Demnach der allerdurchleuchtigist[e], großmächtigist[e], unüberwindlichist[e] Fürst und Herr, Herr Rudolff der Ander [Kaiser Rudolf II.], bey Pohlerischer [?] Cron, erwählter Römischer Kayser, auch zu Hungern und Böhmen König, mein allergnedigister Herr, durch derselben kayserlichs offnes [Patent / kgl.?] Außschreiben, sambt der [hochwolgebornen Herrn, Herrn Sebastian Schlick, Graffen zu] Bassan, Ihrer M.[ajestät] zu Schristals [?] untergebnen Creditorn und Burger, Ihrer Verordnung gegen … nach Inhalt eines Tag[s] zu berechnung und gutwilliger darleihung [Vergleichung], so weit sich die übrige Pfandsumma, nach abrechnung der ihrer mittel, erstrecken würde, vor der … allen [verordneten] Commissarien, den 21. Aprilis [zu]vergangener, allergnedigist erinnert und angestellt, Inmaßen dann solches [hochg-]edachter Ihrer Majestät … offen[es] kayserlich gehaißen [Schreiben], mit mehrerm in sich helt und besagen thuet.
Und aber, ob wir wol des mehrentheils persönlich, gehorsamblich erschinen, jedoch unvermöglich, des erlichen [?] dargestandten, nicht mit genugsamer vollmacht, versehen gewesen, demnach nichts fruchtbarlichs gerichtet hat werden können, sondern bey derselben Zeiten, deßselben zu Pohlheim [?] [in]sonderheit, Ihrer Majestät [verordneter] Herr Commissarien …, derselben Ihrer Majestät fernere genedigiste Resolution gewärtig worden.
So bekenne und thue kund hiemit, daß ich zur lösung gedachter [Pfandsumma?] [bei] Graff[en] Schlick fünfhundert und zehen [fl.] für dem Aller- und Jede ein meine Schulden, der Pfandsumma, Zinsen, schäden und [unkosten] … die ich sonsten auf das Pfundschilling Zahlhaus, so weit sich die nach Ihrer Majestät genedigist[er] bewilligung gegen entrichten zu fordern gehabt, Ihro [pro] rato fünfhundert zehen [fl.] entrichten halbe.
Haben demnach hiemit kraft [diß Quittbrieffs], gedachter Kay.: [Majestät] auch zu Hungern und Böhmen Kö.: Maj: [die] oder aber wenn dieselbe quittirend kommen [möchte], mit allein [d]ieses jetzt gedachten empfangenen Geldes 510 fl., sambt aller und jeder hinterstelligen, und wie wir andern [Gläubigern] eigenen Zinsen, der Summa, Zinsen, schäden und [unkosten], pro rato erbgerechtigt[en] Antheils, wie dieselbe Namen haben mag, gänzlich, quit, frey, ledig und loß, sondern verpflichten mich auch, meine Erben und Erbnehmer, kraft diß [Brieffs], nimmer und zu keiner Zeiten, diesem [Brief], dieser hoch- und andern dem Graff[en] Sebastian Schlick auch mich zur lösung [?] [oder] hinterstelligen Schulden hieran [zu fordern], Ihrer Majestät gedachter Pfundschilling Zahlhaus, zu einiger Anfang Ansprüche, jedoch mit diesem ausdrücklichen vorbehalt, daß mir, nach Außhaltung [Aushändigung] des vorgemainisten [?] Pfundschillings, anders ehegedachten Graff[en] Sebastian Schlick, vorbehalten, [auch] [Streit / nicht] geschehe, noch andersfalls [Nachtheil], noch an derselben pro rato, ferner [hierin], wie andere seine Creditorn und Burger, hiemit auch nichts praejudicirt, und benommen sein soll.
Alles getreulich und ohne gefehrde, und so volkommlich, alß quittirte und bewilligte. Ich diß alles mit der Handtaffel [eigner Hand], vor der Aushändigung derselben [bekräftigt].
[Unterschrift:] [Graff …] [Sebastian / Wolfgang] Schlick
[Rückvermerk / Dorsalnotiz, Verso:]
Quittung über den Pfundschilling der 510 fl. [Schlick zu Bassano]
Listina města Horní Slavkov č. 752
Leonard Colona z Felsu na Andělské Hoře potvrzuje, že přijal 530 kop 15 grošů za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 12.05.1597
Kvitance z roku 1597, kterou Leonhardt Lerchner, svobodný pán na Holßi(?), pán na Schönbergu a Engelhausu, potvrzuje přijetí částky 530 zlatých 15 denárů jako vyrovnání své části dluhu (jistiny, úroků a tzv. pfundšilinku) vůči Jindřichu Šlikovi, hejtmanovi na Fockau(?). Vyrovnání proběhlo na základě komise ustanovené z pověření císaře Rudolfa II. a listina jej kvituje jako splacený a bezúhonný.
Kvitance Leonhardta Lerchnera z roku 1597
Já, Leonhardt Lerchner, svobodný pán na Holßi(?), pán na Schönbergu a Engelhausu (a dalších), tímto oznamuji následující.
Nejjasnější, nejmocnější a nepřemožitelný kníže a pán, pan Rudolf Druhý toho jména, král uherský a český (a další tituly), můj nejmilostivější pán, vydal na základě svého nejspravedlivějšího(?) a zemského(?) vyhlášení pokyn k vyřízení věci. Na žádost některých urozených pánů – mezi nimi pana Jindřicha [Dobrovic?] Šlika, hejtmana na Fockau(?), jenž jsou mými blízkými věřiteli a měšťany – bylo z uplynulého roku ujednáno, že se má dlužná suma po zúčtování volných prostředků dobrovolně vyrovnat. Císař k tomu nejmilostivěji jmenoval a dne 21. dubna ustanovil zvláštní komisaře.
Následuje v listině rozsáhlá kancelářská právní formule, popisující nařízení knížecí komise, dostavení se zúčastněných stran, uzavření vyrovnání dluhu a poslušné splnění císařova příkazu. Tato pasáž je místy kvůli přehybům pergamenu a prosáknutí inkoustu špatně čitelná, takže její přesný obsah nelze plně rekonstruovat.
Dále text uvádí, že ačkoli se strana pisatele projevila knížeti poslušně, nebylo prý možné, aby se věc s přimíšenými(?) plnými mocemi vyřídila společně a najednou – zdá se, že šlo o nějaké dočasné, poloviční řešení, než padlo další rozhodnutí Jeho Milosti prostřednictvím řádně ustanovených pánů komisařů.
Poté Leonhardt Lerchner, výše jmenovaný svobodný pán, potvrzuje vyrovnání svého dluhu. Text zde opět místy chybí, ale je patrné, že šlo o částku okolo sto třiceti liber(?) a patnácti grošů, zahrnující jeho podíl na jistině, úroku i takzvaném pfundšilinku (a snad i vosku, jak text naznačuje) za daný rok. Po přepočtu na zlaté vychází výsledná částka, kterou Lerchner potvrzuje, že obdržel:
- 530 zlatých 15 denárů – vyplaceno pro rata (tj. poměrnou částí) na vyrovnání dluhu.
Dále je zmíněna souvislost s korunou Českou a s voskem, případně s jinými platbami obrácenými ke službám, ale přesný smysl této pasáže se kvůli poškození textu nedá jednoznačně určit. Podstatné je, že touto částkou 530 zlatých 15 denárů je vyrovnán veškerý Lerchnerův podíl na takzvaném pfundšilinku i na zbytku sumy, úroků, škod a nákladů, které mu společně s ostatními věřiteli náležely.
Leonhardt Lerchner proto tímto listem prohlašuje, že je z uvedeného dluhu zcela kvitován – tedy prostý, svobodný, vyvázaný a zproštěný, a to výslovně i za své dědice a nástupce. Tento list mu ani jeho dědicům nemá být nikdy a v ničem na překážku, a to i ohledně případných budoucích dluhů, které by mu od Šlika ještě mohly připadnout, pokud jde o Jeho Milost a řečený pfundšilink.
Závěr listiny s údajem o místě a datu vydání je poškozen a nečitelný.
Listina je opatřena vlastnoruční podpisem a pečetí.
Na rubu (dorzální poznámka) je uvedeno:
„Jeho Milosti panu plukovníkovi, svobodnému pánu – Kvitance na 530 zl. 15 d."
Archivní poznámka: 43.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[1597]
Já, Leonhardt Lerchner, svobodný pán na Holßi[?], pán na Schönbergu a Engelhausu [atd.], tímto oznamuji:
Poté co nejjasnější, nejmocnější a nepřemožitelný kníže a pán, pan Rudolf Druhý toho jména, král uherský a český [atd.], můj nejmilostivější pán, prostřednictvím svého nejspravedlivějšího[?] a rovněž zemského[?] vyhlášení a [na žádost] některých urozených pánů, pana Jindřicha [Dobrovic?] Šlika, hejtmana na [Fockau?], jenž jsou mí náležitě blízcí věřitelé a měšťané jejich [...] z uplynulého roku, a též jednoho dílu hejtmana, k vyřízení a dobrovolnému vyrovnání jisté dlužné sumy, po zúčtování volných prostředků [...] peněz, ustanovil své k tomu přidělené komisaře, jež nejmilostivěji jmenoval a dne 21. dubna nasadil [...]
[… rozsáhlá kancelářská právní formule o knížetem nařízené komisi, o dostavení se stran, o uzavřeném vyrovnání dluhu a o poslušném splnění císařova příkazu; místy kvůli přehybům a prosáknutí inkoustu špatně čitelná …]
Avšak ačkoli jsme se my, [z mé?] strany, projevili knížeti poslušnými, přesto nebylo možné, aby někteří [...] s přimíšenými[?] plnými mocemi [...] tím společně [...] vyřídili [...] v polovičním čase, takže by se mé výše dotčené [...] Vaše Milosti [...]
[…] řádně ustanovenými pány komisaři, na jejich postavení [a] další nejmilostivější rozhodnutí Vaší Milosti bylo zařízeno.
Načež tímto vyznávám, že já, na počátku jmenovaný, totiž Leonhardt Lerchner, výše uvedený svobodný pán, k takovémuto dluhu [...]
[… sto třicet liber[?], patnáct grošů, ze vší i každé části mně připadající jistiny, úroku, spolu s voskem[?], ročního i pfundšilinkového [úroku] řádně, pokud se ony u Vaší Milosti nejmilostivěji povolené [částky] [...], zde pro rata vyčísleno … pro rata 530 zl. 15 d. obdržel …]
[… 23 …] a koruny České: vosk nebo z téhož ke službám obrácený, totiž jen tímto nyní zmíněným přijatým dluhem — 530 zl. 15 d. — pokud se týče veškerého pfundšilinku [...] a mně s ostatními věřiteli, co do sumy, úroku, škody a nákladů, pro rata vypořádaného[?] zbytku, a téhož zvlášť [...] zcela, kvituji [jej] prostého, svobodného, vyvázaného a zproštěného, zvláště pak výslovně i mimo mé dědice a nástupce, [...] tohoto listu, nikdy a k žádné překážce, [...] jakož i ohledně jiných dluhů, které mi v budoucnu od Šlika připadnou, [...] Vaší Milosti, řečený pfundšilink [...]
[…] — Dáno [...]
[Podpis, vlastní rukou, s pečetí]
[Rubová strana / dorzální poznámka:]
Jeho Milosti panu plukovníkovi, svobodnému pánu
Kvitance na 530 zl. 15 d.
[Archivní poznámka: 43]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[1597]
Ich Leonhardt Lerchner, Freyherr zum Holß[?], Herr zu Schönberg und Engelhauß [etc.], thue kundt:
Demnach der Allerdurchleuchtigist, Großmächtigist und Unüberwindt[lichst] Fürst und Herr, Herr Rudolph der Ander [Anndere], dieses Namens, zu Hungarn und Böheimb König [etc.], mein allergnedigister Herr, durch dero allergerechtest[?] und auch landtlich[?] Außschreiben [und] etlich[er] wolgebornen Herrn, Herrn Heinrich [Dobrowitz?] Schlicken, Hauptmann zu [Fockaw?], der mich gehörig nahgelegne Creditorn und Burger ihrer [...] der vergangnen Jahres, auch Hauptmann eines Theils, zu Verrichtung und gutwilliger Vergleichung, hervorbericht sich der einigen Schuldsummen, nach Abrechnung der freien Mittel, [...] Geldt, ihre dieselben zugeordnete Commissarien den 21. Aprilis durch ihnen allergnedigist ernennt und angestellt, innehaben, [...]
[… umfangreiche kanzleimäßige Rechtsformel über die fürstlich verordnete Kommission, das Erscheinen der Parteien, die abgeschlossene Vergleichung der Schuld und die gehorsame Befolgung des kaiserlichen Befehls; teils durch Faltung und Durchdrücken der Tinte schwer lesbar …]
Aus aber, ob wir wol da [mein?]theils fürstlich gehorsamb erzeigt, jedoch unmüglich, das etliche Leyen[?] mit aufgemischten[?] [...]vollmacht[en], der schon Herrn der, damit sembtlich [...]hauptlichs gerichtet hatt, eines [...]Kümig[?] [...] zur halben Zeiten, so sollte mein zu hochgedacht [...] Ihr Würden [...]
[…] wolverordnete[n] Herrn Commissarien, auf dero stellung Ihr Wirde [und] fernere genedigiste Resolution gerichtet worden.
Hierauf bekenne hiemit, daß ich [in?] der Anfang gen[ent], demnach Leonhardt Lerchner [obgenannter?] Freyherr zu solche Schuldt [...]
[… hundert und dreißig Pfund[?], fünfzehen Groschen, von alle und jede meines Theils der Hauptsumma, Zinses, sambt dem Wachs[?], des Jahres und der Pfundtschilling rechtschaffen [Pfundtschilling-Schuld?], soweit sich die bey Ihr Wirde gnedigist bewilligten golden ex [tum?] schon, hierin pro rata gestelt … pro rata 530 fl. 15 d. empfangen haben …]
[… 23 …] und Böheimb [Kron]: Wachs oder aber von der selb[en] zu Diensten bewendter, mit allein dieser itzgedachter empfangener Schuldt — 530 fl. 15 d. — soweit alle deß Halb Heinrich Pfundtzschilling, und mir mit anderen gleubigern, an Summa, Zinses, Schaden und Uncosten, pro rata abgeleinten[?] Rest[s], unnd derselben absunderlich [...] gantzlich, quitt, frey, ledig und loß, sonders ußdrücklich auch außerhalb mein Erben und Erbnehmer, [...] dieses brieffs, nimmer und zu keinem Hindernuß, [...] so wol anderer der zukünftig Schliken zu mir gekommen Schulden halben, [...] Ihr Wirde, gedachten Pfundtschilling [...]
[…] — Geben [...]
[Unterschrift, eigenhändig, mit Petschaft]
[Rückseite / Dorsalvermerk:]
Ihro Gnaden Colonel Freyherrn
Quittung über 530 fl. 15 d.
[Archivvermerk: 43]
Listina města Horní Slavkov č. 753
Jáchym Šanovec ze Šanova na Kalci potvrzuje, že přijal 173 kop 16 grošů za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 12.05.1597
Kvitance (potvrzení o vyrovnání) Joachima Schanovce ze Schanova z roku 1597, vydaná v souvislosti s vyplácením věřitelů zesnulého hraběte Sebastiána Šlika ze zástavní sumy Ostrova (Schlackenwerthu) na základě příkazu císaře Rudolfa II. Schanovec v listině potvrzuje, že z celkové pohledávky 366 kop 6 grošů obdržel poměrným dílem 173 ½ kopy a vzdává se veškerých dalších nároků vůči císaři i jeho dědicům.
Já, Joachim Schanovec ze Schanova, rovněž rada, vydávám toto potvrzení v následující souvislosti.
Nejjasnější, nejmocnější a nepřemožitelný kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař a také uherský a český král, můj nejmilostivější pán, vydal vlastní otevřený císařský list ve prospěch věřitelů a ručitelů zanechaných po nebožtíkovi, urozeném panu Sebastiánu Šlikovi, hraběti z Bassana (Passaun), radovi Jeho Milosti. Tento list měl posloužit k vymáhání pohledávek na základě dřívějšího jednání (patrně svolaného sněmu) a dobrovolného narovnání, a to poté, co bude zbývající zástavní suma vyúčtována – s ohledem na jistinu, úroky, škody a náklady věřitelů podle císařského příkazu. K tomuto účelu byli dne 21. dubna (téhož roku) nejmilostivěji jmenováni a ustanoveni komisaři, jak to obšírněji uvádí a potvrzuje výše zmíněná zpráva Jeho Milosti.
Ačkoliv se věc řešila již dříve, tehdy se nic prospěšného nevyřídilo – především proto, že vyslaný zmocněnec nebyl opatřen dostatečnou plnou mocí. Proto se v té době odkazovalo na zemský (radní) dům s tím, že se čeká na další milostivé rozhodnutí Jeho Milosti.
Na druhé straně listiny se pak uvádí, že se nejprve čekalo na příjezd pánů komisařů a na jejich – respektive Jeho Milosti – další nejmilostivější rozhodnutí.
Dále já, výše jmenovaný Joachim Schanovec, tímto vyznávám a činím známo, jak byla moje pohledávka vyrovnána:
- Moje celková pohledávka – jistina, úroky, škody a náklady, které jsem měl nárok požadovat ze zástavní sumy Ostrova (Schlackenwerthu), spolu s 400 zlatými, jež mi Jeho Milost milostivě povolila – činila celkem 366 kop a 6 grošů.
- Z této částky jsem poměrným dílem (pro rata) obdržel 173 ½ kopy.
Tímto tedy podle výše zmíněného císařského příkazu, a rovněž z pověření uherské a české královské Milosti, kvituji a prohlašuji za vyrovnané nejen přijatých 173 ½ kopy, ale i veškerý zbylý nárok, který mi – stejně jako ostatním věřitelům – náležel z poměrně sníženého zbytku jistiny, úroků, škod a nákladů, ať by se jmenoval jakkoli. Tímto jsem já i moji dědicové a nástupci zcela propuštěni, prosti, svobodní a zbaveni všech dalších nároků a mocí tohoto listu se zavazuji, že já ani moji dědicové nikdy více nebudeme od Jeho Milosti nic požadovat – a to ani ohledně jiných zlatých, které by případně náležely od hraběte Sebastiána Šlika mně, ve věci zmíněné zástavní sumy Ostrova (Schlackenwerthu), v žádném ohledu.
Následuje – silně vybledlým písmem – závěrečná formule se zřeknutím se nároků, s datací a stvrzením, a vlastnoruční podpis: Joachim S[chanovec].
Na pravém okraji listiny jsou dále poznámky, z nichž lze rozeznat zmínku o tom, že jde o mého věřitele, který by mohl být „na újmu" (praeiudicirt), dále odkaz na zemské desky, na osobní ověření věci a poznámku, že podpis byl připojen níže dne 12. května.
Na rubu listiny, psáno hlavou dolů, je dorsální poznámka: „Joachim ze Schanova (Schanowey), kvitance z roku 1597", s odkazem na částku a evidenčním číslem 455.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, Joachim Schanovec ze Schanova, rovněž rada, poté co nejjasnější, nejmocnější a nepřemožitelný kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař, též uherský a český [král], můj nejmilostivější pán, prostřednictvím vlastního císařského otevřeného listu, vydaného [ve prospěch] věřitelů a ručitelů zanechaných po nebožtíkovi urozeném panu, panu Sebastiánu Šlikovi, hraběti z Bassana (Passaun), radovi Jeho Milosti, k vymáhání [pohledávek] na základě dřívějšího, na [Ostrov / Schlackenwerth?] [svolaného] jednání (sněmu) [?] a dobrovolného narovnání, jakmile bude zbývající zástavní suma po vyúčtování [… opakující se právní formule: o jistině, úrocích, škodách a nákladech věřitelů podle císařského příkazu …] ustanovenými komisaři dne 21. dubna [tohoto roku?] nejmilostivěji jmenovanými a [zřízenými?], tak jak to výše uvedená zpráva Jeho Milosti … obšírněji obsahuje a praví. A ačkoli [jsem se / dostavil se kdosi?], avšak především proto, že vyslaný [zmocněnec] nebyl opatřen dostatečnou plnou mocí, nemohlo se tehdy nic prospěšného vyřídit, …, [pročež?] v té době tamtéž odkazujíce na zemský/radní dům, že Jeho Milost … [očekávajíce milostivé rozhodnutí].
[2. strana:] … nejprve byli pánové komisaři a jejich další nejmilostivější rozhodnutí Jeho Milosti vyčkávání. Vyznávám a tímto činím známo, že já, na počátku jmenovaný Joachim Schanovec, jsem za veškerou svou [pohledávku] — jistinu, úroky, škody a náklady, které jsem jinak měl k pohledání na zástavní sumě Ostrova (Schlackenwerth), spolu se 400 zlatými milostivě povolenými Jeho Milostí — z celkové sumy tři sta šedesát šest kop a šest grošů [366 kop 6 gr.] poměrně (pro rata) obdržel sto sedmdesát tři a půl kopy [173 ½ kopy].
