⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Asi všechny dívky se této činnosti věnovaly s plným zaujetím, i já. V domě pak dlouho vonělo po pečivu, které ale babička vždy pečlivě uschovávala pod zámkem.

Konečně přišel Štědrý den. Dědeček přinesl brzy odpoledne domů smrkový stromeček. Ten jsem směla ozdobit. Stála tam mísa s domácím pečivem. Některé kousky byly zabalené ve staniolovém papíru, byly tam kousky čokolády koupené u „Reifa" v Horním Slavkově, nebo jiné pestré cukroví, které muselo na stromeček. Babička mě napomínala, abych z toho rozhodně nic neochutnávala. Ale to napomenutí ani nebylo třeba. Pečlivě jsem zdobila stromeček, nenechala jsem se odradit ani jehličím, i když někdy pěkně píchalo, a věšela jsem kousky na větve. Nakonec, poté co byly upevněny andělské vlasy, se nasadily svíčičky. Dědeček, babička a já jsme byli se skvostným výtvorem velmi spokojeni. Teď jsme byli zvědaví, co asi přinese Ježíšek, a jestli vůbec něco přinese. Prarodiče přece neobdarovávali jen mě samotnou.

Přání bych měla mnoho, bohužel ale byly peníze nedostatek a mnohé zůstalo jen přáním. Ale přece jen přišlo pár balíčků. Hračky mezi tím nebyly.

Měla jsem dlouhou cestu do školy a v zimě mi sníh sahal často až po boky. Tak jsem byla vybavena teplým spodním prádlem a pevnou obuví, což bylo asi to nejdůležitější. Navrch bylo ještě pečivo, jablka a ořechy. Lidé si opravdu dávali velkou práci, aby Vánoce dětem udělali co nejslavnostnější. Na ty doby doma ráda a často vzpomínám.

Amálie Fechterová

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Domov

Domov ještě jednou ucítit, ve vodě, v písku, ve vzduchu snad. Snad bych tak bolest mohl utišit, jež stále volá mě zpátky se vrát'.

Srdce mé domov nemůže pustit, kořeny drží ho příliš pevně. V duchu tě smím láskyplně obejmout, zůstáváš mi jak ptáče v hnízdě.

Od Ch. Dechanta, Vídeň

(Zaslala Schlossbauer Annl)