Že tedy tímto, podle výše zmíněného císařského … [příkazu?] … a též uherské a české královské Milosti, ohledně něhož je tohoto kvitování zapotřebí, nejen z těchto přijatých peněz, totiž 173 ½ kopy, nýbrž z veškerého a každého zbylého nároku — a mně, jako i ostatním věřitelům, z poměrně sníženého [?] zbytku jistiny, úroků, škod a nákladů, ať již se jmenuje jakkoli — zcela … kvituji, propouštím za prosté, svobodné, vyrovnané a zbavené, a že ani já, ani moji dědicové a nástupci, mocí tohoto listu, nikdy více nebudeme nic požadovat, [ani?] ostatní [zlaté] připadající od [hraběte?] Sebastiána Šlika i mně, ohledně zmíněné zástavní sumy Ostrova (Schlackenwerth) náležející Jeho Milosti, v žádném ohledu [… nebudeme nárokovat].
[Následuje — silně vybledlým písmem — závěrečná formule se zřeknutím se nároků, datací a stvrzením.] … Joachim S[chanovec] [vlastnoruční podpis].
[Poznámky na pravém okraji:] … můj věřitel … na újmu (praeiudicirt) … poněvadž a … tedy kvitance … zemských desek … osobně … zjištěno, [jsem?] … zde níže podepsal … dne 12. května.
[Rub / dorsální poznámka, hlavou dolů:] Joachim ze Schanova (Schanowey), kvitance z roku 1597, [na?] [částku] / č. 455.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich Joachim Schanowetz von Schanowa, auch Rath, demnach der allerdurchleuchtigste, großmächtigste und unüberwindlichste Fürst und Herr, Herr Rudolff der ander, von Gottes gnaden erwählter Römischer Kaiser, auch zu Hungarn und Böhmen [König], mein allergnädigster Herr, durch [Ihrer Mt.] eigene kaiserliche offene brieff, [ausgehende] weiland des Wolgebornen Herrn, Herrn Sebastian Schlicken, Grafen zu Passau(n) [Bassano], Ihrer Mt. [Rat], hinterstellten [hinterlassenen] Creditorn und Bürgern, zur abforderung voriger nach [Schlackenwerth?] [einer] tagsatzung [?] [bewilligten?] und gütwilliger Vergleichung, bereit [bevor] die übrige Pfandsumma nach abrichtung, [der] [… wiederkehrende Rechtsformel: über Hauptsumme, Zinsen, Schäden und Unkosten der Gläubiger gemäß kaiserlichem Befehl …] verordneten Commissarien den 21. Aprilis [dieses jahres?], allergnädigst ernennt und [angestellt?], in maßen denn [die?] höchstgedachter Ihrer Mt. … bericht … mit mehreren in sich helt, und besagen thut. Und aber, ob [zwar] [… ich/er ?] erschienen, jedoch fürnemblich, daß [der?] abgesandte, nicht mit gnugsamer Vollmacht versehen gewesen, damals nichts fruchtbarliches gerichtet hat werden können, …, [demnach?] zur selben zeit daselbst die Stathaus anweisend, daß ihrer Mt. … [auf gnädige Resolution erwartend].
[2. Seite:] … zu bevohren der Herrn Commissarien, und derselben, ihrer Mt. ferner gnädigste Resolution gewärtig worden. Bekenne und thue kund(t) hiemit, daß ich in anfang gedachter Joachim Schanowetz dreihundert sechs und siebenzig Schock, und sechs groschen [366 Schock 6 gr.], vor alle und ide(?) meine [Forderung?], anhaubt summa, Zinsen, Schäden und Unkosten, die [ich] sonsten auf den Pfandschilling Schlackenwerth, sambt sich die von ihrer Mt. gnädigst bewilligten 400 gulden, anstandes, zu fordern gehabt, pro rata aber ein hundert drei und siebenzig (Schock) [173 ½ Schock], empfangen haben.
Daß demnach hiermit höchstgedachter kaiserlicher … [Befehl?] … und [auch?] der hungern und Böhmen königlichen Mt., der aber, wegen deßselb Quittirens von nöten, nicht allein dieses ist gedachten empfangenen geldes als 173 ½ Schock, sondern alles und [jedes] hinterstellung, und mir, wie anderen Gläubigern, an Summa, Zinsen, Schäden und Unkosten pro rata abgekürzten [?] Restes, wie der selbe namen haben mag, gänzlichen … quitt, frei, ledig und los, von der vorscheiter [Behörde?] und auch, meine Erben und Erbnehmer, kraft dieses brieffs, nimmermehr von ihme zu fordern, [sowohl?] anderer, von [Graf?] Sebastian Schlicken, auch mir [zukommenden?] gülden, lasse, wegen ihrer Mt. gedachten Pfandschilling Schlackenwerth, in einigen [Wege …].
[Es folgt – stark verblasste Schrift – die Schlussformel mit Verzicht, Datierung und Beglaubigung.] … Joachim S[chanowetz] [eigenhändige Unterschrift].
[Randvermerke rechts:] … meine Creditor … praeiudicirt … weil(en) und … als(o) Quittung … der landtaff[el] [Landtafel] … persönlich … erkundt, [habe?] … hier drüben [unten?] unterschrieben … den 12. May.
[Rückseite / Dorsalvermerk, kopfständig:] Joachim von Schanowey, Quittung de Anno 1597, [über?] [Betrag] / No. 455.
Listina města Horní Slavkov č. 754
Leonard ze Steinbachu na Libouši a Ahníkově potvrzuje jako poručník sirotků Brixiho Schmohorsche z Kralup, že pro ně přijal 161 kop 57 grošů za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 12.05.1597
Listina z roku 1597, jíž Leonhardt Mainpach (jinde psán též Mainbach nebo Steinpach), měšťan a obyvatel Bürgersdorfu, jménem poručníků vdovy a dědiců zesnulého pana Sebastiana Schleckera kvituje vyrovnání dluhu podle nařízení císaře Rudolfa II. Jde o vypořádání takzvaného „hertzovského zástavního šilinku“ mezi dědici Schleckerovy pozůstalosti a jejich věřiteli, s výhradou dalších nároků z pozůstalosti, které tímto dotčeny nejsou.
[Vlevo nahoře na listině je uvedeno: 1597]
Já, Leonhardt Mainpach (v textu psán také jako Mainbach či Steinpach), měšťan a obyvatel Bürgersdorfu, jednající jménem a z pověření pozůstalé manželky a dědiců nebožtíka pana Schleckera, jejichž jsem patrně ustanoveným poručníkem, tímto veřejně prohlašuji:
Nejjasnější a nejmocnější kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař a také král uherský a český, můj nejmilostivější pán, vydal svým otevřeným císařským listem (glejtem) nařízení ve věci pozůstalosti někdejšího urozeného pana Sebastiana Schleckera. Toto nařízení se týkalo řádně vyplacených věřitelů a měšťanů v Hertzově (patrně Heřmanově) a jejich pohledávek. Před ustanovenými komisaři se dne 21. dubna mělo dojít k projednání a jednomyslnému vyrovnání ohledně zbývající zástavní sumy, poté co byla vyplacena paní vdova. Jak dosvědčuje i poslední otevřený list výše jmenovaného pána, tato záležitost je tam popsána podrobněji.
Ačkoliv se většina zúčastněných dostavila poslušně, ukázalo se na škodu věci, že nebyli opatřeni dostatečnou plnou mocí – nikdo totiž nemohl rozhodnout nic zvláštního sám za sebe. Věc byla proto oznámena oněm sedmi (dále v textu blíže neurčeným) osobám v Hertzově a jejich naposledy ustanoveným pánům komisařům, a mělo se dále vyčkat na nejmilostivější císařské rozhodnutí.
S ohledem na to já tímto prohlašuji, že na počátku tohoto roku jsem – jako Mainpach, řečený též Steinpach – v hotovosti zaplatil patrně 171 kop a 57 grošů na vyrovnání veškerého svého dluhu, totiž zástavního šilinku hertzovského, a to z peněz, které mi byly nejmilostivěji povoleny a z nichž jsem již dříve obdržel podíl pro rata ve výši 161/57 grošů.
Na základě rozhodnutí komise výše jmenovaného císaře, krále uherského a českého, se to netýká pouze zmíněných obdržených peněz ve výši 161/57 grošů – jsem tímto zproštěn veškerého nedoplatku i jiných nákladů připadajících pro rata na Steinpachovo (Mainpachovo) dědictví, a jsem tedy vůči nim zcela kvit, prost, zproštěn a volný.
Zároveň se zavazuji já i moji dědicové a nástupci, že mocí tohoto listu už nikdy nebudeme já ani jiní věřitelé z pozůstalosti nebožtíka Sebastiana Schleckera vznášet žádné další nároky týkající se tohoto naposledy zmíněného hertzovského zástavního šilinku.
Výslovně si však vyhrazuji, že vše, co mi kromě tohoto hertzovského zástavního šilinku náleží z jiné části pozůstalosti nebožtíka Sebastiana Schleckera, mi má být podle stejného poměru (pro rata) dále vypořádáno stejně jako ostatním jeho věřitelům a měšťanům.
[Na pravém okraji je dodatek, částečně nečitelný, podle něhož tímto vyrovnáním nemají být dotčena další oprávnění stran a podepsaný se k tomu zavazuje; je zde uveden i letopočet 97 (patrně zkráceně 1597).]
[Vpravo dole je podpis:] [Leon]hardt [...]
[Na zadní straně listiny je rejstříková poznámka:] Steinpach 161 / N° 57 g — N° 46.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Vlevo nahoře:] 1597
Já, Leonhardt Mainpach [Mainbach/Steinpach?], [měšťan] a [obyvatel] v Bürgersdorfu, jménem a z pověření svých [?] [ustanovených?] poručníků, totiž pozůstalé manželky a dědiců nebožtíka pana [Schleckera?], [tímto vyhlašuji / veřejně přiznávám:]
Poněvadž nejjasnější, [nejmocnější?] kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař, jakož i král uherský a český [atd.], můj nejmilostivější pán, svým císařským otevřeným [listem?]/glejtem vydal nařízení ohledně [pozůstalosti] někdejšího urozeného pána, pana Sebastiana Schleckera [nebožtíka?], [...] v [Hertzově/Heřmanově?] vůči řádně vyplaceným věřitelům a měšťanům, co se týče jejich pohledávek, k [jistému?] dni, projednání a jednomyslnému vyrovnání v [Hertzově?], pokud jde o zbývající zástavní sumu po vyplacení [paní vdovy?] [...], a sice před týmiž [ustanovenými?] komisaři dne 21. dubna [?] [vyslechnout?] [...] a [stanoveno?], jak také toto [shora jmenovaný?] pán naposledy v otevřeném [listu?] [...] obšírněji uvádí a dosvědčuje.
A ačkoliv [moji?] [zemřelí?] z [větší?] části poslušně se dostavili, přece [na škodu?], že oni [...] nebyli opatřeni dostatečnou plnou mocí, [protože?] nikdo nemohl [nic zvláštního?] [...], nýbrž od oněch [sedmi?] [zadních?] [...] v [Hertzově?], [...] jejich naposledy [dobře?] ustanoveným pánům komisařům [...] [oznámeno?], a [mělo se?] [dále?] [vyčkat?] nejmilostivější resoluce, [s tím rozhodnutím?], [že?] já tímto na počátku [tohoto?] roku [Mainpach/Steinpach?] [sto sedmdesát jedna?] kop [sedm?] a [padesát?] grošů, [hotově?], na veškerý a každý svůj dluh a [povinný?] [...] sumu [...] [zaplatím?] [a?] zástavní [šilink?] [Hertzova?], pokud já z těch také nejmilostivěji [povolených?] peněz [...] [již dříve?], jichž [jsem obdržel?] pro rata 161/57 [grošů?].
[Pročež?] [oné?] [komise?] [shora nejvýše jmenovaného?] císaře, jakož i krále uherského a českého, [z?] anebo z důvodu [pobíraných?] příjmů [a užitku?], nikoli pouze [z?] řečených obdržených peněz 161/57 grošů [...], [takže?] [jsem prost?] všeho a každého nedoplatku [...] a já jako i jiní věřitelé, [...] v sumě, [...] škod a nákladů pro rata [...] [Steinpachova?] [dědictví?], jak [totéž?] [posléze?] [...] zcela kvit, prost, zproštěn a volný. [Nýbrž?] [ale?] [...] také, moji dědicové a nástupci, mocí tohoto [listu?] [již nikdy?] a [v?] [Hertzově?] [...], [...] jakož i jiní z pozůstalosti nebožtíka Sebastiana Schleckera [...] nikoli [...] dluhy [...], co se týče jejich naposledy řečeného zástavního šilinku hertzovského, [k žádnému?] [...] [nárokovat?], avšak s tou výslovnou výhradou, že mně, co [kromě?] tohoto hertzovského zástavního šilinku náleží z jiné nebo [...] pozůstalosti nebožtíka Sebastiana Schleckera, [...], podle téhož pro rata, [dále?] [postavit?] jako [jiným?] [jeho?] věřitelům a měšťanům, [tímto?] [také?]
[Pravý okraj:] nikterak nepředjímat / nebýt na újmu [...] [vše?] [náležitě?] [...] [...] [...] [před?] [...] [pány?] [...] [...] [při tom?] zavázán, [...] [pod-?] [psáno?] [...] 97 [...]
[Podpis vpravo dole:] [Leon]hardt [...]
[Rubní/dorzální poznámka na zadní straně:] Steinpach 161 / N° 57 g — N° 46.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Oben links:] 1597
Ich Leonhardt Mainpach [Mainbach/Steinpach?], [Bürger] und [Einwohner] zu Bürgersdorff, an Stadt und vonwegen meiner [?] [bekürten?] vormundten, weÿland Herrn [Schlecker?] [seeligen?] hinterlassen[en] Weibe[n] und Erben, [thue khund/bekenne offentlich,]
Demnach der allerdurchlauchtigist[e], [Großmächtigste?] Fürst und Herr, Herr Rudolff der Ander von [Gottes] Gnaden Erwöhlter Rö[mischer]: Kaÿ[ser]: auch zu Hungern und Behaim Khünig [etc.], mein aller gnädigister Herr, durch derselben Kaÿserlichen offnen [Brief?]/Durchlaß außschreiben, weÿland der wohl-gebornen Herren, Herrn Sebastian Schlecker [seeligen?], [...] zu [Hertzaw?] [bei den?] [billichen?] gezahlten Crediторn und Bürgern, ihrer anforderung wegen, nach [Hertzaw?] [zu einer?] Tag, [Erörterung?] und [einhelliger?] Vergleichung, so weÿt ich die übrige [?] Pfandt Summa nach [Abrichtung?] der [Frau wittib?] [...] würde, vor denselben [verordneten?] Commissarien den 21. Aprilis [?] [vernehmen?] [Eller? gnädigist?] [...] und [angesetzt?], in massen dann solches [hochgedachter?] Herr letzt offen[er] [Brief?] [...] mit [mehrerm?] zu sehen, weÿles und [bezeugen?] thuet.
Und [aber?] ob [meine?] weÿl[and?] des [maisten?] Thail gehorsam[en?] ist erschienen, [iedoch?] [verergerlich?] das [welche?] [Eller?] [...] nit mit gnugsamen Vollmacht versehen gewesen, [dieweil?] niemandts [Sun[n]derbarliches?] [...] her werden khönnen, [Sondern?] von der [siben?] [hintern?] [...] zu [Hertzaw?], [...] ihr letzt [wohl?]
verordneten Herren Commissarien, [...] [angehemoht?], [auch?] [ferner?] gnädigist[e] Resolution [zu erwarten?] worden, [Bescheiden?], [welche?] [hiermit?] das ich zu [anfang?] [dieses?] Jahres Mainpach [Steinpach?], [hundert ein und sibenzig?] Schock [Sieben?] und [funfzig?] groschen, [bar?] [allen?] und [jeder?] meiner Schuld und [Pflichtschuldig?] [bin?] [...] Summa, [...] [zahlen?] [und?] Pfand [Schilling?] [Hertzaw?], so weÿt ich die [von der?] auch gnädigist [bewilligten?] [gelder?] [...] [zuvor?], [deren?] [gehabt?] pro rato 161/57 [g?] [empfangen?] haben,
[Daher?] [der?] [vorigen?] [Commissi?] [höchstgedachter?] Kaÿ[ser]:, auch zu [Ungern?] und Behaim Khün[ig?]: [auß?] oder aber wegen der [haben?] [einkommens?] [vom?] [Nutzen?], nicht allein [durch?] [des?] [gedachten?] [empfangenen?] geldes 161/57 g [...] [So?] [weÿse?] allen und [jeder?] [hinterstellig?] [...] und mir wie [andern?] glaubi[gern?], [...] in Summa, [...] [Schaden?] und [Unkosten?] pro rato [...] [Steinpachs?] [Erbes?], wie [derselbe?] [nachher?] [Sieben?] [...] [gentzlich?] [quit?], freÿ, ledig und loß. [Sonderen?] [aber?] [...] auch, meine erben und Erbnehmer, Erafft [dits?] [Brieffs?] [Nimmer?] und [zu?] [Hertzaw?] [...], [...] so wol andere von [Selig?] Sebastian Schlecker [...] nit [...] [bekommen?] [schulden?] [...], wegen ihr letzt gedachten Pfand-Schilling Hertzaw, [zu?] [einige?] [...] [zu nemmen?], iedoch mit dieser außdrücklichen vorbehalt, das mir, was [hinter?] halb dieses [Hertzauerischen?] Pfandschillings, andern oder [...] [Selig?] Sebastian Schlecker [verlassenschafft?] zu[steht?], [...], nach ein demselben pro rato, [ferner?] [hinzustellen?] wie [andern?] [seinen?] Creditorn und Bürgern, [hiermit?] [auch?]
[Rechte Marginalie:] nicht praeiudic[iren?] [...] [allen?] [gebührlich?] der [zuविडित?] [...] [...] [vor den?] [Nehmenden?] [...] [Herrn?] zu [...] [...] [hierbei?] verbunden, [...] [unter?] [schreiben?] [...] 97 [...]
[Unterschrift unten rechts:] [Leon]hardt [...]
Listina města Horní Slavkov č. 761
Mikuláš Zádubský ze Schönthalu na Zádubu potvrzuje, že přijal 115 kop za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 13.05.1597
Listina z roku 1597 zachycuje kvitanci (potvrzení o vyrovnání dluhu) Niclase Padowského ze Šénfeldu a z Daniowa[?]. Císař Rudolf II. nařídil, aby se věřitelé a ručitelé hraběte Bonaventury Šlika z Pasounu dostavili k jednání do Bečova (Petzhau); jelikož se věc na místě nevyřešila, byla odložena na pozdější rozhodnutí. Nakonec Padowsky potvrzuje, že obdržel 115 kop grošů jako vyrovnání svého dluhu, a zavazuje se, že on ani jeho dědicové nebudou tento nárok dále vymáhat — s výhradou svého podílu na pozůstalosti hraběte Šlika.
[Poznámka vlevo nahoře:] 1597
Já, Niclas (Mikuláš) Padowsky ze Šénfeldu[?] a z Daniowa[?], činím tímto vědomo následující.
Nejjasnější kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař [vždy rozmnožitel říše], také uherský a český král, můj nejmilostivější pán, vydal svým otevřeným císařským mandátem a vyhláškou nařízení urozenému pánu, panu Bonaventurovi Šlikovi, hraběti z Pasounu. Podle tohoto nařízení se měli nezaplacení věřitelé a ručitelé, kteří vůči hraběti měli své pohledávky, dostavit do Bečova (Petzhau) k jednání a smírnému narovnání — pokud jde o zbývající zástavní sumu, jež by mi zůstala po vyrovnání s paní věřitelkou. Jednání mělo proběhnout před komisaři, které k tomu císař ustanovil, a to na den 21. dubna, jak bylo nejmilostivěji jmenováno a stanoveno.
A ačkoliv jsme se my, pokud jde o naši stranu, k tomuto jednání poslušně dostavili — a to i přesto, že příslušná léna[?] byla opatřena naší dostatečnou plnou mocí — přece se nepodařilo věc nijak plodně vyřešit. Přísedící soudci spolu s tehdy řádně ustanovenými pány komisaři v Bečově (Petzhau) nás místo toho odkázali na pozdější další nejmilostivější rozhodnutí.
[strana 2:] Já, výše zmíněný Padowsky, tímto vyznávám a osvědčuji, že jsem obdržel sto patnáct kop (115 kop) jako vyrovnání veškerého a každého svého dluhu — a to za peníze, které mi měly být poměrně (pro rata) vyplaceny z bečovské (petzhauské) libry grošů, jak vyplývá z peněz tehdy nejmilostivěji povolených.
Na základě zmíněné císařské legitimace, jakož i uherské a české královské legitimace, tímto prohlašuji, že co se týče těchto přijatých 115 kop i všeho ostatního podle městského práva — mně, stejně jako jiným v obdobném postavení, pokud jde o sumu, škody a náklady poměrně (pro rato) náležející — jsem tímto zcela kvitován, prost a zbaven [dalších závazků].
Zavazuji se proto také já i moji dědicové a nástupci, mocí tohoto listu, že nebudeme nadále — ani z titulu soukromého (Crafft Privati) — vymáhat tyto ani jiné dluhy, které na mne připadly od hraběte Šlika ohledně tehdejší zástavní sumy bečovské. Činím tak však s touto výslovnou výhradou: to, co mi mimo tento bečovský dům[?] náleží přijmout poměrně (pro rato) z mé zástavní sumy z pozůstalosti výše zmíněného hraběte Bonaventury Šlika, mi i nadále zůstává příslušet, stejně jako jiným [oprávněným].
[strana 3, převážně rubová strana s prosvítajícím textem; dorzální (hřbetní) poznámka:]
Niclas Padowsky — upomínka (Erinnerung) ohledně 115 kop.
Archivní číslo: č. 41.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Poznámka vlevo nahoře:] 1597
Já, Niclas (Mikuláš) Padowsky ze Šénfeldu[?] a z Daniowa[?]. Poněvadž nejjasnější kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař [… vždy rozmnožitel říše …], také uherský a český král, můj nejmilostivější pán, svým císařským otevřeným mandátem a vyhláškou nařídil urozenému pánu, panu Bonaventurovi Šlikovi, hraběti z Pasounu (Bassana), [...] vrchnímu, [aby] nezaplacení věřitelé a ručitelé ohledně svých pohledávek [se dostavili] do Patzhau[?] (Bečova/Petschau) k jednomu dni slyšení a smírného narovnání — pokud jde o zbývající zástavní sumu, jež mi zůstane po vyrovnání s paní věřitelkou — před jím (císařem) ustanovené komisaře, [a to] na 21. dubna, jím nejmilostivěji jmenované a stanovené, tak jak to onen jeho císařský otevřený mandát [...] na vědomí mně i každému [… stručná právní formule …].
A třebaže jsme se my, pokud jde o naši stranu, poslušně dostavili, přece pak hlavně [proto], že ona léna[?] spolu s naší dostatečnou plnou mocí byla [k dispozici], nemohlo být přesto nic plodného vyřízeno, nýbrž od přísedících soudců, tamtéž v Bečově (Petzhau), mezi sebou nyní řádně ustanovenými pány komisaři [...], jsme byli odkázáni na pozdější další nejmilostivější rozhodnutí (resoluci).
[strana 2:] Vyznávám a osvědčuji tímto, že já, na počátku zmíněný Padowsky, jsem přijal sto patnáct kop (Schock) za veškerý a každý svůj dluh z [...], obsahu, škody a nákladů, které jsem [...] jedna libra grošů bečovských (Petzhau), jak se ukazuje, že peníze tehdy nejmilostivěji povolené měly být získány — poměrně (pro rata) 115 kop.
Tudíž tedy tímto podle zmíněné císařské legitimace, jakož i uherské a české královské legitimace [...], veškerých [...] z léna, nikoli pouze ohledně těchto[?] zmíněných přijatých peněz 115 kop, jako by [šlo o] vše a každého podle městského práva, a [že] mně jako jiným podobným, co do sumy, jejich škody a nákladů poměrně (pro rato) [...], jak by to kdo mohl chápat, [je dlužník] zcela kvitován, prost a zbaven [závazku].
Tudíž se zavazuji také já, moji dědicové a nástupníci, mocí tohoto listu, tímto a napříště, [že] tyto i jiné z titulu soukromého (Crafft Privati) [...] od Šlika na mne připadlé dluhy ohledně oné tehdy zmíněné zástavní sumy bečovské již nijak[?] [...] dále nevymáhat — avšak s touto výslovnou výhradou, že to, co mimo tento bečovský dům[?], mou zástavní sumu, mi z pozůstalosti výše zmíněného hraběte Bonaventury Šlika [...][?] poměrně (pro rato) náleží přijmout, mi i nadále zůstává příslušet, jako i jiným [… pokračování právní formule …].
[strana 3, převážně rubová strana s prosvítajícím textem; dorzální (hřbetní) poznámka:] Niclas Padowsky / Upomínka (Erinnerung) ohledně 115 kop. / [archivní číslo:] č. 41.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Vermerk oben links:] 1597
Ich Niclas Padowsky von Schönfeld vp Daniowa[?]. Demnach der Allerdurchlauchtigst[e] Fürst vnd Herr, Herr Rudolf der Ander[e], von Gottes Gnaden Erwöhlter Rö[mischer] Kay[ser] [… Allezeit Mehrer des Reichs …], auch zu Hungern vnd Behaimb König, mein allergnädigster Herr, durch derselben kayserlich offenes Mandat, Ausschreiben, anbefehlend dem Wohlgebornen Herrn, Herrn Bonaventian (Bonaventura) Schlicken, Graffen zu Passaun, deren a[r]z[?] obristen, vnbezalten Creditorn vnd Bürgen, ihrer Anforderung wegen, nach Patzhau[?] (Petschau) zu einem Tag der Verhörung vnd gütlicher Vergleichung — so weit ich die übrige Pfandt Summa nach Abrichtung der Frau Creditors verbleiben werde — vor derselben angeordneten Commissarien, den 21. Aprilis, durch ihre [Mt.] allergnädigst ernannt vnd angesetzt, in massen dann solches nachgedachten ihrer kay[serlichen] offenen Mandats den [...] zu ich vnd jedermann Schein [… stručná právní formule …].
Vnd aber, ob wir wohl des vnsern Theil gehorsam[lich] erschienen, jedoch vornemblich, das welche Lehen[?] sambt mit vnser genugsamben Vollmachten versehen gewesen, demnach nichts fruchtbarliches gerichtet werden können, sondern von den neben Richtern, derselben zu Petzhau, vntereinander zu jetzt wohl verordneten Herren Commissarien [… ], auf erhebene der Zeyt fernere gnädigste Resolution gewiesen worden.
[strana 2:] Bekenne, bekunde hiemit, das ich, der anfangs gedachte Padowsky — Hundert funffzehen Schock, vor alle vnd jede meine Schuld aus dem Stamm[?], Inhalt, Schaden vnd Vnkosten, die ich [...] ein Pfund Schilling Petzhau, so erweist sich die von der Zeyt gnädigst inwilligten Gelder zu erlangen gehabt, pro rata 115 ß empfangen haben.
Dahero demnach hiemit nach gedachte Kais[erliche] Leg[itimation], auch der Hungern vnd Behaimb Khu[niglichen] Leg[itimation] [...], aller [...] von Lehen, nicht allein dieses[?] gedachten empfangenen Gelder 115 ß, als wäre alles vnd jeder Bürgerrechtlich, vnd mir wie anderen gle[ichen], an Summa, ihren Schaden vnd Vnkosten pro rato [...], wie derselbe nehmen haben mag, gänzlich Quitt, ledig vnd loss.
Dahero verpflichte ich mich auch, meine Erben vnd Erbnehmer, Crafft des Briefs, hiemit vnd hiefur den hinder[?], dieser so wohl andere von Crafft Privati [...] an Schlicken vp mich bekommenen Schulden, wegen der zeit gedachten Pfandtschilling Petzhau, je einige[?] [...] ferner anzusprechen — jedoch mit dieser ausdrücklichen Vorbehalt, das mir, was außerhalb dieses Petz Haus[?], meines Pfandtschillings, an dem obgedachten Graf Bonaventian Schlicken Verlassenschaft Dietrich[?], mir zu empfangen pro rato, ferner zustehen, wie andere [… pokračování právní formule …].
[strana 3, převážně rubová strana s prosvítajícím textem; dorsální poznámka:] Niclas Padowsky / Erinnerung wegen ii s ß (= 115 Schock). / [archivní číslo:] N°. 41.
Listina města Horní Slavkov č. 762
Jiří Wiese z Kyšperka potvrzuje, že přijal 93 kop 36 grošů za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 13.05.1597
Listina č. 44 je kvitance (potvrzení o zaplacení) z pera Hannse Weiße, tehdejšího hormistra (báňského mistra) města, patrně Slavkova. Na základě pověření od císaře Rudolfa II. vydaného komisařům, kteří měli vyřídit pohledávky po zesnulém purkmistrovi Augustinu Schüllerovi, jeho vdově a dalších nezaplacených věřitelích a měšťanech, Weiß stvrzuje, že ze schválených císařských peněz obdržel poměrným dílem částku 43 zlatých 39 grošů, a tímto se za sebe i své dědice vzdává dalších nároků – s výhradou, že mu zůstává právo dále se domáhat svého podílu z takzvaného Schenkschillingu a z dlužního listu Valentina Schillera, stejně jako ostatním věřitelům.
Já, Hanns Weiß (jméno je v předloze nejisté), toho času hormistr, tedy báňský mistr, města, které je v listině uvedeno jako Slavkov (i tento údaj je nejistý).
Nejjasnější a nepřemožitelný kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař a také uherský a český král, můj nejmilostivější pán, vydal svým císařským listem (patrně patentem) nařízení, které se týkalo záležitostí kolem někdejšího urozeného pana Augustina Schüllera (i toto jméno je v textu nejisté), purkmistra ve Slavkově, respektive snad v Ostrově – v předloze není zcela jasné, o které město šlo. Šlo o vyřízení pohledávek jeho vdovy a rovněž nezaplacených věřitelů a měšťanů. Pro potřebu každého z nich mělo dojít k vyřízení a smírnému vyrovnání – v rozsahu, v jakém by po vyúčtování zbývala dlužná suma, jak by se slušelo. Tímto úkolem byli pověřeni komisaři, jimž bylo nařízení nejmilostivěji jmenováno a doručeno krátce před 21. dubnem, jak podrobněji obsahuje a vyjadřuje listina sepsaná písařem jeho císařské Milosti.
Ačkoli jsme se z větší části osobně a poslušně dostavili, přesto se to (patrně kvůli okolnostem, které text blíže nepopisuje) neobešlo bez toho, že někteří byli vysláni jako zástupci s plnou mocí. Věc byla řešena císařským nařízením prostřednictvím komisařů, přičemž se ještě očekávalo další nejmilostivější rozhodnutí ze strany císaře.
Na základě tohoto pověření jsem já, na počátku jmenovaný Hanns Weiß, měl obdržet:
- Čtyřicet tři zlatých takzvaného Berg Wießu (přesný význam tohoto výrazu text blíže neurčuje) – v předloze je tato položka jednou uvedena jako čtyřicet tři zlatých a jednou (přeškrtnuto) jako čtyřicet tři kopy tři groše.
- Dále částky připadající na dlužnou sumu, úroky a případné škody, včetně pěti grošů a podobných položek, a rovněž takzvaný Schenkschilling (dar).
Pokud jde o peníze, které jeho císařská Milost milostivě povolila k vyplacení, obdržel jsem z nich poměrným dílem (pro rata) částku 43 zlatých 39 grošů na svou pohledávku.
Tímto tedy vysoce zmíněné římské císařské Milosti, také uherské a české královské Milosti, potvrzuji příjem – a to nejen těchto zmíněných přijatých 43 zlatých 39 grošů, ale i všeho ostatního, co se mě týkalo jako každého jiného věřitele, pokud jde o úroky, škody a náklady poměrným dílem. Prohlašuji se tímto za zcela vyrovnaného, kvitovaného, prostého, volného, zbaveného a zproštěného všech dalších nároků.
Zavazuji se – já i moji dědicové a nástupci – že nikdy a v žádném čase nebudeme na základě dlužního listu Valentina Schillera uplatňovat žádný další nárok, ani proti řečenému daru (Schenkschillingu) jeho císařské Milosti. S touto výhradou však: tímto se mi ani mým nástupcům nemá stát žádná újma, pokud jde o můj podíl na dalším vymáhání ze Schenkschillingu a z výše zmíněného dlužního listu Valentina Schillera – a to poměrným dílem stejně jako ostatním mým věřitelům a měšťanům. Toto právo mi zůstává zachováno a nemá mi být odňato.
To vše potvrzuji věrně a bez lsti. Na důkaz toho, jako kvitující a souhlasící strana, jsem vše stvrdil vlastnoručním podpisem, ať už podpisem samotným, nebo osobně.
(Datum vydání listiny předloha na tomto místě neuvádí.)
Na zadní straně listiny (dorsální záznam) je poznámka: „Kvitance Berg Wieße na 43 zl. – 39 gr.“ a číslo listiny: č. 44.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, Hanns Weiß[?], toho času hormistr [báňský mistr] města [Sv.?] Slavkova[?] [Schlackenwald].
Poněvadž nejjasnější, nepřemožitelný kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař, též uherský a český král, můj nejmilostivější pán, svým císařským [listem / patentem] [...] níže psaným, ohledně někdejšího urozeného[?] pana, pana Augustina Schüllera[?], purkmistra ve [Slavkově / Ostrově?], jeho vdovy a rovněž nezaplacených věřitelů a měšťanů, kvůli jejich pohledávkám, jakož i pro potřebu každého z nich, k vyřízení a smírnému vyrovnání — pokud by zbývající dlužná suma po vyúčtování [pohledávky, jak by se slušelo] činila — týmž [přiděleným] komisařům, dne 21. dubna nejblíže příštího[?], nejmilostivěji nedávno jmenovaným a doručeným [pověření], [...] písaře jeho císařské [Milosti], obšírněji v sobě obsahuje a vyjadřuje.
A ačkoli jsme se sice z větší části osobně poslušně dostavili, avšak [nevyhnutelně] někteří byli vysláni s [plnou] mocí [pověřeni], pročež [...] jednou [...] císařsky vztáhl [...] král[?], zvláště v oněch časech, [...] pod [...] jejich císařským [nařízením] [...] komisaři, a od nichž jejich [císařské] další nejmilostivější rozhodnutí má být očekáváno.
[Na základě] [...] pověření [...], a já, na počátku zmíněný,
# čtyřicet tři [zl.] Berg Wieß[?] # [škrtnuto: čtyřicet tři kop tři groše] [...] též pro případ a [každý] můj [případ], dlužnou sumu, úroky, [škody]
[pět grošů] a [podobné], [...] též dar (Schenkschilling) [...] —
pokud sahají od jeho císařské [Milosti] [...] milostivě povolené peníze, jež jsem měl k pohledávce, jsem poměrně (pro rata) obdržel 43 zl. 39 [gr]. Pravím tedy [...] vysoce zmíněné [římské] císařské [Milosti], též uherské a české královské Milosti, anebo touto [listinou] kvituji [potvrzuji příjem], a to nejen těchto [zmíněných] přijatých peněz 43 zl. 39, nýbrž i všeho onoho [...], a mě jako každého jiného věřitele, co se [...], úroků, [škod] a [nákladů] poměrně [...] týče, zcela, kvituji, prost, volný, zbavený a zproštěný.
Rovněž [se zavazuji] já, mí dědicové a nástupci, [...], nikdy a v žádných časech, ohledně této [...] [na základě] dlužního listu Valentina Schillera, ani [já, ani má plná] strana proti tomu, ani ohledně řečeného daru jeho císařské [Milosti] [...] [...] jediného [nároku] užívat. Avšak s touto [...] [výhradou], že mně a [...] týž [...] tohoto [...] daru a výše zmíněného listu Valentina Schillera [...] [...], že mi na něm poměrně k dalšímu [vymáhání], jako [...] jiným mým věřitelům a měšťanům, tímto rovněž v [ničem] nemá být na újmu a odňato.
Vše věrně a bez lsti. A k [většímu] dosvědčení, jakožto kvitující a souhlasící [...], [jsem] vše [stvrdil] [svým] [vlastnoručním podpisem], buď podepsáním, anebo sám osobně [učinit] —
[Dáno/datum ...]
[Hřbetní záznam:]
Kvitance Berg Wieße na 43 zl. — 39 gr.
č. 44
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich Hanns Weiß[?], der Zeit Bergmeister des [St.?] Schlackenwald[?].
Demnach der Allerdurchläuchtigist, unüberwindlichst Fürst und Herr, Herr Rudolff der Ander, von Gottes Gnaden erwählter Römischer Kaiser, auch zu Hungarn und Behaimb König, mein allergnädigster Herr, durch deroselben kaiserliches [Schreiben? / Patent] [...] nachgeschrieben, weiland des wohlgebornen[?] Herrn, Herrn Augustin Schüller[?], Bürgermeister zu [Schlackenwerth?], seiner Witib, [und] auch der unbezahlten Creditoren und Bürger, ihrer Zuforderung wegen, auch [Notdurft] eines [jeden], zu Verrichtung und gütlicher Vergleichung — soweit sich die übrige Schuldsumma nach Abrechnung der [Forderung wie sich gebühren] würde — der derselben [zugeordneten] Commissarien, den 21. Aprilis nächstkünftig[?], allergnädigst jüngst ernennet und zugestellt, [...] ihrer kaiserlichen [Maj.] Landschreiber, mit mehrerem in sich haltet und besagen thuet.
Und aber, ob wir wohl das mehrere Theils persönlich gehorsamlich erschienen, jedoch [unvermeidlich], und etliche Abgesandte mit [vollkommenem] Gewalt [verordnet], dahero [...] einmal [...] kaiserlich gezogen hat [...] König[?], besonders bei derselben Zeiten, [...] zu [...] under [...] ihrer kaiserlichen [Verordnung] [...] Commissarien, auch deroselben ihrer [kaiserlichen] fernere allergnädigste Resolution [erwartet] werden.
[Vermöge?] der unter [...] Commit [...], und ich zu Anfang gedachter
# Drey und Viertzig [fl.] Berg Wieß[?] # [durchgestrichen: drey und viertzig Schock drey Groschen] der [...] auch des [Falls] und [jede] meine [Fälle], die Schuldsumma, Zinsen, [Schäden]
[fünf Groschen] und [dergleichen], [...] auch der Schenkschilling [...] —
so weit sich die von ihrer kaiserlichen [Maj.] [...] gnädigst bewilligten Gelder erstrecken, zu Forderung gehabt, pro rata 43 fl. 39 [gr] empfangen haben. [...] Sage demnach [...] hochgedachter [Röm.] Kai.[serlichen Maj.], auch zu Hungarn und Behaimb Kön. May. oder aber [von] dieselbst quittierend hiermit, nicht allein dießes [hochgedachten] empfangenen Geldes 43 fl. 39, sondern auch all des, [und jenes] [...], und mir wie [einem] andern Gläubiger, den [...], Zinsen, [Schäden] und [Unkosten] pro rata [...] [Anstand], wie der [...] [gehaben] mag, gäntzlich, quit, frei, ledig und los.
[Begebe?] dergleichen mich auch, meine Erben und Erbnehmer, [...], nimmer und zu keinen Zeiten, [um?] dieser [...] [vermöge] des Brieffs Valentin Schiller, auch [mich vollkommenen] Theils dawider weder ihrer kaiserlichen [Maj.] gedachten Schenkschilling [...] [...] des einigen [Anspruchs] [zu] gebrauchen. Jedoch mit diesem [...] [Vorbehalt], daß mir und [...] derselbe [...] dieses [...] Schenkschillings, [und] obgedachten Brieffs Valentin Schiller [...] [...], mich an demselben pro rata fernerer [Zuholung], wie [...] andern meinen Creditorn und Bürgern, hiermit auch [nichts] präjudiciert und benommen sein soll.
Alles getreulich und ohne Gefährde. Und zu [mehrerer] [Urkund], als quittierter und bewilligter [...] [habe] ich alles mit der [Handschrift], der dem [Unterschreiben] oder selb persönlich [zu thun] —
[Geben/datum ...]
[Dorsalvermerk:]
Berg Wieß[en] quittung über fl. 43 — 39 gr.
No. 44
Listina města Horní Slavkov č. 763
Václav starší Hochhauser z Hochhausu na Pšovlkách potvrzuje, že přijal 129 kop 11 grošů za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 13.05.1597
Kvitance (potvrzení o vyrovnání dluhu) Václava Hochhausera z Hochhausenu na Šolicích [?] z 14. května 1597, vydaná císaři Rudolfovi II. Hochhauser v ní stvrzuje, že jako jeden z věřitelů a ručitelů zesnulého hraběte Šebestiána Šlika obdržel při jednání v Bečově splátku 129 kop 2 groše na vyrovnání dluhů váznoucích na zástavě Bečova, a zříká se dalších nároků z tohoto titulu vůči císaři – s výjimkou nároků z jiné pozůstalosti hraběte Šlika.
Já, Václav (Wenzel) Hochhauser starší, Hochhauser z Hochhausenu a na Šolicích [?], vydávám tuto listinu.
Nejjasnější, nejmocnější a nepřemožitelný kníže a pán, pan Rudolf II., z Boží milosti zvolený římský císař a zároveň uherský a český král, můj nejmilostivější pán, vydal otevřený císařský list, kterým nařídil věřitelům a ručitelům nebožtíka urozeného pána Šebestiána Šlika, hraběte z Bassana (Pasovna) – jenž byl Jeho Majestátu vrchním dlužníkem, tedy „nejvyšším zástavníkem" – aby se na jeho vyzvání dostavili do Bečova (Petschau) k jednání. Mělo se tam projednat dobrovolné narovnání ohledně toho, kam až by mohla sahat zbývající zástavní suma poté, co se vyrovnají přednostní pohledávky (praecipua). Za tímto účelem Jeho Majestát nejmilostivěji jmenoval a ustanovil komisaře, kteří se měli dostavit 1. dubna, jak to podrobněji uvádí samotné zmíněné císařské psaní.
Ačkoli jsme se z větší části osobně a co nejposlušněji dostavili, nemohlo se tehdy nic prospěšného vyřídit, protože nakonec vyslaní zástupci neměli dostatečnou plnou moc. Přítomní komisaři Jeho Majestátu byli proto v Bečově odkázáni na jeho další nejmilostivější rozhodnutí.
Tímto vyznávám a stvrzuji, že já, výše zmíněný Václav Hochhauser z Hochhausenu na Šolicích [?], jsem za všechny své škody, jistiny, úroky, škody a útraty, které jsem měl nárok požadovat na zástavně zadluženém Bečově – pokud se to týkalo té poloviny, kterou Jeho Majestát milostivě povolil – přijal poměrným dílem (pro rata) 129 kop 2 groše.
Proto tímto prohlašuji výše zmíněnou císařskou, uherskou a českou královskou Majestát, popřípadě ty, komu je třeba vydat kvitanci, za zcela vyrovnanou a zproštěnou závazku – a to nejen ohledně nyní přijatých 129 kop 2 grošů, ale i ohledně veškerého zbytku a nedoplatku, který mi, stejně jako ostatním věřitelům, byl poměrně zkrácen na jistině, úrocích, škodách a útratách, ať už se nazývá jakkoli.
Zvlášť se také zříkám – já i moji dědicové a nástupci – mocí tohoto listu toho, že bychom kdykoli v budoucnu jakýmkoli způsobem vymáhali na mne připadlé ostatní dluhy a závazky hraběte Šebestiána Šlika, pokud jde o zmíněný zástavně zadlužený Bečov, vůči Jeho Majestátu. Výslovně si však vyhrazuji, že cokoli mi náleží mimo tyto bečovské zástavní dluhy z jiné pozůstalosti zmíněného hraběte Šebestiána Šlika a co se mě týká vymáhat poměrným dílem dále, tím mi – stejně jako ostatním jeho věřitelům a ručitelům – nemá být nijak ukráceno ani odňato. To vše slibuji věrně a bez lsti.
K úplnému potvrzení a stvrzení tohoto narovnání se dostavuji osobně před desky zemské. Na svědectví toho jsem dal přitisknout svou rodovou pečeť a vlastnoručně se podepsal.
Dáno v Jschlirsdorfu [?] dne 14. května léta [15]97.
Podpis: Václav Hochhauser, Hochhauser z Hochhausenu.
Archivní (hřbetní) poznámka: Kvitance nebožtíka Hochhausera, 129 kop 2 groše.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, Václav (Wenzel) Hochhauser starší, Hochhauser z Hochhausenu a na Šolicích [?].
Poněvadž nejjasnější, nejmocnější a nepřemožitelný kníže a pán, pan Rudolf II., z Boží milosti zvolený římský císař, též uherský a český král, můj nejmilostivější pán, svým otevřeným císařským listovním rozepsáním nařídil věřitelům a ručitelům nebožtíka urozeného pána, pana Šebestiána Šlika, hraběte z Bassana (Pasovna), Jeho Majestátu vrchního dlužníka [„nejvyššího zástavníka"], aby na jejich vyzvání přijeli do Bečova (Petschau) jednat o sjezdu a o dobrovolném narovnání, pokud jde o to, kam až by zbývající zástavní suma po vyrovnání přednostních práv (praecipua) mohla dosáhnout. K tomu nejmilostivěji jmenoval a ustanovil dříve zmíněné komisaře, kteří se měli dostavit 1. dubna, jak ostatně samo nadepsané císařské listovní psaní Jeho Majestátu obšírněji obsahuje a praví.
Avšak ačkoli jsme se z větší části osobně co nejposlušněji dostavili, přece pak hlavně proto, že nakonec vyslaní [zástupci] nebyli opatřeni dostatečnou plnou mocí, nemohlo se tehdy nic prospěšného vyřídit. Naopak od oněch časů byli tam v Bečově přítomní komisaři Jeho Majestátu odkázáni na další nejmilostivější rozhodnutí Jeho Majestátu.
Tímto vyznávám a osvědčuji, že já, v záhlaví zmíněný Václav Hochhauser z Hochhausenu na Šolicích [?], jsem za všechny své škody, jistiny, úroky, škody a útraty, které jsem na zástavně zadluženém Bečově měl k pohledávání — pokud se to vztahuje na onu polovinu před Jeho Majestátem milostivě povolenou — poměrně (pro rata) přijal 129 kop 2 groše.
Proto tímto prohlašuji výše zmíněnou císařskou, též uherskou a českou královskou Majestátu — popřípadě ty, jimž je třeba dát kvitanci — za zcela kvitované, prosté, zproštěné a zbavené nejen nyní zmíněných přijatých peněz 129 kop 2 grošů, nýbrž i všeho a každého nedoplatku a zbytku, který mi jako i jiným věřitelům byl poměrně (pro rata) zkrácen na sumě, úrocích, škodách a útratách, ať již má jakékoli jméno.
Zvlášť se také zříkám — já i moji dědicové a nástupci — mocí tohoto listu, že bychom nikdy a v žádném čase žádným způsobem nevymáhali ostatní na mne připadlé dluhy a břemena hraběte Šebestiána Šlika kvůli zmíněnému zástavně zadluženému Bečovu Jeho Majestátu; avšak s tou výslovnou výhradou, že pokud jde o to, co kromě těchto bečovských zástavních dluhů náleží mně z jiné pozůstalosti zmíněného hraběte Šebestiána Šlika a co se mne týče poměrně (pro rata) dále vymáhat, tím mně, jako i jiným jeho věřitelům a ručitelům, nemá být nikterak na újmu ani odňato; to vše věrně a bez lsti.
A k úplnému ukončení a svolení toto [stvrzuji] před deskami zemskými, osobně před nimi/u nich stoje. Na svědectví toho jsem dal přitisknout svou rodovou pečeť a vlastní rukou se podepsal.
Dáno v Jschlirsdorfu [?] dne 14. května léta [15]97.
[Podpis:] Václav Hochhauser, Hochhauser [z Hochhausenu]
[Hřbetní/archivní poznámka:] Kvitance nebožtíka Hochhausera, 129 kop 2 groše.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich Wentzlaw Hochhauser der elter, Hochhauser von Hochhausen vnd [auf?] Schöllitz [?]. Demnach der allerdurchlauchtigste, großmächtigste vnd vnüberwindlichste Fürst vnd Herr, Herr Rudolph der ander, von Gottes Gnaden Erwölter Römischer Keiser, auch zu Hungern vnd Böhaimb König, mein allergnedigster Herr, durch dero alben [= deroselben] keiserlichen offenen breuelichen [= briefliches] außschreiben, weylandt wolgebornen Herrn, Herrn Sebastian Schlick, Graffen zu Bassaun [Passaun], Ihrer Majestät Obristen Vnderhalten Creditorn vnd Bürgen, ihrer aufforderung volgen nach Bezschau [Petzschau] einen Tag zu berathen, vnd gütwillig Vergleichung, soweit sich die übrigen Pfandtsumma, nach abrichtung der praecipui [Vorzugsrechte] ervolen [?] möcht, [zu erörtern] würde, vorder [= zuvor] alß angeordneten Commissarien den 1. Aprilis Jn[ne] erschinen allergnedigst ernent vnd angestellet, In maßen dan selbst höchstgedachter Ihrer Majestät obgemeltes breuliches schreiben mit mehrem in sich helt vnd besagen thut.
Vnd aber ob wir wol das Maistentheils persönlich gehorsambst erschinen, [je]doch vornemblich, das endlich abgesandte nit mit gnugsamer Volmacht versehen gewesen, damals nichts fruchtbarlichs gerichtet hat werden können. Sonder von Jhnselber Zeitten, doselbsten Zu Petzschau anwesender, der Ihr Majestät verordnetes Herr Commissarien vff Jhr Majestät ferner gnedigste resolution gewiesen worden.
Bekenne vnd thue [= urkunde] kundt hirmit, daß ich Jhr [Ihrer Majestät] an haupt gedacht Waitzlaw [Wentzlaw] Hochhauser von Hochhausen [auf?] Schöllitz [?] [… und an die übrigen Schuldforderungen …] vor alle vnd jede meine schäden, hauptsummen, Zinsen, schäden vnd vnkosten, die ich auf das Pfandtschuldiges Petzschau so weit sich die vor Ihr Majestät gnedigster bewilligter halben erstreckten zu fodern gehabt, pro rato 129 ß 2 g empfangen habe.
Sage demnach hirmit höchstgedachter keiserlicher auch zu Hungern vnd Böhaimb königlicher Majestät oder eher [= ihr], wegen die so quittirend von nöthen, nicht allain dises Itzt gedachten empfangenen Geltes 129 ß 2 g, so woll alles vnd jedes Hinderstelliges, vnd mir, wie andern Gleübigern, an Summa, Zinsen, schäden vnd vnkosten, pro rato abgekürtztes restes, wie derselbe nahmen haben mag, gentzlichen quit, frey, ledig vnd loß.
Vonders [= sonders] verzeichte mich auch Meine erben vnd erbnehmer, krafft dises briefes, nimmermehr zu kainen Zeitten, sowoll andere des Graffen Sebastian Schlickers, auf mich gekommende schulden last, wegen Ihr Majestät gedachter Pfandtschuldiger Petzschau in einiger weiß zu nehmen, doch mit disem außtrücklichen Vorbehalt, das mir was außerhalb dises Petzschauischer Pfandtschulden anders obgedachten Graffens Sebastian Schlicks Vorlaßen, so es betrifft mich ahn derselben pro rato ferner zu erholen, wie andern seinen Creditorn vnd Bürgen, hierauß hirmit nichts praeiudiciret vnd benommen sein soll, alles getreulich vnd ohne geuerde.
Vnd zu volkomlich abschnittung vnd bewilligung Ich dises mit der Landtaffel vor den ⟨ein⟩geantworten deroselben persönlich stehende. Dene zu Vrkundt hab Ich mein Angeborn Insiegell vortruckhen laßen vnd mich mit eigener Handt vnderschrieben.
Datum Jschlirsdorf [?], walt [?] den 14. May Anno 97. [1597]
[Unterschrift:] Wentzlaw Hochhauser, Hochhauser [von Hochhausen]
[Dorsalvermerk:] Wayland Hochhausers Quittung, 129 ß 2 g
Listina města Horní Slavkov č. 764
Ferdinand z Ronšperka na Skřivani potvrzuje, že přijal 129 kop 11 grošů za dluh Sebastiána Šlika.
Datace: 13.05.1597
Listina z 13. května 1597 zachycuje kvitanci (potvrzení o vyrovnání dluhu) Ferdinanda z Neuberka a Drslowicz na Federswanci, vydanou ve Slavkově (Schlaggenwald). Ferdinand v ní potvrzuje, že od císaře Rudolfa II. obdržel v rámci vyrovnání pohledávek po zesnulém hraběti Sebastiánu Šlikovi částku 129 kop 2 groše, a zavazuje se, že z titulu tohoto dluhu už nebude vůči Jeho Majestátu ani jeho dědicům nic dalšího požadovat. Zároveň si ale ponechává právo domáhat se svého podílu na zbylé pozůstalosti hraběte Šlika stejně jako ostatní věřitelé.
[Na horním okraji listiny je pozdější tužkový přípisek s letopočtem 1597.]
Já, Ferdinand z Neuberka a Drslowicz [Drahowicz?], na Federsiwanci [Federschwantz?], tímto vyznávám a oznamuji následující.
Nejjasnější, nejmocnější a nepřemožitelný kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař a zároveň uherský a český král, můj nejmilostivější pán, vydal svým otevřeným veřejným[?] listem nařízení, které se týkalo nebožtíka urozeného pána, hraběte Sebastiána Šlika z Pasova, a jeho nezaplacených věřitelů a měšťanů. Ohledně jejich pohledávek stanovil Jeho Majestát den dobrovolného narovnání – v případě, že by k tomu zbývající zástavní suma po vyrovnání dědického podílu paní[?] postačovala. Toto jednání mělo proběhnout před ustanovenými komisaři, a to na 21. dubna; tak to Jeho Majestát nejmilostivěji nařídil a vyhlásil.
[Jak dále obšírněji stojí v onom otevřeném císařském listu…] I když se většina z nás dostavila osobně a poslušně, ukázalo se, že někteří vyslanci neměli dostatečnou plnou moc, a proto se tehdy nepodařilo nic prospěšného vyřídit – snad kromě toho, že všichni přítomní v Pergken[?]… Komisaři Jeho Majestátu proto byli odkázáni na jeho další, nejmilostivější rozhodnutí.
Já, výše jmenovaný Ferdinand z Neuberka a Drslowicz na Federswanci, tímto potvrzuji, že jsem – co se týče všech svých dluhů, hlavních sum, úroků, škod a nákladů, které mi jinak z této zástavy náležely, pokud se vztahují k částkám, jež Jeho Majestát nejmilostivěji povolil – obdržel poměrnou (pro rata) částku ve výši 129 kop [grošů] a 2 groše.
Prohlašuji tedy tímto vůči zmíněnému císařskému, uherskému a českému královskému Majestátu – a to i pro případ, že bych takové potvrzení ještě někdy potřeboval – že jsem zcela vyrovnán a kvitován. Netýká se to jen nyní zmíněné přijaté částky 129 kop 2 groše, ale i veškerého případného zbylého nedoplatku, tedy poměrně (pro rata) zkráceného zbytku, který by mi – stejně jako ostatním věřitelům – ještě mohl náležet na sumě, úrocích, škodách a nákladech. Ať už tento zbytek připadne komukoli, prohlašuji vše za vyrovnané, volné a splacené.
Zvláště se zavazuji – a spolu se mnou i moji dědicové a nástupci – mocí tohoto listu, že nikdy a v žádné době nebudeme vůči Jeho Majestátu vznášet žádný další nárok z titulu zmíněných zástavních dluhů, tedy dluhového břemene, které na mě přešlo po hraběti Sebastiánu Šlikovi. To se však netýká zástavních dluhů plynoucích z pozůstalosti výše zmíněného hraběte Sebastiána Šlika: v tomto ohledu si ponechávám právo domáhat se svého poměrného (pro rata) podílu i nadále, stejně jako ostatní věřitelé a měšťané – nic mi tu nemá být na újmu ani odňato. To vše potvrzuji věrně a ke cti.
Tímto vše závazně kvituji a povoluji zapsat do zemských desek… před zemským písařem[?], k čemuž se osobně dostavím[?].
Na svědectví toho jsem nechal přitisknout svou zděděnou pečeť a vlastní rukou se podepsal. Dáno ve Slavkově [Horní Slavkov / Schlaggenwald], dne 13. května léta [15]97.
Podpis: Ferdinand z Neuberka a Drslowicz, vlastní rukou.
[Přitisknutá pečeť.]
Na rubu listiny je vybledlá a obráceně psaná poznámka – kancelářský registraturní záznam o jejím obsahu, mimo jiné se slovy „… kvitance … 129 kop 2 groše …“; čitelný je jen zčásti.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[1597 — pozdější tužkový přípisek na horním okraji]
Já Ferdinand z Neuberka a Drslowicz [Drahowicz?], na Federsiwanci [Federschwantz?].
Poněvadž nejjasnější, nejmocnější a nepřemožitelný kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař, též uherský a český král, můj nejmilostivější pán, týmž svým císařským otevřeným veřejným[?] listem (mandátem) nebožtíku urozenému pánu, panu Sebastiánu Šlikovi, hraběti, [zemřelému] v Pasově, [respektive] jeho nezaplaceným věřitelům a měšťanům Jeho Majestátu, ohledně jejich pohledávek stanovil [vyhlásil] den dobrovolného narovnání — pokud by zbývající zástavní suma po vyrovnání dědického podílu paní[?] postačovala — a to před týmiž ustanovenými komisaři na 21. dubna, nejmilostivěji jej vyhlásil a nařídil;
[… jak to týž zmíněný otevřený císařský list Jeho Majestátu obšírněji obsahuje …]; avšak ačkoli jsme se z větší části poslušně osobně dostavili, shledalo se přece, že někteří vyslanci nebyli opatřeni dostatečnou plnou mocí, takže tehdy nemohlo být nic prospěšně vyřízeno, leda že všichni přítomní v Pergken[?] …; načež byli komisaři Jeho Majestátu odkázáni na další nejmilostivější rozhodnutí Jeho Majestátu;
Vyznávám a oznamuji tímto, že já, na počátku jmenovaný Ferdinand z Neuberka a Drslowicz na Federswanci, jsem za všechny a každý svůj dluh, hlavní sumy, úroky, škody a náklady, jež jinak na zástavě po právu mám [vázlé], pokud se [pohledávka] vztahuje k částkám nejmilostivěji povoleným Jeho Majestátem — totiž poměrně (pro rata) 129 kop [grošů] 2 groše — přijal [tuto částku].
Tudíž tímto prohlašuji vůči zmíněnému císařskému, též uherskému a českému královskému Majestátu — anebo kdykoli bych takového kvitování potřeboval — že nejen ohledně této nyní zmíněné přijaté částky 129 kop 2 groše, nýbrž i ohledně všeho a každého zbylého [nedoplatku], poměrně (pro rata) zkráceného zbytku, jenž mi jako i jiným věřitelům na sumě, úrocích, škodách a nákladech [připadá], ať jej kdokoli převezme, [Jeho Majestát] zcela kvituji, [a vše prohlašuji za] prosté, volné a splacené.
[Zvláště se zavazuji, i své dědice a nástupce, mocí tohoto listu, že nikdy a v žádné době nebudu z titulu zmíněných zástavních dluhů Jeho Majestátu vznášet jakýkoli nárok na další dluhové břemeno, jež na mne přešlo po hraběti Sebastiánu Šlikovi …; tím však, pokud jde o zástavní dluhy z pozůstalosti výše zmíněného hraběte Sebastiána Šlika, abych se z ní poměrně (pro rata) i nadále hojil jako jiní věřitelé a měšťané, mi nemá být nic na újmu ani odňato — vše věrně a ke cti.]
A tak závazně to kvituji a povoluji [k vložení] do zemských desek … před zemským písařem[?], k čemuž se osobně dostavím[?].
Na svědectví toho jsem dal svou zděděnou pečeť k tomu přitisknout a vlastní rukou se podepsal. Dáno ve Slavkově [Horní Slavkov / Schlaggenwald], dne 13. května léta [15]97.
[Podpis:] Ferdinand z Neuberka a Drslowicz [vlastní rukou]
[Přitisknutá pečeť.]
[Rub / dorzální poznámka, vybledlá a psaná obráceně: kancelářský registraturní/obsahový záznam, mj. „… kvitance … 129 kop 2 groše …" — čitelný jen zčásti.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[1597 — spätere Bleistiftnotiz am oberen Rand]
Ich Ferdinand von Neuberg vnd Drslowitz [Drahowitz?], auf Federsiwancz [Federschwantz?].
Demnach der allerdurchleuchtigste, großmächtigste vnd vnüberwindlichste Fürst vnd Herr, Herr Rudolff der ander, von Gottes gnaden erwöhlter Römischer Kaiser, auch zu Hungarn vnd Böheim König, mein allergnädigster Herr, durch denselben kaiserlichen offenen beruflichen[?] außschreiben, weiland des Wolgebornen Herrn, Herrn Sebastian Schlicken, Grafen zu Passaun [Passau], Ihrer Majestät … vnbezahlten Crediteurn vnd Bürgern, ihrer anforderung halber nach gestalten[?] einen Tag fürberaumbt [angesetzt] der gütwilligen Vergleichung, so weit sich die übrige Pfand-Summa nach abrichtung der Frauen Erbthl.[?] erstrecken würde, vor denselben angeordneten Commissarien den 21. Aprilis fürbeschieden, allergnädigst ernent vnd angestelt;
[… inmaßen solches höchstgedachter Ihrer Majestät offenes kaiserliches Schreiben mit mehrerem in sich hält …]; vnd aber, als wir wol des meisten Theils persönlich gehorsamb erschienen, jedoch vernommen, daß etzliche Abgesandte mit nit gnugsamer Vollmacht versehen gewesen, damals nichts fruchtbarlich gerichtet hat werden können, sonders wann ihr allerseits da … zu Pergken[?] anwesenden …; dann Ihrer Majestät wolverordneten Herrn Commissarien durch[?] Ihre Maj: ferner gnädigste Resolution gewiesen worden;
Bekenne vnd verkünde hiermit, daß ich zu anfangs gedachter Ferdinand von Neuberg vnd Drslowitz auf Federswancz so viel besorgt[?] hab — vor alle vnd jede meine Schulden, Hauptsummen, Zinsen, Schaden vnd Vnkosten, die ich sonsten auf dem Pfandt schuldig stehe, so weit sich die … vor Ihrer Majestät gnädigster bewilligter Gelter erstrecken zu jeder[…] gehabt pro rato 129 ß [Schock] ij gr [Groschen] — empfangen habe.
Sage demnach hiermit höchstgedachter kaiserlicher, auch zu Hungarn vnd Böheim königlicher Majestät: — oder aber, wann ich solche Quittirung vonnöten — nicht allein dieses jetzt gedachten empfangenen Geltes 129 ß ij gr, sondern[?] so wol alles vnd jedes hinterstelligen, vnd mir wie anderen Gläubigern an Summa, Zinsen, Schaden vnd Vnkosten pro rato abgekürtzten Restes, wie derselbe nehmen haben mag, gäntzlichen quit, frei, ledig vnd loß.
[Sonders verpflichte mich, auch meine Erben vnd Erbnehmen, kraft dieses Briefs, nimmermehr, zu keinen Zeiten, so wol andere von Graf Sebastian Schlicker auf mich gekommene Schuldenlast wegen Ihrer Majestät gedachten Pfandschuldigen, in einigen Anspruch zu nehmen …; daß mir aber, was des Pfandschulden des obgedachten Grafen Sebastian Schlicken Verlassenschaft betrifft, mich derselben pro rato ferner zu erholen, wie andere Crediteur vnd Bürger, hiermit nichts praejudicirt vnd benommen sein soll, alles getreulich vnd ehrengemäß.]
Vnd so wolbündig als quittire vnd bewillige ich dieses mit der Landtafel … vor den Renthkreutter[?], derselben persönlich erscheinens[?].
Dessen zu Vrkundt hab ich mein angeborn[es] Innsiegel hierfür vortrucken lassen vnd mich mit eigener Handt vnderschrieben. Datum Schlackenwalt [Schlaggenwald], den 13. May Ao [15]97.
[Unterschrift:] Ferdinand von Neuberg vndt Drslowitz [mp.]
[Aufgedrücktes Siegel.]
[Rückseite / Dorsalvermerk, blass und verkehrt geschrieben: kanzleilicher Registratur-/Inhaltsvermerk, u. a. „… Quittung … 129 ß ij gr …" — nur teilweise lesbar.]
Listina města Horní Slavkov č. 770
Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova potvrzuje, že všechny dosud nevyplacené peníze zastavené na panství Bečově budou všem náležitě vyplaceny.
Datace: 30.05.1597
Listina z roku 1597, jíž purkmistr, rychtář a rada Horního Slavkova (Schlackenwaldu) potvrzují vyúčtování rozsáhlé výplaty zástavní sumy po zesnulém hraběti Šebestiánu Erglickhusovi (bývalém druhém nejvyšším veliteli v Uhrách), prováděné z pověření císařských výplatních komisařů. Většina dluhu (přes 25 816 kop míšeňských) už byla věřitelům a měšťanům vyplacena, ale zbývá doplatit ještě přes 2 620 kop míšeňských konkrétním osobám (komisaři, paní Anně Marii z Lobkovic, Ladislavu Lonyschki, měšťanu Nannds Pahrensovi, Karlu z Plankenberka a Joachimu Aderspachovi z Werdu) — a město se zavazuje tyto uložené peníze kdykoli na požádání bez odkladu vyplatit.
1597
My, purkmistr, rychtář a rada spolu s vnitřní i vnější obcí císařského svobodného horního města Slavkova (Schlackenwaldu, dnešního Horního Slavkova), tímto stvrzujeme za sebe i za své potomky následující.
Výplatní (vykupní) komisaři Jeho císařské Milosti a zároveň Jeho královské Milosti uherské a české, našeho nejmilostivějšího pána — totiž urozený, šlechetný a vysoce ctihodný pán Jindřich Reglich[?], hrabě z Hassan[?], pán na Reichen[?] Linsen[?], na Daubschein[?], Reginhoffu[?] a Planu, jakož i ctihodný Zikmund z a na [N.] Klemmen[?] Regkmberg[?] a Klášterci, purkmistr[?] a nejvyšší mincmistr Jeho císařské Milosti na zámku[?], společně s dalším [jménem neuvedeným] — nám z moci, jíž byli nadáni, předestřeli zástavní panství, které nám naposledy o svatém Jiří roku [15]97 odevzdali.
Podle písemného soupisu a písemného rozkazu, který nám tehdy předali, jsme měli věřitelům a měšťanům, jež zanechal po sobě zesnulý, rovněž urozený hrabě a pán Šebestián Erglickhus[?] — bývalý ustanovený druhý nejvyšší velitel v Uhrách Jeho císařské Milosti — každému podle jeho podílu z výplaty výkupu a z ostatních náležejících pohledávek vyplatit odpovídající částku proti řádnému kvitování, a tím je uspokojit.
To jsme také nejposlušněji vykonali. Podle vyúčtování předložených a odevzdaných kvitancí byl takto vyúčtován a zaplacen obnos přibližně 25 816 kop míšeňských 16 grošů.
Poněvadž však z celkové sumy ještě zůstává nezaplaceno 2 620 kop míšeňských 45 grošů, jde konkrétně o tyto částky a příjemce:
- výše zmíněnému panu komisaři: 1000 kop
- urozené paní Anně Marii z Lobkovic [?]: 230 kop
- Ladislavovi Lonyschki[?]: 460 kop
- měšťanu Nannds Pahrensovi[?], jemuž připadl jeho podíl náležející k jeho pohledávce; dále to, co je denně vyzvedáváno proti [úroku?]: 394 kop 34 grošů
- panu Karlu z Plankenberka: 394 kop 16 grošů
- panu Joachimu Aderspachovi z Werdu: 141 kop 55 grošů
Tyto částky zůstávají zvlášť nevyplaceny. Přesto byly výše zmíněnému panu komisaři nad celkovou vyplacenou zástavní sumu, přibližně 28 437 kop míšeňských 1 groš, řádně vykvitovány.
My se naproti tomu zavazujeme, že kdykoli budou tyto u nás zůstávající a uložené (deponované) peníze vyžádány — ať už [z naší strany?], nebo věřiteli a měšťany zvlášť — vyplatíme je bez odkladu a v každé době, a vystavíme jim o tom náležitě potvrzené kvitance.
[Na rubové straně listiny je poznámka:]
Kvitance.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
1597
My, purkmistr, rychtář a rada spolu s vnitřní i vnější obcí císařského svobodného horního města Slavkova (Schlackenwald / Horní Slavkov), tímto stvrzujeme za sebe i za své potomky, že — když výplatní (vykupní) komisaři Jeho císařské Milosti, jakož i Jeho královské Milosti uherské a české, našeho nejmilostivějšího pána, totiž urozený, šlechetný a vysoce ctihodný pán, pan Jindřich Reglich[?], hrabě z Hassan[?], pán na Reichen[?] Linsen[?], pán na Daubschein[?], Reginhoffu[?] a Planu, jakož i ctihodný Zikmund z a na [N.] Klemmen[?] Regkmberg[?] a Klášterci, purkmistr[?]
a nejvyšší mincmistr Jeho císařské Milosti na zámku[?] rovněž stvrzuje a [N.] —, kteří nám z pravomoci, jíž jsou nadáni, předestřeli (předali) zástavní panství, jež nám naposledy o sv. Jiří roku [15]97 odevzdali, podle písemného soupisu (rejstříku) a písemného rozkazu, jenž obsahuje, [že máme] věřitelům a měšťanům, které zanechal po sobě někdejší rovněž urozený hrabě a pán, pan Šebestián Erglickhus[?], bývalý ustanovený druhý nejvyšší [velitel] v Uhrách Jeho císařské Milosti, každému podle jeho podílu (pro rata) z výplaty výkupu a z ostatních náležejících pohledávek (nedoplatků) proti řádnému kvitování vyplatit a uspokojit je —, jak [bylo]
námi nejposlušněji vykonáno, a [že] obnos podle vyúčtování předložených a odevzdaných kvitancí, přibližně 25816 kop míšeňských 16 grošů, byl vyúčtován a zaplacen; poněvadž však z toho ještě zůstává nezaplaceno celkem 2620 kop míšeňských 45 grošů, totiž:
výše zmíněnému panu komisaři tedy 1000 kop; urozené paní, paní Anně Marii z Lobkovic [?] 230 kop; Ladislavovi Lonyschki[?] 460 kop; měšťanu Nannds Pahrens[?], jemuž připadl jeho podíl, k jeho pohledávce náležející; dále to, co je denně vyzvedáváno proti [úroku?], 394 kop 34 grošů pan
Karel z Plankenberka, 394 kop 16 grošů pan Joachim Aderspach z Werdu, 141 kop 55 grošů. [Tyto částky] zvláště nevyplacené náležejí, a přece byly výše zmíněnému panu komisaři, [pokud jde o] mě[?], nad celkovou vyplacenou zástavní sumu, přibližně 28437 kop míšeňských 1 groš, řádně vykvitovány,
zavazujeme se naproti tomu, že kdykoli
tyto u nás zůstávající a uložené (deponované) peníze, budou-li námi[?] vyžádány nebo věřiteli a měšťany zvlášť, bez odkladu a v každé době vyplatíme, a [že] jim o tom vystavené a námi podle náležitosti potvrzené kvit[ance vydáme] …
[Rubová strana / dorsální poznámka:]
Kvitance.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
1597
Wir Bürgermeister, Richter und Rath, sambt der Innern und eüßern Gemainde, der Kayserlichen freyen Bergkstadt Schlackenwaldt, Bekhennen hiemit Vor Uns, und Unsere Nachkhommen, Demnach der [Röm.] Kay[serliche] May[estät] auch Zu Ungern und Beheim Khö[niglichen] Mt[t.] Unsers aller Gnedigsten Herrn, Abloeßungs Commissarij, der Wolgeborne, Edel und Ehrnveste, Herr, Herr Heinrich Reglich[?] Graff zu Hassan[?], Herr zu Reichen[?] Linsen[?], Herr Daubschein[?], Reginhoff[?] und Plan, auch der Ehrnvest Sigksmundt von und Zu [N.] Klemmen[?] Regkmberg[?] und Closterle, der Bürgermaisters [?]
Kay[serliche] M[ayestä]t Oberster Müntzmaister zu Schloß[?] auch Bekhennt, Und Klaitter[?], Welche aus Habenden Bevelch, Unns die Pfanndtherrnschafft fürgehaltt, Georgi Letzthin schmer 97 Jaers eingeraumbt, Unns nach einer Verschriben Verzaichnüß, Schrifftlichen Bevelch enthay[?], Weilandt da auch Wolgeborner, Graffen und Herrn, Herrn Sebastian Erglickhus[?], Jrer Kay[serlichen] M[ayes]t[ä]t gewes-
ten bestalten Anndern Obersten in Ungern, hinder-laßene Glaübiger Unnd Bürger, einem Jeden, seinem pro rata, von dem Außrichtung Abloesungs, Anderm gebuerenden Aufstandt, gegen Ordentlicher Quitirung Auszuzallen, Und sie zu Contentiren, Wie
Jenn Vom Unns Gehorsambst Volzogen, Unnd die Summa nach Außrechnung fürgelegten Unnd Verraichten Quitirung, ohngeferlich 25816 [Schock] Meißnisch 16 g unterricht und bezalt, Weil aber bey denen in Summa 2620 [Schock] Meißnisch 45 g noch Unaußgezalt liegent bliben, alß Nemblich [dem]
Wolgedachten Herrn Commissarij Demnach 1000 [Schock]: Der Wolgebornen Frauen, Frauen Anna Marien von Lobkowitz [?] frauch[?] 230 [Schock]: Ladißlaus Lonyschki[?], 460 [Schock]: Nannds Pahrens[?] Bürger, sein fall erhalt, deren Aufstand Zugehörig: Mehr so teglich gegenn dem geninnern[?] abzuholen, 394 [Schock]: 34 g Herr
Carl Vom Plankenberg, 394 [Schock]: 16 g Herr Joachim Aderspach vom Werd, 141 [Schock]: 55 g. Sonderlich Unnpaarn[?] Zustendig, Unnd doch dem Wolgedachten Herrn Commissarien, Jenn Eh[?] Mein über die völlige Abgeloeste Pfanndts Summa, ohngeferlich 28437 [Schock] Meiß[nisch] 1 g. Ordentlich quitiret hindt Worden,
Verraichen [?] hin Wir Unns dargegen, daß wir zu Jeder
Zeit, solche bey Unns Verbliebene Und deponirte gelder, Wann dieselben durch Unnß[elich] begert, oder durch die Creditores Unnd Bürger absonderlich, Unweiger-lich, Unnd Zu Jeder Zeit Aufzuzallen, Und sie hierüber gefertige, Unnd Unns nach Anstehig[?] bekundige Quit-
[Rückseite / dorsal:]
Quittung.
Listina města Horní Slavkov č. 771
Dorota Scheffnerová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Kuglera, rychtáře, Jeronýma Rennera, radního a lékárníka, a Matouše Rittera, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 23.06.1597
Listina je poslední vůle (testament) Doroty, vdovy po Erghässerovi (Erkhausserovi), měšťanovi a soukeníkovi v Horním Slavkově, sepsaná roku 1597 a notářsky vyhlášená 10. dubna 1600. Dorota v ní poroučí duši Bohu a nařizuje řádný křesťanský pohřeb, a dále rozděluje peníze mezi sourozence svého zesnulého manžela, dceru a dědice purkmistra Kryštofa Waldmanna a na kostelní oltář v Horním Slavkově.
Ve jménu svaté a nedílné Trojice, amen.
Já, Dorota, manželka nebožtíka [Erghässera?], měšťana a [soukeníka?] v Horním Slavkově (Schlackenwald), tímto listem veřejně vyznávám a dávám na vědomí následující.
Uvážila jsem a vzala k srdci pomíjivost tohoto časného života, v němž jsme my lidé určeni jednou zemřít, aniž bychom znali čas a hodinu své smrti. Uvažujíc dále, že je věc velmi spasitelná a chvályhodná, aby člověk prozíravě, dokud je při zdravém rozumu, sepsal svou vůli – tak aby se po jeho smrti předešlo mezi jeho přáteli a příbuznými sporům o pozůstalost a nevznikl žádný svár, hádka ani rozepře – rozhodla jsem se, s dobrým rozmyslem, dobrovolně a nenuceně, při zdravém rozumu i těle a z upřímného úmyslu, sepsat a pořídit tuto svou nynější poslední vůli a testament, svobodně a bez cizího návodu.
Činím tak veřejně v nejpevnější možné formě, tak aby toto pořízení podle řádu všech obecných i psaných práv obstálo a mělo platnost, jak je psáno níže (následuje úvodní notářská právní formule).
Předně poroučím svou duši Bohu všemohoucímu (následuje zbožná formule o poručení duše Bohu a těla zemi) a přeji si, aby přede vším ostatním byla křesťansky a řádně vykonána almužna a aby mé tělo bylo pohřbeno na hřbitově.
A kdyby snad tato má poslední vůle neobstála jako úplný testament, přesto chci, aby měla platnost a moc alespoň kodicilu, respektive jinak pevné poslední vůle. Mám totiž zcela za to, že všechno toto, do posledního bodu, má být po mé smrti pevně zachováno, vykonáno a naplněno, bez jakékoli překážky ze strany kohokoli (následuje potvrzovací formule).
Nejprve tedy prosím Boha všemohoucího a jeho milého Syna, Pána našeho Ježíše Krista, aby mi mé hříchy milostivě prominul a odpustil a aby mě až do mého konce zachoval v mé pravé, správné křesťanské víře.
Za druhé: až budu z vůle Boží povolána z tohoto světa a zaplatím dluh přirozené smrti, má být mé tělo řádně pohřbeno na hřbitově.
Za třetí je v textu odkaz týkající se kostela, respektive pohřbu (na okraji listiny označen číslem „3“, obsah se však nedochoval čitelně).
Za čtvrté následuje další odkaz (na okraji označený číslem „4“, jehož znění se rovněž nedochovalo čitelně).
Za páté odkazuji:
- [Jiřímu?] Käuferovi v Schönbergu (patrně Krásno),
- vdově po Kryštofu Käuferovi ve Starém Sedle (Alten Sattel)
- a [Hansovi?] [Saidlerovi?] tamtéž,
jakožto sourozencům mého posledního manžela, nebožtíka Jiřího [Saidlera?], dohromady [patnáct?] zlatých, a to tak, že každému z nich zvlášť náleží pět zlatých.
Za šesté odkazuji dceři a dědicům Kryštofa Waldmanna, [purkmistra?] tamtéž, pět zlatých, a to za dobrodiní, které mi vždy prokazovali.
Za sedmé a poslední má být z těchto peněz dáno pět zlatých na oltář kostela v Horním Slavkově.
Vyhrazuji si však tuto svou poslední vůli kdykoli podle své libosti zčásti nebo zcela zrušit, zmenšit či rozmnožit, a to výslovně a jasně již nyní předem.
K většímu osvědčení všeho výše uvedeného jsem já, výše jmenovaná Dorota, vdova po [Erghässerovi?], jakožto pořizovatelka (testátorka) této nynější poslední vůle, tento testament sama stvrdila, a to i za pomoci svědků.
Na rubu listiny je připsána tato dorsální poznámka:
„Dorota, vdova po Casparu [Erghässerovi?].“
Listina byla zřízena přede mnou, veřejným notářem, dne 10. dubna léta 1600 za přítomnosti dvou dožádaných svědků a poté vyhlášena. Vyhlášení proběhlo o Květné neděli (Dominica Palmarum).
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Testament Doroty, vdovy po Erghässerovi (Erkhausserovi), měšťanu a soukeníkovi v Horním Slavkově (Schlackenwald), 1597]
Ve jménu svaté a nedílné Trojice, amen. Já Dorota, manželka nebožtíka [Erghässera?], měšťana a [soukeníka?] v Horním Slavkově, vyznávám a dávám tímto listem veřejně na vědomí:
Poté, co jsem uvážila a vzala k srdci nebezpečnost (pomíjivost) tohoto časného života, v němž jsme my lidé určeni jednou zemřít, avšak času a hodiny toho neznajíce; a uvažujíc dále, že je věc velmi spasitelná a chvályhodná, aby člověk prozíravě, dokud je při smyslech, sepsal svou vůli, by se po smrti člověka mezi jeho přáteli (příbuznými) předešlo svárům o pozůstalost a aby nepovstal žádný svár, hádka a rozepře: pročež já tedy, s dobrým rozmyslem, dobrovolně a nenuceně, při zdravém rozumu a zdravém těle (při plných smyslech), z upřímného dobrého úmyslu, jsem tuto svou nynější poslední vůli a testament svobodně a bez cizího návodu sepsala a pořídila.
Stanovím, pořizuji a činím tak tímto veřejně v nejpevnější formě a způsobu, jak takové [pořízení] podle řádu všech obecných i psaných práv má obstát a míti platnost, jak níže psáno stojí: [… úvodní notářská právní formule …]
Předně (nejprve): poroučím duši svou Bohu všemohoucímu [… zbožná formule poručení duše: tělo zemi, duši Bohu …], a aby [poctivá?] almužna byla přede vším ostatním křesťansky a řádně vykonána, [a tělo aby?] bylo na hřbitově pohřbeno.
A kdyby snad tato má poslední vůle neobstála jako úplný testament, přesto chci, aby měla platnost a moc kodicilu nebo jinak pevné poslední vůle. Neboť mám zcela za to, že toto vše a každá jednotlivá věc má být po mé smrti a skonu zcela pevně zachována, vykonána a naplněna, beze vší překážky kohokoli. [… potvrzovací formule …]
Na počátku (nejprve): Prosím Boha všemohoucího a jeho milého Syna, Pána našeho Ježíše Krista, aby mi mé hříchy milostivě prominul a odpustil, a aby mě v mé pravé, správné křesťanské víře až do mého konce za mého života zachoval.
Za druhé: Až budu z vůle Boží z tohoto světa odvolána a zaplatím dluh přirozené smrti, má být mé tělo [… řádně na hřbitově pohřbeno …]
[Za třetí: … (nadání kostelu / pohřeb); na okraji označeno číslem „3" …]
[Za čtvrté: … (odkaz; na okraji označeno číslem „4") …]
Za páté: [Jiřímu?] Käuferovi v Schönbergu (Krásno?), vdově po Kryštofu Käuferovi ve Starém Sedle (Alten Sattel) a [Hansovi?] [Saidlerovi?] tamtéž, jakožto sourozencům mého posledního manžela nebožtíka Jiřího [Saidlera?], dohromady [patnáct?] zlatých; a každému zvlášť pět zlatých.
Za šesté: dceрušce a dědicům Kryštofa Waldmanna, [purkmistra?] tamtéž, pro jím mi vždy prokazované dobrodiní, pět zlatých.
Za sedmé a poslední: má být také z těchto peněz dáno na kostelní oltář v Horním Slavkově pět zlatých./.
Vyhrazuji si však tuto svou poslední vůli zčásti či zcela zrušit, zmenšit i rozmnožit, jak se mi kdykoli zalíbí a bude libo, ve všech směrech, výslovně a jasně tímto napřed.
K většímu osvědčení toho všeho jsem já, výše jmenovaná Dorota, vdova po [Erghässerovi?], jakožto pořizovatelka (testátorka) této nynější poslední vůle, sama [… a skrze svědky stvrdila …]
[Hřbetní (dorsální) poznámka na rubu:]
Dorota Caspar [Erghässera?] vdova./.
Dne 10. dubna léta 1600 [zřízeno?] přede mnou, veřejným notářem, za přítomnosti dvou dožádaných svědků, a vyhlášeno (publikováno).
Vyhlášeno [...] v neděli [Květnou?] (Dominica Palmarum) [...]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Testament der Dorothea, Witwe des Erghässer (Erkhausser), Bürgers und Tuchmachers zu Schlackenwald (Horní Slavkov), 1597]
In dem Namen der heiligen und hertrenten (= ungetrennten) Dreifaltigkeit, Amen. Ich Dorothea, [des] [Erghässers?] [Erkhaussers?], Bürgers und [Tuchmachers?] zu Schlackenwald [seligen?] eheliche Hausfrau, bekenne und thue kund in Crafft [dieses Briefs offentlich bekhennen?]:
Nachdem [ich] [bedacht?] und zu Herzen geführt die [Gefährlichkeit?] dieses zeitlichen Lebens, darinnen wir [Menschen?] einmal zu sterben [verfasst?] (= bestimmt) sind, aber doch der Zeit und Stunde desselben ungewiss; demnach in Betrachtung, dass die [Ordnung?] [seliger?] gar heilsam und löblich ist, fürsichtiglich [bei?] [meinem?] [Willen?], [damit?] mit nach des Menschen tödlichem Abgang seiner Verlassenschaft zwischen seinen Freunden, [Zwietracht?] [zu?] [verhüten?] [möglich?], [keine?] Zwietracht, Hader und [Zank?] [erwachse?]: derwegen ich dann, [wohlbedächtig?], freiwillig und ungezwungen, auch mit gutem Vernunfft und gesundem [Leib?] meiner Sinnen, [aus?] [aufrichtigem?] guten [Vorhaben?] [und?] [Bedacht?], dieses mein [gegenwärtiges?] letztes [Testament?] und [Willen?], frei [willkürlich?] und ohne [Anleitung?] (= ohne fremde Anstiftung) [geordnet?] und schriftlich [machen?] [habe?].
[Setze, ordne und mache?] dasselbe hiermit offentlich in der aller beständigsten Form und [Weise?], [als?] solches nach Ordnung aller [gemeinen?] und beschriebenen [Rechte?] [bestehen?] und Crafft haben [soll?], [wie?] das [hernach?] [geschrieben?] [steht?]: [… einleitende notarielle Rechtsformel …]
[Erstlich?]: [empfehle ich?] meine Seele [Gott?] dem Allmächtigen [… fromme Seelempfehlungsformel: Leib der Erde, Seele Gott …], und ja das [Schöne?] [Allmosen?] vor allen [Dingen?] [christlich?] und [ordentlich?] geschehen soll, [auf?] [dem?] [Kirchhof?] [begraben?] [werden?].
Und da auch im Fall dieser mein letzter Will nicht für ein [völliges?] Testament [bestünde?], so will ich [doch?], [dass?] dasselbe Crafft und [Macht?] habe [als?] eines Codicills, oder sonst eines [beständigen?] letzten Willens. Als ich dann gänzlich [vermeine?], dass solches alles und jedes nach meinem Tod und Abgang ganz [steiflich?] gehalten, [vollzogen?] und [ausgerichtet?] werden soll, ohne [alle?] [männigliche?] [Verhinderung?]. [… Bekräftigungsformel …]
[Zum?] [Anfang?]: [Anfänglich?]. So bitte ich Gott den Allmächtigen und seinen lieben Sohn unsern Herrn Jesum Christum [Willen?], dass er mir meine [Sünde?] [gnädiglich?] verzeihen und vergeben [wolle?], [darin?] [mich?] meines [wahren?] [rechten?] christlichen Glaubens bis an mein End [und?] [hin?] in meinem Leben erhalten wolle.
Zum andern: [Wann?] ich nach dem Willen Gottes von dieser Welt abgefordert, und die Schuld des natürlichen [Sterbens?] bezahlt habe, soll mein [Leib?] [… ordentlich auf dem Kirchhof begraben werden …]
[Zum dritten: … (Anordnung an die Kirche / Begräbnis); im Marginal mit „3" beziffert …]
[Zum vierten: … (Anordnung; im Marginal mit „4" beziffert) …]
Zum fünften: [Georg?] Käufer zu Schönberg, Christoff Käufers Witib zum [Alten?] [Sattel?], und [Hanns?] [Hannßen?] [Saidlers?] [zum?] [selben?] [Altis?], als meines letzten [Hauswirts?] Georg [Saidlers?] [seligen?] [Geschwistert?] (= Geschwister), zugleich [fünfzehn?] Gulden; und [einem?] [jeden?] insonderheit fünf Gulden.
Zum sechsten: dem Christoff Waldmann [Bürgermeisters?] [zum?] selben, [Töchterlein?], und [Erben?], mir jederzeit erzeigter [Wohltat?] und [Guthat?] willen, fünf Gulden.
Zum siebenden und letzten: soll auch von diesem Geld, zu der [Kirchen?] Altar zu Schlackenwald gegeben werden fünf Gulden./.
Jedoch behalt ich mir dieses meinen letzten Willen zum Theil, oder gar abzuthun, zu mindern und zu mehren, wie es mir jederzeit beliebet, und [gefällig?] ist, in [allewege?], lauter und [ausdrücklich?] [hiermit?] [bevor?].
Dessen alles zu mehrer [Bezeugnus?] (= Bezeugung) habe ich, Obgenannte Dorothea, [Erghässers?] [Wittib?], als [Testirerin?] (= Testatorin) dieses gegenwärtigen letzten Willens, [die?] [selber?] [… und durch Zeugen bekräftigt …]
[Rückseitiger Dorsalvermerk:]
Dorothea Caspar [Erghässers?] Wittib./.
[Im?] 10. Aprilis A[nn]o 1600 [vor?] mir [N(ota)rio?] Publico [errichtet?], in beysein der zweyer [erbetenen?] Zeugen, [und?] [publiciret?].
Publicirt [...] Im Dominica [Palmarum?] [= am Palmsonntag] [...] Palmarum [...]
Listina města Horní Slavkov č. 772
Cecílie Rauová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Kuglera, rychtáře, Kašpara Härtla, radního, a Matouše Rittera, písaře města Horního Slavkova, a Jakuba Lipperta, písaře vrchního horního úřadu v Horním Slavkově, poslední vůli.
Datace: 24.07.1597
Listina je poslední vůlí (testamentem) Cecilie, vdovy po Christoffu Caminerovi, měšťanu v Horním Slavkově (Schlackenwaldu), sepsanou roku 1597. Cecilie v ní krátce před smrtí odkazuje šperky, oděvy a peníze svým příbuzným (sestřenicím Sabině a neteři Zuzaně Stübnerové, švagrovi aj.) a stanovuje 100 zlatých na léčení a splacení dluhů. Listina je bohužel dochovaná jen zčásti – pravé strany dvoulistu jsou na okraji oříznuté, takže několik článků (3–6 a 12–19) i přesné datum se čtou jen útržkovitě.
Poznámka k předloze: Listina se dochovala v podobě dvoulistů, kde je vždy levá strana čitelná celá, zatímco pravá je na okraji oříznutá – z ní se dá přečíst jen začátek každého řádku. Proto jsou úvod, přísaha a články 1, 2 a 7–11 i závěrečná potvrzovací formule čitelné v plném znění, kdežto články 3–6 a 12–19 a také přesné datum listiny zůstávají jen v útržcích.
Úvod – vzývání Boha a důvod pořízení závěti
„Ve jménu svaté, vysoce velebené a nerozdílné Trojice. Amen."
Já, Cecilie, pozůstalá vdova po nebožtíku Christoffu Caminerovi, bývalém měšťanu ve Schlackenwaldu (Horním Slavkově), tímto listem veřejně prohlašuji přede všemi, kdo by to mohlo zajímat, následující. Vzala jsem si k srdci a na mysl, jak nebezpečná, mnohonásobná, těžká a nevyzpytatelná je nemoc, která mě v tomto pomíjivém a časném životě právě sužuje. Uvědomuji si, že žádný člověk, jemuž Bůh jednou určil přirozeně zemřít, nemá nic jistějšího než smrt samu – a přitom nic nejistějšího než hodinu, kdy přijde. Nade vše bych si přála, aby po mé smrti mezi mými milými sourozenci a pokrevními příbuznými nevznikla žádná nenávist, závist ani svár, ale aby mezi nimi zůstalo zachováno dobré přátelství. Proto jsem tuto svou poslední vůli, toto pořízení a opatření, učinila při zdravém rozumu a s rozvahou, svobodně a dobrovolně, bez jakéhokoli návodu či vnuknutí od kohokoli jiného, a nechala ji sepsat písemně.
Úvodní formule pořízení
Prohlašuji, že tuto poslední vůli činím v nejlepší a nejřádnější formě, jaká je podle všech psaných práv nejúčinnější před jakýmkoli soudem, ať už duchovním nebo světským. A kdyby snad tato má poslední vůle nebyla uznána za řádný, slavnostní testament, přeji si přesto, aby měla platnost alespoň kodicilu nebo jiného platného posledního pořízení – vždyť právě to je mým skutečným úmyslem. Ať je tedy vše, co je dále uvedeno, trvale zachováváno, vykonáváno a dodržováno.
Za prvé. Poroučím se Bohu všemohoucímu a jeho milému synu, našemu Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu, aby mou ubohou křesťanskou duši i mě samu zachoval v pravé křesťanské víře až do mého konce a aby skrze svého milého anděla přivedl mou duši do věčného života.
Za druhé. Až mě Bůh všemohoucí podle své otcovské vůle a zalíbení oddělí od tohoto světa časnou smrtí, má být mé tělo pohřbeno křesťanským způsobem – další podrobnosti k pohřbu se však nedochovaly, protože text pokračoval na oříznuté pravé straně listu.
Články 3 až 6 – jen ve zlomcích
Z těchto čtyř článků se kvůli poškození listiny dochovaly pouze útržky vět, takže přesný smysl už nelze rekonstruovat. Z čitelných zbytků lze usoudit přibližně toto:
- Za třetí je řeč patrně o nějaké nadaci nebo odkazu a o jeho případném zrušení; zmiňují se také „tři" kusy něčeho a „půl" něčeho dalšího.
- Za čtvrté se hovoří o nějakém návodu či pokynu a o tom, že něco zůstává „v úschově" či „zanecháno".
- Za páté se objevuje jméno Sabina a zmínka o stříbrném předmětu, patrně poháru.
- Za šesté je patrně řeč o vdávání a znovu se zmiňuje Sabina.
Zbytek vět je bohužel u pravého okraje uťatý a nedá se doplnit.
Závěr článku 6 a články 7–11 (opět čitelné v plném znění)
Na závěr šestého článku Cecilie odkazuje své dvě zlaté ozdoby do vlasů se sponami a dále tři zlaté čepečky, o které se mají obdarované svorně a přátelsky podělit.
Za sedmé. Odkazuji dceři své sestry Anny Stübnerové, totiž Zuzaně Stübnerové, slámově (zlatě) zbarvenou sukni z patrně kartounové látky, dále svou vlastní sukni a k tomu ještě jeden stříbrný pás.
Za osmé. Christoffu Frantzovi (?), krejčímu, patrně nožíři, a mému pozůstalému švagrovi má být na počest a k lepšímu vedení jeho řemesla vyplacen a dán peníz.
Za deváté. Odkazuji smuteční šat (patrně z žíněné či vlasové látky) paní Zuzaně (?) Walterové (?), své milé tetě či sestřenici – tento kus má u sebe Sabina Stübnerová – a dále i patrně pruskou sukni; totéž se počítá i mé kmotře.
Za desáté. Odkazuji své milé tetě či sestřenici Sabině onen smuteční šat a dále svůj rezavě zbarvený sametový pás pobíjený stříbrem.
Za jedenácté. Na výživu a stravu během této mé nemoci a na splacení řádně potvrzených dluhů zde v místě má být z mého pozůstalého jmění vyplaceno sto zlatých (100 guldenů).
Články 12 až 19 – dochovány jen jako čísla na okraji
Z těchto osmi článků zbyly na oříznuté pravé straně listu jen začátky vět a číslování na okraji. Čitelné je, že dvanáctý článek pokračoval slovem „Item" (dále), třináctý se týkal něčeho stříbrného – a u čísel 14 až 19 se nedochoval už žádný souvislý text, jen samotná pořadová čísla na okraji stránky.
Výhrada a potvrzovací (korroborační) formule
Přesto si výslovně a ve všem vyhrazuji právo tuto svou poslední vůli a kodicil podle své libosti zčásti nebo zcela zrušit, zmenšit nebo rozšířit, a to bez jakéhokoli odporu či námitky kohokoli.
Na pravdivé dosvědčení a pevnější stvrzení toho všeho jsem si k tomu zvlášť povolala počestné osoby jako svědky této své nynější poslední vůle či kodicilu: počestné a moudré pány Hanse Küßlera, městského rychtáře, v té době člena zdejší rady, a Mathese Reutera (?), městského písaře; dále jsem si prostřednictvím Jakuba Sätzera (?), úředního (kancelářského) písaře, povolala své dědice za poručníky a pomocníky a v mé přítomnosti je o to pilně požádala. Všechno výše napsané stvrzuji svým vlastnoručním znamením; kromě toho si přeji, aby tato má poslední vůle byla stvrzena i souhlasem rady mých dědiců a pečetí obce, pod rukou a podpisy výše jmenovaného soudu, rady a úředních pánů, a aby byla řádně zapečetěna. Po mé smrti má být vše považováno za vykonané před mou počestnou radou – ledaže by mi Bůh všemohoucí ráčil vrátit tělesné zdraví a já bych se dožila doby po sepsání této vůle.
Datování
„Stalo se a bylo dáno..." – zde ovšem přesný den, měsíc, místo i celý letopočet chybí, protože byly u pravého okraje listu oříznuty. Podle zadání předlohy se má jednat o rok 1597.
Rubová strana
Poslední, pátá strana listiny je prázdná – jde o rub či obálku se skvrnou po vosku pečeti, s foliací „60" a vybledlým protiskem textu, doplněnou archivní poznámkou. Souvislý text zde není žádný.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
TESTAMENT Cecilie, vdovy po Christoffu Caminerovi, měšťanu ve Šlikově / Schlackenwaldu (Horní Slavkov), [1597].
POZNÁMKA K PŘEDLOZE: Každý snímek zachycuje knižní rozevření se DVĚMA sloupci textu (levá stránka = hlavní text; pravá stránka = pokračování). Pravá stránka je na všech skenech u pravého okraje oříznutá, takže jsou z ní čitelné jen začátky řádků. Plně čitelné jsou pouze levé stránky (vzývání Boha, úvod o pomíjivosti, články 1, 2, 7–11 a potvrzovací formule). Články 3–6 a 12–19 i datace jsou na oříznutých pravých stránkách.
[Strana 1 — vzývání a úvod]
„Ve jménu svaté, vysoce velebené, nerozdílné Trojice. Amen.
Já Cecilie, pozůstalá vdova po nebožtíku Christoffu Caminerovi, bývalém měšťanu ve Schlackenwaldu, tímto listem veřejně vyznávám [přede všemi, …]. Když jsem si vzala k srdci a na mysl nebezpečnou, mnohonásobnou, těžkou a nepředvídatelnou nemoc tohoto nynějšího strádání a časného života, a [že] každý člověk, jemuž Bůh jednou uložil přirozeně zemřít, nemá nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než její hodinu; a [že] bych si nejvíce přála, aby se po mé smrti, pokud možno, mezi mými milými sourozenci a pokrevními příbuznými zamezilo veškeré nenávisti, závisti a sváru a zachovalo se dobré přátelství: [proto jsem] při dobrém lidském rozumu a uvážlivě, při smyslech, tuto svou poslední vůli, pořízení a opatření učinila a písemně sepsat dala svobodně, dobrovolně a bez návodu či vnuknutí kohokoli."
[Strana 2 (vlevo) — uvození pořízení, čl. 1 a 2]
„… v tom pořádku a způsobu; tímto vyznávám v nejlepší pravé formě a způsobu, jak se to podle všech psaných práv [má dít] co nejúčinněji před všemi soudy duchovními i světskými … A kdyby snad tato má poslední vůle nebyla uznána za řádný (slavnostní) testament, přece chci, aby měla platnost a způsob kodicilu nebo jiného platného posledního pořízení, jak to také zcela zamýšlím; a aby vše a každá věc, jak níže řečeno, bylo stále zachováno, vykonáno a [dodrženo].
[čl. 1] Předně. Poroučím se Bohu všemohoucímu a jeho milému Synu, našemu Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu samému, aby mi mou ubohou křesťanskou [duši …], a aby mě v [mé] pravé křesťanské víře zachoval až do mého konce a skrze svého milého andílka mou duši do věčného života [uvedl].
[čl. 2] Za druhé. Až mě Bůh všemohoucí podle své otcovské vůle a zalíbení z tohoto světa časnou smrtí oddělí, [… má být mé tělo … křesťansky pohřbeno — pokračování na oříznuté pravé stránce]."
[Strana 2 (vpravo) — čl. 3, 4, 5, 6; oříznuto u pravého okraje, čitelné jen začátky řádků]
„A … / vyko[nání?] … / [aby se] stalo … / [po]hřbít … / Za třetí. Nadace(?) … / [… z]rušení … / Dále má … / Item tři … / Dále ten … / půl[?] … / Za čtvrté. … / [… ná]vod … / v mém(é) … / [za]nech[áno] … / Za páté. Sabina … / Dále má … / stříbrn[é] … / pohár(?) … / Za šesté. provdat(?) … / Sabina …" [vždy uťato].
[Strana 3 (vlevo) — závěr čl. 6 a čl. 7–11]
„[čl. 6, závěr:] a její [dvě?] zlaté ozdoby do vlasů(?) i se [sponami?]; dále [tři] zlaté čepečky(?), o něž se mají [svorně] a přátelsky shodnout a rozdělit si je.
[čl. 7] Za sedmé. Odkazuji dceři své sestry Anny Stübnerové, Zuzaně Stübnerové, slámově/zlatě zbarvenou [kartounovou?] sukni; [dále] též svou sukni a ještě jeden stříbrný pás.
[čl. 8] Za osmé. Christoffu [Frantzovi?] krejčímu [nožíři?] na [počest?] a mému pozůstalému [švagrovi?] má být k lepšímu vedení jeho řemesla [vyplaceno a] dáno [peníz?].
[čl. 9] Za deváté. [Odkazuji/věnuji] [ten] smuteční [vlasový/žíněný šat …] paní [Zuzaně?] [Walterové?], mé milé tetě/sestřenici, — Sabina Stübnerová [jej] má — též [pruskou?] sukni; mé kmotře … [k tomu připočteno].
[čl. 10] Za desáté. Odkazuji … své milé tetě/sestřenici Sabině onen smuteční [žíněný šat] a svůj rezavě [zbarvený] sametový, stříbrem pobíjený pás.
[čl. 11] Za jedenácté. Na výživu a stravu [během] této křesťanské nemoci a [na zaplacení] řádně zřízených (potvrzených) dluhů zde má být z mého pozůstalého jmění vydáno a dáno sto zlatých (100 guldenů)."
[Strana 3 (vpravo) — čl. 12–19; oříznuto u pravého okraje, čitelné jen začátky řádků / okrajová čísla 12–19]
„Za [dvanácté]. … / Item … / Za třinácté. stříbrem … / [na okraji čísla 14. 15. 16. 17. 18. 19.] …" [text vždy uťat].
[Strana 4 (vlevo) — výhrada a potvrzovací formule]
„Nicméně si ve všem výslovně vyhrazuji tuto svou poslední vůli a kodicil podle své libosti zčásti nebo zcela zrušit, zmenšit i rozmnožit, bez čího koli odporu a námitky.
K pravdivému dosvědčení a většímu stvrzení toho všeho jsem k tomu [zvlášť] povolala počestné lidi jako [svědky] této nynější poslední vůle nebo kodicilu: počestné a moudré pány Hanse [Küßlera], městského rychtáře, toho času [člena] rady zde, a Mathese [Reutera?], městského písaře; [dále] skrze Jakuba [Sätzera?], úředního písaře, [a] své dědice … jsem za poručníky a pomocníky povolala a v mé přítomnosti pilně požádala. To vše, jak v jednom i druhém výše psáno stojí, [stvrzuji] svým [vlastnoručním] znamením; a krom toho [chci], aby tato má poslední vůle byla radou mých dědiců a pečetí obce, pod rukou a podpisy výše jmenovaného soudu, rady a [úředních] pánů stvrzena a [zpečetěna]; a aby po mé smrti bylo vše považováno za vykonané … při mé počestné [radě] … po mé smrti, anebo kdyby mi Bůh všemohoucí ráčil [opět] vrátit tělesné zdraví, [a já …] před [svou] smrtí [byla ušetřena] …"
[Strana 4 (vpravo) — datace „Actum"; oříznuto]
„Stalo se / a dáno jest [dne … měsíce …] / léta [1597] / [Krist…]" [den, měsíc, místo i letopočet jsou u pravého okraje oříznuty; rok dle zadání 1597].
[Strana 5 = rub/obálka: prázdná, se skvrnou po pečeti, foliace „60" a vybledlým protiskem textu a archivní poznámkou — souvislý text žádný.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
TESTAMENT der Cäcilia, Witwe des Christoffer Caminer, Bürgers zu Schlackenwald (Horní Slavkov), [1597].
ANMERKUNG ZUR VORLAGE: Jede Aufnahme zeigt eine Buchöffnung mit ZWEI Textspalten (linke Seite = Haupttext; rechte Seite = Fortsetzung). Die rechte Seite ist auf allen Scans am rechten Bildrand abgeschnitten, sodass dort nur die Zeilenanfänge lesbar sind. Vollständig lesbar sind nur die linken Seiten (Invocatio, Arenga, Art. 1, 2, 7–11 und die Bekräftigungsformel). Die Artikel 3–6 und 12–19 sowie die Datierung stehen auf den abgeschnittenen rechten Seiten.
[Seite 1 — Invocatio und Arenga]
„In dem Namen der heyligen, Hochgelobten, Unzertren[n]igen Dreyfaltigkeit. Amen.
Ich Cäcilia, weiland Christoffer Caminer[s], gewesnen Bürgers zu Schlackenwaldt Gottseliger [nach]gelaßene Wittib, bekenne hiermit Und in Krafft dits Brieffs Offentlich [vor allermänniglich, …] Und ihr Ende; Nachdem ich [bedacht] zu Herzen und gemüth geführt, angesehen die gefähr[liche], [vielfältige?] schwere Und unversehnliche Kranckheit dißes gegenwertigen Elends Und zeitlichen Lebens. Und das nemlich [ein jeder Mensch], der Gott einmals natürlich zu sterben aufersetzt, nichts gewissers als der Tod, Und [nichts ungewissers], dann die Stund deßelben ist; Und nichts liebers wolte, dann das nach meinem Absterben, sovil möglich, Unter meinen lieben Geschwistern Und Bluthsfreunden allerhand Haß, Neid Und Zwietracht vermieden bleiben, Und gute Freundtschafft erhalten werden möchte. [Daß ich] … guter menschlicher Vernunfft Und [wohlbedächtlich] meiner Sinnen dießen meinen letzten Willen, Ordnung Und Geschäfft frey, willkürlich Und ohne einiges Menschen Anleitung oder Eingeben gemacht Und schrifftlich aufsetzen laßen."
[Seite 2 (links) — dispositiver Eingang, Art. 1 u. 2]
„[in der] Ordnung Und Maße, Ich bekenne hiermit in der Aller besten rechter form Und Weiß, als solches nach Ordnung aller beschriebener Recht[e] … vor Allen Und Jeden, Geistlichen Und Weltlichen [Ge]richten am krefftigsten geschehn soll … Oder, da auch [in dem] Fall dieser mein letzter Will nicht für ein Solenniß Testament [erachtet], so will ich doch, das deßelben Krafft Und Maße eines Codicils oder [sonsten] eines beständigen letzten Willens habe, als ich dann gentzlich vermaine; das solches alles Und Jedes, wie hernach gesagt, stetiglich gehalten, vollzogen Und [nachgegangen?] werden soll.
[Art. 1] Anfänglich. So bevehle ich Gott dem Allmächtigen Und seinem lieben Sohn, unserm Herrn Und Heylandt Jesu Christo allein, das er mir meine arme christliche [Seele …], [und mich] in [meinem] wahren christlichen Glauben biß an mein Ende erhalten Und durch sein liebes Engelein meine Seel in das ewige Leben [geleiten] wolle.
[Art. 2] Zum Andern. Wann mich Gott der Allmächtig nach seinem Väterlichen Willen Und Wolgefallen von dieser Welt durch dem zeitlichen Todt absondern würde, [… so soll mein Leib … christlich begraben werden — Fortsetzung auf der abgeschnittenen rechten Seite]."
[Seite 2 (rechts) — Art. 3, 4, 5, 6; am rechten Rand abgeschnitten, nur Zeilenanfänge lesbar]
„Und die … / Voll[ziehung?] … / [be]schehen … / graben … / Zum dritten. Stiff[tung?] … / [… Cas]sirung … / Mehr mein … / Item drey … / Mehr das … / ein halb[er?] … / Zum vierten. … / [… Anlei]tung … / in meiner … / Hafft gela[ssen] … / Zum fünfften. Sabina … / Mehr mein … / die Silber[n] … / ein Becher[?] … / Zum sechsten. heyrathen[?] … / Sabina …" [Rest jeweils abgeschnitten].
[Seite 3 (links) — Schluß von Art. 6 und Art. 7–11]
„[Art. 6, Schluß:] Und [ihre] [zwei?] guldin Härlein[?], sambt den [Spangen?]; mehr [drey] guldin Häubelein[?], darunter sie sich [einig] und freundlich vertragen Und darauß theilen sollen.
[Art. 7] Zum Siebenden. Vertestire Ich meiner Schwester Anna Stübnerin Tochter, Susanna Stübner[in], [einen] geldfarben [Carttacken?] Rock, [… ferner] Item meinen Rock Und sonsten noch ein silbern Gürtel.
[Art. 8] Zum Achten. Soll Christoff[er] [Frantz?] schneider [Meßerschmid?] zu [Ehren?], Und meinem hinterlaßenen [Schwager?], zu desto besserer Fortbringung seines Handwercks, [Pfenniggeld?] [aus]gericht Und gegeben werden.
[Art. 9] Zum Neunden. [Verehre/vermache] Ich [die] dann[en] trau[r]härein[en …], der [Frau] [Susanne?] [Walter?] meiner lieben Muhm[en], — Sabina Stübnerin hat — auch [einen] [Preussischen?] Rock; meiner [Gevatterin] … [hierein zugerechnet].
[Art. 10] Zum Zehenden. Vertestire Ich … meiner lieben Muhme[n] Sabina dann[en] trau[r]härein[en], meinen rost[farbenen] Sammet, mit Silber beschlagene[n] Gürtel.
[Art. 11] Zum Eilfften. Soll zu Unterhaltung Und Cost [während] dießer christlichen Kranckheit Und [zur Tilgung der] wolbestelten Schulden alhier, auß meinen hinterlaßenen Güttern ausgericht und gegeben werden, Einhundert guldin."
[Seite 3 (rechts) — Art. 12–19; am rechten Rand abgeschnitten, nur Zeilenanfänge/Randzahlen 12–19 lesbar]
„Zum [zwölfften]. … / Item … / Zum dreizehenden. mit Silb[er] … / [Zahlen 14. 15. 16. 17. 18. 19. am Rand] …" [Text jeweils abgeschnitten].
[Seite 4 (links) — Vorbehalt und Bekräftigungsformel (corroboratio)]
„Jedoch will Ich mir in Allwege lauter Und ausdrücklich dießen meinen letzten Willen Und Codicill meines Gefallens zum Theil oder gar abzuthun, zu minderen Und zu mehren, ohne menigliche [Irrung] Und Widerrede, hievor behalten.
Solches alles zu wahrhaffter Bezeugung Und mehrer Bekrefftigung Willen, hab ich hierzu [insonderheit] benambt erbare Leute als [Zeugen] dieß[es] gegenwertigen letzten Willens oder Codicils: die Erbarn Und Weisen Herrn Hansen [Küßler], Stadtrichter, da[selbst] bei der [Zeit] des Raths alhie, Und Mathessen [Reuter?], Stadtschreibern; [ferner] durch Jacob [Sätzer?], den Ambtschreiber, [und] meinen erben … zu Vormünder[n] Und Beistand, hierzu erfordern laßen Und in meinem Beisein mit Fleiß erbetten. Solche alles, wie in einem Und andern hievor geschrieben stehet, [mit] meinem [Hand]zeichen; darneben das dießer mein letzter Wille mit meiner Erben Rathe Und gemainer Stadt Insigel [unter] hochgedachter Gericht, Rath Und [Ambts]herren Hand Und [Unter]schrifften becrefftiget, Und nach [… besiegelt sei]; auch nach meinem Absterben alles als volzogen [gehalten werde] … bey meinem Erbar[en] [Rathe] … nach meinem Todt, oder so mir Gott der Allmächtig meiner Leibes Gesundheit [wieder] ver[lei]hen möchte. [Wenn] ich … [vor dem] Absterben [verschont werde], …"
[Seite 4 (rechts) — Datierung „Actum"; abgeschnitten]
„Actum [und] / ist geben [am … Tag … Monat] / Anno [1597] / [Christ…]" [Tag, Monat, Ort und Jahreszahl am rechten Rand abgeschnitten; Jahr lt. Aufgabe 1597].
[Seite 5 = Rückseite/Umschlag: leer, mit Wachssiegel-Fleck, Foliierung „60" sowie verblasstem Durchschlag und einem archivalischen Vermerk — kein zusammenhängender Text.]
Listina města Horní Slavkov č. 774
Purkmistr a rada města Horního Slavkova dávají v léno Samuelu Scheffelovi mlýn ležící mezi městy Loktem a Horním Slavkovem.
Datace: 24.08.1597
Listina z roku 1597, vydaná purkmistrem, rychtářem a radou svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald) na žádost Samuela Sichertella, doslovně opisuje a stvrzuje starší císařskou listinu Maxmiliána II. týkající se svobodného mlýna mezi Slavkovem a Loktem. Vložená císařská listina popisuje, jak mlýn kdysi udělili do léna Hans Pflug a Sebastian Wagner a jak jej mlynář Václav (Wencel) Zell prodal Sebastianu Wagnerovi, přičemž císař toto léno potvrzuje. Text je na mnoha místech poškozený a nejistý, u vložené listiny navíc panuje rozpor mezi uvedeným letopočtem (1525) a jménem panovníka (Maxmilián II. vládl 1564–1576).
Listina se dochovala na pergamenu, je hodně vybledlá a psaná hustým kurzívním písmem, takže část textu nelze bezpečně přečíst – nejisté nebo chybějící úseky jsou v přepisu i překladu označeny otazníkem nebo naznačeny opisem. Jde o jedinou listinu s přivěšenou pečetí, jejíž sken existuje v šesti shodných "stranách".
Vnější listina (město Slavkov, 1597)
My, purkmistr, rychtář a rada císařského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald) a panství Bečov (Petschau), tímto listem přede všemi vyznáváme, že se před nás dostavil Samuel Sichertell a předložil nám, jak to bylo s jistou záležitostí či lénem, které se týkalo mlýna na mletí obilí ležícího mezi Slavkovem a Loktem u potoka. Tento mlýn kdysi osvobodil a udělil v léno nebožtík pan Hans Pflug spolu se Sebastianem Wagnerem, a potvrdil to i římský císař Maxmilián Druhý, blahé a křesťanské paměti. Samuel Sichertell nás požádal, abychom mu tento starší list ověřili, totiž doslovně opsali. Protože jsme onen list shledali neporušený, řádný a nebudící žádné podezření, vyznáváme, že jsme jej opsali a zaznamenali slovo od slova. A činíme tak tímto listem, který zní od slova do slova takto:
Vložená císařská listina
My, Maxmilián Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař, po všechny časy rozmnožitel Říše, král v Germánii, uherský, český, chorvatský a dalmátský král, arcivévoda rakouský, snad i vévoda burgundský, markrabě moravský a další – tímto listem veřejně vyznáváme:
Protože nebožtík Hans Pflug z Rabštejna, jehož dědicové jsou dále jmenováni, před lety osvobodil, respektive udělil v léno jeden svobodný mlýn na mletí obilí ležící mezi Slavkovem a Loktem, spolu s dědičným uložením léna a všemi dalšími právy k němu náležejícími – jak nám to oznámil Hans Pflug, pán z Rabštejna na Bečově, a jak potvrdil i hejtman dotčeného léna – ctihodný Václav (Wencel), mlynář mezi Slavkovem [a Loktem], toto léno prodal Sebastianu Wagnerovi a mlýn mu přenechal. Ctihodný Václav Zell (možná Zeel), mlynář, tedy převedl mlýn na jmenovaného Sebastiana Wagnera, který je jeho nynějším držitelem.
Tento mlýn má tedy Sebastian Wagner, jeho tělesní dědicové a potomci, a vůbec všichni budoucí držitelé dotčeného mlýna, držet od nás i od všech našich dědiců a nástupců se vší poddaností – následuje obšírná ustálená lenní a potvrzovací formule s výčtem dědiců, práv a příslušenství mlýna, kterou písař zkrátil.
Protože nás Sebastian Wagner nejponíženěji požádal o potvrzení a stvrzení tohoto léna k výše zmíněnému mlýnu, svěřujeme tuto záležitost nejmilostivějšímu nařízení své komory, a po zvláštní a uvážené poradě, z lepšího rozumného vědomí a z moci římské císařské plnosti tento mlýn milostivě potvrzujeme a stvrzujeme, a to tímto způsobem: řečený držitel má výše zmíněný mlýn dostat do řádného léna, má je i s mlýny a vodními toky (potoky) řádně užívat, požívat a využívat, aniž by mu v tom kdokoli překážel.
Vydáno po narození Krista, našeho Pána, léta tisícího pětistého dvacátého pátého (1525), ve středu po svátku svatého Antonína, tedy ve středu po 17. lednu.
Poznámka přepisovatele: letopočet je v listině jednoznačně napsán jako "pětadvacátý" (tedy 1525), což se ovšem neshoduje s titulem "Maxmilián Druhý" – ten byl císařem až v letech 1564–1576. Jde tedy buď o chybu písaře, který pořizoval tento opis v roce 1597 (nejspíš mělo být uvedeno 1565), nebo o chybu už v předloze. Doslovně je v textu uvedeno 1525.
Konec vložené listiny.
Pokračování městské listiny
Dále se listina vrací k záležitosti často jmenovaného Samuela Sichertella ohledně dotčeného mlýna: potvrzujeme mu obsah výše vložené císařské listiny, aby vše, co k mlýnu náleží, zůstalo v jeho držbě, a to bez jakékoli překážky ze strany kohokoli – mlýn má a může užívat. Na svědectví toho jsme přivěsili pečeť našeho města, k veškeré poddanosti [zavázáni]. Dáno léta tisícího pětistého devadesátého sedmého (1597).
Na listině je dochována přivěšená vosková pečeť města, uložená v dřevěném pouzdře na pergamenovém proužku.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Přepsáno z německého kurentu; pergamenová listina, velmi vybledlá a psaná hustým kurzívním písmem, proto jsou opakující se právní formule zkráceny a nejistá čtení označena [?]. Všech šest „stran" (p1–p6) jsou totožné skeny JEDNÉ listiny s přivěšenou pečetí.]
VNĚJŠÍ LISTINA (město Horní Slavkov / Schlaggenwald, 1597):
My, purkmistr, rychtář a rada císařského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald) a panství Bečov (Petschau), tímto listem přede všemi vyznáváme, že před nás předstoupil Samuel Sichertell a předložil [nám], kterak jistá [záležitost / léno], jež [se týkalo] mlýna mletého (Mahlmühle) ležícího mezi Slavkovem a Loktem (Elbogen) při potoce, který kdysi pan Hans Pflug [spolu se] Sebastianem Wagnerem osvobodil a [udělil v léno]; a který římský císař … Maxmilián Druhý … (blahé a křesťanské paměti) potvrdil [a nemenší měrou …]. A požádal nás, abychom mu tento list [ověřili / opsali slovo od slova]. Protože jsme pak tento list shledali [...] trojnásobně [?], neporušený, řádný a [nepodezřelý], vyznáváme, že jsme jej slovo od slova opsali a zaznamenali. A činíme tak [tímto, a zní od slova do slova takto]:
VLOŽENÁ CÍSAŘSKÁ LISTINA:
My, Maxmilián Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař, po všechny časy rozmnožitel Říše, [král] v Germánii, uherský, [český], chorvatský a dalmátský atd. král, arcivévoda rakouský, [vévoda burgundský (?)], markrabě moravský [a … ] atd. Veřejně tímto listem vyznáváme: Protože nebožtík Hans Pflug [z Rabštejna], jehož dědici jsou níže jmenováni, před lety [...] jeden [svobodný] mletý mlýn [mezi Slavkovem a Loktem osvobodil / udělil v léno], [...] s [...] a dědičným uložením lén a všemi ostatními [právy ...]; jak [nám] oznámil Hans Pflug, pán z Rabštejna na Bečově; a [jak doložil] ctihodný [...] hejtman dotčeného léna [...], že ctihodný Václav (Wencel), mlynář mezi Slavkovem, [...] a ono léno [...] Sebastianu Wagnerovi prodal a léno [mu] přenechal. [...] Ctihodný Václav Zell [Zeel?] [...] mlynář [...] jmenovanému Sebastianu Wagnerovi, který je toho času držitelem [svobodného] mlýna, [...]. A to má Sebastian Wagner, jeho tělesní dědici a potomci a všichni držitelé dotčeného mlýna od nás [a] všech [našich dědiců a potomků ...], se vší poddaností [...] — [následuje obšírná ustálená lenní a potvrzovací formule s výčtem dědiců, práv a příslušenství] — [...] takovéhoto výše zmíněného mlýna, potvrzení a stvrzení téhož léna, nás o to nejponíženěji požádal. Necháváme [...] jeho komory nejmilostivější nařízení, a zvláště [...], a po poradě tak uváženě, rozvážně a [s rozmyslem ...], z [...] a lepšího rozumného vědomí, protože se i [...], [jakožto] římská císařská [moc] [...], milostivě potvrzujeme a stvrzujeme, a činíme tak z [římsko-]císařské moci a plnosti [...], a to tím způsobem: Že řečený [držitel] výše zmíněný mlýn [...] v pravé léno [...] a [...] předaný, léno či državu má a s mlýny a potoky (vodními toky) [...] oprávněn jest [a může jej] užívat, požívat a [užívat] [...] [bez čímkoli překážky]. [Datace vložené listiny:] [Dáno ...] po narození Krista, našeho Pána, tisícího pětistého a v pětadvacátém roce (1525), v středu po dni svatého Antonína [= ve středu po 17. lednu].
[Poznámka přepisovatele: Letopočet je jednoznačně napsán „pětadvacátém" (1525), což je neslučitelné s titulem „Maxmilián Druhý" (císařem 1564–1576); jde tedy buď o přepsání písaře tohoto opisu z roku 1597 (zřejmě místo 1565), nebo o chybu předlohy. Doslovně je uvedeno 1525.]
[Konec vložené listiny.]
POKRAČOVÁNÍ MĚSTSKÉ LISTINY:
[...] často jmenovanému Samuelu Sichertellovi, [ve věci ...] týkající se, protože on [...] dotčeného mlýna [...]; [přejeme / potvrzujeme] témuž [...] a [...] srovnáváme [...]; podle obsahu [...] řečeného mlýna, téhož dle znění výše vloženého listu, aby vše k tomu náležející [...] v držbě [...]; a bez jakékoli a čímkoli překážky, kterou (mlýn) [...] má a může užívat. K [pravému] svědectví toho [jsme přivěsili pečeť našeho města ...]. [...] k veškeré [...] poddanosti a [...]. [Datum:] [Dáno ...] léta tisícího pětistého devadesátého sedmého atd. (1597).
[Dochována přivěšená vosková pečeť města v dřevěném pouzdře na pergamenovém proužku.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Aus dem Lateinischen/Deutschen Kurrent transkribiert; Pergamenturkunde, sehr verblasst und stark kursiv, daher sind die dichten Rechtsformeln gekürzt und unsichere Lesungen mit [?] markiert. Alle sechs „Seiten" (p1–p6) sind identische Scans EINER einzigen Urkunde mit anhängendem Siegel.]
ÄUSSERE URKUNDE (Stadt Schlaggenwald, 1597):
Wir Burgermeister, Richter und Rath der Kaÿserlichen freÿen Bergstadt Schlaggenwaldt und der Herschafft Petschaw. In Crafft ditz brieffs vor Federmenniglichen bekennen, das Samuel Sÿchertell vor uns erschienen [und vorbracht], was gestalt etliche [Sachen / Lehen, so] weÿland Herr Hanns Pflug [und] Sebastian Wagner eine Mahlmühle, zwischen Schlaggenwaldt und Elbogen, hin am Bach gelegen, gefreÿet und [verlehnt] [haben]; [welche] der Römische Kaÿser ... Maximilian der Ander ... wohlbedächtiger und christlicher gedächtnuss, confirmiert, wie auch nichts weniger [...]. Und [hat] uns gebeten, [ihm] denselben Brief [zu vidimieren / Wort für Wort abzuschreiben]. Dieweil dann wir denselben Brief [...] treÿfach und [unverdorben], richtig und [unverdächtig] befunden, bekennen wir, das wir [denselben] Wort für Wort verschrieben und niedergelassen [haben]. Und thun [das hiermit, und lautet von Wort zu Wort also]:
INSERIERTE KAÿSERLICHE URKUNDE:
Wier Maximilian der Ander, von Gottes genaden Erwöhlter Römischer Kaÿser, zu allen Zeitten Mehrer des Reichs, [König] in Germanien, zu Hungern, [Böheim], Croatien und Dalmatien etc. König, Ertzhertzog zu Österreich, [Hertzog zu Burgund (?)], Marggraff zu Mähren [und zu ...] etc. Bekennen offentlich, hiemit dis brieffs: Nachdem weÿland Hanns Pflug [von Rabenstein], dessen erben hernach genant, vor Jahren [...] eine [freÿe] Mahlmühle [zwischen Schlaggenwald und Elbogen gefreÿet / verlehnt hat], [...] mit [...] und Erblegung der Lehen, und aller anderer [Gerechtigkeit ...]; [welches] Hanns Pflug, Herr vom Rabenstein auf Petschaw, [uns] angezaigt; und der Ehren [...] obbemelten [berührten] Lehen-Hauptmann [...], das der ehrbar Wencel, der Müller zwischen Schlaggenwaldt, [...] und das Lehen [...] und Sebastian Wagner verkaufft hat, und das Lehen überlassen [hat]. [...] Der ehrbar Wencel Zell [Zeel?] [...] Müller [...], dem genanten Sebastian Wagner, der Innhaber dieser Zeit der [freÿen] Mühle [ist], [...]. Und das soll Sebastian Wagner, seinen leib-erben und Nachkommen, und allen Innhabern der berührten Mühle, von uns [und] allen [unsern erben und Nachkommen ...], und mit aller Untertänigkeit [...] — [es folgt die ausführliche formelhafte Lehens- und Bestätigungsformel mit Aufzählung der Erben, Rechte und Zubehör] — [...] solche obbemelte Mühle, eine Confirmierung und Bestätigung derselben Lehen, über dis untertenigst angelangt. Lassen wir [...] seiner Cammer gnädigste verordnung, und sonderlich [...], und mit dem Rath also bedacht, besinnig und gemeit [...], aus [...] und besserm vernünfftlichem Wissen, weil er sich auch [...], [als] Römischer Kaÿserlicher [Macht] [...] gnädigst confirmieren und bestätigen, und thun das von [Römisch-]Kaÿserlicher Macht und Vollkommenheit [...], also und der gestalt: Das gedachter [Innhaber] obbemelte Mühle [...] zu rechten Lehen [...], und [...] übergegeben, Lehen oder Besitzung haben, und mit Mühlen und Bachen [Wasserläufen ...], gerecht seÿn, [und nutzen,] genießen [und] gebrauchen [möge], [... ohne menniglichs Hindernis]. [Datierung der inserierten Urkunde:] [Geben ...] nach Christi unsers Herrn geburt Tausend Fünffhundert, und Im fünff und zwantzigsten Jahr, den Mitwoch nach Sanct Anthonien Tages [= Mittwoch nach dem 17. Januar].
[Hinweis des Transkribenten: Die Jahresangabe ist eindeutig „fünff und zwantzigsten" (1525) geschrieben; das ist mit dem Titel „Maximilian der Ander" (Kaiser 1564–1576) unvereinbar und daher entweder vom Schreiber dieser Abschrift von 1597 verschrieben (wohl für 1565) oder beruht auf einem Fehler der Vorlage. Wörtlich steht 1525.]
[Ende der inserierten Urkunde.]
FORTSETZUNG DER STADTURKUNDE:
[...] dem oftgenanten Samuel Sichertell, [betreffend ...] anlangen, weil er [...] der berührten Mühle [...]; [wir gönnen / bestätigen] demselben [...], und mit eigenen [...] vergleichen [...]; nach Inhalt [...] gemelter Mühle, derselben nach Anweisung obinserierten brieffs, damit aller dahin gehörig [...] in Possession [...]; und ohne aller und menniglichs Hindernuss, die er [...] und gebrauchen soll und mag. Dess zu [wahrer] Urkund [haben wir unser Stadt-Insiegel ...]. [...] zu aller [...] der Untertänigkeit und [...]. [Datum:] [Geben ...] im Jahr ein Tausend Fünffhundert sieben und Neunzigsten Jahres etc. [1597].
[Anhängendes Wachssiegel der Stadt in Holzkapsel an Pergamentstreifen erhalten.]
Listina města Horní Slavkov č. 777
Rebeka, vdova po Antonínovi z Hertwigu, výběrčím královského horního desátku v Horním Slavkově, uděluje Ondřeji Schindlerovi, krejčímu v Horním Slavkově, plnou moc, aby přijal její pohledávku od Baltazara Günthera v Horním Slavkově.
Datace: 28.10.1597
Listina z 28. října 1597 zachycuje, jak vdova Rebeka z Hertwigu, pozůstalá po bývalém císařském výběrčím desátků v Horním Slavkově, vyřizuje doplatek za kus lesa u Dürrnhofu, který její zesnulý manžel roku 1593 prodal měšťanu Jakubu Franckovi. Protože sama nemohla být osobně přítomna při vyrovnání dlužné částky o svatém Martinu, pověřila přebráním peněz krejčího Andrease Schindlera. Dokument tak dokládá tehdejší praxi splátkového prodeje lesních pozemků a zastupování při finančních transakcích mezi horňoslavkovskými měšťany.
Já, Rebeka, pozůstalá vdova po nebožtíkovi panu Antonínovi z Hertwigů, bývalém císařském výběrčím desátků zde ve Slavkově (Schlaggenwaldu), tímto za sebe i za své dědice veřejně vyznávám a oznamuji, jak se věci mají.
Můj milovaný manžel, tehdy ještě naživu, prodal už v roce [15]93 počestnému Jakubovi Franckovi, zdejšímu měšťanu, kus lesa ležící u Dürrnhofu. Prodej proběhl řádně a poctivě za jistých pět set osmdesát zlatých, počítáno po osmatřiceti malých groších za zlatý. Dohodli se přitom takto: Francke měl les držet pro sebe i pro své dědice či oprávněné nástupce, ale k nejbližšímu masopustu roku [15]97 měl jako závdavek zaplatit pět set osmdesát zlatých, zbývajících dvě stě osmdesát zlatých pak doplatit, a to o svatém Jiří, respektive o masopustu, po třiceti zlatých. (Listina dále platební lhůty ještě několikrát opakuje a upřesňuje.)
Z celé kupní sumy už Francke zaplatil a vyrovnal [dvě?]stě pětset osmdesát zlatých[?]. Zůstalo mu však nedoplaceno třicet zlatých, které mi měl odvést k nejbližšímu masopustu tohoto sedmadevadesátého roku, a k tomu ještě dalších dvacet zlatých. Tyto dlužné částky mi má nyní zaplatit o příštím svatém Martinu téhož roku – k oněm třiceti zlatým z předchozí lhůty přibude dalších dvacet zlatých – a zbytek, k němuž je zavázán, má složit v určené lhůtě o masopustu blížícího se roku [15]98. (I zde se v textu lhůty a částky ještě dále podrobně opakují.)
Kus lesa, o který jde, mezitím Francke znovu poctivě prodal Balzeru Güntherovi, měšťanu a krejčímu zde ve Slavkově. Právě Günther má tedy oněch nedoplacených třicet zlatých z kupní sumy převzít a odevzdat. Protože však já sama nebudu v den svatého Martina osobně přítomna,
svěřuji tímto veškerou svou moc a pravomoc počestnému Andreasi (Ondřejovi) Schindlerovi, měšťanu a krejčímu zde ve Slavkově. Schindler má místo mne od zmíněného Balzera Günthera v určený den svatého Martina tohoto [15]97. roku převzít oněch třicet zlatých, vymoci je, přijmout, dát si je řádně připsat a poté mi je věrně poslat k bezpečnému opatrování. Má rovněž vyřídit vše ostatní, co se týká výše popsaného jednání – a to poctivě a bez jakékoli lsti.
Na pravou potvrzenou tohoto jsem k listině přitiskla obvyklou pečeť svého milovaného zesnulého manžela, o němž je řeč v úvodu, a vlastní rukou se podepsala. Dáno ve Slavkově dne 28. října léta tisícího pětistého devadesátého sedmého (1597).
Na rubu listiny, u pečeti, je podpis: Rebeka z Hertwigu, vdova.
Pozdější přípisek na okraji dodává (jen útržkovitě čitelný): co bylo od Jakuba Francka přijato a co z toho bylo vydáno.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Já, Rebeka, pozůstalá vdova po nebožtíkovi panu Antonínovi z Hertwigů, bývalém císařském výběrčím desátků zde ve Slavkově (Schlaggenwald), tímto za sebe i za své dědice veřejně vyznávám a oznamuji:
Když pak nebožtík, můj milovaný pán a manžel, ještě v roce [15]93 prodal počestnému Jakubovi Franckovi, zdejšímu měšťanu, kus lesa ležící u Dürrnhofu, a to řádně a poctivě za jistých pět set osmdesát zlatých — počítáno, jak známo, po osmatřiceti malých groších za zlatý — a sice tak, že kupec měl pro sebe, své dědice či [oprávněné] [tento les držet], přičemž k nejbližšímu masopustu téhož roku [15]97 měl jako závdavek složit [pět set] osmdesát[?] zlatých, zbývajících dvě stě osmdesát zlatých doplatit a o svatém Jiří, resp. o masopustu, [zaplatit] třicet zlatých. [… platební lhůty se v listině opakují …]
Z této kupní sumy už zaplatil a vyrovnal [dvě?]stě pětset osmdesát zlatých[?]. Avšak oněch třicet zlatých, které mi měl Francke v této lhůtě složit k nejbližšímu masopustu tohoto sedmadevadesátého roku, a [dále] dvacet zlatých, zůstaly nedoplaceny — ty mi má nyní o příštím svatém Martinu tohoto roku, vedle dalších dvaceti zlatých na úhradu oněch [dřívějších] třiceti zlatých, [a co je] povinen mi v [určité] lhůtě o masopustu blížícího se roku [15]98 zde složit. [… husté opakování lhůt a částek zkráceno …]
Jelikož pak Balzer Günther, měšťan a krejčí zde ve Slavkově — jemuž Francke výše uvedený kus lesa zase poctivě prodal — má těch třicet zlatých, jež po kupní sumě zůstávají nedoplaceny, převzít a odevzdat, a poněvadž já v uvedený den svatého Martina nebudu zde osobně přítomna:
tímto tedy svěřuji, s veškerou svou mocí a pravomocí, počestnému Andreasovi (Ondřeji) Schindlerovi, měšťanu a krejčímu zde ve Slavkově, a to tak, aby on, Schindler, zmíněných třicet zlatých od řečeného Balzera Günthera v určený den svatého Martina tohoto [15]97. roku místo mne přijal, vymohl a převzal, dal si je připsat, mně je pak k věrným rukám v mém bezpečném opatrování zaslal, a vše, co se týče v úvodu zmíněného jednání, opatřil, učinil a vyřídil — věrně a bez veškeré lsti.
Na pravé osvědčení toho jsem zde přitiskla obvyklou pečeť svého milovaného přítele, nebožtíka manžela, jež je zmíněna v úvodu, a vlastní rukou se podepsala. Dáno ve Slavkově dne 28. října léta tisícího pětistého devadesátého sedmého [1597].
[Podpis / na rubu, u pečeti:] Rebeka z Hertwigu, vdova.
[Pozdější přípisek na okraji:] [Co bylo] od Jakuba Francka [… ?] přijato a z toho vydáno [?]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Ich Rebecca, weiland herrn Anthoni von Hertwigs, Röm: Kay: Mayst: gewesnen Zehentners alhie zu Schlaggenwaldt seligen nachgelassne wittibe, hiemit für mich und meine Erben, offenbar bekenne und thue khundt:
Demnach weÿlandt mein geliebter herr und ehewirdt seliger, noch in dem [an]no 93. Jahr, dem Erbarn Jacob Francken, Bürgern alhie, ein stückh waldes beim Dürrnhof[f] gelegen, hier und umb gewisse[?] fünffhundert achzig gulden — bekhanntlich zu acht und dreissig Klein groschen gerechnet — recht und redlichen verkaufft, dergestalt und also, das er hierumb seinen Erben oder getrewen [… zu haben …], auf die negstkhomende Fasnachten dabey [im] 97. Jahr zur angab [fünff]hundert achzig[?] gulden, die restierunden zweihundert und achzig gulden bezahlen, zu Sant Georgen [bzw.] auf Fasnachten dreissig gulden [erlegen sollte]. [… Zahlungstermine wiederholt …]
Wie er dann an solcher Kauffsumme alberait [zwei?]hundert fünffhundert achzig gulden[?] vergnügt und richtig gemacht. Was aber [de]s Francken die dreissig gulden, so er mir der negsten Fasnachten dieß siebenundneunzigsten Jahres zu dieser frist erlegen sollen, [und noch] zwanzig gulden, hinderstellig verblieben — die ist mir auch heut künfftig Martini dieß Jahrs, neben noch zwanzig gulden, ihm abschlag der [vorigen] dreissig gulden, do er mir zu [gewisser] frist [auf] Fasnachten des herbeÿ nahenden 98. Jahrs hier zu legen schuldig [ist]. [… dichte Wiederholung der Fristen und Beträge gekürzt …]
[Demnach] Balzer Günther, Bürger und Schneider alhie zu Schlaggenwaldt, alß welchem er (Francke) obangedeutes stückh waldes ihme [von] ihme wieder redlichen verkaufft, neben dem nach der Kauffsumme hinderstelligen dreissig gulden einzunehmen und überzugeben [hat] — weil ich aber auf gemelten tag Martini nicht persönlichen alhie sein werde:
Alß übergebe ich hiemit, mit meiner ganzer gewalt und macht, dem Erbarn Andreas Schindler, Bürger und Schneider alhie zu Schlaggenwaldt, dergestalt und also, das er, Schindler, obgedachte dreissig gulden bekhanntlich von ermelten Balzer Günthern, auf bestimbten tag Martini dieß 97. Jahrs, an statt meiner einnehmen, abfordern, [und] empfahen, zuschreiben lassen, mir alß dann zu treuen handen in meiner [guter] sicher gewarsamb überschicken, und alles das, mein eingangs [gemelten Handels halben] verschen, thun und richten möchte — getreulichen und ohn alle gefehrde.
Deßen zu wahrer bekhandtnüß, habe ich [die] eingangs gemelte, meines geliebten frewndts ehewirts seligen gewöhnliche Petschaft hiefür gedruckt, und mich darbey mit eigner handt unterschrieben. Geben zu Schlackenwaldt, den 28. October, im Eintausend fünffhundert Sieben und Neunzigisten [Jahr].
[Unterschrift / Rückseite, bei dem Siegel:] Rebecca von Hertwig wittibe.
[Randnotiz, später:] [Was] von Jacob Franck [… ?] eingenom[m]en und davon geben [?]
Listina města Horní Slavkov č. 778
Kašpar Hammerschmidt z Olomouce potvrzuje, že svůj dědický podíl 33 zlatých 16 grošů na domě své zemřelé matky předal Jeremiáši Griesovi a nemá již žádné dědické nároky.
Datace: 25.11.1597
Listina ze 25. listopadu 1597 zachycuje prohlášení Lehnhardta (Leonharda) Hammerschmidta z Olbritz před slavkovskými purkmistry a konšely: po své zesnulé matce zdědil dům vedle Jeremiáše Greise, který mu předtím sloužil jako hostinec, a tento zděděný dům i s příslušným dědickým podílem (přes 200 zlatých, konkrétně 33 zlatých 16 grošů z otcovské a mateřské strany) prodal. Zápis dále obsahuje jeho slavnostní vzdání se veškerých budoucích nároků – za sebe i za švagra Hanse a jeho manželku Walburgu – a potvrzení celé transakce městskou radou i podpisy zúčastněných.
Nahoře na listině je uvedeno kancelářské číslo: 5.
Lehnhardt (Leonhard) Hammerschmidt z Olbritz (Olbrice [?]) předstoupil před ctihodné a moudré pány purkmistry a pány konšely. Přítomni byli také páni konšelé, starší městský rychtář [?] a v radě zasedající druhý městský písař [?]. Před nimi Lehnhardt prohlásil a oznámil následující.
Po jeho milé zesnulé matce mu náležel a patřil dědický díl z otcovské i mateřské strany ve výši 33 zlatých 16 grošů, přičemž šlo o odhad z celkového ocenění přesahujícího 200 zlatých. Součástí tohoto dědictví byl i dům, který zdědil a který stojí vedle domu Jeremiáše Greise (psáno také Greiff či Kreysch [?]). Tento dům mu nějakou dobu sloužil jako hostinec (herberk). Lehnhardt nyní oznámil, že dům prodal – se vším právem jej předal a postoupil novému, poctivému [?] hospodáři.
Toto otcovské i mateřské dědictví tedy nejen formálně předal, ale učinil k němu i slavnostní vzdání se nároku (renunciaci) a postoupení. Zavázal se přitom za sebe i za své dědice, dále za svého švagra Hanse [Forbera?] a jeho manželku Walburgu i za všechny jejich dědice, že na dům už nikdy v budoucnu nevznesou žádný nárok ani nebudou požadovat jakoukoli náhradu či pohledávku v této souvislosti. Následuje ještě rozsáhlá právní formule vzdání se nároku, kterou se on i jeho dědicové prodaného zděděného domu zcela a natrvalo vzdávají.
Výše jmenovaní páni purkmistři si vzájemným podáním ruky slib potvrdili a přislíbili jeho dodržení. Na větší potvrzení celého vzdání se a postoupení domu byl zápis stvrzen podpisem Lehnhardtovy vlastní ruky a přitištěnou pečetí. Ke stvrzení přispěl i Jeremiáš Greis (Kreysch), a to svým svobodným svolením a vlastnoručním podpisem. Jak Lehnhardt, tak jeho švagr nechali své pečeti přitisknout – vždy ovšem tak, aby to nebylo na újmu jemu ani jeho svobodnému právu. Celá záležitost byla takto upevněna a zapsána do městské knihy (kvitanční knihy) ctihodné rady a obce města, a rovněž do horní knihy [?].
Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald, dnešní Horní Slavkov) dne 25. listopadu léta [15]97.
Na rubu listiny, pod dvěma přitištěnými pečetěmi, jsou vlastnoruční podpisy: Caspar Hammerschmidt a Berinckh [Beringkh?].
Dorsální poznámka na listině dále uvádí: Caspar Hammerschmidt / [švagr / Beringkh]…
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Nahoře kancelářské číslo:] 5.
Lehnhardt (Leonhard) Hammerschmidt z Olbritz (Olbrice [?]) před námi, ctihodnými a moudrými pány purkmistry [a] pány konšely, za přítomnosti pánů konšelů, staršího městského rychtáře [?] a v radě zasedajících [a] druhého městského písaře [?], prohlásil a oznámil [„předložil"]: poté, co mu po jeho milé zesnulé matce a jemu nad 200 [zlatých] taxovaného (oceněného) odhadu náležel a patřil dědický díl 33 [zlatých] 16 grošů z otcovské i mateřské strany, [že] tento svůj zděděný dům, ležící vedle Jeremiáše Greise (Greiffa / Kreysche [?]), který mu nějaký čas sloužil jako hostinec (herberk), prodal — totiž že jej se vším právem předal a postoupil [novému] poctivému [?] hospodáři, [tedy] prodal. A toto otcovské i mateřské postoupení, co se dědictví týče, nejen [takto] zřídil, [nýbrž] učinil vzdání se a postoupení (renunciaci), a vedle toho [se zavázal] za sebe i své dědice, [za svého] švagra Hanse [Forbera?], rovněž jeho manželku Walburgu a všechny jejich dědice, že na to nikdy na věky nebudou vznášet nárok ani z toho důvodu žádat jakékoli pohledávky [„nepřinesou"], a jeho [dům] jinak [tomu druhému] … [zde následuje rozsáhlá vzdávací právní formule: že se sebe i svých dědiců prodaného zděděného domu úplně vzdává].
Výše jmenovaní páni purkmistři [podáním] ruky přislíbili a přiřkli, a k většímu potvrzení, na základě tohoto vzdání se a postoupení, [stvrzeno] podpisem jeho vlastní ruky a dále přitištěnou pečetí [petschaftem], jakož i svobodným svolením a podpisem Jeremiáše Greise (Kreysche). Jak on i [jeho] švagr nechali přitisknout — avšak jemu a jeho svobodnému právu vždy bez újmy — bylo to upevněno a do knihy (kvitance / městské knihy) ctihodné rady a obce města, jakož i do horní knihy [?], zapsáno.
Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald / Horní Slavkov) dne 25. listopadu léta [15]97.
[Na rubu / pod dvěma přitištěnými pečetěmi, vlastní rukou:] Caspar Hammerschmidt / Berinckh [Beringkh?].
[Dorsální poznámka:] Caspar Hammerschmidt / [švagr / Beringkh] …
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Oben Kanzleizahl:] 5.
Lehnhardt Hammerschmidt von Olbritz, hat vor uns Erbarn und weisen Herren Bürgermeister, [denen] Herren Ratsherren, in Beisein der Herren Ratsherren, ältern Stadtrichters [?] und Rat[s]gesessen ander Stadtschreiber [?] erklärt und angezeigt [bzw. „vorgesetzt"]: Nachdeme jhme an seiner lieben Mutter hinterlassener, und jhme über 200 [fl] taxierter Anschlagung, 33 [fl] 16 g väterlich und mütterlich Erbteil [Erbschaft] zustünde und gebühret hätte, daß er solch sein erbgebürmendes [= ererbtes] Haus, gelegen neben Jeremias Greysen [Greiff/Kreysch?], so [es] denn jhm [eine] Zeit lang zur Herberge gelegen [= gedient], [es] verkauft, daß dasselbige um seintwegen [an einen?] ehrenhaften[?] Hauswirt, mit aller Gerechtigkeit übergeben und eingeräumt, [es] verkauft [habe]. Und solch väterlich und mütterlich Übergabe, [und] um Erbschaft halb, er nicht allein eingesetzt, [sondern] Verzicht und Auflassung getan, daneben auch [für] sich und seine Erben, [seinen] Schwagern Hansen [Forber?], desgleichen seine Hausfrau Walburg, und all ihr Erben, in Ewigkeit nicht hieran zu sprechen [= anzusprechen], oder einige Anforderung herwegen [= deswegen] zu begehren [= „hinzubringen"], auch jhme [= ihn] andes [= anders, sonst] der jhenigen [… weitläufige Verzichtsformel: sich und seine Erben des verkauften ererbten Hauses gänzlich verzichten …]. Obgedachte Herren Bürgermeister [durch] Handgebung angelobet und zugesagt, und [zu] mehrer Bekräftigung, willen dieses Verzichts und Auflasses, mit Unterzeichnung seiner eigenen Handschrift, und zu mehr Aufgedrucktem [= aufgedrucktem] Petschaft, [d]erowohl[?] … auch mit Jeremias Greysens [Kreysch] Freischaft und Handschrift. So er und Schwager wollen aufgedrückt, doch jhme und seiner Freischaft in allewege ohne Schaden, verfestiget, und in eines erbarn Rats und Gemeiner Stadt Quittung [= Stadtbuch], und Bergkbuch [?] sich eingeladen [= eingeschrieben] worden.
Actum zu Schlackenwaldt den 25 Novembris Anno [15]97.
[Auf der Rückseite / unter den zwei aufgedrückten Petschaften, eigenhändig:] Caspar Hammerschmidt / Berinckh [= Beringkh?].
[Dorsalvermerk:] Caspar Hammerschmidt / [Schwager/Beringkh] …
